Výbor pro lidská práva Spojených národů.
72. zasedání.
Závěrečný posudek zprávy podané Českou republikou podle článku 40 Úmluvy o občanských a politických právech. CCPR/CO/CZE 27/8/2001.
Výbor posoudil detailní a vyčerpávající zprávu podanou Českou republikou, která zahrnuje události od jejího ustavení jako jednoho z následných států České a Slovenské federativní republiky 1. ledna 1993. Výbor děkuje delegaci České republiky za otevřené popsání posledního vývoje a potíží s uplatněním práv zaručených Úmluvou, což bylo velice poučné a přispělo k úrovni diskuze. Výbor oceňuje i to, že delegace přinesla tolik informací o legální situaci v České republice ale lituje, že nepodala víc informací o tom jak se uvádí Úmluva do praxe.
Výbor oceňuje stát také za závazek vybudovat demokratický zákonný pořádek a zabývat se tím, aby uvedl svou zákonnost do souladu s mezinárodními závazky od přechodu k demokracii, který začal v roce 1989.
K tomu patří opravdové úsilí, aby stát přijal novou Ústavu založenou na právech a Listinu základních práv a svobod, v které budou zahrnuta mezinárodně uznávaná liská práva.
Úmluva má přednost před domácími zákony a ne všechna její ustanovení byla přijata do Listiny základních práv a svobod, čímž vznikla nejistota o tom, jsou-li všechna práva zaručena. Je i nejistota v tom, jaký je vztah mezi Listinou, Úmluvou a ústavním pořádkem.
Stát by měl ujasnit vztah mezi právy Úmluvy, která nejsou zahrnuta v Listině a ústavním pořádkem, aby se lépe zajistilo uplatnění všech práv Úmluvy za všech okolností.
Výbor je znepokojen zjevným nedostatkem mechanismů pro uplatňování názorů Výboru podle Opčního protokolu. Hluboce lituje i stanoviska vlády v případech Šimůnek (516/1992) a Adam (586/1994) ohledně restituce majetku nebo odškodnění podle zákona 87/91. Výbor také lituje reakce státu na jeho rozhodnutí, že podmínka českého občanství pro restituci nebo odškodnění podle zákona 87/91 je diskriminační a porušuje článek 26 Úmluvy. Rozhodnutí Ústavního soudu o tom, že tento zákon je ústavní nezbavuje vládu povinností, které má podle Úmluvy (článek 2, Opční protokol čl. 1,4).
Stát by měl přezkoumat nynější zákony pokud jde o právo na restituci nebo odškodnění. Také by měl zavést proces jak jednat s názory Výboru podle Opčního protokolu. V obou případech chce být Výbor informován o tom jak bude naloženo s tímto doporučením.
Výbor je znepokojen nedostatkem nezávislých mechanismů pro kontrolování a uplatňování práv v praxi.
I když Výbor uvítal ustavení instituce ombudsmana, přece konstatuje, že jeho pravomoc je omezena na doporučení veřejnému sektoru. Navíc, pověřenec pro lidská práva je vládním úředníkem a Rada pro lidská práva je poradní instituce.. Nemají žádnou pravomoc k projednávání jednotlivých stížností v oblasti lidských práv..
Stát by měl zavést účinnou a nezávislou kontrolu uplatňování lidských práv zaručených Úmluvou, zejména v oblasti diskriminace.
Stát by měl široce zveřejnit toto posouzení své zprávy Výborem.
Část tohoto závěrečného posudku, která se týká restitucí přeložil Jan Sammer.
Tuto celou zprávu v angličtině vám rádi zašleme poštou nebo po internetu.
Czech Coordinating Office,
Jan Sammer, secretary,
1103-100 Antibes Drive,
Toronto, Ontario,Canada M2R 3N1
tel. 416-665-7324,
jan.sammer@czechoffice.org
http://www.czechoffice.org/
*********
CLANKY