Den daňové svobody, nebo spíše smutku?
Ještě před volbami, na přelomu první a druhé červnové dekády, přesněji 11. června, se konal v režii Liberálního institutu Den daňové svobody . Použít obvyklého klišé proběhly oslavy by v tomto případě nebylo tolik případné, protože šlo o to připomenout, že právě toho dne se rok dostal pomyslně do své druhé fáze. Zatímco v té první plynuly veškeré námi vydělané peníze do státní kasy, 12. června jsme již konečně začali vydělávat takříkajíc pro sebe. A snad každý pochopí, že oslavovat fakt, že státu odevzdáváme bezmála polovinu vydělaných peněz, není příliš namístě. Přesto a právě proto se nápadu pořadatelů této tryzny, jež se každým rokem posouvá směrem k prázdninám, sluší poděkovat. Připomínají nám totiž drsnou skutečnost, s níž se politikové příliš nechlubí, ale která se přímo dotýká každodenního života nás všech. A co víc, při pohledu z poněkud jiného úhlu může být dokonce ještě horší. Vše totiž záleží na metodě, již pro stanovení onoho zlomového bodu roku použijeme. Ekonomové Liberálního institutu vycházejí z makroekonomických údajů - stručně řečeno, poměří mezi sebou takové veličiny, jako jsou hrubý domácí produkt a veřejné výdaje.
Daně průměrného občana
Každý makroekonomický údaj má ale svá ale . V tomto konkrétním případě jsou důležitá hned dvě. Za prvé, použijeme-li výše zmíněnou metodu, je výsledek přirozeně zprůměrován : tak třeba člověk, který nepracuje (tedy neodvádí žádné daně) a pobírá sociální dávky, do takového modelu jaksi nezapadá a výsledný obraz zkresluje; státní zaměstnanci jsou placeni (a daně odvádějí) z daní jiných, aniž by často vytvářeli nějakou hodnotu měřitelnou jako součást HDP. A za druhé, pro člověka, který často nemá tušení ani o skutečné výši odvodů ze svých vlastních příjmů, je takový model značně abstraktní. Podívejme se proto na takového zaměstnance s průměrným příjmem (pro letošní rok odhadovaným na 15 710 Kč) konkrétně. Po zaplacení tzv. zdravotního a sociálního pojištění a daně z příjmu mu v peněžence zůstane 12 081 korun čistého . To ale nikterak neznamená, že za tyto peníze získá zboží odpovídající této hodnotě; státu totiž odvede další daň, tentokrát daň z přidané hodnoty. V případě, že si koupí zboží zatížené 5% DPH, je čistá hodnota tohoto statku 11 506 korun a daň činí 575 korun; u 22% sazby DPH pak tento poměr klesá na 9902 koruny hodnoty zboží k 2179 korunám DPH. Ani v tomto okamžiku nejsme ale u konce. Hrubá mzda ve výši 15 710 korun se totiž zdaleka nerovná skutečným nákladům na práci takového člověka. Ne každý si uvědomuje, že takzvané pojistné je rozděleno na dvě části, z nichž tu větší (u našeho modelového zaměstnance konkrétně 1414 korun zdravotního a 4085 korun sociálního pojištění) odvádí zaměstnavatel, přičemž zaměstnanec ačkoli i tyto peníze musel svou prací vydělat - ji na výplatní pásce vůbec nespatří. V praxi to znamená, že na to, aby někdo mohl mít hrubý příjem 15 710 korun, musel by ve skutečnosti vydělat 21 209 korun.
Není se čím chlubit
Pokud si pak tuto výslednou sumu porovnáme s čistou hodnotou zboží, zjistíme, že v případě nákupu statků zatížených pětiprocentní DPH vychází den daňové svobody na 16. června, u zboží s DPH ve výši 22 % pak dokonce až na 14. července. Jinými slovy, ze skutečně vydělaných 21 209 korun pohltí povinné odvody v prvním případě téměř 46 procent z této částky (9703 korun), ve druhém pak 53,3 procenta (11 307 korun)! A to vůbec nebereme v úvahu možnost, že si takový člověk koupí benzin do svého auta, láhev piva nebo krabičku cigaret, tedy zboží zatížené další, tentokrát spotřební daní! Politikové se rádi pyšní svými makroekonomickými úspěchy, ve slabších, obvykle předvolebních okamžicích se dokonce občas zmíní o takzvaném obyčejném či řadovém občanu, případně voliči. Kéž by si tak někdy představili občana konkrétního, se zcela konkrétním platem a konkrétními daněmi. Příští Den daňové svobody by jim to měl připomenout mnohem důrazněji. Ať už k jeho termínu dospějeme jakoukoli metodou výpočtu, bude totiž od začátku roku až nechutně vzdálen. Bohužel se po letošních volbách zdá, že by to mohlo být až někdy za prvních mrazů.
Jaromír Žegklitz
Občanský institut (www.obcinst.cz)
Konzervativní strana (www.skos.cz)
Publikováno v Lidových novinách, Horizont, 10.07.2002, na stránkách obcinst.cz, resp. skos.cz přetištěno se souhlasem autora