Tajemství želvy

Želva v mytologii dávných národů hrála význačnou úlohu - jednou je zobrazována jako tvor, nesoucí svět na svých zádech, jindy je považován želví krunýř za nádobu, v níž je uložen vesmír, nebo je vrchní část želvího krunýře připodobňována k nebeské sféře a spodní k zemi; jindy představuje celá želva se svým vypouklým krunýřem samotnou Zemí. Díky bohatosti své snášky byla želva v hinduismu symbolem plodnosti a vzniku a ochrany života a byla ztotožňována s příslušným božstvem. Nás však dnes bude zajímat spojitost želvy a dlouhověkosti.

Jako "stará" (vysokého věku se dožívající a i zjevem staře působící) a (proto) "moudrá" byla želva v Číně prorockým tvorem a její krunýř se používal při věštění. Musel to být pro příslušníky dávných národů velmi sugestivní obraz, prastarý a bájným ještěrům podobný tvor vystupující z moře, které samotné je symbolem bezbřehosti času a zrození života, aby nakladl vejce a pak se opět vnořil do nekonečna oceánu, ponechávajíce své děti vlastnímu osudu.

"Jako jediné skutečné zvíře ve čtveřici posvátných tvorů (fénix, drak a jednorožec) symbolizovala dlouhověkost (a to oprávněně: některé obří želvy se dožívají až 150 let) a také nezničitelnost, která z ní učinila znak vojenské moci. Želva představovala I nesmrtelnost čínských vládců, kteří byli považováni za bohy. " (N. J. Saunders)

Podivnou shodou okolností se také bůh Višnu (ochránce a obnovitel) v jednom ze svých vtělení objevuje jako želva Kurma, která "na samém počátku světa podpírala horu Mandara a ostatní bozi z ní učinili pádlo, kterým had Vasuki čeřil oceán, z něhož se snažil získat amritu - elixír nesmrtelnosti." (tamtéž)

Bohové se možná dopustili velké chyby, když nehledali tajemství dlouhověkosti v samotné želvě. Jasnovidka Vanga kdysi předpověděla, že lidstvo se jednou naučí využívat vysoce účinné látky, které želva ve svém těle vytváří k dosažení dlouhověkosti. Vzhledem k vysoké úspěšnosti-pravdivosti jejích výroků existuje jen mizivá statistická možnost, že by právě v tomto případě neměla pravdu.

Podívejme se však, co na tuto možnost říká současná věda. Je dnes již zřejmé, že dominantní úlohu v délce života jednotlivých živočišných druhů a druhu lidského hrají geny. Geny se ve vztahu k délce života uplatňují třemi různými způsoby. Na prvním místě geneticky kódovaným programem, kterému věda říká programované stárnutí, resp. programovaná smrt a jehož přítomnost je nutná jednak pro zaručení životního prostoru pro novou (a z hlediska přežití možná lépe vybavenou) nastupující generaci, jednak jako ochrana před přílišným zatížením genetického materiálu poškozeními vznikajícími v průběhu života. Na druhém místě jde o celkový dopad na délku života všech geneticky programovaných funkcí organizmů, které samy o sobě bezprostřední vliv na délku života nemají. V organizmu je vše se vším propojené - podobně jako v Rubikově kostce, na které složením pěti stran složíme automaticky i stranu zbývající. Tak můžeme mluvit o komplexním příspěvku funkcí organizmu k délce života. Na třetím místě jde o genetický důsledek na funkce organizmu, které nejsou řízeny "programem smrti" , ale které délku života výrazně ovlivňují - jde zejména o imunitu, metabolizmus a regeneraci - z biochemického hlediska zejména o produkci (resp. schopnost jejich asimilace) klíčových látek - vitamínů, hormonů, enzymů a neuromediátorů - tedy o činnost funkcí, které délku a kvalitu života ovlivňují podstatnou měrou.

Ovlivnit ten první důsledek genetického programu (programovaná smrt) můžeme jen samotnou operací na stromu života (jak by řekli středověcí kabalisté) - zásahem do samotného genetického programu člověka - do struktury DNA a jeho změnou (například právě na želví způsob). Etická hlediska podle všeho tuto možnost pro současného člověka a při současné populační explozi nepřipouštějí.

Ten druhý důsledek (komplexní přispívání funkcí organizmu k délce života) můžeme ovlivnit asi se stejným úspěchem, s jakým by se snažil dejme tomu šimpanz řešit rubikovu kostku (vzhledem k našemu stupni poznání komplexnosti vztahů mezi jednotlivými funkcemi) - zásah projevující se v jednom komplexu souvstažností pozitivně by nám z jiného úhlu pohledu na naší kostce promíchal již seřazené kostičky. Jemným vylepšováním zdraví a mnoha jeho funkcí, jejichž vylepšením nic nemůžeme pokazit můžeme délku života prodloužit, většinou ne ale za určitou hranici. Mnoho z času, který získáme, musíme ovšam věnovat sledování životosprávy a vykonávání různých doplňkových terapií.

Pro lidský zásah jako nejefektivnější se jeví třetí oblast důsledků našeho (a želvího) genetického programu. V souvislostí s "želvím tajemstvím" se chci zmínit zejména o enzymech a hormonech. Vzhledem k dlouhověkosti můžeme enzymy rozdělit do tří skupin, které se překrývají: Existují enzymy a koenzymy, které nám pomáhají asimilovat živiny, dále ty, které podporují činnost orgánů, ty které dodávají buňce energii, ty, které nám pomáhají tělo uklízet a nakonec enzymy, které nás obraňují před volnými radikály a které označujeme jako enzymy a koenzymy s antioxidačním účinkem. Souhrnně můžeme říci, že vliv těchto látek na dlouhověkost je značný, nejpřesvědčivěji to věda dokázala právě u enzymů, koenzymů a enzymatických funkcí s antioxidačním účinkem. Musíme si uvědomit, že volné radikály mohou napadat i genetický materiál, který slouží k obnově jednotlivých buněk a orgánů a jehož poškození může mít i nevratný charakter. Stárnutí genetického materiálu se na stárnutí organizmu projevuje zvlášť výrazně. Je pravděpodobné, že želví organizmus disponuje zvlášť účinným antioxidačním enzymatickým systémem, který se u tohoto mořsko-suchozemského tvora, vzhledem k nutnosti dýchat vzdušný kyslík plicemi, vyvinul. Jistě také potravou konzumuje želva značné množství účinných enzymů a antioxidantů. Některé antioxidanty, a to i jsou-li podávány samostatně, dokáží podstatně prodloužit např. život laboratorních myší. Je povzbuzující, že některé z ochranných a život prodlužujících živin (antioxidanty, emzymy, koenzymy, vitamíny) již farmaceutický průmysl dokáže dodat ve formě suplementů a že jsou na obzoru další, ještě slibnější způsoby, jak mohou např. enzymy prodloužit a zkvalitnit lidský život. Byly vyvinuty také nové syntetické antioxidanty, které jsou v mnoha ohledech mimořádně účinné. Zatím se sice pro jistotu přidávají jen do žrádla pro psy, ale zdá se, že jejich rozšíření i do humánní medicíny a dietoterapie nic nebrání. Pro zastánce zdravé výživy je jistě povzbuzující fakt, že mnoho důležitých antioxidantů a enzymů obsahuje i přirozená želví strava mořských i suchozemských želv.

Je zřejmé, že dlouhověkost je určena především geneticky, takže cestou genové manipulace bude jistě jednou možné lidský věk prodloužit. Každému genu však odpovídá určitý proces-stav organizmu, a proto můžeme klíčový prvek ovlivnit i bez genetické manipulace. Nejuzší souvislost mezi geny a tělesnými funkcemi nacházíme u látek nejúčinnějších, u hormonů, které jsou důležitými nástroji při "řízení" organizmu, jeho funkcí, orgánů a vývojových procesů.
Jsem přesvědčen, že další výzkum kauzy želví dlouhověkosti by se měl proto soustředit především na látky typu hormonů. Jednak je jejich vliv na (ne)stárnutí prvořadý a mnoho hormonů má prodlužování věku a mládí a zlepšování kvality života jako svůj "vedlejší účinek", jednak existuje určitý předpoklad, že želví organizmus disponuje určitou hormonální zvláštností, která může s otázkou dlouhověkosti souviset. O jakou zvláštnost jde?

V říši bezobratlých a některých korýšů známe mnoho případů tzv. "svlékacích" a "zakuklovacích" hormonů, které usnadňují například ráčkům ve vašem akváriu svléknout starý kabát a pořídit si nový a k zemi "připoutané" housence motýla dokonce umožní velmi podstatnou tělesnou přeměnu na motýla s nádhernými a funkčními křídly . Tyto hormony evidentně závažným způsobem zasahují do životních pochodů těchto organizmů, ale zvláštní vliv na délku života u nich, myslím, nebyl prokázán. Želva se však nezakukluje ani nesvléká. Její krunýř roste s ní. Je v tom něco mimořádného - každý díl krunýře, jakoby se v určitých cyklech díky svému dorůstání od krajů těchto dílů svým způsobem obnovoval. Myslím, že by mi vůbec nevadilo, kdyby se i mé auto každý rok o něco zvětšilo (stejně je mi malé) a já nemusel měnit náhradní díly. V medicíně by takový hormon mohl být užitečný např. i k regeneraci opotřebovaných kloubů a obratlů. Jejich okraje by jednoduše trochu dorostly a jejich funkce by mohla být obnovena. Je to proces, který má evidentně s nesmrtelností (dlouhověkostí) něco společného. Růst želvího krunýře je permanentni, každoroční metamorfózou, která však není vývojovým stádiem a nemění formu živočicha až na růst částí jeho krunýře, který je pravdepodobně doprovázen celkovým růstovým a omlazujícím účinkem. Kdyby to měl náhodou na svědomí nějaký hormon, vůbec bych se nedivil, kdyby tento hormon dokázal obnovit (omladit) i jiné "součástky" organizmu želvy - a možná nejen želvy. Nakonec, různé hormonální koktejly dlouhověkosti a mládí obsahují často i růstový hormon, který je v něčem předpokládanému juvenilnímu hormonu želvy podobný. Současně také způsobuje růst i regeneraci – mládnutí organizmu. Hormony působí navíc často pozitivně i na produkci a funkci dalších hormonů, takže jejich široký záběr jejich účinku je typický a stále ve větší míře jsou používány i pro svůj omlazující účinek. Zda existuje i želví hormon, jehož účinek na délku života by měl být ještě výraznější než u současných forem hormonální substituční terapie, se zatím žádný vědec prokázat nepokusil.

Darius Nosreti

info@darius.cz
(verze 2./2002)
(Čerpáno z knihy Nicolase J. Saunderse Mystická síla zvířat / Animal spirits)