2. 3. 2007 - Jan Keller

Viděno z gripenu

Švédská televize si myslela, že nás bůhví jak překvapí, když ukáže bývalého ministra zahraničí a předsedu Valného shromáždění OSN v diplomatických nedbalkách. Jak jsou jen ti Švédové naivní. Proč bychom se měli divit, když Jan Kavan hovoří o všudypřítomné korupci v české politice a ve špičkách státní správy a když do telefonu naznačuje, že s jejím postihem to nemusí být tak horké.
Nám, kdo jsme tady doma, je přece úplně jasné, že Jan Kavan nic z toho, co říkal, nemyslel vážně. Jak by vůbec ještě někdo mohl myslet něco vážně v zemi, jejíž místopředseda vlády je trestně stíhán, aniž by ho to nějak vyvádělo z konceptu. Jeho odstoupení nepožaduje ani ODS, která má jako prioritu boj proti korupci, ani zelení, kteří slibovali voličům zcela novou politiku.
Co bychom vlastně zahlédli z okénka gripenu, pokud bychom se vznesli vysoko do oblak? Zahlédli bychom kraj, ve kterém absurdit je už tolik, že se ani nevejdou do úzkých hranic. Je zde normální, aby si jeden právník za svoji práci účtoval částku rovnající se průměrnému platu více než jednoho miliónu tři sta třiceti tisíc jeho méně vykutálených spoluobčanů.
Je to země, kde poslanci rozhodují o miliardových investicích nikoliv na základě odborných podkladů, ale podle svých momentálních pocitů. „Ani jsem neměla dostatek informací. Viděla jsem gripen a připadal mi krásný.“ Tato slova nepronesla žádná naivka, která vyhrála vstupenku na leteckou show v tombole. Jsou to slova naší dnešní ministryně obrany Vlasty Parkanové. Přesně té samé političky, která se chce při rozhodování o umístění cizí vojenské základny na našem území řídit prý čistou odborností. No ale když ta velká, bílá, dutá koule je tak neodolatelně krásná.
Nějací Švédové si na nás nepřijdou. Ze všech nových států EU jsme přihlásili k patentování nejvíce krajových zvláštností: štramberské uši, žatecký chmel, pohořelické kapry. A v zásobě toho máme ještě mnohem více: všemi obdivovaného prezidenta, který celou zemi starostlivě chrání svými výroky před důsledky globálního oteplování. Občanskou stranu, která chrání občany před hrozbou referenda. A stranu zelených, která má spoustu jiných a mnohem zajímavějších priorit než ochranu nějakého životního prostředí. Zahlédl kdy kdo z pilotní kabiny gripenu úchvatnější panoráma?

 
14. 3. 2007 - Jan Keller

Popletená pravice

Naše tři vládní pravicové strany mají své priority.
Bohužel není příliš jasné, které to vlastně jsou.
Podívejme se na vztah vlády k Evropě.
ODS prosazuje krajně euroskeptický tón. Nepřeje si větší integraci Evropy, na evropské ústavě by nenechala nit suchou. Občanští demokraté se obávají, že Evropa bude omezovat suverenitu členských zemí. To by nasvědčovalo tomu, že ODS na Evropě zrovna moc nezáleží.
Takový pohled by však nebyl úplný. Vedení ODS je přímo posedlé celou Evropu chránit. Chce se stát „jakýmsi předvojem“ (vlastní slova Topolánka) celoevropské bezpečnosti. Než se Evropa na něčem sama dokáže dohodnout a než si na to naspoří, bude nad ní Topolánkova strana bdít. Pod ochranou typicky našeho cizího radaru může si Evropa po libosti debatovat o své ústavě, kterou jí možná povolíme, možná nepovolíme.
Vedení ODS nás vyzývá, abychom se jako předvoj obětovali pro společný zájem Evropy, jejíž společný zájem neuznává. Obává se, že Brusel ohrozí naši suverenitu, a proto ji chce pojistit povoláním cizích vojáků. Od našich konzervativců je to trochu popletené. To ale není vůbec nic proti tomu, jak se občanská strana dívá na občany. Je zásadně proti referendu, protože lidé nejsou podle ní schopni o sobě rozhodnout zodpovědně sami. Přesně to tvrdí celému národu i vlastním členům politici, pro které je alfou i omegou veškerého počínání zásada, že každý jednotlivec zná své preference nejlépe.
Topolánkova strana by měla své krédo poopravit. Mohlo by znít třeba takto: Každý jednotlivec zná své preference nejlépe, pokud si myslí totéž co vedení ODS. V případě, že si občan - ať již pravicový, anebo levicový - myslí něco jiného, je to známka toho, že své preference nezná, a my mu je objasníme.
A je tady ještě jeden paradox. Zatímco v levicové ČSSD se názory na základnu různí, takže někteří komentátoři soudí, že z 20 procent stoupenců základny se časem může stát většina, ve vedení ODS si všichni myslí totéž. Český konzervativní liberál ve vedoucí funkci se pozná prostě podle toho, že se chová a uvažuje jako stoprocentní kolektivista. Veškerý individualismus přenechává levici, zatímco on sám zcela svobodně drží linii a krok. Čas od času se nenápadně poohlédne, zda řada za ním je stále vzorně vyrovnaná.

19. 3. 2007 - Jan Keller

Zbabělci z Trokavce

Obyvatelé Trokavce, malé vesničky pod Brdy, za jejímiž humny má vyrůst mírové zařízení amerických obranných sil, se v místním referendu vyslovili 71 hlasy proti jednomu v neprospěch bílé koule svobody.
Naplnilo se tak neblahé tušení Václava Havla, že český národ v sobě nenajde dostatek občanské odvahy, aby vzorně spolupracoval s největší mocností světa a s mírnou úklonou plnil každé její přání, jak se to dělá mezi skutečnými přáteli.
Cizí pozorovatel, který není obeznámen s pravidly české politiky, by si v této situaci mohl začít lámat hlavu nad tím, jak bude na nepříjemnou novinu reagovat česká vláda. My místní víme, že vláda má dvě možnosti. Může použít strategii frýdecké radnice, anebo sáhne k aplikaci Čunkova pravidla.
Princip frýdecké radnice se osvědčil v polovině 90. let. V místní anketě se více než pět tisíc obyvatel postavilo proti obchvatu prosazovanému ODS. Občanští demokraté tehdy přes noc shromáždili sedm podpisů pod petici pro obchvat a vedení radnice prohlásilo, že v situaci, kdy stojí názor proti názoru, musejí podle svého svědomí rozhodnout zastupitelé, mezi nimiž měla ODS tehdy většinu. Svědomí zastupitelům velelo, aby se ztotožnili s oněmi sedmi podpisy.
Jak si nevzpomenout na výrok jednoho z obyvatel Trokavce, který prohlásil, že politici by se měli řídit nikoliv svým svědomím, nýbrž vůlí voličů. Svatá pravda. K tomu, abychom zjistili, jaká je vůle voličů, stačilo by vypsat referendum. Na to, abychom zjistili, zda politici vůbec nějaké svědomí mají, bohužel žádný nástroj k dispozici nemáme.
Vláda však v této situaci patrně spíše sáhne k Čunkovu pravidlu. S úsměvem permanentně překvapeného naivky prohlásí, že ona je v tom všem přece úplně nevinně a že nechápe, kdo a z jakých důvodů proti ní v Trokavci konspiruje.
Ministryně obrany k tomu zasvěceně dodá, že Trokavečtí jsou zcela zjevně posedlí ideologií, a Martin Bursík s kouzlem sobě vlastním jim připomene, že radar přece není žádnou prioritou.
A tak si zase všichni oddechneme a oceníme novost poměrů. Zatímco před rokem 1989 bylo z politických důvodů zakázáno ovlivňovat důležitá rozhodnutí, dnes to jenom tak jaksi z technických důvodů není dost dobře možné. Cítíte ten rozdíl?

23. 3. 2007 - Jan Keller

Na rovné dani vydělají všichni

Jak uvedl první místopředseda ODS Pavel Bém, na společné 15% dani vydělají všichni.
Pražský primátor má nepochybně pravdu, nedostatek času v televizním studiu mu však neumožnil nastínit pozoruhodnou úvahu celou. Pokusme se o to.
Z toho, co je zatím o daňové reformě známo, vyplývá, že pro nejpočetnější skupiny voličů budou její dopady hodně problematické. Na prvém místě to jsou důchodci, pro které se sazba DPH u řady základních položek zvedne z pěti na devět procent. Vzhledem k výši svých důchodů a ke struktuře výdajů toto zvýšení pocítí. Nemalý počet důchodců, zejména ve větších městech, volil až dosud pravicově.
Pak je tady dvoumiliónová armáda lidí, kteří ze svých nízkých příjmů odevzdávají jen 12% daň. Pro ně daň vzroste a pocítí i zvýšení DPH. Naši nejchudší pracující zatím výrazně častěji než ostatní odevzdávali své hlasy lidovcům. Nyní může být jejich víra v lidovost této strany nahlodána.
Další velkou skupinou jsou zaměstnanci pobírající mzdu v pásmu od dvou třetin průměrné mzdy výše. Rovná daň jim kapsy nenaplní, doprovodné platby za všechno možné, které budou logickou součástí jejího zavedení, jim je vyprázdní. Zhruba třetina těchto lidí volila v posledních volbách ODS. Nyní se už asi zamyslí.
Na druhé straně jsou zde skupiny, které na rovné dani nepochybně vydělají. V kategorii nejbohatších zaměstnanců může roční úspora na daních přinést více, než kolik si za rok vydělají ti dole. Skupina zaměstnanců se statisícovými měsíčními příjmy však obnáší jen něco málo přes pět tisíc voličů a vesměs jsou to lidé, kteří už dříve volili ODS.
Početnější je kategorie těch, kdo vydělávají kolem 50 000 měsíčně hrubého. Také oni by na snížení daně měli teoreticky vydělat. Zdaleka však ne všichni.
Jestliže manžel měsíčně pobírá zhruba 50 000 Kč a manželka je s dětmi v domácnosti, vrací jim stát skrze společné zdanění manželů ročně zhruba 30 000 Kč. S tím se mohou rozloučit, srovnatelnou částku budou napříště státu odevzdávat.
Dopady na naprostou většinu obyvatelstva budou tedy takové, že lze očekávat odklon voličů od ODS a jejich dvou souputníků ve vládě a konec modrého experimentování. V tomto smyslu na rovné dani skutečně vyděláme všichni.