AIDS A ALTERNATIVNÍ MEDICÍNA publikované informace s komentářem část 3. (pokračování) Strava, životní styl, životospráva: Proti AIDS se dosud nenašel žádný účinný lék nebo vakcína, kvalitu života pacientů s touto diagnózou však může zlepšit správný výběr potravin. Lidé s AIDS mohou své zdravotní těžkosti zmírnit, pokud budou mít vhodnou výživu. Při onemocnění AIDS dochází k zvýšení intenzity redoxních dějů, k destrukci imunitního systému a postižený není schopen vzdorovat chorobě, resp. oportunním infekcím a doprovodným problémům. Propuknutí tohoto onemocnění se projevuje ztrátou hmotnosti a celkovou slabostí. Často dochází ke zduření uzlin v oblasti slabin, na krku a pod pažemi, k zánětu ústní dutiny. Na kůži se vytvářejí hnisavé ranky, objevuje se častěji herpes. Pro pozdní stádium je příznačný zápal plic, podvýživa a různé druhy rakoviny. Pacienti jsou vystaveni velkému riziku bakteriální nákazy z jídla, např. listeriózy z měkkých sýrů nebo paštiky. Potenciálním zdrojem infekce jsou pro ně i mořští živočichové. V pokročilém stádiu AIDS trpí nemocní obrovskou podvýživou. Britští a američtí vědci proto poukazují na nesmírný význam zdravé výživy už při prvních příznacích tohoto onemocnění, když je potřebné zvýšit tělesnou hmotnost a celkovou odolnost imunitního systému. Je třeba konzumovat potravu, která tyto požadavky splňuje a naopak, vyhýbat se všemu, co by mohlo jetě více oslabit i tak málo výkonný imunitní systém. Zejména je důležité konzumovat potraviny: - obsahující chybějící, stopové a esenciální živiny (např. prvky, vitamíny, esenciální aminokyseliny) - obsahující antioxidanty - obsahující kvalitní aminokyseliny/bílkoviny - mající vyšší výživnou (nutriční a energetickou) hodnotu Z tuků však dáváme přednost olivovému oleji, až na druhém místě jsou tuky polynenasycené. Protože součástí léčby jsou i léky, které mohou reagovat s některými živinami, měli by se lidé trpící AIDS i HIV-pozitivní poradit s dietetikem. Ten po konzultaci s lékařem určí jak postupovat. Součástí diagnózy HIV- -pozitivních pacientů je i nedostatek některých živin, zejména vitamínů A, B6, B12 a zinku. Zvýšený přísun těchto živin zabezpečují např. ryby, játra, plnotučné mléko a mléčné výrobky. Vitamín B12 se nachází v živočišných a obohacených potravinách a potravních doplňcích. Vitamín B6 a zinek zase v celozrnném pečivu a ořechách. Zinek v semeni tykve. AIDS nemusí být vždy doprovázen prudkým poklesem hmotnosti. Výzkumy ukázaly, že k výraznému poklesu hmotnosti v pokročilém stádiu dochází pžedevším v důsledku úbytku svalové hmoty (někdy také vedlejším účinkem AZT a podobných léků). Ukazuje se, že právě pevné svaly mohou zabránit, aby se příznaky AIDS plně rozvinuly. Lidem postiženým virem HIV se proto doporučuje strava zaměřená zejména na vybudování svalové tkáně, kombinovaná s lehčím, ale pravidelným cvičením. Jde tedy o to sestavit jídelní lístek s výživných potravin, které dodají organizmu i potřebné kalorie. Takový jídelníček lze zajistit i v rámci doporučení, která nedovolují konzumovat vepřové a hovězí maso (Vyjímkou jsou vepřové nožky, uši a kolínka, která obsahují některé látky potřebné pro regeneraci některých tkání (např. želatinu), malé množství křupavé slaniny, játra a vývar z hovězího masa podle Cayceho). Zdrojem tuků by měly být hlavně rostlinné oleje a mléčné výrobky, které zároveň zabezpečí i dostatečný přísun vitamínů A, D, E a K. Plnotučné mléko a mléčné (zejména nízkotučné) výrobky jako tvaroh, tvarůžky, balkánský sýr, kozí a ovčí sýr, „živé" jogurty, je třeba u tohoto onemocnění považovat za vyváženou a hodnotnou stravu. Je však třeba se ujistit (testem na alergologii) zda pacient na mléko nemá skrytou nebo zjevnou alergii nebo nesnášenlivost. V takovém případě je třeba mléko (někdy i vejce, kukuřice, sója, pšeničná bílkovina nebo další potraviny) považovat za škodlivé pro daného pacienta. Složené sacharidy, ze kterých tělo čerpá energii, se nacházejí v celozrnném chlebu a pečivu, těstovinách, žitě, ječmeni, bramborách a kukuřici. Cenným zdrojem bílkovin je hlavně libové maso (hlavně kuřecí), vejce, ořechy, luštěniny, mléčné výrobky a obilniny. Doporučuje se, aby strava odpovídala zásadám zdravé výživy, avšak současně, aby poskytovala dostatek kalorií. Doporučuje se seznámit se se zásadami makrobiotiky, diety podle krevních skupin a oddělené stravy avšak vyhneme se prudkým změnám diety a zejména neriskujeme podvýživu. Dobrá dieta může prodloužit jednotlivé fáze infekce HIV a onemocnění AIDS, může zlepšit imunitu, metabolizmus a dodat potřebné síly. Může také zmenšit riziko některých oportunních infekcí - např. existuje propracovaná dieta proti kandidóze. Doporučuje se konzumace plnotučného mléka a mléčných výrobků (ne však ze zimního dojení, ne z dojení od nemocných krav a jen tehdy pokud na mléko nemocný nemá alergii nebo nesnášenlivost - problémy dnes velmi rozšířené). Mléko konzumujeme výhradně pasterizované, resp. převařené. Potraviny s obsahem živých mléčných kultur pomáhají udržet ve střevech a na dalších sliznicích vhodnou mikroflóru, existují však i kapsle s živými kulturami jako suplement výživy, které nám umožní vyhnout se patogenům, které se mohou vyskytnout i v mléce očkovaném čistými kulturami. Kvalitní mikroflóra má i všeobecně imunostimulační účinky. K mléčným výrobkům si však všeobecně udržujeme kritický vztah a sledujeme reakci svého organizmu na ně. Doporučuje se jíst zejména celozrnné výrobky a vedle pšenice konzumovat i výrobky z žitné mouky, ovsa, ječmene aj. Z pšenice se doporučuje dávat přednost špaldě a mouce z ní. (Ovesné vločky a ovesná mouka údajně zvyšují riziko rozvoje kandidózy ve střevech.) Pro svou výživnost a zároveň obsah cenných látek se doporučuje konzumovat nejrůznější ořechy a olejnatá semena (mák, sezam, slunečnice), avšak pro jistotu před konzumací pasterizované zahřátím na 60 stupňů nebo jinak tepelně upravené. Doporučuje se omezit konzumaci bílé mouky a cukru. Doporučuje se konzumovat mnoho ovoce a zeleniny. Protože však trávení některých druhů zeleniny zatěžuje trávicí systém nemocného, je dobré konzumaci zeleniny kombinovat s pitím zeleninových šťáv. Dušenou zeleninu také nemocný organizmus přijme snáze než syrovou, která může být navíc zdrojem infekce. Čočka není pro nemocný a proto citlivý trávicí trakt příliš vhodnou potravinou přesto, že obsahuje značné množství balastních látek a výborně působí proti průjmu. Doporučuje se konzumovat maso a játra. Z masa však raději vynechat vepřové a hovězí maso (mimo jater, hovězího vývaru podle Cayceho, vepřových kolínek a malého množství slaniny). Doporučuje se konzumovat vejce (pokud na ně nemáme skrytou nebo zjevnou alergii, resp. nesnášenlivost.) Vejce však, žel, nemohou nemocní konzumovat syrová pro nebezpečí infekce. Doporučuje se tzv. zásadotvorná potrava Omezte konzumaci čaje, kávy a alkoholu. Vyhýbejte se nedovařeným jídlům a neumytým a špatně očištěným potravinám, syrovým nebo málo uvařeným vejcím, masovým konzervám, smaženým potravinám a nepasterizovanému mléku. Hlavními spojenci v boji proti viru HIV jsou vitamíny, minerální látky a různé esenciální živiny. Pro fungující imunitní systém jsou životně důležité vitamíny B6, B12, kyselina pantotenová a listová, stejně jako vitamín A, který se nachází v játrech, vaječných žloutcích, mléčných výrobcích a plnotučném mléku, ale ve značném množství např. i v kedlubnových listech (z mladých kudlubnových listů se např. v USA připravuje řada pokrmů). Antioxidanty jsou důležitým likvidátorem volných radikálů. Významnými pomocníky v boji proti HIV jsou i minerální látky (makro a mikroprvky) jako např. zinek, železo a selen. Někteří vědci tvrdí, že selen sehrává důležitou úlohu, protože brzdí proces rozvinutí infekce HIV. Nedostatek selenu, projevující se u většiny pacientů s AIDS, se donedávna považoval za důsledek velké ztráty hmotnosti a pruchy trávení (asimilace). Dnes se však lékaři přiklánějí k názoru, že právě nedostatek selenu urychluje přechod do stavu rozvinutého AIDS. Mnoho pacientů s AIDS a též HIV-pozitivních přechází na makrobiotickou stravu. To však může přinést více škody jak užitku, protože velký objem konzumované stravy neobsahuje dostatečné množství kalorií, co se může projevit zvýšenou ztrátou hmotnosti. Do měka uvařená zeleninová strava nebo zeleninové šťávy představují pro trávící systém (zvláště, je-li nemocí narušen) značné ulehčení. Jestliže neoddělitelnou součástí tohoto onemocnění je snížená chuť do jídla, pacienti většinou nejsou schopni jíst dostatečné množství makrobiotické stravy. Někteří vědci se však naopak domnívají, že pacienti, kteří trpí AIDS už dlouho a makrobiotická strava jim prospívá, vděčí za svůj zdravotní stav právě selenu v obilných zrnech, obilných klíčcích a otrubách. Selen je možné přidávat i v tabletkách, ale doporučuje se příjímat raději selen obsažený v potravě. Jeho denní dávka by neměla přesáhnot 450 mikrogramů. Pacienti v rozvinutém stádiu by měli jíst vše, na co mají chuť, snad jen s vyjímkou stravy, která zvláště zatěžuje trávící a energetický systém, jako jsou např. smažené potraviny. Přijímání potravy by nemělo být pro pacienta důvodem pro stres. Vždy je lépe sníst něco než vůbec nic. Neznámá sloučenina v chřestu a avokádu při laboratorních pokusech zastavila množení viru HIV. To je signálem pro výzkum, ale můžeme to vzít v potaz i při sestavování jídelníčku. Výtažky z brzlíku a léčbu antibiotiky řadíme do nástrojů biologické léčby (bioterapie), která stojí na hranici alternativní a tradiční medicíny. V dnešní době stále více postrádá dělení na tradiční a alternativní metody smysl, protože celá řada postupů a přípravků je vlastní oběma způsobům (školám, filozofiím) léčby. Jde např. o většinu metod preventivní a rehabilitační medicíny, fyzioterapie, balneologie, mnohé masérské techniky a prvky reflexní terapie, mnohé poznatky z oblasti fytoterapie a podobně. Při léčbě onemocnění AIDS si musíme uvědomit, že vlastní onemocnění, které způsobuje pacientu finální potíže tvoří vlastně několik desítek onemocnění, která většinou léčit umíme (jak metodami tradiční tak alternativní či kombinované léčby). a že problém AIDS si můžeme do značné míry zjednodušit, soustředíme-li se na léčbu jednotlivých finálních onemocnění a jejich příznaků (např. sekundárních, oportunních infekcí). Jaké nemoci se tu nejčastěji projevují? - houbové infekce, kandidózy (průdušky, plíce, trávicí ústrojí, střeva, celkové napadení) (O léčbě mykóz vyšly velmi přínosné publikace s řadou alternativních metod a rad: Candida a Nebezpečné plísně kolem nás.) - virová infekce (Herpes simplex, signifikantní na průduškách, plicích, trávicím ústrojí) - cytomegalovirová infekce (celkové napadení, signifikantní mimo játra, míchu a LU) - tuberkulóza (signifikantní mimo plíce) - parazitární infekce (střeva, signifikantní při dlouhodobém přetrvávání; mozek) - úbytek na váze - škodlivé autoimunitní procesy (neslouží jako typický symptom AIDS) - Kaposiho sarkom a rakovina - demence - progresivní multifokální leukoencefalopatie - velké snížení CD4+ T-lymfocitů Pneumocystis carinii způsobující za specifických podmínek zápal plic byl původně považován za parazitární mikroorganismus. Dnes je to jeden z méně signifikantních symptomů AIDS, protože houbová infekce nemusí být dokladem imunitní nedostatečnosti. Ostatní životospráva: Pacient s AIDS by se měl snažit udržovat zdravou životosprávu: - Dostatek spánku, odpočinku - Nepřejídat se - Nehladovět - Konzumovat hodnotnou (na živiny a vlákninu bohatou) stravu (časté konzumování sladkostí a ovesná mouka a ovesné vločky nejsou vhodné, protože podporují kandidózu) - Vyloučit alkohol, cigarety, drogy (jedná se o tvrdé drogy, marihuana může mít naopak léčebný efekt) - Aktivně se zajímat o možnosti léčení, životosprávy a zdravé výživy - Vyhýbat se nachlazení a oslabení organizmu nadměrnou námahou či stresem, neváhat se však psychicky i duševně otužovat - Vyhýbat se, zejména v době chřipkových epidemií a různých viróz hromadným dopravním prostředkům a shromážděním lidí. Nedovolme však, aby v nás rostl nezdravý strach před patogeny - zjistíme-li, že nám něco takového hrozí, vyrazme neprodleně na nejbližší diskotéku nebo koncert, pokud nám to zdravotní stav dovolí. - Při hrozící infekci plic se vyhýbejme prachu vířeným vysavači, zvlhčovači a větráním v autech. Odstraníme koberce, závěsy a další zdroje prachu, roztočů a zárodků plísní a bakterií. Prevence: Partnerská věrnost, vystříhání se promiskuity, důsledné používání ochranných pomůcek (prezervativ), důsledné vyřazování použitých jehel, nepoužívání neprověřené krve a krevních derivátů (nejlépe v individuálním případě jejich nepoužití vůbec), z hlediska komplexního pohledu a "nehmotných příčin" také celkový duchovní a duševní růst, resocializace apod. Co může udělat stát, resp. samospráva? - podporovat osvětu - podporovat občanská sdružení a poradny, jejichž činnost působí preventivně v oblasti prevence nákazy HIV a onemocnění AIDS - podporovat výzkum léků a vakcín - zlepšením sociálních podmínek nejchudších vrstev a jejich vzděláváním zmenšit riziko šíření onemocnění - vyhlásit v případě prudkého šíření nemoci zvláštní opatření, např.: - kontrola zdravotního stavu přistěhovalců a turistů - zákaz prostituce - kontrola zdravotního stavu prostitutek, narkomanů aj. - velmi důležitá je prevence a kontrola u mládeže ve věku 15 - 24 let neboť AIDS postihuje zejména mladé, čímž podlamuje sociální systém - obce i obyvatelé by měli usilovat o zaměstnanost - zaměstnání v místě bydliště, čímž se může podstatně snížit migrace a pohyb obyvatelstva Obtížné je určit, který bod rozvoje epidemie je pro které opatření kritický, je třeba zohlednit i místní zdroje financí, místní tradici ve vztahu k etice a jiné faktory. Pokud počet infikovaných HIV dosáhne dlouhodobě 2% (a více %) populace, znamená to, že samoregulující mechanizmy selhaly a je možné již s jistotou uvažovat o zavedení tvrdých opatření. V praxi však existují státy, kde zejména z ekonomických důvodů není zaveden systém opatření ani při postižení 25% dospělých obyvatel. Od začátku 90. let se epidemie stala společensky velmi závažným problémem. Světová zdravotnická organizace zveřejnila 10. května výroční zprávu, v které zdůrazňuje, že AIDS se stal čtvrtou příčinou úmrtnosti ve světě a první v Africe. Hlavní epidemiolog z Centra OSN pro AIDS Bernhard Schwartlaender v německém týdenníku Focus z 10. května 1999 tvrdí, že epidemie AIDS v Africe nabyla „rozměrů, kterými se již vymyká kontrole". „Víc než čtvrtina dospělých obyvatel Botswany, Namibie, Svazijska a Zimbabwe je nakažena virem HIV". Chemoterapie a alternativní medicína: Zidovudin, (AZT) Retrovir: AZT je první lék proti AIDS, schválený americkou lékařskou komorou pro širokou léčbu AIDS. Jedná se o lék likvidující (virus) tím, že ho "naláká" na umělou formu aminokyseliny thymidinu, která je nezbytná pro tvorbu viru. Ve všech laboratorních testech in vitro bylo zjištěno silné potlačení replikace. Není ovšem jednoznačně prokázáno, zda replikace poškozeného genetického materiálu představuje skutečně replikaci viru. V těle člověka se zdá, přestože není ještě dostatek výsledků, že lék účinkuje dobře po dobu jednoho až dvou let, poté však replikace HIV pokračuje. Mezi vedlejší účinky patří zvracení, poškození jaterních funkcí, bolesti hlavy a chudokrevnost (anémie), útlum kostní dřeně, makrocytózy, leukopenie, neutropenie, potřeba transfúze, karcenogenní účinek, zmenšení odolnosti vůči oportunním infekcím a ostatním komplikacím HIV/AIDS, vyplavení chloroplastů z buněk, narušení mitochondrií a v důsledku toho narušení mitochondriální dědičnosti a úbytek svalstva. Americký informatik (analytik) a žurnalista John Lauritsen došel logickou analýzou dostupných farmakologických údajů a závěrečných hodnocení významných farmaceutických a klinických odborníků k těmto tvrzením: „Konstatuji, že předepisovat AZT – jed, který může paciantům pouze ublížit, je ze strany lékařů zanedbáním správné lékařské péče. Konstatuji, že bylo neetické schválit AZT na základě výzkumu, který byl, v nejširším slova smyslu, nevalidní." (HIV - lež, které uvěřil celý svět) Mezinárodní skupina vědců, která v roce l998 zpochybnila teorii HIV-infekce konstatuje: „U nukleosidových analogů (například na bázi AZT) byl jasně prokázán toxický efekt způsobující poruchy srdečního svalstva, mozku, ledvin, jater a slinivky břišní. Narušením mitochondrií ve svalových buňkách způsobují ochabování svalstva). Léčba přípravky na bázi inhibitorů proteázy je škodlivá, protože namísto aby poškozovala enzym (hypotetického) viru, postihuje enzymy plnící důležité funkce v organizmu." (Hiv – lež, které uvěřil celý svět, str. 121) Někteří vědci se domnívají, že odpovědí na léčbu AIDS by mohla být kombinace různých chemoterapeutik. Pro kombinaci takových preparátů však platí prakticky stejná zpochybnění jako pro preparáty jednotlivé, i když je obecně vzato pravděpodobné, že (pokud platí HIV-teorie a pokud jsou preparáty alespoň částečně účinné) kombinace bude účinnější, než jednotlivé látky. Než se však rozhodnete pro chemickou léčbu, poraďte se s více odborníky. Řada léků je stále experimentálních a přestože to můžete být právě vy, kdo pomůže tyto léky "prosadit", uvědomte si, že tím také riskujete své již tak dost ohrožené zdraví. Mějte na paměti, že vědci se zatím jen snaží najít jed, který zabije nemoc a nikoliv pacienta, a tak hledejte i alternativní metody. Existuje celá řada holistických terapií, které mají docela dobré výsledky v léčbě AIDS i jiných nemocí. Alternativní medicína za současného stavu poznání infekce HIV a onemocnění AIDS většinou použití chemoterapie odmítá. Poukazuje zejména na neprůkaznost virové teorie a na neprůkaznost efektivnosti léčby – namítá zejména, že oddálení určitých projevů infekce HIV/onemocnění AIDS je vykoupeno zhoršením zdravotního stavu na jiných úrovních, což se později projeví radikálnějším zhoršením stavu nemocných, jejich kvality života a z celkového hlediska v některých případech i jeho délky. Pokud je chemoterapie nevyhnutná, upozorňuje alternativní terapie na nutnost doplňkové léčby s cílem: a) paralelně sledovat léčebné cíle b) zmírňovat následky chemoterapie: - masážemi realxovat a povzbuzovat svalstvo k regeneraci (AZT narušuje mitochondrie a schopnost růstu a regenerace svalů) - podávat hepatoprotektivní látky - zlepšit imunitu a harmonizovat organizmus - zlepšit mozkovou činnost - detoxikovat organizmus - obnovit schopnost asimilace - obnovit metabolizmus - zlepšit činnost žláz s vnitřní sekrecí - odlehčit a podpořit lymfatický systém (při otocích LU) - bioenergeticky organizmus chránit a léčit (věda zatím bioenergický efekt vysvětluje jen částečně nebo vůbec) - zmírňovat bolesti a akutní a chronické potíže (projevy) jednotlivých onemocnění Prognóza a závěr: Ať již AIDS je virového původu nebo ne a ať k jeho léčbě používáme chemoterapii nebo ne, je zřejmé, že prvky alternativní, preventivní, doplňkové, psycho- , psychosociální a rehabilitační terapie mají v léčbě HIV/AIDS své nezastupitelné místo. Pokud připustíme, že AIDS je způsoben zejména nebo výlučně virem HIV, výhledově existuje šance, že očkování "neškodným" typem viru HIV alespoň do jisté míry bude bránit infekci jinými typy. Z hlediska dlouhodobé existence lidstva je v tom případě také pravděpodobné, že dojde ke koevoluci viru a člověka, že virus bude hromadně rozšířen, ale převáží ty typy, které jsou k lidskému zdraví šetrnější. (Nejdéle a tedy nejvíce se rozšiřují ty typy viru, které nechají svou oběť žít co nejdéle a co nejdéle bez příznaků, což představuje přirozenou autoselekci viru.) Z hlediska relativně krátké budoucnosti je však pravděpodobné, že vznikne typ viru HI, který bude o třídu (třídy) nebezpečnější než první známé typy. Je pravděpodobné a na přirozených modelech ověřené, že člověku se může podařit změnit své společenské a individuální zvyklosti tak, že počet nemocných jedinců nepřesáhl trvale 1% populace (jak je tomu u některých afrických kmenů), ani v případě, že se nesníží nebezpečnost viru. Jsou již údajně známy chemické léky a různé léčebné postupy díky kterým je možné dosáhnout, že onemocnění AIDS získá chronickou formu. Tyto Léky a postupy jsou však buď drahé nebo vyžadují kvalifikovaný personál a určité technické a sociální zázemí, takže jsou většinou např. nepřenosné do zemí třetího světa, kde se epidemie nejvíce rozmáhá. Vzhledem k určitým pochybnostem o virovém (či výlučně virovém) základu onemocnění však naděje vkládané do „tvrdé" chemoterapie poněkud blednou. Je třeba zlepšit sociální postavení rizikových skupin, tedy lidí se špatnou výživou, osob se sklonem k asociálnímu jednání, lidí závislých na drogách a přinejmenším zlepšením dostupnosti sociální podpory zmenšit riziko onemocnění. Je třeba přestat vyrábět zbraně a udržovat drahé armády a získané prostředky věnovat na rozvoj nejvíce postižených zemí. Nadúrodu je třeba věnovat nejvíce postiženým zemím. Nejvíce postižené země je třeba oddlužit. V nejvíce postižených zemích je třeba pomoci zlepšit úroveň zdravotnictví V nejvíce postižených zemích je třeba věnovat prostředky na zlepšení vzdělání a osvěty, zejména v oblasti životosprávy, efektivního zemědělství a výchově technické a ekonomické inteligence na zlepšení hospodářské situace Je třeba v Evropě zpřísnit sankce za obchod s tvrdými drogami. Je třeba vytvořit výrobní (produkční) a sociální makrostrukturu, ve které by byly vytvářeny přirozenou cestou přirozeně hodnotné a přirozeně udržitelné vazby mezi lidmi navzájem a mezi lidmi a prostředím, tak aby nedocházelo k degradaci hodnotných sociálních vazeb a hodnotných vazeb mezi člověkem a okolím, které nakonec vedou ke vzniku společnosti nezdravé a se sklonem k materiálnímu, duchovnímu a citovému nedostatku, jako i ke vzniku a šíření nemocí, které by jinak neměly epidemický charakter nebo by se šířily minimálně. Jen tam, kde není možné se opřít o přirozenou stabilitu přirozených vazeb, kde jsou tyto vazby narušeny nebo je moderní civilizace neumožňuje obnovit či animovat, je nutné použít struktury a metody efektivnější, byť specializované a umělé. Na závěr musím uvést, že uvedené informace mohou těžko sloužit k samoléčbě - jde spíše o uvědomění si rozsahu možností, kudy ještě se dá jít při výzkumu či léčbě. Konkrétní strategii (scénář) musí vždy určit zkušený lékař (nebo lékař s léčitelem, resp. informatikem či ošetřovatelem, který se vyzná v alternativních informacích a jejich vyhledávání). Lékaři by neměli podceňovat informace osob, které jsou s nemocným v denním styku, ať jde o členy rodiny nebo do možností ošetřování a léčby alespoň částečně zasvěcené osoby. Mohou být cennou informační zpětnou vazbou o vývoji léčby a o psychosociálních souvislostech. U nemocných AIDS vystupuje u nás, ale zejména v zemích s nedostatkem lékařů, úloha kvalifikovaných zdravotních sester, poučených lékařských asistentů, kvalifikovaných pečovatelů a osobních menažerů zdraví, kteří mohou každodenní svědomitou a poučenou péčí o pacienta vykonat pro nemocného často více než tradiční léčba se sporadickými návštěvami lékaře a uniformní, málo vnímavou, málo přemýšlivou, málo citlivou, málo individualizovanou léčbou. Také léčitelé s větší praxí, dostatečnými znalostmi a schopností komplexního (holistického, behavyorálního) a individuálního přístupu k pacientovi mohou být nejen pacientu, ale i lékaři nápomocni, pokud s ním dokáží pozitivně spolupracovat a vyvarovat se zbytečné konfrontace. Každý, kdo je ochoten se o nemocného starat, pomoci mu nebo mít pro něj vlídné slovo, by měl být lékařem a rodinou oceněn. (To však je někdy právě při odlišném vztahu k chemoterapii obtížné.) V dnešní době záplavy snadno dostupných informací může lékaři i pacientovi pomoci i poučený informatik, který dodá potřebné informace a novinky nebo jim pomůže se v problematice zorientovat. Konečná rozhodnutí o způsobu léčby by však měl vždy učinit odborník s klinickou praxí. Zdrojem informací je řada zahraničních časopisů, internetových zdrojů, informačních středisek, telefonních poraden, sdružení pacientů atd. Některé uvedené alternativní prostředky jsou vzhledem k závažné povaze onemocnění relativně slabé, jiné mohou zapůsobit silně jen v individuálním případě. Některé prostředky je třeba užívat jen omezenou dobu, účinek jiných vynikne naopak až při dlouhodobém užívání (aplikaci). Samostatnou kapitolu by tvořila biotronická diagnostika, která může při hledání konkrétních ohnisek onemocnění v organizmu (ale jen v případě opravdu talentovaných léčitelů) vhodně doplňovat běžné diagnostické metody. Mezi tyto metody je částečně možné zařadit i diagnostické metody EAV. Pokud bychom měli při hodnocení efektivity léčby AIDS resp. infekce HIV položit na jednu misku vah chemoterapii a na druhou různé účelně kombinované metody preventivní, doplňkové, biologické, rehabilitační a alternativní, dnes by se jazýček vah naklonil k té druhé skupině prostředků. Protože však alternativní prostředky - terapie a léky (přestože působí i jednotlivě většinou komplexněji než chemické) - nemají potřebnou „tvrdost" zásahu, je třeba je kombinovat a vytvářet komplexní scénáře léčby. Také spojení obou skupin prostředků (tradičních a alternativních) je většinou výhodné (zejména výhodnější než samotné použití chemoterapie), i když žádná strategie zatím většinou nevede (až na výjimky dané zřejmě více individuálními dispozicemi pacienta) k úplnému vyléčení infekce HIV/onemocnění AIDS. Stále ovšem nelze vyloučit, že je možné AIDS léčit jako "normální" onemocnění, a že tedy teoreticky existuje možnost nalezení účinného léku, očkování apod. a postup nemoci ve světě zastavit spíše metodami lékařskými než léčitelskými. Toto dělení však již dnes v mnoha případech postrádá smysl, protože celá řada preventivních, doplňkových, rehabilitačních a léčebných metod a opatření je ve sféře působení lékařů i léčitelů. I mnohé metody očkování (a očkování podobné) a biologické imunostimulace jsou oblastí zájmu mnohých léčitelů. I když sami potřebné preparáty většinou vyrábět a aplikovat nemohou, patří i obecně i tato oblast do sféry jak školské tak alternativní medicíny. Sestavil Mgr. Darius Nosreti Zdroje informací: Reader s Digest - Výběr: Jídlo jako jed - jídlo jako lék Vydavatelství Osveta: Vademékum Vydavatelství Maxdorf: Farmakologický slovník T. Popova: Od arniky po zlato H. Gustafsonová - M. O Sheaová: Candida L. L. Hay: Limitní situace J. A. Zentrich - J. Jonáš: Věčně zelené naděje F. Ryan, M. D.: Viry - hrozba našeho času H. Geesing: Imunitní tréning J. Stearn: Edgar Cayce - spící prorok Ch. Heideklang: Nebezpečné plísně kolem nás Regenerace Spirit Bytí 12/96 J. Carperová: Potraviny - zázračné léky Fakty 28/99 germanium podle Svobody, 3. září 1997, B. Palacká D. Šubík a kol: HIV – lež, které uvěřil celý svět, Datel, Brno 2000 monocaprin podle Top-magazínu Víkend, 24. července 1999 Léčba virových onemocnění: Meduňka (herpes, chřipka), Lakinal, třezalka Archiv sestavovatele (pokračování viz PŘÍLOHY:)

POKRACOVANI HOME