B (BYLINÁŘ):HERBÁŘ-1/ANDELIKA_1 IST ARCHEUS
---------------------------------------------------------------------

Andělika lékařská, Archangelica officinalis (Moench) Hoffm.

Energoinformační charakteristika
Charakteristika - mužská, signatura - slunce, živel - oheň
Okolíky svádějí kosmickou energii do kořenů (jako u všech okoličnatých
a mrkvovitých), lépe řečeno - kvetoucí a plodící rostlina představuje dobrý
biorezonátor (anténu). Tvar a struktura rostliny představují efektivní
strukturu s čitelnými fraktálními vzory


"Andělika se v dávných dobách používala jako léčivé koření posilující
žaludek a jako důležitá součást pověstného "dryáku", tohoto údajně tajemného
prostředku působícího proti všem jedům. Je jednou z mála léčivých a
kořenných bylin pocházejících z Grónska, Islaqndu a Skandinávie, kde roste
divoce. Bývá tam používána jako zelenina. Do jižnějších krajů se dostala ve
14. Století a dnes roste divoce na vlhčích místech, na okraji cest a potoků
střední a severní Evropy a Asie." (Zdeněk Žáček)

"Dvouletá, velmi statná bylina s řepovitým oddenkem a černými kořeny, která
v prvních letech vytváří bohatou růžici přízemních listů, v druhém, třetím a
čtvrtém roce kvete. Plody přináší jen jednou a pak odumírá. Přímá, dutá a
rýhovaná lodyha je až 200 cm vysoká. Listy jsou až 90 cm velké, v obrysu
trojboké, silně pochvaté, trojené a dvakrát až třikrát zpeřené. Koncové
květní okolíky jsou velké, mají až 15 cm v průměru, 30 - 40 paprsků a jsou
zelenobílé. Vejčité až podlouhlé dvojnažky mají barvu nažloutlou. Kvete v
červenci a v srpnu." (J. Korbelář, Z. Endris)

Andělika u nás roste jen ojediněle i když v lokalitách svého výskytu
může
být poměrně hojná. Je chráněná.
U nás roste divoce zejména v horách u cest, na rozhraní luk a lesů,
provází horské bystřiny a rokle. Snadno se pěstuje a místy zplaňuje.
Její výrazné pochvy, velikost, chuť a typická kořenitá vůně (zejména
kořene a semen) jsou hlavními znaky pro odlišení od ostatních okoličnatých
(miříkovitých) rostlin. Patří mezi aromatické rostliny.
Drogou je kořen, méně často i plody. Kořen je krátký, větvený, až 6 cm
silný, voní silně kořenně, chutná ostře kořenně a hořce. Z
pěstovaných rostlin se na podzim
druhého roku v září a říjnu sbírá kořen. V přírodě se někdy sbírá i na jaře.
Po krátkém omytí se suší ve stínu. Silnější exempláře se půlí. Teplota při
umělém sušení nesmí překročit 40 t. Drogu sušíme vždy opatrně, aby
neztratila aroma.
Droga snadno vlhne a pak bývá obyčejně napadena hmyzem. Je nutno ji
uchovávat v suchu.
Výhodné je používat tinkturu, která lépe uchová těkavé aromatické látky a
nepodléhá skáze.


V lidovém lékařství se používala při různých chorobách zažívacího
ústrojí. I dnes se andělika používá nejčastěji jako lék na žaludek a
střeva.
Podporuje trávení, klidní průduškový kašel a působí mírně močopudně.

"Droga tlumí menstruační bolesti, reguluje funkci žláz s vnitřní
sekrecí, potlačuje projevy migrény včetně závratí a jiskření před očima,
zpevňuje cévní stěny, chrání sliznice dýchacích cest i stimuluje činnost
srdce. V trávicím systému působí spasmolyticky, tlumí nadýmání při poruchách
slinivky břišní a pomáhá likvidovat kvasný nebo hnilobný proces při
dyspepsii. Uklidňuje vegetativní potíže trávicího ústrojí známé jako
žaludeční nebo střevní neuróza. Mírně tlumí vliv stresu na fyziologické
funkce. Nezanedbatelný je také účinek drogy v koupelích, kde především
ovlivňuje revmatické potíže a působí sedativně." (J. Janča - J. A.
Zentrich)

"Andělika působí povzbudivě na sekreci žaludečních šťáv a uklidňuje
zvýšenou střevní peristaltiku. Ve velkých dávkách může působit povzbudivě,
ale později ochromuje CNS. Andělika patří k rostlinám, které vlivem
furokumarinů vyvolávají fotosenzibilizaci, tj. činí individuum přecitlivělé
vůči slunečnímu, resp. ultrafialovému záření. Už vytrysklá šťáva vyvolává
kožní projevy, je-li kůže bezprostředně poté osluněna." (J. Korbelář, Z.
Endris)

"Trpí-li někdo úpornou zácpou, stačí, uvaří-li si několikrát odvar ze
sušeného andělikového kořene a vypije ho vlažný. Avšak tento odvar musí být
velice slabý. Silnější odvar naproti tomu zastavuje průjmy. Při nadýmání a
zahlenění průdušnic a plic koná rovněž dobré služby.
Specificky účinkuje andělikový kořen na celou nervovou soustavu. Za tím
účelem se pije denně na lačný žaludek odvar z 5-10 g sušeného kořene na
šálek vody. Také proti kožním vyrážkám se andělika často používala, a to
velice úspěšně. Tinktura z kořene anděliky je znamenitým prostředkem proti
slabému žaludku. Smísí se 70 g rektifikovaného lihu a 30 g pramenité vody a
do této kapaliny se (v lahvičce) dá 8 dní macerovat 10 - 15 g sušeného
kořene anděliky. Tinktura se užívá dle potřeby po 20 kapkách na cukr.
Výtažek octový slouží jako obklad při vymknutích, na pohmožděniny a
opuchliny. Anděliku lze někdy používat ve formě prášku z kořene (3x denně
na špičku nože)." (In Spirit 21/2000)
Andělika se používá i jako prevence a léčba při zanášení mozkových
cév (např. cholesterolem), patrně zlepšuje prokrvení.
Uplatňuje se při úpadku psychických sil, fyzické a nervové vyčerpanosti
(analeptikum).
Janča ji příhodně doporučuje v prevenci proti nepříznivým následkům
dlouhotrvajících stresů.

Při předávkování může dojít k bolesti hlavy, nespavosti, neklidu,
svědění, kožním projevům (zejména na slunci), zvýšení menstruačního
krvácení.
Není vhodná při zánětu ledvin a v některých případech vředové choroby
žaludku, dvanácterníku a onemocnění střev (tam, kde jde o vegetativní
projevy a potlačení kvasných a hnilobných procesů ji naopak u trávicích
problémů doporučujeme. Je třeba také sledovat individuální reakci.)
Pozor při těhotenství.

Psychosomatika: Duševní poranění, zejména u žen, uzavření se před
mužem, období konfliktního sesoulaďování se s mužem po svatbě,
přetížení partnerských vztahů z dítěte, což brání rozvoji citových
kontaktů (viz též čekanka např. v rámci Bachovy květové terapie).
Somatizace, neurózy a neurovegetativní problémy v oblasti žaludku a
střev.

Andělikové víno:
60 g řezaného kořene macerovat 48 hodin v 1 litru bílého vína typu
ryzlink, přidat 2 g anýzu a znovu macerovat 48 hodin a zcedit. Užíváme 50
- 75 ml 2 - 3x denně. Můžeme užívat i před jídlem, k harmonizaci trávení.

Prášek
2-3x denně na špičku kulatého nože před jídlem

Koupel
Anděliku můžeme kombinovat např ve směsi: tymián, máta, mladé jehličí
(např. borovice, jedle, douglasky nebo smrku)

V kapkách, vínu i záparech můžeme anděliku kombinovat s malým množstvím
hořce nebo zeměžluče (vhodné i při problémech jater, žlučníku a slinivky).

"Drogu kombinujeme přednostně s hořkými nebo karminativně působícími
bylinami. Například při potížích se slinivkou se osvědčuje kombinace 50 g
anděliky, 30 g kmínu a 20 g fenyklu. Drogy dobře promícháme, pomeleme na
prášek a podáváme po jídle na špičku kulatého nože." (J. Janča J. A.
Zentrich)

Vhodné je přidat také 10 g kořene hořce. Místo prášku můžeme vyrobit i
tinkturu.

Homeopatie
"Zpracovává se silně rozmělněná droga macerací v lihu 50%, po dobu 14
dní. Dále se ředí lihem 45% až do potence D3. V homeopatii se používá hlavně
na zažívací potíže (podobně jako puškvorec), při nadýmání, na špatné a
nedostatečné vylučování žluče, na podporu odkašlávání apod. Obecně se užívá
tinktura D2 s dávkováním 3x 10 kapek, před jídlem. Do koupelí se přidává 3
ml tinktury v ředění D2 na celou koupel. Doporučujeme přidávat do vody těsně
před vstupem do lázně. Koupel by neměla překročit 15 minut a měla by se brát
obden po dobu asi 14 dní. Celkové množství by nemělo překročit 10 koupelí."
(J. Janča - J. A. Zentrich)

Ostatní využití:
Mladé lodyhy a listy anděliky se upotřebí v kuchyni jako zdravá
zelenina.
Droga a silice jsou surovinou při výrobě hořkých a jiných likérů.
Silice se používá jako přísada do voňavek
Listy anděliky se používali jako zdroj žlutého barviva.
Nekdy bývá u nás v zahradách pěstována pro ozdobu její kulturní
forma - andělika větší.
Stonky s plody lze využít do vazeb suchých květů.
Andělika je medonosná rostlina.

Darius Nosreti

Zdroje: Zdeněk Žáček: Vůně koření, Merkur, Praha 1981
Herbáře
Archiv sestavovatele

Pokračování v souboru andelika-2