V rukách čarodějnic býval černobýl významnou a mocnou bylinou. Za-
věšený nad dveřmi nebo i jinak použitý zaháněl zlé mocnosti, čáry a kouzla.
Staří Keltové, Germáni, ale i Slované si při slavnostech vázali dlouhé černo-
býlové natě kolem pasu, aby je chránily před všemi bolestmi kyčlí a dávaly
jim sílu. Věřilo se, že zvyšuje síly nejen tělesné, ale také duševní. Čarodějnice
jej pily před věštěním nebo si jej kladly pod polštář, aby měly lepší jasnozři-
vost. Na jeho čerstvé, kvetoucí natě kladly křišťálové koule, aby se zvýšilo
astrální působení. Černobýl sloužil i jako talisman. Nosil se k ochraně před
vším jedovatým, i před zlými mocnostmi či jedovatými jazyky. Při duševní
práci zvyšoval soustředění, při lásce vášeň a plodnost. Na venkově míval čer-
nobýl i praktickou funkci - zavěšoval se proti mouchám. Při dlouhém běhu
nebo při pochodech se čerstvá nať černobýlu vkládala do bot, aby dodala sílu
a vytrvalost. Musela být ale natrhaná před východem slunce!
Tahle prastará léčivka se dnes považuje za nežádoucí plevel. Roste na
rumištích, u cest a silnic, kolem stavenišť. Je to často až 150cm vysoká bylina
s červenohnědými lodyhami, s listy na rubu běloplstnatými, s načervenalými
květními úbory, sestavenými v laty. Kvete v srpnu a v září, plody jsou drobné
nažky.
Nať se sbírá na počátku kvetení, kdy má největší sílu. Horní část byliny se
seřízne a suší se rychle ve stínu, do teploty 40 o C. Usušená aromaticky páchne
a je nahořklá, ale ne tolik jako pelyněk pravý. Proti pravému pelyňku (absintu)
je slabší v účinku, tedy i v jedovatosti. Přesto se musí dodržovat doporučené
dávky a nesmí se užívat dlouhodobě. Škodil by nervovému systému a mohl
by vyvolat křeče, pokles tlaku a srdeční poruchy. Mohlo by dojít k podobným
otravám jako u pelyňku pravého, k tzv. absintismu, což je otrava pelyňkem
po přílišném pití pelyňkových likérů (pernod), při které dochází k poruchám
centrálního nervstva až ke zblbnutí.
Černobýl obsahuje silice, cineol, jedovatý tujon, hořčiny, sliz, organické
kyseliny, inulin, cholin aj. V malém množství uklidňuje a ztišuje křeče, působí
protihnilobně. Lidově se užívá při žaludeční nevolnosti, proti střevním para-
zitům, při špatném zažívání, při teplotách a při nervových potížích. Vhodný
je jako kloktadlo a dříve se často používal i jako kuchyňské koření.
Pelyněk je abortivní, může vyprovokovat potrat, což je velice nebezpečné.
Rozhodně je riskantní jej užívat v těhotenství, protože vyšší dávky překrví
pánevní orgány a mohou způsobit porušení plodu.
Starý herbář: ...černobýl sluje matkou bylin od zvláštní moci své, že tajné
bolesti matky (dělohy) ženské léčí ... moci má i zástavy otvírati a plod mrtvý
i lože plodu vyháněti ... to píti nebo ohřáti a na pupek klásti ... vyčistí lůžko
po porodu pitý s teplým vínem. Ale i ...dušnost, suchý kašel, nechutenství,
chrchlání krve odstraňuje.
"Kdo požil opium, pij černobýl," radí Mathioli. Proti strumě doporučoval
přikládat černobýl - "...utřený se sádlem a do týlu a pod bradu přikládaný
vole rozhání."
Čaj z černobýlu
1 čajová lžička na 1/4 l vody, přelít vařící vodou a nechat přikryté 10 minut
ustát. Užívat 2x denně po lžičkách při dyspepsii a žaludečních křečích.
Prášek
1/4g prášku ze sušeného černobýlu a 3g cukru - rozdělit na 5 denních
dávek nebo na hrot nože 2-3x denně (proti střevním parazitům).
Tinktura
20g nati naložit do 100ml 70% alkoholu, nechat 14 dní macerovat. Užívat
20 kapek 3x denně.
Moderní herbáře se s poznatky starých léčitelů shodují. Chválí černobýl
jako velice účinný prostředek při dyspepsii, pálení žáhy, nadýmání, při průj-
mech, vodnatelnosti, při potížích jaterních a žlučových, proti hlístům. Zevně
se doporučuje jako obklad při pohmožděninách a do posilujících koupelí.
Černobýl je vhodné kombinovat s jinými, podobně působícími bylinami,
protože ve směsi se byliny vzájemně doplňují a lépe působí. Například:
- při žaludečních potížích s řebříčkem,
- při žlučníkových potížích s pampeliškou a s čekankou,
- jako prostředek močopudný s břízou a s přesličkou,
- proti křečím s meduňkou, kozlíkem nebo mochnou husí.
Pelyněk černobýl patří nejen k nejstarším léčivkám, ale i k nejstaršímu
kuchyňskému koření. Užíval se hlavně jako koření masové, protože dělá
tuky stravitelnějšími. Proto nechyběl při pečení tučného vepřového nebo hu-
sy, zlepšoval chuť škvařeného sádla, přidával se do mastných sekaných a do
nádivek. Sloužil i jako náhrada pravého pepře (tzv. dietní pepř) do salátů,
polévek a zelenin. V některých krajích se přidával do zelí a bramborových
salátů. Listy se v kuchyni nepoužívají, protože jsou příliš hořké. Používají se
jen laty, a to čerstvé i sušené.
Pomazánka z černobýlu
V hrnci rozpustíme vepřové sádlo a přidáme strouhaná jablka, cibuli, čer-
nobýl a trochu majoránky. Vše podle chuti. Směs nalijeme do kameninové
nádoby a necháme ztuhnout. Mažeme na chleba. Nezapomeňte, že se použí-
vají jen bezlisté laty!

Ida Rystonová