24. 1. 2007 - Jan Keller

Špatné svědomí

Na první pohled je to nepochopitelné.
Mirkovi Topolánkovi se všechno skvěle daří.
Důvěru parlamentu v politice si dokázal opatřit stejně elegantně jako důvěru bank v době, kdy ještě podnikal. Také v soukromí má vše, nač si jen pomyslí, aniž by přitom musel porušit jedinou ze svých zásad. Přesto z nějakého důvodu trpí výčitkami svědomí. Je to zřejmé z toho, co chystá v souvislosti s americkou vojenskou základnou, která má stát proti vůli většiny lidí na našem území. Za peníze daňových poplatníků hodlá rozjet velkorysou přesvědčovací kampaň o její potřebnosti. Logiku to nemá žádnou. Proč mají být lidé přesvědčováni o blahodárnosti základny, když se k její instalaci stejně nebudou moci vyjádřit? Úplně přece stačí, jsou-li o její potřebnosti přesvědčeni (a docela zadarmo) ti, kdo o nás rozhodnou.
Premiér země a předseda ODS míní, že obyčejní občané nejsou sdostatek kompetentní vyjadřovat se k otázkám obranyschopnosti země. Proč jim tedy dělat v té věci nákladné školení? Stanou se tím snad kompetentnějšími? A k čemu jim to bude, když je k rozhodování ani potom stejně nikdo nepustí?
Pokud by Mirek Topolánek uvažoval aspoň trochu logicky, musela by po osvětové kampani následovat možnost, aby lidé, kteří za své peníze konečně prohlédnou, mohli svým nadšeným souhlasem základnu posvětit. Nic takového se však nechystá.
Žádnou logiku nehledejme tam, kde straší výčitky svědomí. Strana, která si pro jistotu svoji občanskost potuplovala ještě demokratičností, nemůže úplně bez následků občanům a voličům vyjevit, že v otázkách skutečně důležitých je nebere vážně. Proto budeme všichni proškoleni, abychom získali pocit, že kdybychom nebyli druhořadí, rozhodli bychom úplně stejně jako ti nahoře. Napínavý bude postoj zelených. Dvoustranná smlouva s USA bez účasti evropských partnerů pro ně nepřipadá v úvahu. Pokud své slovo dodrží, stěží mohou zůstat ve vládě. Řešením by bylo, kdyby Martin Bursík svým tichým, ale pevným hlasem přiměl generály k tomu, aby na důkaz dobré vůle a jako signál voličům natřeli celý plot i bránu vojenské základny důkladně nazeleno.

 
8. 2. 2007 - Jan Keller

Bez nás si Evropa ruce neumyje

Ministryně obrany Vlasta Parkanová v Právu 27.
ledna vysvětlovala, proč má být na našem území dočasně umístěna jednotka spřátelených vojsk. Má ochránit nás a celou Evropu před skupinkami fanatiků, kteří se zmocní jaderné zbraně a odpálí ji na nás z území nikoho. Naznačila, že toto území se může nacházet všude tam, kde operují islamisté.
Paní ministryně má naprostou pravdu. Stačí letmý pohled na glóbus, abychom viděli, že právě Jince v Brdech leží přesně na tom místě, odkud lze sledovat dráhy raket vypálené na Ameriku odněkud z proužku území prostírajícího se od Maroka po Filipíny.
Přesto tady ale něco nesedí. Proč se ministryně obrany obrací s tímto strategicky tak významným zjištěním právě na české občany? Oni přece jsou ti poslední, kdo by mohli instalaci základny nějak ovlivnit. Měla by se obrátit naléhavým dopisem na své kolegy, ministry obrany evropských zemí. Jejich země jsou ohroženy stejně jako my, a přesto nikdo z nich o zřízení radaru s Američany dvoustranně nejedná. Je zřejmé, že něco zaspali. Jim a nikoliv obyčejným českým občanům by měla paní Parkanová bez jakékoliv ideologie předávat své cenné vojenské zkušenosti.
Když už budeme hloubit přímo u nás v Brdech zákopy kvůli nějakému Římu, Berlínu, Paříži či Londýnu, neměli bychom si to nechávat pro sebe. Po Američanech, kteří nás chrání, nemůžeme za jejich laskavost pochopitelně nic chtít.
Proč bychom však neměli chtít nic po lehkomyslné Evropě, kterou budeme ochraňovat my? Jestliže se naše politická elita už rozhodla, že své sousedy ochráníme dokonce i proti jejich vůli, byli bychom bláhoví, pokud bychom si tak nezištnou službu nenechali pořádně zaplatit. Peníze, které k nám za to poplynou, by mohl šéf strany paní Parkanové zatím schovávat doma v kuchyni, než budou použity na tolik potřebný regionální rozvoj.
Už teď se k nám do Brd upírají nadějeplné pohledy Evropanů, jejichž vlády, na rozdíl od té naší, nedbají prozíravě o bezpečnost svých občanů. Je jen otázkou času, kdy před našimi ambasádami proběhnou první děkovná shromáždění. Snad je magistráty evropských metropolí nebudou zakazovat. Projevily by tím jen obrovský deficit demokratičnosti. A bylo by pak zase na nás, abychom jim svým příkladem otevřeli oči.

12. 2. 2007 - Jan Keller

Zelené chytračení

Nedělní televizní debata místopředsedy vlády Martina Bursíka s místopředsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou v ČT se nesla v poklidném duchu. Byla jen dalším z mnoha důkazů toho, že program zelených je v principu mnohem více slučitelný s programem sociálních demokratů než s linií ODS.
Nejostřeji se stanoviska rozešla v otázce americké vojenské základny na našem území. Nebylo tomu tak proto, že by se v tomto bodě snad stranické programy lišily. Problém byl v tom, že Martin Bursík se svého vlastního programu přestává držet. Strana zelených ještě loni v létě odmítala raketovou základnu, pokud by byla zřízena mimo působnost NATO.
Nyní Bursík naznačuje, že bude naprosto stačit, když Spojené státy prohlásí, že někdy v blíže nespecifikované budoucnosti bude jejich základna dodatečně se systémem NATO nějakým způsobem propojena. Co asi udělá Bursík, pokud slib nebude splněn? Zařídí zbourání základny?
Kromě toho zelení tvrdili – a mnoho voličů tomu uvěřilo – že veřejnost má právo vyjadřovat se k důležitým otázkám včetně národní bezpečnosti. Martin Bursík dnes nedůstojně kličkuje i v této věci. Právníku Sobotkovi se snažil vysvětlit, že dílčí referendum by nebylo ono, protože je třeba referendum obecné. Připravme se tedy na to, že než bude přijato obecné referendum, mohou u nás vyrůstat klidně další a další základny. Nějak takto totiž vypadá Bursíkovo pojetí přímé demokracie.
Ani Vlasta Parkanová by z předsedy zelených radost neměla. Ministryně obrany vyzývá přece k věcné diskusi. Martin Bursík se v debatě o základnách zmohl pouze na ideologický výpad vůči KSČM. Asi se mu líbí spolupracovat na instalaci nové základny za mlžnou clonou kritiky základen bývalých. Na věcnou Sobotkovu argumentaci, že vojenské zařízení nebude hájit Evropu, ale jen dvě další základny umístěné na severozápad od našeho území, Bursík nijak nereagoval. Přitom byla právě tato informace z celé debaty nejzávažnější. Předseda Strany zelených ještě před měsícem tvrdil, že otázka základny není u nás aktuální. Za další týden se můžeme dozvědět, že aktuální není už ani program jeho strany, na který se v létě dalo nachytat tolik voličů.

12. 2. 2007 - Jan Keller

 
Výsledky nedávného sjezdu Strany zelených komentovala den po jeho skončení v ČRo ministryně Džamila Stehlíková zhruba takto: Čeští zelení neobyčejně vyzráli a stali se vzorem pro zelené celé Evropy. Celosvětově uznávaný odborník Martin Bursík má na tomto výsledku lví podíl.
Takové hodnocení je jistě z jejího pohledu naprosto správné. Přesto však paní ministryně neřekla celou pravdu. Na vládním angažmá Strany zelených se rovným dílem podílelo trio Pohanka – Bursík – Melčák.
Bez jejich společného úsilí by dnes zelení neměli obsazena čtyři vládní křesla a nemohli na nejvyšší úrovni ukazovat, jak vypadá nová politika. Ministr zahraničí by nemohl o stejném víkendu na sjezdu tvrdit, že se za základny nepřimlouvá, a zároveň je propagovat v německém tisku.
Na svém sjezdu zelení skutečně dokázali, že vyzráli. Především na své voliče. Postarali se o to, že s nejvyšší pravděpodobností nebudou mít možnost vyslovit se v referendu k otázkám vojenské základny. Přitom se sami na sjezdu odpovědi na tuto otázku vyhnuli. Pojistili se hned dvojí alibistickou kličkou.
Za prvé se zavázali, že budou usilovat o to, aby vláda věc projednala s partnery v Evropě. I v případě nesouhlasu obou svých vládních partnerů si mohou tento bod spokojeně odškrtnout. Oni se přece vynasnažili.
Malá a nepočetná strana, která nebyla schopna zaujmout sama stanovisko, se ve svém usnesení zavázala, že takové jednoznačné stanovisko bude vyžadovat od pětadvaceti zemí Evropy. I v případě, že se Evropa jednoznačně nevyjádří, zelení – spokojeni sami se sebou – si budou moci odškrtnout další bod usnesení.
Evropští zelení bohužel zatím nechápou, kdo je podle paní ministryně jejich vzorem. Nizozemská strana zelených se od radarové základny distancovala, šéf německých zelených poslanců ji odsoudil a norští zelení vyjádřili ve svém dopise údiv, proč se Bursíkovi lidé hlásí právě k této barvě. Evropská strana zelených, která sdružuje poslance ekologických stran v EP, pak přímo vyzývá českou a polskou vládu, aby nechaly o tomto zařízení rozhodnout lid v referendu.
Přesto je pravda, že česká Strana zelených neuvěřitelně nejen rozkvetla do khaki barvy, ale také stačila rekordně rychle vyzrát. Co bude následovat? Možná stejně rychle seschne a brzy opadá. Přírodu prostě neošidíš.