Fanatismus je způsob, kterým lidé zacházejí s ideami, přesvědčením a obsahy víry. (Gunter Hole v knize Fanatismus)
Fanatismus je osobní přesvědčení s vysokým stupněm identifikace, které se vztahuje na omezené (nebo chybné) obsahy a hodnoty a vyznačuje se značnou intenzitou, stálostí a důsledností. Charakterizuje ho neschopnost dialogu a kompromisu s jinými hodnotovými systémy (a jinými názory) i s lidmi, proti kterým fanatik bojuje jako s vnějším nepřítelem všemi možnými prostředky a - co si třeba zvlášť všímat - v souladu s vlastním svědomím. Jenže I svědomí může být napadené fanatismem (a omyly), pod tlakem skupinového narcismu je i svědomí skorumpovatelné.
Je očividné, že nejsilnější a nejosudovější vliv na náš svět má typ důrazného, expanzivního ideového fanatika, který má sklony k neustálému šíření a bezohlednému prosazování vlastních cílů. Jako prostředků používá teror názoru, teror víry, autoritativní nadvládu až po krvavý terorismus. Zvláštní nebezpečí představuje propojení politického a náboženského fanatismu, a to pro svou menší ovlivnitelnost a větší totálnost. Tak se například "národ", "otčina", "etnická čistota", mohou stát náhradním náboženstvím. Za alarmující proto G. Hole považuje již samotnou formulaci "svatá otčina".
Raisa Kopsová (překladatelka knihy G. Holeho)
Které osobnostní chyby a poruchy mohou být živnou půdou pro fanatismus:
Chorobně hypertrofovaný smysl pro pravdu, náležitost a spravedlnost, pedantství
Paranoidní přecitlivělost ke vlastní osobě, svým vlastním hodnotám a přesvědčení, vztahovačnost
Nedostatek citu k sobě i druhým, a schopnosti empatie (anetická psychóza)
Sklon k sebelítosti
Sklon k rovnostářství, paušalizaci, neschopnost vidět, že v rámci "nepřátelské" skupiny nemusí být všichni tak špatní, jak si namlouvám, že v systému myšlenek "nepřátelské" ideologie může být řada pravdivých a podnětných myšlenek a výroků, že na odsuzovaném životním stylu může být mnoho pozitivních stránek
Nadměrná sebedůvěra a přesvědčení o své neomylnosti
Hysterie a přecitlivělost
Narcismus, exhibicionismus, kariérismus, chorobná touha po moci, chuť manipulovat, ochota lhát, grafomanie
Potřeba léčit si své komplexy, touha po uznání davem
Agresivita
Neústupnost ve svých názorech, předsudcích a vztazích k lidem a ideám
Obsedantní, nutkavé chování
Sklon k extrému
Sklon k sebestylizaci
Sklon k vytváření "smečky" a kolektivnímu "myšlení"
Nedostatečné vzdělání, rozhled, neschopnost komplexního pohledu, neschopnost odlišit pravdu od polopravdy, demagogie a lži (aj.)
Úskočnost, lstivost, machiavelismus, manipulace
"Schopnost" přesvědčit sám sebe o tom, že černé je bílé a naopak. (A řada dalších chyb a poruch.)
Někdy je velmi obtížné odlišit fanatismus jako abnormální projev od fanatismu chorobného. Typickými a určujícími projevy chorobného fanatismu je přítomnost psychózy, nejvýrazněji s bludy.
Samozřejmě mnohé kladné osobnostní rysy mohou být "zneužity" k prodoukci fanatismu. Fanatik může čerpat velkou sílu z vlastní silné vůle, intuice, schopnosti víry, schopnosti vnímat potřebu "stáda" a jeho nároky na svou vůdčí sociální roli, a pod. Velkým fanatikům se zpravidlo dostávalo paměti, kombinačních schopností, schopnosti používat abstraktní pojmy a intelektu vůbec. Je to však často zejména silná vůle a s ní související schopnost vnucovat svou vůli a názory jiným, na které fanatik hřeší a dělá si často pramálo z vlastních nepravd, demagogie a nedostatků.
Fanatický může být i jediný projev nezletilého studentíka. Skutečný, tedy společensky nebezpečný fanatismus musí mít určitou vnější podporu. Jde většinou o nástroje moci: peníze, média, přivrženci, politický vliv, zbraně, podpora armády a policie, nedokonalé zákony nebo zákony podporující činnost fanatiků, extrémistů apod.). Fanatismus, aby zasil své zhoubné semeno, musí padnout na úrodnou půdu tradice a nespokojenosti, musí si najít vhodnou zemi (rodinu, kolektiv) a vhodný čas. Pak se fanatismus osobní může změnit na fanatismus společenský, fanatismus potenciální na aktuální, chronický na akutní, esenciální na projevený.
Gunter Hole rozeznává podle obsahu fanatismus:
- náboženský,
- politický
- umělecký
- rasový
- sportovní
- fanatismus zdraví (výživy)
- fanatismus spravedlnosti
- fanatismus povinnosti
Vedle davového (indukovaného, infikovaného) fanatismu rozlišuje autor i fanatismus esenciální, jako primární sklon určité povahy k extrému, jako fanatismus "vyvěrající s určitých zájmů psyché, které pro něj člověka disponují".
Druhým extrémem a protikladem fanatismu je malověrnost, úzkoprsost, poraženectví, lhostejnost a lhostejná podřízenost, nedostatek vlastního názoru, zdravého sebevědomí a přesvědčení, národního, vlasteneckého a kolektivního cítění, neschopnost velkých a velkorysých konceptů, ideálů, vysokých hodnotových identifikací, tvorby vizí silných programů ovlivňujících autora i jeho okolí, neschopnost vize cílů a perspektiv, neschopnost činů ať již ve jménu zdraví fyzického, duševního, duchovního, ekologického či společenského, neschopnost a neochota hledat pravdu a spravedlnost, neschopnost uznávat zářné vzory a významné formální a neformální autority, neschopnost snít o pravdě a štěstí, neschopnost ovlivnit veřejné mínění, zaujmout a inspirovat své okolí, neschopnost politické a psychosociální "magie", přesvědčivosti a sugestibility.
Musíme si také uvědomit, že totéž jednání může být v rámci jednoho společenského kontextu (situace) extrémistické a fanatické a za jiné situace přiměřené. Jestliže by na začátku minulého století někdo chtěl zakazovat automobily, protože nám berou kyslík, působil by směšně. Naopak, kdo by v rámci nového století, kdy se již zeměkoule začíná pomalu dusit nedostatkem kyslíku a nadbytkrm kysličníku uhličitého, nechtěl podpořit hnutí za nápravu stavu (a tedy i za snížení všech emisí), dostane se dříve či později do úlohy reakcionáře. V čase společenské, ekologické, politické krize mohou působit "umírněné" a samoúčelně a bezbřeze "demokratické" postoje jako nejrozkladnější společenský jed.
"Jádrem každého antifanatického postoje je tolerance, uznání (provázené úctou) plurality a rozmanitosti hodnot - ideálů, etických cílů, forem víry či přesvědčení I způsobů života a životních stylů. Nicolai Hartmann tuto strategii nazval boje proti tyranii hodnot. Gunter Hole doporučuje postupovat v tomto boji cestou kompromisů a kultivací "odvahy k nedokonalosti". Líbí se mi Havlovo chápání intelektuální a mravné statečnosti, zahrnující ,i odvahu jít sám proti všem a zříci se výhod davového vlastnictví ideí'". Raisa Kopsová
Chceme-li se vzdát nařčení z fanatismu, přiznejme i "nepřátelům" lidské vlastnosti a nenechme je ani v diskusi ztratit svou tvář. Nevzdejme se nikdy dialogu, komunikace, jako jediného možného prostředku k řešení krize společenských a interpersonálních vztahů. Chceme-li být politiky, neurážejme se a neodmlčujme nadlouho a zbatečně nevyhraňujme vztah ke svým politickým soupeřům.
Je třeba také dodat, že fanatickými projevy se nesmíme nechat odradit od účasti na veřejném životě, neboť to je často cílem velkých manipulátorů v pozadí, kteří nejsou ani fanatiky, ani extremisty či anarchisty, ale (přesto) příslušníky skutečných reakčních sil v zemi a akce s přívlastkem anarchismu, fanatismu a extremismu podporují účelově a s chladnou hlavou, aby mohly být diskreditovány nejširší projevy občanské iniciativi. Neúnavná diskreditace až kriminalizace aktivního občana je v Česku v posledních letech neklamným příznakem fašizace společnosti. Pokud by i šest dní v týdnu byly ulice plné demonstrujících bláznů, nezapomeňme sedmého dne přijít na náměstí sami, pokud půjde o skutečná práva skutečných, autentických občanů. Říci nahlas svůj názor je naší občanskou povinností a ne něčím, zač bychom se měli stydět. Darius Nosreti
Zdroje:
Česko-Slovenské Mosty 10. 2. 1999
Gunter Hole: Fanatismus - Sklon k extrému a jeho psychologické kořeny, Vydavatelství Portál, Praha 1998