STROMY
duchovní, mystické, bioenergetické a symbolické aspekty stromů
|
"Příroda, dar universální inteligence, tvořená lesy a stromy, pokrývá naší
planetu, řečenou modrá, zeleným pláštěm. Strom je jedním z nejbohatších
a nejrozšířenějších symbolu života, je spojením země s člověkem. Existuje
v mnoha podobách. Jak rozdílná je maličká bonsai a obrovská sekvoj
v Kalifornii, skutečný lesní obr. Magie lesa vždy na člověka působí a vždy
působila svým velikým kouzlem. Bible připomíná celou sbírku slavných
stromů, jako je plačící dub, pistácii ze Sichemu -Samárie, Debořinu palmu,
tamaryšek Bethsabée, dub Mambré. Všechny stromy mluví k našim smyslům
a srdci, a učí nás. Zminme se o několika významných stromech. Mandlovník
je ceněn především kvůli mandli, mystickému symbolu esencionálního
skrytého pramene a pokladu, pravdy, která je skryta. Dovoluje každému,
aby objevil skrytý poklad, a aby se jím nasytil. Mandle symbolisuje Krista,
protože jeho přirozenost božská je skryta v lidské.
Dub, svatý strom v mnoha starých tradicích, strom blesku, strom Diův,
symbolisuje sílu, moc, solidaritu, vysokou úroven jak materielní, tak i
spirituální. Tento strom, uctívaný Kelty, znázornuje dokonale Strom, stejně
jako osu Země. Je privilegovaným nástrojem komunikace mezi nebem
a Zemí. Žalud, plod dubu, připomíná symboliku vejce: hojnost, prosperita,
plodnost. V duchovním smyslu symbolisuje moc ducha a ctnost živící pravdu.
Tato pravda přichází ze dvou pramenů-přírody a zjevení."
Řekové věštili (mimo desítek jiných metod) ze šumění listí a pohybu větví
posvátných dubů (mluvící stromy).
Od pradávných dob býval dub symbolem síly a králem lesních
stromů, proto jsou listy a žaludy dodnes odznakem lesníků. Býval to
strom posvátný a u Slovanů i Germánů byl zasvěcen nejvyšším bohům.
Dlouhověkost dubů byla obdivována, což se projevovalo i ve starých
bájích, pověstech a lidových písních.
Duby jsou velice léčivé stromy a pomáhaly živit lidstvo v dobách hladomorů.
Žaludy obsahují nejen výživné složky, ale i bioflavonoidy, které zvyšují kvalitu
masa a zdraví prasat, které se jimi živí. Jejich svalovina pak obsahuje nejen
flavonoidy, ale, vedle tuků nasycených, také polynenasycené.
Pro svoje silné vibrace
byl dub uctíván už od doby předhistorické. Stačilo se o něj opřít,
aby člověk do sebe načerpal jeho silnou energii. Magické rituály se
proto obvykle konaly pod starými duby a tančívaly pod nimi
čarodějnice. Náboženské modly se vyřezávaly z dubového dřeva.
Na jednom etruském zrcadle vidíme zpodobnění tří bohů se jmény Tinia,
Turms a Apulu. "Podle Růžičkovy teorie jde o významná etruská božstva.
Nejmocnější je Tinia v podobě kvetoucího jinocha, protože vévodí oběma
vedlejším postavám. V levé ruce třímá žezlo se znamením hromu a v pravé
berlu – odznaky nejvyššího božstva. Jeho hlava je ozdobena věncem
z dubového listí, což je důležité so zapamatovat, poněvadž s dubem a věncem
z jeho listí se ve slovanském bájesloví setkáváme dosti často. (Dub byl opravdu
posvátným stromem starých Slovanů, lípa přichází mnohem později." (A. Česal)
V Anglii byl za pohanských dob tis posvátným stromem, u něj se konaly
náboženské obřady. Staré tisy nacházíme v blízkosti dnešních kostelů, které
byly většinou stavěny na místech pohanských posvátných hájů a rituálních míst.
Ještě i papež podepsal Magnu chartu (zákoník platný poprvé po celé zemi) pod
tisem. Stáří nejstarších anglických tisů bylo koncem dvacátého století odhadnuto
na 600 - 1200 let.
" O černém bezu existuje bezpočet pověstí a mýtů a má tedy svoji historii. Uctívání této rostliny má většinou náboženské
kořeny. Podivuhodné síly rostliny, které člověk nejdříve pozoroval u zvířat, byly spojovány s mystickými vlastnostmi.
A tak stromy a keře se také staly sídlem dobrých a zlých duchů; víly a skřítci si pak v přírodě dávali tajemné schůzky
a dostaveníčka.
Jedna dánská pověst říká, že ve stromě černého bezu bydlela jedna matka, která krutě pronásledovala každého, kdo se
odvážil utrhnout ze stromu co jen jednu větvičku. I staří Germáni uctívali černý bez. "Holda" v germánské mytologii
označovala "Matku Boží". V době pohanství byl tedy černý bez přiřazen severské bohyni plodnosti a lásky Freyeji, kterou
germáni uctívali například také jako Bohyni domácnosti. A ze jména Holda vznikl bez pochyb také název "Holunder",
což v německém jazyce označuje černý bez.
S Bohyní Holdou je také spojena "Paní Holle", pohádková bytost. Ve známých pohádkách bratří Grymmů protřepávala
tato paní své postele a tak na zemi posílala sníh. "Paní Holle" bydlela také ve stromě černého bezu a byla považována
za symbol píle, domácnosti a čistoty.
Ve středověku byl černý bez dáván do souvislosti s čaroději a čarodějnicemi. Pověsti vyprávějí, že v nábytku ze dřeva
z černého bezu. byli ukryti čarodějové a ti pak v domě, kde byl nábytek umístěn, strašili.
V Irsku a Španělsku se černý bez většinou spojoval s ďáblem a byl také považován za ďábelský strom. Legendy vyprávějí,
že koště, na kterém čarodějnice létaly, bylo vyrobeno právě z bezového dřeva.
Černý bez symbolizoval také velmi často smrt a umírání, Tacitus napsal, že v Římě se na výrobu rakví používalo bezmála
jen bezové dřevo. Kristův kříž byl také ze dřeva černého bezu a Jidáš si pro svou smrt vybral strom černého bezu.
V Jižním Německu měl kočí svůj bič vyroben z bezového dřeva, aby se mu neplašily koně.
Smrt není v žádných jiných kulturách a náboženstvích tak spojována se strachem a úzkostí jako je tomu v naší křesťanské
době. Tato symbolika je platná především proto, že rostlina má "moc" uzdravovat a tím v Kristově pojetí je možná naděje
na znovuzrození."
. Hanspeter Hemgesberg
Z hlediska magie, psychologie a umění feng-shuej může být černý bez "ochranným stromem", který roste v blízkosti
domu a "zachytává" negativní vlivy. I s bezem si člověk může vytvořit přátelský vztah, vnitřně a jinak s ním komunikovat,
může dokonce dojít k určitému svázání. Takový ochranný nebo osobní strom citlivě ošetřujeme, neprovádíme příliš
radikální řez - při řezu se snažíme zachovat charakter a půvab rostliny, kterou můžeme vést jako keř nebo strom. Takovou
rostlinu není výhodné odstraňovat ani s úmrtím svázané osoby, protože nám může sprostředkovávat zástupné impulzy,
určité náhradní emocionální spojení s milovanou osobou. Běžné ovocné dřeviny zpravidla v pozdějším věku nejsou
tak zdravé, aby mohly bez rušivých vlivů na člověka plnit tuto pietní roli.
Mnohé národy vyráběly z bezového dřeva různé magické hůlky. Dle jednoho magického předpisu je třeba hůl uříznout
na podzim, tři dny před novoluním, o půlnoci. Duši je třeba vypálit a nahradit měděným prutem. Konečná délka magické
hole je většinou délkou vlastníkovy paže s nataženými prsty. (D. N.)
Sibiřští Tunguzové a Mandžuové nazývají prmatku Ome, Omi, Omia.
V rovině abstraktních světů se tato víra pojí s existencí bohyně Omson
mama, jež stráží životní sílu a vyživuje duše nenarozených dětí rostoucí
na mýtickém Stromě života
Je také mnohými nezávisle zaznamenán názor, že člověk může na rostlinu přenést část
svého dušefluidu (astrálního těla) a poskytnout jí tak prostor pro přítomnost (své) duše.
Vzniká tak druh nemateriální symbiózy, kdy rostlina žije na vyšší úrovni
a člověk získává pozitivní a z hlediska psychiky harmonizující energoinformační
podněty, duchovní impulzy. Člověk tyto podněty dostává i při letmém dotyku
těla své duše s předměty, které zahrnuje láskou a pozorností nebo které potřebuje
prozkoumat, ale trvalé spojení představuje vyšší kvalitu. Ne nadarmo se
o některých manželích říká, že jsou jedno tělo a jedna duše. Jasnovidka Vanga
řešila kdysi případ Sovětského spisovatele, který znenadání ztratil chuť do života,
literární inspiraci a pravděpodobně začal trpět depresemi. Vanga ihned odhalila
příčinu: Spisovatel míval vedle psacího stolu velký fíkus, který v záchvatu
slepé velkorysosti daroval Svazu spisovatelů. Zbavovat se osob, zvířat i rostlin,
se kterými jsme se sblížili, je velkou chybou, za kterou platíváme více, než jsme
ochotni si připustit.
Měřením aury nevidomých pomocí Kirilianova efektu bylo potvrzeno, že při
kontaktu s druhou osobou u nich dochází často k vymístění těla duše v oblasti
hlavy směrem k osobě, na kterou se zaměřuje pozornost nevidomého. Tělo
duše se předkloní, aby se dotklo zaměřeného objektu, ale fyzické tělo zůstává
vzpřímeno. Aura není tělem duše, nebo ne celým, ale pravděpodobně svědčí
o jeho přítomnosti, resp. stavu.
Jeden známý český léčitel jednou spatřil před domkem své pacienty velkou lípu
rámovanou intenzívně zářící aurou. Když zjistil, že pacientka umírá, došlo mu,
že strom pravděpodobně uhyne také, k čemu také během krátké doby došlo.
Ale i duše mnoha lidí, kteří se vědomě nějak zvlášť s rostlinami nesbližují,
ve spánku někdy prostřednictvím astrálního těla navštěvují určité stromy
v okolí a vykonávají jejich prostřednictvím jakýsi druh očisty či léčby.
sestavil: DN
Zdroje: I. Rystonová: Byliny a jejich lidové názvy
Aleš Česal: Toulky českým tajemnem, I. – II. část
Clanek v tydeniku Spirit autora M.R. (Vychodiskem byla kniha Bernarda Girauda)
Hanspeter Hemgesberg: Černý bez; Fontána, Praha 2002
Britský dokumentární film o tisech
Již staří Keltové byli známi jako velcí obdivovatelé a uctívači
stromů. Stačí vzpomenout na posvátné háje a mystérium dubů nebo
jmelí, obřadně odsekávané zlatými posvátnými srpy. Symboliku
nalezneme ukrytou i v tarotových kartách. Karta Viselec snad
odkazuje mimo jiné i na prastarý zvyk zavěšování hlavou dolů na
posvátné větve. Účel byl jasně dán: co je v člověku dobré a
povznášející, bývá otočeno vzhůru nohama. Tuto skutečnost je třeba
změnit a vrátit do původní polohy. Můžeme zelistovat i v knihách
našich předků. Známý šumavský spisovatel Karel Klostermann ve svém
díle vypráví mnoho historek o úctě ke stromům, k lesu, dědící se z
generace na generaci. Snad proto otce a dědy tolik zabolí, když
životaschopný a silný les zničí vichřice. Nezřídka dojde i k
onemocnění nebo úmrtí majitele, tolik spjatého s jeho existencí.
Synové, prodávající zděděné mohutné velikány za účelem rychlého
získání peněz, zpravidla nikdy nekončí dobře a jsou za tuto fatální
chybu tvrdě potrestáni osudem. Na proti tomu se večer, při světle
blikajících svící, vyprávějí hrůzostrašné příběhy o tajemných
lesních bytostech, záhadné "divoké honbě" pronásledující
návštěvníky hraničních hvozdů. Přirozený respekt a úcta k lesnímu
masívu jsou někdy podobné strachu z nočního hřbitova a prokletých
míst v kraji.
Vzpomínám si na starého hospodáře. Každou neděli pravidelně
kráčel svým oblíbeným lesem, aby se s ním pozdravil a načerpal v
něm novou energii. Věděl o každém nemocném stromě a pokoušel se ho
dotknout, pohladit, aby byl nápomocen jeho uzdravení. Vždy u sebe
nosíval pokrájené ovoce, kladl je na opuštěné, tiché paseky, aby se
les zahojil a zůstal v pevné síle. Ten muž, kterému se mnozí
veřejně posmívali, se dožil v plné síle téměř sta let. Do konce
života byl přesvědčen o účinné ochraně svého těla i duše. Zvláštní
věc se přihodila po hospodářově smrti. Za několi, týdnů po pohřbu
vznikl v lese z nevysvětlitelných příčin velký požár, část zeleného
království padla za oběť nenasytným plamenům. Procházím-li pod
statnými lesními velikány, přemýšlím o tom, že stačí jediný zásah
člověka a hrdý smrk nebo buk je pokořen pádem k zemi, vydán na
milost a nemilost člověku, vyzbrojenému moderní technikou. Bez ní
by nebyl schopen souboj vyhrát, těžko by stačily holé křehké ruce
k vítězství nad mohutným obrem. U nás v kraji se povídalo, že
zdejší čarodějnice praktikovaly své magické obřady pod očarovanými
stromy. Vztyčený kmen symbolizoval mužskou sexuální sílu a jeho
větve podobnost s lidskou nervovou soustavou. Tak jako zdravý strom
neustále roste vzhůru k nebesům, tyk by i lidský charakter měl
směřovat cestou do výšin dokonalosti, od dřímající neprobuzené
energie k nejvyššímu poznání moudrosti.
Zmíním se ještě o jednom zajímavém příběhu. Pan Miroslav byl
známý sportovec, i ve středním věku byla jeho vitalita obdivuhodná.
Při vypalování trávy oheň přeskočil ze zahrady do malého sousedního
lesíka. Když se podařilo katastrofu úspěšně zažehnat, nastalo
policejní vyšetřování. Neúmyslný žhář byl potrestán a několikrát
hrozil v návalu vzteku směrem k postiženému lesu. Proklínal jej,
coby původce svého neštěstí a mrzutostí. I v příštích dnech se
nadávky stupňovaly. Náhle došlo k podivné věci. Síly zdravého muže
rychle opustily, se sportem byl konec. Příští rok zemřel naprosto
neočekávaně na srdeční selhání, ačkoli mu bylo jen málo přes
čtyřicet let.
Mějme proto úctu ke stromům, podobně jako naši moudří dědové.
Vůbec nezáleží, zda jde o stromek v naší domácí zahrádce nebo o
anonymního jedince ve velkém lese. Naši předci věřili, že stromy
mají své duše. Ničíme-li je, sténají, naříkají. Nepochopení přírody
znamená ohrožení života nás všech. Lesní skřítkové a duchové stále
doufají v náš zdravý rozum. Nebo už je pozdě?
Jiří Nový, Spirit 34/99
Čarodějova kouzelná hůl měla v Evropě zcela určitě svůj vzor v
druidské holi. Druidové mívali k dispozici mnoho různých druhů
holí, které jim sloužily k různým magickým účelům. Věštecká hůl,
bohatě zdobená a opatřena magickými znaky, se strukturou, jež
sloužila jako rezonátor určitých energií, byla zhotovena zpravidla
z lískového, dubového, jasanového dřeva nebo ze dřeva černého
bezu, podobně jako jiné
magické a obřadní hole a hůlky. Získání tohoto dřeva, stejně pak
i zasvěcení hole (zaříkání) byly předmětem složitých obřadů. Poté
stačilo, aby se hůl držená druidem dotýkala určitým způsobem
i další osoby, a druidovi se "za očima" zjevila jednoznačná odpověď
na požadovanou otázku ve vztahu k onomu člověku. Určitý náznak této
metody se skrývá ve staroirském právnickém spise Senchus Mor, kde
se dozvíme, že když se chtěl některý z mudrců o někom něco
dozvědět, položil hůlku na jeho tělo nebo hlavu a "zvědel jméno
jeho, i otce a matky a také odhalil každou neznámou věc, kterou
chtěl..." - šlo zřejmě o variantu dnešní psychometrie.
Keltové považovali jeřáb za ochranný strom a všechny jeho části
měli za posvátné. Větvičky jeřábu zdobily každý dům, obvykle se
zavěšovaly nad dveře, neboť se věřilo, že mají schopnost odrážet
zlá kouzla a kletby. Při keltském svátku Beltine si mladé dívky
splétaly z větviček jařábu věnec, který nosily na hlavě. Z větviček
jeřábu se také dělal jeden z nejobvyklejších lidových amuletů:
sluneční křížek, což byly dvě zkřížené větvičky svázané nitkou.
Nosily se při sobě nebo upevňovaly k oblečení. Jak víme z mnoha
pověstí, druidům pak sloužily hůlky z jeřábu zejména k ochranným
kouzlům. Při Lugnasadu se obřadní koláč pekl výhradně na ohni
rozdělaném z větví jeřábu.
Bývalo zvykem nosit u sebe alespoň kousek dubového dřeva, křížek
dubových větviček svázaný červenou nití měl moc zapudit veškeré
zlo.
(in Spirit)
V některých českých regionech je obnovována tradice svatby pod památným stromem,
v roce 2005 byla např. zaznamenána svatba pod platanem v parku v ostravských Třebovicích.
Někdy se zdá, že stromy nejen, že jsou schopny asimilovat naše astrální tělo,
ale že sami mají podobnou složku existence nebo že dokonce existují astrální
bytosti, které strom chrání nebo s ním existují v nějaké symbióze.
Psycholožka Marta Foučková při své hlubinné terapii (inkarnační regrese)
cituje i takovouto výpověď klientky:
"Jsem v lese, v hlubokém lese. Je to nějaká stará doba. Ten les je ale živý,
plný různých bytostí a forem života… Každý strom má svého ducha. Nesmí
se mu ublížit, protože ta bytost ho chrání. Je to nepopsatelné, bojím se toho…
Kdyby lidi tohle dnes chápali, nemohli by připustit takovou devastaci Země.
Ty bytosti se umějí bránit. Budeme se divit, co se bude dít. Vždyť my nic
necítíme, děláme jen to, co vyhovuje nám… A to není beztrestné…"
(Muž 29 let)
(In: Marta Foučková: Já jsem, naklad. Praha, Praha 1997)
V týdeníku Spirit byly před dvěma lety zaznamenány dva typy případů úmrtí
spojené s poškozováním stromů. V prvním případě šlo o proklínání rodinného
sadu, kdy následovalo úmrtí osoby, která se takto mentálně obrátila proti
živým stromům. Ve druhém případě byly uvedeny statistické výzkumy, které
potvrdily, že dřevorubci umírají významně dříve než ostatní mužská populace,
a to i tehdy, když vyloučíme vliv splodin naftových motorových pil a úrazy
na pracovišti a smrt zeviněnou následkem těchto úrazů.
DN, 2004
Stromy nám nabízejí sílu, lásku i zdraví
Každý strom žije, má duši a také obrovskou životodárnou sílu. V minulosti lidé tuto sílu dokázali využívat; měli své posvátné háje velkých dubů, buků či kaštanů, které mnohde působily také jako věštírny. Jakmile se lidé odebrali do posvátného háje a pod jejich mohutnými větvemi se uložili ke spánku, duchové stromů jim nabídli vyřešení jejich problému. Také nemocní přicházeli pro zdraví a mnozí je také tímto způsobem získávali. Proto i pouhé ulomení větve v posvátném háji bylo považováno za hřích a věřilo se, že poraněný strom pachatele potrestá buď smrtí nebo nemocí.
Dnes opět objevujeme uzdravující sílu stromů. Je známo, že léčit může už samotný pobyt v lese. Výzkumy prováděné v Rusku prokázaly, že větve sibiřské jedle umístěné poblíž nemocného, snižují množství mikrobů až o 50 %. Borovicové a jalovcové větve zase urychlovaly rekonvalescenci zvláště u pacientů s nemocnými plícemi. Přinášely úlevu také při nepříjemných migrénách.
Mnozí z nás se již sami přesvědčili, jak blahodárně působí stromy či lesní prostředí na ztrápenou duši. A že psychický stav člověka ovlivňuje i jeho fyzické zdraví již uznává i klasická medicína.
Nabízíme vám způsob, jak využít darů této "lesní ozdravovny" teď na jaře, kdy se celá příroda probouzí a projevuje se v plné své síle a kráse. Chceme-li přijímat sílu stromu, měli bychom se napřed přesvědčit, zda na něm neroste jmelí nebo zda nemá hřibovité výrůstky (takový strom je pravděpodobně nemocný). Vybraný strom obejmeme a přitiskneme se k němu celým tělem. Zavřeme oči, zapomeneme na všechny problémy a soustředíme se jen na sjednocení se stromem. Představujeme si a vnímáme, jak ze stromu přechází do našeho těla proud energie. Doporučuje se zůstat takto 15 až 20 minut. Pak nezapomeneme strom pohladit a poděkovat mu za jeho pomoc.
Ještě předtím, než začneme využívat sílu stromu, měli bychom vědět, jaký strom je nám v tuto chvíli nejvíce užitečný. Každý druh stromu má poněkud odlišný charakter a některé by vám při určitých problémech nejen nepomohly, ale mohly by i uškodit. Například tis má tu vlastnost, že namísto dávání energie, sám ji přijímá od druhých živých bytostí. Nebo vrba sice rozjasňuje mysl, napomáhá k tomu, abychom si uvědomili své problémy a pochopili sebe samého, ale zároveň nás přivádí k pesimismu a v krajních případech až k sebevraždě. Proto její pomoc by měli využívat jen lidé sebevědomí, bez komplexů a bez vnitřního strachu a obav.
BOROVICE
Borovice byla uctívána už ve starověku. Kultovním stromem byla především v Číně a v Japonsku. Tam byla považována za strom, který posilňuje jak živé bytosti, tak i duše zemřelých. I v Evropě byla borovice symbolem síly, zdraví, dlouhověkosti a plodnosti. Keltové ji považovali za "matku moudrosti" a strom zdraví.
Hojivých účinků borovicové pryskyřice využíval už Hippokratés. Léčivé jsou také pupeny, ovšem jejich jarní sběr lze provádět jen se souhlasem majitele lesa. Odvar z čerstvých nebo sušených pupenů se používá při chronických bronchitidách, při neurózách a také při revmatismu.
Pobyt při borovici, zvláště pak v borovicovém hájku, napomáhá k vyostření intelektu, posiluje paměť a navrací emocionální rovnováhu. Také zklidňuje zlost a stres a dokonce je prospěšný i při hubnutí. Borovice mají také antiseptické účinky, léčí a chrání před infekcemi a v jejich blízkosti se můžeme snadněji zbavit rýmy či nachlazení.
Borová parní lázeň nebo mast či krém s borovou ecencí dokáží stimulovat pokožku a činnost důležitých orgánů v dutině břišní a mohou tak být užitečné i při vážných onemocněních.
BŘÍZA
Bříza je strom pro melancholiky; zahání chmury a způsobuje dobrou náladu. Už samotný pohled na štíhlé bílé kmeny břízy a její jemné větve působí na nás uklidňujícím dojmem. Bříza byla kdysi považována za magický strom především při překonávání nemocí. Pokud někdo trpěl třesavkou, zašel do březového hájku, kde postupně zatřásl třemi břízkami, a pak vyslovil magickou formuli: "Zatřes se mnou, jako já s tebou, a pak přestaň!" Potíže pak ustaly, neboť strom převzal lidskou chorobu na sebe.
Spánek pod břízou se doporučuje lidem, kteří se cítí vyčerpáni nemocí nebo těžkou prací. Z mladých březových pupenů (jsou však chráněny!) si můžeme připravit salát, z čerstvých mladých listů zase čaj. Extrakty z břízy jsou elixírem pro zdraví a krásu. Čaj z mladého listí působí protizánětlivě a močopudně a napomáhá rozpouštění močových kamenů. Užívá se při revmatických potížích a při poruchách funkce slinivky břišní. Zevně působí na pročištění a regeneraci pokožky, též vyhlazuje vrásky.
Když obejmeme kmen břízy, přinese nám to klid a celkové posílení. Napomůže také při rozvíjení intuice a vnímavosti.
BUK
Buk je stromem plodnosti, když například Řekové přiváděli k bukům "jalová" zvířata a také neplodné ženy. Slované věřili, že tam, kde rostou buky nemohou nikomu ublížit žádné čáry a kouzla. Také plody - bukvice (sbírané na podzim) byly praženy a jedly se pro očistu organismu. Ovšem jen v malých dávkách, jinak působily stejně, jako hodně silný alkohol. Z bukvic se získává také jedlý olej, který, lisovaný za studena, se vyrovná oleji olivovému. Čerstvé bukové listí se žvýká při vyrážce v ústech. Odvar z listí buku je také účinný na svědivou vyrážku.
Pobyt u zdravého buku uleví od stresu, bolestí hlavy a prospívá při léčbě krevního tlaku (normalizuje ho). Bukový les nám poskytuje pocit bezpečí a nepříjemné problémy pak dokážeme vnímat z nadhledu. Buk posiluje v člověku schopnost tolerance k ostatním. Máte-li problémy ve svém okolí, ve všem chcete mít jen svoji pravdu, obejměte buk, který vám pomůže najít společný jazyk s ostatními a dovede vás ke kompromisu.
DUB
Duby byly považovány za posvátné stromy. Ze šumění jejich listí uměli kněží starověkého Řecka "číst" božská sdělení. Také Keltové a Slované uctívali duby, dávali jim obětní dary a když potřebovali důležité rady, usínali v jejich stínu s vírou, že větve dubu jim přinesou prorocký sen. Rovněž mnozí svatí z počátků křesťanství trávili svůj život v prostoru starých vykotlaných dubů. Například sv. Bernard tvrdil, že za veškerou svoji energii i moudrost vděčí dubu, v jehož dutině často pobýval.
Dubová kůra (sbírá se z mladých tenkých větví v dubnu) je důležitým léčebným prostředkem, obsahujícím hodně tříslovin a hořčin. Svým protizánětlivým účinkem (též zastavuje krvácení a průjem) se využívá při špatném trávení nebo zevně při hemeroidech, kožních zánětech, špatně se hojících ranách, nebo proti potivosti nohou.
Dub nám svojí energií dodává zdraví a sílu, podporuje myšlenkové procesy a především rozhodování. Pobyt pod ním se proto doporučuje těm, kteří mají nějaké neřešitelné problémy, neboť dub jim dodá sílu a napoví to nejlepší řešení.
JEDLE
Jedle je strom, který regeneruje naší vitalitu. Například v Rumunsku bylo zvykem přinášet těžce nemocné pod jedli, tam je opřeli o kmen stromu a postižení se snadněji uzdravovali. Jedlové větvičky se také přidávaly do první koupele novorozeně, aby dítě bylo silné a aby duch jedle od něho odháněl zlé mocnosti. Jedle bývá považována za krále lesa, symbolizuje majestát, stálost a také trpělivost. Keltové uctívali jedli v době zimního slunovratu, kdy ji zdobili pentlemi a přinášeli pod ní dary svým bohům.
Léčivou částí jedle jsou mladé výhonky a jehličí, z nichž se získává silice. Ta slouží jako součást zevních přípravků proti revmatismu, k inhalacím při dýchacích potížích, nebo jako přísada do koupele (uklidňující a posilující prostředek).
Obejmout jedli se doporučuje osobám zavaleným prací, neustále někam spěchajícím a s nízkým pocitem sebevědomí. Tento strom je bude chránit před přepracováním a poskytne jim tolik potřebné zklidnění a odpočinek. K jedli by se měli přitisknout také ti, kteří trpí zablokováním v sexu; protože tento strom jim pomůže možná více než kterýkoliv sexuolog.
KAŠTAN
Kaštan - správně jírovec - uklidňuje, zmírňuje napětí a tak pomáhá především ve chvílích, kdy prožíváme z něčeho velké obavy a strach. Tento strom léčí nemocnou duši a pomáhá najít ztracené sebevědomí a jistotu.
Léčivá je kůra jírovce, kdy se vývar používá při léčbě hemeroidů nebo křečových žil. Výluh (lihový) z květů nebo plodů kaštanů je známý jako mazání při revmatických potížích, neboť podporuje lepší prokrvení nemocného místa. Často postačí prosté nošení plodu kaštanu v kapse, abychom se zbavili příležitostných revmatických bolestí. Doporučuje se také uložení kaštanových plodů do postele pod matraci, to abychom spali klidným spánkem, zbavili se revmatických potíží a byli chráněni před nečistými silami.
Pobyt při kmenu jírovce nám pomůže zbavit se neklidu a strachu.
LÍPA
Lípa je stromem smíření. Už za dávných časů, jakmile se dva znesvářené rody či sousedé udobřili, zasadili na hranici svých území lípu, aby hlídala a chránila jejich mír a pokoj. Je to strom lásky, který urovnává mezilidské vztahy.
Lípa je také účinná léčitelka. Její květ je známým prostředkem proti nachlazení, při horečkách a zahlenění dýchacích cest. Pomáhá také při žaludeční a střevní kolice a též proti revmatismu.
Energie lípy zajišťuje zdravý odpočinek, přivolává věštecké sny a především přináší příjemnou a vstřícnou atmosféru ve vztahu dvou či více osob. Proto se pobyt při kmenu lípy doporučuje především těm lidem, kteří vidí všechno černě a domnívají se, že je neustále někdo pronásleduje a chce jim ublížit. Zvláštní magickou sílu má dvanáct lip vysazených do kruhu. V jeho středu i méně vnímavý člověk může pocítit zvláštní kouzlo, jakoby otevírání se něčemu nádhernému, laskavému i tajemnému zároveň. Funguje to i tehdy, kdy už některé stromy z kruhu jsou poraženy nebo odstraněny i s kořeny, ale je viditelné, že v původním počtu jich bylo dvanáct.
MODŘÍN
Modřín pochází se Severní Ameriky a dnes je hojně rozšířen především pro své cenné dřevo. Modřín dodává energii a povzbuzuje sebejistotu. Je symbolem obnovy a lepšího života, takže omlazuje jak fyzicky tak i psychicky. Používá se k tomu vykuřování modřínovým dřevem nebo pálení modřínového jehličí, což dokáže odvrátit nepříznivé vlivy. Vykuřování modřínem se úspěšně využívalo i v dobách moru.
Z pryskyřice modřínu se vyrábí modřínová mast na revmatické bolesti, ale též jako mazání na hrudník při bronchitidě nebo úporném kašli. Modřínová kůra má vysoký obsah tříslovin a používá se do koupelí nohou proti jejich pocení a zápachu.
Pobyt pod modřínem nám přináší dobrou náladu a je tedy doporučován především pesimistům. Povzbuzuje trpělivost, vytrvalost a napomáhá v řešení komplikovaných záležitostí.
SMRK
Smrk má ochrannou moc a na některých místech je ještě i dnes vysazován tam, kde má chránit dům a rodinu před veškerým zlem, nemocemi a nepřízní osudu. U našich předků ztělesňoval ženský prvek a byl proto stromem života a mateřství. Ve starém Řecku se předpokládalo, že ve smrkových hájích mají své obydlí bohové. Jinde lidé zase věřili, že v korunách smrkových stromů sídlí dobří lesní duchové a skřítkové, a proto pod nimi pořádali tajemné magické obřady.
Nejdůležitější léčivou složkou smrku je jeho silice, získávána z mladých jarních výhonků. Ty je možné nasušit a pak používat k inhalacím nebo jako doplněk bylinkového čaje. Je prokázáno, že smrk - celý strom - má schopnost důkladně pročistit vzduch.
Ke smrku se můžeme obracet při jakýchkoliv potížích - tělesných, psychických i jiných. Je jako laskavá matka, která nás k sobě přivine a sejme z nás vše nepříjemné, abychom mohli s úsměvem vstoupit na další trasu našeho pozemského putování.
Připravila M. Kaňová
Zdroj: časopis MEDIUM č. 7/2003
http://medium.mysteria.cz/text_scr/2003_7_stromy.htm
DUB
Téměř u všech národů světa se mohutné duby těšily mimořádné úctě a často byly považovány
za posvátné stromy. Dub je symbolem síly a dlouhověkosti. Římané věřili, že muži vzešli z dubu.
Věnec z dubových listů byl ve starém Římě vyznamenáním, které se udělovalo za odvážné činy.
Dub byl také spojován s hrdinstvím.
Taktéž Řekové uctívali dub. Považovali ho za posvátný strom a zasvětili jej Apollónovi, bohu
Slunce, vědy a umění. Odvážní Řekové si říkali synové dubu. Vzdávali hold Diovi v jedné
z nejstarších řeckých věštíren.
Dub se objevuje v legendách a pohádkách mnoha národů. Setkáváme se s ním na zvláště
význačných místech, z nichž mnohá jsou opředena různými pověstmi. Za posvátný jej
považovali Slované, kteří zasvěcovali nejmohutnější duby pohanskému bohu Perunovi, vládci
hromu a blesků. Tradovalo se, že duby rostly už před stvořením světa. V minulosti bylo zvykem
uprostřed návsi vysadit tento strom. Pod starým dubem byly vynášeny rozsudky, byly řešeny
důležité záležitosti, na dub byli věšeni vážní provinilci. Bylo zvykem vysazovat duby na počest
důležitých událostí. Téměř nebyly káceny, protože to mohlo přinést neštěstí. Velká úcta k nim
tak mohla zamezit jejich ničení a dokázala uchovat staré jedince po dlouhou dobu, některé
i do dnešních dnů.
V lidovém léčitelství je doporučována kůra z mladých stromů nebo větví do tloušťky palce.
Nejčastěji se používá ve formě odvaru, který se podává při zánětech trávícího ústrojí, zevně
se jím omývají kožní záněty, křečové žíly, menší popáleniny, bércové vředy. Výluh se přidává
do sedací koupele při hemoroidech.
(rie; Duby před stvořením světa; Spirit 51/2010)
STROMY PAMÁTNÉ – za památné stromy je možné podle zákona o ochraně přírody
a krajiny prohlásit dřeviny vynikající svým vzrůstem, věkem, významné krajinné
dominanty a stromy připomínající historické události nebo různépověsti a báje. Památné
stromy jsou zákonem chráněny před poškozováním a v ochranném pásmu (kruh
o poloměru desetinásobku průměru kmene) není povolena žádná škodlivá činnost.
Památné stromy si zaslouží pro svůj mnohostranný význam (ekologický, historický,
estetický) naši ochranu a následnou péči. (Z oficiálních zdrojů; rok 2000)
Vase a dalsi nazory a clanky a linky k tematu zverejnim