Kteříž věděli


Tomáš Pudil, technik, který jako jeden z mála po listopadu 89 narazil na otázku pražských povodní a zůstal po zjištění stavu věcí upřímně zděšen, píše v úvodu svého bezmála jasnovideckého článku v Lidových novinách již v roce 1985 (PROGNÓZA: Stoletá voda zaplaví Prahu; LN, 16. 8. 1995)


"Pražan sídlící uprostřed "srdce Evropy" očekává spíš politické než
Přírodní katastrofy. Zemětřesení prakticky neznáme, naše vichřice jsou slabým
Odvarem hurikánů. Z přírodních živlů nám sílu ukazuje jen voda. Poslední velká
Povodeň postihla Prahu v roce 1890 a vinou dlouhého odstupu málokoho trápí, že
Případná stoletá voda by napáchala v našem hlavním městě miliardové škody.
zaplavila by totiž kromě jiného také velké části Starého Města a Malé Strany.

Původně jsem jenom zjišťoval, jakou šanci mají majitelé dostihového
areálu v Chuchli realizovat svůj plán na výstavbu rekreačního, zábavního a
obchodního centra v sousedství současné dráhy na inundačním (záplavovém) území."

Při studiu různých dokumentů stavební odborník Tomáš Pudil dostal několik šoků, díky kterým málem na původní úkol zapomněl. Zjistil, že Pražané si zadělali na obrovský průšvih a ve snaze varovat své silně krátkozraké spoluobčany napsal do lidových novin fundovaný a velmi přesvědčivý varovný článek. Jen málokdo však byl ochoten jeho slovům naslouchat. Do povodní tehdy zbývalo magických sedm let.

Nezávisle na něm již v té době na problému pravděpodobné povodně v Praze pracovalo několik dalších odborníku, jejichž tvůrčí úsilí vyvrcholilo v roce 1997, tedy stále s poměrně slušným předstihem před srpnovou povodní roku 2002.

"Je únor 1997 a na počítačovém monitoru se žene do české metropole ničivá záplava. Přesně taková, která ji poškodila roku 1890. Dva muži před obrazovkou jsou z výsledků této simulace šokováni a hned je shrnují do dvou vět: Stoletá voda se může přihnat kdykoliv, a pak to bude pro Prahu skutečná tragédie. Okamžitě musíme jednat.

Srpen 2002 jim dal za pravdu.

Ani jeden z nich teď není národním hrdinou. Oba pracují až do tmy ve svých kancelářích a komunikují mobilními telefony s politiky, záchranáři a žurnalisty. První je šéfem magistrátního odboru krizového řízení Petr Beran, druhý je manažerem Povodí Vltavy Pavel Uher."
(Tomáš Poláček, LN, 24.8. 2002)

Podařilo se jim časem přesvědčit tehdejšího primátora Jana Koukala, aby podpořil z městské kasy výrobu stavebnicového ochranného hrazení, které při letošních povodních ochránilo Staré Město.

Díky naprosto neadekvátním námitkám památkářů se jim však nepodařilo připravit val i pro druhou stranu Vltavy a ochránit tak i Malou Stranu.

Díky tomu, že své sily musely mrhat bojem s byrokraty ve zmíněných případech, nezbyl jim čas na to uvažovat o realizaci dalších možných opatřeních.

Dalším z koordinátorů protipovodňové výstavby odboru krizového řízení Magistrátu byl již v letech 1996 a 1997, kdy se vypočítávala zátopová území Prahy, Antonín Kostka, který je dnes pověřen vypracováním souhrnné zprávy o povodních pro potřebu vlády, Ministerstva vnitra a dalších orgánů.

Byl jedním z těch vytrvalců, kteří přesvědčili nejprve zastupitele a posléze i úředníky Magistrátu a společně s Povodím Vltavy a vítěznou firmou Hydroinform dotahovali zejména matematické a počítačové modely záplav a připravili značně komplexní plán protipovodňových opatření v 7 etapách. Z nich byla do povodní realizována pouze nultá a první etapa. Nultá etapa představuje zhotovení stavebnicových zábran a neznamená přímé stavební zásahy v terénu. První etapa představuje některé ochranné prvky Starého Města a Josefova. Tato první etapa stihla zachránit značné hodnoty, avšak díky tomu, že její účinek by se plně projevil až po dokončení všech etap, došlo k částečnému narušení ochrany jednak zpětnou vlnou jednak vytlačením vody kanalizačním systémem.

Přestože v prvních fázích realizace opatření byly problémem peníze, posléze, když již byly potřebné fondy pravidelně tvořeny, se stal hlavním problémem časový skluz. Ten měl svůj vývoj odvíjející se od porevoluční eufórie, kdy byl politiky od Dlouhého až po Klause šířen programově jakýsi falešný optimismus a nezodpovědná bezstarostnost. Problém hrozících povodní v Praze byl přitom v odborných kruzích (nejen v Praze) dobře znám a každé dítě, které ovládalo statistiku na úrovni střední školy si mohlo spočítat, že příchod stoleté vody v dalších letech je již vysoce pravděpodobný. I laik se většinou doslechl o starých pražských povodních a tázal se, co vlastně povodním brání přijít v době moderní. V sametovém veselí za výstřelů šampusových lahví podobné dotazy zanikly. To byl první (politický) důvod smrtící časové prodlevy.

A kožení byrokrati (zejména z památkové péče) odvolávající se z estetických (ale spíše jen malicherných) důvodů proti opatřením Krizového odboru (!), která měla chránit miliardové hodnoty a lidské životy (!), jsou důvodem druhým.

Důvodem třetím je, že "nejsou lidi". Protože krizový výbor je omezený počtem lidí, sedí v něm spíše odborníci než manažeři. A odborník je většinou spíše člověk, který zadaný úkol poctivě a obětavě splní, než že by vstal a řekl, je nás na to málo, pokud si sami budeme dělat všechno, přijde velká voda dříve, než bude věc dokončena. Jedině manažer oproštěný od výzkumných úkolů může získat potřebný organizační nadhled. Musí to být ovšem (v daném případě) manažer s velmi důkladnou znalostí věci, počítačový odborník, systémový inženýr a prognostik v jedné osobě.

Manažer by mimo jiné měl také pomoci zařídit, aby právní systém umožňoval Krizovému odboru (!) použít v potřebný čas potřebné MIMOŘÁDNÉ MOCENSKÉ, FINANČNÍ A KOMUNIKAČNÍ PROSTŘEDKY právě pro to, aby závěry odborníků nezůstaly jen papírovými závěry. Měl by se tedy také vyznat v legislativě, právu a (jsme-li v Česku) mít pár vlivných kontaktů.

Nova i Česká televize celou problematiku dobře zdokumantovaly, v České televizi jsem sám před několika lety shlédl dokumentární film, kde řada odborníků se zvednutým prstem vyslovila své varování. Uznání tedy patří vedle jmenovaných a nejmenovaných protagonistů - odborníků i výrobním štábům zejména České televize, které, ať již formou zpravodajství nebo zmíněného dokumentu na situaci upozornili. Jejich jména se mi kupodivu nepodařilo zjistit, nepamatovali si je ani odborníci, kteří ve filmech účinkovali. Televize (veřejnoprávní!) sama (ústy odboru styku s diváky) si ani po povodních (!) nemůže vzpomenout, že takový film natočila. Jaký rozdíl, porovnáme-li to např. s dokumentaristickým oddělením Lidových novin, kde Vám potřebné články sami ochotně vyhledají, ba co více, ani je vyhledávat nemusejí, protože již po povodních tušili, že se můžou hodit. Nemusíte jim dokonce ani sdělit přesný název filmu (přes co se televizní buchta, která se zřejmě ani na obrazovku nikdy nedívá, přenést nemůže).

Elektronická média mají tedy určité alibi, protože aspoň něco odvysílala. Na druhou stranu je pravda, že díky televizním byrokratům neposloužily zdaleka všechny nasnímané materiály tak, jak by si zasloužily. Přestože štáby Novy a ČT to odborníkům slíbily, materiály po sestříhání pořadů skončily v televizních trezorech a neposloužily více ani veřejnosti ani odborníkům. Zřejmě se nějaký novodobý estébáček na vysokém místě bál, že povalování se podobných materiálů na snadno dostupných místech by zbytečně v našem útlocitném národě vyvolávalo zmatek a paniku, takže je třeba národ před těmito informacemi chránit. Veřejnost (zejména ta vytopená) by si zasloužila moci pohlédnout těmto kancelářským krysám, které (za naše poplatky) umrtvují práci odborníků i filmových tvůrců, do tváře.

Také slovenský mezinárodně uznávaný hydrolog Michal Kravčík na základě teorie vlivu zmenšení pevninského vypařováni na počasí (ve prospěch vlhkosti a mračen vytvářených nad oceánem) předpověděl rozsáhlé povodně 90 let a počátku 21. století.
Nebyli to však jen odborníci na povodně a klima, předpovídající problémy.

Od roku 1999 máme o důvod víc zamýšlet se nad hrozícími katastrofami; zejména v souvislosti s přelomem tisíciletí různí jasnovidci, talentovaní a citliví jedinci vyprodkukovali desetitisíce varovných proroctví. Jen Prahy se jich týká několik set. Kdybychom dali jen na jedno procento z nich, pražská ochrana by nejpozději ke konci roku 2001 mohla být zajištěna. Za všechny komentáře k těmto proroctvím vybírám alespon slova slovutné psychoterapeutky Marty Foučkové:

"Výpočty astrologů i vize některých lidí s jasnovidnými schopnostmi je třeba brát jako varování nejen nám obyčejným lidem, ale hlavně vládám, které o těchto věcech rozhodují."

A co lidé, kteří se snaží podobné prognozy modelovat na základě vědecké práce s informacemi (ať již z vědeckých nebo jiných zdrojů), tedy prognostici?

Při vši skromnosti zde musím zmínit své vlastní jasné varování, které jsem zaslal na Kancelář prezidenta 20. 12. 1996. Následovalo ještě jedno, mnohem důraznější a konkrétnější varování 19. 7. 1997, které bylo vlastně maximálním shrnutím předchozího rozsáhlého materiálu, se zdůrazněním, že Praha je na prvním místě ohrožení a potřebné prevence. Současně musím konstatovat, že nikdo nepodal varování s větší přesností geografickou ani časovou, tím méně s přihlédnutím k tomu, že má předpověď plní uspokojuje obě kritéria současně. Přišla v pravý čas, mluví o pravém místě (městě) a všechno méně podstatné a nejasné nechává stranou, takže se nikdo nemůže vymlouvat, že si nemohl vybrat. V dopisu jasně píší o ohrožení Prahy a o tom, že Praha je pro povodně obzvláště zranitelným městem. (V druhém dopise také konstatuji, že první list mohl být účinným varováním již při Moravských záplavách, takže jsem vlastně varoval včas dvojnásobně.) Jasně také upozorňuji, a to pouhých pět let před letošní srpnovou katastrofou, že ze statistického a světově-klimatického hlediska je již nebezpečí záplav a záplav v Praze značné. Kancelář mi milým způsobem poděkovala a snad i "postoupila dopis příslušným orgánům".

Jsem rád, že díky mému dopisu má nyní na hlavě máslo i Václav Havel a jeho bizarní, obskurní personál. Myslím, že za své včasné varování bych si býval zasloužil týdenní pobyt na Havlově portugalské vile. Laxní postoj Kanceláře a následná přírodní katastrofa mě o možnou radost z takové odměny a nárok na ni připravily. Cituji celý svůj dopis beze změn:

"Kancelář prezidenta republiky
Praha - Hrad
Ostrava, 19. 7. 1997
Vážení přátelé, v příloze k dopisu ze dne 20. 12. 1996, části
"prekognice" Vám byl dán předběžný výsledek částečného statistického
vyhodnocení jasnovideckých předpovědí na jedné straně a vědeckých
statistických předpověďí na straně druhé týkajících se zejména možných
celosvětových a velkých lokálních katastrof. Cituji: "Nebezpečí
velkých záplav je stále vysoké zejména v oblastech, které již byly
záplavami postihnuty (jedná se o inundační území řek). Poměrně vysoké
nebezpečí záplavy je také v Praze ...". Jako jedno z hlavních opatření
bylo navrženo "odstranit nebezpečné látky z blízkosti vodních toků",
resp. snížit jejich zásoby na jednom místě. I kdyby důsledky varování
nebyly dále rozváděny, mohlo se [při záplavách na Moravě] "přinejmenším" zabránit úniku tisíců
krychlových metrů ropy a dalších pro životní prostředí toxických látek
do řek.
Na to, že stoletá voda v historicky blízké budoucnosti přijde, však
nebylo třeba jasnovidců ani složitých statistických výpočtů, jde
o evidentní a nepochybný předpoklad. To, že nebyly brány v potaz ani
racionální složky sdělení, je příznačné pro nekompetentnost některých
pracovníku Kanceláře, která má často až charakter folklórní konvence.
To, že vláda dosud neučinila žádné zásadní opatření na odstranění
vážných chyb komunistické výstavby v inundačním území, v regulaci toků
a v zásazích do pobřežní krajiny toků však může být příznakem mnohem
vážnější závady, než je nekompetentnost. Jde zřejmě o nedostatek
politické vůle plánovat dlouhodobě, s ohledem na fakta a s ohledem na
skutečné dlouhodobé dopady svých rozhodnutí, řečeno slovy ekologů:
s ohledem na trvale udržitelný rozvoj. A jde zřejmě nejen o ekologii a předvídání živelných katastrof, ale i o zatížení veřejností nesmírným rizikem v oblasti sociálně-ekonomického rozvoje a vojensko-bezpečnostní strategie. Nedostatečně komplexní a nedostatečně systémový přístup k řízení státu v perspektivě mnohých politických rozhodnutí se tak jeví být cíleným.
Ale vraťme se k otázce povodní. Je to problém, který je - vzhledem
k očekávaným zásadním změnám ve světovém klimatu, které se v Evropě
projeví v průběhu dalších desetiletí - problémem stále aktuálním. To,
že nebyla zasažena Praha, bylo z hlediska meteorologů velkým štěstím
a náhodou. Uchránit Prahu do budoucnosti alespoň části povodňového rizika je naprosto nezbytné a bylo by moudré vyslyšet hlasy stavařů a architektů, kteří již dříve na tento problém upozorňovali. Změnit
přístup k využití inundačních území řek v celé ČR se v budoucnosti
rozhodně vyplatí. Do dalších "stoletých" záplav s velkou
pravděpodobností nezbývá 100 let, ale mnohem méně. Bude třeba také
formalizovat vztahy při organizování záchranných prací formou zákona.
Bude třeba také vytvořit integrovaný systém včasného varování založený
na průběžném centrálním automatizovaném vyhodnocování povětrnostní
situace a stavu vod v nádržích a na tocích, systém, který by měl
zpětnou vazbu s možností pružné regulace systémů ovlivňujících průtok
vodních toků a stav v nádržích a který by umožňoval včas zahájit práci
místních operačních štábů a varovat, resp. instruovat obyvatelstvo.
S přátelským pozdravem …"

Darius Nosreti

Tak nám zase prší

Mame tu zase tornada, povodne a privalove deste. Povodne tu obcas byly, ale vetsinou jen z jarniho snehu. Tornada a privalove deste a zaplavy z nich, to je (zejmena v tomhle rozsahu a frekvenci) novinka, ktera, protoze se jiz par let opakuje, signalizuje zmenu svetoveho nebo aspon evropskeho klimatu.

Lide v tom maji uzasny zmatek, tak si doprejeme trochu osvety. Mnozi si mysli, ze SE VSEMI povodnemi muze stat neco delat a navrhuji treba prohrabnout dna koryt, vycistit, zpevnit a zvysit brehy, zpevnit zaplavovane komunikace apod. Jenze to pomaha jen malo a proti nekterym typum a rozsahum povodni vubec. Opravdu ucinnou ochranu muzeme budovat jen pro relativne male uzemi (napr pro urcite mesto), ale i tu plati, ze nejlepe udela ten, kdo pred moznou zaplavou "utece" na nejblizsi kopec a nebude stavet v inundacnim pasmu. Proti "obycejne" povodni zpusobene "pouhym" zvednutim hladiny reky pomaha tedy nejvice vytvoreni a zachovani zaplavovych inundacnich pasem (niva, zaplavove uzemi). Inundacni pasmo je pasmo, ktere se pri zaplavach zpusobenych zvysenim hladiny reky obvykle ocita pod vodou. Cesti odpbornici deli takove pasmo jednak podle jeho vysky, jednak do tri kategorii: prutocne, neprutocne chranene a neprutocne nechranene. Zaplavenim rozsahlejsiho zaplavoveho pasma se povodni vezme dech a zpomali se kumulace jejiho ucinku. Likvidaci luznich lesu, betonovanim koryt rek, "narovnavanim" ricnich zakrut a meandru, zastavbou techto pasem apod. se pripravujeme o skutecnou pomoc a koledujeme si o velke skody. Nasi predkove se takovych hlouposti dopousteli v mnohem mensim rozsahu. Hlavne si z generace na generaci predavali, i kdyz jen ustni postou, informace o mistech, kde by se nemelo stavet a orat. Sklizeli s techto ploch jen travu a kdyz prisla zatopa, tak proste trava shnila, a to byla cela skoda. Luzni lesy mely dokonce ze zatop relativni uzitek, a cim byly zaplavy pravidelnejsi, tim lepe se mistnimu ekosystemu darilo.

Prehrady jsou schopne zadrzet obrovske mnozstvi vody, ale pri opravdu velkych udalostech podel jedne linie (v jednom povodi) to neni mnoho platne. Napriklad na Slovensku byla behem letosnich zaplav k dispozici volna kapacita vice nez 800 milionu kubickych metru, takze mimo hlavni zatopovou vlnu byla nejaka vetsi udalost prakticky vyloucena. Dunaji to ale nepomohlo.

V ceste stolete vode, na hlavnim zatopovem tahu z ruznych duvodu (zejmena z duvodu spatneho odhadu vyvoje situace) navic nebyva volna kapacita zpravidla k dispozici (prehrady nejsou vcas vyprazdneny), a i kdyby byly, mohou zmensit silu zaplavove vlny stolete vode v lepsich pripadech a pri dobrem nacasovani a koordinaci nejvice o 10 az 15%.

Na hlavni sok se ale musite tepve pripravit: Privalove deste nemusi mit (a vetsinou take nemaji) se stavem rek a inundacnimi pasmy nic spolecneho. Privalovy dest proste na urcity krajinny profil vrhne tolik vody, ze ta si vyrobi zaplavu, kde chce, a v rovinatejsi oblasti prijde prakticky odkud chce. Extremni zaplavy mohou donutit i velke reky, aby zacaly teci opacne nebo v okoli rek vyvolavaji efekt zpetne vlny, ktera muze necekane obejit ochranne systemy. Pri extremnich zaplavach mnoho lidi zaskocil i princip spojenych nadob, kdy se voda do chranenych oblasti dostava podzemnim systemem kanalizace, pres studne, podzemnimi tunely metra a podobne.

Pod horami tece voda zpravidla s kopce dolu, ale ani to neni pri privalovych destich tak uplne pravda. Hlavne ovsem (ve svazitem i rovinatem terenu) takovou vodu nejake reky moc nezajimaji i kdyz nakonec v nich take skonci a mohou dale po jejich toku pusobit jiz jen zaplavy "obycejne". Mensi ricky takova zaplavova vlna klidne preskoci, nebo zvedne jejich hladinu tak, ze stejne nikdo uz nevi, kudy vlastne tekly. Proti privalove vode mimo obvykla inundacni pasma sice take muzete delat mnoho veci, ale vetsinou vam nebudou moc platne. Privalova voda vas muze vytopit i v domku na vysoke skale s tri metry vysokou podezdivkou. Jedine, co nam muze trochu pomoci je modelovani prubehu takove udalosti. Vyrobime si proste model nasi krajiny z plasteliny nebo v pocitaci a lijeme na ni vedra skutecne ci virtualni vody a pak se jen divime, kudy takova voda muze teci a co vsechno nam muze provest. (Skutecny model nedoporucuji testovat v obyvaku.) Ani sebelepsi pocitacovy program nam nedokaze modelovat vsechny zaludnosti, na ktere nas muze pripravit zkouska na fyzickem modelu nebo analyza podobnych udalosti ve skutecnem terenu.

Protoze opravdu ucinnym prostredkem proti privalovym destum jsou rozsahle zasahy do krajiny a zivotniho zpusobu cloveka, ktere by zvratily vyvoj svetoveho klimatu (zpusobeny v pripade nasi civilizace prave zasahy podobneho rozsahu), muzeme si tyto prostredky omezujici priciny a nasledky povodni rozdelit na velke a male.

Mezi male prostredky patri ty, ktere zmensuji nicive ucinky vody. V oblasti zasahu mimo koryta rek jde napriklad o zachovani a budovani mezi na vrstevnicich (chrani pudu pred erozivnim ucinkem tekouci vody) i po spadu (ohranicuje a usmernuje zaplavove vlny), zpevnovani okraju cest a terennich zlomu pomoci stromu, zelene, stavebnimi upravami, umistovani staveb mimo hlavni smer modelovanych nebo v minulosti registrovanych zaplavovych vln, ochrana cest pred podemilanim, ochrana mas zeminy pred zvodnenim a naslednym pohybem, ochrana sidel pred potencialnimi zaplavami a jejich druhotnymi projevy (napr. pred zavaly, vniknutim bahna aj.)

V oblasti koryt rek je to cisteni koryt, zpevnovani a zvysovani brehu a hrazi, udrzovani a tvorba niv (zaplavovych uzemi) a zamezeni stavebni cinnosti v nich, odstraneni stromu, staveb a predmetu, jejichz uvolneni (nebo jejich casti) by mohlo pri zaplavach zhorsit nicivy ucinek vody (napr. v podobe plujicich stromu, utrzenych lodi, chatek apod.), udrzba mostu, vystavba prehrad aj.

Pro prevenci zaplav a jejich skod je treba mit ctyri fungujici informacne-ridici sytemy.
1) System modelovani zaplav a vyhodnocovani hroziciho nebezpeci - system ktery by dokazal predvidat a varovat a tedy mj. i kombinovat udaje z ruznych toku a z ruznych zasti uzemi, jehoz srazkova vody se mohou na jinem miste scitat.

2) Sytem, ktery dokaze v pripade hroziciho nebezpeci vykonbat preventivni opatreni pro zamezeni skodam

3) Zachranny system

4) System reparace postizeneho uzemi (fyzicka, financni a psyschosocialni reparace)

Komplexnejsi a integrovanejsi systemy maji pri tom vyssi efektivitu nez systemy "uzke" a izolovane.

Musime si uvedomit, ze skody pri povodni vznikaji mnoha zpusoby a ze jedine komplexni system je muze predvidat a ucinne se jim branit.

Casto je pomijen fakt, ze ucinek nektrerych zdanlive nesourodych vlivu se scita (napr. vlhkost budov a mraz, vek postizenych, mira fyzicke a psych. zateze a stav pocasi pri povodni i po ni pocasi apod.) nebo, ze nektere jevy (napr. unik nekterych jedu) mohou mit casove kumulativni ucinek.

Jedinou opravdu ucinnou cestou a domenou "velkych" prostredku je ale zvraceni drastickych zmen svetoveho klimatu. Od ekologu jsem slysel v tomto ohledu mnoho zajmavych rad a prognoz, ale zda se mi, ze na neco zapomneli. Tyhle myslenky mne napadaji, kdyz jedu autem po rozpalene letni silnici, a pres to, ze je jiz davno pod mrakem, teplo ze silnice me pekne od spodu griluje (nebezpecne zejmena pro pány). A nebo, kdyz pres leto z nejakeho duvodu musim prespat v nasem ostravskem byte v dome s potemnelou sedou omitkou a dum jako obrovsky akumulator celou noc nesnesitelne hreje a hreje. Rozpaleny vzduch (jedno zda nad silnici nebo pousti) jednak neobsahuje vlhkost potrebnou k tvorbe pevninske oblacnosti (co je paradoxne hlavni pricinou privalovych destu, jak zjistime dale) jednak narusuje v dane oblasti MIKROKLIMA bez v jehoz dusledku se dale zmensuje schopnost krajiny odparovat vodu (napr. tim, ze diky tomuto mikroklimatu je dale narusovana vegetace, narusuje se typicky pevninsky (vnitrozemsky) cyklus vlhkosti a charakter pohybu vzduchu a oblacnosti. Hrome, vzdyt zemekoule je vlastne krizem krazem obtocena obrovskou topnou spiralou cest, silnic a dalnic, spiralou, ktera je navic akumulatorem, ktery topi jeste dlouho po tom, co slunce zajde za mrak nebo obzor! A k tomu miliony ctverecnich kilometru betonovych letist, parkovist, betonovych ploch a budov tovaren a obytnych domu (cim spinavejsi a tmavsi, tim hure), pousti a erodovane pudy zbavenych zelene, dobytkem a lidmi vydupanych travnatych ploch. Vsechny tyto plochy ohrivaji, pokud oschnou, vzduch mnohem intenzivneji a dele nez jakakoliv zelen. Ale i travnata plocha zrejme pohlti a zneskodni mnohem mene tepla nez takovy tropicky prales. Ale nechci ted mluvit o pralesich, staci mi ty nestastne, vetsinou tmave (a slunecni paprsky tedy ucinne pohlcujici) lidske stavby: Jsem presvedcen, ze kdyby nekdo spocital jen plochu silnic a jejich celorocni prispevek k zemskemu otepleni, ziskal by zajimava cisla. U silnic muzeme stavet stromy a tak je castecne zastinit. U budov a betonovych cest to neni stastne reseni, protoze zastinene (a tim padem hure vysousene) porezni (nasakave) budovy a zdi vubec se pak pred mrazy hure vysouseji a snaze nasledkem mrazu praskaji. I nejpevnejsi nedobytne hrady a jejich hradby, ktere odolaly najezdum a oblehani, se za par let sesypou diky nekolika stromum, ktere neprozretelne nechame vyrust v jejich blizkosti. Ale i tak diky za kazdy strom v betenovem a asfaltovem pekle nasich mest. Budovy by jednoduse mely byt stejne zarive bile jako primorska recka mestecka. Uz se tesim na bile chladive silnice s modrym znacenim.

Jaka je vlastne delka (plocha) a prumerna pohltivost tepla v prubehu prumerneho roku u vsech cest, silnic a dalnic na svete?

Kdybychom shrnuli zpusob jak muze krajina odolavat zahrivani vzduchu nad svym povrchem (co brani tvorbe oblacnosti -srazkovych mraku), jsou to zejmena tyto: a) premena slunecni energie cestou fotosyntezy b) pohlceni energie srazkami a odparovanim vody (srazky a odparovani vody ruznymi cestami vytvari podminky pro dalsi srazky a odparovani) c) reflexi (zvysenim odrazovosti povrchu pro slunecni paprsky) d) zastineni - to ovsem jen presouva problem ohrevu vzduchu z jedne plochy (stinene) na jinou (stinici). Dokonce ani zastineni pomoci mraku nepredstavuje velky efekt, protoze mraky svetelnou energii Slunce prevazne jen rozptyli nebo pohlti, takze jen mensi cast se odrazi do vesmiru. Stin nad pevninou take sice na jedne strane brani "suchemu" ohrevu vzduchu, ktery ma protisrazkovy efekt, na druhe strane omezuje i pevninske vyparovani ve prospech tvorby oblacnosti a vlhkosti nad morem.

Nesmime zapominat take na skutecnost, ze tvorba oblacnosti nad morem vede nejen k tvorbe systemu mracen obsahujicich mnohem vetsi mnozstvi vody nez bourky rodici se z vlhkosti vznikajici nad sousi, ale ze celkove muze mnohdy prezentovat jevy vyssi energie (silnejsi vitr, vetsi rozdily tlaku a teplot apod).

Nekomu se muze zdat, ze mikroklima nasich zoranych poli, erodovaneho terenu, silnic a mest je z hlediska celosvetovych procesu zanedbatelne. Situaci vsak zhorsuje fakt, ze prave pomery v pevninske casti zemskeho povrchu jsou pro charakter pevninskych srazek dulezite. Proc?

Slovensky mezinarodne uznavany hydrolog Michal Kravcik na zaklade teorie vlivu zmenseni pevninskeho vyparovani na pocasi predpovedel rozsahle povodne 90 let a pocatku 21. stoleti. Vysvetlil pri letosnich povodnich v slovenske televizi hlavni pricinu obrovskych zmen v charakteru srazek v poslednich letech a jejich niciveho ucinku. Jde o to, ze clovekem zmenena krajina ma stale mensi schopnost zadrzet a vyparit vodu a ta odteka kratkou cestou do rek a rekami do more. Vysledkem je, ze se oblacnost tvori ve stale vetsi mire spise nad morem nez nad pevninou. A tyto morske mraky, morska vzdusna vlhkost maji z celkoveho pohledu zcela jiny charakter nez vzdusna vlhkost a oblaka vznikla nad pevninou. Bourky "z morske vody" jsou mnohem mohutnejsi, prinaseji vetsi objemy srazek a vice potencialni energie, ktera se vybiji napr. tornady, ktera jsou pro suchozemske podminky mene obvykla a v nasich (stredoevropskych) klimatickych pomerech byla v minulosti vzacnosti. Navic i tornada suchozemskeho puvodu vznikaji spise nad krajinou narusenou, tedy nad takovou, ktera se snadno na velke plose zahriva, tedy zejmena nad krajinou odlesnenou. Efekt "nasavani" morské vlhkosti zdevastovanou pevninou je mimoradne vyznamnym prirodnim jevem, ktery posobi synergicky (k nasi skode ovsem) s rovnez nebezpecnym "sklenikovym efektem".

Co je pricinou rychleho "uteku" vody z pevniny? Je to predevsim odlesnovani a vubec odstranovani porostu schopneho zadrzet vetsi mnozstvi vody nebo jeho nahrazovani mene ucinnym porostem. Napriklad neni ani les jako les. Prirozeny les (prales) s bujnym podrostem jehoz puda je pokryta kobercem mechu a odumirajiciho dreva pokryteho houbami, epifytickymi rostlinami a lisejniky, pohlti mnohem vice vody nez holy, "prumyslovy" les s chudou erodovanou pudou bez kvalitniho porostu a narusenym ekosystemem. Tropicky prales v nemz je i posledni misto na slunci obsazeno nejakou skupinou rostlin, ma zase mnohem lepsi parametry pri zachytavani vody nez prirozeny evropsky les.

Take pritomnost porostu jako takoveho je dulezitym faktorem pri zachatavani vlahy. Zorana pole a strniste zachyti mnohem mene vody naz louka nebo alespon pole protkane alespon uzkymi mezemi po vrstevnici, ktere maji i dulezity protierozni ucinek.

Vodu pomahaji zachytavat i ruzne nerovnosti terenu. V Indii vyuzivaji systemu po obou stranach ukoncenych, kratkych kanalku ke zvyseni hladiny spodni vody. Voda v kanalcich stoji, dokud nevsakne do zeme, takze se tak rychle nedostane do rek. Je to primitivni, ale dulezita metoda zejmena tam, kde chybi kvalitni lesy a zelen vubec.

Pole plynule svahovita maji mensi zachytnost nez pole terasovita. Pole bez mezi maji mensi zachytnost nez pole s mezemi (zejmena, jde-li meze po vrstevnici a predstavuje-li zaroven terenni nerovnost - prolaklinu nebo vyvyseninu nebo je-li osazena stromy a keri).

"Krajina musí mít celkově větší retenční prostor.

Řeky musí být tepnami krajiny a ne kanály, měnícími vodu na mrtvý odpad, který je třeba co nejrychleji odvést pryč."
(Michal Kravcik)


Je tedy zrejme, ze emise sklenikovach plynu nejsou jedinou pricinou zmen pevninskeho klimatu. Jde o zmenseni pevninskeho vyparovani, s cim souvisi zejmena schopnost krajiny zachytit vodu (podle Kravcikovy teorie)a schopnost krajiny branit zahrivani vzduchu nad svym povrchem (podle me teorie).

A co muzeme udelat my, kteri nestavime domy ani silnice? Muzeme se pridat k hnutim za zachranu lesu, za uspory a nahradu fosilnich paliv, setrit energiemi (elektrina, plyn, snizit uniky tepla, zvysit ucinnost topidel apod.), muzeme se take rozhodnout, ze nebudeme spalovat nic, co lze druhotne vyuzit, muzeme se pridat k vysazovani stromu vsude, kde je to mozne. Pri spalovani Zemi ohrivame nejen primo, ale i neprimo - zvysenou produkci kyslicniku uhliciteho. Pokud spalujeme napriklad drevo stromu, ktere sami vypestujeme, nemusi byt rovnovaha kysliku a kyslicniku uhliciteho narusena a nemusime ke sklenikovemu efektu prispivat. Pokud vsak spalujeme fosilni paliva, zijeme na dluh, pujcujeme si od vlasnich deti.

Velmi jednoduchou metodu zvyseni procenta kysliku (na ukor CO2) vymysleli vedci, kteri zjistili, ze horni vrstvy oceanu a mori obsahuji velmi malo zeleza, a ze to je tedy prvek, ktery morskym rasam nejvice chybi. I proto potopene lodi a dalsi zelezny srot na dne mori zivotu v mori neskodi, ale pomaha. Idealni by bylo rozpustit v povrchovych vrstvach rozpustne zeleznate soli. I nepatrne zvyseni koncentrace zeleza muze mit velky vliv na produkci kysliku a vazani CO2.

Jinou metodou je zalesnovani a vysadba pevninske zelene, ktera take muze pohltit velke mnozstvi CO2.

Muzeme take snizit pouzivani automobilu, napr. ve prospech hromadne dopravy nebo vlastnich nohou.

Muzeme uprednostnit energii z obnovitelnych zdroju, zejmena na ukor energie vznikle spalovanim fosilnich paliv (nafta, uhli, zemni plyn)

Rozhodujici slovo ma ovsem prumysl a ochota zejmena prumyslovych statu snizit celkove emise a nahradit fosilni paliva ekologictejsimi, obnovitelnymi zdroji energie.

Darius Nosreti, Martin, srpen 2002

Zdeseni a sok: integrovany system vyhodnoceni rizika povodni neexistuje a nikdy neexistoval

Z osmi bodu schvaleneho protipovodnoveho systemu ochrany Prahy byl diky byrokratickym prutahum realizovan jen nulty bod a cast bodu prvniho. Tak byla urednicky zlikvidovana podnikatelska a lidska existence tisicu lidi. Nasledky budou dlouhodobe a buudou se vzajemne scitat, nasobit a umocnovat. Je to tragedie o to vetsi, ze se mesto Praha rozvijelo mnohem dynamicteji, nez zbytek republiky a Prazska povoden s sebou splachla mnoho z tohoto koncentrovaneho bohatstvi a hodnotne struktury vyroby a sluzeb.

Zasoby chloru a dalsich nebezpecnych chemikalii (chlor patri mezi bojove chemicke latky) ve Spolane Neratovice a dalsich take mely byt v case zaplav snizeny na jednu desetinu nebo aspon na hodnotu podle teorie optimalnich zasob, tak aby nebyla ohrozena vyroba.

Kdyz jsem se informoval, jake nedostatky ma pocitacovy system vcasneho varovani, ktery by umoznil vcas vypustit prehrady, zjistil jsem, ze neni sestaven ani zakladni algoritmus. Existuji jen nejake nejasne smernice o vypousteni prehrad, ktere v obecne rovine uprednostnuji ekonomicke zajmy energetiky a (opet zejmena ekonomicke) zajmy dalsich "uzivatelu" prehradnich nadrzi nad zajmy tech, kteri mohou byt stizeni potencialni povodni. Neexistuje tedy ani elektronicky rizeny system, ktery by sbiral "povodnove" klimaticke informace na vodnich tocich a v terenu a zasilal je do vypocetnich stredisek prehrad (nebo do nejakeho CENTRA) a neexistuje ani system, ktery by na jednotlivych prehradach (nebo centralne) tyto informace zpracoval a poskyt spravcum prehrad zavazne vystupy. Jsem spise za centralni reseni, protoze kvalitni zpracovani klimatickych informaci (vcetne modelovani budouciho vyvoje) mohou realizovat i dnes jen superpocitace (nedavno byl jeden takovy klimatologicky superpocitac spusten v Japonsku), krtere jsou i dnes velmi nakladne. Ale i jednoduche ridici algoritmy mohou napriste zmensit skody. Pri stoletych povodnich muze byt v nekolika kritickych dnech snizen prutok az o deset procent, pri vetsich asi jen o pet procent (co ale muze znamenat rozdil ve skodach v rozsahu mnoha miliard korun). Takovy system by ovsem neridil jen vodni nadrze, ale i evakuaci obyvatelstva a dalsi preventivni opatreni pri zvysenem riziku.

Existuje take velke procento obcanu, ktere dokaze i z dilcich zverejnovanych informaci vysokou komplexitou mysleni a intuitivne vyhodnotit miru bliziciho se nebezpeci. Mela byb byt zrizena trvala protipovodnova komise a v ni by mela byt dana prednost osobam s timto typem mysleni. Velkou skodu totiz zpusobila bagatelizace bliziciho se nebezpeci z ust ruznych specialistu, kteri si vetsinou nevidi dale nez na spicku nosu. Velmi kratkozrake bylo take tvrzeni o tom, ze Metro nebude zaplaveno. Kdo zna problematiku slozitych systemu, nebyl si tak jist.

Darius Nosreti 13.9. 2002

Ochrana Prahy je možná
Velké částí Prahy by vsak nemusily skončit pod vodou. Ředitel závodu Dolní Vltava Ing. Pavel Uher za. s. Povodí Vltavy může předložit již zmíněnou studii, kterou má k dispozici i pražský magistrát. Tam jsou navržena taková opatření, která by znamenala pro hlavní město téměř stejnou úroveň ochrany, jakou mají jiná evropská města. "Vídeň je chráněna na tisíciletou vodu, přesněji na vůbec největší povodeň, o jaké tam mají záznamy. Zlepšeni situace na některých místech by si nevyžádalo velké náklady. Při rekonstrukci nábřeží u Novotného lávky již byly vybudovány šachty s kotvícími prvky, do kterých stačí nastrkat svislé hradící trny, mezi které se položí kovové traverzy a utěsní se, aby voda neprosakovala. Ovšem tyto prvky nebyly objednány, tudíž ani vyrobeny a pochopitelně není ani určeno, kdo by je kde skladoval a v případě povodně osadil. Na tuhle věc by stačilo pár miliónů a část staré Prahy na pravém břehu by v zásadě přestala být ohrožena," tvrdí Ing. Uher. "Relativně nenákladná se jeví ochrana Stromovky, kde také stačí nechat vyrobit
několik hradících prvků. Poněkud složitější je situace kolem ústí pražských potoků, jimiž může vzedmutá voda vnikat poměrně hluboko do pražského území. Komplexně by se měla řešit i otázka kanalizace, tu je třeba také uzavřít. Nejsložitější bude budování ochrany Malé Strany," míní prof. Gabriel. Ředitel Uher zde odhaduje náklady na stovky miliónů. "I tady je třeba počítat s osazením hradících prvků v kombinaci z úpravou domů. Při rekonstrukci bývalých mlýnů na Novotného lávce se zdařila dohoda, takže lze zahradit okenní a dveřní otvory, aby jimi nemohla proniknout voda. Podobná věc se nepodařila například na Kampě, kde byl rekonstruován dům, v němž je nyní restaurace U stoleté báby. Úzký průchod mezi dvěma budovami bude v případě povodně nutno zahradit. Nelze žádat, aby restituent na své náklady chránil Malou Stranu před povodní. Kdyby město již mělo svou schválenou koncepci, tak by prostě přidalo peníze na zabudování potřebných prvků. Nakonec jsme dali souhlas k rekonstrukci i bez tohoto opatření.
Takových případů může být víc. Kampa zůstává nejslabším místem," přiznává ředitel Uher. Oblast Čertovky by v případě povodně byla postižena nejvíce. Pod vodou by se na Malé Straně ocitlo několik velvyslanectví, ovšem ohroženo by bylo i sídlo vlády - Strakova akademie. Obava z toho, že i vládě v takovém případě poteče do bot, by mohla přispět k tomu, že komplexní řešení ochrany Prahy před stoletou i větší povodní by přestalo být jen záležitostí magistrátu.



Ostatně odstraňování následků je vždycky mnohem dražší než prevence.
Stačí si vzpomenout na nedávné za plavý u Berouna. Škody na majetku a komunikacích dosáhly mnoha děsí tek miliónů korun.


Nepořádek nad Prahou

"Názory na ochranu před povodněmi se mění. Dřív panovala představa, že se řeka sevře hrázemi a voda pustí dolů. Ukazuje se, že to není šťastné řešení. Když se nevytvoří inundační území, snížení povodňové vlny se posílá po vodě dál a odnesou to vespod. Na Rýně na to doplatili Holanďané. Němci ted vykupují pozemky kolem řeky, vytvářejí tam zóny klidu s loukami, lesíky a rekreačními stezkami.
V případě povodně toto území zaplaví, a odlehčí tak partiím po proudu řeky. Také v případě Prahy je třeba jít touto cestou. Kromě dobudování ochranných hrází, ať již stálých nebo mobilních, je třeba udělat pořádek hlavně nad Prahou," doporučuje ředitel Uher. "Není třeba všechno zrušit, ale stavět tam na průtočných základech a odstranit odtamtud vše, co tam nepatří. Postup obecního úřadu v Modřanech je příkladem, že se to může podařit."

"Pražská území ohrožená záplavami lze rozdělit do čtyř skupin,"
vysvětluje prof. Gabriel. "Kategorie A jsou území neprůtočná, neaktivní, která je potřeba za každou cenu chránit pomocí vhodných technických opatření. Kategorie B jsou území rovněž neprůtočná, neaktivní, zaplavovaná vodou při stoleté povodni, která z ekonomických či estetických důvodů nelze chránit tak jako kategorii A. Příkladem mohou být Lahovice. Obytná podlaží musí být nad kulminační hladinou stoleté vody, stejně tak i trafostanice, měla by být zajištěna kanalizace, elektrické rozvody pod úrovní stoleté vody udělány jako ve vlhkém prostředí a měla by být připravena úniková cesta z obytných podlaží. Další zástavbu lze povolovat jen při splnění předepsaných bezpečnostních podmínek. Kategorie C jsou inundační území, která bývala v minulosti perfektně průtočná. Momentálně je tam situace mnohem horší. A konečně existuje i kategorie D, což jsou území kdysi i nyní dobře průtočná. V okolí Prahy je to vlastně jen oblast Berounky v úseku od Kazína po zaústění, zemědělsky využívaná," tvrdí prof. Gabriel.

Riziko pro Prahu výrazně zvyšuje nepořádek nad ní a postupné zastavování Trojské kotliny. "Částečné zlepšení situace by si v těchto dvou oblastech nevyžádalo velké náklady. Stačila by jen důslednost. Vždyť řada staveb a skládek zde již dávno nemá být, navíc se tu vyskytují zcela nesmyslné deponie. Na Pelc-Tyrolce jsou černé skládky dva tři metry vysoké a nikdo neví, co v nich je. Dokonce je tu skladována i sůl na zimní sypání komunikací. Velká voda tu horu soli spláchne do Vltavy. Pozemky u Vltavy jsou ovšem velmi vyhledávané. Projekty jsou předkládány s tím, že se jedná o zachování současného stavu, který ovšem v minulých desetiletích zaznamenal podstatné zhoršeni, a každý takový další projekt většinou situaci dále komplikuje," soudí prof. Gabriel.

"Kategorie A a B je tedy třeba chránit, protože jsou to zátopová území hustě obydlená, s cennými historickými památkami. U kategorií C a D naopak chceme, aby se tu voda rozlila, protože tak se sníží kulminační hladina u cenných oblastí. Není tedy zátopové území jako zátopové území. Jsou tu rozdílné snahy, ale slouží jednomu účelu. Ochraně Prahy. Pro aktivní inundační území kategorie C a D v oblasti soutoku Berounky a Vltavy a Trojské kotliny by ideální využiti představovaly přírodní parky s velkými travnatými plochami, solitérními skupinami stromů a keřů, turistickými stezkami pro cyklisty a pěší a neoplocenými koupališti. Stačí pár dní deště

V Praze nebyla velká povodeň více než sto let "V roce 1890 pršelo několik
dní koncem srpna v západních i jižních Čechách. Povodí se nasytilo a začátkem září se nad celým územím rozpršelo znovu. Během tři až čtyř dnů postihly vlastně celé Čechy ohromné povodně. Místní katastrofy jako nedávno na Berounsku mohou způsobit bouřky a průtrže mračen, stoletou povodeň v Praze jen několikadenní déšť," tvrdí ing. Bohuslava Kalasová z Hydrometeorologického ústavu. Kdy nás postihne, to samozřejmé nemůže předpovědět Ve druhém tisíciletí tohoto letopočtu však pouze toto století zůstalo zatím ušetřeno. Stihne to do roku 2000 svatý Petr, nebo pražský magistrát?

Pomalá reakce radních

"Podařilo se nám vyvolat jednání s primátorem, kterého jsme vzali na loď společně s dalšími magistrátními úředníky odpovědnými za povodňovou ochranu Prahy. Jeli s námi hasiči, lidi ze záchranného systému. Ukázali jsme slabá místa, vysvětlili, co se stane v případě povodně. Magistrát má k dispozici i naši studii," tvrdí ing. Uher.

Od této projížďky se moc nestalo. Půl miliónu korun schválených letos na jaře (23. 2.1995) na "postupnou realizaci protipovodňových opatření" je částka zcela nedostatečná. Díra u Novotného lávky zeje dál, ačkoliv by stačilo objednat nějakých sto metrů hrazení. Na projektu ochrany Malé Strany se také nepracuje. Aktivita magistrátu se podle ředitele Uhra přece jen zvýšila. Svědčí o tom i materiál připravený k jednání do Rady zastupitelstva hl. města Prahy. Týká se však spíš prostředků pro ověřování protipovodňové ochrany Prahy na matematickém a fyzikálním (hydraulickém) modelu Prahy. "Pomocí počítačů dokážeme leccos, ovšem určité věci nelze jen simulovat. Proto by Praha potřebovala stalý hydraulický model Vltavy a Berounky a přilehlého inundačního území. Jeho výstavba by přišla na několik miliónů, ovšem provoz by již nestál ani korunu. Ověření důsledků novostaveb v inundačním území by bylo v nejvyšším zájmu každého investora a ti by veškeré zkoušky financovali sami." Autoři myšlenky postavit v sousedství chuchelského dostihového závodiště obchodní, zábavní a rekreační centrum si tedy nejspíš budou muset počkat na hydrologický model, protože bez exaktní zkoušky jim Útvar pro rozvoj hlavního města Prahy sotva povolí tak rozsáhlou stavbu na území, které by vzhledem ke svému zařazení do kategorie C
mělo zůstat co nejvíce průtočné. Pokud ovšem nepřijde dřív stoletá voda. Pak možná ztratí sami zájem o to stavět v místech, kde jim voda může všechno zničit.


TOMÁŠ PUDIL

Z došlé korespondence:

From: "Josef Bilek" <bilek.josef@iol.cz>
Date: Fri, 23 Aug 2002 16:13:39 +0200
To: <Undisclosed-Recipient:;>
Subject: Aktualni postrehy k 33. tydnu

Dovoluji si jeste zaslat clanek od dalsiho pravidelneho prispevatele AAAWebpages.
JB

Aktualni postrehy k 33. tydnu

Doufejme, ze az zase nekdy pukne srdce Zikmundovi - ceskemu narodnimu zvonu nebudou si z toho ruzni nestastnici delat legraci a vykladat nam, ze z takzvane vedeckeho hlediska se nic nedeje. Narodni katastrofa se dostavila velmi rychle a
vyvrcholila presne dva mesice pote, co byla zvonem ohlasena. Copak asi dnes rikaji reprezentanti cirkve a duchovna, kteri se nechali slyset, ze neveri na lidove povery? Pote, co opadla voda, zacina se teprve ukazovat rozsah celeho nestesti. Ale take leccos jineho. Kdepak je podrobna informace o presnem stavu hladin v jednotlivych prehradach na slavne, bolsevikem do nebe vynasene vltavske kaskade, o ktere se dnes s podivem dozvidame, ze je s trochou nadsazky jeji sprava v rukou jedne rodiny? A kdopak nam za komunisticke ery denne vtloukal do hlavy, ze socialisticke prazske metro je uzasnym
krytem, ve kterem polovina obyvatel Prahy prezije cokoliv? Se zdesenim v ocich dnes musime dekovat nasim predkum, kteri uz ve druhe polovine devatenacteho stoleti vybudovali a za prvni republiky dodelali prazske ricni koryto, bez ktereho by dnes Praha ve svem centru prestala existovat. Je symbolicke, ze pod vodou se ocitly delnicke ctvrte, vydavane za bastu komunismu - Holesovice, Smichov, Liben, Karlin… Co by na to asi rikal soudruh Gottwald se svymi karlinskymi kluky? Neni zadnym velkym zjednodusenim, kdyz reknu, ze i po trinacti letech relativni svobody je hlavnim vinikem prazskych skod
bolsevicky slendrian - a ta pakaz dnes sedi v parlamentu a poucuje dal.

Nezustavejme vsak jenom u Prahy. K videni byly i jine veci. Socialisticky premier jasne ukazal svuj zpusob uvazovani. Pro nas konzervativce je lidska svoboda veci nedotknutelnou a mela by koncit az tam, kde se dotyka svobody nekoho jineho. Pro nasi soucasnou vladu jsou vsak obcane sbor nesvepravnych osob, ktere je treba zachranovat i proti jejich vuli. Nazorne nam bylo ukazano, ze ten, kdo chce chranit svuj majetek, bude vyvlecen ze sveho bytu jako zlocinec po vykopnuti dveri a zachranen - at se mu to libi ci ne. Ci svobodu ohrozovali obcane, kteri se rozhodli zustat ve svych bytech? Pouze svoji vlastni. Kde naopak byly informace pro vesnicany na Melnicku a leckde jinde, ze jsou ohrozeni. Vychvalovana verejnopravni televize, ktera konecne chvili jakztakz plnila svoji povinnost, misto toho vysilala nekolik hodin stare zabery s oznacenim "zive", popripade sebeoslavne reportaze, jak jsou jeji pracovnici unaveni. Za tyto uzasne sluzby, ktere se k tem nejohrozenejsim stejne nedostaly, protoze tam nesel proud, bude nepochybne CT pozadovat zvyseni koncesionarskych poplatku. Pominuto by rozhodne nemelo byt vysetreni odpovednosti za naprosto katastrofalni stav prazskeho metra, ktere
nesmyslne jezdilo tak dlouho, ze nemohla byt realizovana zadna ochranna opatreni - i kdyz je nepochybne, ze tuto a mnoho jinych skod zaplatime vsichni, uvital bych, kdyby lide kteri tuto odpovednost nesou, uz nikdy o nicem nerozhodovali - bojim se vsak, ze misto toho dostanou metal…

Na zaver se slusi vyjadrit k chovani tech nejvyse postavenych. Narod musel byt, stejne jako ja, dojat az k slzam, kdyz se milostive po dlouhe a organizacne tak narocne ceste, pri ktere nemohly byt nalozeny nase dve prvni feny, vratil sam pan president a proletel se nad Prahou ve vrtulniku. I na Kampu dosel a po Karlove moste se prosel - to budou snimecky, ze? Mezi celne povodnove turisty se zaradil i uradujici sef Evropske unie, aby nam oznamil, ze dostaneme penize, ktere bychom dostali stejne a k temto padesati milionum v te jejich podivne mene nam jeste dalsich deset pridal. To se pomejeme - cela ta slavna castka je tak asi desetinou naseho rocniho rozpoctoveho deficitu, ktery par nasich vsehoschopnych ministru vyprodukuje za par hodin. Rozhodne vsak nechci snizovat zasluhy skutecnych narodnich vlad v cele Evrope i jinde, ktere nam solidarne pomahaji - takove pomoci je treba nejen si vazit, ale byt pripraveni ji i vracet. Podle mych poslednich informaci prevzaly Spojene staty zastitu nad celou Kampou. Pokud to tak je, bude radost tam chodit a bude to brzy. Thank You …

Ing. Michal Simkanic

Jelikoz jsem stale jeste neprebudoval AAAWebPages, dovoluji si Vam zaslat tento clanek Petra Zantovskeho primo na Vasi e-mailovou adresu.
Se srdecnym pozdravem,
Josef Bilek.


Vstali noví bojovníci


Nikoli tváří v tvář katastrofě, ale pět minut po ní, se rodí v Čechách vojevůdci. Zažili jsme takové po loňském 11.září, kdy nás mnozí poučili o tom, že USA si „své“ teroristické útoky vykoledovaly svou bezcitností ke třetímu světu. Je to daleko, řekli jsme si tehdy, a nad poučujícími se na chvilku zavřela voda. Vylezli znovu. Teď. Jak krysy z děr.

Pan Patočka z Literárních novin nás v rozhlase poučil, že za povodně může volný trh, a zejména pak říční kaskády, udržující vodu v protipovodňových nádržích. Pan Jech ze Společnosti pro trvale udržitelný rozvoj nás poučil, že vodní dílo Gabčíkovo je zločin, ačkoli tento zločin průkazně zachránil miliardy forintů za neexistující maďarské škody. Paní Kubišová nás poučila, že je mnohem humánnější nechat lva umřít hladem, jak je tomu zvykem na středním východě, než utratit tonoucího slona bez naděje na záchranu. A mnozí komentátoři nás poučili o tom, že pražský primátor je neschopný ňouma, protože do televize zopakoval jedno z mnoha prognostických sdělení Povodí Vltavy, které neměl jak si ověřit.

Jak tato poučení číst? Znamená to podle pana Patočky, že když zboříme Slapy a Orlík, necháme zalít celou vltavskou kotlinu a zlikvidovat třetinu tamního života, přiblížíme se přírodě, přirozenosti a životu v pravdě? Znamená to podle pana Jecha, že likvidací Gabčíkova, které je, pravda po toku Dunaje pod Bratislavou, nezničíme bezprostředně bratrské jižní Slovensko, ale jen nějaké to Maďarsko, do něhož nám nic není? Znamená to podle paní Kubišové, že zvíře, které je průkazně v posledním tažení, je třeba trápit do posledního okamžiku jen proto, že ona moderuje televizní pořad o zaběhnutých kočkách? A znamená to podle komentátorů, že (jakýkoli) pražský primátor má být věštec, hydrometeorolog, ženista a ještě se usmívat na kameru, když si to právě média přejí?

Nebo je to jinak? Nepatří náhodou páni a paní Patočkové, Jechové, Kubišové a kritici pražského primátora do politicky velice široce definovaného klubu „těch, co spolu mluví“, jak je kdysi trefně nazval Miroslav Macek?

Umí si někdo z nás dnes představit, že by obyvatelstvo postižených obcí kolem Vltavy a Dunaje, ať už na jihočeské, severočeské či uherské straně vesmíru tleskali hrdinovi, který by vyhodil do vzduchu ony přehrady? Umíme si představit ten zástup dobráků, kteří si filmují nad zatopenou Trójou dodýchávající zvířata v živém přenosu? A umíme si představit, jaké fanfáry by se nesly nad Prahou po povodních, kdyby jí stále vládl muž jménem Kasl?

Bane, všechno je jinak. A mnohem prostěji. Pět minut po katastrofě se nám urodila spousta vojevůdců. Zbývá jen zeptat se: Chcete je?



Petr Žantovský