Zapomeňme na Ameriku!
Prezident USA reaguje na účetní skandály firem, aniž by uvažoval o širších
příčinách

Zemi, ve které si menažeři a správcové předních společnosti bez uzardění ulévají
bokem miliardy, již není pomoci, a Bushovo volání po přísnější kontrole a vyšší,
třeba i trestní, odpovědnosti, je hlasem volajícího v poušti. V této fázi již nejde
o pár hříšníků, ale o normu a styl, které byly utvořeny na základě nekritického,
jednostranného a tím krátkozrakého nadržování mamonu, obchodu a zisku, které
se stalo základní filozofií vrstev, které v USA ovlivňují vývoj a budoucí
prosperitu. Svůj díl tu sehrála i byrokratická mašinerie, otupující ve sféře
podnikové, samosprávné i státní veškeré přirozené tvůrčí, inovační, morálně
inspirované podněty ve jménu "kázně a pořádku", formálních opatření
a jejich formálního plnění.

Hluboká krize, která se valí na světové burzy a zejména americkou ekonomiku nemá
kořeny ve zvýšení hospodářské kriminality v USA, ale v hlubokém mravním úpadku
země, počínaje vysíláním zvrácených televizních pořádů a konče převahou
spekulativního kapitálu a spekulativních ekonomických opatření, tedy takových,
které ve skutečnosti, zejména z dlouhodobého hlediska a tváří tvář nezvládnutým
externalitám svého dopadu, nemohou být zárukou hospodářského růstu, a ani svými
autory nebyly takto upřimně zamýšleny. Dnešní měna není podložena zlatem, ale
téměř výhradně opatřeními ekonomické povahy. Pokud jsou tato opatření nekomplexní
a nezodpovědně krátkodobá, může dojít k ohrožení samé podstaty ekonomického života
země, jejího oběživa, měny, co jde v USA samozřejmě ruku v ruce se zneklidněním
investorů a burzy.

Vím, že je těžké dodržovat legalitu a legitimitu ekonomických zásahů (neboť i způsob
vedení účetnictví může mít charakter zásahu) ve společnostech, jejichž obrat je
srovnatelný s národním důchodem nějakého státu. Je tu vždy nutkání činit stále
účinnější a "tvořivější" ekonomické zásahy. Někdo může podlehnout
nesprávnému pocitu, že maximální prosperita takové firmy za každou cenu (třeba
i za cenu různých podvodů)je v národním zájmu a uvést pro to řadu důvodů
(zaměstnanost, odvody na daních aj.). Jenomže, jak vidíme, příliš riskantní
zásahy mohou v konečném důsledku národní zájmy ohrozit, a to i za situace, kdy
získaný profit z takových nečistých operací zůstává a není rozkrádán. Nečisté
zásahy také narušují klima podnikatelské (a postupně i celospolečenské) morálky
a vytvářejí klima zhoubné, které má velkou setrvačnost a může vést k růstu vlivu
různých mafií či fašizaci společnosti.

Amerika je, navzdory mínění různých levičáků, ještě stále jednou z nejmorálnějších
zemí světa v nejširším i nejuzším smyslu toho slova. Američané především "umí"
demokracii. Mají ji v krvi a mnohé generace Američanů žili doma plodný a bohabojný
život v prostředí relativně vyspělé svobody a ekonomického dostatku. Ještě stále
je Amerika jednou z mála zemí, kde se může člověk realizovat a zůročit své
schopnosti v prospěch sebe a celé společnosti. Ještě stále je Amerika Bohu
milou zemí svobody a prosperity. Za nesystémové aspekty své demokracie však
platí Amerika rok od roku vyšší cenu a morálka v některých aspektech upadá.

Ve vzduchu visí zatím nevyslovená otázka, zda je v čase nesmírné mobility kapitálu
jednotná měna, americký dolar, a existence všemocných nadnárodních společností
výhodou nebo zda to s sebou přináší rostoucí riziko celoamerické nestability.
Systém ekonomicky více samostatných států může být zejména z hlediska různých
rozsáhlých ekonomických pohrom, stabilnější, než příliš těsně provázaný řetěz
jednotné ekonomiky.

Takže i Američané si zatunelovali.
Ne, běžný účetní, který musí kvůli padesátníku, který mu nesedí v uzávěrce, trávit
noci v práci, by něčeho takového nebyl schopen. To mohou dělat jen lidé, které
na jejich místa dostal někdo, kdo věděl, proč je tam (a právě takové) chce mít,
lidé, kteří vědí, že se to tak dělá, že kontrolor i auditor se dají koupit, kteří
mají vlivné známé dost nahoře, stručně lidé, kteří patří k SÍTI. A síť nedovolí,
aby se slušný člověk dostal vysoko. Síť demoralizuje společnost, a to i tehdy, když
nejde o systém centrálně řízený, ale "jen" o síť nestandardních korupčních
a korumpujících vazeb známostí a vzájemných služeb.

Není pomoci zemi, která až v roce 2002 přišla na to, že za závažné úmyslné účetní
machinace vedoucí k osobnímu obohacení by mohla být sazba větší než pět let! Nebo
že ukradené peníze by se asi měly vrátit! Že FBI a CIA v hospodářské oblasti totálně
selhaly. Každý zelenáč přijatý do těchto služeb může, nebude-li omezován starými
byrokraty, vykonat pro záchranu amerického hospodářství více než 10 protřelých
agentů, kteří se již tak sžili s oficiálním americkým establishmentem, že přejali
jeho styl a "morálku". Na tváře odhalených proruských agentů je dost
odpudivý pohled. Představují ztělesnění amerického "ideálu" příslušníka
vyšší vrsvy, bez morálky, bez vztahu k lidem a s hlubokou úctou k penězům. Jak
mohou tyto kožené huby zastávat vysoká místa ve zpravodajských institucích? Jak
si může někdo myslet, že budou odolávat korupci a zverbování "nepřítelem"?
Jakto že až dnes vyšlo najevo, že americké právo a kontrolní instituce se dají
obejít stejně snadno jako ty naše? Jakto že se americký prezident probudil, až
měl i poslední zloděj svou kořist doma? Odvolat (když ne zavřít) je třeba především
všechny americké poslance a senátory, kteří dopustili, aby si lidé na nejvyšších
postech na takový bezprávný stav zvykli. Kdopak by si nešel za pět miliard sednout
na pět let? Znám lidi, co by za tolik peněz byli ochotni nejen sedět, ale dokonce
i pracovat. Trestní sazby jsou pro tyto kauzy v USA trestuhodně nízké. Lidé, kteří
v USA tunelovali miliardy, mají již dnes takovou moc, že by ze dne na den byli
schopni udělat s Ameriky totalitní stát, jen aby nemuseli jít do chládku nebo
se vzdát svých výhod. A hlavně: Jsou jen malými články anonymní sítě, do které
je zapleten kdekdo a kterou od jistého okamžiku nelze zrušit, pokud se nemá
zastavit hospodářský život země. Amerika při vší své svobodě je dnes potenciální
totalitou. Musí se vykonat velmi radikální kroky pro to, aby se tato eventualita
nestala skutečností.

Čímpak chce Bush zastavit ty hordy rozežraných lumpů, kteří podle všeho již
v ekonomické sféře ovládli celou Ameriku? Jeho právní a ekonomické návrhy nejsou
špatné. Ale přicházejí pozdě. Americký národ již zjistil, že podvod se vyplácí
a dohnal velmi rychle národy východního bloku. Z následků této morální degradace
se Amerika neprobere ani za několik generací.

Jakpak chce Bush obnovit důvěru investorů, když ti největší investoři jsou těmi
největšími lumpy (a sami sebe a své "kamarády" ze světa obchodu dobře
znají) a nedají ani cent do obchodu, jehož hlavním a jediným motivem je spolehlivý
zisk, lépe řečeno nejvyšší zisk, a to zisk za každou cenu?

Myslí si snad někdo, že dělám reklamu komunismu? Kdepak, právě tito bezcharakterní
kapitalisté se nejvíce blíží našim českým a slovenským postkomunistickým bolševikům,
stavějícím nezadržitelně mocné impérium ekonomického fašismu, impérium stojící
na hliněných nohou mafiánské a státní manipulace a síti korupčních vztahů.

Po desetiletích budování příkladné moderní kapitalistické společnosti USA dospěly
k oživení molochů, založených na systému kolektivní nezodpovědnosti, která je
ještě dále umocňována (a její průkaznost zastírána) vstupem dalších zrůdných
a systémově pochybených, tentokráte auditorských společností nebo rovnou i
zkorumpovaných státních orgánů do hry.

A tito lidé by na čele s Bushem měli garantovat bezpečnost globální kontroly
na americký způsob? Nevidím žádný rozdíl mezi lumpem americkým, ruským nebo českým.
I když mechanismy, které vedli k nastolení jejich vlády byly rozdílné, síť korupčních
a korumpujících vazeb, která se globálně tvoří má všude stejné základní vlastnosti
a jejím účinkem všude nastupuje nedůvěra v politické, státní a ekonomické instituty,
fašizace společnosti a kritický vývoj ekonomiky hledající útěchu nakonec vždy
ve zbrojení a válčení.

Amerika je sice daleko, ale krize ekonomiky USA nás tvrdě postihne, mj. protože
pro změnu naše lumpácké vedení dělá všechna svá hazardérská makroekonomická opatření
s výhledem na standardně fungující světovou ekonomiku a další důležité vnější
i vnitřní faktory. Zapomínáme na teorii katastrof, která nás učí, jak nevýhodně,
v negativní fázi, se mohou sejít celé řady důležitých ukazatelů. Pak se i nejhorší
sny mohou stát snadno skutečností. Člověk, který sleduje současný svět, a nelže
sám sobě, může oprávněně předpokládat, že celá řada ukazatelů zasahujících i naši
zemi bude mít v blízké budoucnosti spíše negativní vývoj. Rozvoj obezity
a srdečně-cévních onemocnění, změny světového klimatu, krizový vývoj v rozvojových
zemích, dopady narušení rozmanitosti živočišných a rostlinných druhů a jejich vazeb,
shoršení zdravotního stavu mládeže, zvýšení procenta důchodců, časté úrazy a smrt
mladých lidí, šíření narkomanie, silná xenofobie Čechů a naše neschopnost plně
intregrovat občany a imigranty olišné národnosti, nedůvěra ve finanční instituce
a desítky dalších jevů se mohou ve svých negativních aspektech i u nás sečíst
zcela nečekane a z hospodářského hlediska ve smrtící kombinaci, např. právě v čase
krize americké ekonomiky a světových burz.


Ne, nemyslím si, že náš hlas má vliv na dění v USA. Možná na takovou kritiku nemáme
ani právo, zejména proto, že naše vlastní země v korupci, zmanipulovanosti a zločinnosti
Ameriku daleko přesahuje. (Má to ovšem tu výhodu, že morální pád nás již nečeká,
nemáme už kam spadnout.) Víme již, že Amerika stále méně může být vlajkovou lodí
naší demokratizace a hospodářské reformy a garantem globální kontroly a bezpečnosti,
která s požadavkem kontroly souvisí. Brali jsme po listopadovém puči Ameriku jako
velký příklad a naději, ale nyní jsme již mnozí přestali věřit, že si Amerika dokáže
zamést byť jen před vlastním prahem. Amerika se musí zastavit a zamyslet se sama
nad sebou, jinak může mít její pomoc světu nedozírné následky pro svět i pro Ameriku.

Amerika hluboce podcenila nutnost své vlastní kontroly, svých společností, bank,
byrokracie včetně orgánů kontroly. Amerika podcenila nutnost regulace, včetně
regulace svobodného trhu a svobodného podnikání vůbec. Amerika podcenila nutnost
udržet fungující trestně-právní systém. Amerika podcenila nutnost neustálé výchovy
občanů k občanské uvědomělosti a angažovanosti. Jednou větou: Amerika podcenila
funkci mozku v porovnání s autonomními funkcemi hospodářského a ekonomického "těla"
společnosti, bez ohledu na to, jak funkci centrálního "mozku" komunisté
zdiskreditovali. Amerika také zapomněla, že funkce plánovacího, kontrolujícího,
hodnotícího a regulujícího mozku společnosti musí přesahovat ekonomická témata
a minimálně řešit externality ekonomických opatření.

Komunisté zvolili centrální plánování bez individuální odpovědnosti. Amerika zvolila
téměř úplnou svobodu, vložila nereálné naděje do lidské zodpovědnosti, a vyprodukovala
rovněž poměrně značné procento nezodpovědných akciovek a téměř anonymně řízených
společností jako ekonomika komunistická a postkomunistická.

Naše pupeční americká šňůra bude muset být přervána a budeme muset hledat více svou
vlastní cestu. Je to škoda, protože napodobit něco fungujícího je snazší než vytvořit
něco nového.

Zapomeňme na Ameriku, říkám, a mrzí mě, že se tak nechtíc stavím do jedné řady
s různými orientálními fanatiky a mečiarovskými - špidlovskými babkami-demokratkami,
které nakonec stejně vždy volí komunisty.
Zapomeňme na Ameriku a zastavme naše vlastní "menažery", dokud je čas!

Proč by mělo vedení kolabující železnice brát statisícové platy? Proč by vedení
krachujících bank mělo dostávat milionové odstupné? Proč by mělo být umožněno,
aby si tuneláři své nakradené peníze nechali jen proto, že na manipulované účetnictví
není zvláštní zákon? Konání, které znevýhodňovalo subjekt, který nám svěřil
nějakou hodnotu k úschově nebo pro nějaké podnikání, konání, které bylo pro klienta
výrazně nevýhodné, např. ve srovnání s obvyklým postupem a průběhem a srovnatelnými
případy bylo trestné již za komunizmu. A tam, kde nestačí zákon, je třeba dát závazná
doporučení pro tvorbu různých obchodních smluv, aby práva klientů a podílníků byla
zajištěna. Dobře si vzpomínám, na detailní znění koprodukční smlouvy komunistického
Filmexportu k výrobě jednoho filmu, na němž jsem začínal jako asisten režie; ze
smlouvy bylo jasné, že neunikne trestu, kdo by chtěl zájmy partnera hájit jinak než
zájmy vlastní a jinak, než je obvyklou praxí (např. podle obvyklých cen). Takže prodat
něco pod cenou nebo koupit věc předraženou bylo trestné. Podrazit klienta-partnera
bylo trestné. Estébáci ve Filmexportu byli zřejmě moudřejší než náš ministr
spravedlnosti a celý parlament.

Naše hospodářská sféra musí projít rovněž sítem zpětné očistné kontroly, a to minimálně
za pět let, tedy od roku 1988. Věřím, že tak máme šanci se zbavit všech "pubertálních"
výtržníků, kterými se naše ekonomika jen hemží. Ve škole skoro propadali a nyní
bez uzardění likvidují naši zem coby "velcí" podnikatelé a budují téměř
neproniknutelné amorální hradby osobních korupčních vazeb, přes které se již pomalu
nedostane jediný poctivý obchod, jediný dobrý úvěr, jediné spravedlivé soudní rozhodnutí
a jediný tvůrčí člověk.

Darius Nosreti

---

původní zpráva:
Bush chce vyšší tresty za finanční podvody
Prezident USA reaguje na účetní skandály firem

Vrátit důvěru Američanů v kapitálové trhy a hospodářství se rozhodl prezident
George Bush. Navrhl vyšší tresty za finanční a účetní podvody a oznámil zřízení
zvláštního oddělení pro potírání podvodů při ministerstvu spravedlnosti. Uvedl dále,
že na posílení kontrolní činnosti poskytne americké Komisi pro cenné papíry a burzy
sto miliónů dolarů. Opatření jsou reakcí na sérii účetních skandálů, které nahlodaly
důvěru investorů a hrozí se stát pro Bílý dům politickou zátěží zejména v období
blížících se voleb do Kongresu.

SKANDÁL KOLEM WORLDCOMU POTOPIL BURZY
KRACHUJÍCÍ ENRON BOHATĚ VYPLÁCEL VEDOUCÍ MANAŽERY
ANDERSEN PODLE SOUDU BRÁNIL SPRAVEDLNOSTI

Bush ve svém vystoupení na newyorské burze navrhl kroky, které jdou dále než jeho
březnová opatření, jimiž reagoval na skandál s účetními machinacemi energetického
koncernu Enron, který skončil koncem loňského roku bankrotem. Bush uvedl, že navrhne
zdvojnásobení trestní sazby za úmyslné podvody z pěti na deset let vězení a přinutí
auditorské společnosti, aby neničily dokumenty auditu. Podle Bushe se musí auditorské
firmy a účetnictví dostat "ze stínu", aby bylo průhlednější a dávalo investorům
a akcionářům větší jistotu a důvěru.

Investoři jsou v USA ostražití
Prezident v projevu několikrát zopakoval, že členové podnikového vedení, kteří
získají peníze na základě finančních machinací s podnikovým účetnictvím, je budou
muset vrátit, a nikdy by se neměli dostat do vedoucí funkce ve veřejně vlastněných
společnostech. Vedení firmy bude muset také spolupodepisovat účetní uzávěrky
a finanční prohlášení a nést za jejich pravdivost odpovědnost.

Bush uvedl, že podniková sféra ve Spojených státech musí dodržovat "vysoké
etické standardy" a vyhnout se pokušení k podvodům, které se částečně rodily
v blahobytných devadesátých letech. Uvedl, že přes teroristické útoky z loňského
roku a útlum se americká ekonomika znovu rozbíhá k trvalejšímu růstu, a to také díky
daňovým škrtům, které prezident prosadil v Kongresu. Mnozí komentátoři považují
však nynější hospodářské oživení za velmi nejisté a poukazují zejména na prozatímní
ostražitost investorů, jejichž peníze by mohly oživení upevnit.

"Spojené státy proto potřebují důvěru v charakter a chování byznysmanů",
řekl Bush a dodal, že každou dobrou zprávu vždy doprovází nějaký skandál. Vlnu skandálů
odstartoval loni pád Enronu, jehož vedení odprodejem akcií před kolapsem patrně díky
důvěrným informacím získalo milióny dolarů, zatímco tisíce zaměstnanců přišlo o penzijní
úspory. Auditorská firma Andersen tehdy zničila dokumenty, a proto je vyšetřování o
účetních praktikách prakticky ve slepé uličce.

čtk, lidovky

---

PROJEV FIDELA CASTRA


Projev presidenta Kubánské republiky Fidela Castro Ruz na veřejném
shromáždění k uctění Revoluce, pořádaném při příležitosti 49. výročí útoku
na kasárna Moncada a Carlose Manuela de Céspedes na náměstí Revoluce "Abel
Santamaría Cuadrado" v Ciegu de Avila,26. července 2002, v roce "Hrdinných
vězňů imperia".

Spoluobčané,

dějiny prokázaly, že nic nedokázalo porazit náš lid v jeho ušlechtilém
bojovém zápalu a že fyzické zbraně nejsou silnější než myšlenky.

Gómez a Maceo se svou houževnatostí a hrdinstvím dnes projíždějí jako
neporažení jezdci naší zemí. Céspedes a Agramonte nám přinesli ústavnost a
spravedlnost, za které prolévali krev ve svrchované a svobodné republice,
již vyhlásili v roce 1868. Myšlenky Martího ovládají národ pracujících, jímž
dnes jsme. A nic nemohlo zabránit, aby z proletářského ducha země, budované
po staletí z krve a potu otroků a dělníků nevytryskla s nezničitelnou a
věčnou silou svrchovaná touha po svobodě a všeobecné spravedlnosti, kterou
si vyžádal náš národní hrdina: socialismus.

To, čím dnes jsme, jsme dokázali uhájit se ctí a v duchu lidskosti a
spravedlnosti, které jsou neuhasitelné jako věčný oheň.
Provolejme zvláštní slávu tomuto 26. červenci a těm, kteří na den
přesně před 49 lety prolili svou krev a položili své životy, aby znovu, se
stále rostoucím uvědoměním, pokračovali v cestě, kterou nastoupili jejich
předchůdci.

Provolejme slávu lidu, který dodnes uchoval spravedlivé myšlenky a
hrdinské tradice, v nichž byl vychován, a zachová je i zítra a bude je
udržovat až do konečného vítězství!
Co jsme a čím budeme, ne-li jedinou historií, jedinou myšlenkou,
jedinou vůlí na věčné časy?

Čím jsou dnes, 26. července, Ciego de Ávila a Morón, kteří byli včera
úzkou stezkou, kterou zamýšlel nepřítel oddělit Východ od Západu? Stali se
nezničitelnou cestou, která spojuje myšlení, hrdinství a vůli k boji
nezdolné bašty, jejíž nezávislostí chtěl Martí zabránit a také zabránil
mocnému a expansionistickému sousedovi ze severu, aby se roztáhl po Antilách
vpadl na území naší Ameriky s ještě větší silou.

Avilané a ostatní obyvatelé bývalé provincie Camagüey: bez vašich
včerejších obětí by naše dnešní sny byly neuskutečnitelné.
Sotva před 12 roky mnozí ve světě očekávali, že uvidí pád posledního
socialistického státu na západě: Kuby. Neuplynulo mnoho času a dnes naopak
nemálo lidí této planety žije v očekávání, jak se rozvinutý kapitalistický
svět v čele se Spojenými státy dostane z kolosálního a chaotického
hospodářského zmatku, v němž se ocitl. Ti, kteří včera tolik mluvili o
konci dějin, by se mohli ptát, zda snad tato hluboká krize neznamená začátek
konce politického, ekonomického a společenského řádu, jenž představují.
Vědomi pohromy, kterou takový systém trpí, však nutně neznamená, že
bychom neměli být realisty, že bychom měli trpět přemírou optimismu, nebo
vidět přeludy uprostřed toho, co je dosud pustou pouští.
Lidé, kteří nějakým způsobem předvídali dějinný zvrat, obvykle viděli
zánik tragédií jak časově nejbližších, tak příštích. Dnes bychom museli být
opravdu slepí, abychom nepochopili, že barbarský a krutý světový řád, v němž
současné lidstvo žije, se nemůže udržet příliš dlouho.

Dějiny prokázaly, že z hlubokých krizí jakéhokoli vládnoucího systému
vždy vzešla nová epocha vývoje lidstva.
21. století nebude jako to, které nedávno skončilo. V něm se lidstvo
rozmnožilo čtyřikrát rychleji, než v předešlých statisících let, během nichž
se člověk potuloval lesy, stromovím, řekami a jezery Země, hledaje obživu v
některých z těch temných koutů planety, které jsou dnes ohrožovány
preventivními a překvapivými útoky. Mohli bychom dnes pociťovat až závist k
našim ušlechtilým barbarským předkům!

Když psal Marx v roce 1848 Komunistický manifest, zdálo se, že asi
jediným omezením nevyčerpatelného zdroje bohatství, který by umožnil
existenci skutečně spravedlivého společenského řádu, důstojného lidských
bytostí, je vykořisťovatelský a nemilosrdný kapitalistický systém zrozený z
buržoazní revoluce. Ani jeho skvělý génius nebyl schopen si představit, jaké
škody kapitalismus ještě způsobí lidstvu.

Lenin odhalil a analyzoval jeho imperialistickou fázi.
Dnes, téměř o sto let později, trpí lidstvo hrůzami neoliberální
globalizace.
Každá z těchto etap, jimiž vyčerpává kapitalismus svou existenci,
postavila před lidstvo nové obrovské výzvy.
Před sotva 30 lety málokdo ve světě hovořil o životním prostředí.
Pojmy a témata související s ničením lesů, erozí a zasolením půd, změnami
klimatu, mizející ozónovou vrstvou, obrovskými masami tajícího ledu, s městy
a celými národy osudově odsouzenými k zániku pod hladinou moře, se
znečištěním vzduchu a vod, s nadměrně vyčerpávanými mořskými zdroji, se
zdály být výmysly katastrofických vědců, nikoli hmatatelnou skutečností.
Jaký význam mají pro naprostou většinu lidstva senzační pokroky vědy,
vesmírné lety, možnost kolonizace Marsu a podobné záležitosti? Co z nich
mají miliardy hladových, nemocných lidí, úplných nebo f
unkčních analfabetů, obývajících tuto planetu?
Co jim říká pomyslná existence Organizace spojených národů a Valného
shromáždění, když neexistuje nic než Rada bezpečnosti, v níž má pět zemí
právo veta, a skutečná tyranie ve všech oborech přísluší hegemonické a
panovačné velmoci ?

Jaké vysvětlení dát dvěma stům milionům dětí, které pracují, aby se
uživily, dalším, jež jsou prodávány na tržištích rozkoše, nebo každoročně po
milionech umírají, ačkoli mohly být zachráněny s nákladem pouhých několika
centů na jedno dítě?
Čím se vlastně můžeme pyšnit?
K jaké třídě lidstva patříme?
Uvědomme si tyto skutečnosti. Předejme prosté poselství pravdy
miliardám lidí, kteří je tak či onak prožívají a mohou je vnímat - a nebudou
ani sofistikované zbraně, ani mechanismy na výrobu lží a klamu, schopné
zničit svědomí lidstva.

Egoismus, ambice, nenávist, závist, rivalita, nejhorší instinkty jsou
zasévány všude. Vzdělání, které dělá z malých dětí lidské bytosti a nezbytné
minimum politické kultury pro mládež a dospělé, které by je učinily
schopnými porozumět světu, je to, co nejvíce schází lidstvu na největší
části planety.

Ze všech zel stvořených rozvinutým kapitalismem snad žádné není tak
zhoubné, jako šablony konzumního života a zvyklostí, stejně ireálné jako
nedosažitelné, které komerční reklama každodenně a v každou denní hodinu
vštěpuje světové populaci, přičemž na ně lidstvo každoročně vynakládá bilión
dolarů. Kdyby se polovina této částky investovala do vytváření hodnot a
racionální výchovy národů, tvář planety by se změnila.

Lidé nejsou vychováváni k uplatňování realistického modelu spotřeby a
rozdělování, který by zahrnoval nekonečné kulturní a duchovní bohatství, jež
by bylo lidstvu dostupné spolu s výživou, bydlením a dalšími základními
hmotnými statky, aniž by se ničila příroda. Dělá se pravý opak a to je
nesmírná tragédie.

Kuba je skromným příkladem toho, čeho by se dalo dosáhnout s
minimálními prostředky.

Náš současný boj nabývá na výraznosti, neboť čelíme nepřátelství a
agresi vlády, jež představuje souhrn nejdrtivější moci, jaká kdy existovala,
která však zcela postrádá etické, sociální a humanitární hodnoty, jež
ohrožený druh, jako je náš, potřebuje ke svému přežití.

Dvacet amerických univerzit otevřelo kursy, aby vysvětlilo složité
propletence, jež doprovázejí nejnovější kousek neoliberálního kapitalismu:
účetní podvody.

Co je to účetní podvod? Je to drzá loupež, zločinné okrádání desítek
milionů Američanů, kteří si koupili akcie velkých podniků, nebo do nich
investovali stovky miliard dolarů, loupež, jež přímo poškozuje pracující v
důchodu, jejichž fondy byly vloženy do zdánlivě výnosných akcií.

Skandál kolem podvodu vyvolal polemiky a přímá či nepřímá nařčení mezi
politickými představiteli Spojených států. President Bush v nedávném
proslovu v Alabamě naznačil, že vina padá na předchozí vládu Spojených
států. Řekl, že ekonomika USA trpí recesí, kterou vyvolalo hospodářské
opojení 90. let. Aniž by uvedl jméno presidenta Clintona, kritizoval tuto
kulturu, v níž neomezené podnikatelské zisky byly tím nejdůležitějším na
trzích, aniž by někdo myslel na zítřek.

Demokratičtí předáci shodně s významnými tiskovými orgány odpověděli
tvrdou přímou kritikou a upozornili na stejné praktiky současného
presidenta, které nyní "hodlá čistit". Poukázali na případ podniku na
pokraji krize, jehož situaci Bush jako řídící pracovník dobře znal. Své
akcie, jež si dosud uchovávaly vysokou cenu, prodal tehdy za 848 560 dolaru.
Šéf demokratické většiny v Senátu navíc požádal kontrolní orgán Burzy,
aby zveřejnil informaci o zvýhodněných půjčkách za nízké úrokové míry, které
president získal, když pracoval ve vedení společnosti Harken Energy.
Obvinění se šíří, zatímco se "úspory a důchody milionů investorů a
důchodců scvrkly o více než bilión dolarů", komentuje situaci významný
tiskový orgán.

Dopady na americké a evropské burzy byly uprostřed krize roku 2000
katastrofální. Silně je pocítila i světová ekonomika, jejíž naděje na lehké
oživení v roce 2002 utržila rány.

Přes 50 % amerických spotřebitelů je držiteli aktiv na trhu cenných
papíru, což může záporně ovlivnit hospodářské oživení.
Nezaměstnanost v USA dosahuje již 6 %.

Pět pololetí za sebou se kumulovaly poklesy podnikových zisků.
Nejdůležitější ukazatele hodnoty akcií na newyorské burze, Dow Jonesuv
index a Nasdaq, poklesly od března 2000 do dneška o 31,6 % a 73,9 %. V
posledních dvou týdnech ztratila newyorská burza 1,4 bilionů dolaru.
V úterý 23. července se newyorská burza v důsledku účetního podvodu
druhého největšího podniku světových spojů WorldCom znovu zhroutila. Ve
středu 24.7. uzavřela s relativním vzestupem. A včera, ve čtvrtek 25.7.
bylo oznámeno, že dvanáct investičních bank je vyšetřováno v souvislosti s
možnými účetními podvody. Nikdo si nedokáže představit, jaké překvapení ho
čeká příští den.

Současná administrativa je obviňována, že po řade let s vysokými
přebytky způsobila svou hospodářskou politikou vznik finančního deficitu.
Veřejný dluh stoupl na 6 bilionů, tedy 66 000 dolarů dluhu na hlavu
každého Američana.
Obchodní deficit dále roste. V roce 2002 může dosáhnout 500 miliard
dolarů.
Zahraniční financování kleslo na necelou polovinu.
Stejnou měrou se snižuje podíl zahraničních investic.
Dolar devalvoval vzhledem k euru a jenu.
Úroková míra poklesla ne nejnižší úroveň za 40 let, což je známkou
pochybností a nejistoty .
Existují i pozitivní ekonomické ukazatele, které však sotva vyváží
zmíněný soubor tíživých nepříznivých faktorů.
Nezmínil jsem se ani slovem o tom, co se děje v Latinské Americe, kde
je podle údajů, jež jsou našemu lidu známy, hospodářská a sociální situace
strašlivá a stále se zhoršuje.

Vzhledem k významnému vlivu ekonomiky USA na hospodářství zbytku světa
včetně Kuby, která vedle blokády nepřímo pociťuje důsledky mezinárodní
hospodářské krize, nejsou číselné údaje potěšitelné pro nikoho. Soubor
problémů, jež se ve světe hromadí, objektivně ukazuje na katastrofu
neoliberální globalizace a neudržitelnost takového hospodářského řádu.
Vzhledem k tomu, že je Kuba zemí třetího světa, trpí rovněž důsledky
nízkých cen cukru a niklu. Na dosud trvalém 15-procentním ročním růstu
cestovního ruchu se po deseti letech ničivě podepsal teroristický útok na
newyorská "dvojčata", negativní vlivy světové hospodářské krize na toto
odvětví a rostoucí ceny životního pojištění a paliv. Přestože je Kuba déle
než 40 let vystavena hospodářské blokádě ze strany Spojených státu,
šetřením a efektivní a čestnou správou zdrojů překonává její následky. V
jejím hospodaření není místo pro špinavé obchody, rabování veřejných fondů,
praní peněz, obchod s drogami a jiné podobné jevy. Nejsou zde děti beze
škol, bosé, či žebrající o almužnu. Jejich zdraví chrání třináct očkování.
Dětská úmrtnost je jedna z nejnižších na světě. Všem se dostává okamžité a
bezplatné lékařské péče. Všechny děti dokončí šestou třídu a téměř 100 % i
devátou. Veškeré studijní možnosti jsou jim dnes dostupné. Zlepšuje se
jejich stravování. Roste jejich kultura a umění. Naši mladí lidé mají od
16 let věku zabezpečené studium nebo zaměstnání. Nezaměstnanost neroste,
snižuje se: ze 6% před necelými dvěma roky uzavřeme rok 2002 s 3,5 %.
Viditelně se zmenšuje nedostatek léků. Zlepšují se lékařské služby a
vznikají nové. Obyvatelstvu se dostává ochrany před katastrofami a pomoc
okamžitě po nich. Škody jsou odstraňovány v rekordním čase. Ročně se
distribuují statisíce televizorů. Rekonstruují a staví se školy. Do školního
i všeobecného vzdělávání se masově zavádějí audiovizuální prostředky a
výpočetní technika. Vznikají programy jako je masová výchova sociálních
pracovníků, Universita pro všechny, příprava nových učitelů a pedagogů,
kteří zvyšují počty pedagogického personálu a snižují počty žáků ve třídách.
Učitelé výpočetní techniky tento předmět vyučují již v předškolních
zařízeních. Možnosti vysokoškolského studia se mnohonásobně rozšiřují a mimo
jiné pomáháme ve školství, zdravotnictví a sportu zcela bezplatně jiným
zemím.

Sociální a lidské vymoženosti našeho systému jsou nezměrné. V mnoha
sférách, zvláště v oblasti životních podmínek, necháváme za sebou mnohé
průmyslově rozvinuté země, všechny pak v některých oblastech, jako je
vzdělání a kultura, masové vědecké znalosti a další. Nejmenoval jsem
všechny.

Existuje jednota, politická kultura, soudržnost a síla. Naší zářnou
budoucnost nemůže nic ohrozit. V bitvě myšlenek nebude moci nikdo soupeřit
s naším inteligentním a stále vzdělanějším lidem. Dokázali jsme odolat více
než 40-leté blokádě, včetně 11 let speciálního období. Dovršili jsme tvrdý
boj lidu s pomluvami, nesmysly, politickou a vnitřní diverzí a pokusem
vnutit nám svévolně vůli pánů z nejmocnějšího impéria, jaké kdy existovalo.
Svedli jsme ho s tak obrovskou silou a lidovou podporou, že by nikdo neměl
být na pochybách, že neexistuje žádný způsob, jak otřást naší nezlomnou vůlí
zvítězit nebo zemřít při obraně našeho socialismu jako nejspravedlivější,
nejlidštější a nejdůstojnější společnosti, jakou si lze představit. A
každou další minutou se budou lež, ignorance, nekulturnost a hrozby více
tříštit o nezlomného ducha našeho lidu.

Sotva před třemi dny oznámila miamská teroristická mafie, vytvořená,
odkojená, vyškolená a podporovaná administrativou USA, kolik milionů
investuje do vměšování, destabilizačních a teroristických akcí proti našemu
lidu. Další důkaz, jak málo seriózní jsou prohlášení, lži a předstíraná
politika administrativy, slibující boj proti terorismu. Kdyby pro nic
jiného, pak již jen z politického studu by vláda USA měla přestat tolerovat
a podporovat extremistickou skupinu, která ji nechala onoho 20. května
sehrát směšnou úlohu, jejímž výsledkem byla ještě vetší jednota, posílení
revolučního ducha a vlasteneckého uvědomění, jež mohl kubánský lid ukázat
světu.

I nejmenší obvod na Kubě je silnější než celá ta banda, jež se
shromáždila kolem Bushe v centru Jamese L. Knighta v Miami.
Vždycky jsem říkal, a nikdy toho nebudu litovat, že svou podstatou
idealistický americký lid se díky svým etickým hodnotám a své tradiční
věrnosti svobodě stane jedním z nejlepších přátel kubánského lidu, až se
dozví celou pravdu o čestném a hrdinném boji Kuby. Úžasným způsobem to
dokázal, když podpořil návrat Eliána.

Před necelými 72 hodinami učinila rovněž Sněmovna reprezentantů
významné gesto, když při různorodosti názorů a stanovisek a za ječení a
hysterických výkřiků skupiny mafiánů z Miami, nevzala v úvahu argumenty
zastánců blokády a genocidy proti Kubě a rozhodně a statečně odhlasovala tři
dohody, jež jí slouží ke cti. Není důležité, zda je exekutiva bude vetovat,
jak již ohlásila, a není důležité ani to, zda budou vymyšleny nové kličky a
provokace k jejich anulování.

Vždycky si budeme pamatovat toto gesto. Chtěl bych vyjádřit vděčnost
našeho lidu jak demokratickým, tak republikánským zákonodárcům, kteří se
toho dne zachovali inteligentně, pevně a podle svého vlastního názoru.
Budeme stát vždy po boku amerického lidu v jeho boji o ochranu života a
zájmů jeho příslušníků, kteří by se mohli stát nevinnými obětmi zločinných
teroristických útoků.

V tento pro Kubánce historický den mohu potvrdit, že si přejeme
upřímné, bratrské přátelství a vzájemnou vážnost mezi lidem Kuby a Spojených
státu.

Ať žije socialismus!
Vlast nebo smrt!
Zvítězíme!

---

Publikováno v Britských listech, www.blisty.cz 19.7.2002 Názory - strana 7

Američtí tuneláři na Wall Streetu
Americký akciový trh se opět dostává do ohniska zájmu médií.
Finanční skandály velkých společností, nekalé praktiky ještě nedávno věhlasných
auditorských firem, a především vytrvalý pokles burzovních indexů. To vše vyvolává
otázky, zda kapitalismus není ve své podstatě zkažený a zda kapitálový trh není
jen kasino dobré leda tak na oškubání důvěřivců. Má vůbec cenu investovat
na kapitálových trzích? Začněme finančními skandály. Mnohý český pozorovatel
si může vytvořit představu, že současné dění v USA je vlastně totéž co tunelování,
jehož svědky jsme byli u nás v 90. letech. Toto srovnání není přesné. Českým
tunelářům šlo o vysátí hotovosti z fondů a z podniků privatizovaných na dluh.
Americkým manažerům šlo o maximalizaci tržní hodnoty akcií. To je sám o sobě
chvályhodný cíl, jenomže někteří "finanční kouzelníci" zašli příliš
daleko. Používali různé triky "kreativního účetnictví", čímž
nadhodnocovali skutečné údaje o tržbách a ziscích.

Naivita škodí

Podobnosti ovšem existují. Ze 400 až 500 miliard Kč, které české banky ztratily
v 90. letech, bylo jen několik málo procent bezprostředně "vytunelováno"
- zbytek připadal na špatné úvěry, z nichž opět byla drtivá většina "provařena"
díky naivitě a špatným podnikatelským záměrům. Také během technologické bubliny
v USA a jejího následného splasknutí byla naprostá většina ztrát způsobena naivitou.
Na této vlně se samozřejmě svezla i řada nepoctivců, nicméně přímé škody připadající
na vrub kriminální činnosti jsou podle dostupných informací relativně malé.

Americká ekonomika šlape

S českým "tunelováním" však americké účetní skandály mají společnou ještě
jednu věc. V obou případech došlo ke ztrátě důvěry široké veřejnosti v burzu
a k poklesu cen akcií. Investoři jsou dnes v USA zklamáni poklesem hodnoty svého
majetku a takřka lační po krvi viníků. Amerika je zemí, kde se hodně dbá na dobré
podnikatelské mravy - o to větší publicity se proto dostává jejich porušování.
Z čistě ekonomického hlediska jsou skandály bezvýznamné. Tržby nebo zisky nadhodnocené
o několik miliard dolarů nijak neovlivňují ekonomiku USA, která "šlape" velmi
slušně; propouštění pracovníků Enronu a jiných skandálně zkrachovavších podniků
se nijak nepromítne do statistik nezaměstnanosti. Dokonce i kdyby doposud publikované
skandály tvořily příslovečnou špičku ledovce (tedy 10 %), stále by to neznamenalo
kolaps ekonomiky. Americké banky jsou zdravé, což je zásadní rozdíl mezi dneškem
a situací Japonska začátkem 90. let, kdy země vycházejícího slunce stála na počátku
dodnes trvající ekonomické stagnace. Totéž platí pro mylnou, leč často citovanou
analogii s rokem 1929 a následnou velkou krizí. A americká vláda (na rozdíl
od českých vlád v 90. letech) nebere situaci na lehkou váhu. Existuje pouze
nevelké riziko zpomalení růstu ekonomiky v důsledku poklesu důvěry spotřebitelů,
která je důsledkem skandálů a která může snížit výdaje na soukromou spotřebu.
Toto riziko je však relativně malé.

Problém s načasováním

Tím se dostáváme k velké otázce: vyplatí se dnes investovat do amerických akcií?
Známý ekonom Arthur Laffer, bývalý poradce Ronalda Reagana, nedávno publikoval
optimistickou analýzu, podle níž jsou americké akcie podhodnocené. Laffer srovnával
vývoj indexu S&P 500, vývoj podnikových zisků reportovaných pro daňové
účely (tyto statistiky by měly být "čisté", neovlivněné kreativním
účetnictvím) a výnos desetiletých vládních amerických dluhopisů. Z tohoto hlediska
je trh nyní podhodnocen. Správně "časovat" trh však nedokáže nikdo
na světě a je dost dobře možné, že z psychologických důvodů bude trh po řadu
měsíců podhodnocen ještě více. Mohou být publikovány i další skandály, které
srazí trh ještě hlouběji. Pak pravděpodobně přijde nečekané a prudké oživení
- většina "medvědích trhů" končí náhlým a velmi prudkým růstem, který
ani profesionálové nebývají schopni včas zachytit. Kapitálový trh ovšem nelze
redukovat jen na akcie. Málokdo ví, že existují relativně velmi bezpečné dluhopisové
fondy dostupné českým investorům, které během posledních 12 měsíců přinesly více
než 12 % celkový výnos po odečtení poplatků za správu. A to pěkně prosím ne
v dolarech nebo v euru, ale v poctivé, tvrdé české koruně. Ne, kapitálový trh
není jen pro lidi se silným žaludkem a s trpělivostí slona - jde o to vybrat
si vhodné typy investic.
Autor je analytikem finančních trhů



Autor: PAVEL KOHOUT

---

Americký trh s auty oživuje

         Jako první z velkých světových automobilek oznámily američtí General
Motors hospodářské výsledky za druhé čtvrtletí letošního roku. Důvodem k tomu
bylo nepochybně i to, že se jedná o výsledky veskrze úspěšné.

         Na rozdíl od domácí i evropské konkurence se General Motors podařilo
vylepšit meziročně takřka všechny ukazatele. Pomohly jim k tomu především výsledky
dosažené ve Spojených státech amerických.
         Investice do důchodců, nikoliv do Fiatu
         Čisté výnosy GM dosáhly 1,29 mld. USD (38 mld. Kč) ve srovnáním
s 477 mil. USD ve stejném období loňského roku. Za většinu této položky vděčí
automobilka operacím v USA, které tak pokryly částečně i ztrátu z Evropy, která
se pohybuje kolem 350 mil. dolarů.
         Na trhu automobilů v USA je patrno oživení, kterého se americká ekonomika
dočkala. Znovu se začaly prodávat nejen osobní automobily, ale také velké nákladní
vozy. Meziročně se GM podařilo také zvýšit svůj tržní podíl na severoamerickém
kontinentu, který se v současnosti pohybuje mírně nad 28 procenty, když před rokem
to bylo 27,3 procenta.
         V souvislosti s uspokojivými výsledky a s dostačujícím cash flow oznámily GM,
že nehodlá snižovat výdaje do svého penzijního programu, z něhož benefituje téměř 450
tisíc bývalých zaměstnanců automobilky včetně jejich rodinných příslušníků, kterým jsou
poskytovány příplatky k penzím a financována zdravotní péče. Již na počátku tohoto
čtvrtletí uvolnily GM pro penzijní fond 2,2 mld. USD a nyní se uvažuje o další jedné
miliardě dolarů.
         Naopak vedení GM popřelo, že by chtělo rozšířit svůj zájem o krachující
italskou automobilku Fiat nad rámec smlouvy související s faktem, že GM jsou pětinovým
vlastníkem Fiatu.