PROJEV FIDELA CASTRA


Projev presidenta Kubánské republiky Fidela Castro Ruz na veřejném
shromáždění k uctění Revoluce, pořádaném při příležitosti 49. výročí útoku
na kasárna Moncada a Carlose Manuela de Céspedes na náměstí Revoluce "Abel
Santamaría Cuadrado" v Ciegu de Avila,26. července 2002, v roce "Hrdinných
vězňů imperia".

Spoluobčané,

dějiny prokázaly, že nic nedokázalo porazit náš lid v jeho ušlechtilém
bojovém zápalu a že fyzické zbraně nejsou silnější než myšlenky.

Gómez a Maceo se svou houževnatostí a hrdinstvím dnes projíždějí jako
neporažení jezdci naší zemí. Céspedes a Agramonte nám přinesli ústavnost a
spravedlnost, za které prolévali krev ve svrchované a svobodné republice,
již vyhlásili v roce 1868. Myšlenky Martího ovládají národ pracujících, jímž
dnes jsme. A nic nemohlo zabránit, aby z proletářského ducha země, budované
po staletí z krve a potu otroků a dělníků nevytryskla s nezničitelnou a
věčnou silou svrchovaná touha po svobodě a všeobecné spravedlnosti, kterou
si vyžádal náš národní hrdina: socialismus.
To, čím dnes jsme, jsme dokázali uhájit se ctí a v duchu lidskosti a
spravedlnosti, které jsou neuhasitelné jako věčný oheň.
Provolejme zvláštní slávu tomuto 26. červenci a těm, kteří na den
přesně před 49 lety prolili svou krev a položili své životy, aby znovu, se
stále rostoucím uvědoměním, pokračovali v cestě, kterou nastoupili jejich
předchůdci.
Provolejme slávu lidu, který dodnes uchoval spravedlivé myšlenky a
hrdinské tradice, v nichž byl vychován, a zachová je i zítra a bude je
udržovat až do konečného vítězství!
Co jsme a čím budeme, ne-li jedinou historií, jedinou myšlenkou,
jedinou vůlí na věčné časy?
Čím jsou dnes, 26. července, Ciego de Ávila a Morón, kteří byli včera
úzkou stezkou, kterou zamýšlel nepřítel oddělit Východ od Západu? Stali se
nezničitelnou cestou, která spojuje myšlení, hrdinství a vůli k boji
nezdolné bašty, jejíž nezávislostí chtěl Martí zabránit a také zabránil
mocnému a expansionistickému sousedovi ze severu, aby se roztáhl po Antilách
vpadl na území naší Ameriky s ještě větší silou.
Avilané a ostatní obyvatelé bývalé provincie Camagüey: bez vašich
včerejších obětí by naše dnešní sny byly neuskutečnitelné.
Sotva před 12 roky mnozí ve světě očekávali, že uvidí pád posledního
socialistického státu na západě: Kuby. Neuplynulo mnoho času a dnes naopak
nemálo lidí této planety žije v očekávání, jak se rozvinutý kapitalistický
svět v čele se Spojenými státy dostane z kolosálního a chaotického
hospodářského zmatku, v němž se ocitl. Ti, kteří včera tolik mluvili o
konci dějin, by se mohli ptát, zda snad tato hluboká krize neznamená začátek
konce politického, ekonomického a společenského řádu, jenž představují.
Vědomi pohromy, kterou takový systém trpí, však nutně neznamená, že
bychom neměli být realisty, že bychom měli trpět přemírou optimismu, nebo
vidět přeludy uprostřed toho, co je dosud pustou pouští.
Lidé, kteří nějakým způsobem předvídali dějinný zvrat, obvykle viděli
zánik tragédií jak časově nejbližších, tak příštích. Dnes bychom museli být
opravdu slepí, abychom nepochopili, že barbarský a krutý světový řád, v němž
současné lidstvo žije, se nemůže udržet příliš dlouho.
Dějiny prokázaly, že z hlubokých krizí jakéhokoli vládnoucího systému
vždy vzešla nová epocha vývoje lidstva.
21. století nebude jako to, které nedávno skončilo. V něm se lidstvo
rozmnožilo čtyřikrát rychleji, než v předešlých statisících let, během nichž
se člověk potuloval lesy, stromovím, řekami a jezery Země, hledaje obživu v
některých z těch temných koutů planety, které jsou dnes ohrožovány
preventivními a překvapivými útoky. Mohli bychom dnes pociťovat až závist k
našim ušlechtilým barbarským předkům!

Když psal Marx v roce 1848 Komunistický manifest, zdálo se, že asi
jediným omezením nevyčerpatelného zdroje bohatství, který by umožnil
existenci skutečně spravedlivého společenského řádu, důstojného lidských
bytostí, je vykořisťovatelský a nemilosrdný kapitalistický systém zrozený z
buržoazní revoluce. Ani jeho skvělý génius nebyl schopen si představit, jaké
škody kapitalismus ještě způsobí lidstvu.
Lenin odhalil a analyzoval jeho imperialistickou fázi.
Dnes, téměř o sto let později, trpí lidstvo hrůzami neoliberální
globalizace.
Každá z těchto etap, jimiž vyčerpává kapitalismus svou existenci,
postavila před lidstvo nové obrovské výzvy.
Před sotva 30 lety málokdo ve světě hovořil o životním prostředí.
Pojmy a témata související s ničením lesů, erozí a zasolením půd, změnami
klimatu, mizející ozónovou vrstvou, obrovskými masami tajícího ledu, s městy
a celými národy osudově odsouzenými k zániku pod hladinou moře, se
znečištěním vzduchu a vod, s nadměrně vyčerpávanými mořskými zdroji, se
zdály být výmysly katastrofických vědců, nikoli hmatatelnou skutečností.
Jaký význam mají pro naprostou většinu lidstva senzační pokroky vědy,
vesmírné lety, možnost kolonizace Marsu a podobné záležitosti? Co z nich
mají miliardy hladových, nemocných lidí, úplných nebo funkčních analfabetů,
obývajících tuto planetu?
Co jim říká pomyslná existence Organizace spojených národů a Valného
shromáždění, když neexistuje nic než Rada bezpečnosti, v níž má pět zemí
právo veta, a skutečná tyranie ve všech oborech přísluší hegemonické a
panovačné velmoci ?
Jaké vysvětlení dát dvěma stům milionům dětí, které pracují, aby se
uživily, dalším, jež jsou prodávány na tržištích rozkoše, nebo každoročně po
milionech umírají, ačkoli mohly být zachráněny s nákladem pouhých několika
centů na jedno dítě?
Čím se vlastně můžeme pyšnit?
K jaké třídě lidstva patříme?
Uvědomme si tyto skutečnosti. Předejme prosté poselství pravdy
miliardám lidí, kteří je tak či onak prožívají a mohou je vnímat - a nebudou
ani sofistikované zbraně, ani mechanismy na výrobu lží a klamu, schopné
zničit svědomí lidstva.
Egoismus, ambice, nenávist, závist, rivalita, nejhorší instinkty jsou
zasévány všude. Vzdělání, které dělá z malých dětí lidské bytosti a nezbytné
minimum politické kultury pro mládež a dospělé, které by je učinily
schopnými porozumět světu, je to, co nejvíce schází lidstvu na největší
části planety.
Ze všech zel stvořených rozvinutým kapitalismem snad žádné není tak
zhoubné, jako šablony konzumního života a zvyklostí, stejně ireálné jako
nedosažitelné, které komerční reklama každodenně a v každou denní hodinu
vštěpuje světové populaci, přičemž na ně lidstvo každoročně vynakládá bilión
dolarů. Kdyby se polovina této částky investovala do vytváření hodnot a
racionální výchovy národů, tvář planety by se změnila.
Lidé nejsou vychováváni k uplatňování realistického modelu spotřeby a
rozdělování, který by zahrnoval nekonečné kulturní a duchovní bohatství, jež
by bylo lidstvu dostupné spolu s výživou, bydlením a dalšími základními
hmotnými statky, aniž by se ničila příroda. Dělá se pravý opak a to je
nesmírná tragédie.
Kuba je skromným příkladem toho, čeho by se dalo dosáhnout s
minimálními prostředky.
Náš současný boj nabývá na výraznosti, neboť čelíme nepřátelství a
agresi vlády, jež představuje souhrn nejdrtivější moci, jaká kdy existovala,
která však zcela postrádá etické, sociální a humanitární hodnoty, jež
ohrožený druh, jako je náš, potřebuje ke svému přežití.

Dvacet amerických univerzit otevřelo kursy, aby vysvětlilo složité
propletence, jež doprovázejí nejnovější kousek neoliberálního kapitalismu:
účetní podvody.
Co je to účetní podvod? Je to drzá loupež, zločinné okrádání desítek
milionů Američanů, kteří si koupili akcie velkých podniků, nebo do nich
investovali stovky miliard dolarů, loupež, jež přímo poškozuje pracující v
důchodu, jejichž fondy byly vloženy do zdánlivě výnosných akcií.

Skandál kolem podvodu vyvolal polemiky a přímá či nepřímá nařčení mezi
politickými představiteli Spojených států. President Bush v nedávném
proslovu v Alabamě naznačil, že vina padá na předchozí vládu Spojených
států. Řekl, že ekonomika USA trpí recesí, kterou vyvolalo hospodářské
opojení 90. let. Aniž by uvedl jméno presidenta Clintona, kritizoval tuto
kulturu, v níž neomezené podnikatelské zisky byly tím nejdůležitějším na
trzích, aniž by někdo myslel na zítřek.
Demokratičtí předáci shodně s významnými tiskovými orgány odpověděli
tvrdou přímou kritikou a upozornili na stejné praktiky současného
presidenta, které nyní "hodlá čistit". Poukázali na případ podniku na
pokraji krize, jehož situaci Bush jako řídící pracovník dobře znal. Své
akcie, jež si dosud uchovávaly vysokou cenu, prodal tehdy za 848 560 dolaru.
Šéf demokratické většiny v Senátu navíc požádal kontrolní orgán Burzy,
aby zveřejnil informaci o zvýhodněných půjčkách za nízké úrokové míry, které
president získal, když pracoval ve vedení společnosti Harken Energy.
Obvinění se šíří, zatímco se "úspory a důchody milionů investorů a
důchodců scvrkly o více než bilión dolarů", komentuje situaci významný
tiskový orgán.
Dopady na americké a evropské burzy byly uprostřed krize roku 2000
katastrofální. Silně je pocítila i světová ekonomika, jejíž naděje na lehké
oživení v roce 2002 utržila rány.
Přes 50 % amerických spotřebitelů je držiteli aktiv na trhu cenných
papíru, což může záporně ovlivnit hospodářské oživení.
Nezaměstnanost v USA dosahuje již 6 %.

Pět pololetí za sebou se kumulovaly poklesy podnikových zisků.
Nejdůležitější ukazatele hodnoty akcií na newyorské burze, Dow Jonesuv
index a Nasdaq, poklesly od března 2000 do dneška o 31,6 % a 73,9 %. V
posledních dvou týdnech ztratila newyorská burza 1,4 bilionů dolaru.
V úterý 23. července se newyorská burza v důsledku účetního podvodu
druhého největšího podniku světových spojů WorldCom znovu zhroutila. Ve
středu 24.7. uzavřela s relativním vzestupem. A včera, ve čtvrtek 25.7.
bylo oznámeno, že dvanáct investičních bank je vyšetřováno v souvislosti s
možnými účetními podvody. Nikdo si nedokáže představit, jaké překvapení ho
čeká příští den.
Současná administrativa je obviňována, že po řade let s vysokými
přebytky způsobila svou hospodářskou politikou vznik finančního deficitu.
Veřejný dluh stoupl na 6 bilionů, tedy 66 000 dolarů dluhu na hlavu
každého Američana.
Obchodní deficit dále roste. V roce 2002 může dosáhnout 500 miliard
dolarů.
Zahraniční financování kleslo na necelou polovinu.
Stejnou měrou se snižuje podíl zahraničních investic.
Dolar devalvoval vzhledem k euru a jenu.
Úroková míra poklesla ne nejnižší úroveň za 40 let, což je známkou
pochybností a nejistoty .
Existují i pozitivní ekonomické ukazatele, které však sotva vyváží
zmíněný soubor tíživých nepříznivých faktorů.
Nezmínil jsem se ani slovem o tom, co se děje v Latinské Americe, kde
je podle údajů, jež jsou našemu lidu známy, hospodářská a sociální situace
strašlivá a stále se zhoršuje.
Vzhledem k významnému vlivu ekonomiky USA na hospodářství zbytku světa
včetně Kuby, která vedle blokády nepřímo pociťuje důsledky mezinárodní
hospodářské krize, nejsou číselné údaje potěšitelné pro nikoho. Soubor
problémů, jež se ve světe hromadí, objektivně ukazuje na katastrofu
neoliberální globalizace a neudržitelnost takového hospodářského řádu.
Vzhledem k tomu, že je Kuba zemí třetího světa, trpí rovněž důsledky
nízkých cen cukru a niklu. Na dosud trvalém 15-procentním ročním růstu
cestovního ruchu se po deseti letech ničivě podepsal teroristický útok na
newyorská "dvojčata", negativní vlivy světové hospodářské krize na toto
odvětví a rostoucí ceny životního pojištění a paliv. Přestože je Kuba déle
než 40 let vystavena hospodářské blokádě ze strany Spojených státu,
šetřením a efektivní a čestnou správou zdrojů překonává její následky. V
jejím hospodaření není místo pro špinavé obchody, rabování veřejných fondů,
praní peněz, obchod s drogami a jiné podobné jevy. Nejsou zde děti beze
škol, bosé, či žebrající o almužnu. Jejich zdraví chrání třináct očkování.
Dětská úmrtnost je jedna z nejnižších na světě. Všem se dostává okamžité a
bezplatné lékařské péče. Všechny děti dokončí šestou třídu a téměř 100 % i
devátou. Veškeré studijní možnosti jsou jim dnes dostupné. Zlepšuje se
jejich stravování. Roste jejich kultura a umění. Naši mladí lidé mají od
16 let věku zabezpečené studium nebo zaměstnání. Nezaměstnanost neroste,
snižuje se: ze 6% před necelými dvěma roky uzavřeme rok 2002 s 3,5 %.
Viditelně se zmenšuje nedostatek léků. Zlepšují se lékařské služby a
vznikají nové. Obyvatelstvu se dostává ochrany před katastrofami a pomoc
okamžitě po nich. Škody jsou odstraňovány v rekordním čase. Ročně se
distribuují statisíce televizorů. Rekonstruují a staví se školy. Do školního
i všeobecného vzdělávání se masově zavádějí audiovizuální prostředky a
výpočetní technika. Vznikají programy jako je masová výchova sociálních
pracovníků, Universita pro všechny, příprava nových učitelů a pedagogů,
kteří zvyšují počty pedagogického personálu a snižují počty žáků ve třídách.
Učitelé výpočetní techniky tento předmět vyučují již v předškolních
zařízeních. Možnosti vysokoškolského studia se mnohonásobně rozšiřují a mimo
jiné pomáháme ve školství, zdravotnictví a sportu zcela bezplatně jiným
zemím.
Sociální a lidské vymoženosti našeho systému jsou nezměrné. V mnoha
sférách, zvláště v oblasti životních podmínek, necháváme za sebou mnohé
průmyslově rozvinuté země, všechny pak v některých oblastech, jako je
vzdělání a kultura, masové vědecké znalosti a další. Nejmenoval jsem
všechny.
Existuje jednota, politická kultura, soudržnost a síla. Naší zářnou
budoucnost nemůže nic ohrozit. V bitvě myšlenek nebude moci nikdo soupeřit
s naším inteligentním a stále vzdělanějším lidem. Dokázali jsme odolat více
než 40-leté blokádě, včetně 11 let speciálního období. Dovršili jsme tvrdý
boj lidu s pomluvami, nesmysly, politickou a vnitřní diverzí a pokusem
vnutit nám svévolně vůli pánů z nejmocnějšího impéria, jaké kdy existovalo.
Svedli jsme ho s tak obrovskou silou a lidovou podporou, že by nikdo neměl
být na pochybách, že neexistuje žádný způsob, jak otřást naší nezlomnou vůlí
zvítězit nebo zemřít při obraně našeho socialismu jako nejspravedlivější,
nejlidštější a nejdůstojnější společnosti, jakou si lze představit. A
každou další minutou se budou lež, ignorance, nekulturnost a hrozby více
tříštit o nezlomného ducha našeho lidu.
Sotva před třemi dny oznámila miamská teroristická mafie, vytvořená,
odkojená, vyškolená a podporovaná administrativou USA, kolik milionů
investuje do vměšování, destabilizačních a teroristických akcí proti našemu
lidu. Další důkaz, jak málo seriózní jsou prohlášení, lži a předstíraná
politika administrativy, slibující boj proti terorismu. Kdyby pro nic
jiného, pak již jen z politického studu by vláda USA měla přestat tolerovat
a podporovat extremistickou skupinu, která ji nechala onoho 20. května
sehrát směšnou úlohu, jejímž výsledkem byla ještě vetší jednota, posílení
revolučního ducha a vlasteneckého uvědomění, jež mohl kubánský lid ukázat
světu.
I nejmenší obvod na Kubě je silnější než celá ta banda, jež se
shromáždila kolem Bushe v centru Jamese L. Knighta v Miami.
Vždycky jsem říkal, a nikdy toho nebudu litovat, že svou podstatou
idealistický americký lid se díky svým etickým hodnotám a své tradiční
věrnosti svobodě stane jedním z nejlepších přátel kubánského lidu, až se
dozví celou pravdu o čestném a hrdinném boji Kuby. Úžasným způsobem to
dokázal, když podpořil návrat Eliána.
Před necelými 72 hodinami učinila rovněž Sněmovna reprezentantů
významné gesto, když při různorodosti názorů a stanovisek a za ječení a
hysterických výkřiků skupiny mafiánů z Miami, nevzala v úvahu argumenty
zastánců blokády a genocidy proti Kubě a rozhodně a statečně odhlasovala tři
dohody, jež jí slouží ke cti. Není důležité, zda je exekutiva bude vetovat,
jak již ohlásila, a není důležité ani to, zda budou vymyšleny nové kličky a
provokace k jejich anulování.

Vždycky si budeme pamatovat toto gesto. Chtěl bych vyjádřit vděčnost
našeho lidu jak demokratickým, tak republikánským zákonodárcům, kteří se
toho dne zachovali inteligentně, pevně a podle svého vlastního názoru.
Budeme stát vždy po boku amerického lidu v jeho boji o ochranu života a
zájmů jeho příslušníků, kteří by se mohli stát nevinnými obětmi zločinných
teroristických útoků.
V tento pro Kubánce historický den mohu potvrdit, že si přejeme
upřímné, bratrské přátelství a vzájemnou vážnost mezi lidem Kuby a Spojených
státu.
Ať žije socialismus!
Vlast nebo smrt!
Zvítězíme!


Publikováno v Britských listech, www.blisty.cz