Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu předsedovi vlády, i když nevím, jestli někdo z poslanců pronese tak tučný a tak patetický projev, jako pronesl pro své primárky právě on. Myslím, že ho těžko někdo bude překonávat. Já tu naneštěstí nemám žádného místopředsedu, abych si mohl hned vzít slovo a pronést stejně tučný projev. Proto musím dát slovo panu předsedovi rozpočtového výboru, panu poslanci Tlustému.

Poslanec Vlastimil Tlustý: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, já jsem ve svém úvodním vystoupení zpravodaje se pokusil dát tomuto jednání ducha racionality, věcnosti a směřování k cíli, který se mi zdá po 11. září letošního roku zřejmější než kdykoli předtím. Chtěl jsem, abychom v této sněmovně se více zaměřovali do budoucna než do minulosti, abychom méně zdůrazňovali, co nás rozděluje, abychom méně hledali nepřekonatelné argumenty pro to, jak naše názory jsou neslučitelné. Očekával jsem, že diskuse bude ovlivněna tím, že situace ve světě je jiná, že měřítka a priority v každém z nás a v každém státě civilizovaného světa se změnily a že tu jde o to, abychom našli cestu k přijetí státního rozpočtu, který ČR pro rok 2002 po 11. září potřebuje ještě více než před tímto datem.

Proto jsem ve své zpravodajské zprávě neuváděl žádné analýzy, žádné útoky, nevymezoval jsem se proti vládnímu návrhu zákona, ačkoliv bych jako zpravodaj mohl a ačkoliv by mi v tom cokoliv mohlo zabránit. Místo toho jsem se od svého kolegy Václavka dozvěděl, a pan předseda vlády dále rozvinul jednu gigantickou nepravdu, že totiž, když to shrnu, nezodpovědní poslanci rozpočtového výboru projednali státní rozpočet za tři minuty. Každá část této věty je nepravda. A považuji za překvapivé, že nebyly tyto nepravdy ověřeny autory předtím, než tady byly vyřčeny a než z nich byl učiněn mediální problém, protože teď se obávám, že většina médií se bude zajímat o to, proč údajně probíhalo ono nezodpovědné projednání tři minuty. A tak postupně ke každé části. Říkám, že je mi to velmi žinantní a nikdy bych nic podobného neuváděl, ale to, co tu zaznělo z úst předřečníků, bohužel si vynucuje uvést pravdu.

Za prvé - rozpočtový výbor přerušil projednávání poté, co se na jednání nedostavil ani ministr financí, ani náměstek ministra financí, a učinili jsme tak na návrh poslance sociální demokracie. A považoval jsem za vstřícnost, že rozpočtový výbor umožnil, aby pokračování jednání v naprosto posledním možném termínu, a to byl úterek tohoto týdne, proběhlo za účasti představitelů vlády, ministra či náměstků ministra. Jinými slovy, my jsme vyhověli požadavkům sociální demokracie. To za prvé.

Za druhé - ani v pokračování jsme nejednali ony třikrát opakované tři minuty. Jednání, pokud si pamatuji, pokračování jednání trvalo přibližně 45 minut a mohou to dosvědčit novináři, kteří byli přítomni.

Za další - rozpočtový výbor neprojednával před prvním čtení státní rozpočet, protože mu to ani jednací řád neukládá. Rozpočtový výbor iniciativně hledal stanovisko pro zpravodaje pro první čtení, a protože dobře víte, že u všech ostatních zákonů tady zpravodaj říká stanovisko sám za sebe, je to iniciativa rozpočtového výboru, že takovéto stanovisko hledal, protože kdyby nebyl takto iniciativní, tak bych tu jako zpravodaj takové stanovisko mohl uvést bez onoho "jednání".

Za poslední - předmětem jednání rozpočtového výboru byla čtyři čísla a přikázání kapitol jednotlivým výborům. Domnívám se, že je zjevné, že jsem těmito čtyřmi fakty vyvrátil, že to nebylo ani nezodpovědné, ani tříminutové, ani jakkoli jinak podivné.

Velmi se omlouvám za tuto vložku, ale nezbývá nic jiného.

Nyní k návrhu usnesení, který jsem avizoval. Do usnesení rozpočtového výboru navrhuji zařadit novou část II - neboli předkládám pozměňovací návrh k tomuto usnesení - která by zněla:

II. Doporučuje vládě, aby do nového návrhu zapracovala změny podle následujícího zadání: a nyní následuje 5 bodů, z nichž o každém při závěrečném hlasování žádám hlasovat individuálně.

Bod l. Zreálnit příjmy státního rozpočtu a změnit jejich strukturu.

Bod 2. Příjmy z Fondu národního majetku použít v rámci státního rozpočtu přednostně na úhradu dluhové služby.

Bod 3. Revidovat očekávanou ztrátu České konsolidační agentury podle aktuálních odhadů.

Bod 4. Usilovat o zachování podílu výdajů státního rozpočtu roku 2002 na hrubém domácím produktu na úrovni roku 2001.

Bod 5. Zvýšit vlastní příjmy krajů a toto zvýšení promítnout do příjmů a výdajů státního rozpočtu.

To je pět návrhů, kterými naznačujeme, kterým směrem chce ODS hledat kompromis, jaké změny považuje za správné k tomu, aby mohl vzniknout rozpočet, který uchrání tuto zemi od rozpočtového provizoria.

Byl jsem v podstatě vyzván, abych se tu pustil do polemiky s údaji státního rozpočtu, ale já tuto výzvu nepřijmu a nabízím, aby na jakémkoli ekonomickém fóru jsme si to rozdali s ekonomickými odborníky sociální demokracie a popovídali si na kterékoli z následujících témat: Jak je to s tzv. mimořádnými výdaji státního rozpočtu letošního roku, které vedou vládu k tomu, že nedodrží deficit schválený parlamentem a překročí ho, jak nám dnes bylo oznámeno, ze schválených 49 na 90 mld.? Jak je to s tzv. deblokací ruského dluhu, jinými slovy, do jaké míry je prodej této pohledávky třetí osobě ve skutečnosti citovanou splátkou onoho dluhu? Co si myslíme o tom, jaká je míra zapojení mimořádných příjmů, o kterých všichni víme, že se v budoucnu nebudou opakovat, a dovoluji si vás upozornit na přílohu, kterou máte ve státním rozpočtu, která dokazuje, že i vláda ví, že vlády, které přijdou po ní, budou muset hospodařit s nižší úrovní příjmů, než je to v roce 2002.

Mimochodem, nepamatuji se za uplynulých deset let, že by nějaká vláda stavěla svého nástupce do role, že bude muset hospodařit v nominální úrovni s nižšími příjmy a výdaji, než je to navrhováno v návrhu rozpočtu vlády sociální demokracie. Opakuji, že v příloze nám vláda říká: vlády po sociální demokracii budou muset počítat s menší úrovní příjmů a s menší úrovní výdajů , než je to navrženo v roce 2002.

Úplně samostatnou a velmi složitou kapitolou bude jistě diskuse o tom, jak to, že za tři roky neustálých upozorňování na nebezpečí vývoje mandatorních výdajů neučinila vláda sociální demokracie jediný korekční krok, kterým by alespoň zastavila rychlost, se kterou tyto mandatorní výdaje narůstají. Zvláštní seminář by také byl vhodný k tématu, kdy se z úvěru státní banky nebo banky vlastněné státem stává dluh státu. Pan předseda Zeman neustále naznačuje, že ve chvíli, kdy ten úvěr byl poskytnut. Dovolím si předložit jinou hypotézu: většina tohoto dluhu vzniká v okamžiku, kdy stát v mnoha desítek miliardových balících za nominální cenu kupuje od oněch bank a za 6 % v jiných mnoha desítek miliardových balících soukromým subjektům prodává. Ukažte mi dlužníka, který poté, co se dozví, že jeho úvěr nebo jeho závazek bude na trhu k mání za 6 %, bude pokračovat v jejich splácení. Toho bych chtěl vidět.

Témat, ve kterých se rozcházíme, je mnoho a já jsem slíbil, že se nebudu pouštět do podrobností. Budu to respektovat.

Domnívám se, že by tato sněmovna nejen v další rozpravě, ale i v dalším projednávání případné druhé verze měla prokázat, že chceme nalézt podobu státního rozpočtu, která je pro široké politické spektrum přijatelná. Prostě proto, že události 11. září by nás všechny měly dávat dohromady. Myslím tím dohromady každého z nás, aby si uvědomil novou situaci, dohromady jako politické strany, které spolu dosud převážně soupeřily, a dohromady jako národ, který musí v nové situaci reagovat a který mimochodem v rozpočtové terminologii musí tuto situaci reflektovat v podobě zvýšených výdajů.

Domnívám se, že máme před sebou příležitost ukázat, že se umíme dát dohromady a tak bych zrekapituloval, k čemu ODS směřuje svými návrhy změn, ke kterým by mělo podle našeho názoru dojít ve druhé verzi státního rozpočtu.

Chceme, aby fiktivní deficit 10 mld. Kč byl nahrazen skutečným deficitem 10 mld. Kč, protože si neumíme představit vážnou diskusi o číslu, o kterém všichni vědí, že není pravdivé. Chceme, aby mimořádné příjmy z prodeje majetku FNM nesměřovaly do spotřeby, ale směřovaly do splácení dluhů. Chceme, aby byla snížena ztráta Konsolidační agentury, a chceme, aby nedocházelo k růstu podílu výdajů státu na hrubém domácím produktu, protože si myslím, že ekonomické aktivity by měly být zejména v rukou občanů a soukromých subjektů a stát by se neměl pokoušet svými ekonomickými aktivitami vytlačovat právě aktivitu občanů a soukromých subjektů.

Toto jsou základní cíle, které jsme si dovolili tímto návrhem usnesení vytyčit. Domníváme se, že pokud tato rozprava a toto jednání budou mít věcný charakter, jsou to body, na kterých by se mohlo shodnout široké politické spektrum. Domníváme se, že jsou to body, které by mohly být akceptovány v podstatě všemi demokratickými stranami reprezentovanými v tomto parlamentu. K podpoře těchto návrhů vás tímto vyzývám. Děkuji za pozornost. (Potlesk poslanců ODS.)

Poslanec Miloslav Ransdorf: Pane předsedající, vážený pane premiére, vážená vládo, kolegyně a kolegové poslanci, dovolte, abych se vyjádřil k některým skutečnostem vládního návrhu státního rozpočtu na příští rok 2002, který je praktickým vyvrácením tezí o nastartování prosperity, jimiž ministerský předseda, který právě odchází, nadějně vstoupil do soutěže s Karlem Jaromírem Erbenem a jinými klasiky pohádkového oboru.

Miloš Zeman se vyslovil na této půdě, že česká ekonomika prosperuje. Připomínám, že v posledních volbách ve Velké Británii zaznívala podobná slova z úst poraženého, a sice Johna Majora, který říkal, že Británie prosperuje. Proti tomu se stavěl Tony Blaire svou tezí, že Británie si zaslouží něco lepšího. Já si také myslím, že Česká republika si zaslouží něco lepšího, než je tento rozpočet, který je rozpočtem údržby.

Na vládním návrhu státního rozpočtu na příští rok se mi nelíbí mnoho věcí. Především mám určité pochybnosti o předložené makroekonomické analýze a také o některých navazujících makroekonomických předpokladech předloženého vládního návrhu rozpočtu na příští rok. Celková charakteristika ekonomického vývoje se omezuje pouze na letošní první pololetí, přičemž zcela absentuje jakékoli zhodnocení dlouhodobější, či alespoň střednědobých vývojových tendencí. Schází nejen hodnocení souvislostí jevů, ale často i samotné konstatování těchto souvislostí, resp. příčin a následků. Omezení této části předložené zprávy na popis vývoje jednotlivých ekonomických agregátů ji tak degraduje na pouhý komentář čísel, který nepostihuje záměry vlády při vytváření ekonomického prostředí a nekonfrontuje tyto záměry s dosaženými výsledky. Makroekonomická analýza je podle mého soudu nedostatečná a i navazující predikce je problematická. Není to poprvé, co kritizuji tyto věci,a několikrát jsem tak učinil z tohoto místa. Opět musím konstatovat, že makroekonomické přístupy Ministerstva financí nedoznaly - bez ohledu na změny na postu ministra - žádného zlepšení.

Mám také pocit, že jsou podceněna rizika budoucího ekonomického vývoje. Ale nejenom to. Domnívám se, že ať záměrně,či z nedbalosti jsou paramenty předpokládaného vývoje naší ekonomiky v příštím roce nadhodnoceny.

Jakou prognózu makroekonomického vývoje nám vláda vlastně předkládá?

Globální ekonomika v letošním roce podává nejslabší výkon za poslední dvě desetiletí. Po letošním tragickém 11. září, které tady už bylo zmíněno, se změnila spousta věcí, a to nejen v politické oblasti, ale také v oblasti ekonomické. Zatímco před teroristickými útoky na New York a Washington se považovalo za pravděpodobné, že to nejhorší mají americká a světová ekonomika z větší části za sebou, po těchto útocích silně vzrostly obavy z prodloužení ztráty dynamiky americké ekonomiky s následujícím negativním vlivem na celou světovou ekonomiku. Důsledky těchto teroristických útoků se ještě ani zdaleka nestačily plně projevit. Podle názorů některých renomovaných zahraničních prognostických institucí vůbec nelze vyloučit, že v nadcházejících měsících Spojené státy a společně s nimi celý svět přejdou do plně rozvinuté recese, která bude trvat nejméně do prvního čtvrtletí příštího roku, ale může být i delší.
Proto také ve Spojených státech urychleně připravují kroky ke stimulaci ekonomiky v souhrnu ve výši 60 - 75 mld. dolarů. S cílem podnítit podnikatelské investice by se mělo jednat zejména o daňové úlevy pro firemní investice a další škrty v daních a odvodech, které by oživily spotřebitelské výdaje.

Za příznivé souhry okolností by tedy mohlo dojít jen k odložení ekonomického zotavení ve Spojených státech, a tedy i k odkladu obnovení vyššího ekonomického růstu v zemích EU a zejména potom v Německu. To nejsou žádné plané úvahy, jak by se mohlo zdát. V tomto smyslu se jen před několika dny vyslovil např. šéf Evropské centrální banky Wim Duisenberg či Mezinárodní měnový fond a také nejnověji i doyen ekonomické obce Paul Samuelson.

Pokud by k americkému oživení nedošlo, dotkne se to i výrazně EU, která je velice citlivá na stagnaci v samotných Spojených státech.

Podle nejnovější analýzy a prognózy Evropské banky pro obnovu a rozvoj budou také ekonomiky východní Evropy zasaženy celosvětovým útlumem. Řada těchto ekonomik je silně závislých na vývozu do zemí eurozóny, jejichž ekonomický růst se podle těchto prognóz zřejmě dále zpomalí. Přitom trhy EU se na našem vývozu podílejí více než 70 procenty a výpadky v našem exportu se promítnou přes mzdy i do úrovně tuzemské spotřeby a do celkového výkonu ekonomiky. Dalším rizikem je zmenšení přílivu zahraničních investic, neboť zahraniční investoři se budou vyhýbat investičním rizikům. Lze očekávat revizi mnohých investičních plánů, a tedy i omezení výdajů a podstatné zvýšení averze proti přijímání investičních rizik. Přitom právě zahraniční investice jsou významným zdrojem hospodářského růstu nejenom pro Českou republiku, ale také pro Polsko a Maďarsko. Zpomalení tempa ekonomického růstu se u vyspělých ekonomik střední Evropy odhaduje nejméně o 0,5 až 1 procentní bod.

Myslím, že dnes často vyslovovaný argument, že se naše ekonomika nachází v jiné fázi hospodářského cyklu, se může v nadcházejícím období změnit v tragické poznání rychlé proměny naší ekonomické reality. V současné době čísla o stavu české ekonomiky nesvědčí o jejím výrazném zpomalení, některé signály se však již objevují. Už několik měsíců klesá dynamika našeho exportu a také postupný pokles temp růstu průmyslové výroby ukazuje na dopady ochlazování západoevropské konjunktury. Hlubší pohled na strukturální vývoj přitom ukazuje právě na rychlé a hlavně významné zpomalování dynamiky oborů s vyšší mírou přidané hodnoty.

Překvapuje mě také optimismus jak ministerského předsedy, tak pana ministra financí při hodnocení očekávaného vývoje přílivu zahraničních investic. Aby nedošlo k nedorozumění - mám na mysli přímé zahraniční investice a jejich proměnu v investice hmotné. Tyto investice jsou přitom motivovány hlavně poptávkou po vývozu, přičemž při oslabení vnější poptávky proto může dojít i ke zpomalení investičních aktivit.

Soudím, že vnější vývoj, tedy výrazné riziko dalšího oslabení konjunktury ve světě a zejména v EU, je v současné době bezprostředním rizikem pro výraznější zpomalení našeho ekonomického růstu a není jenom rizikem co do možnosti, jak se někdy tvrdí.

Ale vraťme se k analýze současného ekonomického vývoje a k jeho prognóze na příští rok, kterou nám vláda předkládá jako východiska pro svůj návrh státního rozpočtu. Myslím, že výše uvedená rizika jsou vládou významně podceněna, když analyticky nejsou tato rizika podchycena a vyhodnocena, a sama predikce de facto počítá s pouhou prolongací současného stavu. Vláda tedy hodnotí stávající ekonomický vývoj, jeho budoucí podmínky neúměrně pozitivně a to samozřejmě není bez dopadu na předložený rozpočtový návrh.

Jaký rozpočet tedy dostáváme od vlády ČSSD? Na rozdíl od minulých dvou rozpočtů, které přece jen do jisté míry akcentovaly prorůstové impulsy, je návrh rozpočtu na příští rok zaměřen spíš na udržení dosaženého a s novými impulsy nepočítá. Je to pouze a jenom rozpočet obtížně - opakuji obtížně - zajišťující běžné potřeby chodu státu, je to v podstatě rozpočet údržby. Mnohé rozvojové záměry, které vláda původně uvažovala, byly radikálně omezeny. V situaci, kdy se jednotlivé země snaží stimulovat své ekonomiky zvýšenými státními výdaji či vhodnou měnovou politikou, provádí se u nás pravý opak. Stejně jako v minulosti se i dnes považujeme za výjimečné a podle toho to také vypadá. Naše centrální banka v létě zvýšila úrokové sazby, zatímco všichni okolo nás je snižují, a bankovní rada vážně na svých zasedáních diskutuje o tom, zda naší ekonomice nehrozí nebezpečí přehřátí a zda by nebylo přece jenom vhodné úrokové sazby ještě trochu zvýšit. Pan ministerský předseda o tom částečně už mluvil. Vláda jí v tom sekunduje. Namísto toho, aby se pro příští rok snažila zvýšením své poptávky přispět k udržení stabilního ekonomického prostředí v příštím roce, snižuje své kapitálové výdaje o téměř 15 %. Jak zvláštní vzhledem k rizikům konjunkturního vývoje ve světě, kdy naopak je nesmírně důležité zachovat dlouhodobější stabilitu ekonomického vývoje.

Zdá se, že hlavní přínos této vlády spočívá v tom, že méně překáží zahraničním investorům i domácím ekonomickým subjektům v pohybu na našem trhu, než tak činily vlády předchozí.

Je jistě správné, že výdajová stránka návrhu státního rozpočtu pro příští rok především usiluje o finanční pokrytí všech zákonem stanovených, tedy mandatorních výdajů. Nesprávná je ale volba dalších vládních výdajových priorit, stejně jako i restrikce valné části ostatních výdajových položek.

Předložený vládní návrh mě nepřesvědčil, že je absolutně nezbytné navýšení rozpočtu Ministerstva obrany či vnitra. Přes růst rozpočtové kapitoly Ministerstva školství nejsou ale ani zdaleka pokryty všechny potřeby v této oblasti, navzdory tomu, co se nám tu snažil dokázat před chvílí pan ministerský předseda. Naprostá většina všech ostatních výdajových položek navrhovaného státního rozpočtu je však navrhována výrazně nižší než ve srovnání s letošním rokem 2001. Přitom možnosti úspor ve výdajích existují, když významnou výdajovou zátěží jsou náklady na chod nepříliš efektivní státní správy. Vláda však stále zanedbává řešení problematiky trvale rostoucího státního aparátu a počty státních úředníků se nesnižují, i když musím uznat, že proti minulým letům se výrazně zabrzdil jejich nárůst. Je pravda, že výdaje na jednotlivé články státní správy jsou v delší časové řadě obtížně srovnatelné, protože dochází k častým přesunům mezi resorty, ústředně řízenými, rozpočtovými a příspěvkovými organizacemi.

Přesto lze jednoznačně konstatovat, že v ústředně řízené státní správě dochází k trvalému nárůstu výdajů na její činnost a ke zvyšování počtu pracovníků. Stále se tak ukazuje, že tržní ekonomika vyžaduje pro svou obsluhu více státních úředníků než někdejší systém direktivního řízení státním plánem. Celkové výdaje státního rozpočtu na zaměstnance státu by měly meziročně růst tempem osmi procent a dosáhnout celkové výše 141,5 mld. Kč, tedy téměř 19 % z celkových výdajů státního rozpočtu. Myslím, že taková cesta je v rozporu s požadovanými úsporami v rozpočtových výdajích. Je už konečně načase, aby vláda zlepšila svou koncepční činnost v oblasti státní správy, i když zatímní průběh správní reformy spíše prokazuje absenci ucelené koncepce. Je načase, aby vláda zvýšila výkonnost řízení státního aparátu na všech stupních a především aby omezila počet svých zaměstnanců a snížila takto rozpočtové výdaje. Proto považuji za nezbytné, aby vláda urychleně a razantně promítla racionalizační opatření do limitů zaměstnanosti a mzdových výdajů státní správy do návrhu rozpočtu na rok 2002.
Zvlášť pikantní je pokračování rozpočtové praxe v oblasti tzv. aktivní politiky zaměstnanosti. Je pravda, že nezaměstnanost má mírně se snižující trend. A je také pravda, že se poněkud zlepšuje i struktura nezaměstnaných. Nechci ale zde spekulovat nad tím, zda k tomuto poklesu celkové nezaměstnanosti došlo především proto, že se oživila ekonomika, nebo díky změnám v metodice, anebo především proto, že vláda uplatňuje opatření ze svého tzv. národního plánu zaměstnanosti. Myslím si ale, že kroky vlády v oblasti trhu pracovních sil by mohly být mnohem razantnější, a nelze se přitom vymlouvat na nedostatek peněz.

V předloženém rozpočtovém návrhu se počítá s tím, že se od zaměstnavatelů vybere ve formě tzv. příspěvku na státní politiku zaměstnanosti v příštím roce 27,5 mld. Kč. Na aktivní politiku zaměstnanosti jsou přitom navrhovány výdaje ve výši pouhých 4 mld. Kč, tedy ještě o něco méně, než bude vydáno v letošním roce, a na pasivní politiku zaměstnanosti, tj. především na podpory v nezaměstnanosti, dalších 4,9 mld. Kč, tedy celkem 8,9 mld. Kč. Zbylých téměř 19 mld. Kč je tedy navrhováno vynaložit státním rozpočtem na zcela jiné účely, než na jaké byly od zdaněných inkasovány.

Ano, peníze na mnohem aktivnější státní politiku zaměstnanosti tu jsou. Současná vládní administrativa ale pokračuje v praxi vlád předchozích a tímto daňovým inkasem - tzv. příspěvek na státní politiku zaměstnanosti je totiž pouze jinak nazvanou daní, a navíc původně zamýšlenou přísně účelovou daní - tedy tímto inkasem zalepuje díry ve zcela jiných oblastech státního rozpočtu. Možná, že se těmito penězi hradí také neustálé narůstání, ba přímo rakovinné bujení státní správy.

Je s podivem, že se nad tím nikdo nepozastavuje, přestože v reálných číslech jsou výdaje na státní správu třikrát až pětkrát vyšší než začátkem 90. let, i když je nutno brát v úvahu změny její struktury. Zřejmě se již některé abnormality současnosti staly tak obvyklými, že je ani za nenormální už nepovažujeme.

Kde jsou příčiny neutěšeného stavu příjmové stránky státních financí, když i přes ekonomické oživení, o kterém tady tak barvitě mluvil pan ministerský předseda, zůstává situace státního rozpočtu nezlepšena? A to dokonce i přesto, že v letošním roce i v předloženém vládním rozpočtovém návrhu se počítá s vysokým zapojením mimořádných nedaňových příjmů, jejichž podíl se stále zvyšuje. Zatímco v letošním roce 2001 to jsou jenom telekomunikační licence na UMTS v rozpočtované výši 20 mld. Kč, skutečnost však bude zřejmě v nejlepším případě jenom poloviční, tak pro příští rok je to již téměř 48 mld. Kč. Do příjmů je počítáno jednak s cca 20 mld. Kč z deblokace ruského dluhu, o kterém tu rovněž mluvil pan ministerský předseda, a dále se zařazením části budoucích výnosů z privatizace do rozpočtových příjmů ve výši 25,2 mld. Kč.

Je to nouzové řešení a je již druhým rokem charakterizováno jako mimořádné. Jenom se obávám, aby se z této mimořádnosti nestal zvyk. Vždyť těchto téměř 50 mld. Kč de facto projídáme. Byl bych ochoten s takovýmto řešením souhlasit jedině v případě, že by těchto bezmála 50 mld. Kč směřovalo do státních infrastrukturních investic, do státních investic na bytovou výstavbu, do podpory politiky bydlení, do dalších investičních či proexportních podpor apod. Nikoliv však na zalepování děr v nedostatečných daňových příjmech.

Ano, daňové příjmy jsou nedostatečné a je to způsobeno klesající daňovou kvótou, tedy podílem daňových příjmů na hrubém domácím produktu. Zastavení tohoto poklesu je ale nyní pro současnou vládní administrativu nemožné, neboť se tzv. opoziční smlouvou zavázala nezvyšovat daně. Tedy je dobré si uvědomit, že předložený vládní návrh státního rozpočtu je také výsledkem opoziční smlouvy a tzv. smluvní opozice tedy vytvořením podmínek pro fungování vlády nese svůj díl odpovědnosti i na tomto vládním návrhu státního rozpočtu. To by si měl kolega Tlustý uvědomit, když tady mluvil o hledání nějakého prostředí pro dohodu.

Přitom jenom udržení daňové kvóty, která je mimochodem v evropském porovnání mimořádně nízká, jenom na úrovni letošního roku 2001 by znamenalo větší daňové inkaso o zhruba 20 mld. Kč, což jistě není málo.

Nemyslím si ale, že by vláda postupovala nezodpovědně při definování příjmové strany svého rozpočtového návrhu. Plně souhlasím s ministrem financí Rusnokem, který nedávno v jednom ze svých článků odmítl názory, že vláda počítá se zvýšením příjmů, ke kterému buď nemůže dojít vůbec, nebo je málo pravděpodobné.

Bylo by skutečně korektní, kdyby tito kritici exaktně a seriózně prokázali, které příjmy a v jaké míře jsou podle nich nerealistické. Mimochodem, taková argumentace v prostředí politické reprezentace doposud nezazněla. Dokonce ani taková banalita, že navrhované daňové příjmy se opírají o zřejmě nadhodnocenou predikci inflace. Mimochodem, jsem velice zvědav, jak bude vypadat další prognóza Ministerstva financí ohledně cenového vývoje v příštím roce a jak dalece se bude lišit od úvah, na kterých je postaven tento návrh daňových příjmů.

Je nesporné, že bez výrazných změn veřejných financí - navzdory nadšení premiéra nad výběrem daní, které prý převyšuje jeho, jak jsme slyšeli, nejoptimističtější sny, zřejmě měl v nedávné době velice špatné, černé sny - se státní rozpočet bude v následujících letech sestavovat ještě obtížněji než letos.

Východiskem z takovéto zděděné rozpočtové praxe musí být rychlý postup ve směru celkové reformy veřejných financí, který by podle mého soudu měl být orientován především na opatření na příjmové straně veřejných rozpočtů, samozřejmě při respektování principu sociální spravedlnosti.

Přes zdůrazňování potřeby modernizace daňové soustavy jako jedné z podmínek reformy veřejných financí je daňová politika současné vlády naprosto sterilní a de facto pokračuje v intencích předchozích pravicových vlád, vyjma nesporně objektivních kroků směřujících ke sblížení naší daňové legislativy s legislativou Evropské unie či drobnějších provedených úprav daňové soustavy. Vývoj v oblasti daňové politiky byl nakonec zcela umrtven dodatkem k opoziční smlouvě.

Snad jediným pokusem o jakési kroky v daňové oblasti s cílem zvýšit fiskální příjmy státní pokladny bylo opětovné předložení zákona o registračních pokladnách, který skončil neúspěšně. A možná, že je to tak dobře vzhledem k věcné problematičnosti tohoto kroku. Přestože vláda ústy svých představitelů např. občas hovoří o potřebě změny relací mezi přímými a nepřímými daněmi v celkovém daňovém inkasu, uvažuje do budoucna naopak s opačným vývojem. Stačí jen nahlédnout do jiného materiálu, který této sněmovně vláda na jaře letošního roku předložila, a to do materiálu "Předvstupní hospodářský program". Zde se lze dočíst zajímavé věci. Například to, že se uvažuje o razantním zvýšení tzv. snížené sazby DPH ze stávajících 7 % na 10 %. Zřejmě nejde jen o nějaké úvahy pro danou chvíli, vždyť tuto koncepci řešení veřejných financí vláda oficiálně předložila Evropské komisi do Bruselu.

Ano, dámy a pánové, tato sociálně demokratická vláda uvažuje kroky, které postihnou ty ekonomicky nejslabší vrstvy obyvatel. Kde je její proklamovaná sociální ohleduplnost, když chtěla být vládou dolních 10 milionů, ohleduplnost, na kterou ČSSD nalákala voliče roku 1998?

Zdá se, že jednou z chyb, které se vláda dopouští, je to, že neuvažuje variantně, přestože má v čele bývalého prognostika. V daňové oblasti je to zcela evidentní. Dokonce mám pocit, že i zde je síla státního aparátu větší než síla jeho politického vedení, a nemyslím si, že to je správné. Domnívám se, že je nutno odmítnout názor, že jakýkoliv rozpočet je lepší než žádný rozpočet.
Ne, rozpočet na příští rok 2002 musí vytvořit předpoklady pro překonání rizik ekonomického vývoje, o kterých jsem hovořil na začátku svého dnešního vystoupení. Proto soudím, že musíme odmítnout tento návrh státního rozpočtu na příští rok a vyzvat vládu k jeho zásadnímu přepracování. Je to rozpočet válečného konfliktu, ale v tom smyslu, že vypadá, jako kdyby byl sestaven po prohrané válce. Tato země ale není poražena a zaslouží si rozhodně něco lepšího, než je rozpočet údržby.

Je rozhodně nutné posílit rozpočtové výdaje o nové státní investice s cílem stimulovat naši ekonomiku. Nelze samozřejmě počítat s tím, že nový rozpočtový návrh by měl vyrovnánu příjmovou a výdajovou stranu. Při napjatých příjmech proto bude nutno možná pracovat s vyšším rozpočtovým deficitem, který mimochodem bude proti oněm několika stům miliardám takzvaných transformačních dluhů z období devadesátých let i tak malý.

Povinností této vlády je provést naši zemi přes ekonomicky mimořádně nebezpečné období příštího roku. Jsem přesvědčen, že pokud tyto kroky neuděláme právě nyní, náklady v dalších letech budou podstatně vyšší. Pokládám proto za účelné, aby Poslanecká sněmovna po diskusi k tomuto bodu orientovala svým usnesením v tomto smyslu vládu.

Kromě toho je nezbytné, aby se v rámci zlepšení fungování státních financí vláda orientovala na změny rozpočtového systému, které by měly být zaměřeny především na určení kontrolovatelných rozpočtových cílů a jejich ekonomických parametrů. Je nutno vytvořit důslednou závislost mezi státním financováním konkrétních projektů a plněním jejich cílů. Vláda by se také měla orientovat na úpravu daňového systému tak, aby byl zastaven dlouhodobý trend poklesu daňové kvóty. Měla by své úsilí směřovat ke kontrole, zda příjemci státních záruk vytvářejí podmínky pro splnění svých závazků a zda jsou minimalizována rizika jejich uplatnění vůči státu. Ministerský předseda tady právem připomínal jeden naprosto skandální případ. Velice se divím, že si toho média dosud nevšimla, že nebyla žádná mediální kampaň v tomto smyslu. Je to případ Boeingu Czech, kde proti Aeru Vodochody, proti deseti tisícům dolarů investic stojí záruky ve výši ne třiceti, ale třiceti dvou miliard. To jsou podmínky, které by snad mohly být diktovány kolonii, ale ne státu, který sám sebe pokládá za suverénní.

Vláda by se také měla orientovat na ukončení praxe krytí ztrát vytunelovaných organizací ze státních prostředků, na ukončení praxe, která bohužel trvá tak dlouho.

Současný stav, kdy prakticky všechny v Poslanecké sněmovně zastoupené opoziční politické strany stavějí proti vládnímu návrhu státního rozpočtu své výhrady, je výsledkem také toho, že v etapě formování tohoto vládního návrhu neprobíhala téměř žádná politická jednání o rozpočtu. Je to překvapivé dokonce i proti minulé praxi. Myslím, že je to vážná politická chyba nového vedení sociální demokracie, a přiznám se, že si neumím vysvětlit důvody takovéhoto přístupu. Snad jedině, že se lze domnívat, že se zprvu možná kalkulovalo i s režimem rozpočtového provizoria. I když se možná může zdát, že tato varianta řešení není již aktuální, pan ministr financí se vyslovil v tomto směru, nemohu vyloučit, že s touto kartou hodlá stále ještě někdo hrát. Je nutno si uvědomit, že v případě uplatnění rozpočtového provizoria v příštím roce by sice došlo k určitému zvýšení rozpočtových prostředků u některých resortů, tedy na úroveň letošního roku 2001, ale to by nebylo podstatné, hlavně by to neřešilo problém překonání rizik ekonomického vývoje, nemluvě samozřejmě o poškození obrazu České republiky u zahraničních investorů.

Děkuji vám za pozornost.


Poslanec Michal Doktor:
...
Je samozřejmě pravdou, že fenomén nezaměstnanosti není jednoduchým problémem, který lze odbýt jedinou větou. Proto mi připadá velmi příkré hodnocení, které pan poslanec použil. Jestliže připustíme, že vesměs vaše kritické vystoupení obsahuje pasáž, kde chválíte vládu za zvládnutí některých rysů strukturální nezaměstnanosti, pak musím říci, že říkáte věc, kterou bych si odvážil označit jako nepravdu.

Na podporu svého tvrzení uvedu fakta, která jsem nabyl v oficiálních statistických údajích: počet osob hledajících zaměstnání více než jeden rok činí v současné době zhruba 210 tisíc osob, což představuje téměř polovinu všech osob hledajících si v současné době práci.

Chtěl bych vás, pane poslanče upozornit, že jen za rok 2000 narostl tento celkový počet osob hledajících si práci déle než jeden rok o 45 tisíc lidí.

Poslanec Bohuslav Sobotka: Pane předsedající, dámy a pánové, vrátil bych debatu zpět k návrhu státního rozpočtu, protože se domnívám, že zde hovoříme o návrhu státního rozpočtu na příští rok. Nedebatujeme zde o zprávě o činnosti vlády. To je bod, který jsme projednávali a určitě ještě budeme projednávat při jiné příležitosti.

V tomto volebním období prožíváme již počtvrté debatu o návrhu státního rozpočtu. Jak se debata zatím vyvíjí? Připomíná mi debaty, které v této sněmovně v minulých letech proběhly. Co se mění, jsou postoje jednotlivých politických stran, protože pro každý návrh státního rozpočtu mohla menšinová vláda počítat s poněkud jiným složením partnerů. Z tohoto hlediska lze také hodnotit jednotlivá vystoupení, která zde zatím zazněla a nepochybně ještě zazní.

Vystoupení se podobají v jedné věci: zhruba 90 % části takových diskusních příspěvků tvoří kritika návrhu státního rozpočtu a kritika postupů vlády, které byly spojeny se zpracováním tohoto návrhu rozpočtu, a zhruba 10 % tvoří obecné návrhy co s tím. Jsou to spíše nástřely a poznámky na okraj.

Domnívám se, že bychom možná mohli tuto debatu využít i k tomu, abychom více hovořili v pozitivním smyslu, tzn. abychom se více soustředili na možné představení řešení, na možnou prezentaci alternativ. Domnívám se, že máme před volbami a nepochybně kolegové z opozičních stran by měli dostat příležitost v této debatě představit své návrhy a představy o tom, jak by postupovali oni při návrhu státního rozpočtu a jak by oni řešili problémy, které jsou v ČR spojeny s veřejnými financemi. Myslím, že nikdo v této sněmovně nepopírá, že veřejné finance v období deseti let po zahájení transformace české ekonomiky nejsou v ideálním stavu, že zde máme strukturální deficit státního rozpočtu a že zde máme poměrně vysoké náklady transformace, které s sebou vlečeme a které tato vláda velmi poctivě a transparentně zveřejňuje, i když to žádnou mediální popularitu této vládě nepřináší.

Chtěl bych vás vyzvat k tomu, abyste využili následujícího prostoru v debatě k tomu, abychom zde mohli debatovat o návrzích na konkrétní další postupy a na řešení problémů, v nichž se ocitáme.

Řeč jako vždy je o mandatorních výdajích a o jejich podílu na výdajích státního rozpočtu. Pokud zde zaznívá kritika, jak v této oblasti postupovala vláda, myslím, že je důležité říci, co udělali kolegové a kolegyně z opozičních stran v průběhu tří let, jaké konkrétní návrhy předložili v oblasti snižování mandatorních výdajů.


Musím říci, že působím nějaké období v čele dočasné komise této Poslanecké sněmovny pro penzijní reformu. Vedeme tam velmi složitou debatu o tom, jak reformovat náš penzijní systém. To je věc, která nepochybně souvisí s mandatorními výdaji v našem státním rozpočtu. Musím říci, že debata nesměřuje k nějaké vnitřní shodě, k tomu, že by jednotlivé strany předkládaly zcela zřejmé, transparentní a konkrétní návrhy na to, jak z této situace ven.

Pokud se v této debatě objevují návrhy na to, aby vláda snížila výdaje, aby škrtala jednotlivé položky ve státním rozpočtu, myslím si, že by debatě prospělo, pokud by jednotliví kolegové předkládali návrhy na to, kde konkrétně lze ušetřit finanční prostředky. Kde se domníváte, že vláda finančními prostředky plýtvá podle vašeho názoru, kde je možné prostředky ušetřit, tam by se tyto ušetřené prostředky měly přesunout.

Podle mne toto není věc jenom debaty o státním rozpočtu ve druhém a třetím čtení, ale toto patří i do debaty o prvním, základním návrhu státního rozpočtu, protože v tuto chvíli máte k dispozici informaci o celém návrhu státního rozpočtu. Není k dispozici pouze základní informace o proporcích jednotlivých veřejných rozpočtů.

Další problém, který zde máme a který se v rozpočtové debatě objevuje nově, je otázka financování krajů a v návaznosti financování krajů na státní rozpočet. Domnívám se, že řešení, které vláda zvolila v návrhu státního rozpočtu, je velmi dobré, že umožňuje současně projednat novelu zákona o rozpočtovém určení, schválit rozpočtové určení pro kraje a současně potom elegantním způsobem tyto výdaje z návrhu státního rozpočtu vyjmout a přesunout je směrem ke krajům. Myslím si, že v debatě o financování krajů je právě důležité vnímat onu návaznost na státní rozpočet a návaznost na veřejné rozpočty, protože v každém případě není možné posilovat jednosměrně výdaje v této oblasti a nebrat ohled na celkově deficitní situaci v oblasti státního rozpočtu jako takového.

Jsem přesvědčen o tom, že jak vláda předložila svůj návrh rozpočtu, učinila po zralém uvážení. Domnívám se, že příjmy, které jsou uvedeny v tomto návrhu rozpočtu, jsou příjmy reálné. Domnívám se, že rozpočet, jak byl navržen, je velmi uměřený a je skutečně velmi úsporný. To, jak je uměřený a úsporný, vyplývá ze současné situace veřejných financí v České republice.

Chtěl bych pro případ, že tato Poslanecká sněmovna se zachová způsobem, že nepodpoří tento návrh státního rozpočtu, navrhnout doplnění k návrhu, který zde přednesl pan předseda Tlustý. Doplnil bych k jeho návrhu dva nové body.

Usnesení Poslanecké sněmovny směrem k vládě České republiky - navrhuji doplnit nový bod, který by zněl v uvození "doporučuje vládě, aby do nového návrhu zapracovala změny podle následujících zadání", a to "posílit nezbytné výdaje v resortech Ministerstva obrany, Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí v důsledku současné mezinárodní situace a zvýšených požadavků na bezpečnost".

Současně vzhledem k probíhající debatě o financování a rozsahu financování vysokých škol v České republice si dovoluji navrhnout druhý bod, který by zněl: "zvýšit rozpočet vysokých škol".

Dámy a pánové, já vás jistě nepřekvapím, když vám sdělím, že poslanecký klub sociální demokracie je v tuto chvíli připraven podpořit návrh státního rozpočtu, jak ho vláda České republiky předložila. V případě, že tento návrh státního rozpočtu nebude schválen, je poslanecký klub sociální demokracie připraven v nastávající debatě přispět k tomu, aby byla nalezena taková dohoda v Poslanecké sněmovně, která umožní vládě předložit druhou verzi státního rozpočtu, která bude mít šanci na projití v této Poslanecké sněmovně. V žádném případě není naším cílem podporovat variantu, která by znamenala rozpočtové provizorium. Chci říci, že sociální demokracie udělá vše pro to, aby Česká republika nebyla tím rizikem rozpočtového provizoria ohrožena.

Na závěr svého vystoupení bych si dovolil navrhnout ještě jeden procedurální návrh. Protože se domnívám, že by bylo dobré, aby jednotlivé poslanecké kluby po proběhlé debatě měly prostor pro to, aby jednaly, aby jednaly zejména o předložených návrzích usnesení, dovoluji si navrhnout, aby po ukončení rozpravy nebylo bezprostředně hlasováno. V případě, že tato rozprava bude ukončena ještě před koncem dnešního jednání Poslanecké sněmovny, dovoluji si navrhnout přerušení jednání před hlasováním po ukončení rozpravy s tím, že by se hlasovalo zítra ráno jako druhý bod po odpovědi na písemnou interpelaci, která v tuto chvíli je k dispozici a která by měla být zítra zařazena jako první bod.

Děkuji.


Předseda PSP Václav Klaus: Vážená sněmovno, chtěl bych také k této věci říci pár slov. Nejdříve si nemohu odpustit nereagovat na vystoupení předsedy vlády. Myslím, že bylo velmi férové, že předseda rozpočtového výboru s ním polemizoval o oněch třech minutách. Myslím, že každý z nás považujeme státní rozpočet vůbec - zejména státní rozpočet na rok 2002 - za tak důležitou a zásadní věc, že jsme každý z nás prožili hodiny a hodiny jednání připravováním si stanovisek k tomuto státnímu rozpočtu. A to, jestli rozpočtový výbor potom provede shrnující jednání, kde lidé vystoupí se svými dávno připravenými a jasnými stanovisky tudy ano, tudy ne, toto interpretovat způsobem, jak to dělal předseda vlády, je urážející. Je to opravdu velmi na pováženou.

Mohl bych analyzovat desítky vět a slov, která on použil a hází volným způsobem do vzduchu. Označil za první rok poklesu české ekonomiky rok 1996. Prosím vás, ověřte si to ve stenozáznamu.

V roce 1996 byl ekonomický růst 4,3 %. Byl to neskonale nejvyšší růst za posledních šest let, vyšší, než kolik bude ekonomický růst i v jeho slavném roce 2001. Prosím, abychom čísla tohoto typu nepouštěli takto volným způsobem do éteru.

Pan předseda vlády už nám asi podesáté v této sněmovně připomněl, že si z učebnic ekonomických teorií pamatuje Kondratěvovy cykly. To je doktrína, kterou vymyslel ruský ekonom kolem roku 1920, doktrína dávno zapomenutá a opuštěná ekonomickou teorií, ale pan předseda vlády si ji asi právě proto zapamatoval, že už nic nového v ekonomii od té doby nečetl. Prosím, aby nám tady nepředváděl své neznalosti ekonomické teorie. Protože o Kondratěvových cyklech už tady mluvil opravdu minimálně desetkrát. Já si dělám čárky. Kdyby měl náhodou něco diskutovat v souvislosti s ekonomickou teorií a státním rozpočtem, tak by nám měl, aspoň těm, kteří to nevědí, připomenout, že ekonomové dělí deficit státního rozpočtu nebo se pokoušejí analyzovat a interpretovat deficit státního rozpočtu na dvě jeho základní složky. Jednou je složka tzv. cyklická a druhou je složka strukturální. Pan předseda vlády by měl dnes tady kázat o tom, že když probíhá tak geniální ekonomický růst v této zemi pod jeho moudrým vedením, pak by mělo být naprosto jasné, že z hlediska cyklického vývoje deficitu státního rozpočtu bychom neměli dnes v žádném případě mít deficit rozpočtu, ale měli bychom mít naopak přebytek rozpočtu, protože v momentě, když ekonomika rychle roste, tak by tomu také měl odpovídat výsledek státního rozpočtu. Nicméně to by byla teprve vážná debata a ta bohužel tady zatím neproběhla.

Nedotýkám se vystoupení ministra financí, myslím, že bylo pokusem o seriózní hodnocení těchto věcí.

Nicméně bych začal určitým sporem o rok 2001, ne o rok 2002, protože ten je východiskem pro celou složitou rozpočtovou konstrukci, která stojí před námi. Chtěl bych připomenout této sněmovně, že po dlouhých tahanicích, dlouhých interpretačních problémech jsme loni schválili státní rozpočet s deficitem 49 mld. korun. Neschválili jsme žádný jiný deficit státního rozpočtu, a proto nonšalantní prohlášení, že deficit státního rozpočtu v roce 2001 bude pravděpodobně dosahovat 89 mld., čili o 40 mld. více, není náhodná věta, která by měla zaznít mezi řečí.

V jistém smyslu bych navázal na makroekonomické úvahy pana poslance Ransdorfa. Já si myslím, že není důvod, abychom se tady pustili do fatálního sporu o předpokládaném vývoji roku 2000 v ekonomice naší, evropské a světové. Myslím si, že je naprosto evidentní, že po 11. září platí jedno jediné slovo u všech prognostiků, a to, že rok 2002 se v žádném případě nedá prognózovat vůbec. Já vím, že toto slůvko si nemůže troufnout říci ministr financí, to si může troufnout nezávislý analytik a má pravdu a bude mu tleskáno. Ministr financí musí z nějakého čísla vycházet. Já rozumím, že si zvolil čísla, která platila ještě do 11. září, ale v každém případě je evidentní, že makroekonomické úvahy o roce 2002, které tvoří páteř tohoto návrhu státního rozpočtu, jsou úvahy mimořádně extrémně optimistické, a myslím, že 99 % prognostiků v naší zemi, analytiků i ve světě by řeklo, že jsou naprosto nerealistické. Nechci nabízet, že vím, že HDP nebude růst 3,8, ale 3,2 nebo 2,5 nebo 1,7. Já to neumím. Myslím, že to neumí nikdo na světě, ale tato sněmovna by měla vědět, že schvaluje-li tato čísla, tak schvaluje čísla, která v žádném případě na příjmové stránce státního rozpočtu nebudou splněna a maximálně mohou být splněna na stránce výdajové, to znamená, že zásadně si připravujeme opět vyšší deficit než ten, který je napsán v tomto dokumentu. Znovu zdůrazňuji, nedivím se ministru financí, že nemá alternativní ekonomický model vývoje roku 2002. To by bylo strašně laciné a strašně povrchní, ale my bychom měli vědět, že přijímáme velmi optimistickou variantu.

Z toho plyne jedna podstatná věc. Klíčovým makropolitickým ukazatelem je v každém případě podíl státního rozpočtu na hrubém domácím produktu neboli základní ukazatel toho, kolik stát přerozděluje prostřednictvím státního rozpočtu, kolik bere jednomu, dává druhému, bere z jedné lidské aktivity a dává do jiné lidské aktivity. Já jsem plně přesvědčen o tom, a moc bych si přál, aby tento koncept přijala při dalších debatách o rozpočtu celá tato sněmovna, já bych si velmi přál, aby tato sněmovna přijala, že se jedná o mimořádný rozpočet, o menšinovou vládu, o rozpočet na volební rok, a proto si myslím, že jediné férové přepracování rozpočtu by bylo založení celého konceptu státního rozpočtu na tom, že se podíl státního rozpočtu na HDP v roce příštím oproti roku letošnímu nebude zvyšovat, nebude měnit. Moje politická strana by vždycky chtěla, aby se podíl snižoval. Já rozumím, na to máme 63 hlasů z 200, a proto nic takového nenavrhuji, ale velmi bych žádal o konsensus oboustranný, pravolevý v této sněmovně, aby došlo k nezměnění podílu státního rozpočtu na HDP.

Musíme jasně trvat na tom, že v materiálu o státním rozpočtu je navrženo zvýšení podílu státního rozpočtu na HDP v roce 2002 oproti roku 2001, a to vůbec nemluvím o velmi pravděpodobném předpokladu, že HDP roku 2002 bude nižší než ten, který je uveden v dokumentech, které dnes tady máme všichni před sebou, neboli výsledek tohoto podílu bude ještě vyšší příští rok 31. prosince, než kolik je v tomto materiálu napsáno.

Rozuměl jsem panu předsedovi rozpočtového výboru, že jeho návrh mezi sedmi body, které tam má, též s tímto kritériem podílu státního rozpočtu na HDP hraje, a velmi bych si přál, aby v této věci bylo dosaženo nějakého rozumného výsledku.

Na závěr bych chtěl říci, protože si myslím, že při prvním čtení není důvodem analyzovat jednotlivé výdaje, nechci se přít o příjmovou stránku rozpočtu jako různé daňové, celní a jiné výnosy, tak o kusové příjmy typu z výnosu privatizace, z deblokací atd., proto se do toho nechci pouštět. Chtěl bych ale zdůraznit: hledejme řešení. Myslím, že bychom se měli pro celou naši zemi v této situaci pokusit řešení nalézt, ale moc bych prosil, aby sněmovna nebyla vládou tlačena a vydírána, a moc bych prosil, aby vznikl pokus o konsensuální řešení, jehož obrysy byly naznačeny v sedmi bodech, které zde přednesl pan poslanec Tlustý.
Děkuji za pozornost.

Poslanec Miloslav Ransdorf: Vím, že tato poznámka je zcela okrajová ve srovnání s tím, co tady bylo před chvílí předneseno, ale reagoval bych na kolegu Doktora velmi krátce. Samozřejmě vím o tom, že se zvyšuje podíl dlouhodobé nezaměstnanosti, ale já jsem mluvil o struktuře nezaměstnaných a měl jsem na mysli kvalifikační skladbu. Čili kolega Doktor mi špatně rozuměl, ať to tedy vezme na vědomí.


Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo, pane předsedající. Vážená vládo, dámy a pánové, vzhledem k tomu, že je to počtvrté a doufám, že naposled, co vláda sociální demokracie předkládá v Poslanecké sněmovně návrh rozpočtu, dovolte mi mírnou reminiscenci. Vzpomínám si na rok 1998, když jsem měl tu čest vést diskusi s některými představiteli vlády, s ministrem financí a místopředsedou vlády o reformách nezbytných k tomu, aby se zastavily už tehdejší deficitní tendence, které v našich veřejných rozpočtech byly. Byl jsem opakovaně ujišťován, že tato reformní snaha zde je a že příští rozpočet zcela určitě už nebude předložen v takovém stavu, v jakém byl na rok 1999 předkládán. Dnes po těch čtyřech letech musím objektivně přiznat, že měli pravdu. Ano, už skutečně to tak bylo, předkládán byl každý rok horší, horší a horší.

Tento rozpočet není výjimkou a nemůže tomu ani být jinak. Není samostatnou statickou veličinou, on je dynamickou veličinou, on je výsledkem nějaké rozpočtové politiky vlády, která se nesnaží tlumit deficitní tendence, naopak je eskaluje a zavádí zemi do dluhové pasti. Proto není možné podpořit předložený návrh rozpočtu. Ne pro jeho aktuální deficit, ale proto, že je součástí této tendence a ani rozpočtový výhled na příští léta nedává odpověď na to, jak tyto tendence budou ztlumeny a zastaveny. To je prostě neodpovědná politika, která zadlužuje budoucnost.

Vedeme poměrně dlouho diskusi v médiích o reálnosti nebo nereálnosti příjmů státního rozpočtu. Myslím, že pouze realita roku 2002 ukáže, jak to bylo doopravdy. Mám hluboké pochybnosti o některých plánovaných příjmech. Chtěl bych ale říci něco jiného. I kdyby ano, i kdyby všechny byly reálné, i kdyby ano, kdyby všechny byly naplněny, tak řada z nich jsou příjmy mimořádné. Mimořádné, neopakovatelné a jsou zapojeny do běžných pravidelně se opakujících výdajů. To není nic jiného než projídání budoucnosti. Hovoříme-li o pravdivém rozpočtu, měli bychom mluvit o bilanci mezi běžnými příjmy očištěnými od příjmů mimořádných a mezi výdaji a podívat se, jaká tam je tendence. Podíváte-li se na tuto bilanci pro léta 2002 a 2002, tak v roce 2001 vidíte celkové saldo 88 mld., v roce 2002 už 103 mld. To znamená o 15 mld. vyšší deficit mezi příjmy očištěnými od příjmů mimořádných a mezi výdaji. To je pravý obraz snahy o snížení nebo naopak eskalaci deficitních tendencí ve veřejných rozpočtech a ve státním rozpočtu.

Proto si dovolím formulovat první doporučení k onomu návrhu usnesení Poslanecké sněmovny, že Poslanecká sněmovna neschvaluje základní údaje návrhu státního rozpočtu, a jako první doporučení navrhuji do bilance státního rozpočtu zapojit pouze běžné, nikoli mimořádné příjmy.

Dovolte dále, abych se pokusil naší diskusi dát i přídech mezinárodní politiky a upozornil na základní mezinárodně politickou prioritu České republiky, a sice naši snahu o integraci do EU. Vláda se velmi usilovně - a já přiznávám, že v řadě případů úspěšně a má v tom zcela naši podporu - snaží o poměrně rychlou harmonizaci práva s EU. Potom je s podivem, že v tomto návrhu, který tady nazval pan předseda vlády zákonem zákonů - s tím pojmem nepolemizuji, myslím si to také -, že tento návrh jde zcela proti doporučením nejen EU, ale dalších finančních mezinárodních institucí, ať už Světové banky nebo Mezinárodního měnového fondu. Opakovaně stále intenzivněji, stále varovněji jsme z EU kritizováni, a to zcela oprávněně, za stav a vývoj našich veřejných rozpočtů. Bojím se, aby stav a vývoj našich veřejných rozpočtů se nestal jednou z možných překážek našeho vstupu do EU pro hrozící makroekonomickou, a proto tedy i sociální nestabilitu.

Proto dovolte, abych formulovat doporučení číslo dvě, že Poslanecká sněmovna doporučuje vládě respektovat doporučení Evropské unie o snižování deficitu veřejných rozpočtů.

Dovolte, abych ještě ve stručnosti reagoval na návrhy pana poslance Tlustého, které jsem bedlivě poslouchal. Řada z nich je naprosto věcných, racionálních a já je velmi rád podpořím. Rád bych upozornil na jeden - na revizi ztráty Konsolidační agentury. Navrhuje-li to předseda dozorčí rady Konsolidační agentury, pravděpodobně ví, o čem mluví. Chtěl bych jen upozornit na to, že pokud dojde v opakovaném návrhu rozpočtu ke snížení plánované ztráty a tím k optickému snížení deficitu a poskytne to tedy jakoby argument pro podporu tohoto rozpočtu, že nedojde k tomu, že se sníží ztráta Konsolidační agentury, ale že operace s jednotlivými aktivy budou naplánovány tak, aby se příslušná ztráta účetně přesunula až do dalšího roku. Tedy sice dojde opticky ke snížení deficitu, nedojde ke snížení zadluženosti, pouze zadluženost odložíme na příští období. Valení dluhů před sebou je bohužel příliš dlouhou a příliš širokou praxí v rozpočtové politice této země. Docela bych si přál, abychom s ní skončili.

Děkuji vám za pozornost.

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, rovněž já bych se chtěl jako člen rozpočtového výboru a garant našeho poslaneckého klubu za oblast státního a veřejných rozpočtů vyjádřit k předloženému vládnímu návrhu státního rozpočtu na rok 2002.

Jsem si vědom, že podstatné meritum při projednávání této problematiky tvoří ona údajná tříminutová diskuse a tříminutové jednání rozpočtového výboru k návrhu státního rozpočtu. Vzhledem k tomu, že jsem byl účastníkem jednání rozpočtového výboru, musím říci, že to samozřejmě bylo jenom údajně, a pokud by tomu tak mělo být fakticky, tak by se předsedovi vlády musel zastavit chronograf po třech minutách.

Na druhé straně, myslím si, že pozitivním rysem právě z tohoto pohledu je, že Poslanecká sněmovna této problematice věnuje výrazně, alespoň z hlediska časového, výrazně větší prostor. Jednáme v podstatě už tři hodiny na dané téma.

Kolegyně a kolegové, návrh státního rozpočtu na rok 2002 vychází ze snahy zajistit plnění ve své podstatě dvou protichůdných požadavků. A v tom, domnívám se, je jeho slabina. V prvé řadě usiluje o splnění závazků vyplývajících z tzv. tolerančního patentu uzavřeného před rokem stranami skryté koalice. Připomínám, že jde o závazek předložit návrh státního rozpočtu na rok 2002 s deficitem maximálně 10 mld. korun, snížit v roce 2002 podíl deficitu veřejných rozpočtů na hrubém domácím produktu, nezvyšovat daňové zatížení občanů a firem včetně zdravotního a sociálního pojištění a nenavrhovat změny sazeb daně z příjmů.

Plnění dohody znemožňuje navrhnout opatření ke zvýšení rozpočtových příjmů a současně zvyšuje tlak na omezení rozpočtových výdajů. Vyústilo proto v návrat k restriktivní fiskální politice. I když vláda rezignovala na své původní představy o prorůstových rozpočtových impulsech, pokouší se při omezených finančních zdrojích zachránit alespoň část slibů ze svého vládního prohlášení. V předvolebním období preferuje udržení těch mandatorních výdajů, které se týkají sociální oblasti, a to na úkor běžných výdajů a při neobyčejně tvrdém zásahu do výdajů kapitálových. Pokus o spojení těchto protichůdných přístupů vyústil v návrh, jehož přijetí by sice zvýraznilo přežití menšinové vlády, ale který nezakládá východiska do dalších let. Jednání Poslanecké sněmovny o návrhu státního rozpočtu při dodržení závazku z tolerančního patentu nemůže přinést nic jiného než dílčí, nekoncepční kompromisy.

Na druhé straně musím říci, že to neznamená, že by předložený návrh státního rozpočtu, tak jak nám byl předložen vládou, byl předem odsouzen. To chci zdůraznit. S přihlédnutím k uvedeným výhradám je zapotřebí v prvním čtení posoudit reálnost základních podmínek, ze kterých návrh rozpočtu vychází, a vládou očekávaná i nepřiznávaná rizika. Jednání by mělo za podmínek zhoršení světové ekonomické situace vyloučit přístupy posilující stagnační tendence a odmítnout snahy o takové přesuny ve výdajích, které by ohrožovaly dosaženou životní úroveň většiny obyvatel.

V této pasáži bych se chtěl věnovat právě dynamice hospodářství a národohospodářské rovnováze.

V jednotlivých částech zprávy dokumentujících návrh státního rozpočtu vláda sice nezatajuje jevy oslabující celkový trend hospodářského růstu, ale přeceňuje jeho neudržitelnost. Střízlivé ocenění současného stavu ekonomiky ukazuje, že nejde jen o dílčí nedostatky uváděné např. v zahraničněobchodních vztazích, v nabídkové straně ekonomiky nebo ve vývoji rozpočtových příjmů. Lze říci, že hrozby negativních jevů nejsou doceněny a někdy se dostaly i mimo zorné pole vlády.

V prvé řadě je nutno uvést, že vláda podceňuje riziko narůstající národohospodářské nerovnováhy, která dříve nebo později ohrozí nastartovanou dynamiku hospodářství. Zvýšení dynamiky bylo dosaženo za cenu opětovného prohloubení schodku veřejných rozpočtů. V letošním roce se očekává ve výši 169 mld. korun, to znamená, že se proti loňsku zdvojnásobí a konsolidovaný vládní dluh vzroste téměř o třetinu na 437 mld. korun. Tak je to prezentováno vládou ve svazku I - tabulky č. 6 a 7.

Prohlubuje se i nevyrovnanost zahraničněobchodních vztahů a schodek obchodní bilance se blíží 150 mld. korun. Zde chci poukázat na svazek B, strana 68.
Chod ekonomiky je zatím zajišťován využíváním dočasných zdrojů, jasněji řečeno žitím z podstaty. Rozprodej zbytku státního majetku však pomalu končí a spolu s ním rychle klesne i příliv zahraničních investic zachraňující dosud aktivní finanční účet a tím i celkový mírný přebytek platební bilance.

Reálnost příslibu vlády, že v roce 2002 se dosáhne obratu a při udržení dynamiky HDP se zpomalí růst státního dluhu a schodek běžného účtu platební bilance bude stabilizován na letošní úrovni, není předloženým materiálem vlády prokázána, a to ani tehdy, vezme-li se v úvahu, že část vykazovaných schodků spadá na vrub předchozích vlád a byla započtena s časovým zpožděním, jak o tom hovořil ve svém expozé i předseda vlády.

Zdroje získané zrychleným růstem hrubého domácího produktu nejsou rovněž optimálně využívány. Podle statistických údajů byly v roce 2000 ve výši 27 mld. Kč užity jako přírůstek zásob a v prvním pololetí letošního roku to bylo již plných 45 mld. Kč.

Značné přírůstky zásob ukazují, že výsledky restrukturalizace výrobních organizací nejsou v souladu s vývojem domácí ani zahraniční poptávky. Rostoucí domácí poptávku kryl nakonec netto dovoz, tzn. převýšení dovozu nad vývozem, který v minulém roce dosáhl 73 mld. Kč a v letošním prvním pololetí pouze 32,4 mld. Kč.

Zpráva rovněž opomíjí skutečnost, že fiskální politika vlády a měnová politika ČNB dosud sledovala různé cíle a různé priority. Zatímco vláda svou hospodářskou politikou usilovala o dynamický rozvoj ekonomiky, Česká národní banka se obávala rizik expanzivní fiskální politiky a dávala přednost zabránění vzniku poptávkové inflace. V této souvislosti pak na rozdíl od zahraničních centrálních bank udržuje i vyšší limitní úrokové sazby.

Ve zprávě zcela chybí ocenění vlivu měnících se vnějších ekonomických podmínek. Rozhodující světové trhy jsou již za vyvrcholením konjunktury. Všechny prognózy počítají s oslabením tempa růstu. Hrubý domácí produkt stagnuje ve Spojených státech, klesá v Japonsku, v jihovýchodní a východní Asii mimo Čínu, i v Latinské Americe. Podle hodnocení The Economist je světová ekonomika již v recesi, a to nehovořím o událostech z letošního 11. září, které samozřejmě vláda v té době, kdy zpracovávala návrh státního rozpočtu, nemohla předvídat.

Využití makroekonomických nástrojů k nastartování hospodářského růstu bylo snazší než dosahovat jeho udržení a přitom regulovat ekonomickou rovnováhu. Po posouzení všech vládou nedoceňovaných rizik není možné hodnotit předložený střednědobý výhled státního rozpočtu jako dostatečně zdůvodněný a myslím si, že by nebylo dobré brát ho ani na vědomí.

Byly zde i zmínky o strukturálních problémech. Chtěl bych se vyjádřit i k této problematice. Problém celkové ekonomické nerovnováhy považuji za vážný a jeho řešení bude vyžadovat několikaleté úsilí. V současné době při posuzování návrhu státního rozpočtu na příští rok však nelze obejít otázku, do jaké míry jeho části vytvářejí již dnes podmínky pro posílení výkonnosti a konkurenční schopnosti a tím i podmínky pro postupné řešení deficitu veřejných rozpočtů.

V tomto směru je možné ocenit snahu vlády o zvýšení konkurenční schopnosti podniků za pomoci různých programů, např. k podpoře exportu nebo zaměstnanosti a investičních pobídek.

Dosavadní zkušenosti ukazují, že více pomáhají přílivu zahraničních investic než domácím výrobcům a při dokončování privatizace tak pokračuje proces internacionalizace majetkové základny v České republice, zejména jejích podniků. Snaha o posílení výkonnosti ekonomiky je oslabována nedůslednými přístupy, izolovaností jednotlivých kroků a nově i oslabením jednotného přístupu k řešení. Vláda sama pro sebe vytváří podmínky tím, že stanovila pouze celkové rozpočtové rámce a věcnou strukturu výdajů ponechala na ministerstvech a ústředních orgánech, které jsou správci jednotlivých kapitol státního rozpočtu. Tím se však nezbavila odpovědnosti za celkový komplexně předložený návrh.

Výsledky vládní politiky je možno sledovat na podmínkách pro krytí přírůstku poptávky. Zpráva kladně oceňuje příspěvek tvorby fixního kapitálu ke zvyšování hrubého domácího produktu a hodnotí investiční poptávku jako stabilní prvek růstu. Uvádí, že zejména příliv zahraničních investic vytvořil předpoklady pro zvýšení výrobních a vývozních kapacit a rozšířil nabídku pracovních míst. Takto je to prezentováno vládou ve svazku B na straně 17 až 19. Se vstupem zahraničních investic spojuje i zvýšení konkurenční schopnosti.

Růst tvorby fixního kapitálu se v poslední době stále zrychluje. Statistika hovoří o tom, že v roce 2000 dosáhl úrovně 4,2 %, v prvním čtvrtletí letošního roku 5,7 % a ve druhém čtvrtletí již 9,3 % a objem jeho přírůstku předstihoval přírůstky mnohem větší spotřeby domácností. Přesto investiční konjunktura nevytvořila zatím předpoklady pro zvýšení konkurenční schopnosti české ekonomiky. Investice totiž dosud směřovaly ve značné míře do neprůmyslových činností, pod vlivem přímých zahraničních investic se soustřeďovaly zejména do telekomunikací, obchodu, peněžnictví a pojišťovnictví a v průmyslu jen do velmi omezeného výběru oborů. Dokumentují to statistické údaje o vývoji investičního majetku v zůstatkové hodnotě. Ukazují, že jeho objem v roce 2000 rostl ve zpracovatelském průmyslu pomaleji než v celém souboru nefinančních sektorů. U potravin a pochutin, např. ještě i v průmyslu ve výrobě strojů a zařízení, v kožedělném a dřevozpracujícím průmyslu, v chemickém a farmaceutickém průmyslu v podstatě stagnoval. Výrazněji rostl jen ve výrobě elektrických a optických přístrojů, dopravních prostředků a pryžových a plastických výrobků. Tyto tendence pokračují i v prvním pololetí letošního roku. Potvrzuje to, že vláda zatím nenašla nástroje, kterými by mohla posílit investování ve směrech, které by byly v souladu s proklamovanými záměry růstu produktivity a konkurenční schopnosti českých výrobců.

Trvale roste i spotřeba domácností. Vláda k podpoře poptávky obyvatelstva celkově uvolnila mzdovou politiku. Ve státním rozpočtu střídá v jednotlivých odvětvích metodu mimořádných mzdových preferencí následovanou návratem k mírnému růstu. Důsledkem je pak stále obecný tlak na vyrovnávání mzdového vývoje, na dynamiku dosahovanou v preferovaných odvětvích. Jako příklad lze uvést vzestup průměrných nominálních mezd v nepodnikové sféře v prvním pololetí letošního roku o 9,8 %, tažený zdravotnictvím s růstem o 15 %. Na mzdový vývoj zapracovaný do státního rozpočtu se následně orientuje i podnikový sektor, ve kterém se v tomto období zvýšily průměrné mzdy o 9,3 %.

Uvolnění mzdového vývoje lze dokumentovat i statistickými údaji o podílu osobních nákladů na výkonech zpracovatelského průmyslu, podnicích zaměstnávajících sto a více zaměstnanců. Zatímco v roce 2000 tento podíl v jednotlivých čtvrtletích klesal proti srovnatelným obdobím předchozího roku o 1,6 až 1,8 procentního bodu, snížil se tento pokles v prvním čtvrtletí letošního roku na jeden procentní bod a ve druhém čtvrtletí již došlo k nepatrnému růstu podílu osobních nákladů.

Restriktivní přístup k výdajům státního rozpočtu se prosadil u běžných výdajů, kterými disponují zejména správci jednotlivých kapitol.

Běžné výdaje mají po vyloučení dávek sociálního zabezpečení, výdajů na aktivní politiku zaměstnanosti, na obsluhu státního dluhu, krytí operace státních finančních aktiv a výdajů všeobecné pokladní správy vzrůst na 3,7 %. To znamená stejným tempem, jakého má dosáhnout inflace u činností vytvářených hrubým domácím produktem.

Lze tedy říci, že celkové běžné výdaje budou reálně stagnovat na úrovni letošního roku. Tento údaj ale zakrývá, že běžné výdaje na činnost ústředních orgánů a jiných přímo řízených organizačních složek státu reálně vzrostou, zatímco výdaje na činnost ostatních organizací, dotace na příspěvky poskytované jiným subjektům, zahrnující téměř tři čtvrtiny celkového objemu běžných výdajů, se reálně mírně sníží. Tento přístup vlády oslabí řadu aktivit, které přispívají k růstu HDP, a vytvoří náročnější podmínky pro udržení jeho letošního tempa.

Vážené kolegyně a kolegové, vedle základních otázek týkajících se formování fiskální politiky státu ohrožuje reálnost předloženého návrhu rozpočtu i nedotažená problematika změn, které jsou dány reformou veřejné správy.

Představa, že je možné schválit státní rozpočet na rok 2002 vypracovaný dosavadní alokací příjmů a výdajů mezi státní rozpočet a místní rozpočty a následně je pouze mechanicky přerozdělit podle budoucí, zatím nedohodnuté novely zákona o rozpočtovém určení daní i na územní samosprávy, se domnívám, že je velice složitá a komplikovaná. Nepůjde o pouhý technický přepočet. Je zapotřebí počítat s tím, že úsilí o silné postavení krajských samospráv se projeví nejen ve sporech o rozpočtovém určení daní, které jsme mimo jiné dnes dopoledne projednávali a přerušili, ale i v rozdílných názorech na přenesení kompetencí z resortů a na navazující rozsah převodu finančních prostředků z dosavadních rozpočtových kapitol na krajské úřady.

Právě z těchto důvodů, o kterých jsem hovořil, i z titulu současného stavu při projednávání návrhu zákona o rozpočtovém určení daní je vztah mezi státním rozpočtem na straně jedné a rozpočty obecních a krajských samospráv možné považovat nadále za otevřený.

Kolegyně a kolegové, v situaci, kdy při řadě nedořešených problémů rozpočtu převažují rozdílné přístupy politických stran ke koncepci fiskální politiky a na druhé straně začíná předvolební kampaň, alespoň podle mého názoru ustupují odborná hlediska do pozadí a začínají převažovat přístupy a důsledky politiky. Zejména se to týká otázky, zda schválit nebo neschválit vládní návrh státního rozpočtu na rok 2002.

Vzhledem k situaci, která se tu vyvíjí, a zdá se na 99 %, že návrh vlády v té podobě, jak nám byl předložen, to znamená jako sněmovní tisk 1060, nebude schválen v této Poslanecké sněmovně, chci právě na tuto zcela změněnou situaci předložit i představuji (návrh?) KSČM o vlastní výši příjmů, výdajů a dotací pro příslušné kapitoly návrhu rozpočtu na rok 2002.

Proto mi dovolte, abych v závěru svého vystoupení přednesl za poslanecký klub KSČM návrh usnesení, tak jak to umožňuje § 102 odst. 3 zákona o jednacím řádu. Doporučujeme, aby Poslanecká sněmovna přijala následující usnesení:

Poslanecká sněmovna

I. vrací vládě ČR návrh státního rozpočtu ČR na rok 2002;

II. doporučuje vládě ČR provést změny základních údajů návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2002 takto: výše příjmů se stanoví částkou 699 999 679 000 Kč, výše výdajů se stanoví částkou 737 222 657 000 Kč, rozdíl mezi příjmy a výdaji (saldo) se stanoví částkou 37 222 978 000 Kč.

Způsob vypořádání salda těmito financujícími položkami:

a) vydáním státních dluhopisů podle zvláštního právního předpisu do výše 35 mld. Kč,

b) změnou stavu na účtech státních finančních aktiv do výše 2 222 978 000 Kč.

Celkový finanční vztah k rozpočtům jednotlivých krajů, a to dotacemi a příspěvky na plnění úkolů v přenesené působnosti stanovený částkou 11 900 000 000 Kč, celkový finanční vztah k rozpočtům obcí v úhrnech po jednotlivých okresech, a to dotacemi a příspěvky na výkon státní správy stanovený částkou 15 861 929 000 Kč.

III. Stanoví termín předložení nového návrhu zákona o státním rozpočtu ČR na rok 2002 do 7. listopadu 2001.

Zde to ještě chci doplnit o některé argumenty. Jsme si vědomi, že v zákoně o jednacím řádu je termín pro předložení 20 a 30 dnů. Náš návrh respektuje dolní hranici, která je stanovena minimálně na 20 dnů. Domnívám se, že i při takovémto harmonogramu jsme schopni projednat návrh státního rozpočtu ve druhé verzi ještě do konce letošního roku.

Chci říci, že úpravy, které předložil poslanecký klub KSČM, směřují ke dvěma věcem.

Za prvé, a to bychom předložili i pozměňovací návrhy v rámci druhého čtení, chceme posílit některé priority. Například posílit návrh rozpočtu o 2 mld. na vysoké školy, o 2 mld. pro důchodce, protože valorizace důchodů od srpna do prosince nebude provedena, bude provedena v podstatě až v prosinci. To znamená, že toto období zůstane valorizací nepokryté. Chceme zvýšit až do výše 3 mld. finanční prostředky na podporu zaměstnanosti, zejména aktivní politiku zaměstnanosti. Domníváme se, že je potřebné posílit, a navrhujeme to ve výši 600 mil. korun, i úsek Ministerstva zahraničních věcí tak, aby se mohli věnovat některým ekonomickým a podnikatelským aktivitám. Rovněž chceme zvýšit dotaci ze státního rozpočtu pro kraje ze současných 9,9 na 11,9 mld. Kč. Jsme si vědomi toho, že to váže na schválení či neschválení předloženého zákona o rozpočtovém určení daní. Dotace obcí zůstávají na stejné úrovni, tak jak je předložila vláda.

Za druhé, váže se to i na snížený deficit státního rozpočtu. V rámci poslaneckého klubu převládl názor, že máme jiný pohled na transfer finančních prostředků mezi státním rozpočtem, FNM a Konsolidační bankou, resp. Konsolidační agenturou.

Jsme přesvědčeni o tom, že návrh, který jsme předložili, je určitou variantou. Byly bychom rádi, kdyby ji Poslanecká sněmovna posoudila, zvážila a zvážila ji i vláda České republiky a při případném zpracování druhé verze vzala v potaz ty ukazatele, které jsme zde prezentovali, popř. potvrdila některé priority volebního programu, kde jsou si priority vládního prohlášení a volebního programu ČSSD a KSČM velice blízké. Děkuji za pozornost.

(Pokud byl některý příspěvek vybrán, neznamená to, že se s ním sestavovatel ztotožňuje a že s ním souhlasí ve všech bodech. )

ZACATEK

ROZPOCET 1 CLANKY