18.07.2008 - Jan Keller - Publicistika - str. 06

Šance pro dva milióny

Audit renomované americké firmy dopadl skvěle a veřejnost si zhluboka oddechla, když se dozvěděla, že Jiří Čunek je stejně čistý jako Karel Schwarzenberg.
Celá věc má také svůj nezanedbatelný dosah z hlediska vyšetřovací praxe. Opět se potvrzuje, že soukromé firmy fungují mnohem efektivněji než stát. Tváří v tvář orgánům státu Čunkovi často vynechávala paměť, nemohl dohledat důležité listiny, narážel na hradbu neporozumění. Jen začalo šetření probíhat na soukromé bázi, paměť se vrátila, našlo se přesně tolik listin, kolik šetřený potřeboval, bariéry neporozumění padly.
Celá věc se šťastně vysvětlila a daňového poplatníka to nestálo – na rozdíl od neumětelství vyšetřovatelů a soudů – ani korunu. Firma Kroll by měla podobně přešetřit také kuřimskou kauzu. Třeba by se ukázalo, že z dokumentů, které by iniciativně předložily sestry Mauerovy, vůbec nelze doložit, že snad k nějakému týrání dětí došlo.
Občané, kteří opět začali pohlížet na ministra Čunka s nadějí a zaslouženou důvěrou, jsou však zmateni. Do rozpaků je uvedla jeho reakce na zprávu o prudkém zvyšování regulovaných nájmů v příštích dvou letech. Propad životní úrovně má postihnout zhruba dva milióny lidí. Ministr pro místní rozvoj těmto lidem vzkázal, aby se přestěhovali do bytů menších a lacinějších. Právě od něho by takovou radu jistě nikdo nečekal. Je přece zřejmé – a auditem potvrzené – že racionálně jednající člověk se v podobné situaci zachová úplně jinak. Dopadnou-li na člověka s nedostatečnými příjmy potíže s bydlením, je třeba postupovat následovně: polovinu nízkých příjmů je nutno věnovat na charitu. Má-li rodina méně než čtyři děti, je pochopitelné, že na charitu půjdou až tři čtvrtiny příjmů. Se zbytkem je třeba zajít na sociální úřad a požádat o všechny myslitelné dávky. Za takto získanou sumičku se postaví vilka, zbytek se uloží na různá bankovní konta daleko od domova.
Někteří podezřívavci sice naznačují, že vše bylo jinak a Jiří Čunek si k sociálním dávkám tu a tam přivydělával lobbováním za zbrojní zakázky. Tuto variantu ovšem vyloučil ministr Kalousek, člověk v té věci zajisté nejpovolanější. Vše se tedy jako obvykle vysvětlilo a akce Šance pro dva milióny může směle začít.

15.07.2008 - Martin Hekrdla - Publicistika - str. 06

Čunek Čunkem

Prognostický Řád křišťálové koule zaslouží si Jan Keller. V čunkovském článku „Co zjistí audit“ (Právo 2. července) totiž předpověděl, že verdikt detektivní kanceláře Kroll bude vyviňující: „Není možno Čunkovu vinu žádným způsobem prokázat,“ uhadoval výsledek. I to, že ministr Schwarzenberg i jiní shledají s čistým svědomím, že z „vlády odcházet nemusí“. Sadomasochistům se o tom dostane 29 stránek detailů.
Pravda, v detailech často bývá skryt ďábel, který umí celkový závěr zpochybnit, ne-li postavit na hlavu. To se teď asi nestane. Nemusí: příběh starosty Vsetína, senátora, vicepremiéra, ministra pro místní rozvoj a předsedy lidovců Jiřího Čunka je jeden velký otazník s vykřičníkem.
Začal vlastně v záležitosti, jež nikdy nebyla předmětem rozjetého trestního řízení: svérázným stěhováním Romů ze vsetínského centra, které katapultovalo Čunka do vysoké politiky i do čela lidovců. Smutné a příznačné. Otazníky se vznášely nad „sexuálním harašením“, převzetím úplatku, vysvětlováním zdrojů rodinného bohatství – proměnlivým jako počasí. Mnohem horší ještě byly aktivity státních zástupců (včetně státní zástupkyně nejvyšší), nejméně jednoho lobbisty ve vládních službách, jednoho vysokého funkcionáře Nejvyššího soudu, dvou podnikatelů. Ovlivňovali „poměr sil“, postup místně příslušných vyšetřovacích a dozorových orgánů.
Tajné porady, šikany podřízených. Pokus o korupci a pak trestní stíhání korunní svědkyně. A dál: redislokace případu, v němž pak státní zástupce fakticky nahradil soudce osvobozujícím verdiktem. Zkrátka kroky, při nichž nezávislost klíčových orgánů ustoupila „vyšším zájmům“ exekutivní politické moci. „Zákulisní justiční mafie“ se v tomto smyslu sama prořekla.
Tohle žádní američtí „clintoni“ nemohou vypulírovat. Ani oni totiž nejsou s to – a nikdo není – nahradit zákonného soudce. Toho, jemuž byl Jiří Čunek protiústavně odňat. Skandál sám o sobě. Výkřik, jenž nikdy neutichne. Přítmí, v němž lze vytušit cokoli.
V normálních poměrech platí, že vyšetřovatelé, ba i státní zástupci měli by všechny pochybnosti přičíst podezřelému či obviněnému k tíži. Byť žalobci jistě s větší obezřetností. Naopak platí, že každá pochybnost soudu, že skutek byl spáchán, musí jít ve prospěch obžalovaného. Čunek by se tak pravděpodobně dočkal osvobozujícího rozsudku. A měl by nyní pozici lépe „vyfutrovanou“. Takovou, jakou už nikdy mít nebude.
Leckdo zvedá obočí nad koncepcí „presumpce viny“ politiků, s níž se vytasila ČSSD. Tato presumpce však vůbec neznamená předpoklad viny trestněprávní. Politik je vinen už pouhou nedůvěryhodností. Od koho by si v politice pes kůrku nevzal, těžko může být příslibem zdravé přítomnosti i zářných zítřků zastupitelské demokracie. Lidovecká věrnost poslednímu předsedovi, jenž trochu „zatlačil na masovost“ voličů stěhováckou razancí jistého „vředu“, to nezachrání. I nahoře – a zvláště tam – zůstává pařez pařezem. A Čunek Čunkem.

02.07.2008 - Jan Keller - Publicistika - str. 06

Co zjistí audit

Zahraniční auditorská firma již ukončila své šetření majetkových poměrů vicepremiéra Čunka a předala výsledky ministru Schwarzenbergovi.
Ministryně Stehlíková se vyjádřila v tom smyslu, že věc se konečně pročistí, neboť byla přešetřena nezávislou institucí.
Ponechme stranou, že tím paní ministryně zpochybnila nezávislost české justice a orgánů činných ve vyšetřování. Udělala to jen z nepozornosti.
Ministr zahraničí prohlásil, že teď nemá čas se výsledkům auditu věnovat. Má své priority a nebude se zabývat prkotinami. Veřejnost trne napětím, co asi bude uprostřed dovolenkové sezóny odhaleno. Lze to uhádnout už dopředu.
Verdikt nemůže vyznít v tom smyslu, že Čunek získal své milióny nelegálním způsobem. To by zpochybnilo nezávislost české justice ještě více než upřímnost paní ministryně Stehlíkové. Navíc by to mohlo znamenat odchod lidovců z vlády v době, kdy prioritou vládnoucích je schválení radaru.
Audit ale nemůže vyznít ani v tom smyslu, že Jiří Čunek je naprosto nevinen. Pak by totiž předseda lidovců vypadal jako hlupák, který se zuby nehty ubránil tomu, aby jeho křišťálově čistou nevinu mohl konstatovat soud. Vypadal by jako člověk, který raději nechá na české justici podezření z mafiánských praktik, než aby vyslechl osvobozující rozsudek.
Co tedy auditoři zjistí? Budou konstatovat, že z předložených dokumentů není možno Čunkovu vinu žádným způsobem prokázat. Zároveň naznačí, že se nemohou vyjadřovat k dokumentům, které jim k dispozici dány nebyly.
Nemohou tedy osvědčit, ani vyloučit, že na základě jiných dokumentů by jejich verdikt mohl vyznít jinak. V závěru zopakují, že oni Čunkovi nic neprokázali.
Ministr Schwarzenberg bude tento závěr donekonečna opakovat, aby druhé i sám sebe přesvědčil, že nyní už má naprosto čisté svědomí a z vlády odcházet nemusí. Zaplatí auditorské firmě řádově několik set tisíc korun, což je, jak každý uzná, za vyčištění svědomí naprostý pakatel.
Majitel strany zelených Martin Bursík to okomentuje slovy, že jeho nová politika už začala přinášet ovoce.
Začátek července má být slunečný a koupání bude příjemné. Kdo by si nechal kazit dovolenou nějakými prkotinami.

30.06.2008 - Jan Keller - Publicistika - str. 06

Wolfoviny

Zviditelnění docenta Wolfa jeho odchodem z poslaneckého klubu ČSSD je to nejhorší, co se mohlo přihodit poslancům všech stran odleva až doprava. Dokud tento zastupitel mlčel, bylo přece jenom možno zachovávat jakési zdání věrohodnosti tohoto orgánu.
Nyní se tedy ukazuje, co všechno zde může dlouhá léta bez povšimnutí přežívat. A je to velmi špatná zpráva.
Poslanec Wolf se vyjadřuje, jako kdyby pro rozum a logiku nebylo v české politice už vůbec žádné místo. Začalo to jeho tvrzením, že klub ČSSD opouští, protože dostává mobilem výhrůžné zprávy.
Odchod od sociálních demokratů tedy považuje za způsob, jak tok výhrůžek zastavit. Kdo by mu asi mohl přestat vyhrožovat v okamžiku, kdy vystoupí z klubu ČSSD? Sympatizanti této strany? To je přece nesmysl. Nejspíš to tedy budou její odpůrci. Koho tím vlastně Wolf obvinil?
Hned po svém příletu z USA Petr Wolf zopakoval, že nevidí důvod ke složení mandátu. Byl zvolen v tajných volbách a on přece nemůže vědět, zda politici na kandidátce ČSSD jsou voleni právě těmi, kdo sympatizují s ČSSD. Tím jen tak mimochodem zpochybnil základní princip zastupitelské demokracie. ¨
Například ODS se už nemůže odvolávat na to, že k reformám má mandát od svých voličů. Volby byly přece tajné, takže nikdo nemůže vědět, zda Topolánkovu stranu volili právě ti, kdo souhlasí s jejím programem.
Petr Wolf však nestaví na hlavu pouze politiku. Na webových stránkách svého vysokoškolského pracoviště je veden jako odborník na komunikaci a na řízení. Své umění komunikace předvedl, když reagoval na žádost Jiřího Paroubka, aby složil poslanecký mandát.
Vyzval předsedu ČSSD, ať mandát složí on. Tento styl komunikace ovšem odpovídá známému pořekadlu: „Kdo to říká, ten to je, na toho to pasuje.“ Takové reakce bývají obvyklé u dětí do věku pěti až šesti let.
V roli experta na řízení firem si zaslouží ještě horší vysvědčení. Co si myslet o odborníkovi na řízení, který svým klientům dokáže dát jenom jedinou radu: Vyskytly se ve vaší organizaci nějaké potíže? Pak na nic nečekejte a urychleně ji opusťte!
Ať už nikdo netrestá parlament dalšími wolfovinami. Dá se vydržet, když člověk s poslanci nesouhlasí. Ale je dočista k uzoufání, když je musí při jejich platech navíc ještě litovat.

Zdroj: www.pravo.cz