20.03.2002 - Jan Keller - str. 07
Hrad kapituloval před zloději
Se začátkem jarní sezóny platí návštěvníci Pražského hradu zvýšené vstupné. V rámci těchto změn jenově zpoplatněn také vstup do Zlaté uličky. Správa Hradu odůvodnila toto opatření snahou chránit návštěvníky alespoň trochu účinně před nezvladatelnými nájezdy kapsářů a nelegálních obchodníků. Občanům i cizincům se tímto sděluje, že státní moc už nedokáže standardními prostředky uhlídat ani areál, který odpradávna symbolizoval právě moc státu. Tato drobná zpráva symbolicky ukončuje čtyřleté trvání akce Čisté ruce, která měla očistit zemi od velkých podvodníků a zlodějů. Nyní se tedy kapituluje už i před drobnými zlodějíčky a řadovými chmatáky. Každý návštěvník Pražského hradu, který si chce prohlédnout jednu z jeho hlavních atrakcí, je od nynějška nucen zaplatit něco jako výkupné. Když si mezi devátou a sedmnáctou hodinou připlatí, bude si moci být téměř jist, že alespoň v této malé uličce ho neokradou. Na chudé lidi, kteří na vstupné nemají, se tato forma ochrany nevztahuje. Budou muset chodit po Hradě i za světla na své vlastní nebezpečí. Zahraniční turisté mají na vybranou. Mohou příště jet na dovolenou raději do nějaké slušnější země, kde se podobné výkupné neplatí. Co ale chudáci domácí? Veřejně se jim sděluje, že daně, které odevzdávají na zajištění své bezpečnosti, je samy o sobě nechrání dokonce ani pár kroků od prezidentových komnat. Musejí navíc odevzdat ještě jakousi daň za neschopnost pověřených orgánů plnit své zákonem určené funkce. Co tak rozšířit toto opatření i na ostatní zóny, kde se to kapsáři jen hemží? Plno je jich v metru, obtěžují v tramvajích, číhají na kupující v obchodních domech. Pokud bychom všechna veřejná prostranství zpoplatnili, kapsářům bychom znepříjemnili život. Od cizinců by mohlo být toto výpalné vybíráno hned při příletu na letišti. Zlatá ulička se tedy přiřadila k těm místům v naší zemi, kde lidé, kteří na to mají, mohou požívat vyššího stupně bezpečí. Taková místa rostou jako houby po dešti - chráněné areály bydlení pro bohaté, zvláštní kluby a restaurace pro vyvolené, golfové areály a různorodá zařízení se soukromou ochrankou. Máme u nás dokonce už stoprocentně bezpečná golfová hřiště, které může navštěvovat každý, kdo odevzdá roční poplatek ve výši deseti průměrných zaměstnaneckých platů. Všichni lidé v naší demokratické zemi jsou si pochopitelně naprosto rovni. Ale jen ti, kteří si připlatí, mohou si svou rovnost také v klidu a bezpečí vychutnávat. Ti ostatní jsou si rovni spíše ve své bezbrannosti vůči velkým zlodějům a ve svém strachu vůči zlodějům a zlodějíčkům drobným. Koneckonců všichni máme svobodu zavřít se doma, zbytečně nevycházet a nikomu neotvírat. Na Pražský hrad, symbol to české moci a státnosti, chodit pro jistotu jen mezi devátou a sedmnáctou. Co bude po zavedení nového vstupného s kapsáři, chmatáky a nelegálními obchodníky, kteří si pro svůj podnikatelský záměr vybrali právě Zlatou uličku? Nemusíme se o ně rozhodně nijak obávat. Vyhledají si své oběti jen o pár kroků dále kdekoliv v podhradí.
(Autor je sociolog)
(c) Copyright Borgis a.s. 2001 (c) Copyright ČTK a DPA.
NEAKUMULUJE-LI JE JULIE
Servírka Julie již podruhé během tohoto léta okradla mne a moji
rodinu při placení ve výletní restauraci u přehrady. Tentokrát to
dělalo skoro 20 korun. Byla to moje vina, protože jsem byl při
placení trochu roztěkaný. Zatímco děti dováděly na palouku, četl
jsem si u zahradního stolku fejeton Ludvíka Vaculíka, jenž právě
vyšel v týdeníku Mosty. Týkal se vývoje volebních preferencí.
Vím bezpečně, že mne okrádali v restauracích i za reálného
socialismu. Tehdy jsem to ovšem jaksi třídně pardonoval. Bylo
zapotřebí akumulovat kapitál, aby mohl být smeten nefunkční režim
a připraven rozjezd zdravého podnikání. Někteří zkušenější
číšníci zřejmě už tehdy tušili, že kupónovka reálné vlastníky
nevytvoří.
Toho letního dne to však všichni s akumulací trochu přehnali. Už
ráno nám přišla na dobírku pěkná a drahá knížka, které bohužel
uvnitř chybělo pár listů. Zjistili jsme to samozřejmě až po
zaplacení. Potom přišla sousedka vylíčit svou neuvěřitelnou story
s účtem za telefon. Obdivovali jsme její duchapřítomnost. My
bychom určitě naletěli. K tomu všemu v rádiu zrovna rozebírali
další urychlení akce Čisté ruce. A tak jsme se sebrali a raději
šli k vodě.
Jak jsem se ve výletní restauraci dočetl, Ludvík Vaculík
míní, že je třeba volit pravicově, protože v kapitalismu je vždy
možno zlořády kritizovat. Vzpomínám si, že v socialismu to bylo
možno také. Jen se nesmělo sáhnout na základy moci, nesmělo se
říci, že soukromé podnikání by bylo lepší než všelidové. Na této
zásadě se úzkostlivě trvalo po celou dobu, co se akumuloval
kapitál. A na konci každé kritiky se ještě nesmělo zapomenout
dodat, že vše nesouhlasné bylo řečeno pouze v zájmu vylepšení
stávajícího systému.
Dnes téměř nikdo není ve vězení za akumulaci a vůbec nikdo není
vězněn za své názory. Možná to bude také trochu tím, že se nikdo
nesnaží sáhnout na základy moci a nikdo se vážně nepokouší
nahradit soukromé podnikání všelidovým vlastnictvím. Na závěr
každé kritiky se vždy pečlivě dodává, že vše nesouhlasné bylo
řečeno v zájmu vylepšení stávajícího systému. Pokud by se něco
z toho opomnělo, teprve pak by se vidělo, zda i tento systém má
své zoubky.
Servírka Julie si v parném letním dni v restauraci u vody
přilepšila o dvacet korun. V minulém režimu bych byl proti
takovému protispolečenskému jednání naprosto bezbranný. Mohl bych
si vyžádat knihu přání a stížností a požadovat, aby ji zbavili
všech funkcí v SSM. Obojí by jí vadilo asi tak stejně. Dnes mám
naštěstí možností mnohem více. Nemohu jí nic vytknout přímo,
protože vedle baru sedí její přítel, který má z každé mojí
dvacetikoruny polovic. Mohu však udělat spoustu jiných věcí. Mohu
začít bojkotovat podnik, ve kterém pracuje, a nosit si na břeh
přehrady teplé a laciné pivo z Diskontu. Pokud to udělají
všichni, které Julie během léta okradla, majitel podniku zpláče
nad výdělkem a její milý bude muset jít za trest sedat k jinému
baru. Tím ale mé možnosti zdaleka nekončí. Mohu si založit na
protějším břehu svou vlastní hospodu a poctivým jednáním
přetáhnout celou klientelu. Nemusel bych to sice přežít, můj syn
by však zdědil firmu "U Dobráka". Bude si už vždycky pamatovat, že
odpradávna má naše pivo Dobrák tu nejlepší kvalitu a je vařeno
z chmelových zrnek správně dozrálých.
Ludvík Vaculík v článku píše, že mu nevadí vzrůst preferencí
komunistů. Jejich vzestup jen trochu postraší kapitalisty, a oni
i se svým personálem už konečně začnou podnikat slušně. A to je
přece to, o co nám všem jde, pronesl by rozšafně Otakar Černý
a zamířil prstem někam hodně do neurčita. Kultivovat podnikatele
hrozbou návratu komunistů je dobrý nápad. Koneckonců byl západní
systém tímto způsobem umravňován přinejmenším od konce druhé
světové války. "Sociální stát se všemi svými ústupky je
nelegitimní dítě komunismu," konstatoval kdysi jasnozřivě Klaus
Offe na vysoké škole sociálních studií v New Yorku. Jenom jestli to ví
také servírka Julie. Za svojí pípou má jistě
triumfální pocit, že po vyjití studie Fukuyamy o konci dějin se
jí už nikdy nemůže nic ošklivě vymstít. A když si mě před
placením nenápadně prohlídla, bylo jí už všechno jasné: Tenhle si
na protějším břehu hospodu určitě neotevře. A tak mohu jenom
doufat, že až opět povyrostou preference KSČM, Julie mi tu
dvacetikorunu s omluvou vrátí.