Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Děkuji, pane předsedo. Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, vláda mě pověřila, abych jejím jménem odůvodnil vládní návrh zákona o státním rozpočtu na rok 2002. Tento návrh vám byl předán v souladu s jednacím řádem Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v určeném termínu a dnes jej předkládám k projednání v prvém čtení.

Návrh státního rozpočtu považuje každá vláda za klíčový politicko-hospodářský dokument, dokument, v němž formuluje cíle a směry ekonomické a fiskální politiky pro rok 2002. Součástí materiálů, které vám vláda předkládá, jsou kromě vlastního návrhu zákona o státním rozpočtu i standardní podklady, které charakterizují návrh rozpočtu, a některé další doplňující informace. Jedná se zejména o informace o rozpočtech územních samospráv, jedná se o zprávu o očekávaném vývoji státních finančních aktiv a pasiv a podrobnou informaci o hospodaření veřejných rozpočtů.

Na vědomí Poslanecké sněmovně je dále poskytnut střednědobý výhled státního rozpočtu ČR na roky 2003 a 2004. Ten charakterizuje podstatné souvislosti, které budou profilovat rozpočtové hospodaření v následujících dvou letech po roce 2002. Dnes při prvém čtení zákona se zaměřím na jeho základní charakteristiky, především na vysvětlení a zdůvodnění základních parametrů a principů, na nichž byl tento návrh rozpočtu postaven a zpracován.

První z fundamentálních principů, který je nezbytnou součástí rozpočtové metody, je analýza makroekonomického vývoje. Analýza makroekonomického vývoje ČR v roce 2001 - v letošním roce a v letech předchozích. Závěry této analýzy byly základem pro prognózu makroekonomického vývoje na rok 2002 a výhled na další, následující roky.

Předkládaný návrh státního rozpočtu především ve své kvantitativní části reflektuje hospodářský vývoj v předcházejících měsících a jeho základní tendence v nadcházejícím období. Dovolte mi je stručně charakterizovat.

Hospodářství České republiky se v současnosti nachází ve vzestupné fázi ekonomického cyklu.
Souběžně s pokračováním ekonomického růstu v prvním pololetí 2001 se poprvé od druhého čtvrtletí 1996 meziročně zvýšila i celková zaměstnanost v národním hospodářství. Pokračovala tak tendence ke snižování nerovnováhy na trhu práce, nicméně intenzita této zlepšující se tendence se snižovala.

Inflace měřená indexem spotřebitelských cen se letos vyvíjí poněkud netypicky. Nejprve v červnu a v červenci neočekávaně citelně zrychlila, avšak vývoj v září t. r. znamenal její prudký pokles a návrat na původní trajektorii. Inflaci za celý rok 2001 pak odhadujeme, že s vysokou pravděpodobností se udrží pod hranicí 5 %, a to možná i výrazně.

Vnější nerovnováha se mírně prohloubila. Podíl běžného účtu na hrubém domácím produktu se dostal těsně nad hranici 5 %. Pokračující příliv přímých zahraničních investic však více než pokryl tento deficit běžného účtu a kursové efekty pak směřují k mírnému posilování kursu koruny.

Pozitivní, podle mého názoru, charakteristikou současného ekonomického vývoje je pokračování značné investiční aktivity. Meziroční přírůstek hrubého domácího produktu ve stálých cenách za první pololetí letošního roku dosáhl 4 %. Hospodářský růst byl tažen především domácí poptávkou, příspěvek čistého exportu na růstu HDP dosahuje zatím záporných hodnot, a to již pět po sobě jdoucích čtvrtletí. Na jedné straně to bezesporu souvisí se zpomalením růstu v zemích hlavních obchodních partnerů, tedy v zemích Evropské unie, na druhé straně neméně tak s vyšším efektem nasávání dovozu v růstové fázi ekonomiky.

Na poptávkové straně se zvýšil kladný příspěvek výdajů na konečnou spotřebu domácností, příspěvek hrubé tvorby kapitálu vzroste zejména vlivem vyšších investic do fixního kapitálu.

Zvýšení strukturálního podílu průmyslu na straně tvorby souvisí zejména s jeho vyšší závislostí na exportu, než je tomu u služeb. Základní charakteristikou makroekonomického rámce na rok 2002 je poměrně dynamický ekonomický růst při stabilní nezaměstnanosti i zaměstnanosti při neakcelerujícím cenovém růstu, čili stabilitě cenového růstu, ale i při poměrně vysoké úrovni vnější nerovnováhy, především, jak už jsem řekl, vlivem dovozní náročnosti rozšiřování produkčního potenciálu ekonomiky. Tento vývoj by měl probíhat v prostředí odpovídajícím kombinaci monetární, fiskální a případně ostatních hospodářských politik tak, aby dlouhodobý cíl, tzn. růst a rozvoj ekonomiky včetně její konvergence k zemím Evropské unie, byl dosažen.

Růst průmyslové výroby byl velmi dynamický. V prvním pololetí dosáhl 8,6 % v meziročním srovnání, za leden až srpen je to necelých 8 %. Šlo zejména o vysoké tempo vývozu zboží a v prvním pololetí mírný růst zaměstnanosti v průmyslu. Při meziročním téměř rovnoměrném zvýšení produktivity práce a průměrné mzdy se jednotkové mzdové náklady zvýšily jen o 0,3 %.

Ještě dynamičtější vývoj v prvním pololetí zaznamenalo stavebnictví, kde index za leden - srpen představuje necelých 15 % a kde jsou i pozitivní trendy, pokud jde o produktivitu práce a vývoj jednotkových mzdových nákladů. Ty za první pololetí klesly o necelých 7 %.

Na druhé straně vyšší zapojení ve velkých stavbách, zejména na státních zakázkách a velkých investicích do průmyslu, znamenalo i růst podílu mezispotřeby a tím i mírné snížení podílu přidané hodnoty pocházející ze stavebnictví na tvorbě hrubého domácího produktu.

Jak jsem se již zmínil, vzhledem k cenovému vývoji v září předpokládáme, že letošní roční inflace bude nižší než 5 %, čili nižší než původně uvažovaných 5,1 %. Předpokládáme, že proti růstu cen bude působit zejména konkurenční prostředí na domácím trhu, v podstatě stagnující jednotkové mzdové náklady na národohospodářské úrovni a mírně posilující směrný kurs koruny.

Rovněž předpokládaná stabilizace cen minerálních paliv na světových trzích by měla tlumit růst cen této významné vstupní komodity. Pro rok 2002 odhadujeme míru inflace na 4,6 % při očekávaném příspěvku administrativních cenových opatření ve výši 1,6 % bodu.
Pokud jde o trh práce, ve zbývající části tohoto roku a v roce 2002 očekáváme, že bude pokračovat tendence ke stabilizaci hlavních indikátorů, ale jsme si vědomi toho, že půjde o působení mnoha protichůdných aspektů. V obou letech předpokládáme velmi mírný pokles rozsahu potenciální pracovní síly. Zatím nevíme jistě, jak ovlivní novela zákona o důchodovém pojištění, která zpřísňuje podmínky pro odchod do předčasného důchodu, chování těchto věkových kategorií. Očekáváme však podle prvních signálů, které máme, že dojde postupně k posílení tendence k odkládání odchodů do starobních důchodů.

V průmyslu a stavebnictví očekáváme pokračování tendence k růstu produkce spíše růstem produktivity práce, čili při stagnaci, případně mírném poklesu zaměstnanosti.

Ve struktuře nezaměstnanosti roste podíl dlouhodobě nezaměstnaných. Je to velký sociální i společenský problém. Ukazuje se, že působení ekonomického růstu a přímých zahraničních investic nenabízí širokou nabídku zaměstnání méně kvalifikované pracovní síle, méně flexibilní pracovní síle. Ta obtížně nachází uplatnění na trhu práce a výrazně tak převažuje v kategorii dlouhodobě nezaměstnaných. Myslím, že tento problém si i nadále vyžaduje naši bedlivou pozornost, a vláda si je toho plně vědoma.

Od konce roku 1999 dochází k růstu podílu deficitu běžného účtu. Tento růst není dramatický, nicméně tato tendence existuje. Na začátku zde byl jistý výraznější skok, kde příčinou bylo zvýšení cen dovážených surovin - hovořím o přelomu roku 1999/2000. Od roku 2000 pak přistupuje další faktor a to je zvyšující se deficit obchodní bilance. Zejména jde o dovoz strojů a zařízení pro investiční účely a s tím spojený následně i dovoz pro mezispotřebu. Naopak růst dovozu pro finální spotřebu je zatím výrazně pomalejší.

Pokud jde o export, převažují zde pozitivní tendence. Zejména mám na mysli dynamický vývoj exportu do států s vyspělou tržní ekonomikou a stejně tak, možná ještě významnější, je změna struktury exportu ve směru výrobků s vyšším stupněm zpracování, zvláště v kategorii výrobků s vysokou technickou úrovní.

Dovolím si tedy současný vývoj považovat za relativně příznivý. Budoucí vývoj obchodní bilance by však mohl být významně ovlivněn riziky, která dnes vidíme. Největším rizikem je samozřejmě ekonomické ochlazení v zemích EU, zejména v Německu jako u našeho největšího obchodního partnera. Navíc dnes ještě těžko můžeme vyhodnotit s přiměřenou dávkou serióznosti možné potenciální důsledky probíhajícího válečného konfliktu ve střední Asii pro český zahraniční obchod.

Dalším rizikem je meziroční zhodnocení nominálního směnného kursu vůči euru, zejména v souvislosti s masivním přílivem zahraničních investic. Rovněž případné zrychlení dynamiky dovozu pro spotřebu při narůstajících, případně vysokých poptávkových impulsech by mohlo dále prohloubit problémy obchodní bilance.

Po zvážení těchto rizik odhadujeme, že deficit obchodní bilance v roce 2002 bude zhruba na úrovni roku 2001, tj. okolo 150 mld. Kč. S tím, že podíl skupiny minerálních paliv na tomto schodku je cca 80 mld. korun.

Zhoršení salda obchodní bilance bude provázeno mírně se zvyšujícím přebytkem bilance služeb, i když i zde máme jisté otazníky, pokud jde o doposud se příznivě vyvíjející bilanci v oblasti mezinárodní turistiky. Ta dnes samozřejmě je pod určitým ohrožením.

Na druhou stranu se na bilanci výnosů a převodů bezesporu pozitivně projeví platby odškodného obětem nuceného nasazení, a proto pro rok 2002 odhadujeme deficit běžného účtu ve výši 5,3 % HDP, což je zhruba stabilizace na letošní úrovni. Tento schodek bude pokryt přebytkem finančního účtu založeným zejména na přílivu přímých zahraničních investic.

Pokud jde o odhad růstu implicitního deflátoru HDP, ten odhadujeme pro rok 2002 na úrovni 3,7 %. Pokud jde o směnné relace, tzn. poměr cen dovozu a vývozu, odhadujeme jejich stabilní úroveň ve srovnání s letošním rokem. Ta se však v letošním roce zlepšuje proti roku 2000.

Tento scénář ekonomického růstu v sobě, jak už jsem řekl, má jistá rizika. K nim patří zejména ceny na světových trzích, případné důsledky na vnější nerovnováhu, případně zrychlení inflace. Na druhé straně je řada faktorů, které spíše hovoří, že tato rizika budou minimální.

Všechny relevantní informace o očekávaném vývoji české ekonomiky v letošním roce, ale i v roce příštím a odhady makroekonomických ukazatelů jsou uvedeny v rozpočtové dokumentaci části B.

Predikce Ministerstva financí byla zpracována v koordinaci s renomovanými institucemi, které se na trhu v ČR pohybují. Výsledky jsou v konfrontaci s reálným vývojem průběžně upřesňovány a já se ještě o některých z nich zmíním. Domnívám se, že kvalita a validita těchto odhadů je velmi solidní.

Navržený rozpočtový rámec a především pak souhrnné rozpočtové veličiny příjmů a výdajů se opírají nejen o odhady již zmíněných makroekonomických indikátorů, ale rovněž o odhadované výsledky plnění státního rozpočtu v letošním roce. Oba tyto faktory, tj. očekávaný vývoj české ekonomiky a výsledky letošního rozpočtového hospodaření významně ovlivňují zaměření předkládané rozpočtové strategie vlády pro příští fiskální rok. V tomto kontextu pokládám za potřebné vás informovat o základních tendencích a pravděpodobných výsledcích rozpočtového hospodaření v roce 2001.

V době, kdy byl návrh rozpočtu, který máte před sebou, sestavován, mělo Ministerstvo financí k dispozici ještě značně neúplné informace využitelné pro odhad konečných výsledků hospodaření státu v letošním roce. V průběhu plnění rozpočtu v prvním pololetí se totiž zdálo, že by mohlo letos dojít k výpadku daňových příjmů s negativním dopadem na výsledné saldo státního rozpočtu. V současné době již máme k dispozici zcela aktuální údaje o pokladním plnění rozpočtu v prvním až třetím čtvrtletí 2001. Ty ukazují, že naše pololetní odhady byly značně pesimistické, zejména pokud jde o odhad daňového inkasa. Pro vaši informaci - pokladní plnění rozpočtu k dnešnímu dni představuje schodek ve výši 20 mld. korun, což je na úrovni minulých měsíců a je to nižší, než bylo v pololetí tohoto roku.

Pokud jde o příjmy z daní a poplatků, ty dosáhly ke konci záři t. r. 263 mld. 100 mil. Kč, a to představuje 73,2 % celoročního rozpočtu. Lze tedy reálně očekávat, že do konce roku bude naplněn celý rozpočtovaný objem daňových příjmů, byť v poněkud jiné struktuře, než byl původní předpoklad.

Nepříznivý vývoj nepřímých daní, zejména u DPH, bude více než kompenzován velmi příznivý vývojem inkasa daně z příjmů právnických osob, které ke konci září již přesáhlo celoroční rozpočtovaný objem o 3 %. To znamená, jsme dnes na úrovni 103 % rozpočtovaného příjmu. Dnes už více, ale ke konci září 103 %. Očekávaný výpadek nepřímých daní bude dále kompenzován i lepším inkasem daně z příjmů ze závislé činnosti.
S vysokou dynamikou se v letošním roce vyvíjejí i příjmy z pojistného na sociální zabezpečení, jejichž očekávaný celoroční výnos by měl zhruba o necelých 8 mld. převýšit částku zapracovanou do schváleného rozpočtu.

Ve skupině ostatních příjmů, které obvykle představují reziduální část příjmové stránky rozpočtu, byla pro rok 2001 zahrnuta částka 20 mld. Kč. Tuto významnou částku měl stát získat za prodej licencí třetí generace mobilních telefonů, tzv. UMTS. Dosavadní průběh výběrového řízení však nezaručuje, že se podaří státnímu rozpočtu tento příjem skutečně získat v plném rozsahu této částky ještě v letošním roce. Proto Ministerstvo financí zatím konzervativně ve svých odhadech předpokládá, že získáme z této záležitosti částku alespoň 10 mld. Kč pro letošní rok.

Očekávané příjmy státního rozpočtu by tak měly dosáhnout úrovně cca 635 mld. Kč a měly by být nižší proti schválenému rozpočtu o necelé 2 mld., na úrovni jedné až dvou miliard.

Rovněž odhady konečných výdajů státního rozpočtu v letošním roce byly upřesněny na základě pokladního plnění za tři čtvrtletí, tzn. ke konci září. Očekávané výdaje se proti schválenému rozpočtu budou lišit u položky sociální dávky a výdaje na politiku zaměstnanosti, ta bude vyšší o 2,4 mld. Vyšší než původně rozpočtovaná bude i platba, kterou stát odvádí do veřejného zdravotního pojištění za své pojištěnce, a to cca o 1,1 mld. Jde o následek změny, kterou v příslušném zákoně přijala nedávno Poslanecká sněmovna.

Nižší než původně rozpočtované výdaje budou u položky úhrada ztráty Konsolidační banky za rok 2000, a to přibližně o 15 mld Kč, a určitá úspora zřejmě bude dosažena i u dluhové služby v řádu dvou miliard Kč. Proti schváleným výdajům 685,2 mld. tak skutečné rozpočtové výdaje by mohly být nižší o 13 až 14 mld. Z toho by vyplývalo, že rozpočtový deficit dosažený v letošním roce by mohl být zhruba o 10 mld. Kč nižší, než stanovil schválený rozpočet, ve výši 49 mld. Kč.

Skutečnost však bude poněkud jiná. Bude jiná, a to proto, že státní rozpočet nikoli špatně hospodařil, ale jsou zde dodatečné mimořádné výdaje, které byly schváleny nad rámec státního rozpočtu a které nesouvisí s běžným hospodařením v roce 2001. Jedná se zejména o tři položky. O úhradu výdajů určených na úhradu škod způsobených suchem zemědělským subjektům v roce 2000, to je částka dluhopisového programu ve výši 4,15 mld Kč. Dále o částku 6 mld. Kč na výdaje na krytí náhrad vyplacených ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen a o částku 36,1 mld. Kč výdajů na úhradu ztráty Konsolidační banky, kterou vykázala v roce 1999 a která doposud nebyla v předcházejících rozpočtech uhrazena.

V konečném důsledku náš celkový aktuální odhad se pohybuje na hranici 89 mld. Kč. Všechny tyto dodatečné výdaje státního rozpočtu v celkové výši 46,2 mld. jsou a budou hrazeny z výnosu emisí státních dluhopisů. Podle platných rozpočtových pravidel tyto emise schválila Poslanecká sněmovna Parlamentu a ta rovněž zákonem stanovila, že výnosy z prodeje dluhopisů mohou být v roce 2001 použity jako dodatečné výdaje státního rozpočtu schváleného pro rok 2001.

Bez výše uvedených mimořádných výdajů, se kterými rozpočet původně neuvažoval, by schodek nepřesáhl výši 39 mld. Kč.

Druhým principem, kterým se vláda řídila při přípravě návrhu státního rozpočtu na rok 2002, byly rozpočtové priority, které má vláda stanoveny ve svém programu a které odpovídají aktuálním potřebám českého hospodářství a společnosti. Toky finančních prostředků do vybraných prioritních oblastí budou intenzivnější než v letošním roce.

Jednou z nejdůležitějších priorit je oblast vzdělávání, které není financováno pouze z kapitoly Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, ale i z dalších kapitol, ať již přímo, nebo formou dotací uvolňovaných ze státního rozpočtu pro rozpočty územních samospráv. Takto komplexně pojaté výdaje na vzdělání dosáhnou v příštím roce podle návrhu 87 mld. Kč a zvýší se proti letošnímu roku o více než 3 %. Celkově budou představovat cca 12 % celkových výdajů státního rozpočtu.

Významně se navrhuje posílit výdaje na právní ochranu, zejména výdaje na soudnictví, státní zastupitelství a vězeňství. Státní rozpočet by měl vynaložit v příštím roce na tyto účely 15 mld. Kč, tedy o 14 % více než v letošním roce.

Téměř 30 mld. je v návrhu rozpočtu vyčleněno na bezpečnost a veřejný pořádek, což představuje meziroční přírůstek výdajů 3,9 %. Na ochranu životního prostředí a vodní hospodářství je určeno 6,8 mld. Kč, což představuje nárůst 32 %.

Příklady rozpočtových priorit, které jsem teď uvedl, nejsou samozřejmě vyčerpávající. V předloženém návrhu vláda sledovala i další důležité rozpočtové cíle. Pro úplnost uvedu některé z nich - podporu výzkumu a vývoje, realizaci programů souvisejících s přípravou České republiky na členství v Evropské unii, podporu podnikání, zejména přímých domácích a zahraničních investic, proexportní politiku, další etapu reformy veřejné správy a některé související oblasti.

Třetím významným principem při sestavování rozpočtu byl princip zachování reálné mzdové úrovně ve veřejném sektoru a jejího vztahu k celkové mzdové úrovni. Suma výdajů na mzdy a ostatní platby ve státních institucích dosáhne v příštím roce 103,1 mld. Kč. Nominálně by se platy měly zvýšit o 8 % proti schválenému rozpočtu na rok 2001 a při očekávané inflaci 4,6 % by to mělo zajistit růst reálných platů na úrovni 3,4 %.

Zajištění přiměřených rozpočtových prostředků na financování aktivit územních samosprávných celků, především krajů, byl čtvrtý významný princip sestavování rozpočtu. Návrh rozpočtu je sice zakotven v platné právní základně, takže zatím nereflektuje případné legislativní změny, které jsme např. dnes před obědem zde probírali, ale je připraven reagovat na novelu zákona o rozpočtovém určení daní, která by měla stanovit nová pravidla pro alokaci daňových výnosů mezi státním rozpočtem a rozpočty územních samospráv. Pokud tato novela bude schválena, sníží se sice daňové příjmy centrálního rozpočtu, zároveň se však ve stejném objemu sníží jeho výdaje, a to v položce dotace krajům v kapitole Všeobecná pokladní správa. Tato dotace, která činí necelých 10 mld., je určena na běžné výdaje krajských zastupitelstev, na provoz krajských úřadů, na běžné výdaje organizací zřizovaných kraji a na běžné rozvojové činnosti; zahrnuje rovněž příspěvek na výkon státní správy v přenesené působnosti.

Posledním v pořadí, nikoli však svým významem, byl princip, že deficit rozpočtu posuzovaný podle "staré" metodiky, tj. státní rozpočet v užším pojetí, bez kapitoly Operace státních finančních aktiv, se udrží na hladině 10 mld. Kč. Tento deficit se týká pouze běžného hospodaření státu v roce 2002 a je potvrzením, že vláda je odhodlána dodržet jeden ze svých klíčových závazků v programovém prohlášení i v ostatních politických dohodách.
Celkový rozpočtový deficit v roce 2002 pak dosáhne podle tohoto návrhu 52,2 mld. Kč, a to v důsledku finančních toků realizovaných prostřednictví kapitoly Operace státních finančních aktiv, kdy velkou část výdajů kapitoly tvoří úhrada očekávané ztráty Konsolidační banky, dnes již České konsolidační agentury, za rok 2001 ve výši 40 mld. Kč.

Předpokládám, že celková výše rozpočtového deficitu bude široce diskutována. Proto bych chtěl zdůraznit jeden aspekt této problematiky, který se obvykle opomíjí.

Úhrada ztráty Konsolidační banky je v podstatě úhradou nákladů spojených s transformací naší ekonomiky, zejména jejího bankovního sektoru. Nejen v příštím roce, ale i v létech následujících nebude státní rozpočet schopen tyto náklady uhradit z běžných příjmů a tuto zátěž transformace bude nutné rozložit do budoucích let.

Vážené dámy, vážení pánové, dovolte mi nyní, abych od obecných principů přípravy návrhu státního rozpočtu na rok 2002 přešel ke konkrétním charakteristikám jednotlivých rozpočtových veličin.

Celkové příjmy státního rozpočtu v roce 2002 jsou navrhovány ve výši 700 mld. Kč, výdaje pak ve výši 752,2 mld. Kč a deficit, jak už jsem uvedl, 52,2 mld. Kč.

Pokud jde o příjmovou stránku rozpočtu, chtěl bych především zdůraznit, že odhady daní, které jsou rozhodující částí příjmů jak na úrovni státního rozpočtu, tak na úrovni veřejných rozpočtů jako celku, jsou v tomto návrhu zcela korektní a reálně oceňují citlivost daňových příjmů na vývoj ekonomiky, hrubého domácího produktu a ostatních makroekonomických agregátů.

Daňové příjmy by v příštím roce měly dosáhnout 369,6 mld. Kč a implicitní součástí tohoto odhadu je celoroční efekt zvýšené výkonnosti daňových a celních orgánů v rozsahu dodatečného inkasa ve výši 4,5 mld. Kč. Příjmy z pojistného na sociální pojištění jsou odhadovány na úrovni 259,2 mld. Kč. Vyznačují se vysokou růstovou dynamikou, která vychází z letošní skutečnosti a predikce mzdového vývoje v příštím roce.

Státní rozpočet by měl v roce 2002 hospodařit s poměrně velkým objemem mimořádným příjmů. Jednak to bude výrazně vyšší příjem ze splátek u vládních úvěrů. Zde se jedná o dohody, které vláda nedávno uzavřela s Ruskou federací od deblokaci dluhu, a následné dohody uzavřené se soukromými firmami o odkupu části tohoto dluhu. Částka získaná touto finanční operací ve výši 20,4 mld. Kč je zapracována v předloženém návrhu rozpočtu.

Návrh rozpočtu předpokládá rovněž zapojení dodatečných příjmů z Fondu národního majetku ve výši 25,2 mld. Kč. Ty budou v souladu se zákonem o Fondu národního majetku využity k pokrytí deficitu na tzv. důchodovém účtu a k překlenutí případné nerovnováhy mezi příjmy a výdaji u nemocenského a zdravotního pojištění. Současně je třeba říci, že tato částka přesně odpovídá výdajům potřebným na krytí dluhové služby státu u kapitoly Všeobecná pokladní správa.

Pokud jde o námitky proti použití dodatečných příjmů z Fondu národního majetku, chtěl bych uvést, že se nejedná o neobvyklou a nekorektní operaci. V řadě minulých rozpočtů, konkrétně v létech 1993 až 1995, jakož i 1999 až 2000, byly takovéto jednorázové příjmy do rozpočtů zapojovány.

Myslím, že nemusím zdůrazňovat, že zásadní řešení problematiky důchodového účtu může přinést postupně pouze jeho zásadní reforma. Do té doby bude vznikat silný tlak na dodatečné zdroje státního rozpočtu.

Již dnes je zřejmé, že proces fiskální konsolidace není záležitostí přípravy jednoho rozpočtu, ale bude vyžadovat dlouhodobé úsilí.

Nejen v příštím, ale i v následujících nejbližších létech ponesou nadále veřejné rozpočty náklady transformace a privatizace, jak už jsem o tom hovořil, ale i náklady přípravy na vstup do Evropské unie. Správné využití privatizačních příjmů spolu s masivním ekonomickým růstem, pro který jsme připravili podmínky, by však mělo vytvořit určitý nárazník pro absorbování těchto nákladů. Navíc v horizontu následujících dvou až tří let budou postupně doznívat transformační náklady a v důsledku toho by se měly uvolnit značné zdroje v rozsahu cca 2 % hrubého domácího produktu především pro nezbytné financování konsolidačních projektů a projektů pro rychlé začlenění do Evropské unie.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, nyní bych obrátil vaši pozornost na výdajovou stranu navrhovaného státního rozpočtu. O financování jednotlivých priorit jsem se již zmínil. Proto ještě doplním některé další aspekty výdajové politiky.

Celkové výdaje mají dosáhnout 752,2 mld. Kč - o tom jsem se již zmínil - a meziročně se zvýší o více než 9 %.

Významnější než samotný rozsah výdajů je jejich vnitřní struktura. Ta vypovídá o sociálně ekonomické orientaci vládní rozpočtové politiky. Z tohoto hlediska byla jednou z podstatných charakteristik váha sociálních transferů v celkových výdajích.

Dávky důchodového, nemocenského pojištění, dávky státní sociální podpory, ale i ostatní sociální dávky, dávky pasivní politiky zaměstnanosti a dávky sociální péče poskytované prostřednictví územních orgánů budou tvořit více než 43 % celkových výdajů státního rozpočtu.

Snaha o minimalizaci deficitu běžného hospodaření a nutnost uhradit všechny mandatorní výdaje pak vedla vládu k tomu, aby prosadila princip úspornosti ve všech ostatních oblastech, kde jsou úspory žádoucí a zdůvodnitelné. Jednou z těchto oblastí byly i kapitálové výdaje, které se meziročně snižují o 13,4 %. Dosáhnou tak necelých 46 mld. Kč.

Optika indexového růstu či poklesu je však pro hodnocení této oblasti nevhodná. Musíme si uvědomit, že velká část financování investičních aktivit státu již v letošním roce se přenesla na dva státní fondy, a to Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond bydlení. Přímo ze státního rozpočtu budou tak v příštím roce financovány pouze ty programy a projekty, které byly zahájeny v předchozích létech. Na nově zahajované akce jsou rezervovány pouze 2 mld. Kč.

Podobně je tomu u dotací podnikatelským subjektům. Přímé dotace klesají, ale finančně se posilují nové a efektivnější formy podpory podnikatelských subjektů, jako jsou např. investiční pobídky.

Dámy a pánové, návrh státního rozpočtu, který vám vláda předkládá, bude jistě detailně analyzován a hodnocen příslušnými výbory Poslanecké sněmovny. Předpokládám, že bude předložena celá řada návrhů, jakým způsobem výdajové položky upravit, kde je třeba zeštíhlit, kde naopak posílit. Stejně jako v předchozích létech je vláda připravena diskutovat o různých variantách a změnách, tak aby konečná podoba státního rozpočtu vyjadřovala většinovou vůli Poslanecké sněmovny a reflektovala reálné potřeby rozvoje české ekonomiky i české společnosti.

Vážené paní poslankyně, páni poslanci. Snažil jsem se v tomto úvodním vystoupení charakterizovat pouze základní filozofii předloženého návrhu, konkretizovat zvolená východiska a rozpočtové záměry. Podrobná dokumentace, která provází vlastní návrh zákona, je vám k dispozici se širokým souborem informací, a to nejen o vlastním státním rozpočtu, ale i o veřejných rozpočtech jako celku. Domnívám se, že tedy máte k dispozici všechny nezbytné podklady k tomu, abyste mohli posoudit celkovou konstrukci rozpočtu, jeho ekonomické, sociální, ekologické, bezpečnostní a jiné aspekty.
Závěrem bych vás chtěl proto jménem vlády požádat, abyste předložený návrh rozpočtu posoudili, vyslovili mu podporu a propustili jej do druhého čtení. Děkuji za pozornost.


Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že tady zazněla různá slova k tomu, že jsem lobbistou regionálního školství, který zanedbává vysoké školy, a paní poslankyně Šojdrová zde pravila, že loni vysoké školy nedostaly žádné navýšení, tak jenom v rámci opravy obecně rozšířených omylů tady mám některé tabulky.

Meziročně v loňském roce dostaly vysoké školy z kapitoly Ministerstva školství 13 237 117 000 korun, v letošním roce 15 042 416 000 korun. Dotace na vzdělávací činnost, to je to, o čem mluvila paní poslankyně Šojdrová, vzrostly z 11 393 709 000 korun na 12 562 093 000 korun, investice do majetku vysokých škol vzrostly z 1 843 408 000 korun na 2 480 323 000 korun neboli o 43 %. Já bych řekl, že tvrzení, že se loni vysoké školy ničeho nedočkaly, je velmi nepřesné.


Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Děkuji. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych pouze stručně shrnul proběhnuvší debatu v prvním čtení nad vládním návrhem státního rozpočtu pro rok 2002. Chtěl bych se nejprve vyjádřit k debatě nad očekávaným schodkem letošního roku.

Plně podporuji stanovisko, které zde zaznělo z úst předsedy klubu sociální demokracie pana poslance Sobotky. Všechny dodatečné výdaje státního rozpočtu v rozsahu cca 46 mld., to jsou výdaje na dluhopisové programy, pro připomenutí náhradu škod způsobených suchem, náhradu výplat ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen a na úhradu ztráty Konsolidační banky za rok 1999, jsou hrazeny z výnosů emisí státních dluhopisů. Podle platných rozpočtových pravidel tyto emise schválila Poslanecká sněmovna, stejně tak Senát. Rovněž zákonem tyto komory stanovily, že výnosy z prodeje dluhopisů mohou být v roce 2001 použity jako dodatečné výdaje státního rozpočtu pro rok 2001. Čili znovu opakuji, bez těchto dodatečných dluhopisů by schodek skončil o cca 10 mld. Lépe, na úrovni 39 mld. korun. Včetně těchto dluhopisů jsme někde na úrovni 85 mld. Zaznívala zde kritika na zvyšování deficitu veřejných financí, na prohlubování státního dluhu. Já jsem ve své úvodní zprávě otevřeně a myslím že férově řekl, že ano, jsme si vědomi problému deficitu veřejných financí a jistého prohlubování státního dluhu.

Myslím, že tuto věc nelze posuzovat vytrženě z kontextu ostatních makroekonomických indikátorů, z kontextu celkového vývoje. Je třeba vnímat, že ty deficity mají v podstatě dva zdroje. Jeden zdroj jsou ony transformační náklady spojené zejména s očištěním bankovního sektoru a druhý zdroj jsou strukturální problémy českého státního rozpočtu. Ty spočívají v podstatě v nevyrovnanosti příjmové kvóty, tzn. kvóty daňové, kvóty pojistného a výdajové kvóty. Tento problém zde existuje a bude vyžadovat dlouhodobé řešení. Znamená to, že musíme řešit obě tyto složky tohoto deficitu zvlášť.

Ta první složka - zaplacení starých dluhů - je řešena tím, že např. v tomto roce platíme ztrátu Konsolidační agentury, respektive banky za dva roky - 1999 a rok 2000 - protože v minulých letech se to neudělalo. V příštím roce budeme platit již pouze za rok 2001 a v následujících letech postupně by měly tyto schodky vymizet. Odhad máte v podkladu o rozpočtovém výhledu. Očekáváme, že v podstatě v letech 2003, 2004 by měly výrazně klesnout tyto náklady a měly by uvolnit ruce budoucím rozpočtářům.

Pokud jde o strukturální deficit, ten, jak jistě uznáte, a bylo to tady mnohokrát komentováno, má hlubší charakter. Má charakter nesouladu mezi příjmovou a výdajovou stranou. Vyžaduje změny řady zákonů, změnu koncepce některých politik a bude trvat nějakou dobu, než k této změně dojde. Je to otázka velmi širokého politického konsensu. Nicméně pohybujeme se dnes na úrovni schodku, který je srovnatelný s maastrichtským kritériem řádově okolo 5 až 6 %.

To znamená, máme téměř dvojnásobné schodky. Upozorňuji na to, že velmi podobné schodky, jaké máme dnes my, měla ještě téměř polovina zemí EU v polovině 90. let, to znamená téměř na sklonku vstupu do Evropské měnové unie.
... Pod tlakem vážných okolností, zejména v zájmu vstupu do EU, byla schopna provést taková opatření, a to jak na straně výdajů, tak na straně příjmů, to bych chtěl zdůraznit, která vedla k tomu, že příslušné schodky jsou podstatně nižší. Jinak s problémem deficitu bojuje řada jiných tranzitivních zemí. Domnívám se, že jsme zahájili etapu oživení ekonomiky, etapu vybudování nových fundamentů ekonomiky jako otevřené a konkurenceschopné ekonomiky a stojíme na začátku etapy konsolidace veřejných financí.

Zazněla zde z řad poslanců klubu KSČM kritika na to, že rozpočet, který nás čeká, není expanzivní. Tuto kritiku musím velmi striktně odmítnout. Rozpočet podle mého názoru není expanzivní a ani nemůže být expanzivní v době, kdy máme citelný ekonomický růst, v době, kdy jsme na začátku etapy konsolidace veřejných rozpočtů. Ekonomika prostě nepotřebuje nové expanzivní fiskální impulsy - o tom jsme pevně přesvědčeni a domníváme se, že kritizovat tento rozpočet za to, že udržuje úroveň fiskálních impulsů na úrovni, která zhruba odpovídá roku 2001, dokonce se podle mého názoru snižuje, je naprosto nelogické, a současný návrh je tedy v kontextu, v plném kontextu, makroekonomického vývoje.

Stejně tak musím odmítnout kritiku, že rozpočet postihuje nejslabší vrstvy obyvatel. Domnívám se, že to je zcela zcestná kritika, která se nezakládá na faktech. Tento rozpočet naopak konzervuje všechny zákonem předepsané sociální mandatorní výdaje, to znamená, že konzervuje ochranu všech vrstev obyvatelstva, které jsou těmito dávkami chráněny.

Souhlasím s tím, že je velmi těžké predikovat jakékoli makroekonomické indikátory následujícího ekonomického vývoje v nejbližším období, to znamená v nejbližším roce, možná v období poněkud delším. To je samozřejmě obtížné jednak vzhledem k tomu, co se stalo 11. září, ale je to těžké i ze samé podstaty věci, protože globální problémy otevřené ekonomiky v tak malé zemi, jako je Česká republika, činí přesnou predikci i na velmi krátkou dobu velmi složitou záležitostí.

Na druhé straně se ale domnívám, že stejně tak, jako jsou důvody pro úvahy o možném ochabení ekonomického růstu, o možných rizicích tohoto růstu - a já jsem je ve svém úvodním slově uvedl -, stejně tak existuje řada důvodů pro to, že to nemusí nastat, nebo že to nemusí nastat pro Českou republiku a ani pro některé jiné země. Je zde totiž řada nových skutečností - jsou tu nové výdaje směrované ze státních rozpočtů vyspělých zemí, zejména těch, které jsou zapojeny přímo do konfliktu, ať už jsou to Spojené státy, Velká Británie nebo některé jiné země. Je zde tendence obyvatelstva k předzásobení, tendence ke zvýšení konzumních výdajů, budou zde nové výdaje spojené s civilní ochranou atd.

Čili hodnocení těch plusových a minusových faktorů a vlivů na ekonomický růst je nanejvýš obtížné. Já se ovšem domnívám, že v tomto směru je naše ekonomická predikce velmi seriózní.

Zazněla zde konkrétní otázka pana poslance Pilipa, proč příjmy z deblokace ruského dluhu nebudou, pokud budou získány již v letošním roce, součástí příjmů státního rozpočtu již v letošním roce. Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá. Podle uzavřených smluv mezi Ruskou federací a příslušnými zprostředkovateli má náš deblokátor, tzn. agent, soukromá firma, k dispozici příslušnou částku již do konce tohoto roku. Nicméně tato částka v této době ještě nebude majetkem České republiky. Tím se stane až poté, co ruská strana jako druhý partner této operace potvrdí všechny operace, které souvisejí s deblokací. A toto se nestane dříve než v prvních týdnech nebo dokonce měsících příštího roku. Proto byly tyto příjmy rozpočtovány do příjmů příštího roku.

Pokud jde o usnesení navržená panem předsedou rozpočtového výboru, s většinou z nich souhlasím. Domnívám se, že je možno usilovat o určité změny poté, co jsme v nové situaci, poté, kdy známe některá nová fakta, která jsme při přípravě rozpočtu zhruba před dvěma měsíci neznali.

Pokud jde o druhý bod tohoto usnesení, který říká, že příjmy z Fondu národního majetku mají být použity v rámci státního rozpočtu přednostně na úhradu dluhové služby, pak musím upozornit pouze na technickou okolnost této věci. Zákon č. 171/1991 Sb., o Fondu národního majetku, uvádí taxativní účely, na které lze použít příjmy Fondu národního majetku. Mezi těmito účely není dluhová služba. Proto technické naplnění tohoto usnesení, jeho účetní zaevidování bude velmi obtížné, protože bychom se dostali do rozporu s tímto zákonem. Nicméně makroekonomicky a věcně jsme připraveni toto usnesení naplnit, a to proto, že očekávané výdaje na dluhovou službu přesně odpovídají sumě, kterou potřebujeme zapojit z privatizačního účtu.

Myslím, že nové informace o očekávané ztrátě Konsolidační banky nás opravňují o to usilovat, tedy o snížení této očekávané ztráty na straně výdajů kapitoly finančních aktiv, a stejně tak se budeme snažit naplnit usnesení, která navrhl předseda klubu sociální demokracie, pokud jde o některé nové skutečnosti na výdajové straně, tzn. změněnou bezpečnostní situaci, popř. určité napětí v rozpočtu vysokých škol.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci poděkovat všem, kteří v rozpravě vystoupili se svými i kritickými připomínkami, všem, kdo hledali cestu, jak zajistit, aby tato země v příštím roce nemusela žít v nějaké nejistotě rozpočtového provizoria, a kteří hledali snahu o širší dohodu nad tímto závažným problémem. Děkuji vám za tento přístup a chci vás požádat, abyste i hlasováním měli na mysli zájmy České republiky. Děkuji vám.


Poslankyně Marie Machatá: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte i mně polemizovat s konstrukcí vládního návrhu státního rozpočtu. Považujeme-li totiž za rozhodující úkol státního rozpočtu přispět k vytváření prospěšných makroekonomických poměrů, nezbývá než konstatovat, že návrh rozpočtu - tento návrh rozpočtu - prohlubuje nepříznivou praxi uplynulých let. Daňové břemeno včetně pojistného vykazuje opět růst. Za zvyšování daňového břemene pokračuje využívání nedaňových příjmů, které standardně nepatří do příjmů běžného roku, a dále se doplňují zdroje deficitním financováním. Tudíž daňový poplatník je zatěžován opět o něco více v dalším rozpočtovém roce než v předchozím a významně do budoucnosti.

S návrhem rozpočtu nebyla předložena průkazná analýza předpokládaného vývoje veřejných financí jako celku. To vyvolává obavy z možných rizik významného navýšení dluhu veřejných rozpočtů, který bude nepříznivě ovlivňovat zejména příští ekonomický rozvoj.

Samozřejmě se lze uspokojit tvrzením, že vše je zapříčiněno slabým výkonem ekonomiky. To by však bylo vysvětlení velmi jednoduché. Otázkou je, zda se vláda vůbec pokouší větší výkon nějakým způsobem nastartovat. Rozpočet totiž není jediným výrazem státní finanční politiky. Je jen komplexním obrazem o vládní schopnosti prospívat příštímu vývoji a také obrazem konkrétní hospodářské politiky. Lze říci, že se jedná o udržování latentního stavu bez odvahy přijmout jakékoli zásadní rozhodnutí, jakoukoli zásadní změnu.

Jasně viditelný je pouze jeden cíl. Snaha udržet vlastní pozici populistickou politikou rozdávání. Pokud si vláda snad naivně nemyslí, že zvýšením například porodného může zvrátit nepříznivou demografickou křivku.

Z mého pohledu vláda neučinila nic pro zhospodárnění výkonu státní správy a optimalizaci jejích výdajů. To lze považovat ze jednu z hlavních příčin deficitu, samozřejmě včetně brzdícího efektu nadbytečného zatížení hospodářství zvyšujícím se daňovým zatížením. Dovolte mi citovat zmiňovaný materiál: Výdaje na platy a ostatní platby za provedenou práci rozpočtované v organizačních složkách státu tvoří významnou součást veřejné spotřeby. Spolu se mzdovými náklady příspěvkových organizací jsou pro rok 2002 rozpočtovány v objemu 103,1 mld. Kč. Po započtení pojistného a přídělů do fondu kulturních a sociálních potřeb dosáhnou výdaje související se zaměstnaností v těchto organizacích částky 141,5 mld. Kč, což představuje 18,8 % celkových výdajů rozpočtu. Tolik část z komentáře materiálu C. Zpráva k návrhu státního rozpočtu na rok 2002, str. 45 Výdaje na platy zaměstnanců a ostatní platby za provedenou práci.

Z výše citovaného je zřejmé, že každé navýšení o byť jen část procenta znamená hmatatelný požadavek na státní rozpočet. Z dostupných podkladů se dá vysledovat, že dle jednotlivých kapitol státního rozpočtu je diferencován nejen nárůst mezd a průměrných platů, ale i počtu zaměstnanců ve státní správě. Toto tvrzení je platné meziročně a trvale. V roce 2001 zaznamenávaly nejvyšší meziroční nárůst mezi roky 2001 a 2000 mezd příspěvkové organizace, koeficient nárůstu byl 1,16, a hned nato ústřední orgány státní správy - koeficient 1,15. Nejvyšší nárůst počtu zaměstnanců mezi roky 2001 a 2000 je u ústředních orgánů státní správy - koeficient 1,11.

Teď si dovolím ještě jednu citaci ze zprávy ke státnímu rozpočtu na rok 2002. Nárůst průměrných platů v jednotlivých kapitolách je do určité míry diferencovaný. Vyplývá to z povahy promítnutých vlivů a dalších opatření, z přijaté metodiky zpracování návrhu rozpočtu na rok 2002. Správcům kapitol byla dána možnost, aby v rozsahu rozpočtových rámců schválených vládou ve vlastní kompetenci rozhodli o výdajové strategii kapitoly. Výraznější rozdíly v růstu průměrných platů jsou však způsobeny převážně metodickými vlivy a neodrážejí skutečné posuny v úrovni platů zaměstnanců. Potud citace. Ke znění není příliš co dodat. Možná pouze to, že já osobně nevím, co je to "do jisté míry diferencovaný" nebo "metodické vlivy, které neodrážejí skutečný" - a pak se ptám jaký - "posun platů".

Stejně jako v roce 2001, tak i v tomto můžeme zažít raketový meziroční vzrůst mezd - koeficient 1,49, i lidí - koeficient 1,48 u příspěvkových organizací. V návrhu rozpočtu 2002 je však důvodem - cituji: řada organizačních složek státu se transformovala na příspěvkové organizace. Zpráva k návrhu str. 48. Pohledem do tabulek můžeme vysledovat naprosto stejný trend jako v roce 2001. Zajímavý stav vykazuje např. Úřad vlády, kde personální místa vykazují koeficient nárůstu 1,11 a mzdy 1,21. Další ministerstva vykazují nárůst podobný.

Lze tedy konstatovat trvalý a plynulý nárůst počtu zaměstnanců státní správy. Jestliže je největší tendence růstu pracovníků na ústředních orgánech v procesu reformy veřejné správy, jejímž hlavním motivem byla decentralizace, je to téměř k nepochopení.

Souhrnně lze označit rozpočet za pokus předstírat, že vláda plní své programové záměry a vytváří cílevědomě podmínky dalšího, lepšího vývoje. Žel, vláda pouze vytváří technické podmínky pro získání času pro svou vlastní schopnost přežít další rozpočtový rok. Cena této nerozhodnosti, tohoto mrhání časem představuje odkládání potřebné a dlouho očekávané daňové reformy a vůbec reformních kroků vedoucích k jednodušší státní správě. Deficitní hospodaření má totiž smysl jen tehdy, vytváří-li patřičný multiplikační efekt.

Ve standardní ekonomice jsou poměry obvykle měněny k lepšímu soustředěným úsilím vlády o omezení vládních výdajů, které umožní současně snížit daňovou zátěž, bankám zlevnit peníze a nastartovat nový koloběh alokace zdrojů v ekonomice. Tato standardní řešení vyžadují velkou dávku politické odvahy, jakou zatím bohužel nenašla žádná česká vláda.

Snížení rozpočtových výdajů znamená současně omezení vlivu státu a rušení nejen úředních pracovních míst, ale i třeba celých úřadů. To značí konečně vyhovět volání po jednodušší administrativě, po zákonech s minimem výjimek, o nichž je třeba rozhodovat v procesu správního či podobného úředního řízení. Cena práce, kupní síla obyvatelstva, sklon k úsporám, penzijní, zdravotní i další pojištění jsou spojité nádoby, nesmírně citlivě vzájemně reagující na každou změnu a ve svém souhrnu dávající ekonomice zdroje k růstu či brzdicí investice. Obzvlášť drahá pracovní síla se ukazuje být skutečnou brzdou dalšího rozvoje ekonomiky. Přímou příčinou tohoto stavu jsou rostoucí náklady na zdravotní a sociální systém. Dokud se nám nepodaří zastavit růst těchto nákladů, zůstává ekonomická výkonnost pouhým snem. Penzijní systém musí být založen na klasickém životním a kapitálovém pojištění, např. z výnosu privatizace, nikoli na dani, jak je tomu dosud. Jednorázovým vkladem může pak dojít k nastartování reformy a okamžitému snížení nároků kladených na státní rozpočet.
Kyselé jablko všech partikulárních stranických zájmů stále čeká na kousnutí a zájemců, jak se zdá, stále ubývá. Odkládání přitom poškodí významně všechno a všechny.

Současný nedostatek zdrojů ve zmiňovaných systémech je činí nefunkčními a trvale vyvolává potřebu zvyšování daňového břemene.

Jak jsem již zmínila v úvodu, rozpočet představuje určitý směr hospodářské politiky státu. Navzdory předvolebním slibům v České republice nejvíce strádá živnostník a malý podnikatel, naprosto neadekvátně se naproti tomu podporuje těžký průmysl. Kategorie obyčejného živnostníka, soukromého lékaře, učitele nebo kvalifikovaného dělníka je stále opomíjena, a to přesto, že právě tito lidé představují nejen střední stav, ale také ekonomickou páteř společnosti se svým téměř 70procentním potenciálem každé zralé ekonomiky. Je zcela mimo jakoukoliv seriózní diskusi, že je nezbytné podstatně více podporovat tuto sféru. Dlouhodobě se ukazuje, že její podpora je nedostatečná. I přes tento fakt jsou v rozpočtech prostředky na podporu opakovaně kráceny.

Není tomu jinak ani v návrhu rozpočtu roku 2002. Konkrétním výsledkem vládní politiky podpory je tedy meziroční krácení o 338 mil. Kč v roce 2001 a dalších 381 mil. Kč v roce 2002. Převedeno do procentního vyjádření zjistíme, že v roce 2002 je uvažováno pro podporu tohoto podnikání 62,83 % objemu pro rok 2000. To značí průměrný pokles přibližně 19 % ročně. Dovolte mi malou spekulaci. Můžeme se pak obávat, že za předpokladu zachování stejné filozofie podpory podnikání příští sociálně demokratická vláda by nejspíše přišla s heslem "Konec drobného podnikání v Čechách". Je nutné si tuto skutečnost uvědomit včas a podpoře a rozvoji podnikání jako takovému věnovat odpovídající váhu a pozornost.,

Státní rozpočet však pozapomněl i na další sféry, jako je sféra školství atd. Ale o to tvrdším způsobem podporuje růst sociálních výdajů bez jakýchkoliv zpětných motivačních efektů jak pro jedince, tak pro občanskou společnost. Tímto způsobem pak v podstatě vytváří atmosféru sociální nejistoty jak ve městech, tak na venkově.

Ze všech těchto důvodu jsem přesvědčena, že navržený státní rozpočet bohužel není zárodkem lepší budoucnosti České republiky, ale jen konzervací současného špatného stavu.

Děkuji vám za pozornost.

http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/039schuz/s039072.htm

Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové. Projednáváme návrh státního rozpočtu a jak jste již jistě zavnímali z tisku, KDU-ČSL vyzvalo vládu, aby tento návrh státního rozpočtu rovnou stáhla a předložila návrh rozpočtu nový, který bude pravdivý, který zohlední otázku bezpečnosti České republiky, který bude pamatovat na regiony a který zajistí školství, hlavně vysoké školy. A to, co zde probíhá, je zase debata nad návrhem, který stejně, jak víme, neprojde. Také byl označen za velmi klíčový a zásadní, přesto účast poslanců a vlády na debatě o tomto naprosto klíčovém a základním zákonu je důkazem "zájmu" o tento zákon.

A já si právě myslím, že to je také průvodním důkazem toho, že tento rozpočet nic zásadního neřeší a řešit nebude. Je to proto, že stejně z drtivé většiny, z 80 % je tento rozpočet předem dán, a to, co skutečně pomůže České republice, je zásadní reforma veřejných financí a především zastavení extrémního propadu, to znamená zadlužení veřejných financí. Vláda převzala jenom státní dluh ve výši 195 mld. Kč, a dnes vypadá situace taková, že ho předá vysoce převyšující částku 400 mld. Kč. To znamená, že nutnost reformy je nabíledni a nikdo to nezpochybňuje, ani pan ministr financí, jehož článek a rozhovor jsem četl v Hospodářských novinách, kde poukazuje na to, že bez zásadní reformy pořádek ve veřejných financích nebude.

Z tohoto důvodu si myslím, že odpovědný přístup k této věci je nezabývat se tak detailně tímto rozpočtem. Tento rozpočet musí být pravdivý, musí odpovídat požadavkům doby. A já si dokáži představit hodnoty, o kterých jsem tady mluvil, jako je bezpečnost, kraje a vzdělání. A poukazuji např. na to, že na jednu stranu vláda schválila dokument, který se zabývá modernizací a transformací Armády ČR, kde se počítá s tím, že bude útlumový program modernizace tanků T-72, a rozpočet počítá s tím, že se pokračuje v tomto projektu dále. Nebo je varovné pro občany ČR, že na rekonstrukci krytů civilní ochrany vláda vyčleňuje toliko 2 mil. Kč na celou republiku, nebo na prostředky pro nouzové přežití 3 120 000 Kč. To jsou částky naprosto směšné a je to zase důkazem toho, že tento rozpočet z podstaty věci neodpovídá aktuálnosti stavu, jak bylo na to poukázáno, že po 11. září se situace výrazně změnila.

Z tohoto důvodu si myslím, že cesta ven je jednání o dlouhodobém vztahu mezi politickými stranami, o rozpočtovém výhledu, o tom, abychom deponovali výsledky privatizace do dlouhodobých cílů. To znamená, uvědomme si, že končí zlatá doba privatizačních příjmů, že světová ekonomika neporoste v příštím období a že deficit veřejných rozpočtů je třeba zastavit. A já si myslím, že jediné, co vede k lepšímu, co dá naději občanům České republiky, je bavit se o těchto dlouhodobých horizontech. Myslím si, že na to se máme soustředit. Tento rozpočet nechť je pravdivý, a potom je možné, aby debata na toto téma skončila a takový rozpočet aby byl schválen. Ale odpověď jasná je, že odpovědní politici se baví o tom, co jde za horizont.

Návrh rozpočtu, tak jak byl předložen, samozřejmě není možné schválit.

Děkuji za pozornost.

Poslanec Zdeněk Kořistka: Vážený pane předsedající, nemohu říci vážená vládo, protože jsou zde pouze dva ministři - ministr školství a ministr financí. Vážené kolegyně a kolegové, nebudu vás dlouho zdržovat. Chtěl bych zde přednést doprovodné usnesení k tomuto projednávanému bodu, ale předtím si ještě neodpustím malou repliku k premiérovi Zemanovi, který zde již několikrát hovořil o tom, jak školství je prioritou této vlády. Chtěl bych upozornit na materiál státní rozpočet kniha C, kde se hovoří, že je to sice priorita, ale hovoří se, že tato kapitola bude navýšena oproti letošnímu roku o 3,1 %. Na jiné stránce stejného materiálu se dozvídáme, že je prognóza na příští rok inflace ve výši 4,6 %. To znamená, že reálné příjmy do kapitoly školství se budou snižovat. Myslím si, že ani my, ani pan ministr školství z toho radost nemá. To je jenom replika k prohlášení pana premiéra.

Nyní k doprovodnému usnesení. Navrhl bych toto usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky žádá vládu České republiky, aby při projednávání druhé verze státního rozpočtu na rok 2002 předložila informaci

a) o počtu pracovníků na jednotlivých ministerstvech před přesunem kompetencí a po přesunu kompetencí na kraje,

b) o přesunu kompetencí na kraje podle jednotlivých resortů,

c) jakými finančními prostředky disponovala v uplynulých třech letech ministerstva pro zajištění těchto kompetencí před přesunem a jaké finanční prostředky byly v souvislosti s těmito převody kompetencí přesunuty na kraje.

Zdůvodnění je jednoduché. My jsme zde dnes projednávali zákon o rozpočtovém určení daní. Víte, že se zde operovalo s mnoha čísly, hlavně zde byla zpochybňována čísla vzešlá z diskuse hejtmanů a členů krajských samospráv. Mám nyní na mysli variantu 18,3 miliardy korun. Jsem přesvědčen o tom, že ještě než se budeme bavit o státním rozpočtu, měli bychom znát, jak reforma veřejné správy probíhá, jak se to projevuje na počtech pracovníků ve státních orgánech, v centrálních orgánech státní správy a hlavně jak se to promítá s přesunem nejen kompetencí, ale finančních zdrojů z jednotlivých ministerstev na kraje.

Vysvětlil bych vám zde konkrétní příklad, který vlastně ukazuje, že např. ministerstvo místního rozvoje, které má určité kompetence a přesunuje tyto kompetence na kraje, samozřejmě při návrhu státního rozpočtu nejenže tyto pracovníky neomezuje, ale zároveň nejsou omezovány ani finanční zdroje. Myslím si, že toto by měla Poslanecká sněmovna znát detailně. Proto navrhuji toto doprovodné usnesení. Samozřejmě v materiálech o státním rozpočtu se o těchto některých informacích dozvídáme, ale nejsou tak detailní a zaměřeny tak, jak požaduji v tomto doprovodném usnesení.

Děkuji.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že tady zazněla různá slova k tomu, že jsem lobbistou regionálního školství, který zanedbává vysoké školy, a paní poslankyně Šojdrová zde pravila, že loni vysoké školy nedostaly žádné navýšení, tak jenom v rámci opravy obecně rozšířených omylů tady mám některé tabulky.

Meziročně v loňském roce dostaly vysoké školy z kapitoly Ministerstva školství 13 237 117 000 korun, v letošním roce 15 042 416 000 korun. Dotace na vzdělávací činnost, to je to, o čem mluvila paní poslankyně Šojdrová, vzrostly z 11 393 709 000 korun na 12 562 093 000 korun, investice do majetku vysokých škol vzrostly z 1 843 408 000 korun na 2 480 323 000 korun neboli o 43 %. Já bych řekl, že tvrzení, že se loni vysoké školy ničeho nedočkaly, je velmi nepřesné.


Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Děkuji. Pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych pouze stručně shrnul proběhnuvší debatu v prvním čtení nad vládním návrhem státního rozpočtu pro rok 2002. Chtěl bych se nejprve vyjádřit k debatě nad očekávaným schodkem letošního roku.

Plně podporuji stanovisko, které zde zaznělo z úst předsedy klubu sociální demokracie pana poslance Sobotky. Všechny dodatečné výdaje státního rozpočtu v rozsahu cca 46 mld., to jsou výdaje na dluhopisové programy, pro připomenutí náhradu škod způsobených suchem, náhradu výplat ze Zajišťovacího fondu družstevních záložen a na úhradu ztráty Konsolidační banky za rok 1999, jsou hrazeny z výnosů emisí státních dluhopisů. Podle platných rozpočtových pravidel tyto emise schválila Poslanecká sněmovna, stejně tak Senát. Rovněž zákonem tyto komory stanovily, že výnosy z prodeje dluhopisů mohou být v roce 2001 použity jako dodatečné výdaje státního rozpočtu pro rok 2001. Čili znovu opakuji, bez těchto dodatečných dluhopisů by schodek skončil o cca 10 mld. Lépe, na úrovni 39 mld. korun. Včetně těchto dluhopisů jsme někde na úrovni 85 mld. Zaznívala zde kritika na zvyšování deficitu veřejných financí, na prohlubování státního dluhu. Já jsem ve své úvodní zprávě otevřeně a myslím že férově řekl, že ano, jsme si vědomi problému deficitu veřejných financí a jistého prohlubování státního dluhu.

Myslím, že tuto věc nelze posuzovat vytrženě z kontextu ostatních makroekonomických indikátorů, z kontextu celkového vývoje. Je třeba vnímat, že ty deficity mají v podstatě dva zdroje. Jeden zdroj jsou ony transformační náklady spojené zejména s očištěním bankovního sektoru a druhý zdroj jsou strukturální problémy českého státního rozpočtu. Ty spočívají v podstatě v nevyrovnanosti příjmové kvóty, tzn. kvóty daňové, kvóty pojistného a výdajové kvóty. Tento problém zde existuje a bude vyžadovat dlouhodobé řešení. Znamená to, že musíme řešit obě tyto složky tohoto deficitu zvlášť.

Ta první složka - zaplacení starých dluhů - je řešena tím, že např. v tomto roce platíme ztrátu Konsolidační agentury, respektive banky za dva roky - 1999 a rok 2000 - protože v minulých letech se to neudělalo. V příštím roce budeme platit již pouze za rok 2001 a v následujících letech postupně by měly tyto schodky vymizet. Odhad máte v podkladu o rozpočtovém výhledu. Očekáváme, že v podstatě v letech 2003, 2004 by měly výrazně klesnout tyto náklady a měly by uvolnit ruce budoucím rozpočtářům.

Pokud jde o strukturální deficit, ten, jak jistě uznáte, a bylo to tady mnohokrát komentováno, má hlubší charakter. Má charakter nesouladu mezi příjmovou a výdajovou stranou. Vyžaduje změny řady zákonů, změnu koncepce některých politik a bude trvat nějakou dobu, než k této změně dojde. Je to otázka velmi širokého politického konsensu. Nicméně pohybujeme se dnes na úrovni schodku, který je srovnatelný s maastrichtským kritériem řádově okolo 5 až 6 %.

To znamená, máme téměř dvojnásobné schodky. Upozorňuji na to, že velmi podobné schodky, jaké máme dnes my, měla ještě téměř polovina zemí EU v polovině 90. let, to znamená téměř na sklonku vstupu do Evropské měnové unie.


Pod tlakem vážných okolností, zejména v zájmu vstupu do EU, byla schopna provést taková opatření, a to jak na straně výdajů, tak na straně příjmů, to bych chtěl zdůraznit, která vedla k tomu, že příslušné schodky jsou podstatně nižší. Jinak s problémem deficitu bojuje řada jiných tranzitivních zemí. Domnívám se, že jsme zahájili etapu oživení ekonomiky, etapu vybudování nových fundamentů ekonomiky jako otevřené a konkurenceschopné ekonomiky a stojíme na začátku etapy konsolidace veřejných financí.
Zazněla zde z řad poslanců klubu KSČM kritika na to, že rozpočet, který nás čeká, není expanzivní. Tuto kritiku musím velmi striktně odmítnout. Rozpočet podle mého názoru není expanzivní a ani nemůže být expanzivní v době, kdy máme citelný ekonomický růst, v době, kdy jsme na začátku etapy konsolidace veřejných rozpočtů. Ekonomika prostě nepotřebuje nové expanzivní fiskální impulsy - o tom jsme pevně přesvědčeni a domníváme se, že kritizovat tento rozpočet za to, že udržuje úroveň fiskálních impulsů na úrovni, která zhruba odpovídá roku 2001, dokonce se podle mého názoru snižuje, je naprosto nelogické, a současný návrh je tedy v kontextu, v plném kontextu, makroekonomického vývoje.

Stejně tak musím odmítnout kritiku, že rozpočet postihuje nejslabší vrstvy obyvatel. Domnívám se, že to je zcela zcestná kritika, která se nezakládá na faktech. Tento rozpočet naopak konzervuje všechny zákonem předepsané sociální mandatorní výdaje, to znamená, že konzervuje ochranu všech vrstev obyvatelstva, které jsou těmito dávkami chráněny.

Souhlasím s tím, že je velmi těžké predikovat jakékoli makroekonomické indikátory následujícího ekonomického vývoje v nejbližším období, to znamená v nejbližším roce, možná v období poněkud delším. To je samozřejmě obtížné jednak vzhledem k tomu, co se stalo 11. září, ale je to těžké i ze samé podstaty věci, protože globální problémy otevřené ekonomiky v tak malé zemi, jako je Česká republika, činí přesnou predikci i na velmi krátkou dobu velmi složitou záležitostí.

Na druhé straně se ale domnívám, že stejně tak, jako jsou důvody pro úvahy o možném ochabení ekonomického růstu, o možných rizicích tohoto růstu - a já jsem je ve svém úvodním slově uvedl -, stejně tak existuje řada důvodů pro to, že to nemusí nastat, nebo že to nemusí nastat pro Českou republiku a ani pro některé jiné země. Je zde totiž řada nových skutečností - jsou tu nové výdaje směrované ze státních rozpočtů vyspělých zemí, zejména těch, které jsou zapojeny přímo do konfliktu, ať už jsou to Spojené státy, Velká Británie nebo některé jiné země. Je zde tendence obyvatelstva k předzásobení, tendence ke zvýšení konzumních výdajů, budou zde nové výdaje spojené s civilní ochranou atd.

Čili hodnocení těch plusových a minusových faktorů a vlivů na ekonomický růst je nanejvýš obtížné. Já se ovšem domnívám, že v tomto směru je naše ekonomická predikce velmi seriózní.

Zazněla zde konkrétní otázka pana poslance Pilipa, proč příjmy z deblokace ruského dluhu nebudou, pokud budou získány již v letošním roce, součástí příjmů státního rozpočtu již v letošním roce. Odpověď na tuto otázku je velmi jednoduchá. Podle uzavřených smluv mezi Ruskou federací a příslušnými zprostředkovateli má náš deblokátor, tzn. agent, soukromá firma, k dispozici příslušnou částku již do konce tohoto roku. Nicméně tato částka v této době ještě nebude majetkem České republiky. Tím se stane až poté, co ruská strana jako druhý partner této operace potvrdí všechny operace, které souvisejí s deblokací. A toto se nestane dříve než v prvních týdnech nebo dokonce měsících příštího roku. Proto byly tyto příjmy rozpočtovány do příjmů příštího roku.

Pokud jde o usnesení navržená panem předsedou rozpočtového výboru, s většinou z nich souhlasím. Domnívám se, že je možno usilovat o určité změny poté, co jsme v nové situaci, poté, kdy známe některá nová fakta, která jsme při přípravě rozpočtu zhruba před dvěma měsíci neznali.

Pokud jde o druhý bod tohoto usnesení, který říká, že příjmy z Fondu národního majetku mají být použity v rámci státního rozpočtu přednostně na úhradu dluhové služby, pak musím upozornit pouze na technickou okolnost této věci. Zákon č. 171/1991 Sb., o Fondu národního majetku, uvádí taxativní účely, na které lze použít příjmy Fondu národního majetku. Mezi těmito účely není dluhová služba. Proto technické naplnění tohoto usnesení, jeho účetní zaevidování bude velmi obtížné, protože bychom se dostali do rozporu s tímto zákonem. Nicméně makroekonomicky a věcně jsme připraveni toto usnesení naplnit, a to proto, že očekávané výdaje na dluhovou službu přesně odpovídají sumě, kterou potřebujeme zapojit z privatizačního účtu.

Myslím, že nové informace o očekávané ztrátě Konsolidační banky nás opravňují o to usilovat, tedy o snížení této očekávané ztráty na straně výdajů kapitoly finančních aktiv, a stejně tak se budeme snažit naplnit usnesení, která navrhl předseda klubu sociální demokracie, pokud jde o některé nové skutečnosti na výdajové straně, tzn. změněnou bezpečnostní situaci, popř. určité napětí v rozpočtu vysokých škol.

Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, chci poděkovat všem, kteří v rozpravě vystoupili se svými i kritickými připomínkami, všem, kdo hledali cestu, jak zajistit, aby tato země v příštím roce nemusela žít v nějaké nejistotě rozpočtového provizoria, a kteří hledali snahu o širší dohodu nad tímto závažným problémem. Děkuji vám za tento přístup a chci vás požádat, abyste i hlasováním měli na mysli zájmy České republiky. Děkuji vám.

Předseda vlády ČR Miloš Zeman: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, milé torzo Unie svobody, dovolte mi, abych se - ač otřesen zprávou o tom, že rozpočtový výbor věnoval tak nedůležitému zákonu, jako je státní rozpočet, pouhé tři minuty svého jednání, jak jsme nyní slyšeli, což samozřejmě nedokazuje, že by podceňoval tuto problematiku, ale naopak, že je souborem ekonomických géniů, a jsem hrdý na tento rozpočtový výbor, který je schopen během tří minut tak adekvátně zhodnotit problematiku zvící cca 700 miliard korun v celé její globální i detailní struktuře - podle zásady svého oblíbeného klasika Georga Petera "když se vám něco nepodaří, zkoušejte to znovu a znovu a nikdy se nevzdávejte" sine ira et studio pokusil ještě jednou upoutat pozornost některých poslouchajících, nikoliv však diskutujících poslanců k problematice, o níž plně uznávám, že vzbuzuje menší pozornost než např. zákon o myslivosti či spory mezi liškami a jezevčíky.

Uvažoval jsem o poněkud razantnější argumentaci, protože jsem nedávno od ruského premiéra Kasjanova dostal kulovnici, a přemítal jsem o tom, zda vybaven tímto nástrojem v Poslanecké sněmovně by moje argumentace mohla být poněkud průraznější. Ale rozhodl jsem se působit silou myšlenek a argumentů, nikoliv demonstrací své příslušnosti k myslivecké obci, neboť jsem dosud ani na zvíře, ani na člověka, ba dokonce ani na novináře nevystřelil.

Proto mi dovolte, abych se pokusil v duchu saturninovského hesla o rozptylování obecně rozšířených omylů rozdělit svoje vystoupení do dvou základních částí. V té první části se pokusím hovořit o kontextu státního rozpočtu jako výrazu hospodářské politiky vlády. Tedy o celkové ekonomické situaci této země, kdy do jisté míry naváži na předkladatele, tedy na ministra financí.

Ve druhé části, byť s vědomím, že se jedná o první čtení státního rozpočtu, tedy o agregátní veličiny, nikoli o detailní strukturu, bych chtěl promluvit o obecně rozšířených omylech, které se nejen v naší publicistice - tam to naprosto chápu - ale i v naší politické sféře objevují o této struktuře. Dovolte mi proto, abych začal částí první.

Kolegyně a kolegové, jsou lidé - a to je první obecně rozšířený omyl - kteří se domnívají, že vývoj ekonomiky probíhá v cyklech, které jsou zcela nezávislé - nebo téměř nezávislé - na hospodářské politice vlády, z čehož mimochodem vyplývají dva absurdní závěry. Za prvé že je celkem jedno, jakou máme vládu, protože ať je vláda dobrá, nebo špatná, jsou hospodářské výsledky přibližně tytéž. Za druhé, jestliže předtím padáme, je to příčina toho, že budeme v budoucnosti stoupat, ale také a contrario - jestliže nyní stoupáme, je to příčina toho, že budeme v budoucnosti klesat.

Aniž bych rozvíjel diskusi na toto téma, protože vidím, že tato myšlenka je hluboce zakořeněná v duších některých politiků, chtěl bych vám říci, že s cykly je to něco podobného jako s numerologií. V každém případě vám hra čísel umožní např. prohlásit, že útok na Twins musel nutně nastat 11. září, protože jedenáctka je zlé číslo, a budete sčítat počet čísel New Yorku nebo Washingtonu a dokážete cokoli. V teorii cyklu se snažíme najít pravidelné pohyby charakterizované amplitudou a frekvencí oscilace, ať jsou to cykly dlouhodobé - Kondratěvovy, střednědobé - Kuzněcovovy, krátkodobé - business cycles, a dokonale toto všechno předvídáte.
Ale pouze předvídáte minulost, drazí kolegové, a nikdy nedokážete předpovědět budoucnost, viz například necyklický vývoj americké ekonomiky v posledních osmi nebo devíti letech.

Chcete-li říci, že nepatřím ani k dirigistům nebo zastáncům command economy, kteří se domnívají, že vláda může nařídit vše, ale nepatřím ani k zastáncům ultraliberalismu, kteří tvrdí, že vláda svojí hospodářskou a především rozpočtovou politikou nemůže ovlivnit v ekonomickém vývoji téměř nic. Ano, jsem ochoten připustit, že firma, která v minulosti zkrachovala, bude v budoucnosti prosperovat, ale nikoliv proto, že v minulosti krachovala, ale že její krach vedl k výměně vedení této firmy a že nové vedení této firmy zajistí prosperitu. To je ovšem jiná kauzalita než ta, o níž mluví zastánci teorie ekonomických cyklů.

Tím chci v podstatě zdůraznit, že rozhodujeme-li o státním rozpočtu, rozhodujeme tím do značné míry i o budoucnosti české ekonomiky, to znamená o tom, co by nás mělo primárně všechny bez ohledu na politickou příslušnost zajímat. Že zde neřešíme izolovaný zákon, ale zákon zákonů, kterým v daném případě není ústava, ale právě státní rozpočet. A ten si snad zaslouží podrobnější než pouze tříminutové projednání ve specializovaném výboru.

Chtěl bych upozornit na to, že ekonomický vývoj je měřen parametry platnými pro každou vládu v každé zemi a v každé moderní době, ať je to vláda levicová nebo pravicová, horní nebo dolní, západní nebo východní. Ptejme se, jak v této zemi roste ekonomická výkonnost. Zjistíte, že jestliže ekonomický propad, který začal v roce 1996, pokračoval v roce 1997 a 1998, zastavil se v roce 1999 a byl vystřídán tříprocentním růstem DHP v roce 2000, pak v prvním pololetí tohoto roku dosáhl ekonomický růst měřený stejným indikátorem 4 %. To je výsledek, kterému všechny vlády v každé zemi podléhají, a já bych chtěl upozornit na to, že podobně jako by opozice oprávněně kritizovala vládu, za jejíhož vládnutí by ekonomická výkonnost země klesala, je dobré zvážit, zda jsme svými společnými rozhodnutími zde v tomto parlamentě, když jsme nakonec přes všechny možné peripetie, tu v první, tu v druhé, jednou dokonce ve třetí verzi rozpočet schválili, nepřispěli společně k tomu, že tento výsledek je výrazně lepší než např. v zemích Evropské unie, než v Německu, kde hrubý domácí produkt ve druhém čtvrtletí vzrostl jenom o 0,6 % - samozřejmě že absolutní výchozí úroveň je dramaticky odlišná - nebo ve Spojených státech, kde tento růst byl dokonce jenom 0,2 %.

Proč to říkám? Protože bychom si měli uvědomit, že poprvé po dlouhé době česká ekonomika již devět čtvrtletí za sebou nabírá tempo a dech a roste nyní rychleji než ekonomika zemí Evropské unie. Samozřejmě, že nemůžeme nepočítat s tím, že ekonomická recese, byť nikoliv krize - krize je pokles, recese je stagnace -, že tedy ekonomická recese nezasáhne i českou ekonomiku jako malou otevřenou exportně orientovanou ekonomiku, ale přesto bychom tento výsledek měli zaznamenat. A měli bychom přestat trpět jakýmsi sebemrskačstvím, pokud se nám alespoň částečně daří onu výkonnostní mezeru konečně začít srovnávat.

Druhý ze čtyř ukazatelů onoho magického čtyřúhelníku se týká míry inflace. Jak víte, za poslední roky se tato míra snížila z 10 na 5 %. Ministr Rusnok už mluvil o krátkodobém zakolísání, které bylo vyvoláno dvěma příčinami. Tou první, provedenou k 1. červenci, byla náprava cen, to znamená určitá deregulace. Nelze chtít mít vajíčka uchována v košíku a udělat si z nich současně amoletu. Chcete-li deregulovat ceny, musíte počítat s tím, že zdražení nájemného, byť jenom o 5 %, elektřiny nebo plynu se promítne do vzestupu cenové hladiny, a k tomu také skutečně došlo. Bohužel pokles (?) růst cen pokračoval i další měsíc a já se obávám, že tento inflační výkyv byl způsoben statistickými kouzly. Zjistil jsem totiž, že podle údajů Českého statistického úřadu náhle meziročně vzrostl cenový index zahraničních zájezdů o 32 %, aby krátce poté opět o stejnou hodnotu poklesl, a že při přecenění spotřebního koše a změně váhy jednotlivých položek se téměř zdá, jako by česká populace nedělala nic jiného, než vyjížděla na zahraniční cesty, nezabývajíc se prací ani odpočinkem na domácím teritoriu.

Jinými slovy chci vám sdělit, že podle mého názoru toto byl umělý statistický výkyv, jemuž bohužel podlehla centrální banka a zvýšila, byť o čtvrt procenta, reposazby, čímž podle mého názoru poškodila českou ekonomiku. Rád bych v této souvislosti řekl, že bych si nepřál, aby Česká národní banka opakovala svůj omyl z roku 1996, protože za situace, kdy světové banky včetně Evropské banky nebo FED snižují výrazně úrokové sazby, je sama stagnace domácích úrokových sazeb při pouhé pětiprocentní míře inflace díky rozšiřujícímu se úrokovému diferenciálu pozvánkou pro horký, spekulativní a snadno se přelévající kapitál, který zde už jednou byl a který jsme tak těžko dostávali z české ekonomiky ven ve prospěch dlouhodobého, stabilního, strategického a investičně orientovaného kapitálu.

Myslím si tedy, že můžeme být spokojeni se současným vývojem inflace, která v posledních dvou měsících klesla o 1 %, a myslím si, a to souvisí s objemem rozpočtové položky na aktivní politiku zaměstnanosti, kterou by někteří poslanci tak rádi věnovali vysokým školám, že můžeme být spokojeni i s tím, že nezaměstnanost je u nás nižší než před rokem, byť na můj vkus stále o příliš málo, je 8,5 %, zatímco v Polsku po čtyřech letech úspěšné pravicové vlády dosáhla 17 % a na Slovensku, bývalé části našeho státu, kde vládne převážně pravicová koalice, dokonce 18 %.

Konečně bych se rád zmínil i o posledním z magických čtyřúhelníkových vrcholů, to je o platební resp. obchodní bilanci. Kolegyně a kolegové, jsme často kritizováni za to, že v této zemi dochází k nárůstu deficitu obchodní bilance. Prosím ty z vás, kdo nepovažují za vyčerpávající tříminutová jednání ani specializovaných výborů, aby si přečetli alespoň komoditní strukturu našeho dovozu, ale i vývozu, a tam poměrně snadno zjistí, že na rozdíl od minulosti je dovoz orientován nikoli primárně na spotřební zboží, ale na investiční zboží, to znamená na dovoz moderních strojů a technologií, které s určitým časovým zpožděním mohou výrazně ovlivnit i dynamiku našeho exportu. S vědomím, že mohu být prohlášen za přílišného optimistu, proto tvrdím, že - a to i v souvislosti s posílením kursu měny a s poklesem světových cen ropy - nevidím vývoj naší obchodní bilance v budoucích měsících jako dramaticky nepříznivý a naopak v rámci tohoto dvojitého deficitu v této části očekávám postupné zlepšování.
Dříve než přejdu ke druhé části, tedy k vlastní struktuře státního rozpočtu, dovolte mi ještě, abych se vyjádřil k poslednímu obecnému omylu, který nedávno vyjádřil známý ekonom Ivan Langer, ale před ním - a předpokládám, že i po něm - mnozí další. Je to tvrzení, že vláda zneprůhledňuje strukturu státního dluhu, že za této vlády státní dluh výrazně narůstá a dokonce že zmíněné ekonomické oživení financujeme právě růstem státního dluhu. Chtěl bych nejen panu poslanci Langerovi, ale i všem těm, kdo jsou ochotni uvažovat o argumentech a myslet horní částí těla, nabídnout naprosto transparentní řešení, které prokáže, která z diskutujících stran má pravdu.

Kolegyně a kolegové, vy velice dobře víte, že rozhodující a nejdynamičtěji rostoucí část státního dluhu je způsobena ztrátami konsolidačních institucí, které nyní byly koncentrovány do Konsolidační banky, nedávno přejmenované na Konsolidační agenturu. Nabízím vám na jakékoli půdě, kterou si zvolíte, ať už to bude půda hospodářského výboru, rozpočtového výboru či dozorčí rady Konsolidační agentury, kde má opozice mimochodem většinu, abychom společně položku po položce probrali dluhy koncentrované v úvěrovém portfoliu, a nechť se tímto jasným, transparentním způsobem prokáže, kdy tyto dluhy vznikly a kdo je způsobil. Tento postup lze při dobré vůli absolvovat během několika málo týdnů. Už se těším, jak budu coby premiér této vlády obviněn z toho, že pan Salzmann dal 4,5 mld. Kč panu Stehlíkovi v kladenské Poldovce a desítky dalších případů, až budu obviněn z toho, že Tošovského vláda, která je některými poslanci považována málem za geniální, dala 30miliardovou garanci Boeingu v Aero Vodochody, přičemž, pokud to nevíte, tak Boeing jako protipartner této smlouvy riskuje pouze 10 000 dolarů a my 30 mld. Ministr financí mi nedávno sdělil, že 90 % z poskytnutých záruk bylo poskytnuto minulými vládami, a vy samozřejmě víte, že rizika vyplývající z těchto záruk musí nést právě tato vláda a musí je nejen nést, musí je také bohužel často i splácet.

Proto vám nabízím férový postup. Sedněme si - a věřím, že i pan poslanec Vidím, známý rozpočtový odborník, se mnou bude souhlasit - za společný stůl a položku po položce si probírejme tzv. špatné úvěry, bad loans, a ptejme se, kdo je způsobil a kdy je způsobil, a teprve potom mluvme nikoli o růstu, ale o zviditelňování státního dluhu, který byl v minulosti často skrýván jistě z útlocitnosti před reakcí senzitivní veřejnosti.

Tím končím část věnovanou obecné makroekonomické situaci této země.

Chtěl bych vás poprosit, abyste místo šíření blbé nálady pochopili, že česká ekonomika nyní prosperuje. Prosperuje proto, že má výraznou investiční dynamiku přesahující růst dynamiky spotřeby rodin. A těm, kdo tvrdí, že tato vláda je plýtvavá - že to tvrdí publicisté, tomu se nedivím, publicista je pouze synonymum pro člověka, který nerozumí ničemu a píše o všem - ale že to tvrdí i politici, to mě poněkud mrzí. A proto vám zase nabízím důkaz pravdy. Víte, že hrubý domácí produkt je mj. tvořen i spotřebou vlády. Víte, že vládní spotřeba v roce 2000 poklesla, nikoli vzrostla, ale poklesla proti roku 1999, a víte, aspoň v to doufám, že v prvním pololetí t. r. byla vládní spotřeba o půldruhé miliardy nižší než v prvním pololetí roku minulého. Samozřejmě můžete i dále hovořit o plýtvavé a rozhazovačné vládě, pouze upozorňuji, že čísla mluví proti vám. A jak už říkal jiný klasik, tím hůře pro čísla.

Nyní mi dovolte, abych přešel ke státnímu rozpočtu. Řekl jsem, že vyjmenuji obecně rozšířené omyly. Začnu tedy hrdým tvrzením o tom, že tato vláda překročila vždy rozpočtový plánovaný schodek. Chtěl bych vám sdělit - a protože vím, že paměť je jedním z indikátorů inteligence, a protože jsem hluboce přesvědčen o inteligenci svých posluchačů, tak pouze opakuji to, co již sami dávno víte - že při rozpočtu na rok 1999 tato vláda nejen že nepředkročila plánované výdaje a nepodkročila plánované příjmy, ale že naopak ušetřila půldruhé miliardy korun. Každý, kdo se tím zabývá, to může potvrdit. Rozpočet na tento rok skončil lépe, než jsme sami očekávali, díky postupujícímu ekonomickému oživení. Ale uznávám, dobré zprávy - žádné zprávy. Ano, je poctivé přiznat, že v dalším roce, přičemž výdaje státního rozpočtu byly dodrženy, nám na příjmové straně chybělo 11 mld. Kč, ale téměř nikdo se nezabýval tím, jak k tomu došlo. Došlo k tomu velmi prostým způsobem. Pomalým přeúčtováním výnosu daně z přidané hodnoty koncentrované zejména ve vánočním čase místo na prosinec na leden, díky čemuž v lednu státní rozpočet skončil přebytkem 20 mld. Kč. Ale to nebyl tak skvělý výnos lednové ekonomiky, to byl pouze důsledek tohoto chybného přeúčtování. Vláda řekla ano, jsme povinni dodržovat rozpočet, a řekla: hned na jaře jsme připraveni v rámci platného rozpočtu tuto ztrátu 11 mld. Kč uhradit. Ten povyk, který se kolem toho odehrával, byl sice neslýchaný, ale skutečná příčina byla velice prostá.

Pokud jde o vývoj příjmů státního rozpočtu, ministr financí už mluvil o tom, že postupně dochází ke zvyšování daňové disciplíny, takže pan poslanec Klas bude jistě velice rád, když se doví, že díky tomu můžeme financovat i jeho oblíbené zpravodajské služby. V každém případě dochází i k tomu, že s výjimkou již citované daně z přidané hodnoty je výběr daně lepší, než jsme sami ve svých optimistických snech očekávali. Státní rozpočet v září t. r., kdy máme poslední čísla k dispozici, dokonce skončil přebytkem ve výši 3 mld. Kč, jinými slovy kumulativní schodek od počátku roku se o 3 mld. Kč snížil. Ano, je naprosto pravda, a nebyl bych kritický k této vládě, kdybych to nepřiznal, že jsme předpokládali, že rozpočtové příjmy doplníme nejméně o 20 mld. Kč za prodej tří až čtyř telekomunikačních licencí třetí generace. Bylo to v době, kdy jiný známý ekonom Karel Kühnl publikoval cca před půldruhým rokem článek, v němž prokazoval, že za tyto licence lze získat 80 mld. Kč, a vyčítal vládě, že je příliš skromná a že podceňuje výnos z těchto licencí.
Nicméně uznejme oba, Karel Kühnl i já, že od té doby došlo k velice eruptivním pohybům na trhu telekomunikačních titulů, který česká vláda nepochybně nemohla ovlivnit, že cenová situace se změnila. Lze však předpokládat střednědobé budoucí oživení a vláda dělá vše pro to, aby dosáhla plánovaného příjmu 20 mld. korun, třebaže v daleko obtížnějších podmínkách včetně možnosti, že zúží počet vydávaných licencí ze čtyř na tři, a z toho vyplyne, že aukce na třetí licenci bude posledním zvoněním a že nikdo, kdo v ní neuspěje, nebude moci doufat v aukci další. Toto je slabina současné příjmové struktury státního rozpočtu, které jsem si plně vědom a která vyplývá ze současného vývoje ve světě telekomunikací a obecně i tzv. nové ekonomie, kde se prokazuje platnost tzv. bubble theory neboli teorie bubliny, ale zejména členové rozpočtového výboru tuto teorii jistě velice dobře znají, takže nebudu obtěžovat s jejím výkladem.

Myslím si tedy, kolegové, že je důvod předpokládat, že rozpočet bude naplněn, a nyní mně dovolte, abych přešel k příjmové a výdajové straně v závěru svého vystoupení k návrhu rozpočtu na příští rok.

Další ekonomičtí znalci, mimo jiné, abych byl kritický, i jeden poslanec z mé vlastní strany, psali články o tom, jak nerealisticky si vláda počíná, když zahrnuje do příjmů státního rozpočtu příjmy z deblokace ruského dluhu. Podle zásady "když to neuměli ostatní, kteří se o to deset let docela poctivě snažili, nebude to umět ani tato vláda". Následně se prokázalo, že právě to, co opozice označovala za nejzpochybnitelnější položku příjmové struktury, bylo 9. října při návštěvě ruského premiéra podpisem příslušných dohod naplněno. A tyto rozpočtové příjmy zvíci 20 mld. korun tedy v této příjmové struktuře budou.

Nebudu vás zdržovat výkladem o tom, že je to daleko více, než dosahují mezinárodní vymáhačské firmy obchodující na trhu pohledávek, které se pohybují ve výtěžnosti okolo 10 až 15 procent, zatímco výtěžnost této operace je 22,5 %. Myslím si, že bez stranických řevnivostí bychom měli mít společnou radost, že se nám podařilo to, co se nepodařilo mnoha jiným, a to i ekonomicky silnějším státům.

Pokud jde o další části na příjmové straně státního rozpočtu, kolikrát jste od nás, drazí kolegové, žádali, abychom zlepšili výběr daní, a když se nám to konečně podařilo, což dokazuje zlepšující se pokladní plnění státního rozpočtu, a když počítáme s prolongací tohoto trendu i v budoucím roce, tak nám náhle říkáte, že naše odhady rozpočtových daňových příjmů jsou nerealistické. Ale nemýlíte se náhodou stejně, jako jste se mýlili ve vaší prognóze šancí této vlády na deblokaci ruského dluhu?

A zase, abych se snažil rozumnou opozici upozornit na naše slabá místa v příjmové struktuře, ano, uznávám, jsou tam a jsou tam dvě. Jedna v resortu obrany, druhá v resortu dopravy. Přes odpor zúčastněných ministrů jsem se pokusil, a to se mi podařilo, prosadit u obou rozpočtových kapitol do jejich příjmů 3 mld. na prodej přebytečného majetku Českých drah a přebytečného majetku naší armády. Co mě k tomu vedlo? České dráhy neustále stojí s nataženou rukou a připomínají černou díru na peníze, přitom sedí na velmi lukrativním majetku, na pozemcích v centrech měst. Projeďte se někdy Argentinskou ulicí, abyste zjistili, jak tam zaplevelené pozemky v celkem zajímavé části Prahy, které patří právě Českým dráhám, leží ladem jenom proto, že je tato organizace neumí nebo spíše nechce prodat. Takže to byl důvod, proč se dostaly 3 mld. do kapitoly ministerstva dopravy jako příjmová položka. A z podobných důvodů armádní sklady přetékají neupotřebitelným materiálem. Dostal jsem teď návrh na odprodej plzeňských kasáren Slovany za 150 mil. korun a takových nabídek je velmi mnoho, ale oba ministři mi pláčou na rameni a říkají, že 3 mld. je příliš mnoho, takže opozice může pomoci těmto ministrům, pokud státní rozpočet odmítne, ale na druhé straně si nejsem tak zcela jist, zda pomůže racionalizaci hospodaření jak české armády, tak Českých drah.

Dovolte mi, abych skončil zmínkami o výdajové struktuře. Další obecně rozšířený omyl, který vyjádřil jeden publicista v duchu předchozí definice, zněl - ministři Grégr a Fencl si vybojují ve vládě všechno, ubohý ministr Zeman, ač můj jmenovec, si nevybojuje nic. Konstatuji tedy, že právě proto, abychom dodrželi smlouvu s nejsilnější opoziční stranou a dosáhli 10 mld. deficitu, byly proti minulému roku, tedy absolutně, sníženy v návrhu vám předkládaného státního rozpočtu jak rozpočty Ministerstva průmyslu a obchodu, tak rozpočty Ministerstva zemědělství. Jediné rozpočtové kapitoly, které rostou, jsou školství - právě proto, že školství je nikoliv pouze deklarativní, ale i faktickou prioritou - zdravotnictví, sociálních věcí, justice a obrany, což je mimochodem zdůvodnitelné i současnou mezinárodní situací. Nárůst justice je sice absolutně nejvyšší - 14 %, ale z daleko nižšího základu než u školství, což je druhá nejobjemnější rozpočtová kapitola, kde je růst 6 %.

Za poslední tři roky, kolegyně a kolegové, vzrostly celkové výdaje za této vlády na školství o 30 % a na vysoké školy o 36 %. Čili podíl vysokých škol se ve struktuře školských výdajů zvyšoval prakticky nepřetržitě od doby, co pan Ivan Pilip, tehdy ještě jako ministr financí, snížil školství - rozpočtovou kapitolu - o 4,5 mld. korun.

V každém případě vláda je připravena, ať už ve druhé verzi, pokud většina parlamentu tuto první verzi zamítne, nebo v první verzi v rámci jejího druhého čtení vyjít požadavkům vysokých škol vstříc. Chci však jasně říci, že nikoliv na základě vydírání některých představitelů těchto vysokých škol. Vyhrožuje-li někdo demisí, měl by demisi podat, protože dokazuje, že není na svém místě. Vyhrožuje-li někdo přerušením výuky, musí si uvědomit, že státní dotace se poskytují na výuku, a nikoliv na neexistenci výuky, a z tohoto hlediska se domnívám, že úsilí tohoto typu je stejně kontraproduktivní, jako bylo např. úsilí železničních odborářů, kteří vyhlásili před dvěma lety této vládě patnáctiminutovou výstražnou stávku. Ostatně si jí nikdo nevšiml, protože většina cestující veřejnosti to pokládala za normální formu projevu českých železnic. (Smích.)

Chtěl bych tedy varovat před tímto vydírám a chtěl bych upozornit, že vyjednávám pouze tehdy, jestliže nedochází k akcím, které prozrazují, že ten, s kým by vláda ráda vyjednávala, ve skutečnosti vyjednávat nechce. A znovu na základě těchto čísel, nikoliv na základě slibů, potvrzuji, že vzdělání a školství je prioritou, a tedy i rozpočtovou prioritou této vlády. Ale nejenom vysoké školství. Celé školství. A my odmítáme ubrat ve prospěch vysokého školství výdaje na základní a střední školy.

Kolegyně a kolegové, ve vašich rukou je rozhodnutí o jednom z nejdůležitějších zákonů, který zde probíráme za přiměřené pozornosti různých stran naší politické reprezentace. Jsem si vědom toho, že mnozí z vás jsou myšlenkami již na primárních předvolebních konferencích svých stran a že do jejich myslí se vkrádá parafráze otázky Antona Špelce: "Nedaj mně medaili, ale zvolej mě, nebo mě nezvolej?"
Že takové tučné patetické projevy, které zazní v této sněmovně nebo na stránkách regionálního tisku, mohou každému z nás přinést nějaké body do volební kampaně. S vědomím nesmírné cennosti naší budoucí přítomnosti v této sněmovně bych vás, drahé kolegyně a drazí kolegové, chtěl závěrem poprosit, abyste po projednání této jistě složité materie v tomto plénu mysleli nejenom na to, zda v ní budete zasedat, ale mysleli i na důsledky, které to bude mít pro ekonomiku ČR. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

POKRACOVANI

ROZPOCET 2 CLANKY