KONOPÍ

Konopí seté

Cannabis - rostlina dvou tváří

Možnosti využití konopí ve farmacii a medicíně

část 1.

Poznámka:
Tato studie byla sepsána výhradně jako podklad pro analýzu možností využití konopí a konopných produktů v medicíně a léčitelství a není návodem k experimentům, léčení ani samoléčení. Seznámit by se s ní měli zejména lidé mající vliv na naše zákonodárství a řadoví občané, kteří se chtějí angažovat ve věci legalizace konopí a konopných produktů pro využití v medicíně.
Studie je součástí medicínské databáze Archeus, sekce rostliny.
Studie byla zpracována s použitím metod informatiky, tedy na základě dostupné literatury a bez jakýchkoliv praktických zkušeností sestavovatele s touto drogou, s léčením s její pomocí a léčením vůbec.

Marihuana, cannabis, konopí - Cannabis indica
Cannabis sativa
Cannabis ruderalis
Jde o tři druhy, podle jiné klasifikace má rod Cannabis čeledi Cannabaceae jen jeden velmi variabilní druh - C. sativa L., s dvěma poddruhy, sativa a indica. První je spíše severní a dává víc vláken a oleje, obsah psychoaktivně působících látek je velmi nízký nebo se vůbec nevyskytují. Druhá je spíše jižní a dává více omamných pryskyřic - často je obsah psychoaktivně působících látek velmi vysoký (Cannabis sativa L. var indica Lam). Rostliny prvého poddruhu (resp. druhu) jsou velmi vysoké (až 4 m), mají silný, vláknovitý stonek, jsou jen velmi málo rozdvojeny a mají řidší listoví. Rostliny druhého poddruhu (druhu) jsou nízké (do 1,2 m) a velmi husté, stonek není tolik vláknitý, jsou silně rozdvojeny a mají velmi husté listí.

Cannabis ruderalis JANISCHEWSKY 1924 - rostliny jsou velmi malé (60 cm), mají tenký, slabě vláknovitý stonek, nejsou téměř vůbec rozdvojeny a listoví není příliš husté, oproti tomu listy jsou poměrně velmi velké. Obsah působících látek není ani nízký ani vysoký.
SCHULTES (1975) uznává také křížení X Cannabis intersita SOJAK 1960 mezi Cannabis sativa a Cannabis ruderalis.
Všechny druhy konopí jsou dvoudomé, t.z. vytváří samičí a samčí rostliny. Samčí rostliny jsou zpravidla menší a méně rozdvojené nežli samičí. Dochází ovšem také k obojakým útvarům. Z hlediska kulturního jsou samičí rostliny mnohem důležitější. Vytvářejí pevnější vlákna a více psychoaktivních látek, stejně jako výživných semen.
Původně bylo konopí přiřazováno do řádu Urticaceae (kopřivovité). Konopí ale patří podle novějších výzkumů do řádu Cannabaceae (konopovité), čeledi Moraceae (morušovité). Nejbližším příbuzným je chmel Humulus lupulus, který přináleží ke stejné rodině jako Cannabaceae. Další příbuzní ještě nebyli popsáni. Konopí pochází pravděpodobně z centrální Asie. Odsud se lidským přičiněním rozšířilo do celého světa. Je možné, že se ony tři druhy konopí vyvinuly na základě pěstění a selekce člověka. V dějinách konopí rozlišuje SCHULTES (1975) tři fáze: divokou formu, kulturní formu a zdivočelou formu. Další příbuzní ještě doposud nebyli popsáni.
Botanické a taxonomické dějiny konopné rostliny jsou podobným způsobem zmatené jako stav zákonnosti. Byly-li již u arabských lékařů, otců botaniky a zakladatelů moderní binominální taxonomie, známy různé druhy konopí, dnešní moderní botanika udržuje až do současnosti pojetí, že existuje pouze jeden druh konopí s mnoha lokálními variacemi (SMALL 1978). Často se činí rozdíl mezi vláknovým, technickým konopím a indickým konopím. Z toho byly vyvozeny i právnické důsledky. Pěstování vláknového konopí bylo povoleno, zatímco "omamné" indické konopí bylo zakázáno a zákonem pronásledováno.
V průběhu dějin botaniky byla publikována následující označení jednotlivých druhů nebo variant konopné rostliny:
Cannabis sativa LINNÉ 1737
Cannabis Lupulus SCOPOLI 1772
Cannabis indica LAMARCK 1783
Cannabis foetens GILIBERT 1792
Cannabis erratica SIEVERS ex PALLAS 1796
Cannabis macrosperma STOKES 1812
Cannabis generalis KRAUSE 1905
Cannabis americana HOUGHTON et HAMILTON 1908
Cannabis gigantea CREVOST 1917
Cannabis ruderalis JANISCHEWSKY 1924
Cannabis pedemontana CAMP 1936
X Cannabis intersita SOJAK 1960

Pojmenování hašiš je odvozeno od radikální muslimské sekty Assainů, která byla založena ve 12. století. Arabské substantivum hašíšijúni znamená vyznavač hašiše. Od toho pochází hašišin, osoba oddaná hašiši.
Konopí znají lidé více než pět tisíc let. Dokládají to například rozmanité báje. Jedna staroindická legenda se zmiňuje o "elixíru nesmrtelnosti", který kdysi připravili dva démoni, a to déva a ašuva, podle pokynů velkého boha Višnua. Pomocí hory, již nesla na zádech obrovská želva, se jim podařilo změnit vodu v oceánu v lahodný nektar. Do tohoto průzračného nápoje spadlo několik Višnuových vlasů a ty pak byly unášeny proudem do zázračného údolí, kde se proměnily ve zvláštní rostlinu, obdařenou mocí rozesmát i toho nejsmutnějšího člověka na světě. Konopí bylo mnohými národy uznáváno jako božstvo a mnohostranný zdroj zdraví a společenského a duchovního bohatství. Konopě setá pochází ze Střední Asie a odtud se rozšířila prakticky po celém světě. Ve staré Číně a Indii se konopí pěstovalo také pro jeho léčebné účinky. Bohatým zdrojem informací o psychotropních vlastnostech této rostliny jsou indické kultury. Konopí bylo nezaměnitelnou součástí posvátných nektarů védské indie používaných při náboženských obřadech. Také v Evropě jsou archeologické nálezy konopí velmi ranného data. "Nejstarší doposud poznaný nález konopí pochází z doby ještě předgermánské (z Eisenbergu v Thuringen). Archeologické nálezy ovšem existují i pro dobu rané doby germánské. V popelu pohřební urny z Wilmersdorfu v Brandenbursku byla nalezena semena Cannabis sativa. Tento nález je datován do 5. století př. n. l. (Reininger 1968, in Ch. Ratsch: Konopí...) V jihoněmeckých hrobech ze stejného časového období byla nalezena semena semena konopí, konopná vlákna a celá květenství (Kessler 1985, tamtéž)." Z toho Ch. Ratsch usuzuje, že "konopí bylo již v prehistorické době užíváno u jihogermánských kmenů rituálně, právě jako pohřební předmět."
V Evropě bylo konopí původně rostlinou léčivou, potom teprve přadnou a olejnou. Semenec byl potravinou, ještě ve středověku dosti ceněnou. Uvádí se i vliv na zlepšování půdy a vlastnosti, škodný hmyz a fytopatogenní plísně zahánějící.

Čeští vědci se zabývali i látkami z konopného semene - semence: "Prozatím jde o látky extrahované vodou, respektive solnými roztoky a horkým mlékem, tedy hlavně o edestin, snad i cholin a trigonelin, něco málo i lipidy. První je dokonalou bílkovinou, v rostlinné říši výjimečnou, neboť dodává všechny důležité aminokyseliny, a to zvláště tryptofan, provitamin to niacinamidu, pak i lysin, arginin a methionin, důležité pro léčení tbc, pro růst a poslední zvláště významný pro játra, jako je i výše zmíněný cholin (vitamin J) a konečně snad i trigonelin, patřící do skupiny vitaminu PP a strukturně poněkud příbuzný s INH. V dietotherapii, zdá se, budou tyto látky velmi významné, hlavně u tbc, především dětské

Třetí a poslední skupina látek, lipidy, prozatím zkoušena nebyla, ač podle starých indikací a lidového užití i zde možno očekávat léčivé složky. Snad již mezi neutrálními tuky, kde jsou, podle charakteristiky konopného oleje soudě, mnohé důležité dvojné vazby, a tedy i vitagen F, případně další kyseliny mastné, snad se specifickým účinkem. Vzpomeňme chalmoogry u lepry. Dále význam mohou míti i lecithiny a hlavně fytosteroly, resp. nezmýdelnitelná frakce lipidů, od kterých možno očekávat, na základě starých zkušeností, i účinky hormonální s vlivem na žlázy prsní a nadledvinky." (Prof. Dr. J. Kabelík. 1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI., in www.konopa.cz)

"Kultura konopí je velmi výhodná, potřebuje sice dobré hnojení, ale ne mnoho pletí, nejvýše na počátku, naopak samo plevel vyhubí, jakmile povyroste a lze ho právě k odplevelení polí použít. Zlepšuje kvalitu půdy, hlavně odpadovými, dobře tlejícími listy a skleníkovým mikroklimatem mezi jeho vysokými stonky vznikajícím, je velmi odolné proti škůdcům (antibiotika) a na semeno je velmi vhodné pěstit je jako meziplodinu, hlavně mezi zelím a kapustou, odpuzuje bělásky. Je výbornou předkulturou pro velmi náročné plodiny. Tvrdí se, že brání účinku fytopathogenním plísním bramborů, je-li mezi nimi vyseto.

Konopí má dlouhé kůlové kořeny a může čerpat vodu i z velké hloubky, stačí mu již 250 - 300 mm vodních srážek ročně. …
Ze 725 q stonků lze získat 100kg konopných vláken. při pěstění na semeno připadá z celé rostliny na semeno kol 10 %, něco více na kořen, stonek činí nejvíce, kol 60 %, listy kol 20 %.

Zvláště dobře se hodí kultura konopí pro odvodněné půdy rašelinné, udržuje dobře vhodnou strukturu půdy.

Vlákno konopné vyniká velkou pevností, potřebné pro provazy a lana, též však pro pevné plachty, pytle a pod. a jemnější vlákna čistá či míchaná se lnem či bavlnou též pro dobrá plátna. Moderní kotonisační metody velmi rozšiřují jeho použití. Dnes možno z konopných vláken vyráběti i zboží soukenné. Konopná koudel je důležitá jako těsnění potrubí, též na čištění strojů, lokomotiv a pod. Z konopného pazdeří lze vyrábět isolační tabule, stavební hmoty, lze jím topit (má ca 3 670 kalorií), lze je velmi snadno zcukernit, dává 60 % cukru a 20 % pentosanů. Konečně i pektinové hmoty mezi vlákny by snad šlo při jiných methodách získávání vlákna, než močením (máčením), využít. Lze využít pazdeří i na výrobu papíru a umělého hedvábí. blíže o tom všem poučí kniha: M. Peliščuk a A. Hadinec: Len a konopí. (knižnice textilního a oděvního průmyslu, Praha 1952). Dříve se vyrábělo ze zbytků stonků a pařízků i uhlí, které prý bylo zvláště dobré pro střelný prach. …

Listí, které činí až 20 % sklizně, lze využít co mrvy s 5 - 6 % N, hlavně proto, že se dobře v půdě rozkládá. Kořen sloužil kdysi co léčivá droga.

Semenec byl, jak řečeno, oblíbenou potravou. Úlehlová-Tilschová ve své České stravě lidové uvádí konopné polévky (polévka semenečná) i kaše a j. jídla. Léčivé využití uvádíme dále. Semeno obsahuje 25 - 34 % tuků a 22 - 25 % stravitelných bílkovin. Olej, podobně jako lněný, je rychle vysychající, jodové číslo 143, příjemně nasládlé chuti, připomínající olej olivový. Hodí se do rybích konzerv, pro cukrářství i na výrobu margarinu, ale též na výrobu fermeže a tedy i laků a linolea. Semenec dnes je znám lidem většinou jako kanárčí zob, ale má, jak níže uvedeme, význam i jako výživa lidská. V semenci je též cholin a trigonelin, pak fytin, který u tbc a chudokrevnosti býval zkoušen. O dalších látkách, jmenovitě o bohatství fermentů v semenci, pojednáno níže. Zajímavé mohou být i fytosteroly, snad s vlastností sexuálních hormonů a vůbec vlastnosti látek v nezmýdelnitelné frakci oleje, kde sexuálně hormonální účin můžeme nejspíš hledat.

Po vytlačení oleje zbývající pokrutiny mají ještě kol 5 - 7 % tuků a 25 - 30 % bílkovin a jsou velmi cenným krmivem.

Read B. E. Chinese medical plants from the Pen Tsao Kang Mu A. D. 1596 (1936) v semenu uvádí 19 % bílkovin, 31 % tuku, 5 % popele a pak: cholin, lecithin, fytosterol, edestin, fytin, trigonelin, inosit, linolenovou a glukuronovou kys. a vitamin E. V listu 0,2 % karotinu, hořčinu, Ca-malát, silici. V květných vrcholech kannabinol, pryskyřice, tuk, vosk, cholin, silici a 15 % popelu. …"
(Výzkumný ústav léčivých rostlin, Velké Losiny 1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI. , in www.konopa.cz)

V novodobé Evropě se konopí pro své psychotropní účinky začalo kouřit ve větším rozsahu zejména v uměleckých kruzích v 19. století. Do USA přivezli tento zvyk mexičtí dělníci ve 20. letech 20. století. V Čechách se marihuana více začala kouřit teprve nedávno, koncem 80. let - a od té doby máme ve větší míře i informace o domácích zkušenostech s léčebným využitím této drogy. Díky mnohostrannému využití konopí je vlastně získávání THC využitím odpadu a dále zvyšuje náklady na pěstování.
Technické vlastnosti konopí využívá současné lidstvo jen z části, jeho nesmírný farmaceutický potenciál (v rámci vyspělých průmyslových zemí) není využíván téměř vůbec a o jeho možném pozitivním vlivu na lidskou spiritualitu máme jen mlhavou představu. V případě konopí se opět projevila tendence moderní civilizace stavět se pokrytecky a přezíravě k přírodnímu bohatství i k moudrosti mnoha velkých kultur minulosti.

Konopí seté a konopí indické - jedná se o jednoletou 3 - 5 m vysokou, statnou bylinu, vyznačující se vzpřímenou lodyhou, dlanitě střídavými, pěti až devítičetnými listy. Konopí je rostlina dvoudomá, to znamená, že vytváří buď samičí nebo samčí květy.
Samčí rostliny jsou slabší a světlejší, mají květy na vrcholičnatých latách vyrůstajících v úžlabí horních listů.
Samičí exempláře jsou statnější, temněji zelené, mají v úžlabí horních listů stopkaté svazečky květů, jejichž květenství tvoří drobné husté klásky.

Cannabis se stal jednou z nejrozšířenějších a víceúčelových rostlin. Roste jako plevel a pěstěná rostlina na celém světě v různých klimatech a půdách. Vlákno se používá po staletí na tkaniny, sítě a papír a bylo nejdůležitější surovinou pro výrobu lan před vývojem syntetických vláken. Semena (neboli, přesně řečeno, achaenia - malé tvrdé plody - nažky) se používají jako ptačí zob a někdy jako lidská potravina. Olej v plodech se kdysi používal pro svícení a mýdlo a nyní se někdy používá při výrobě fermeže, linolea a barev pro umělce. Obsahuje až 35% mastného oleje, tvořeného především glyceridy kyseliny linolové a olejové. Je to vysychavý olej. Ze stonků jsou vyřezávány šamanské rituální předměty (kouzelné hůlky), konopná vlákna slouží jako amulety. Samičí květy vytváří hodnotnou omamnou pryskyřici a jsou užívány jako lék a afrodisiakum. Z listů se získávají pasty a nápoje. Kořeny jsou lékařsky zpracovatelné.
V tropickém klimatu dosahuje rostlina vyšky až 5 m.

Nať obsahuje trochu silice - éterické oleje (O,1 - 0,3%, Caryophyllen, Humulen, Farnesen, Selinen, Phellandren, Limonen), různé cukry, flavonoidy, alkaloidy (Cholin, Trigonellin, Piperidin, Betain, Prolin, Neurin, Hordenin, Cannabisativin), chlorofil a z drogy je možné získat podle klimatických podmínek a kultivaru 2,5 - 20% živicových látek. U technických kultivarů je množství účinných živicových látek zanedbatelné. Podstatnou složku tvoří látky s antibakteriálními vlastnostmi - např. kanabidiol (4%), kyselina kanabidiolová (3,3%) účinná i sedativně, kyselina kanabigerolová (0,5%), kanabigerol (0,3%) aj.
Důkladným chemickým průzkumem se zjistilo, že konopí obsahuje více než 300 sloučenin. Největší pozornost byla věnována hlavně pryskyřici, neboť ta je zodpovědná za narkotický účinek. Postupně došlo k izolaci jednotlivých složek. Vedle složek obsažených v technických odrůdách (resp. v druhu konopí setého) se u konopí indického nachází jako hlavní účinná látka (s účinkem omamným a analgetickým) delta 9 -tetrahydrokannabinol.
Současně s chemickým rozborem probíhalo i podrobné farmakologické hodnocení. Vědecké studie potvrdily, že kanabis působí téměř výlučně na centrální nervovou soustavu, zejména na mozkovou kůru. Účinky jsou různé a projevují se podle individuálního a psychického založení člověka. Skrze významnou funkci CNS a skrze často psychogenní původ nemoci může ovlivnit celou řadu nemocí, které se od funkce CNS neodvozují.
Chemické sloučeniny, které vyvolávají omamné a léčivé účinky, se nacházejí hlavně v lepkavé, zlaté pryskyřici vylučované květy ženských rostlin. Má se za to, že funkce pryskyřice je ochranou před horkem a zachování vlhkosti během reprodukce. Rostliny nejbohatší na pryskyřici rostou v horkých krajinách, jako je Mexiko, Střední východ a Indie. Po skončení reprodukce, a když plody jsou úplně zralé, se už žádná pryskyřice nevylučuje. Obsah hlavní psychoaktivní látky v živici kolísá u různých druhů (poddruhů) od 0 do 20%. Navíc může být koncentrace účinných látek značně zvýšena způsobem podávání a přípravou.
Přípravky konopí, které se používají v Indii, slouží mnohdy jako lidový standard síly. Jeho tři druhy jsou známé jako bhang, gandža a čaras. Nejslabší a nejlevnější přípravek, bhang, je vyráběn ze sušených a rozdrcených horních listů, semen a stonků. Gandža (ganjah), která se vyrábí z kvetoucích vršků, pěstěných ženských rostlin, je dvakrát až třikrát silnější než bhang. Čaras neboli mimea je čistá pryskyřice, také známá pod jménem hašiš na Středním východě. Každý z těchto přípravků se dá jíst, kouřit nebo míchat do nápojů.
Uvedené názvy mají v různých oblastech různý význam. Termíny bhang a hašiš jsou například v některých místech přisuzovány opojným nápojům připravovaným z konopí.
Ve Spojených státech a většině západních zemí jsou dostupnými produkty konopí marihuana, hašiš a haš-olej. Termín marihuana je spojován se všemi použitelnými částmi rostliny. výrazem marihuana se nejčastěji myslí usušené listy a vrcholky kvetoucích rostlin. Je pro ni charakteristická kořeněná až nasládlá vůně, chutná aromaticky hořce. Celé okvětní vršky rostlin s trochou nerozdrobeného listového materiálu jsou obvykle nejsilnější a také nejdražší formou produktu. Rozdrolené kousky listů pocházejí buď z horních vysušených partií konopí nebo - ty méně účinné - z nižších částí rostliny. Typický vzorek marihuany slušné kvality prodávané na americkém černém trhu bude obsahovat zhruba stejné množství palic a horních listů včetně bohatě zastoupených semínek i s tobolkami.
Samičí kvetoucí nať konopí indického bývá označována jako hašiš. V širším významu se tedy termíny hašiš a marihuana překrývají.
Avšak termín hašiš v užším slova smyslu je nahnědlá až načernalá ztuhlá pryskyřice získaná ze žlázek na spodní straně listů. Vyznačuje se typickým pronikavým zápachem. Název hašiš u nás většinou zahrnuje s tuky extrahovaný hašiš či mimeu i sesbíranou pryskyřici charas. Slovo charas se v Americe používá jen zřídka. Občas je tento produkt nesprávně nazýván kif nebo pylový haš. Kif je ve skutečnosti směs ganjah a černého tabáku připravovaná v Maroku. Pylový haš pochází pochopitelně spíše ze samčí rostliny. Hašiš bývá 5 až 8krát silnější než marihuana, ze které se získává.
Haš-olej je rozpustný extrakt složený z olejů a pryskyřic obsahujících THC. Existují odlišné stupně haš-oleje, v závislosti na míře rafinace a procentu aktivní THC. Hnědý olej patří k nejsurovější extrakci, může však být 2 až 4krát silnější než hašiš, z něhož pochází. Při další rafinaci vzniká červený olej, ambrový olej, medový olej a bílý olej.
Na THC jsou bohaté rovněž vnější slupky marihuanových plodů. Extrahují se z nich varem celých plodů v tuku nebo oleji.
Rostlina marihuany obsahuje více než 460 známých sloučenin, z nichž 60 má 21-uhlíkovou strukturu typickou pro cannabinoidy. Jediný cannabinoid (0,4%), který je jak vysoce psychoaktivní, tak i přítomen ve velkém množství, rovnající se obvykle 0,6 - 5% váhy celé rostliny a 20% váhy živicových látek, je (-) (3,4-transdelta-1-tetrahydrocannabinol), který je také znám jako delta-1-THC, delta-9-THC, D 1 -THC nebo prostě THC. Rozlišují se ještě tři varianty této psychoaktivní látky, ze kterých dvě vznikají až při zpracování - Cannabidiol (CBD) a Cannabinol (CBN). Některé jiné tetrahydrocannabinoly jsou skoro stejně silné jako delta-9-THC, ale jsou přítomny jen v některých odrůdách cannabisu a v mnohem menších množstvích. Byl vyvinut určitý počet syntetických, chemicky příbuzných druhů podobných THC pod jmény jako synthexyl, nabilone a levonatrodol. Ostatní dva důležité druhy cannabinoidu jsou cannabidioly a cannabinoly, které jsou přeměněny na tetrahydrocannabinoly a pak rozloženy na poměrně inaktivní cannabilony během zrání rostliny.
Nedávný objev nervových receptorů, které jsou stimulovány pomocí THC (a klonování genu, který dá vzniknout těmto receptorům) naznačuje, že tělo vytváří vlastní variantu této substance. Receptory se nacházejí hlavně v mozkové kůře, která řídí vyšší myšlení, a v hippocampu, který je sídlem paměti.
Ve sklizené marihuaně je většina THC obsažena ve formě kyseliny THC. "Nezralá" marihuana nebo ta, která je pěstovaná v severnějších zeměpisných šířkách bude pravděpodobně obsahovat více kyseliny THC než samotného THC. Kyselina sama není psychoaktivní, postupným sušením rostliny se jí však většina přeměňuje na aktivní složku THC. Většina zbylé kyseliny se na THC přemění během dvou let. Během tak dlouhé doby však většina THC zoxiduje nebo se přemění na jiné, neaktivní látky. Pokud dekarboxylace probíhá ve vzduchoprázdnu nebo v ochranné atmosféře, k oxidaci nedochází. Ve vysušeném produktu může další dekarboxylaci podpořit podpořit zvýšená teplota a výtěžnost se dále zvýší.
Doporučená teplota je 100 stupňů C po dobu 75 min. Pokud se však zahřátí neprovede v ochranné atmosféře (dusík, CO2, vzácné plyny), nebo v oleji, tuku nebo tekutině bude se zvýšení výtěžku rovnat ztrátě způsobené rozkladem. K tomuto procesu dochází také při tepelné extrakci. Každé teplotě odpovídá doba extrakce po jejímž uplynutí se procento získaného THC začne rovnat procentu ztráty (v určitém prostředí a v určitém rozpouštědle).
Farmaceutický průmysl hojně vyráběl a testoval analogy THC na nejrůznější farmakologické účinky. V roce 1982 vyhlásila americká firma Eli Lilly, že jeden analog (nabilon) je zvláště účinný v prevenci nevolnosti spojené s chemoterapií rakoviny. Lék se užívá dodnes a lze jej doporučit i při léčbě migrény.