---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
http://www.darius.cz/jankeller

NEAKUMULUJE-LI JE JULIE
Jan Keller

Servírka Julie již podruhé během tohoto léta okradla mne a moji rodinu při placení ve výletní restauraci u přehrady. Tentokrát to dělalo skoro 20 korun. Byla to moje vina, protože jsem byl při placení trochu roztěkaný. Zatímco děti dováděly na palouku, četl jsem si u zahradního stolku fejeton Ludvíka Vaculíka, jenž právě vyšel v týdeníku Mosty. Týkal se vývoje volebních preferencí. Vím bezpečně, že mne okrádali v restauracích i za reálného socialismu. Tehdy jsem to ovšem jaksi třídně pardonoval. Bylo zapotřebí akumulovat kapitál, aby mohl být smeten nefunkční režim a připraven rozjezd zdravého podnikání. Někteří zkušenější číšníci zřejmě už tehdy tušili, že kupónovka reálné vlastníky nevytvoří.
Toho letního dne to však všichni s akumulací trochu přehnali. Už ráno nám přišla na dobírku pěkná a drahá knížka, které bohužel uvnitř chybělo pár listů. Zjistili jsme to samozřejmě až po zaplacení. Potom přišla sousedka vylíčit svou neuvěřitelnou story s účtem za telefon. Obdivovali jsme její duchapřítomnost. My bychom určitě naletěli. K tomu všemu v rádiu zrovna rozebírali další urychlení akce Čisté ruce. A tak jsme se sebrali a raději šli k vodě.
Jak jsem se ve výletní restauraci dočetl, Ludvík Vaculík míní, že je třeba volit pravicově, protože v kapitalismu je vždy možno zlořády kritizovat. Vzpomínám si, že v socialismu to bylo možno také. Jen se nesmělo sáhnout na základy moci, nesmělo se říci, že soukromé podnikání by bylo lepší než všelidové. Na této zásadě se úzkostlivě trvalo po celou dobu, co se akumuloval kapitál. A na konci každé kritiky se ještě nesmělo zapomenout dodat, že vše nesouhlasné bylo řečeno pouze v zájmu vylepšení stávajícího systému.
Dnes téměř nikdo není ve vězení za akumulaci a vůbec nikdo není vězněn za své názory. Možná to bude také trochu tím, že se nikdo nesnaží sáhnout na základy moci a nikdo se vážně nepokouší nahradit soukromé podnikání všelidovým vlastnictvím. Na závěr každé kritiky se vždy pečlivě dodává, že vše nesouhlasné bylo řečeno v zájmu vylepšení stávajícího systému. Pokud by se něco z toho opomnělo, teprve pak by se vidělo, zda i tento systém má své zoubky.
Servírka Julie si v parném letním dni v restauraci u vody přilepšila o dvacet korun. V minulém režimu bych byl proti takovému protispolečenskému jednání naprosto bezbranný. Mohl bych si vyžádat knihu přání a stížností a požadovat, aby ji zbavili všech funkcí v SSM. Obojí by jí vadilo asi tak stejně. Dnes mám naštěstí možností mnohem více. Nemohu jí nic vytknout přímo, protože vedle baru sedí její přítel, který má z každé mojí dvacetikoruny polovic. Mohu však udělat spoustu jiných věcí. Mohu začít bojkotovat podnik, ve kterém pracuje, a nosit si na břeh přehrady teplé a laciné pivo z Diskontu. Pokud to udělají všichni, které Julie během léta okradla, majitel podniku zpláče nad výdělkem a její milý bude muset jít za trest sedat k jinému baru. Tím ale mé možnosti zdaleka nekončí. Mohu si založit na protějším břehu svou vlastní hospodu a poctivým jednáním přetáhnout celou klientelu. Nemusel bych to sice přežít, můj syn by však zdědil firmu "U Dobráka". Bude si už vždycky pamatovat, že odpradávna má naše pivo Dobrák tu nejlepší kvalitu a je vařeno z chmelových zrnek správně dozrálých.
Ludvík Vaculík v článku píše, že mu nevadí vzrůst preferencí komunistů. Jejich vzestup jen trochu postraší kapitalisty, a oni i se svým personálem už konečně začnou podnikat slušně. A to je přece to, o co nám všem jde, pronesl by rozšafně Otakar Černý a zamířil prstem někam hodně do neurčita. Kultivovat podnikatele hrozbou návratu komunistů je dobrý nápad. Koneckonců byl západní systém tímto způsobem umravňován přinejmenším od konce druhé světové války. "Sociální stát se všemi svými ústupky je nelegitimní dítě komunismu," konstatoval kdysi jasnozřivě Klaus Offe na vysoké škole sociálních studií v New Yorku.
Jenom jestli to ví také servírka Julie. Za svojí pípou má jistě triumfální pocit, že po vyjití studie Fukuyamy o konci dějin se jí už nikdy nemůže nic ošklivě vymstít. A když si mě před placením nenápadně prohlídla, bylo jí už všechno jasné: Tenhle si na protějším břehu hospodu určitě neotevře. A tak mohu jenom doufat, že až opět povyrostou preference KSČM, Julie mi tu dvacetikorunu s omluvou vrátí. (Salon Práva)
VRATIT SE