(tělesný magnetismus a síla dušefluidu jsou dvě různé síly)
Již v roce 2001 měl šest zápisů v Guinnessově knize rekordů tehdy teprve osmadvacetiletý Roman Valíček
z Frýdku-Místku, který se věnuje držení předmětů na holém těle prostřednictvím neznámé sily.
Při pohledu na člověka, který prostřednictvím neznámých sil přidržuje na svém těle magnetizovatelné i zjevně
nemagnetické předměty/objekty, a to mnohdy značné hmotnosti, se jistě mnohému strigobijci
z hnutí Sisyfos chtělo zvolat: to přeci neexistuje, to přeci odporuje čisté vědě! A jistě by našemu senzibilu
panu Valíčkovi dokázali vysvětlit, proč to, co dělá, nemůže a nesmí fungovat.
Jak oznámilo Právo a televize Prima, osmadvacetiletý Roman Valíček z Frýdku-Místku udržel (před svědky a kamerami)
na holém těle (na hrudi) ve vertikální poloze svou sedmiletou dceru a procházel se s tímto nezvyklým závažím po koberci
plném skleněných střepů. Minutu a pět vteřin udržel na svém těle (na prsou) ve stoje také padesátikilovou činku, co je
nepochybně světový rekord, kterým se také zapíše do Guinessovy knihy rekordů a kuriozit, což bylo údajně cílem
exhibice. Na těle udržel také 30 nejrůznějších předmětů, mezi kterými byla, jak mohli diváci vidět, řada předmětů zjevně
nemagnetické povahy, jako například krabička bonbónů Tic-tac, krabička zápalek a balíček žvýkaček. V televizi
vystoupení komentovalo několik vědců. Jeden z nich se rozčiloval, že nejde v žádném případě o magnetismus, aniž
ho napadlo, že pojem (tělesný) magnetismus, který Roman Valíček pracovně pro pojmenování působících sil používá,
může být používán v jiném smyslu než pojem, který známe z fyziky, a vyvracel tak tvrzení, které vlastně nikdo nevyslovil.
Dalšímu odborníkovi, který vyslovil hypotézu o adhezi (lepivosti, přilnavosti) lidského potu, pan Valíček
smířlivě na druhý den vzkázal, že se před vystoupením umývá. Já bych tomuto badateli doporučil, aby si zkusil
sekundovým lepidlem přilepit padesátikilovou činku ke kůži, a jistě by své rouhavé učení odvolal dříve než
za zmíněnou minutu.
Dnešní inkvizitoři poznání a vědy zapomínají na to, že poznání jde dopředu nikoliv jen schvalováním (např. toho, co
vypadá dostatečně vědecky) ale především tvůrčími činy na poli myšlení (které se neobejdou bez omylů
a tápání a bez určité ne nutně vždy kritické duševní velkorysosti či dokonce víry), činy, které mnohdy souvisejí
se schopností vyhledávat věci tajemné a inspirující. Nakonec nikde jinde než z "nevědeckého" neznáma nemůže "vědecké"
známo" vzniknout. Důležitá je tedy schopnost brát věci takové, jaké jsou, bez úzkoprsých předsudků a pavědecké zášti.
Je to ostatně známý fakt, že s přibývajícími roky mnohý vědec zná již tolik důvodů, proč ta či ona cesta nemůže vést
k novému objevu, že již ani nemá odvahu v nějaké objevné cesty věřit a bez této nezbytné velkorysé a "naivní" víry
již zpravidla k novému objevu ani nedojde. Mnohé inovační strategie obsahují fázi, kdy se prostě shromažďují podnětné
nápady bez ohledu na jejich "vědeckost" a při které nikdo není kritizován, protože je jasné, že tvůrčí proces musí
respektovat zásady psychologie a s její pomocí odvozené tvůrčí psychotechniky, zásady, které nám říkají, že jednostranná
kritika a kritičnost někdy vůbec nemusí být přínosem. Teprve v dalších fázích těchto strategií jsou tyto podněty intuitivně
a třeba i logicky rozvíjeny a tepve nakonec kriticky hodnoceny, analyzovány a třeba i zamítány. Mnozí vědci, i z řad
Akademie věd, příliš snadno zapomínají, že tisícileté dějiny vědy byly vždy soubojem tvůrců, kteří tak často měli nakonec
pravdu, s "vědci", kteří již předem věděli, proč to či ono pravdou nemůže být. Lidé, hovořící dnes do české vědy a řídící
ji vytvořili dnes mnohde nedýchatelnou atmosféru, v které stamiliony určené na vědu jdou ve velké míře do vytvářenení
nikomu nepotřebných, nudných, netvůrčích (ale velmi přesných a vědeckých) grafů, přehledů, tabulek a statistik, a to
dokonce i v tak neexaktních vědách, jakou je např. sociologie.
Ze všech možných typologií budoucího objevitele je dávána přednost sterilnímu kravaťákovi s úzkými ramínky a bez
trochy sebevědomí a kouska fantazie. Úředníci a popularizátoři vědy by především neměli být překážkou tam, kde
funguje organická tvůrčí přirozenost (jednotlivce i tvůrčího kolektivu), ať by se jim již jevila jakkoliv paradoxně,
a naopak pro její vládu by se měli naučit ve svých ústavech i mimo ně tvořit optimální podmínky.
Když se Roman Valíček podrobil zkoumání ostravských fyziků, nedošlo k objasnění podstaty jevů, bylo však (po kolikáté
již v historii?) dokázáno, že nejde o podvod. Velmi jednoduchým pokusem byla také rozmetána hypotéza o adhezi.
Vědec Vladimír Lysenko demonstroval, že dvě suché kulaté skleněné planparalelní destičky nedrží. Když se navlhčí,
přilnou dokonale. Zas už suché destičky se snažil "přilepit" na za normálních podmínek vůbec ne planparalelní
Valíčkovu hruď. Nedržely. Valíček si jednu z nich v pohodě jednou stranou připevnil svou záhadnou silou na hruď a na druhou stranu destičky
přidal propisovačku, čím jasně demonstroval, že adheze jeho kůže ani předmětů nehraje žádnou roli. Valíček se před
vystoupením sprchuje a před diváky otírá houbou, aby dokázal, že není natřen lepidlem. Pak se ještě osušuje, aby
na něm nezůstala ani čistá voda, která by mohla umožnit adhezi. Těžký plochý předmět stlačí vyholenou Valíčkovu hruď
do roviny, takže část hrudi a část činky tvoří planparalelní plochy. Lidská suchá pleť však navzdory určité vlastní
vlhkosti téměř neumožňuje vytvořit efekt adheze. Má jen na stejném podkladu vyšší koeficient tření (než např. sklo),
což však pádu závaží značné hmotnosti ani předmětů, které díky svému tvaru a nízké hmotnosti nemohou
přilnout, nemůže v rozhodující míře nemůže zabránit.
Vědce zde zastupoval vedle docenta Lysenka i docent Ladislav Sklenák: "Každá doba přináší nové výzvy v podobě
zajímavých a doposud neznámých jevů, které je nutno studovat a uvádět v soulad s platnými fyzikálními teoriemi,"
řekl při pokusech vedoucí katedry docent Sklenák.
Učebna katedry fyziky Ostravské univerzity byla plná nejrůznějších měřicích přístrojů, které měly odpovědět
na otázku, zda pan Valíček není náhodou podvodník a mně při pohledu na archivní záběry automaticky napadá otázka,
zda to jsou ty pravé nástroje pro zkoumání jevu lidské přitažlivé síly. Nejoptimálnějšími nástoji výzkumu jsou ty,
které se nacházejí v systémové rovině podstaty zkoumaných jevů. Výbuchy na Slunci nebudeme zkoumat
mikroskopem, kvalitu výuky posuvným měřítkem a duševní projevy magnetometrem, i když i to možná někdy nějaký
poznatek přinese.
Docent Lysenko vodil Valíčka k přístrojům, u kterých byly tabulky s nápisy: měření tepelného vyzařování, měření
malého elektrostatického pole, měření středního elektrostatického pole. Valíček byl pomocí těchto přístrojů odborně
měřen a výsledky si vědci pečlivě zapisovali. Na kloub záhadě však nepřišli. "Patrně
půjde o nějaký jev spojený s elektrickými silami," řekl docent Vladimír Lysenko. "Každý organismus může
být zdrojem elektrického napětí, jsou jím například někteří úhoři nebo rejnoci," vysvětloval a potvrdil tím,
že vědci nejsou ani dnes schopni překročit svůj stín. Na druhou stranu nemůžeme oba vědce obvinit z nějakého omylu
nebo nekompetentnosti, protože oni si nedali za cíl vyzkoumat podstatu jevu, ale jen provést určitá měření, na jejichž
základě by se případně teprve rozhodlo jak na to. Pokusy je prostě třeba hodnotit z hlediska záměru jejich autorů,
a ne z hlediska toho, co bychom od nich očekávali my ostatní.
Valíček při pokusech, jak se mi posléze svěřil, přeci jen v dobré vůli jeden "kouzelnický" trik uplatnil.
Jde asi o nejparadoxnější trik v dějinách kouzelnictví i psychotroniky. Valíček totiž své milované vědce šetřil! Chtěl
vyhovět jejich představě o "tělesném magnetismu" (jak sílu sám nazývá) a při pokusech se střelkou kompasu zahrál na několik vteřin
biotronického impotenta. "Věděl jsem, že by rádi dokázali, že ,tělesný magnetismus' nemá s tím fyzikálním
nic společného, chtěl jsem, aby jejich výsledky vypadaly opravdu vědecky a střelku kompasu jsem záměrně neovlivnil.
Víme přeci všichni dobře, že biomagnetismem lze přitáhnout i věci nemagnetické." Tím ovšem Valíček nechtěně
přispěl k tomu, že výsledky pokusů jsou v jakékoliv logické soustavě neinterpretovatelné, protože dokáže-li
přitáhnout nezmagnetizovanou střelku kompasu, proč by nedokázal přitáhnout střelku zmagnetizovanou? Tím by nejen
magnetickou hypotézu "biomagnetismu" nevyvrátil, ale potvrdil. Opravdu lituji veškerý náš tajný armádní
výzkum, pokud se pokoušel tyto "vědecké" výsledky nějak dále zobecňovat a využívat. Svou snahou vyhovět
vědcům Valíček postavil na hlavu dřívější rozsáhlé psychotronické experimenty, při kterých např. světoznámé médium
Kulagina magnetickou střelkou točilo bez problémů. Tak příměr s Čapkovým mužem, který létal, dospěl
k neuvěřitelnému vyvrcholení. Valíček díky zoufalé snaze vyhovět zhoubné atmosféře české vědy opravdu "ztratil"
své schopnosti.
"To by se mi taky líbilo, ne každý je však touto schopností nadán," hodnotil podle českého tisku Valíčkovo
představení vedoucí katedry fyziky docent Sklenák. Valíček oponoval: "Tohle se může naučit každý, záleží jen
na schopnosti soustředění. Nejedná se jen o záležitost fyzikální, ale také duševní." Tato důležitá věta úplně
padla pod stůl. Kdyby byl jev zkoumán z hlediska duševních sil, třeba i jen pomocí psychologie, byly by jistě výsledky
pozoruhodnější. Kdyby byl použity metody parapsychologického, psychotronického a obecně duševědního výzkumu, mohly by být učiněny objevy podstatného
významu. Podstatným experimentem by zřejmě bylo pozorování působení Valíčkových sil druhým médiem v hluboké hypnóze.
Tento pokus je možné kontrolovat třetím médiem pozorujícím činnost druhého média a jeho interakce s médiem
provádějícím primární pokus (KAFKA).
Sám jsem položil Valíčkovi několik otázek, které směřovaly k psychologickým souvislostem jevu a odpovědi nejsou
nezajímavé pro toho, kdo tuší, co může v pozadí zkoumaného jevu hledat. "Nejpve musím objekt dokonale prostoupit
a dokonale poznat, v každé jeho části a všech jeho vlastnostech; přece si na tělo nedám něco neznámého," řekl
Valíček. Potvrdil mi tak částečně především můj předpoklad, že jev vzniká jako svého druhu hysterická reakce organizmu.
V dětství Valíčka došlo zřejmě k nějaké traumatizující události diky které organizmus pocítil potřebu extrémě
prověřovat své okolí, a to až za hranici použití "normálních" prostředků. Organizmus se prostě rozhodl
riskovat a uvolnit samu podstatu bytostných sil člověka, tzv. fluid oduší neboli tělo duše či astrální tělo. Nejde tedy o běžný
magnetismus (biomagnetismus), ale o podstatnější složky lidského energoinformačního systému. Možná mezi tělesným
magnetismem a astrálním tělem není pevná hranice, možná jde dokonce o jevy z jistého hlediska stejné podstaty, ale v některých
ohledech se liší, např. projevem i funkcí, takže je i z tohoto důvodu trochu zavádějící používat pro schopnost držení předmětů
na povrchu těla pojem "tělesný magnetismus". Organizmus za to podle
hypotéz psychotroniky může platit jednak určitým druhem psychické infekce (člověk je více přístupný duševnímu působení
okolí, doslova vlivu cizích duší a duševních projevů, a zbavuje se přechodně ochranné slupky tělesného magnetismu),
sama smrt pak přichází poměrně brzy, v podstatě na pouhé přání odejít. Duše (ať si již pod tímto názvem představíme
cokoliv) je uvolněna a "nesedí" v těle dostatečně pevně. Médium má pro případ těžkého onemocnění k dispozici
neuvěřitelné schopnosti své duše a supervědomí, na druhé straně však může jeho duše za stavu vážné zdravotní krize
vlastního organizmu (tělesna či duševna) doslova vyklouznout z těla a již se nevrátit. To se také často stává a lidé,
kteří umějí vymisťovat svou duši (fluid oduší) umírají relativně mladí. Druhý směr, kterým nás Valíčkova odpověď
posílá, směřuje k úvahám o činnosti supervědomí, které jediné je schopné poznat předmět v mnohosti a jednotě všech
jeho vnitřních, resp. i vnějších souvislostí. Supervědomí je (většinou jen podvědomá) schopnost lidské duše
a částečně i lidského mozku provádět myšlenkové a pozorovací (nadsmyslové, mimosmyslové) operace, jejichž
kybernetické modelování přesahuje možnosti materiálních kapacit lidského mozku a lidských smyslů. Supervědomí
bez přesné hranice navazuje na ty naše intuitivní schopnosti, jejichž kybernetické modelování nepřesahuje kapacitu
materiálních složek a funkcí lidského mozku resp. kapacitně shodného počítače. Ale vzhledem k tomu, že napřílad
i lidská paměť není vázána jen na materiální složky mozku, nemůže být příměr s kybernetickými systémy
(kybernetický model) dostatečně nosný pro nějaké jednoznačné závěry. (Kafka upozorňuje např. na existenci
nemateriálních paměťových esplan, Sheldrak zase na pravděpodobný příjem informací z univerzálního lidského
morfogenetického pole - z jakési pozemské, možná částečně i kosmické informační přídavné superdatabanky).
Na jedné straně je možná poněkud dehonestující demonstrovat tak zvláštní síly formou bezmála varietní, na druhé
straně přispěl Valíček doslova heroicky k propagaci nutnosti nového pohledu na různé záhady a cesty jejich poznání.
Musíme pochválit také pelhřimovskou agenturu Dobrý den za úspěšnou propagaci, bez které se, jak známo, neobejde
ani mnohý významný vynález či hodnotné umělecké dílo. Valíčkovy výkony jsou ovšem samy o sobě propagací.
Valíček sám si patent na rozum nedělá a místo planého teoretizování úžasný výkon pomocí své silné vůle a trpělivosti
"jednoduše" natrénoval a vykonal. Svou fantastickou produkcí předvedenou ve stylu a s lehkostí jednoduchého
tělocviku či pouťové atrakce vypálil rybník všem hnidopichům, hledajícím ve všem jen absolutní a zcela přízemní
materiálno.
Nesmírně složité konstrukce mikro a makrokosmu světových teoretických fyziků místo toho, aby nás již konečně
přivedly na jimi vysněnou pevnou zem jednostranného "vědeckého" materialismu, se stále více podobají
jen chatrným vysutým lávkám cirkusových ekvilibristů nad propastmi ducha, absolutna, nemateriálna a nefyzikálna,
lávkám, na jejichž konci nacházíme jen svou vlastní omezenost. Ti moudřejší fyzikové dnes už jen tiše přiznávají,
že pojem materiální vlastně nemá žádný konkrétní fyzikální obsah a přicházejí ponejprv s teorií jednoty částice
a pole, a posléze dokonce s teorií nehmatatelných superstrun, které jsou vlastně jen skromným vyjádřením faktu
nerozborné dialektické jednoty materiálního a nematerálního v základech i veškerých projevech všehomíra. Jestliže
"známé" fyzikální síly (jako například gravitace nebo elektromagnetizmus) mají v mnoha ohledech
teoreticky nepřekonatelné nemateriální, nenázorné, nepochopitelné aspekty, v parapsychologických demonstracích
se evidentně jedná na první i druhý pohled především o síly relativně nemateriální povahy, jejichž (pro změnu)
materiální aspekty umožňují manipulovat s předměty "materálního" světa. Dialektika musí být zachována
i mezi pojmy materiální x nemateriální, kdykoliv jim přiřkneme sebemenší nástin konkrétnosti. Současně skromný
a sebevědomý Valíček nám rázně otevřel dveře třetího tisíciletí a dává nám tušit, že bude (naštěstí) o nečem
zcela jiném, než se nám různí vědečtí prognostici snaží namluvit. Bude sice o hladu a skáze na jedné straně,
ale také o triumfální cestě ke své vlastní duši a pokladům ležícím na jejím dně a potažmo k novému člověku
na straně druhé. Nevylučuji možnost, že bude nalezen finální fyzikální nositel biomagnetismu i činnosti dušefluidu,
velmi však pochybuji, že se někomu podaří zcela vyvrátit či zcela poznat relativně nemateriální a (a proto)
relativně nepoznatelné aspekty mechanismu vzniku těchto jevů. Nejnadějnější cestou fyzikálního výzkmu tělesného
a duševního magnetismu se mi jeví pokusy v oblasti supravodivosti. Extrémě silné magnetické pole dokáže přitahovat
či nadnášet i nemagnetické předměty (přesněji řečeno předměty s minimálním magnetismem), co potvrzuje naši
naději, že jednotná teorie pole jednou dokáže jevy fyzikálního a nefyzikálního magnetismu sjednotit.
Schopnost udržet na hrudi cokoli, od železné tyče přes propisovací tužku, u sebe Valíček objevil dle svých slov
již v dětství. Od té doby toto umění neustále zdokonaluje. Sílu, která nenechává předměty spadnout dolů k zemi,
nazývá pro sebe tělesným magnetismem. O příčinách jevu zbytečně nespekuluje a ponechává tyto otázky na bedrech
vědců a záhadologů.
Dnešní světový psychotronický výzkum již má pro uvedené jevy své vysvětlení. Nejedná se přitom zřejmě ani tak
o mnoha léčiteli důvěrně známý tělesný magnetismus (biomagnetismus, animální magnetismus, pránu), kterýmžto
pojmem si jev pro sebe vysvětluje či spíše jen pojmenovává i Roman Valíček. Jde o mnohem koncentrovanější
projev psychoenergoinformačního základu člověka (jak říkal Ignatěnko) - lidské duše a matérie, která zprostředkuje
kontakt mezi touto duší a tělem, resp jeho okolím, matérie, která vytváří v těle a kolem něj "prostředí"
a "prostor" pro činnost duše. V parapsychologických exhibicích jde tedy zřejmě o velké nasazení
bytosných (podstatných) lidských sil, které si můžeme představovat (s určitým zjednodušením) snad pouze jako
částečné vymístění lidské duše, přesně řečeno jejího (ještě v malé míře materiálního) "těla duše"
(dušefluidu, duševního magnetismu). Jde o stejnou "sílu", která způsobuje telekinezi, levitaci apod.
Pokud by se mě někdo zeptal, zda vidím nějakou ostrou hranici mezi biomagnetismem a demonstrovanými "základními
duševními silami" (duševní fluidum, dušefluid, jak říkával Kafka), musel bych říci, že ne. Přesto považuji
za účelné a pravdě bližší tvrdit, že jde o kvalitativně odlišné jevy. (Biomagnetismus produkuje skutečně každý,
vymístit "základní duševní síly" umí jen málokdo). Pro aplikovatelné definice a precedentní pozorování
a zobecnění (částečně i použitelné pojmy) naštěstí nemusíme nikam daleko. Nabízí nám je jako na talíři otec
českého parapsychologického výzkumu Břetislav Kafka ve svých Základech experimentální psychologie. Je relativně
lehké být čistokrevným vědcem při pitvání žab a v různých v klasických "materiálních" oblastech vědy.
Kafka to do značné míry dokázal v oblasti parapsychologie (dnes bychom řekli psychotroniky). Díky
"mágu" Valíčkovi se dnes můžeme znovu ujistit, že Kafka má v pantheonu naší vědy své nikým
nenahraditelnén místo. Pojďme si však pojem,úlohu a vztah magnetismu a "dušefluidu" probrat podrobněji.
Göttingenský dvorní lékař Friedrich W. Klärich uveřejnil v roce 1765 Versuche der magnetischen Kraft bey
Zahnschmerzen (Pokusy s magnetickou silou při bolestech zubů. Vídeňský dvorní asronom Maximilian Hell - ktery
pozdeji dodaval magnety take lekari Franzi Antonu Messmerovi - sepsal v roce 1762 příslušný návod k používání
magnetu, avšak bez zmínky o lékařském využití. Mesmer se postupně utvrdil v názoru, že léčivá je nejen síla magnetů,
ale i tzv, živočišný (animální) magnetismus, a aby vyvrátil pochybnosti o jeho charakteru, přestal od r. 1776
přirozené magnety používat a přenášel pouze "fluidum" z těla na tělo, především pomocí "tahů"
(dlaně přejíždějí ve vzduchu nad povrchem těla. Vyslovil hypotézu, že přes kvalitativní rozdíl jde u fyzikálního
i animálního magnetismu o působení jednotného "všeobecne působícího principu". (Zdroj: Kronika medicíny.)
Pokud se seznámíme s výsledky mnohaletého českého psychotronického výzkumu, například s dílem Břetislkava Kafky,
dojdeme k závěru, že léčebný tělesný magnetismus a síla, pomocí které dokáže tělo jakoby magneticky přitahovat
předměty resp. s nimi hýbat jsou rozdílnými silami, třebaže mají některé styčné oblasti a člověk, který na druhého
léčebně přenáší svůj magnetismus může nevědomky k léčení využívat současně i uvolněný fluid oduší a některé
další psychotronické efekty jako např. určitý indukovaný volní program, aniž by si toho byl vědom. Fluid oduší
můžeme zjednodušeně chápat jako tělo duše, jako něco, pomocí čeho je naše spíše nehmotná duše v kontaktu s hmotným
tělem a meteriálními složkami a zdroji paměti, myšlení vědomí a duševna vůbec.
Zatímco biomagnetismus má některé projevy podobné projevům fyzikálního magnetismu a jednotná teorie pole možná
dokáže jednoho dne tyto pojmy zahrnout pod jednu teorii, činnost fluidu oduší je natolik strukturována, že
s teorií pole má jen málo společného. Protože však i sílu vůle a působení jednotlivce v psychosociálním prostředí
můžeme v určitých případech modelovat z hlediska působení psychosociálního pole, nelze použití termínů energie,
pole, napětí apod. vyloučit apriorně ani z této oblasti (duševědného a psychologického) výzkumu.
Kafka nás upozorňuje, že při většině mediálních efektů musí být médiu osobní magnetismus téměř zcela odejmut,
buď pomocí několika vhodných osob (nejméně šest) nebo - u automatického média - bez pomoci, buď samovolně nebo
působením vlastní vůle. Myslel jsem si, že Valíčkova koupel či sprcha před vystoupení je nejen fyzickou, psychickou
a bioenergetickou očistou, ale pomáhá zřejmě i při rozptýlení přebytečné bioenergie, která vytváří kolem média
jakousi ochrannou atmosféru, kterou nemohou projít některé informace zvenčí, a naopak, určité "síly"
ven. Automatické médium musí nejprve vstoupit do stavu změněného vědomí - transu (většinou za současné ztráty vědomí)
ve kterém podvědomí přebírá kontrolu nad vybitím tělesného magnetismu. Vybitý magnetismus je buď (návratně či
nenávratně) pohlcen okolním prostředím nebo vytvoří jakýsi širší magnetický oblak (skluk) kolem média. Nyní
je magnetickým "obnažením" médium připraveno pro čtyři odlišné procesy:
1) pro výboje a šíření duševního fluida, které koresponduje s hutnějšími složkami aury a je vlastním podstatným
médiem pro rozšíření vlivu samotné duše a její vůle a tedy různé parapsychologické efekty. Duševní fluidum pak
ve shodě s vůlí vědomí či podvědomí představuje buď vlastní prostředek ochrany (u médií např. před popálením či
zraněním) nebo prostředek ovlivnění okolních objektů či sebe (telekineze, levitace, "držení" předmětů aj.)
2) přijímat energoinformační doteky cizích magnetických a dušefluidních výbojů
3) přijímat informace prostřednictvím vlastních dušefluidních výbojů
4) vyvíjet ektoplazmatickou substanci v procesu parapsychologické (nepravé, přechodné) materializace
Samotný magnetický oblak (protože magnetické fluidum je přeci jen do určité míry podobné duševnímu fluidu, které
však představuje mnohem vyšší kvalitu) je schopen zprostředkovávat určitou informační výměnu a do určité míry ochranné
působení, možná i před účinkem ohně či bodnutí, spíše bych však hádal, že i tu jde o efekt vymístění dušefluidu, jehož
ochranný účinek je mnohonásobně účinnější. Vcelku je pro úspěch parapsychologických efektů při veřejných vystoupeních
či psychotronickém výzkumu důležitější dokonalé vybití tělesného magnetismu než vlastní vliv oblaku tohoto na těle
přítomného či uniklého magnetismu. Dobrá média jsou většinou z fyzického hlediska vlastně slabochy se sklonem
k různým onemocněním, protože si svůj magnetismus neumějí podržet. (Ze společenského hlediska, resp. z hlediska
konkrétní komunity však mají svůj význam.) Jen zřídka se vyskytne osobnost typu Valíčka se silnou vůlí a silným
tělesným magnetismem, kterého se umí v okamžiku demonstrace určitých efektů zbavit, resp jej transformovat
do ochranného oblaku. Obecně tedy nelze říci, že je dostatek magnetismu pro funkci média výhodou. Sám Kafka
tvrdil, že například jev tělesné ochrany je vyvolán samotným magnetismem, zatímco např. jev "držení" (např. činky)
je výsledkem duševního úsilí zprostředkovaného duševním fluidem, které je mocnější povahy. Protože Valíček předvedl
oba typy výkonu současně, musím se klonit spíše k názoru, že všechny demonstrované typy parapsychologických
výkonů byly umožněny zejména působením duševního fluidu.
Zatímco výboje tělesného magnetismu jsou běžným a normálním jevem, sklon k vymístění duševního fluidu považuji
spíše za patologický stav, neboť mimotělní činnost dušefluidu za určitých okolností vyčerpává podstatné, bytostné, duševní
síly organizmu, jeho základní energetický a duševní (energoinformační) potenciál. Jestliže Valíček po vystoupení pociťuje
únavu, je to jednak následkem ztráty biomagnetismu (který si však podle všeho jako všestranně silný jedinec umí relativně
rychle doplnit), jednak následek mnohem podstatnější příčiny, tedy opotřebování (spotřebování) duševního fluidu. V novější
terminologii bychom řekli, že se nasledkem nadměrného duševního/duchovního výkonu spotřebovávají bytosné síly organizmu
a ne zcela obnovitelně se na duševní a duchovní úrovni hroutí základní schopnost organizmu rezonovat se vzory formálního
pole (zmenšuje se biorezonanční kapacita). Pro určitou komunitu je vždy výhodné, když je určitý počet jedinců díky vrozené
či získané dispozici ke ztrátě tělesného magnetismu náchylný k výbojům duševního fluida i když nemusí být osobně tento stav
z hlediska zdraví výhodný pro dané jedince. Příroda tak diverzifikací psychosociálních zdrojů společenské rovnováhy možná
upřednostňuje zdraví společnosti před zdravím jedince. Nakonec určitá medialita může být i samotnému médiu někdy ku
prospěchy, a může mu dokonce i zachránit život.
Na začátku článku jsem musel váhat, zda nazvat Valíčka spíše duchovním kulturistou nebo citlivým médiem. Sám sílu
ovládá a sám se jí podrobuje. Psychotronika nás vede k poznání, že pojmy senzibil, médium, citlivec budou
výstižnější. Pro pojmenování jevu přitažlivosti duševfluidu postačí název telekineze, protože držení předmětu
v nehybnosti je vlastně jen krajním případem hýbání s tímto předmětem a pohyb je vlastně přemisťováním mezi
stabilními polohami.
V deníku Právo zcela adekvátně umístili článek o Romanu Valíčkovi na titulní stranu. Jeho vítězství je i vítězstvím
tisíců filozofů, léčitelů, senzibilů a psychotroniků zesměšňovaných pod dlouhá desetiletí a staletí hnidopichy vědy.
Jestliže nade vší pochybnost demonstrovaná síla má možnost manipulovat s předměty, je tak obtížné si představit, že
může ovlivnit i lidské zdraví? Zvláště, můžeme-li se domnívat, že nejde jen o surovou fyzikální sílu, ale o sílu
člověku a jeho složitému a jemnému organizmu podstatně bližší? Jak bychom mohli být tak krátkozrací a zbavit svůj
vlastní národ možnosti užívat darů této síly přijetím nějakých nesmyslných předsudků (nebo dokoce zákonů)
o nevědeckosti určité větve výzkumu a praktické medicíny. Že má být léčba vedena pod lékařským dozorem? Samozřejmě,
to přiznává i Roman Valíček a sám s lékaři spolupracuje. Na vině je však často právě oficiální medicína, že
TALENTOVANÍ a pro pomoc člověku a poznání zapálení lidé lékařské vzdělání nemají, a že talentovaným lidem je upírána
možnost s lékaři spolupracovat. Při přijímacích zkouškách se bude třeba poohlédnout i po jiných kritériích než jakými
jsou jen intelekt a odborné znalosti.
Darius Nosreti
v Ostravě 25.2.2002, doplněno 6. 11. 2003
pokud se vám na výše uvedené adrese místo článku objeví jen okénko vyhledávání, napište do něj Valíček
Právo, 29. 11. 2001, str. 1 a 2
Magnetismem přenesl dceru
Nikoli ruce, ale jen tělesný magnetismus byl silou, kterou si přidržoval na holé hrudi osmadvacetiletý Roman Valíček
z Frýdku-Místku svou sedmiletou dceru Karolínu. A nejen to. S přilepenou dívkou na holém těle prošel bosýma nohama
po deset metrů dlouhém koberci, který byl posypán stovkami skleněných střepů. Pak se naprosto klidným krokem vrátil
s Karolínkou po střepech zpět. Ve středu dopoledne se tak tento urostlý Moravák kandidoval na zápis do světoznámé
Guinnessovy knihy rekordů a kuriozit. "Tělesný magnetismus je v každém člověku. Záleží jen na tom, jak s ním
kdo umí správně zacházet. Stačí ho jen ze sebe vypudit. Pokud jde o chůzi po střepech, je třeba se na to hodně
koncentrovat," řekl po svém unikátním výkonu v tělocvičně frýdecko-místeckého učiliště Právu. Na prsou však
nenosil jen svou malou dcerušku. Pomocí - jak říká - svého lidského magnetismu udržel celou minutu a pět vteřin
na svoji hrudi ve stoje padesátikilovou činku, na různé části svého těla včetně čela si pak magneticky zavěsil
třicet různě těžkých předmětů. Příborový nůž s vidličkou, dvacetikorunovou minci, balíček žvýkaček, krabičku
zápalek, hodinky, řetízek a krabičku bonbónů tic-tac. Jen šest předmětů mu z těla spadlo na zem. "Mezi světové
rekordy navrhneme zápis držení lidského těla na hrudi pomocí magnetismu. Nemáme zatím žádné informace o tom, že by
se někdo na naší planetě pokusil o něco podobného," konstatoval Miroslav Marek, prezident pelhřimovské agentury
Dobrý den. "Vyčerpán nejsem, to přijde až o něco později, možná před spaním. Teď se ale cítím naprosto skvěle
a jsem rád, že se mi to podařilo a nezklamal jsem diváky. Vůbec jsem netušil, že jich na můj rekord přijde tolik.
Když jsem to dneska ráno zkoušel, nedokázal jsem se dokonale soustředit, neudržel jsem na těle ani obyčejný
knoflík," svěřil se Právu po akci šťastný rekordman Roman. Pro Romana jsou prý paranormální aktivity
a parapsychologické jevy nejen zálibou, ale i oborem živnosti. "O všech těchto jevech jsem se dočetl v odborné
literatuře, vyzkoušel jsem si to a ono to prostě začalo fungovat. Tak jsem se tomu začal intenzívně věnovat,"
uvedl s tím, že využíváním tělesného magnetismu se zabývá od roku 1988. "Nebála jsem se, když mě táta jen tak
nesl. Ale teď se celá třesu,"svěřila se Karolínka, která váží 22 kilogramů. Vědci zkoumali muže s výjimečnou dovedností Příště s lepšími přístroji vyrukují vědci na mladého muže, jehož "zázračnou"
schopnost zatím neumějí objasnit.
OSTRAVA - Když si položí na hruď nějaký předmět osmadvacetiletý Roman
Valíček z Frýdku-Místku, stane se zvláštní věc. Předmět nespadne k zemi, ale
udrží se mu na prsou. Včera se Roman Valíček podrobil zkoumání ostravských
fyziků. Otázka byla nasnadě: jak je to možné? Učebna katedry fyziky
Ostravské univerzity je plná nejrůznějších měřicích přístrojů, které mají
odpovědět na otázku, zda pan Valíček není náhodou podvodník. Schopnost
udržet na hrudi cokoli, od železné tyče přes propisovací tužku, u sebe
osmadvacetiletý muž objevil dle svých slov již v dětství. Od té doby toto
umění neustále zdokonaluje. Sílu, která nenechává předměty spadnout dolů k
zemi, nazývá tělesným magnetismem. Vědce zde zastupují docenti Ladislav
Sklenák a Vladimír Lysenko. "Každá doba přináší nové výzvy v podobě
zajímavých a doposud neznámých jevů, které je nutno studovat a uvádět v
soulad s platnými fyzikálními teoriemi," říká vedoucí katedry docent
Sklenák. Pokus může začít. Roman Valíček svléká černý rolák a na holá prsa
si dává speciální třicet kilogramů těžkou činku. Po několika minutách drží
kovová činka na jeho prsou jako přilepená, Roman Valíček s ní udělá po
místnosti i několik drobných kroků. Vědci konstatují, že činka skutečně drží
na holém těle żjen takż. Docent Lysenko potom vodí Valíčka k přístrojům, u
kterých jsou tabulky s nápisy: měření tepelného vyzařování, měření malého
elektrostatického pole, měření středního elektrostatického pole. Valíček je
pomocí těchto přístrojů odborně měřen a výsledky si vědci pečlivě zapisují.
Na kloub záhadě však nepřicházejí. "Patrně půjde o nějaký jev spojený s
elektrickými silami," říká docent Vladimír Lysenko. "Každý organismus může
být zdrojem elektrického napětí, jsou jím například někteří úhoři nebo
rejnoci," vysvětluje.
Stačí jen důkladně se soustředit?
Zatímco vědci porovnávají měření, která nic neobjasnila, demonstruje Valíček
své umění dále. Na hruď dává kovovou destičku a prachobyčejnou umělohmotnou
propisovací tužku. Oba předměty opět, stejně jako speciální činka, z hrudi
nespadnou. "Příště provedeme měření jinými, náročnějšími přístroji," plánuje
další výzkum Valíčkova umu docent Lysenko. Valíček souhlasí: "Zkoumání se
podrobím, mám vědce rád." "To by se mi taky líbilo, ne každý je však touto
schopností nadán," hodnotí Valíčkovo představení vedoucí katedry fyziky
docent Sklenák. Valíček však oponuje: "Tohle se může naučit každý, záleží
jen na schopnosti soustředění. Nejedná se jen o záležitost fyzikální, ale
také duševní." Pro tento den pokusy na katedře skončily. "Když už nic
jiného, alespoň se ukázalo, že nejsem žádný podvodník," říká Roman Valíček,
muž s neobyčejnými schopnostmi.
Lidové noviny, Domov, 16.02.2002, Jan Král
Mladý muž záhadou pro fyziky
Ani po pátečním měření na katedře fyziky Přírodovědecké fakulty Ostravské univerzity fyzici nevědí,
proč se 28letého Romana Valíčka z Frýdku-Místku drží železné i neželezné předměty.
Předvedl to zcela veřejně už loni 28. ledna ve Frýdku-Místku, a zapsal se tak do Guinnessovy knihy
rekordů. "Stačí mi k tomu koncentrace, vůle a ještě něco navíc. Já tomu říkám tělesný magnetismus,
který máme všichni. A ten se docent Vladimír Lysenko dnes pokusil změřit," řekl Právu Valíček
po testování. To začalo překvapivě. Lysenko nedokázal tmavovlasému mladému muži s uhrančivýma očima
změřit krevní tlak a tep! První pokus Valíčka udržet na holé hrudi 34 kg těžkou činku také nebyl úspěšný.
Druhé měření tlaku: 162/110. Činka drží jako přilepená, Valíček dělá úkroky a usmívá se. Po pokusu
má tlak 160/123 a puls 132. Jako by prodělal extrémní sportovní výkon. Další měření magnetického pole
středního, malého a velmi malého, středního a malého elektrostatického pole a tepelného vyzařování
neprokázaly úplně spolehlivě, v čem tkví Valíčkova zvláštní schopnost. "Na to bychom potřebovali
udělat v každé oblasti pět až deset měření, která by pak dala objektivní výsledky," podotkl šéf
katedry Ladislav Sklenák. Ten v úplném závěru měření udělal minipřednášku přítomným novinářům o adhezi,
přilnavosti předmětů. Lysenko demonstroval, že dvě suché kulaté skleněné planparalelní destičky nedrží.
Když se navlhčí, přilnou dokonale. Zas už suchou destičku se snažil "přilepit" na Valíčkovu
hruď. Nedržely. Valíček si jednu z nich v pohodě připevnil a na druhou stranu hrudě přidal propisovačku.
Valíček je podnikatel v paranormálních aktivitách a parapsychologických jevech. "To, čím vládnu, by
se tak dalo označit. Ale jinak souhlasím s s renesančním učencem Galileem Galileim, který řekl: Měřit vše
měřitelné a neměřitelné učinit měřitelným. Už se těším, jak se tady na katedře sejdeme znovu. Třeba tomu
přijdeme na kloub," uzavřel.
(Archiv Prava, www.pravo.cz )