xxx
Bohatí musí být bohatější
(a Špidla silnější)
Musim prohlásit, že mi od komunistů a ODS připadá pokrytecké kritizovat reformu veřejných financí a předkládat ji v rámci
této kritiky jako útok na chudé a ohrožení sociálních jistot nejširších vrstev, přestože z krátkodobého hlediska tak tomu
skutečně je. Musíme si uvědomit, že jinde než na tzv. chudých (tedy mase řadových občanů) stát v podstatě ušetřit nemůže,
šlo jen o to, která vláda už konečně otevřeně přizná, jak jsme na tom špatně a vyzve ke stahování opasků a začne konečně
něco dělat pro oživení ekonomiky a zlepšení právního, politického a vzdělanostního rámce pro její fungování. Špidla je
první geroj ve vládě, který otevřeně prohlásil, že jsme na dně.
Pokusy budovat stát na závisti vůči tzv. bohatým (tedy lidem schopným koncentrovat kapitál a následně jej investovat
ve prospěch individuálních i obecných zájmů) a na snaze projíst a plošně přerozdělit ekonomický základ firem těchto tzv.
bohatých, jsme tu již měli. Dopadlo to bídně. Ještě mezi námi žije pár z těch milionů pitomců, kteří si mysleli, že národ
zbohatne na pronásledování podnikatelů. Jejich důchody jsou směšné a viní z toho všechny možné polistopadové vlády,
jen ne sami sebe.
Želbohu je mezi námi i mnoho dětí těch vyvlastněných kapitalistů, kteří z bezradnostni z našeho ekonomického a sociálního
marasmu sami volí a budou volit komunisty a všechny, kdo volají po pádu vlády.
Čeští bohatí musí být ještě bohatější, jinak se nepozvednou ani střední vrstvy, ani sociální jistoty, jinak bude i nadále chudé
i zdravotnictví, kultura a školství.
Ťech pár asociálů a lumpů, kteří hromadí peníze jen pro ně samé a jsou pro ně schopni všeho nevymýtíme politickými
prohlášeními ani bojem proti kapitálu a možná si se všemi neporadí ani lépe fungující právní systém a lepší ekomomická
a ekonomicko sociální pravidla. Ale ani tehdy nemusí být věc ztracena, může se totiž u takového mamonáře snadno stát, že
i proti svému úmyslu v ekonomice vykoná něco dobrého nebo že jeho potomkům a následovníkům se z takového tatínka
či otce firmy udělá špatně a jednou začnou nahromaděné jmění využívat mnohem rozumněji. V ekonomice (zejména té
fungující) snad ani nejde udělat nějaký špatný tah, který by nepřinesl alespoň něco dobrého. Běžný podnikatel je ovšem
především člověk, tedy myslící a senzitivní bytost, které není cizí uvažovat, když ne v politických a ekologických, alespoň
v sociálních souvislostech. Takoví v minulosti drželi nejen své zaměstnance (a to i za těch nejhorších společenských
podmínek), ale i stát a životní úroveň v něm, a takoví ji budou držet i v budoucnosti, pokud je nebudeme zastrašovat
bláboly o milionářské dani a podobně. Jaké obrovské částky odvádějí dnes podnikatelé na daních, místo aby je mohli
smysluplně (a tedy většinou ku prospěchu nás všech) investovat, to si neumí představit skoro nikdo. A tyto částky
nepřerozdělují ani místní komunity, ani obce či regiony, ale tupý a rozhazovačný stát. Čím víc na podnikatele tlačíme, čím
víc omezujeme jejich schopnost koncentrovat a smysluplne vynakládat kapitál, tím víc je nutíme chovat se asociálně,
neekologicky, obcházet zákony a vytvářet šedou a černou ekonomiku. V konečném, dlouhodobém a celospolečenském
důsledku je nutíme chovat se neekonomicky. Podnikatel, který nemá kapitál, nemá ani peníze na výzkum, vzdělávání
a sociální výhody svých zaměstnanců, zejména však nemůže podnikat, investovat a konkurovat.
Nemám nic proti voličům komunistických stran, ale ty u nás tvoří na jedné straně zapšklí důchodci se sklonem
k paranoidnímu podezřívání a na druhé straně pár nezralých mladých lidí, kteří si léčí svůj vzdor k vlastním nepovedeným
rodičům vzdorem ke všemu, co je užitečné nebo jen činné na vedoucích funkcích v našem státě.
Členové komunistických stran mají alespoň jednu dobrou vlastnost, jsou ochotni pro vlast něco udělat svou politickou
angažovaností a díky svému zájmu o věc snad alespoň ve většině případů chápu podstatu demokracie. Žaludek se mi zvedá
zejména nad tou mlčící masou komunistických voličů, kteří dodnes za lepší příští nepohli prstem (a angažují se zásadně jen
za peníze) a se škodolibou, kazisvětskou radostí dávají ve volbách svůj hlas PROTI.
A že si dnes v parlamentu tak dobře rozumí komunisté se členy ODS? Špidlova úřednická, ale důsledná logika totiž
ohrožuje mafiánské posty a klientelistické sítě peněz a moci, které si mnozí členové a příznivci ODS vybudovali. Jsou
to navíc sítě, které vyrostly na sítích estébáků a bolševiku budovaných po listopadu 89', takže současný ekonomický
fašismus, který u nás bují, je s bolševickými představami o ekonomice úzce spjat.
Chtěl bych tímto vyzvat členy komunistických stran, nenechte se svým vedením zneužívat k politikaření. Váš úkol může
být pozitivní a otevřený.
Samozřejmě, že podobné sítě jako lidé blízcí ODS tvořily a tvoří i mafie kolem ČSSD a některé z nich dokonce pomohly
Špidlovi k moci. Proto je dnes i uvnitř ČSSD velká nechuť ke Špidlovi a snaha se jej zbavit. Jedni jej neprávem podezřívají
z aktivní účasti v nějaké z těchto (konkurenčních) klik uvnitř ČSSD, jiní zjistili, že přestože jej vytlačili na samý trůn
politické moci, začíná Špidla nepřímo ohrožovat jejich zájmy. Zároveň si však všichni uvědomují, že pádem Špidly
by padla i jejich účast v parlamentu, vládě a na moci vůbec, co se projevilo i na včerejším hlasování o nedůvěře vládě.
Vznikla tak pro občana výjimečně prospěšná situace, že na čele státu je člověk, který to myslí upřímně, a ač není rozeným
vizionářem a státotvorcem, dokáže racionálně uvažovat a za výsledným cílem se pohybovat s vytrvalostí bullteriéra. Špidla
je intelektuálem a přestože ve srovnání např. s Havlem, Klausem či Zemanem působí trochu šedivě, jeho přínos může být
mnohem výraznější a na rozdíl od nich také působí více autenticky.
Nechme Špidlu (a jeho vládu) zatím, kde je; trocha stability a transparentnosti naší politice neuškodí. Ještě nepřišla doba,
kdybychom museli Špidlu vnímat jako něco morálně opotřebovaného, co vyčerpalo své možnosti. Hlavně opozice uvnitř
ČSSD ani v parlamentu nenabízí nikodo lepšího, důvěryhodnějšího. Nebudu ty ambiciózní pány jmenovat, ale neumím si
je na Špidlově místě představit. Vím, že v nejsilnějších politických stranách jsou lidé, kteří by si zasloužili dostat
se na výsluní politické slávy a moci, ale jejich vlastním stranám to ještě nedošlo. Špidla může mít tedy ještě dostatek času,
jakkoliv již od začátku jeho zvolení vypadala jeho pozice tak nejistě, že vyvolával sázky, zda vydrží do švestek. Nastal čas
slivovice, radostného vinobraní, utahování opasků a dýmek míru.
Darius Nosreti
From: "Mgr. Martin Z." <xxx@xxx.cz>
Date: Tue, 30 Sep 2003 21:57:06 +0200
To: <info@darius.cz>
Subject: dotaz
Vazeny pane,
Vas clanek v britskych listech "Bohatí musí být bohatší (a Špidla silnější)" mi prijde ponekud schizofrenni. I kdyz musim
priznat, ze me velmi zaujal, a rad bych si s Vami vyjasnil par otazek, ktere ve me vyvolal. Na jedne strane popisujete, to,
co se dotyka i mne samotneho, tj. ubijeni podnikatelskych aktivit ceskych drobnych, strednich i velkych podnikatelu
neumernym zdanenim, nesmyslnymi milionarskymi danemi a pod. a tedy presunem podnikatelskych aktivit do sede
ekonomiky. Na druhe strane, ale podporite Spidlu ve svych nazorech, ktery vsak vsechny tyto vyplody zavadi v praxi.
Jedine co snizil je dan z prijmu pravnickych osob, a to jeste pod tlakem hrozby presunu podnikatelskych aktivit techto firem
do zemi s mensim danovym zatizenim, nyni na Slovensko. Alespon ja, jako "stredni podnikatel" chapu Spidlu spise jako
zlo, nez prospech ekonomice tohoto statu (Spidlou mam na mysli i jeho celou vladu) a podnikatelskemu prostredi. I kdyz
neznam jinou alternativu, myslim si, ze kdokoliv jiny bude uzitecnejsi. Jak mi vysvetlite tedy onu dualitu ve Vasem clanku?
A rozvedl byste mi Vas nazor na soucasnou situaci a Vas nazor na jeji reseni?
Dekuji
S pozdravem
Martin Z.
(Na úvod malý komentář k výrokům pana Zemana:)
M. Zeman: Myslím, že Česká republika i sociální demokracie by se schválením
těchto (reformních) zákonů přiblížila ke krachu. Česká republika proto, že
ony takzvané reformní zákony mi připomínají dva Klausovy úsporné balíčky z
roku 1997 a jak dobře víte, právě ty byly jednou z příčin ekonomické krize.
A sociální demokracie by se přiblížila ke krachu zradou svého volebního
programu, neboť reforma, kromě toho, že je neodborná, je pravicová. Sociální
demokracie měla ve svém volebním programu důraz na příjmovou stránku
rozpočtu a na přímé daně, zatímco reforma je založena na výdajových škrtech
a zvyšování nepřímých daní.
D. Nosreti:
Tak především pan Zeman nepřípustně ideologizuje ekonomii. V ekonomii je
prostě jednou výhodné zvolit jedno řešení a jindy druhé, třeba i právě
opačné, a vůbec nezáleží na tom, zda toto řešení někdo označuje jako
pravicové nebo levicové. Politický program nemůže politikům svazovat ruce k
efektivním ekonomickým opatřením. Jde spíše o to, aby potřebná opatření
přicházela včas a na pravém místě a v kontextu dalších potřebných opatření a
změn, a ne aby byla pravicová či levicová. Svému volebnímu i stranickému
programu se zpronevěří především ten, kdo nechá národ ožebračit, a ne ten,
kdo zvolí pravicové či levicové řešení. Nakonec, nechat národ ožebračit, na
tom ani nic levicového není.
Jestliže zatížit vyššími daněmi právě dnes naše podnikatele za žádných
okolností nelze, je evidentní, že tíhu nutných úspor musí nést víceméně
plošně celý národ. To je ostatně vždy přirozený a konečný důsledek špatné
politiky a jejích dopadů na ekonomii: Pokud si národ v minulosti zvolil
špatnou vládu a jejím špatným opatřením nečinně přihlíží, musí počítat s
tím, že ponese důsledky. Nakonec i neúměrné zatížení podnikatelů se v
důsledku promítne do životní úrovně národa. Jiného obětního beránka za své
hříchy (než vlastní obyvatelstvo) prostě naše vláda nemá.
Obávám se, že v blízké budoucnosti se bude muset národ vyrovnat s mnohem
větší ekonomickou zátěží, s mnohem větším utahováním opasků, než mu slibují
reformní zákony, a že Špidlova reforma je jen takovým malým tréninkem na
tyto časy.
M. Zeman: Jestliže je průměrná horní hranice (přímých daní) čtyřicet procent
(v EU) a u nás třicet, pak to znamená, že máme prostor k mírnému zvyšování
přímých daní. Jejich snižování má jeden efekt, který si bohužel sociální
demokraté neuvědomují, zatímco investoři ze zahraničí ho znají až moc dobře.
Velká část našich podniků je v rukou zahraničních vlastníků, na čemž samo o
sobě není nic špatného. Ti - a budiž jim za to čest a sláva - vykazují ve
svých podnicích poměrně vysokou rentabilitu a slušné zisky. Jestliže
postupně snížíme přímé daně, konkrétně z příjmu právnických osob, bude to
znamenat repatriaci těchto zisků do zahraničí tamním akcionářům, například
formou dividend. Nemám nic proti tomu, když bohatá čeká ekonomika tímto
způsobem pomůže zchudlé západní Evropě, ale přesto se domnívám, že zmíněné
daňové příjmy by bylo daleko serióznější využít pro podporu českého
zdravotnictví, školství a podobně.
D. Nosreti: Máme dvě možnosti: Buď darovat celé naše hospodářství západním
vlastníkům a akcionářům, s klidem si jejich příjmy zdanit obvyklou evropskou
sazbou a pak se dívat z okna, jak to tady prosperuje a utešovat se, že my
bychom to dokázali také. Anebo si přiznat, že chceme mít i vlastní
podnikatele, a že jim chceme dát šanci, aby se už jednoho dne i oni rozjeli
poctivou, vytrvalou a důmyslnou prací, aby na Českém území vytvařeli hodnoty
především místní obyvatelé. Pak bychom si museli přiznat i to, že český
podnikatel je na dně, že peníze již nemá ani ten, co dokázal chytit nadějnou
polistopadovou vlnu s úvěry za hubičku, se zamestnanci, jejichž mzdy
refundoval stát, s trhem bez nadnárodních hypermarketů likvidujících ceny
zboží i práce. Dnešní český podnikatel již žije z podstaty a na dluh a
vstupem do EU se jeho podmínky dále zhoršují, bez ohledu na to, že EU je na
druhou stranu světem nových možností. Své podnikatele si musíme hýčkat a
pomáhat jim překonat těžkou dobu, a ne z nich dělat kouzeůné oslíky nebo
dokonce třídní nepřátele. Musíme za to pořirozeně zaplatit (s postupem času
se stále zvyšující) cenu: Repatriací části zisků. V opačném případě budeme
obrazně či doslova repatriovat své občany a staneme se levnou služkou
Evropy. Ti občané, kteří za pár šupů dřou u pásu při montáži korejských (!)
součástek nebo v hypermarketech (na pražské menažmenty a na západní majitele
a akcionáře), již blaho Zemanovy představy o tom, jaký má běžný člověk
prospěch z daní, které stát strhává jeho (třeba i zahraničnímu)
zaměstnavateli, zažívají na vlastní kůži.
Zeman také zapomněl dodat, že mnohé z našeho majetku se ocitlo v západních
rukách zcela zbytečně, díky neschopným bolševicko fašistickým manažmentům
udržovaným u moci polistopadovými estébáckými vládami nebo díky úplatku, pro
který někdo z těchto provládních manažmentů určitý podnik (většinou po
předchozí devastaci) levně odevzdal do cizích rukou. Zeman již nemá morální
právo ani jen zahalekat z Vysočiny, a ne ještě básnit o svých vizích z
pražských sálů.
---------------------------------------------
Vážený pane magistře,
Váš ohlas mne potěšil a Vaše výtky jsou důvodné, česky řečeno: máte pravdu.
Musím se ale přiznat, že se
nedívám ani tak na Špidlu jako na ty gaunery, kteří chtějí do vlády místo
něj. Špidlu zneužila jistá klika v ČSSD; na základě psychologické analýzy
jej použili jako zástěrku pro své mocenské cíle. Špidla působí důvěryhodně
(pro voliče) a na druhé straně to není typický mafiánec ani vůdcovský typ,
takže si pánové mysleli, že černoch splní službu a půjde. Jenže se
přepočítali, černoch si postavil hlavu. Špidlovo postavení je ve
skutečnosti velmi nejisté, i v jeho vlastní straně je mnoho lidí, kteří by
se jej rádi zbavili. Jedni pochopili, že k jejich klice nepatří, jak se
domnívali, druzí se zase obávají, že je platným členem kliky konkurenční.
Jenže on měl být jen kamínkem v mozaice moci. Tím, že se dostal na místo
klenáku, je jej těžké odstranit, protože by se celá jejich mocenská stavba
sesypala. Tak se úplně neskutečnými cestami dostal na piedestál moci někdo v
jádru docela poctivý a ne hloupý, a drží se tam, přestože jej tam nikdo
nechce a všichni se mu snaží podrážet nohy. Souhlasím s Vámi, že Špidla je zlo, je to
však menší zlo. Jako aktivní účastník polistopadového politického dění jsem
poměrně zblízka sledoval to, čemu profesor Milan Zelený výstižně říká
fašizace ekonomiky ( www.darius.cz/milan ). Klany, které tyto procesy
rozběhly a jejichž vlastní tvář byla těmito zhoubnými procesy dotvořena,
mají dnes velkou moc a chtějí ještě větší. Špidla je jim dnes kamenem v botě
a pokud bude silnější, může být i dobrým bičem. Jde o to, aby někdo (podobně
jako to zpočátku udělal Putin v Rusku) chytil tyhle klany a jejich grázly
pod krk a řekl: Buď podpoříte státní zájmy a nalijete více peněz do
ekonomiky, nebo si půjdete své bohaté hříšky odsedět. Samozřejme, že by šlo
jen o několik stovek těch největších es, protože při objektivním důsledném
přístupu by málokterý podnikatel potenciálně zůstal na svobodě. (Nemůžou za
to ani tak řadoví podnikatelé, jako systém, ve kterém se např. bez úplatků
nepohnete). Kriminální metody se dnes v ekonomice udomácnily natolik, že
mohou být potlačeny jen z politické pozice. ODS na to nemá a staré klany v
ČSSD také ne. A kdyby se k moci dostali komunisté, asi by to odnesli
podnikatelé jako celek. Rozhodování z pozice koncentrované moci znamená
většinou potlačení demokracie. Současná demokracie (zejména tváří v tvář
globálním problémům) stojí před problémem deficitu moci a posílení moci
správného politika v určitém historickém období může být přínosem (pokud
netrefíme zrovna na Hitlera, který byl ovšem spíše typickým mužem klanu než
nezávislým politikem, resp. klan jej financoval a podporoval na počátku
kariéry). Navíc v současnosti u nás vládnou klany a do politiky jsou
pouštěni jen lidé, na které něco mají v záloze nebo kteří zjevně nejsou
dominantními, vůdčími typy. Jakmile hrozí, že někdo bude mít příliš velký
vliv, je hned zesměšněn a odstaven. Ne nahodou se v Česku i na SLovensku v
televizi vystřídalo tolik ředitelů. Jakmile někdo začne do problémů příliš
vidět, je odstaven. Špidla ani příliš nedostal možnost se projevit a ukázat,
co všechno a jak je schopen dokázat. Držíme ho na krátké šňůře a současně ho
bijeme za to, že je málo průrazný. Dejme mu opravdovou moc a uvidíme, zda je
to vlk, hyena či přerostlá krysa. Věřím, že téměř v každém člověku se ozve
ta lepší část jeho JÁ, když dostane možnost. Problémem České a SLovenské
republiky je, že přiliš málo lidí tuto šanci skutečně dostane. První krok ke
stabilitě vlády je stabilita úředníků na regionálních i centrálních postech.
Chudáčkové, kterým někdo drží nůž na krku ještě nic pořádného nedokázali.
Nejdříve normalizujme systém a pak teprve se bavme, zda Petr nebo Pavel. Tím
ovšem nevyvracím, že spousta grázlů neměla o politiku a vedoucí funkcer
nikdy ani zavadit. Špidlovi zatím dávám šanci.
Říkáte, že Špidla nesnížil daně. Zapomínáte ale, že zejména levicové strany,
pokud by chtěly nějakou reformu uskutečnit, musely by daně významně zvýšit.
Špidla zvolil (ve správnou chvíli) pravicové řešení, i když trochu
polovičaté, ale větší manévrovací prostor asi nemá. A ani sebepravicovější
strana v současnosti daně vcelku snižovat nemůže. Tu dobu jsme již
prošvihli. Z hlediska celkové politické stability je zbytečné měnit krále,
když stejně může dělat jen vynucené tahy. Důležité je však času využít a
vyhledat osobnosti, které budou moci Špidlovu vládu po jejím pádu nahradit.
Jen málokterý stranický šéf si tuto nutnost uvědomuje, jen málokterá
stranická mafie je ochotna si tuto nutnost připustit; zaujaly zákopové
pozice a k novým kádrům cítí nedůvěru.
Podnikatelé toho již od vlády nemohou mnoho čekat a musejí teď vytvářet
velké sítě spolupráce nebo sami expandovat, aby obstáli v rostoucí
konkurenci.
Nezaměstnaní, pokud nechtějí zůstat ekonomicky pasivní nebo zkončit v
ekonomice šedé nebo černé, budou muset podpořit zelenou ekonomiku (čtvrtý
sektor). (Viz příloha na konci zprávy.)
Některé zajímavé ekonomické úvahy týkající se politické ekonomie viz také
www.darius.cz/ag_nikola/index_ekon.html
(např.položka Mankiw)
¨
S pozdravem
D. Nosreti
Vazeny pane,
ani se mi nechce verit, ze Zeman vypustil neco takoveho z ust. Je to snad
jeste vetsi blabol, nez co vymysli p.Spidla. Vase komentare se mi libi,
myslim, ze vidite veci ze spravne perspektivy. O politiku se nezajimam, jsem
drobny podnikatel, zamestnavam sest zamestnancu a cast subdodavek resim
najimanim zivnostniku nebo firem. Dalsi zamestnance si dovolit nemohu,
neuzivil bych je celorocne. Presto mi dovolte reagovat na Vasi odpoved.
Pisete, ze Spidla se vymknul kontrole politickych mafii, ktere u nas
vladnou. Jak to ale souvisi s jeho reformou, ktera je evidentne namirena
proti obycejnym lidem a podnikatelum (resp. zivnostnikum) a techto klanu se
nijak zvlast nedotkne (nebo mi neco uniklo?). Jak si mam prebrat minimalni
povinnou dan zivnostniku? Uvedu priklad ze sve zkusennosti. V lonskem roce
jsem ziskal vyznamnou zakazku jako subdodavatel zejmena ridicich systemu za
nekolik mil.kc, zakazka se tahne pres rok a protoze nejsem v roli toho, kdo
si muze diktovat podminky, musel jsem akceptovat splatnost faktur po
dokonceni zakazky. Jinymi slovy, diky platbam az v dubnu 2003 jsem se za rok
2002 dostal do ztraty cca 2.mil kc a byl jsem nucen jednat s bankou o
ziskani uveru na provoz a na pokracovani financovani akce. Banka ale po vas
pozaduje potvrzeni, ze mate zaplaceny dane a ostatni odvody. Jak bych ziskal
uver na dalsi provoz v pripade, ze mi chybi 2 mil, vim ze dalsi budu muset
zaplatit a navic musim zaplatit minimalni dan (respektive mi stat vrati na
vyplacenych zalohach na dane mene penez)? Nebylo by lepsi zlepsit kontrolu
vybirani dani? Vzdyt velci dluznici na danich jsou prave polostatni giganti
napul krachujici a v jejichz vedeni sedi politikove a berou za to tucne
provize. Jich se reforma nedotkne a drobni zivnostnici na to doplati. I kdyz
ja se diky Spidlovym navrhum budu muset premenit na "s.r.o." a zmenit
ucetnictvi. Vezmu dalsi statisice a doplatim dane za skladove zasoby, zacnu
platit dane z faktur, ktere jsem pouze vystavil, ale jeste nedostal
zaplacene (dost na tom, ze takto uveruju tento stat na DPH)a za chvili to
budu moci zavrit, propustit zamestnance a postavit se na pracak... Je toto
ucel? Nebo to ma mit za nasledek, ze se lide nastvou jeste vice a provedou
nejakou obdobu defenestrace? Jak to mam chapat? Vse, co tento stat pro nas
dela, dela spatne nebo vubec, sam plytva a po nas to chce vybrat. Jak muze
ministr financi zniceho nic najit v kase 11mld. kc? Nedovedu si predstavit,
jak by mi FU napalil pokuty, kdybych si obdobnym zpusobem vedl ucetnictvi
ja. A z niceho nic nasel treba prave ty chybejici 2 mil. Kc z lonska.
Mne se sice minimalni dan dotykat nebude, protoze jiz tak tomuto statu
platim dost vysoke dane, ale stve mne to z principu, protoze toto chapu jako
zasah do svobodneho podnikani, jako nesmyslny krok, ktery bude mit jen
kratkodoby efekt, ale zpusobi krach tech zivnostniku, kteri sice neplati nic
moc nebo jen povinne minimum (soc.+ zdrav.), ale od statu vetsinou take nic
nechteji, necerpaji davky, podporu apod. Je to opet systemova chyba, kdy se
hypochondrie jinych leci na zivnostnicich.
Dost ale narku nad rozlitym mlekem. Zajimaji mne alternativy (krome te, ze v
dnesni dobe jiz uvazuji o vystehovani a podnikani mimo hranice tohoto
statu - s mym know how a jazykovym zazemim se uplatnim jinde lepe, alespon v
to verim, na rozdil od moznosti v tomto state). Myslim si, ze v tomto narode
to zacina pomalu vrit a ze pomalu nazrava cas na obcanskou neposlusnost ci
jinou formu odporu, ale je tu i jina cesta? Cekat az to tam nahore vyhnije
samo? Kam dal? Kdo misto tech, co tam jsou nyni? A mame jinou sanci, nez je
Spidla a spol.? Nesouhlasim s vami, ze on ma sanci to zmenit, protoze to
bere za spatny konec. Alespon ja to tak citim.
Diky za vas nazor a odpoved.
S pozdravem
Martin Z.
Vazeny pane,
jeste bych se vratil k tem nazorum. Probrali jsme Spidlu i Zemana. Asi se
shodneme na neschopnosti obou politiku zvladnout ekonomickou situaci tohoto
statu, ale ihned po odeslani meho dnesniho prvniho mailu k Vam, mne napadla
otazka: "A co modra sance?" Neznam sice vse, ale poslouchal jsem rozhovor s
p. Tlustym pri ceste ze sluzebni cesty v aute. Jsou tyto alternativy realne?
(Zaporna dan, rovna dan, atd?) Jaky je Vas nazor na tuto otazku (vyjma toho,
ze ODS nema na reseni teto situace - coz nepopiram, protoze tech mozkovych
kapacit se nedostava nejen vlade, ale i celemu parlamentu).
Nebyla by lepsi monarchie s moznosti okamziteho rozpusteni neschopneho
parlamentu panovnikem?
S pozdravem
Mgr.Martin Z.
(kontakt v redakci)
Váženy pane magistře, reforma nemusí jít nutně jednou cestou, ale jakmile se již na konkrétní cestu vydáme, musíme
především minimalizovat nežádoucí vedlejší účinky daných opatření. Ve svých dopisech uvádíte několik případů, kdy
může Špidlova reforma poctivým podnikatelům komplikovat život. Je dobře, že jste se ozval, možná se ještě někdo chytne
za nos a bude se snažit vychytat tyto chyby. Nemusí to být ani formou zákonu, stačí změnit pravidla stanovená finančním
úřadem nebo při poskytování úvěrů. Každá velká reforma je úspěšná pouze, když je provedena citlivě, s ohledy
na kapacit prostředí pro novou zátěž, tedy s ohledem na tisíce maličkostí, zádrhelů, které může vyvolat.
Podnikatelé ale v každém případě budou nyní muset více pamatovat na zadní kolečka, mít nějaké finanční rezervy,
diverzifikovat riziko, mít nějaké alternativní zdroje příjmu, investovat do akcií, např. z pronájmu, nebo prostě podnikat
ve více oborech. Také peníze si již dnes není radno ukládat do jednoho ústavu a i zde je třeba riziko (že se jednoho dne
ocitneme bez peněz) rozptýlit.
Včera jsem si udělal velmi skrovný rozpočet, jaký obrat musí mít poctivý podnikatel, chce-li mít jednoho zaměstnance
s platem 15 000, jednu malou pronajatou provozovnu a vydělat alespoň 15 000 měsíčně. Vyšlo mi, že by musel mít denní
obrat 60 000 kč, a tedy každou minutu pracovního dne prodat 3 výrobky po 400 Kč. Zdá se mi, že je to prakticky
nemožné. V takovou chvíli pokorně přiznávám, že nejsem ani podnikatel ani ekonom a musím obdivovat každého malého
a středně velkého podnikatele, který ještě nezkrachoval. V takovou chvíli musím přemýšlet i o tom vietnamském, čínském
či i mnohém českém podnikateli, který nějakou formou uplatí svého daňového správce, aby nemusel odvádět téměř žádnou
daň. Mohu se na ně vůbec zlobit, když tuším, že je prakticky nemožné být ziskový? Vždy jsem se na ně zlobil, po Vašem
dopisu a po svých vlastních výpočtech váhám. Něco je určitě zhnilého ve státě dánském, je-li situace takto obtížná. Ale
něco je zřejmě špatného i v samém základu ekonomiky, ve způsobu, jakým nazíráme pojmy hodnota, cena, bohatství,
chudoba atd Jsou to pojmy mnohem komplexnější povahy, než jsme byli ochotni si dosud připustit. Něco z toho bylo
projednnáváno i na dnešní ostravské konferenci o globalizaci (časem se tyto onformace objeví na
www.darius.cz/globe - pod heslem konference 2003).
Co se týká autoritativnějšího režimu: Samozřejmě, že za cenu určitého rizika je schopen něco řešit průrazněji, pružněji.
Je dnes zřejmé, že některým zemím demokracie více uškodila než pomohla (Bulharsko, Slovensko aj.), a že mnohde
se jako demokracie jen tváří. Česko se možná stále nachází ještě na samé hraně obou možností. Až si budu jist, že (minimálně na určité období) je již demokratický rámec stal zbytečným luxusem, jistě se to dozvíte. Zatím jen přemýšlím, stejně jako Vy. Nejsem si jist, jaké naděje má u nás demokracie, ale naše národy ještě naději mají, naději žít šťrastně
a v blahobytu moudrých, kteří znají cenu skromnosti. Lidé se však musí naučit si klást otázky, jaké si kladete i Vy
a angažovat se více ve věcech veřejných, přinejmenším alespoň tak, že o nich budou diskutovat. Čeští obyvatelé ještě
mnohdy jen čekají, co jim spadne shůry. Ohromně jsem fandil Arnoldu Schwarzeneggerovi. Je to člověk, který již
nedokázal nečinně sledovat všechny politické špinavosti a machinace různých lobby a jejich oblíbenců, a rozhodl
se vstoupit do politiky. Otevřeně, čestně a pomocí vlastních peněz. Myslím, že od roku 89 jsem v politice nezažil
radostnější zprávu.
Darius Nosreti
Datum: 09.09.2003
Autor: Jiří Pehe
Zdroj: Právo
Strana: 07
Číslo:
Strana sebevrahů
Česká strana sociálnědemokratická v sobě nese jakési zvláštní historické prokletí. Už od svého vzniku v 19. století je
stižena vnitřním neklidem a rozpory, jejichž intenzita obvykle ještě o hlavu vyčnívá nad tradičně rozhádanou českou
politickou scénou. Nejednotná sociální demokracie kdysi porodila komunistickou stranu, aby se - opět částečně kvůli
vnitřní nejednotě - nechala tímto Otesánkem v roce 1948 na více než čtyřicet let pozřít. I nyní nám sociální demokraté
předvádějí své tradiční divadlo. Sotva povolily šrouby autokratického předsednictví Miloše Zemana, pustily se do sebe
různé frakce uvnitř strany s intenzitou, která je i pro otrlého českého politického diváka příliš. Rozhádaná ČSSD tentokrát
pro změnu pomohla porodit pravicového prezidenta a předvádí neuvěřitelné tance v případě reformy veřejných financí.
Preference strany se po zásluze hroutí. Zdá se, že strana pracuje usilovně na svém sebezničení či alespoň zásadním
oslabení. Když pod vedením Miloše Zemana začala sociální demokracie v polovině devadesátých let šplhat vzhůru
v průzkumech volebních preferencí, Zeman - poučen neblahým příkladem Občanské demokratické strany - varoval před
kariéristy, kteří budou chtít naskočit do výtahu k moci. Bohužel Zeman (stejně jako kdysi předseda ODS) přitahoval
a nedokázal rozpoznat ze všeho nejvíce právě kariéristy, zejména pokud to byli zdatní pochlebovači. Když se ČSSD
nakonec chopila vládnutí, právě v Zemanově okolí převažovali technologové moci. Vladimír Špidla nyní bojuje převážně
s těmito lidmi. Tedy s politiky, pro které politika byla od začátku spíše cestou k osobnímu prospěchu než službou
veřejnosti nebo alespoň službou vlastní straně. Politiky, kteří za určitých okolností klidně "potopí" i vládu své vlastní
strany. Ve skutečnosti - jak správně varuje Špidla - mohou potopit na dlouhou dobu také samotnou ČSSD. Pád Špidlovy
vlády by totiž téměř jistě odstartoval ve straně bratrovražedný boj. Zemanovi pohrobci se mýlí, pokud si představují,
že odstraněním Špidly by se vrátili na výsluní. Mnohem pravděpodobnější je, že by v nevybíravém boji s lidmi, kteří se
s taktických či jiných důvodů se Špidlou spojili, jako je například Stanislav Gross, ztratili s konečnou platností své pozice.
Špidla nemluví do větru, když varuje před vylučováním ze strany. Jisté také je, že pokud by se konaly předčasné volby,
vedení strany by se jistě snažilo, aby se zemanovci znovu nedostali na kandidátky. Kdyby nakonec politici spojení se
současným vedením strany neměli dostatek sil, aby stranu "očistili" od svých soupeřů, může hrozit až rozštěpení ČSSD.
V lepším případě by strana - vládnoucí menšinově - doživořila k příštím regulérním volbám, které by s největší
pravděpodobností výrazně zmenšily zastoupení ČSSD v parlamentu. Pokud se tato strana nyní nedokáže sjednotit
a podpořit svého předsedu a vládu, pravděpodobný potupný pád do pozice menší opoziční strany (bez výhledu na brzký
návrat k vládnutí) může být pro ČSSD vysvobozením. Stranám v takových situacích zůstávají věrni ti, které do stranické
politiky přivedly určité principy. Kariérističtí technologové moci většinou rychle začnou hledat štěstí jinde.
(Autor je politolog)
Léčba nezaměstnanosti
Jiří Berounský 25.08.2003
Není pochyb o tom, že jedním z nejméně vítaných ekonomických jevů tržního hospodářství je nezaměstnanost. Z hlediska
tržnosti hospodářství je to však jev zcela pochopitelný i vysvětlitelný. Mzda pracovní síly je jedním z nákladů výrobního,
obchodního nebo jiného ekonomického procesu, a proto není pracovní síla nikdy stoprocentně využita. Jako fenomén
sociologický a psychologický se však jedná o jev velmi neblahý, působící u někoho na lidskou psychiku mnohdy dokonce
nevratně, a proto se všechny moderní kapitalistické společnosti snaží držet jej, to jest míru nezaměstnanosti, počet
nezaměstnaných, na co nejnižší úrovni. I když s vědomím, že odstranit jej v tržním hospodářství zcela je neproveditelné
a vlastně i neúčelné.
Proto ve všech civilizovaných státech pobírají nezaměstnaní státní podporu, která ve svém úhrnu tvoří nemalou část výdajů
státního rozpočtu. Výše zmíněné podpory je stát od státu různá, ale často se setkáváme s jejím zneužíváním, neoprávněným
pobíráním celé částky nebo její části. Nejinak je tomu v České republice. Lidé často pobírají podporu jako nezaměstnaní,
ale přitom načerno pracují.
V současné době je průměrná doba, souzeno dle článku v Lidových novinách, po níž nezaměstnaný bere podporu, jeden
a půl roku. To je prý o polovinu více než před 4 lety. Trend je tedy velmi nepříznivý. Ministerstvo práce a sociálních věcí
připravuje proto novelu zákona, podle níž by měli ti nezaměstnaní, kteří jsou bez práce déle než jeden rok, povinni
se zúčastnit veřejných prací vypsaných a organizovaných obcemi. Pokud by nezaměstnaný odmítl, přišel by o polovinu
své podpory.
Jak nám sdělili na tiskovém odboru zmíněného ministerstva, zákon však bude doručen vládě k projednání až za několik
měsíců. Je to sice škoda, ale situaci nezaměstnaných již lze řešit v tomto ohledu i v rámci stávající legislativy. Své
zkušenosti mají s nezaměstnanými a veřejnými pracemi již mnohé obce. Lidové noviny nás informují o případu obce
Olešnice, nacházející se v Jihomoravském kraji. Když začal starosta obce posílat nezaměstnaným výzvy k účasti
na veřejných pracích v obci, ukázalo se najednou, že skutečných lidí bez práce je daleko méně. Leckteří z nich totiž
pracují načerno v různých firmách či dokonce v zahraničí.
Málokdo z nich mohl nebo chtěl svou černou práci přerušit, a tak se raději z Úřadu práce odhlásil, i když tím neodstranil
svůj daňový únik. Míra nezaměstnanosti tímto jednoduchým zásahem nicméně klesla z více než 10 procent na procent
asi 6, což je podstatně méně, než činí republikový průměr. Ten se pohybuje kolem 10 procent. Ministr financí Bohuslav
Sobotka odhaduje, že mezi takzvanými nezaměstnanými je hodně těch, kteří stát prostě okrádají. Soudí, že lidí, kteří
kombinují práci načerno s pobíráním dávek, a tím i neplacení daní, může být desetitisíce. Z těch, kdo opravdu práci nemají,
jen málokdo chce riskovat, kdyby totiž odmítl bezdůvodně nabídku, že jej pracovní úřad vyřadí na tři měsíce z evidence.
Při veřejných pracích nestaví zaměstnaní nezaměstnaní v Olešnici navíc žádné Potěmkinovy vesnice, takže nepřicházejí
o pocit potřebnosti své práce. Pracují v lese, udržují městskou zeleň, opravují hráze a provádějí výkopové práce. Starosta
dokonce dává přednost mladým lidem po škole, aby se totiž naučili pracovní morálce a nevyřadili se tak sami
ze společnosti, když dosud v žádném pracovním poměru nebyli a nemohli si osvojit ani žádné samozřejmé pracovní
návyky, jako je třeba ranní vstávání.
Nábor na veřejné práce podle starosty zmíněného městečka prý ukáže, kdo o práci skutečně stojí a komu se jednoduše
pracovat nechce. Proto mají o smlouvy s obcemi v tomto smyslu zájem i pracovníci Úřadu práce. A obě strany, starostové
i pracovníci Úřadu práce, vítají iniciativu Ministerstva práce a sociálních věcí na další zdokonalení legislativy v této
záležitosti. Zopakujme si ještě jednou, že v návrhu zmíněného ministerstva se píše, aby veřejné práce byly povinné pro
ty nezaměstnané, kteří jsou bez práce déle než 1 rok.
A ti, kteří by odmítli, by nadále pobírali jen polovinu své podpory. Pro fyzicky handicapované by zřejmě platil jiný režim.
Ke zmírnění a potlačení onoho civilizačního problému zvaného nezaměstnanost lze jistě přispívat mnoha způsoby.
Možnost využívání účasti na veřejných pracích se mi zdá jak důstojná, tak ekonomicky účinná. A jak je vidět, je možno
nezaměstnanost snižovat záslužným způsobem i v rámci dosavadní legislativy
in:
http://www.rozhlas.cz/cro6/komentare/_zprava/85115
SPIDLA
 |
|