---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
http://www.darius.cz/jankeller


23. 9. 2006 - Jan Keller


Zdroj: www.pravo.cz

Rozpustí se zelení?

 

Nedávno přinesla televize v hlavních zprávách znepokojující svědectví amerických vědců. Ti zjistili, že tempo úbytku ledovců na severním pólu se opět výrazně urychlilo. Zatímco v celé uplynulé dekádě ubylo na severu planety „jen“ zhruba 8 % ledovcové pokrývky, jen za minulý rok to bylo plných 14 %. Přední vědci varují, že za pár let už nebude co zachraňovat.
Naštěstí však lidstvo žilo v nejistotě jen jeden jediný den. Vzápětí totiž prohlásil v Brně prezident České republiky: „Globální oteplování způsobené lidmi je nesmyslná fikce.“
Pronesl toto uklidňující zjištění v polemice s předsedou Strany zelených, a to nikoliv jako jeho oponent, nýbrž jako nestranný moderátor na semináři. Zároveň zelené poučil, že o budoucnosti planety a o stavu jejího životního prostředí nebudou rozhodovat nějaká nesystémová ekologická opatření. Vše vyřeší ještě rychlejší tempo hospodářského růstu. Protože je mimo jiné také odborníkem na mořské proudy, Václav Klaus vzápětí dodal: „Dá se naopak předpokládat, že když se oteplí oceán, nad Antarktidou bude více sněžit a masa ledovců naroste.“ Ministr průmyslu Martin Říman zasvěceně přizvukoval.
Teprve nyní jsem pochopil, co naše zelené tak táhne k ODS. Mají přece společné cíle. Zelení chtějí zachránit rovnováhu přírodních procesů, což bez ledovců na severním pólu dost dobře nejde. ODS ústy svého čestného předsedy poradila, jak na to. Protože Martin Bursík je přesvědčen o tom, že lidská činnost klimatickou rovnováhu ohrozila, měl by s vděkem přijmout prezidentovu radu, jak planetu zachránit.
Stačí, když budeme vypouštět co nejvíce skleníkových plynů. Tím oteplíme oceány. Na severu pak začne konečně pořádně sněžit a ledovce nám zase dorostou.
Planeta je tedy už skoro zachráněna. Dvě drobnější obavy však stále zůstávají. První se týká pana prezidenta. Evidentně si bere z komplexní reality jen ten úzký výsek informací, který dobře zapadá do jeho velmi dávno, ještě kdysi před globálním oteplováním vybudované představy světa. Proto hrozí, že třeba už příští zimní sezónu se dočteme zprávičku o nehodě jistého vysokého vládního činitele, který se pokusil sjet ostrou skálu v rakouských Alpách, jsa pevně přesvědčen o tom, že je na ní stále ještě tlustá vrstva ledu.
A zelení? Ti mohou dopadnou ještě hůře. V teplém objetí s tak neekologickou politickou stranou, jako je ODS, mohou roztát a dočista se rozpustit. Možná ještě rychleji než ledovce na severním pólu.


16. 9. 2006 - Jan Keller

Zdroj: www.pravo.cz

Zbytečný poprask

 

Sociální demokracie se s vervou pustila do údajných nejasností kolem finančních aktivit Mirka Topolánka.
Prohrabuje se v dohadech, že dnešní premiér v dobách své podnikatelské slávy nesplatil několik miliónů, jejichž splacení měl spolu se svými společníky garantovat. Zároveň si měl za podobně záhadných okolností pořídit srovnatelný počet miliónů ke koupi přepychového bydlení v Praze.
No a co má být? Vedení sociální demokracie zcela přehlíží fakt ze všech nejdůležitější. Ani peníze Topolánkem nesplacené, ani peníze Topolánkovi vyplacené přece nikde nechybějí. Jestliže peníze nikomu nechybějí, nemůže být ani nikdo poškozen.
Tím se celá situace radikálně liší řekněme od problematiky sociálních výdajů a sociálních dávek. Mirek Topolánek nám spolu se svými kolegy z vedení ODS přece už dávno vysvětlil, že nezaměstnaní nemohou dostávat vysokou podporu, protože by tyto peníze potom chyběly ve státním rozpočtu. Podobně nemohou dostávat obyčejní zaměstnanci příliš vysoké výplaty, protože by peníze chyběly firmám.
Každý musí přece vidět ten propastný rozdíl. To jen vedení ČSSD se tváří, že ho nevidí. Ani v nejmenším nepochybuji, že pan premiér uplatní své know-how v zájmu lidu této země. Kdo jiný než Mirek Topolánek by měl prosadit politiku, kdy ani zvýšené podpory v nezaměstnanosti, ani vyšší mzdy nebudou opravdu, ale opravdu nikde chybět.
Mám-li použít krystalově čistý slovník občanských demokratů, pak si dokonce troufám tvrdit, že pokud to pan premiér dokázal jednou, není důvod domnívat se, že příště nedokáže, že to dokáže.
Místo toho, aby dělali zbytečný poprask kolem jeho bývalých podnikatelských aktivit, měli by být všichni skuteční demokraté v naší zemi rádi, že Mirek Topolánek nevyužívá svých kouzelnických schopností pouze k osobnímu prospěchu. Svým vstupem do vedení státu otevřel cestu k tomu, aby z jeho talentu měli užitek i ti, kdo na něco podobného prostě nemají -tedy obyčejní občané, řadoví zaměstnanci, ba i nezaměstnaní.

8. 9. 2006 - Jan Keller

Zdroj: www.pravo.cz

 

Sebevražedná cesta
 

Náš volební systém má zatím rysy systému poměrného, který dává možnost většímu počtu politických stran dostat se do Sněmovny.
Smysl tohoto systému je v tom, že má umožnit, aby se dění ve vysoké politice zúčastnilo co nejvíce subjektů, aby se tak mohlo vytvořit co nejvíce různorodých povolebních kombinací.
Současné vedení strany zelených a lidovci trvají na poměrném systému, aniž by jeho fungování v nejmenším pochopili. Jakmile totiž malé politické strany stabilně vyjadřují odhodlání jít do vlády pouze s jedinou ze soupeřících velkých stran, stává se poměrný systém dokonale nesmyslným. Ať již si myslíme o Miroslavu Kalouskovi cokoliv, musíme mu přiznat, že jako jediný z lidovců tuto pravdu pochopil. Ve vedení zelených se bohužel ani jeden člověk srovnatelné bystrosti nenašel.
Je jen otázkou času, kdy se vedení velkých stran odhodlají přestat tolerovat strany menší. Občanští demokraté nepotřebují dvě poslušné strany, které jim jdou sice vzorně na ruku, které jim však nedokáží obstarat aspoň malinkatou většinu ve Sněmovně. Sociální demokraté pak už vůbec k ničemu nepotřebují strany, které jsou tak beznadějně strnulé a dogmatické, že se ani nepokoušejí levici předestřít své věcné požadavky.
Možná se tak zeleným a lidovcům splní jejich velký sen. Změna volebního systému ve prospěch většinových prvků by s velkou pravděpodobností zase o trochu oslabila komunisty. Cenou za to by ovšem bylo, že by obě malé strany už nedosáhly na parlamentní křesla. Pokud je Bursíkův antikomunismus upřímný, jistě rád takovou cenu zaplatí. Také lidovci už pomalu sahají pro portmonky. Miroslav Kalousek má pravdu v tom, že se pokusil ukázat své straně alternativu. Není však upřímný, pokud tvrdí, že je hrdý na to, jak se jeho strana nakonec rozhodla.
Žádný politik přece nemůže být hrdý na to, že stál v čele strany, jejíž aparát dává přednost kolektivní sebevraždě před bolestí racionálního uvažování. Martinu Bursíkovi asi příliš nevadí, že v čele takové strany stojí. Počítá s tím, že zelení jsou už jaksi tradičně pyšnější na svoje emoce a stereotypy než na svůj rozum. Matku přírodu tím beztak z míry nevyvedou. Má větší problémy než české zelené.

VRATIT SE