SLOVNÍČEK DEMOKRACIE
---------------------------------------------------------------------

Může existovat demokracie bez morálky nebo náboženství bez demokracie?

Demokracie
není vždy zárukou harmonické společnosti

O druhé postní neděli (19.3.2000) se četl v katolických kostelích list biskupů k sociálním problémům naší současné společnosti. Na prvním místě bylo uvedeno zadržování mezd zaměstnancům, které neslýchaným a naší země nedůstojným způsobem zasahuje už desítky tisíc pracujících nejen v soukromém sektoru, ale dokonce i v polostátních podnicích, například na severní Moravě. Nebezpečně se přibližujeme poměrům v nejsurovějších režimech třetího světa a oddalujeme naše začlenění do společnosti vyspělých zemí západní Evropy, ke kterým snad přece jen chceme patřit. Jak mohly věci u nás dojít tak daleko?
Současná teologie už delší dobu přemýšlí nad poklesem společensko-politického významu institučního křesťanství neboli velkých tradičních církví. Křesťanství je na ústupu z veřejného života do soukromí, Bůh a jeho absolutní nárok už není nejvyšší společenskou autoritou. Tou se v systému západoevropské demokracie stal člověk, prostřednictvím voleb a z nich plynoucího složení parlamentu. V poslední době se však ukazuje (v západních zemích zřetelněji než u nás), že na tomto vratkém základě je krajně nesnadné - mnozí tvrdí rovnou, že je to zhola nemožné - vybudovat spravedlivou a harmonicky fungující společnost. Demokracie neboli lidovláda funguje jen za podmínek, které sama nevytváří, které jí předcházejí a jsou jejím nutným předpokladem. Stále početnější odborníci zastávají názor, že se jí daří opravdu dobře jen na půdě, připravené staletou křesťanskou tradicí a jejím etickým systémem hodnot. Tyto původně Bohem garantované hodnoty mají naštěstí tuhý život a přežily privatizaci náboženství, které už ztratilo svůj společenský význam. Jeho hodnoty ale působí ve vědomí lidí v zemích, jako je Česká republika, jedna z nejméně náboženských zemí na světě, daleko ochableji, než třeba ve Velké Británii. Proto se u nás projevuje zřetelněji než jinde Achilova pata demokracie: Mravnost je tu z nedostatku jiných alternativ postupně nahrazována legalitou: Co zákon nezakazuje, je nejen dovoleno, ale je to také mravně přípustné či dokonce přímo ctnostné! A protože penězi, reklamou, demagogickými sliby a podobnými prostředky lze dosáhnout odhlasování žádoucích zákonů, lze si mravnost "objednat", vytvořit podle přání. Tak vznikají systémy, nesoucí sice honosný název "demokratický", ale ve skutečnosti vypadající jako to, v čem žijeme u nás a často ještě daleko hůře.
Co schází takto zdeformovanému systému a kdo, jaká síla z něj může udělat to, zač se zatím je vydává? Na tuto otázku zatím v Evropě stále ještě neexistuje jiná uspokojující odpověď, než odpověď křesťanská.

Pro RaVat/ceco Petr Kolář SJ
22. března 2000

Náboženství bez demokracie není zárukou harmonické společnosti

Článek Petra Koláře považuji za v mnoha ohledech pravdivý, neříká však celou pravdu. Neříká například, že Bůh může garantovat hodnoty morálky jen tehdy, pokud je člověk přijme a pokud se politický systém, v jehož rámci náboženství funguje nedostane s náboženskými zásadami do rozporu.
Článek neříká, že politické problémy nelze řešit vždy jen v rámci nějakého náboženského (věroučného) systému morálních zásad, že problémy politické nelze vždy zaměňovat s problémy morálními. Neboť jejich morální aspekt nemusí obsahovat cestu k jejich řešení (nemá s možnostmi řešení společné systémové rozhraní).
. "Demokracie neboli lidovláda funguje jen za podmínek, které sama nevytváří, které jí předcházejí a jsou jejím nutným předpokladem." Tyto podmínky demokracie jako politický systém mnohdy skutečně přímo nevytváří, ale vytváří pro ně často potřebné předpoklady. Ani kdybychom připustili, že jsou nějaké pro demokracii významné podmínky, k jejichž vytváření sama nepřizpívá, neznamená to automaticky, že tyto zbývající podmínky, resp zbývající vliv jsou určeny jen náboženskou (věroučnou) platformou. Je celá řada jiných zdrojů morálky, na nichž se ani náboženství (víra, Bůh) nemusí podílet sto procenty nebo vůbec.
Článek neříká, že úspěšně fungující demokratický systém může vytvořit důležité opěrné body pro realizaci duchovní nadstavby, a naopak, že zanedbání budování vhodného politického rámce může společnost vybudovanou jen na systémech odvozených od morálky a věrouky zavést na zcestí a do mnohem větších temnot než demokratický systém bez věrouky.

Darius Nosreti