Eleuterokok ostnitý (syn. ostnatý, trnitý) - Eleutherococcus senticosus Ruf. et Maxim., nověji Acanthopanax - senticosus (Rupr. et Maxim.) Harms, lidově čertův kořen, čertův keř, divoký pepř,

slovensky všehojovec štetinatý, německy r Eleuterococcus, r Stachelpanax, anglicky Akanthos, Thorn Plant; čeleď aralkovitých - Araliaceae.

Je velice rozšířen na dálném východě, kde roste divoce buď jednotlivě nebo tvoří souvislé podrosty tamnějších lesů. Keř dosahující výšky
2 - 5 (výjimečně i 6) metrů, připomínající naši ostružinu, vyžaduje lehčí vlhkou, mírně kyselou půdu, ve které vytváří mohutný kořenový systém.
Lodyha je porostlá ostny. Listy jsou pětičetné, dlanité, složené z pěti opakvejčitých, dvojitě pilovitých lístků a rostou převážně na konci větviček
a lodyh. Kůru má šedou, na mladých výhoncích žlutohnědou, hustě posázenou tenkými trny. Jednodomé i dvoudomé, silně zapáchající kvítky
(medonosné) jsou sestaveny do okolíků. Kvete počátkem léta, květy má podle pohlaví světle žluté až narůžovělé barvy. Po jejich odkvětu uzrají
v září černé kulovité bobule. Plody jsou černé bobule, které obsahují pět semen. Nejcennější částí tohoto keře jsou kořeny. Ty se rozprostírají
horizontálně, nepříliš hluboko ve vrchních vrstvách půdy. Jejich zápach je silný, aromatický, chuť palčivá. Odtud pochází také lidový název
"divoký pepř". Život keře eleuterokoku je velmi dlouhý, neboť se neustále obnovuje nově vznikajícími kořenovými odrostky. Kořenová soustava
je uložena plytce pod povrchem a vyrůstají z ní nové rostliny, takže celé skupiny keřů jsou často nejspíš nepohlavním potomstvem jedné rostliny.

Eleuterokok pochází z východní Asie (Dálný východ) a z povodí řek Ussuri a Amuru - jeho domovem je např. Přímořský a Chabarovský
kraj, Sachalin a Amurská oblast Ruska, dále Korea, Japonsko a Čína. Má nejsevernější výskyt - kolem 50. st. severní zeměpisné šířky. Roste
ve smíšených a listnatých lesích, na pasekách a sutích, vždy na místech chráněných před slunečním svitem neboť nesnáší přímý sluneční úpal.
Zároveň však nesnáší přílišné zastínění, takže najít vhodné stanoviště nebo vhodnou formu částečného zastínění, které je nutné zejména u mladých
keřů, může být problémem. Nejvhodnější jsou severní svahy.

Pěstuje se hlavně v Mandžusku, Koreji, Japonsku a na Sachalinu. Od devadesátých let se dělají úspěšné pokusy s jeho pěstování
v makropodmínkách. V našich klimatických podmínkách je možno jej pěstovat, nezplaňuje však. Sbírá se kořen a list. Hlavním předmětem sběru
je kořen (Radix eleutherocox), ale v oblastech původního výskytu se využívají i jiné části rostliny. Kořen se sbírá hlavně na podzim, v září
a říjnu. Lze ho dobývat i na jaře. Rychle se omyje, rozřeže na kousky 10 - 12 cm dlouhé a suší se umělou teplotou okolo 60 st. C. Nevýhodou
sběru kořenů je zničení rostliny, což je v našich podmínkách zatím těžko nahraditelná ztráta. Z toho důvodu se zkoumá využití listu jako
náhrady za kořen.

Z kořenů se pomocí alkoholu získává velmi cenný 33%-ní tekutý extrakt, do nějž přechází většina účinných obsahových látek.

Používání e. je součástí tradiční medicíny Dálného východu a jihovýchodní Ásie. Nositeli účinku jsou glykosidy, tzv. eleuterosidy,
velmi blízké účinným látkám žen-šenu, nejdůležitější typu B, D, E, které představují 80 procent všech glykosidů v extraktu.

Rostlina je stále ve stádiu výzkumu i když v Rusku byl do klinické praxe zaveden již v roce 1962, u nás byl experimentálně vysazován
ve výzkumné zahradě v Brně na Kraví hoře. V kořenu bylo zjištěno asi 10 eleuterosidů, vitamíny C a E, celá řada prvků nezbytných pro
organismus jako např. bor., vápník, chrom, měď, železo, draslík, hořčík, mangan, sodík, fosfor, stroncium, zinek. Dále obsahuje
sacharidy a polysacharidy (škrob, glukózu), silice, vosk, pektiny, antokyany a pryskyřice. Eleuterokok je v podstatě stimulátorem organizmu,
působí především jako rostlinné tonikum, adaptogen a harmonizátor. Jako adaptogen nespecificky zvyšuje obranyschopnost organizmu proti
zátěži - stresu (fyzickému, psychickému, chemickému aj.), schopnost vyrovnat se snadněji se škodlivinami nebo nepříznivými podmínkami
prostředí.

Někdy se pro adaptogeny užívá termínu harmonizátory, protože přispívají k vytvoření souladu mezi duševní a tělesnou činností,
ke zvýšení schopnosti koncentrace, tělesné výkonnosti a odolnosti a umožňují překonat únavu a stres. Prokazatelně zlepšuje výkonnost,
odolnost, psychický stav a zvyšuje schopnost organizmu odolat úpalu, delšímu chladu, vlivu chemických látek. Používá se jako povzbuzující
prostředek při velké námaze, duševním a fyzickém vypětí. Zlepšuje ostrost zraku, potlačuje stresy, utlumené deprese, užívá se proti
arterioskleróze, upravuje krevní tlak a tep. Působí též preventivně proti chřipce a zkracuje její průběh. Snižuje i odbourává krevní cholesterol
a zpomaluje sklerotizaci cév. Výtažek také mírně snižuje hladinu cukru v krvi a působí celkově příznivě při cukrovce, má příznivý vliv na
tvorbu enzymů.

"Používá se na léčbu různých psychických poruch, při neurózách, kardiovaskulárních onemocněních, léčbě cukrovky, při obnově fyzických sil,
jako profilaktický prostředek při infekčních chorobách respiračního systému (chřipka, pneumónie) a profesionálních chorobách pracovníků
vystavených nepříznivým vlivům fyzikálního nebo psychického charakteru." (in: Méně známé ovocné a tonizující rostliny)

"Užívá se nejen pro zvýšení kondice a výkonnosti zdravých lidí, ale i jako podpůrný lék pro zvýšení odolnosti nemocných trpících
chudokrevností, depresemi, tuberkulózou, chronickými nemocemi srdce a cév, při infekčních nemocech, po operacích, při nemocech
stáří, a tím i na prodloužení lidského života."
(J. Bodlák - J. A. Zentrich)

Eleuterokok stimuleje duševní a fyzickou sílu a zmírňuje nedostatky vyvolané nedostatkem ženského pohlavního hormonu, tedy zejména
u starších žen, ale např. i u tzv. mužské menopauzy. Je dobré jej kombinovat s fytoestrogeny. Můžeme jím podpořit i hormonální substituční
terapii (alternativní medicína doporučuje prekurzory hormonů, např. DHEA a hormon melatonin. Přímou suplementaci hlavních hormonů, např.
estrogenů sice řadí do biologické medicíny a bioterapie, ale přenechává ji oficiální medicíně a poukazuje na vedlejší účinky. Protože muži
s nemocnou prostatou mají suplementaci estrogenů kontraindikovánu, je pro ně eleuterokok, maralí kořen či ženšen určitým řešením.)

"Podávání drogy brání rozvoji nádorových metastáz, zmírňuje vnější projevy následků ozařování i celkově zlepšuje subjektivní
i objektivní stav pacientů s onkologickým onemocněním. Droga též snižuje toxicitu celé řady léků, zvyšuje odolnost organismu při
protirakovinových léčebných postupech a má i přímý vliv imunostimulační (zlepšuje odolnost proti nemocem). Zlepšuje také prokrvení
srdečního svalu, ale i mozku, takže vlastně slouží jako prevence proti ischémii myokardu a proti náhlým mozkovým příhodám. Ovlivňuje
i projevy neurasténie, vedení vzruchu nervovými vlákny i ostrost vidění.

Velmi příznivé účinky a široké spektrum působení činí tuto drogu velmi atraktivní, ale hlavně efektivní při řadě chorobných
stavů - například při stavech slabosti, na doléčování infekčních chorob různého původu, na léčbu proti virům, při přepracovanosti, vyčerpání,
v rekonvalescenci po operacích a po jiných těžkých chorobách.

Droga je použitelná zevně i vnitřně, protože je to vlastně univerzální léčivo, dokonale nahrazující známý, ale hůře dostupný žen šen."
(J. Janča - J. A. Zentrich)

Eleuterokok tedy není lék v tradičním smyslu ani návyková droga, ale harmonizuje duševní i fyzickou činnost, přelaďuje organizmus
k lepšímu soustředění, výkonnosti i odolnosti. Umožňuje lépe překonávat únavu a stres. Někteří vědci zjistili příznivé účinky při lebečno
- mozkové bolesti, po intoxikaci narkotiky a také na odolnost vůči vedlejším účinků protirakovinných léků.

Přípravky z eleuterokoku prodávané jako tinktura v našich lékárnách, se používají se při psychickém a fyzickém přetížení, při
rekonvalescenci po infekčních chorobách, jsou dobrou prevencí některých virových onemocnění (chřipky, herpes) zvyšují odolnost
organizmu při práci s toxickými látkami nebo v těžkých klimatických podmínkách. Eleuterokok snižuje toxicitu protinádorových
léků, zlepšuje paměť a snižuje potřebu spánku. Na olympijských hrách v roce 1980 byl (podle Janči - Zentricha) e. využíván ruskými atlety
jako tonikum.

Farmakologické testy ukázaly, že eleuterokok není méně účinný než žen-šen, ale že jej dokonce v některých vlastnostech překonává.
Vynikající výsledky byly prokázány i v chovech domácích zvířat a živočišné výrobě. (Uspíšení růstu, zvýšení přírůstku a prodloužení
života, snížení jalovosti, zvýšení užitkovosti - dojivosti, snůšky vajec.)

Občas lze v některých našich lékárnách zakoupit u nás vyráběnou tinkturu pod názvem ELEUTEROSAN, nebo dovážený tekutý extrakt.
Eleuterokokový lihový extrakt xtrakt se obvykle užívá ráno a v poledne 15 - 40 (obvykle 20 až 25) kapek po dobu 4 - 6 týdnů.

"Pouze v případech nehrozící nespavosti podáváme lék i večer a dávkování pak činí 3x denně 20 až 25 kapek. Dětem podáváme tolik kapek,
kolik jim je let, obyčejně 2x denně a jen výjimečně 3x denně.

Velmi doporučujeme lék nasazovat postupně, na konečnou dávku postupně přecházet, protože by se mohly objevit i projevy intolerance -
vnitřní třes, nepokoj, předrážděnost apod. ...

Osvědčily se kombinace tekutého extraktu s včelí mateří kašičkou a pak i s jinými tekutými prostředky v homeopatickém provedení.
S mateří kašičkou užíváme tento prostředek tak, že extrakt podáváme normálně a mateří kašičku, nativní čili přirozenou, jednou
denně nalačno, pod jazyk, v dávce od 0,1 do 0,5 g. Upravenou mateří kašičku, tablety nebo dražé, podáváme 2 - 3x denně v množství
asi 17 mg. Taková kombinace výrazně posiluje účinky obou léčiv.

Indikace: Astenické stavy, neurózy, nízký TK, senilní a atherosklerotické neurózy, duševní a tělesné deprese, stařecká cukrovka.
Kontraindikace: Zvýšený TK /III. stupeň/, poruchy srdečního rytmu, stav zvýšeného vzrušení, akutní infekce, nespavost (tomu
se dá předejít neužíváním e. večer).

Kontraindikace a interakce: nejsou známy. Relativními kontraindikacemi jsou "horečnaté stavy, enormně vysoký krevní
tlak a stav po infarktu myokardu do tří měsíců po jeho odeznění.

K nežádoucím účinkům patří stav předrážděnosti, ale jen velmi zřídka, a mohou se vyskytnout i poruchy spánku. Pokud jsou
pociťovány stavy únavy, měl by být lék podáván nakapán na kostce
cukru." (J. Janča - J. A. Zentrich)

Nespavost a předrážděnost může způsobit zejména při delším užívání. Protože může u citlivých osob vyvolat nespavost, užíváme
jej raději jen přes den.

Také další odborníci radí užívat e. "s rozumem, neboť u některtých lidí může vyvolávat tzv. "ženšenovou nemoc", což znamená,
že při delším užívání může vyvolat opačné účinky než pro které se užívá. Tento jev je typický pro všechny stimulátory jako je klanopraška,
ženšen a leuzea. Podávání eleuterokoku se nedoporučuje při vysokém krevním tlaku, při horečnatých onemocněních a u srdečních
onemocnění jako je stav po infarktu myokardu a u srdečních arytmií.

"Eleuterokok ostnitý patří do stejné čeledi aralkovitých jako ženšen a svým výskytem se zhruba kryje s areálem ženšenu. A co je zvláštní
- i působení eleuterokoku je podobné účinkům ženšenu. Další zajímavostí je, že eleuterokok nepatří mezi tradiční rostliny starobylé
orientální medicíny. Jeho mimořádné působení objevili až badatelé bývalého Sovětského svazu, kteří na základě programu Světové
zdravotnické organizace prováděli průzkum léčivých a farmakologických vlastností rostlin své země. Při tomto průzkumu nalezli rostlinu
nazvanou místními obyvateli "čertův keř" pro přítomnost mimořádně ostrých, tuhých štětin a tvorbu těžko prostupných porostů v tajgách
Dálného východu.

Vyrůstá zpravidla do výšky dvou metrů. Tvoří mohutný kořenový systém rozvětvený pod povrchem půdy do vzdálenosti větší než deset
metrů. Listy na dlouhých řapících jsou pětičetné. Květy tvoří kulaté okolíky na vrcholcích výhonů, objevují se v červnu. Plody - černající
bobule - dozrávají v září. Keř je odolný vůči mrazům, byl přenesen do českých zemí a nyní se běžně pěstuje. Vyžaduje polostinné stanoviště
a humózní půdu. Předmětem sběru jsou kořeny a kořenové výhonky, sbírají se na podzim. Materiál se pečlivě očistí, naseká se na kusy a suší
při teplotách do 70 st. C. Produktem jsou oddenky, Rhizoma eleuterococci, o síle do 4 cm a délky asi 8 cm.

Podstatnými aktivními látkami jsou glykosidy, označované jako eleuterosidy, jichž bylo do r. 1993 popsáno dvanáct. Jejich doprovodnými
látkami jsou triterpeny, kumariny, steroidy, lignany. Dále se vyskytují organické kyseliny, cukry, tuky, flavonoidy, silice, pryskyřice,
saponiny. Nebyla zjištěna přítomnost alkaloidů a jiných prudce působících složek, proto se farmaceutické produkty z eleuterokoku považují
za nejedovaté. v ruských zemích se z něho od r. 1962 vyrábí lihový výtažek Extractum Eleuterococci fluidum, který byl běžný na našem trhu.
Považuje se za významný adaptogenní prostředek. Preparáty z eleuterokoku posilují nespecifické obranné mechanizmy organizmu, chrání před
působením stresů a jiných nepříznivých vlivů prostředí. Povzbuzuje a posiluje centrální nervový systém, zvyšuje hmotnost těla, má
schopnost zvýšit fyzickou a duševní výkonnost. Zlepšuje paměť, příznivě ovlivňuje funkci pohlavních žláz, upravuje menstruační cyklus,
reguluje činnost oběhového systému včetně srdce a krevního tlaku. Je považován za nejvhodnější prostředek k ošetření nízkého krevního
tlaku, současně snižuje vysoký krevní tlak. Příznivě působí na kožní nemoci a poruchy růstu vlasů.

Jako adaptogen se uplatňuje u zaměstnanců vystavených hluku, horku nebo chladu, toxickým zplodinám, také v léčbě následků těchto vlivů.
Užívají jej sportovci pro zvýšení výkonů, umělci a vědci k povzbuzení duševní aktivity. Aplikuje preventivně proti vzniku infekčních,
bakteriálních, virových a houbových onemocnění, v rekonvalescenci po těchto nemocech i po jiných vyčerpávajících a zhoubných chorobách.

V psychiatrii se osvědčilo podávání u pacientů s neurčitými hypochondrickými stavy a při depresích. U osob třetího věku brzdí projevy stárnutí
a mírní projevy stařeckých potíží.

Preparáty z eleuterokoku mají také schopnost provokovat tvorbu interferonu, který zpomaluje postup nádorových onemocnění. Jsou
vhodné i k léčení aterosklerózy a cukrovky. Podávají se pro zintenzivnění a urychlení hojivých procesů před operacemi a chemoterapiemi
a pak i v rekonvalescenci.

Lihový výtažek se podává v množství 15 - 40 kapek třikrát
denně. Výše dávky se určuje podle stáří pacienta, hmotnosti a
účelu aplikace. Doba používání je zpravidla čtyři až pět týdnů.
Je-li třeba v užívání pokračovat, pak až po dvoutýdenní
přestávce. U dětí se dávkuje jedna kapka na dosažený rok věku
dítěte dvakrát denně po dobu čtrnácti dnů. U churavějících dětí
po takové kůře nedocházelo k recidivám po dobu čtyř až pěti
měsíců.

Mimo známé tinktury je např. v SNS v prodeji nealkoholický
nápoj Eleuterokok, což je ovocná limonáda obohacená o výtažek z
eleuterokoku a lékořice. V německé literatuře jsou uváděny i jiné
přípravky, ale jejich dostupnost je u nás problematická. V
domácích podmínkách lze připravit výtažek z 50 g kořenů a 500 ml
sedmdesátiprocentního lihu. Maceruje se sedm až deset dní za
občasného protřepávání. Průměrná dávka výtažku je čajová lžička
dva- až třikrát denně.

Při používání v doporučených dávkách nebyly vedlejší účinky
popsány. Při předávkování je možný výskyt předrážděnosti, třes
končetin, poruchy spánku.

Přípravky však nepoužívat při vysokém krevním tlaku, poruchách
srdečního rytmu, horečnatých stavech a akutních stavech
infekčních, somatických a systémových onemocnění.
Podle Atlasu léčivých rostlin a lesních plodů obsahuje Glykosidy
kyseliny oleanolové (I až M) blízké hedera-saponinům břečťanu,
lignanové sloučeniny (eleuterosid E, siringaresinol), kumariny
(eleuterosid B1) a kyselinu chlorogenovou." (Dr. Jan Rucki)

"Eleuterokok je náročný na vyšší vlhkost a světlo, ale nesnáší
sluneční úpal. Proto roste zejména na okraji jehličnatých lesů a
řidších smíšených lesů, kde tvoří druhou etáž. Vyhovuje mu vlhká,
lehčí půda, ve které má mohutný kořenový systém, který může v
optimálních podmínkách přesahovat až dvojnásobek výšky keře. Z
takto rozvětvených kořenů vyrůstají nové rostlinky a eleuterokok
pak tvoří souvislý porost.

Keř dosahuje výšky několika metrů, v optimálních podmínkách
může být vysoký až pět metrů. Lodyha eleuterokoku je porostlá
ostny, připomínajícími některé odrůdy malinoostružiníku.
Pětičetné listy rostou převážně na koncích lodyh a větviček,
vzdáleně připomínají list kaštanu. Keř eleuterokoku kvete
počátkem léta světležlutými až narůžovělými květy (podle
pohlaví). Soukvětí připomíná květ cibule, plody jsou atraktivní
černé bobule, které obsahují pět semen. Seschlé plody se podobají
plodům černého bezu, jenže jsou žebernaté.

Eleuterokok lze pěstovat i v našich podmínkách, jak dokazují
pokusy Stanislava Dvořáka z experimentální zahrady léčivých
rostlin na Kraví Hoře v Brně. Nejlépe se množí vegetativně
rostlinami vyrůstajícími z kořenů. Semena eleuterokoku mají malou
klíčivost, 5 až 7 %. Klíčivost lze zlepšit střídáním teplot.
Nejprve po sklizni se semena nechají uložena v pokojové teplotě,
v zimních měsících se několikrát krátce ochladí - v mrazničce
nebo venku. Poté se dají zpět do pokojové teploty a nakonec
nechají v chladu až do jara. Zatím není vyzkoušena optimální doba
ochlazování, ani počet cyklů střídání teploty. Semena
eleuterokoku přeléhají i několik let.

Z eleuterokoku je užíván kořen. Dobývá se na jaře a zejména na
podzim. Dobáváním je rostlina zničena. Aby se tomu zabránilo,
zkoumá se užití listů a stonku - podobně, jako je tomu u
klanoprašky čínské. Po dobytí se kořen nejprve suší při vyšších
teplotách kolem 60 st. C, maximálně 80 st. C, poté se dosuší na
slunci.

Výzkum účinku eleuterokoku probíhá v SSSR, Japonsku, SRN a
USA. V kořenu rostliny bylo zatím zjištěno deset glykosidů
podobných glykosidům v kořenu ženšenu, polysacharidy, vitamíny C
a E a další látky. Výzkum dosud není ukončen a lze předpokládat
objevení dalších látek s příznivým účinkem na lidský organizmus.
Eleuterokok není lékem, je to stimulátor. Jeho užíváním se
zvyšuje odolnost organizmu proti záření (léčebné ozařování,
rentgenové, ultrafialové záření, prevence úpalu), organizmus lépe
snáší vysoké a nízké teploty. U zdravých lidí působí jako
povzbuzující prostředek při velké námaze, fyzickém a psychickém
vypětí a přitom není zakázaným dopingem. Před výkonem mohou
eleuterokok užít sportovci a řidiči před dlouhou, náročnou
cestou. V SSSR je užíván kosmonauty, horolezci, námořníky a lidmi
pracujícími v extrémních podmínkách.

Látky obsažené v eleuterokoku mohou zlepšovat účinek známých
léků, mohou zlepšit ostrost zraku, zlepšit rozlišovací schopnost
oka vůči barvám a léčit vrozenou barvoslepost, potlačují stressy.
Eleuterokoková tinktura je užívána v prevenci proti virům chřipky
a u těch, kdo chřipkou onemocněli, měla choroba lehčí a kratší
průběh.

U starších lidí rozumné užívání eleuterokoku upravuje tlak a
tep, zlepšuje spánek, zvyšuje vitalitu, lidé se cítí vyrovnaně,
jsou spokojeni, mají zájem o aktivní činnost. Je také doporučován
při rekonvalescenci po těžkých nemocech a po operacích. Příznivě
působí v kombinaci s inzulínem proti cukrovce, dále působí proti
depresím, proti nízkému tlaku a také proti ateroskleróze.

Eleuterokok je využíván v protinádorové léčbě, snižuje
toxicitu protinádorových léků. Při léčbě zhoubných nádorů byl
pozorován podle výzkumů sovětských vědců vliv na snížení metastáz
a na rozšiřování a růst nádorů. Eleuterokok tedy působí
protirakovinně.

Tinktura vyrobená z kořene eleuterokoku je prodávána i v
lékárnách. Všichni autoři popisující účinky eleuterokoku se
sjednocují na jeho omezeném užívání jeden, maximálně 2 měsíce v
roce u zdravých lidí. Lze doporučit jeho užívání před tělesnou
nebo duševní námahou. V době relativního klidu eleuterokok raději
neužívat, protože na každého působí poněkud jinak. Vyvolává
pocity hladu, tím povzbuzuje chuť k jídlu a může způsobit zvýšení
tělesné váhy.

Doporučované dávky jsou 20 - 30 kapek extraktu před jídlem, 3x
denně po dobu 4 - 6 týdnů. Podle zkušeností stačí 1x denně 15
kapek přibližně 3 dny před zátěží organizmu. Při těchto dávkách
byl pozorován zlepšený výkon, lepší nálada, podstatné snížení
potřeby spánku na 5 - 6 hodin a přesto po probuzení se dostavil
pocit svěžesti (a hladu). Také se zlepšila paměť. Na každého
nepůsobé eleuterokok stejně. U některých jedinců se může při
delším užívání či zvýšeném dávkování projevit předrážděnost,
nespavost s únavou, někdo je na některé látky eleuterokoku
alergický a nemůže jej užívat. Nelze ho doporučit lidem s vysokým
krevním tlakem, se srdečními chorobami (poruchy srdečního rytmu
po infarktu) a při horečnatých onemocněních (při teplotách nad 38
st. C).

Eleuterokok má podobné účinky jako ženšen, v některých
výzkumných pracích je stavěn dokonce před ženšen. Velkou výhodou
eleuterokoku je jeho snadnější pěstování, využít lze celou
rostlinu eleuterokoku a hlavně je možné ho pěstovat u nás. U
ženšenu je při pěstování velmi obtížné zachovat obsah účinných
látek - i v přírodním ženšenu obsah těchto látek kolísá.
Eleuterokok ve svých kořenech zachovává úroveň účinných látek po
celé vegetační období a není tak náročný na pěstování a
stanoviště jako ženšen, který je v podstatě v oblasti svého
výskytu ve volné přírodě vyhuben.

Působení vitamínu C částečně neutralizuje účinek eleuterokoku, Tři
hodiny před a po užití eleuterokoku neužíváme vitamín C."
(Ing. Pavel Kamír)


"Homeopatické uplatnění známe pouze podle z bývalého SSSR
dovážených a dnes již i u nás vyráběných extraktů. Podle našeho
názoru je tento extrakt pro řadu případů příliš koncentrovaný (z
hlediska pohledu homeopata - pozn. D.N.), a proto jej pro
homeopatické použití ředíme až do potence D3, ve které se také
nejběžněji používá, v menší míře i v potenci D2. Obecné dávkování
je 3x denně 20 kapek, před jídlem, po dobu 14 dní. Pak
doporučujeme kůru na 14 dní přerušit a poté užívat znovu. Celková
doba užívání by neměla být delší než pět čtrnáctidenních cyklů,
tedy dva a půl měsíce za rok.

Aplikace je v podstatě stejná jako u alopatické tinktury,
pouze účinnost je mírnější, ale o to jistější. Ředěná tinktura se
ve většině případů, zejména u těžkých onemocnění, ukazuje jako
vhodnější." (Janča - Zentrich)

Sestavil DN

Zdroje
Ing. Bajer: Rostliny pro život
Zentrich, LSB.
Letáček Krakonošova zahradnictví
Vitalita
Dr. Jan Rucki (článek v časopisu)
Ing. Pavel Kamír (článek v časopisu)
J. Janča, J. A. Zentrich: Herbář léčivých rostlin I/240-243
Příbalový letáček přípravku Eleuterosan
J. Bodlák, J. A. Zentrich: Léčivá síla bodláků, Fontána, Olomouc 1995
Kol.: Menej známe ovocné a tonizujúce rastliny, vyd. Záhradka, Bratislava 1993