Provokatéři v kolíbce
Před časem vyvolalo diskusi nasazeni policejnich provokateru v boji proti korupci, a to zejmene proto, ze provokateri byli v minulosti nasazovani zejmena proti osobam nepohodlnym rezimu a ze provokater nezadouci jednani kolikrat sam sugeruje a vyvolava. Vcera jsem sledoval se svym synkem porad pro nejmensi - Vecernicek - a neveril jsem vlastnim ocim:
Krakonos se jednou nudil a rekl si, ze preventivne Trautenbergovi neco provede. Maskovan za hrabete z Trautenberga loudil urazky na svou (Krakonosovu) osobu tak dlouho, az to sam nevydrzel, definitivne se dozral a Trautenberga prisne potrestal (celedin s deveckou vsechny dobroty, prichystane pro domneleho hrabete Trautenbergovi mohli spapat)
Jak videt provokateri maji v Cesku velkou tradici a Ceska televize vychovava systematicky celou generaci provokateru. Korupce si uz bali fidlatka.
Darius Nosreti
From: Polak Jiri <Jiri.Polak@tconsult.cz>
Date: Mon, 2 Sep 2002 08:36:00 +0200
To: 'Darius Nosreti' <info@darius.cz>
Subject: RE: provokateri/kasl/srba
[Polak Jiri]
Přesně! Taky jsem to včera viděl, ale došlo mi to asi před dvěma lety (když jsem svou oblíbenou krkonošskou pohádku zase viděl).
Když jsem byl malý, byl pro mě Trautenberk jednoznačně zloduch a Krakonoš dobrák. Teď je mi Trautenberka spíš líto. Má neloajální služebnictvo a pěkně vypečeného souseda.
Krkonošské pohádky jsou pěkným příkladem komunistického třídního boje. Trautenberk je předem označen za zloducha, neboť vykořisťuje služebnictvo, a tedy všechno špatné, co se mu přihodí, je dobře a patří mu to. Odbojná Anče proletářka se raději stará o kůzlátka své kozy než o Trautenberka, což má v popisu práce (to mě napadl příklad z jednoho dílu) a Trautenberk je zloduch, protože se mu nelíbí, že jej Anče zanedbává.
Je hrozné, jak po čase člověk zjiˇšťuje, čím se nechal ovlivňovat.
Ale takto hnusných je i spousta pohádek: Vemte si třeba tuhle: četl jsem nedávno synovi o ptáku ohnivákovi. Hlavní hrdina tam krade, - nejdříve chce ukrást ptáka ohniváka, chytnou ho, jsou ale milosrdní a ptáka ohniváka mu slíbí vyměnit za koně zlatohříváka, jestli ho sežene. On ho nakonec sežene (podobnými ušlechtilými metodami) a místo, aby se zachoval čestně a skutečně koně zlatohříváka s díky vyměnil za ptáka, kterého chtěl, dopustí se podvodu, místo koně dá lišku Ryšku proměněnou v druhého zlatohříváka a pravého koně si nechá.
V mládí jsem měl tuto pohádku rád, proto jsem ji i doporučoval synkovi, že mu ji přečtu, jenomže když jsem ji začal číst, tak jsem měl dost a vůbec se mi nechtělo ji dočítat. A připadal jsem si dost špatně, že do vlastního dítěte očkuju takový hnus.
A co třeba rasismus? To jsem jednou četl Mikeše - kapitolu Mikeš ukraden. To je taky fajn, doufám, že to synek někde nepoužije a nebudu mít na krku soud :-)
S pozdravem
Jiří Polák
From: "Prof. Milan Zeleny" <mzeleny@fordham.edu>
Organization: Fordham University
Reply-To: "Prof. Milan Zeleny" <mzeleny@fordham.edu>
Date: Tue, 3 Sep 2002 09:22:34 +0200
To: "Darius Nosreti" <info@darius.cz>
Subject: Pohadky
Neco mi v te "pohadkove" debate chybi.
Pohadky maji detem vypravet rodice. Rodice maji take pohadky konstruovat ze svych zkusenosti a z toho co znaji a citi. Ja jsem vychoval sveho syna totalne na pohadkach, ktere jsem si kazdy vecer vymyslel. Dodnes mi nektere z nich dokaze opakovat, i kdyz ja jsem je zapomel. Ma to tu vyhodu, ze muzete vkladat myslenky site na miru a upravene k dane specificke situaci. Ma to tu nevyhodu, ze kdybych byl zlodej, mohl bych ho naucit krast. Ale zlodeji vetsinou pohadky nevypraveji.
Kulturni izolace a odcizeni nehrozi, i vy budete pouzivat pohadkove archetypy a zakladni struktury. Pouze specificka chovani a rozhodnuti vasich archetypu jsou pod vasi kontrolou - tak jak to ma byt. Je to vase dite a zavaznou soucast jeho vychovy neprenechavejte televizi a jinym masovym institucim. Naucite-li ho rozlisovat - coz je ucelem pohadek "sitych na miru" - rozpozna brzy zrno od plev, van Gogha od Lady, kvalito od smiry a hlavne tatovu pohadku od tech televiznich. Dite (i dospely), ktere se nauci rozlisovat, se jiz pak muze divat na vsechno.
Stezovat si na tendecni pohadky, jejich upravu a vyber pro tendencni spotrebu, je vyrazne neefektivni. Pohadky nejsou vhodne pro individualni spotrebu co svet svetem stoji - pouze pro spotrebu masovou. Opravdove pohadky sije maminka detem na miru, a nekdy i tatinek. Tak jako ve vsem v zivote, v politice a v ekonomice - kdyz se ti to nelibi, jdi bud'to ke konkurenci anebo si "udelej sam".
Pohadky lze psat i pro dospele. Delam to do dnes a davam jim do nich rady a hodnoty, ktere jsem davat schopen. Nemyslim, ze tento vztah jednoho na jednoho v prostredi pohadky muze jakakoliv instituce nahradit.
M. Z.
----- Original Message -----
From: Darius Nosreti <mailto:info@darius.cz>
To: zvon <mailto:zvon@pandora.cz>
Sent: Tuesday, September 03, 2002 5:36 AM
Subject: FW: RE: RE: provokateri/kasl/srba
From: Darius Nosreti <info@darius.cz>
Date: Tue, 03 Sep 2002 12:06:16 +0400
To: zvon <zvon@pandora.cz>
Bcc: ZVON B, ZVON C
Subject: FW: Pohadky
Preposilam dal - emocionalni a dokonce i telesny kontakt rodicu s detmi je velmi dulezity. I mali simpanzi, ktere nikdo cely den nevezme na klin nebo do naruce jsou velmi stresovani. Marne se clovek vyvysuje nad prirodu, pokud neuzna sve zakladni danosti, bude "ponizen". Zaplava neuroz, psychoz a lehkych mozkovych dysfunkci v Evrope je toho dukazem. Dite se rodi z lasky a pro lasku a nehu a teplo rodicovske naruce nic nenahradi. Matky, ktere sve deti neberou na ruce, "aby si nezvykaly", zaziva upaluje nenaplnena laska ditete. Otec, kteri neumí dat diteti najevo vrouci lasku a spokoji se s jeho ironickym popichovanim, je moralni idiot a dusevni kripl a riskuje, ze z ditete vyroste neco podobneho jako je on sam.
Mam vazne podezreni, ze jeste v puberte potrebuje syn alespon kamaradsky poplacat po zadech a dcera si u televize sednout tatkovi nebo mamce na klin. Stastne jsou ty deti, ktere jeste v puberte mohou hrat s rodici ci vrstevniky hry s telesnym dotykem, ktere ziji v rodinach, kde si jejich clenove navzajem pravidelne poskytuji relaxacni masaz, cesou si vlasy nebo umyvaji zada ve sprse. "Primitivni" narody maji vetsinou velmi rozvinuty system vzajemnych psycho-socialne-telesnych kontaktu od vzajemneho liceni az po zasvecujici sexualni ritualy. Malomestacka predvalecna generace, ktera si hnusila vse telesne a pro kterou na verejnosti (nekdy i doma) bylo hrichem pomazlit se s vlastnim ditetem, to byli skutecni primitivove, rekneme spise chudaci.
Mazleni se s dospivajici dcerou ovsem neni pro asocialni tatinky, kteri nevnimaji rozdil mezi dcerou a milenkou. Zduraznuji to, protoze takovych pripadu je v Cesku i na Slovensku velke mnozstvi. Je to, pravda opet jen dusledek falesne moralky, ktera takovym "tatinkum" odeprela v jejich detstvi sebeduveru a vyrovnanost pramenici z dotyku hrejiveho domova a v dospelosti zase o moznost milovat se s jinou zenou nez se zakonitou manzelkou. Take cirkev svata ma na mnohych amorálnostech, diky nespravnemu a dogmatickemu vykladu Desatera velky podil. Jsou to jiste tvrda slova, ale jak by mohla byt cirkev bez pravdy ocistena?
DN
