Články převzaté
|
|||
| Oběti fanatismu Zemědělská krize – lépe řečeno panika způsobená mezi spotřebiteli mohutně medializovanými případy nemoci šílených krav a šířící se epidemií slintavky a kulhavky – se zařadila mezi hlavní společenská témata. Lze tak soudit z toho, že i Václav Klaus se k této problematice věnuje v jednom ze svých komentářů. Jinak se tématu zemědělství a životního prostředí vyhýbá. Tentokráte ale obojí spojil tak, aby výsledkem byl další útok na ekology. V hospodářských novinách 9. Března pod titulkem "BSE, slintavka, kulhavka, odpovědnost" si Václav Klaus stěžuje, že ekologové brání jednoho zajíce a veverku na jedné horské stráni a osud statisíců či milionů ovcí a krav a prasat je netrápí. Troufám si však tvrdit, že jenom literatura z pera ekologů, ekologických zemědělců, etologů a odborníků, kteří kritizovali léta současnou zemědělskou politiku a její zprůmyslnění. Dopady globalizace do tohoto odvětví, vlivy racionalizačních a intenzifikačních opatření, by zcela jistě zaplnila obě předsednické kanceláře Václava Klause. Jenže – kdo nechce číst, ten prostě nečte a nevidí. V minulých dnech a týdnech byly v důsledku fanatismu utraceny skutečně miliony zvířat. V Evropě to byl fanatismus živený vírou v průmyslové postupy v zemědělství (krmení masokostní moučkou, ekonomická efektivnost intenzivních chovů, transporty zvířat a masa přes celé země a kontinent). Společná zemědělská politika EU je už dlouhou dobu neudržitelná. Vědí to všichni. Politici, daňoví poplatníci, zemědělci i ekologové. Jenže odhodlání ke změně bylo stále malé. Změny, které přináší Agenda 2000 ve směru k trvale udržitelnému způsobu zemědělství jsou stále jen drobné a pomalé. Brání se tomu vlivná lobby výrobců pesticidů, výrobců průmyslových hnojiv a průmyslových krmiv, producenti geneticky modifikovaných plodin (a přibudou výrobci geneticky modifikovaných zvířat), obchodníci se zemědělskými produkty i dopravci, kteří vozí cibuli přes celou Evropu, aby zpátky vezli brambory nebo vzduch, výrobci veterinárních léčiv a růstových prostředků – zkrátka poměrně široká voličská základna. Poslední zkušenosti s nemocí šílených krav (BSE) a slintavkou a kulhavkou (při vší tragédii utrácených zvířat a krachujících farmářů) snad budou impulsem k rychlé a razantní změně zemědělské politiky směrem k udržitelným způsobům hospodaření v krajině. Záměrně nepíši, že půjde o změny v produkci potravin. Evropské zemědělství totiž nemůže být redukováno jako doposud jen na výnosy a užitkovost. Nědělejme si iluze, že až utichne skandál s BSE a slintavkou a kulhavkou, bude vše v pořádku. Seznam nemocí hospodářských zvířat, které se snadno v intenzívních chovech šíří a díky neustálým transportům zvířat, krmiv a produktů po Evropě se velmi rychle rozšiřují, je totiž podstatně delší. Můžeme to vzít podle abecedy a začít třeba od A – Aujezskyho chorobou u prasat (při výskytu následuje kompletní likvidace stáda a celková dezinfekce stáje a dlouhodobá karanténa) - a můžeme skončit třeba u Z – zmetáním skotu. Nedělejme si iluze, že se České republice tyto choroby vyhnou. Pamatuji si, že masokostní moučkou se u nás krmil skot až do roku 1995, a inkubační doba tudíž ještě neuplynula, vím, že se u nás díky dovozům zvířat objevila trichophytóza skotu, která je přenosná na člověka, že se k nám dovážela zmrazená embrya a zmrazené sperma a že existuje řada dalších cest, jak se nebezpečné choroby mohou nenápadně šířit. A rohožky na letištích ani hořící hromady anglických oveček tomu nezabrání. Co však můžeme pozitivního dělat? Zkusit si přečíst ty studie a argumenty ekologů, o kterých Václav Klaus neví, a začít podle nich jednat. Klidně, prakticky a pragmaticky. Václav Klaus spolupodepsal zákon o ekologickém zeměďělství, který začal platit od počátku letošního roku. V kontrolovaném ekologickém zemědělství je z principu zakázáno krmit zvířata masokostní moučkou. Je zde silně omezen pohyb hospodářských zvířat (jež přispívá k šíření nemocí) – zvíře by mělo prožít celý svůj život na jedné farmě, je zde omezena koncentrace zvířat (vysoká koncentrace zvířat v důsledku je zvyšuje ony hořící hromady těl utracených ovcí), je zde naopak podporována spotřeba potravin v blízkosti jejich produkce – takže kdož má chuť na biftek, může se spolehnout na to, že není ze západního pobřeží, ale z farmy, kam se dá dojet na kole... Můžeme tak podpořit domácí ekologické zemědělce. Někdo méně, někdo více. Václav Klaus by například mohl v parlamentní kuchyni (proslulé nízkými cenami a chutnou krmí) zařídit přednostní používání produktů ekologického zemědělství. Podpořil by tak domácí farmáře a spotřeba několika set jedlíků – to by jistě byl nezanedbatelný tržní impuls k ekologizaci zemědělství. My ostatní můžeme v menším měřítku udělat totéž. V evropském měřítku se můžeme (i když zatím jen omezeně – dokud nejsme členy EU) snažit o rychlou změnu orientace zemědělství – od intenzivní produkce k chovu zvířat, k pěstování potravinářských a energetických plodin, k péči o evropskou kulturní krajinu. Může se nám tak podařit skončit s fanatismem – s vírou, že poručíme větru, dešti, krávě či pšenici, že zvládneme rizika intenzivního zemědělství. Ing. Karel Jech Vyšlo v Sedmé generaci Některé články viz též http://www.sedmagenerace.cz/ Přeposláno ze zpravodaje STUŽ, viz též http://www.czp.cuni.cz/stuz Souvisejici clanek DN HOME CLANKY LINKY EKOLOGIE |
|||