Archa úmluvy, a kam dospěla pátrání

"A postaví mi svatostánek, a chci bydlet uprostřed nich."
(hebr. M. II. 25.8)

"Nejenom v době putování po poušti byla nejposvátnějším předmětem Hebrejců archa úmluvy, údajně sloužící jako trezor k uchování písemných záznamů Zákona. O mnoho let později, před přechodem Jordánu, do ní patrně další písemnosti uložil Jozue na příkaz odcházejícího Mojžíše.
Popis tajemné skříně (např. M. II. 25.10 až 22) se několikrát opakuje. Vždycky v něm však schází něco podstatného, stejně jako u popisů vybavení stánku úmluvy.
Z textu se nedovíme ani to hlavní – k čemu celé zařízení slouží, a jak se uvádí do chodu, ani jaké vědomosti a předměty si Mojžíš přinesl z hory Sinaj, kde údajně ztrávil čtyřicet dní jen proto, aby si zapsal Desatero (!)" (J. Wojnar)


"V biblických vyprávěních (Exodus 25,21; 40,20) sloužila pozlacená dřevěná truhla jako místo uchovávání obou desek zákona, které Mojžíš přijal na Sinaji od Jahveho.

Byla současně trůnem Boha a tím byla svatá. Její přítomnost ve válce zajišťovala národu ochranu. Šalomoun ji postavil ve svatyni v chrámě, kde byla uchovávána až do zničení Jeruzaléma. Tomuto nejsvětějšímu kultovnímu zařízení odpovídá v dnešní židovské bohoslužbě schrána s thórou." (encyklopedie Karmelitánského nakladatelství)

"V Druhé knize Mojžíšově stojí psáno: (31;18) Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sinaj mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to desky kamenné psané Božím prstem.
Jak známo, Mojžíš sestoupil z hory Sinaj a nalezl lid obětující zlatému teleti. Rozhněval se, zlomil desky, zlaté tele rozbil na prach, prach rozpustil ve vodě a nechal vypít svému lidu...
...Zlí jazykové tvrdí, že proto právě ten lid neutišitelně žízní po zlatě...
Konečně se Mojžíšův hněv ztišil, stejně tak i hněv Boží; ten souhlasil, že popíše dvě nové desky 'po obou stranách', což mohlo znamenat čitelné po obou stranách, ale i čitelné ve dvojím smyslu: exoterním i esoterním.

Mojžíš uložil kameny do archy a stanovil stráž z Léviovců, kteří totiž 'byli Hospodinovi'. Léviovci vykonávali strážní službu ve věku od 25 do 50 let. Pak přecházeli do zálohy. Mojžíš chtěl mít solidní stráž - žádné nezletilce ani veterány. Cizinec, který by se k deskám přiblížil, byl potrestán smrtí.
Co jen je na tom zákonu tak cenného?

Dle patrologické literatury skládal se z desatera přikázání, a dále z Mojžíšových předpisů ohledně obřadů a mravů. Byl to zákon Mojžíšův, nikoli Hospodinův. Nebyl nijak tajný, naopak - byl zapsán, vyhlášen a vyučován.

Je to kázeň vně archy.

Desky zákona jsou čímsi nanejvýš posvátným, protože pocházejícím od Boha; nanejvýš cenným, protože jde o mocnou smlouvu; a nanejvýš nebezpečným, když k tomu nikdo nemá přístup, dokonce ani strážní levité. Jedině velekněz, ale dokonce i jemu pak Šalamoun omezil přístup na jeden jediný den v roce.

Je to zákon Boží.

Stojí psáno, že moc zaslíbená Izraeli pochází z těchto desek: buď tedy jsou talismanem, anebo prostředkem -moci.

Hospodin ovšem není žádný čarodějník a výrobce amuletů. Desky jsou tedy prostředkem moci.

Jsou deskami Zákona, Logu, Slova, Rozumu, Míry, Vztahu, Čísla.

'Vše jsem učinil skrze Číslo, Míru a Váhu', pravil Hospodin v Genezi. Zákon Boží je zákonem čísla, míry a váhy.

V současné době by se to vyjádřilo asi tak, že desky zákona jsou tabulkami rovnice světa.

Vlastnit desky zákona představovalo proto znalost nejvyššího obecného zákona řídícího světy, přístup od důsledků k příčinám, a tudíž možnost působit na jevy, z nichž vznikají příčiny, rozpadající se dále v mnohost." (Louis Charpentier)

Archa úmluvy je schránka z akáciového (podle jiných zdrojů z révového) dřeva, ve které měl Mojžíš na příkaz Boha přenést dvě kamenné desky Desatera přikázání, které Mojžíšovi Bůh vyjevil na hoře Sinaj, do zaslíbené země Kenaan. Umím si ale představit, že na této hoře stál zikkurat a klášter, ve kterém Mojžíš absolvoval studijní pobyt a dostal zde také kopii Zákona a know how na výrobu archy.Podle některých překladů příslušných částí bible měl k dispozici i model archy, resp. viděl nějaký orginál, který mu sloužil jako vzor. Rozměry archy jsou 112x68x68cm (Zentrich uvádí 125x75x75 cm) a má tvar truhlice. Uvnitř i z vnějšku je opatřena zlatou obrubou, byla uzavřena těžkým pozlaceným víkem, osazeným dvěma zlatými figurami, dvěma cheruby. Byla zhotovena kolem roku 1250 př. n. l. Byla nesena na pozlacených tyčích z akáciového dřeva, které byly protaženy čtyřmi zlatými kruhy na rozích schrány. Andělé jsou zobrazováni buď celé postavy, klečící nebo jen jako busty, vždy však tváří k sobě, s křídly předpaženými směrem k sobě. Podle biblických textů prostřednictvím archy projevuje Bůh svou přítomnost ve středu svého národa, aby jej chránil, vedl, učil prosazovat svou vůli a přijímal jeho prosby.
Zentrich píše, že podle novějších vědeckých výzkumů se jeví pravděpodobné, že archa byla jakýmsi akumulátorem neznámé energie, kterou vládli pouze zasvěcenci. Mně se ovšem zdá, že podstata použitá při vytvoření, resp. činná při "použití" archy, má spíše blíže duševnímu magnetismu (dušefluidu, tělu duše - na rozdíl od magnetismu tělesného), tedy materiálnímu tělu/materiálním aspektům a projevům duše. Tyto částečně srovnatelné parapsychologické fenomény vytvářejí některé vnější efekty běžného energetického pole, s energetickými poli (a gravitačním polem) někdy interferují, avšak jejich podstata je nesrovnatelně hlubší a odlišná (zřejmě jde o pole čistých forem podobné morfogenetickým polím R. Sheldraka). Přestože podstata archy je duchovní, neznamená to, že by v její konstrukci a rituálech jejího užívání nemohly být použity prvky poznání, které by racionálně posilovaly, usměrňovaly, transformovaly její působení, nebo které by chránily obsluhující personál a shromážděné věřící před nežádoucími účinky. Je možné, že zlaté kování a kovové odlitky mají zvláštní energetickou
funkci. Na některých replikách připomíná kování některé tvary,
které se objevují jako tzv."kruhy v obilí" a které představují z hlediska šíření pole a tečení energetického potenciálu tzv. efektivní struktury.

Archa, obřadní náčiní, Šalomounův chrám a jeho výbava měly řadu kovových prvků. které mohly mít z hlediska psychotroniky, psychologie i elektrotechniky a atomové fyziky určitý význam pro ovlivňování psychoenergoinformačních procesů vyvolaných archou či rituálem. Akáciové dřevo plné pryskyřice mohlo např. podle J. Wojnara a výzkumů ralizovaných na jedné americké univerzitě dobře sloužit jako dielektrikum. Z hlediska magie mohou být jak kov, tak dřevo energoinformačně nabity, aktivovány, vytvořit jakýsi snadno obnovitelný most mezi světem lidí a světem Ducha.

"Popis stavby, budované zhruba v letech mezi rokem 950 a 940 př. n. l. , snadno najdeme v biblické Kronice II (Paralipomenon II; druhé knize Letopisů), v kapitolách 3. a 5. a v knize Králů I, kapitoly 5. až 7. Z tohoto zdroje se mimo jiné dozvíme, že na doporučení tyrského krále byl hlavním architektem Tyřan Huram-Abi (Chíram; Hiram). Pod jeho dozorem byli všichni řemeslníci, mezi nimi i slévači, kteří odlili veškeré kovové prvky a obřadní náčiní. To je opravdu zajímavá paralela k "božskému kováři", v širším smyslu odborníkovi nejen na práci s kovy, jehož dali bohové k dispozici Gudeovi o 1300 let předtím. (V této souvislosti by bylo neodpustitelné přehlédnout, že právě Chíram, ‚Hiram', kovář a všestranný architekt, byl podle legendy zakladatelem svobodného zednářství! Tatáž legenda uvádí, že ho zabili jeho tři tovaryši, jimž nechtěl prozradit svou mistrovskou formuli...! Dost možná ho ale stihl stejný osud, jako strůjce pražského orloje...)" (J. Wojnar)

"Při rekonstrukci archy z orginálních materiálů v měřítku 1:5, provedené studenty jedné vysoké školy v USA bylo ověřeno, že konstrukce tvoří samonabíjecí elektrický kondenzátor. Napětí modelu přesáhlo 0,7 kV!" (J. Wojnar: Ufo, bible a konec světa)

V jiné knize J. Wojnar píše v kapitole výmluvně nazvané Jeruzalémské elektronové dělo:

"Máme-li k dispozici základní sestavu sběračů a kondenzátor náboje o kapacitě, schopné vyvolat umělý blesk popisované intenzity, zbývá jediné - urychlit "potulné elektrony" a vyslat elektronové záření žádaným směrem.

Co k tomu potřebujeme?

1/ Oscilační jednotku schopnou ostřelovat vhodnou kovovou membránu kmity o požadované frekvenci.

2/ Dutinový rezonátor (prostor, jehož tvar a velikost musí odpovídat frekvenci), který ji zesílí a současně zamezí vzniku nežádoucích interferencí.

3/ "Rozpadový" a urychlovací prostor vybavený odrazovými zrcadly a již zmíněnou elektronovou lupu.

To vše (a mnoho věcí navíc) splňuje konstrukce a vybavení Šalomounova chrámu i stánku Úmluvy! Podívejme se, jak to celé funguje.

Klíčem je archa úmluvy!
V předešlé knize (UFO, bible a konec světa) jsem mimo jiné vyslovil podezření, že Archa možná fungovala jako oscilátor komunikačního zařízení. Její lépe doložitelná funkce byla daleko důležitější: obsahovala jedinečně konstruovaný budič, který byl využit v obou geniálních energetických zařízeních!

Řešení tohoto způsobu získávání "energie Zero" je "prosté". Spočívá ve využití vysokofrekvenčního pole, schopného "vypudit" potřebné elektrony z atomů krystalové mřížky vhodného kovu, v daném případě zlata. Takto ochuzené (ionizované) atomy září tak dlouho než se jejich valenční slupky doplní o elektrony, stažené z okolní atmosféry. O ostatní se postará "lavinový efekt". Bází tohoto energetického stroje je oscilátor, produkující stabilní mechanické vlnění velmi vysoké frekvence (mikrovlny). Jeho srdcem je krystalem řízený kmitavý obvod, rozšířený o krystalový násobič základní frekvence.

Takové zařízení skutečně existovalo a nemusíme po něm dlouho pátrat -- jeho popis je znám už více než 2800 let!
V Kebra Negest, "Knize o slávě králů" jejíž originál byl napsán okolo roku 850 před naším letopočtem, čteme:

,Udělej skříň z nehnijícího dřeva; musíš ji potáhnout čistým zlatem a dovnitř vložit slovo Zákona, které jsem vlastnoručně zapsal…'

Jde tedy jednoznačně o Archu. A dále:
,To nebeské uvnitř pod slitovnicí, ta věc má nádhernou barvu a je to zázračná práce, podobná jaspisu, lesklé rudě, topasu, drahokamu, křišťálu a světlu, potěšuje oči a mate smysly, udělaná podle myšlenky Pána, a ne rukou lidského umělce. On sám z ní (archy) udělal místo, kde sídlí jeho nádhera.' (KEBRA NEGEST, kap. 17)"

J. Wojnar na konstrukci archy skutečně všechny potřebné součástky nalézá, včetně krystalů různých drahokamů, jejich použití v elektrotechnických zařízeních je široké.

Také L. Charpentier se domnívá, že dávní kněží byli také dobrými elektrotechniky, ale současně se snaží dokázat, že archa sprostředkovala a dnešním zasvěcencům podle něj i sprostředkovává i daleko hlubší poznání:
"Archa je truhla z révového dřeva z vnitřní i vnější strany pobitá dvěma zlatými pláty. Z elektrotechnického hlediska kondenzátor.

Hospodin byl dobrým elektromontérem, a stejně tak Mojžíš, který ke kondenzátoru připojil čtyři kovové antény v podobě 'cherubínů', jimiž se sváděla statická elektřina...

Byl náboj natolik silný, že by zabil člověka, jak se stalo nebohému Uzzovi, který jednou zatoužil dotknout se archy? Každopádně to stačilo na prudkou ránu a zřetelné jiskření.

Archa byla trezorem se samočinnou ochranou. Zároveň však ještě něčím dalším. Důležitý byl především její obsah: desky svědectví neboli zákona.

V Druhé knize Mojžíšově stojí psáno: (31;18) ,Když přestal k Mojžíšovi na hoře Sinaj mluvit, dal mu dvě desky svědectví; byly to desky kamenné psané Božím prstem.'

Jak známo, Mojžíš sestoupil z hory Sinaj a nalezl lid obětující zlatému teleti. Rozhněval se, zlomil desky, zlaté tele rozbil na prach, prach rozpustil ve vodě a nechal vypít svému lidu...

...Zlí jazykové tvrdí, že proto právě ten lid neutišitelně žízní po zlatě...

Konečně se Mojžíšův hněv ztišil, stejně tak i hněv Boží; ten souhlasil, že popíše dvě nové desky 'po obou stranách', což mohlo znamenat čitelné po obou stranách, ale i čitelné ve dvojím smyslu: exoterním i esoterním.

Mojžíš uložil kameny do archy a stanovil stráž z Léviovců, kteří totiž 'byli Hospodinovi'. Léviovci vykonávali strážní službu ve věku od 25 do 50 let. Pak přecházeli do zálohy. Mojžíš chtěl mít solidní stráž - žádné nezletilce ani veterány. Cizinec, který by se k deskám přiblížil, byl potrestán smrtí.
Co jen je na tom zákonu tak cenného?

Dle patrologické literatury skládal se z desatera přikázání, a dále z Mojžíšových předpisů ohledně obřadů a mravů. Byl to zákon Mojžíšův, nikoli Hospodinův. Nebyl nijak tajný, naopak - byl zapsán, vyhlášen a vyučován.

Je to kázeň vně archy.

Desky zákona jsou čímsi nanejvýš posvátným, protože pocházejícím od Boha; nanejvýš cenným, protože jde o mocnou smlouvu; a nanejvýš nebezpečným, když k tomu nikdo nemá přístup, dokonce ani strážní levité. Jedině velekněz, ale dokonce i jemu pak Šalamoun omezil přístup na jeden jediný den v roce.

Je to zákon Boží.

Stojí psáno, že moc zaslíbená Izraeli pochází z těchto desek: buď tedy jsou talismanem, anebo prostředkem moci.

Hospodin ovšem není žádný čarodějník a výrobce amuletů. Desky jsou tedy prostředkem moci.

Jsou deskami Zákona, Logu, Slova, Rozumu, Míry, Vztahu, Čísla.

'Vše jsem učinil skrze Číslo, Míru a Váhu', pravil Hospodin v Genezi. Zákon Boží je zákonem čísla, míry a váhy.

V současné době by se to vyjádřilo asi tak, že desky zákona jsou tabulkami rovnice světa.

Vlastnit desky zákona představovalo proto znalost nejvyššího obecného zákona řídícího světy, přístup od důsledků k příčinám, a tudíž možnost působit na jevy, z nichž vznikají příčiny, rozpadající se dále v mnohost." (Louis Charpentier)

Při obřadech u archy bylo používáno kadidlo, hudba a modlitby,
možná magické věty. Bylo používáno také různé obřadní náčiní, nepochybně např. kadidelnice, možná i náčiní podobné tomu, jaké vidíme na vyobrazeních v egyptských pyramidách (kříž ankh, různé berly, žezla a další náčiní, o jehož funkci se většinou jen dohadujeme.) Vůně kadidla může působit jako mozkový aktivátor (harmonizátor), jeho ionty očišťují prostor od zápachu, ale i biomagnetických a dušefluidálních stop (tělesný a duševní magnetismus), mění charakter ohně (plasmy), elektrické a bioelektrické vlastnosti vzduchu. Dým kadidla může zastřít to, co má z vůle Boží či kněží zůstat skryto nebo naopak zachytit stopy paranormálních jevů a zviditelnit je. Z archy údajně vychází nadpřirozený třpyt a světlo. Z hlediska mnoha východních náboženských tradic má oheň a dým své významné místo ve filozofii základních principů světa, v panthenonu božstev, a v neposlední řadě má v rámci určitých rituálů významný psychologický a magický (domnělý či skutečný) efekt. Přes řadu fyzikálně definovatelných efektů však byla podstata archy spíše magická, mystická a její efekty měly spíše paranormální základ.

Podstata archy je podle různých duchovních pramenů a výkladů zrozena z čistoty srdce a díky této podstatě může být archa např. tak těžkou, že s ní člověk žádným způsobem nemůže pohnout z místa. Je studnicí veškerého požehnání a dobrodiní, poskytuje pokrm duchu.

Osud archy byl pohnutý a historikové jen s obtížemi sledují její cestu:

"Přímo z dějin archy zjišťujeme, že byla ukryta v podzemních prostorách Šalamounova chrámu.

Tyto dějiny jsou zapsány v historické části Starého zákona od Mojžíše k Šalamounovi, pak se z Písma svatého vytrácejí, dále jsou zmínky jen ve spisech apokryfních.

Přísně střežená archa pod Mojžíšovým vedením předcházela či následovala svůj lid ze Sinajské pouště po Hor, zemi Moáb a Galád. Po Mojžíšově smrti pod vedením Jozua překročila Jordán a vstoupila do Palestiny, kde byla svědkem vrtkavosti válečného štěstí.

Zřejmě po delší čas zůstala v Sile.

Za časů Samuelových Filištíni porazili Izrael a Boží archu převezli do chrámu Dágonova v Azotu, kde způsobila rozličné pohromy, jmenovitě epidemii hemeroidů ve městě. (Divil bych se, kdyby byl překlad přesný. Spíše se domnívám, že šlo o nějaká náhlá krvácení. Při radioaktivním působení lze takové příhody očekávat; snad byl tento účinek vyvoláván manou.)

Filištíni archu převezli z Azotu do Gát a poté do Akaron, avšak zdravotní účinky na obyvatelstvo byly stále stejné. Archa se bránila sama, což je tvrzení v dnešním slova smyslu zcela nevědecké; věřme tedy, že byla opatřena nějakými 'obrannými kouzly'.

Vystrašení Filištíni nakonec archu vrátili Izraelitům, a ti ji odvezli do Karjatjearímu, odkud ji David dal převézt do Jeruzaléma, do svého příbytku na Sionu. Šalamoun ji pak nechal umístit do svatostánku v chrámu, jejž nechal zbudovat." (Louis Charpentier)

Archa zajišťovala vítězství v každé bitvě a po dobu dvou století, mezi lety 1200 až 1000 př. n. l. sehrávala rozhodující úlohu při dobývání Palestiny vyvoleným národem.
Kolem roku 1000 př. n. l. přenesl král David relikvii do
Jeruzaléma, do nového hlavního města Palestiny. Král Šalomoun,
Davidův syn a nástupce, pak dal o něco později na vrcholku hory
Mórija, zvané též chrámová hora, vystavět svatyni, v níž měla být
posvátná archa úmluvy uložena. Tento chrám, který byl vůbec první
v historii židovskéhio národa, byl zamýšlen výhradně jako místo
odpočinku schrány Hospodinovy smlouvy. Chrám byl dokončen
kolem roku 955 př. n. l. a archa úmluvy umístěna do velesvatyně v
centru tohoto posvátného okrsku. (Nebúkadnesarova vojska v roce
587 př. n. l. Jeruzalém a chrám na chrámové hoře vyplenila.)

"Když dokončil stavbu chrámu, nechal Šalamoun umístit archu do svatostánku. Poslední přímá zmínka o arše v posvátných textech je v 1. knize královské:
(1 Kr 8,12-13): Tehdy Šalamoun řekl: 'Hospodin řekl, že bude přebývat v mrákotě. Vybudoval jsem ti sídlo, kde budeš přebývat, vznešené obydlí, po všechny věky.'

A potom už o arše v historických knihách není ani zmínky; leda legendy." (Louis Charpentier)

Nejpravděpodobnější scénář následujícího osudu archy, k němuž přispěly již jen legendy a teoretické úvahy historiků a záhadologů je asi tento:
Mezi lety 701 a 620 př. n. l. (resp. mezi lety 696 a 642) za
vlády krále Menaše, který byl odpadlík a do velesvatyně dal umístit
velkou sochu pohanské bohyně plodnosti Ašéry, byla přemístěna
knězi, kteří prchali před Menašem na ostrov Elefantina, kde byl
vystavěn kolem roku 650 př. n. l. židovský chrám. V 5. století př.
n. l. byl chrám během prudkých srážek mezi přistěhovalci a Egypťany
zničen.

Okolo roku 470 př. n. l. byla archa (podle dosud
nejpravděpodobnější verze) přemístěna do stanu
a později kaple na ostrově Tana Kirkos uprostřed jezera Tana Kirkos
(klášterní ostrov mnichů) v Etiopské vysočině. Zajímavé je, že na místě, kde byla údajně archa uložena, se nacházejí velké obětní kameny, na kterých byly podle nalezené krve přinášeny krvavé, zřejmě zvířecí oběti. Zde byla po osm set let uchovávána, než ji král Ezana převezl do jejího nynějšího útočiště v posvátném městě Aksumu. (Etiopský král Ezana přijal křesťanskou víru roku 331 n.l.) Stražcem archy byl do roku 1992 Gebra Michail, poté mnich Abba Tesfa Mariam. Ve velesvatyni je udržován věčný oheň, pravidelně páleno kadidlo a vykonávany modlitby tímto určeným strážcem. V Etiopii byla zhotovena řada napodobenin archy, které slouží pod jménem tabot jako kultovní předmět ve více než dvou tisících křesťanských kostelích v Etiopii. Taboty, pocházející z nejdůležitějších kostelů, se jednou ročně nosí, zahaleny do tlustého sukna, městy v průvodech v náboženském procesí, které do detailu odpovídá starozákonním rituálům, možná i těm, kterými byla uctívána skutečná archa v době před svým ukrytím.

L Carpentier se naopak domnívá, že Archa byla zakopána pod Šalomounovým chrámem nebo na území tehdejšího Jeruzaléma:
"Podle jedné z legend přišel prý Šalamounův syn spolu s královnou ze Sáby navštívit otce, který jej poučil a pak mu svěřil archu s dvaceti levity na obsluhu. Pak měla být archa převezena do Etiopie, kde se nachází dodnes. Podle jiné verze měl syn archu ukrást.

Každopádně křesťanský klér v Abyssinii tvrdí, že údajně dodnes archu vlastní, avšak podle Šalamounova ustanovení ji může spatřit jedině patriarcha, a to jednou do roka.

Bylo by s podivem, kdyby Šalomoun směl darovat svému synu archu úmluvy, a on by ji odnesl, aniž by lid protestoval - vždyť byla příslibem jeho vyvolenosti Hospodinem i příslibem vlády nad ostatními národy.

Stejně tak je nepravděpodobné, že by Šalomounův syn mohl ukrást archu ze svatostánku, když byla tak dobře střežena. Tím spíše, že cizincům byl přístup do chrámu zapovězen pod hrozbou smrti. Na druhé straně je docela dobře možné, že Šalomoun syna zasvětil, pak nechal zhotovit kopii desek i samotné archy, a synovi je předal.

Když Nabukadnezar dobyl Jeruzalém, v soupisu kořisti nebylo o arše ani slovo. Roku 587 před Kristem nechal zapálit chrám. Podle Wegenera archa úmluvy shořela zároveň s chrámem.

Je však jisté, že archa byla zakopána. Neřekl snad Šalomoun, že bude přebývat v mrákotě (temnotě)? To zajisté nemohl být tabernákl.

Existuje ještě jeden důkaz o zakopání archy.

Rabíni mívali po zničení chrámu ve zvyku zavírat obětní potraviny do skříně, kde byly uloženy svitky Tóry. Potraviny přitahovaly myši a: 'rabínské autority vydaly několik dekretů ve snaze ukončit toto zneužívání textů; co ale se všemi zásobami potravin, které přišly do kontaktu s posvátnými knihami? Vyhodit je do odpadků už nešlo, měly skončit na ghénizah (hřbitově posvátných předmětů). V souvislosti s tím byla připomenuta stará tradice: Když zakopali archu úmluvy, donesli na ghénizah nádobu s manou, protože byla v kontaktu s deskami zákona.'

Archa tedy byla zakopána. Pokud tak neučinil sám Šalomoun, je jisto, že archa byla v obléhaném Jeruzalémě prvním objektem, který musel být uchráněn před případnými dobyvateli. Pakliže Nabukadnezar nenašel archu, nejspíš nehledal dost důkladně, pokud vůbec."

L Carpentier dále přichází s hypotézou, že rytíři Templu archu vykopali a převezli do západní Evropy, nejspíš do Francie.

Archou úmluvy a létajícím králem Šalomounem se podrobně zabýval také Erich von Däniken (v knize Věštec minulosti). Pátral však po stopách posvátné truhly z jiných důvodů. Hledal "zařízení na výrobu many, napájené plutoniovým minireaktorem..."

Ať je to již tak nebo tak, jaké vlastně může mít archa v našem světě ještě poslání? Desatero a Zákon již byly odevzdány celému světu a nehrozí, že by byly zapomenuty. Jejich deformace lze napravit studiem doslovných historických textů, od nichž se text kamenných desek a dalších přiložených dokumentů zřejmě téměř nelišil, jako i nikdy nekončící snahou o lepší a pravdivější výklad řečeno. Je možné, že by nám archa mohla ještě umožnit rozvinout naše vědecké a duchovní poznání? Nebo již bude hrát významnější roli jen ve dnech posledního soudu?

Ve Zjevení sv. Jana se znovuobjevení archy úmluvy spojuje
s poslední bitvou v Harmagedonu a s představou posledního soudu:
"Tu se otevřel Boží chrám v nebesích a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy, rozpoutaly se blesky a rachot hromu, zemětřesení a hrozné krupobytí.
Onoho osudného dne se část moře promění v krev a všichni živí
tvorové v něm budou zahubeni, lidé zahynou nesmírným žárem, slunce
se zatmí a nebe i země pominou. Teprve pak zanikne tisíciletá říše
a z nebe sestoupí svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta
ozdobená pro svého ženicha."

Z archy údajně vychází oheň a světlo, dokáže nepřátelům zasazovat palčivé rány nebo je sežehnout, dokáže snižovat hory, vysušovat řeky, ničit armády a srovnávat města se zemí. Etiopský kněz, který je pověřen strážením údajně pravé archy, k ní nevpustí žádného návštěvníka, kromě svého nástupce v této funkci, kterého sám na sklonku svého života vybere. Gebra Michail tvrdil, že "archa koná zázraky, a sama je zázrak". Tvrdí, že určité osoby (zřejmě duchovně nevyspělé osoby, resp. osoby s nečistým srdcem) blízkost archy nesnesou. Archa zřejmě očišťuje a posiluje, ale také svou velkou mocí spaluje a vyčerpává, a to i samotného strážce. Strážci archy v její blízkosti zcela zbělely vlasy. V její blízkosti se zřejmě snáze dostavují změněné stavy vědomí. Patrně urychluje příchod karmických následků a nehodní, nemorální a nespravedliví mohou být při přiblížení se usmrceni. Přiblížení se k ní vzbuzuje údajně pocity hluboké pokory a bázně. Podstata archy je "na nebesích" a ve vyšších dimenzích a zničení pozemské archy pravděpodobně nemůže ovlivnit nadčasovou existenci tohoto principu a jeho osudový vliv na lidské dějiny.

Hlavní poslání archy na Zemi již bylo zřejmě naplněno. Je však možné předpokládat, že díky ní bude jednou znova Bůh přebývat v našem středu. Nebo (např. dle Zjevení sv. Jana), že její podstata bude jednou všem zjevena nebo že bude i její fyzická podoba z místa svého uložení z vůle Boha či na příkaz nového spasitele vynesena, resp. že to bude sám Kristus, který ji při svém druhém příchodu navštíví nebo duchovně obnoví její mystický význam. Podle bible se její moc může projevit zejména v čase Armagedonu - dne soudného, podle různých výkladů tedy na konci lidských dějin, na konci světa, v čase druhého příchodu Krista či v čase velkého ohrožení lidstva.

sestavil a komentoval Darius Nosreti

Zdroje:
J. A. Zentrich: Duchovní slovník vodnářského věku
časopis Spirit, dokumentární film TV Spektrum,
encyklopedie Karmelitánského nakladatelství
http://www.karmelitanske-nakladatelstvi.cz/encyklopedie.php?znak_select=A
J. Wojnar: Ufo, bible a konec světa, viz též:
http://www.gewo.cz/disclosure_project/free_energy.htm#chrŠm
http://www.gewo.cz/disclosure_project/free_energy03.htm

Erich von Däniken: Věštec minulosti
Louis Charpentier: Mysterium katedraly v Chartres, viz též http://www.lege.cz/kytlice/chartres.htm
M. Jesenský: Je archa úmluvy skutečně beznadějně ztracena?, z produkce nakladatelství AOS Publishing.