B (BYLINÁŘ):HOUBY/HLIVA          IST ARCHEUS
---------------------------------------------------------------------

Hlíva

Hlíva, latinským názvem Pleurotus ostreatus, je cizopasná dřevokazná houba, kterou 
v přírodě naleznete na jaře nebo na podzim na kmenech většiny druhů listnatých stromů.

V současné době se již tato houba pěstuje na speciálně upravené slámě. Pokud pěstitel 
dodrží pečlivě celý návod k pěstování, který je napsán u sadby, vyroste hlíva i největším 
začátečníkům.

"Vraťme se na chvíli do doby císaře Rudolfa II., kde v jeho alchymistických dílnách 
hledala řada alchymistů elixír věčného mládí, ale spíše se jim dařilo nalézt výborné lepidlo 
nebo leštidlo na podlahu. Kdyby však studovali zprávy ze světa a nepromarnili zbytečně 
čas hrou v kostky a při bujných pitkách, dověděli by se, že v zemích Dálného Východu již 
před stovkami let elixíry mládí znali. Byli to například čínští císaři, kteří si prodlužovali život 
pomocí "zázračných hub" a ne nadarmo byl jeden z chrámů v Kjótu zasvěcen houbě. 
Tehdejší léčitelé neznali mnoho o složení hub a spíše využívali zkušenosti lidového léčitelství 
a náhodných zkušeností. Až v poslední době se řada vědeckých pracovišť zabývala chemickou 
skladbou látek v houbách a jejich příznivým působením na lidský organizmus." (J. Baier)

"Hlíva ustřičná je úplným elixírem zdraví a mládí, má nejeden léčivý účinek.
Je známá věc, že mezi houbaři, kteří často konzumují hlívu, jsou mnohé choroby
doslova vzácností – patří mezi ně nemoci srdce a cévní soustavy, oslabení imunitního
systému a dokonce i rakovina. Hlíva vděčí za své takřka zázračné vlastnosti
unikátnímu koktejlu látek, hlavně pak glukanu. Sběr některých druhů hlívy (pouze
jeden je jedovatý) se tedy vyplatí. Je to navíc houba velice chutná, ze které se dají
snadno připravovat vynikající pokrmy. O rozvoj pěstování této hlívy a o výzkum
prospěšných látek v ní obsažených se nejvíc zasloužila RNDr. A. Ginterová, CSc., z Bratislavy.
Právě ona upozornila na její blahodárný vliv, srovnatelný s jinou léčivou houbou -
slavnou šii-take. Příznivé účinky hub na lidský organismus se ve východních zemích
tradují už od doby před začátkem našeho letopočtu. Dnes se ve Finsku vyrábí léčivý
přípravek s názvem Remasan." (Receptář prima nápadů)

"Hlíva obsahuje řadu pro tělo nezbytných látek jako např. vitaminy B1, B2, B3, B5, B6, 
D, C, K, proteiny, steroly a řadu stopových prvků (Fe, K, P, Na, Zn, Se, Cr, Cu, B, I), 
18 mastných kyselin, proteiny, aminokyseliny, steroly; mevinolin (lovastatin)." (L. Hladík)

"Jednou z velmi prospěšných látek obsažených v hlívě je pleuran. Jedná se o fungální 
beta-1,3-D-glukan, což je v podstatě polysacharid složený z glukózových jednotek 
s imunomodulačním účinkem. Když lidský organizmus dostane glukanový příděl, mimořádně 
se povzbudí často "lenivý" imunitní systém a tělo si vytvoří dostatek protilátek proti mnoha 
nemocem. Zahraniční vědci už prokázali, že glukan je účinný např. při snižování cholesterolu 
a úpravě krevního tlaku (nemoci srdce a cévní soustavy), úpravě cukrovky, má antialergické 
účinky, mimořádné protinádorové efekty a dnes i velmi žádaný radioprotektivní účinek při 
zeslabování ozónové vrstvy. V Japonsku se běžně užívá glukan hlavně jako preventivní látka 
proti rakovinným onemocněním vyvolaným radioaktivním zářením. Při onemocnění kloubů 
mají preparáty z hlív zmírňující a uklidňující účinek. Klinickými zkouškami byl zjištěn zajímavý 
účinek - odstraňování bradavic virového původu a zastavení jejich opakovaného růstu."
(J. Baier)

"Máme-li řešit problémy kloubů poctivě a od základu, musíme jít po příčinách vzniku 
problému. Tím bývají játra přetížená toxickými látkami. Nemají-li dostatečnou kapacitu, 
vlivem poklesu imunity, uvolňují se z jater krystalky kyseliny močové, které se ukládají 
v kloubech. Zanešením kloubů přestávají pracovat buňky produkující mazivo, snižuje 
se hybnost kloubů a odírá se chrupavka. Je třeba si k tomuto ještě říci, že příčinou přetížených 
jater bývají zpravidla střeva znečištěná toxiny, které se z nich dostávají krevní cestou právě 
do jater.

Imunitní systém – zejména makrofágy povzbuzené beta-glukany z hlívy ústřičné (hiratake) 
nejenže pročišťují všechny systémy, vnitřní orgány našeho organismu, zabraňují řídnutí kostí
a urychlují jejich srůstání při zlomeninách (Regena 6/2005 str. 9 – čl. Minimalizace následků 
artrózy a osteoporózy pomocí beta – glukanů), ale dostávají se také až do nejzazších koutů 
našich kloubů. Zbavením kloubů a vlásečnicových cévek v nich toxických látek a zánětů dochází 
k přirozenému procesu: prokrvení, stimulaci – povzbuzení a ozdravění přirozených buněk kloubů. 
Buňky se rychleji množí – organismus se rychle regeneruje – dochází k dorůstání chrupavky nejen 
u kloubů, ale i v kloubních jamkách. K obdobnému procesu dochází i u obratlů a plotýnek páteře. 
Spolu s aplikací dalších prostředků (masáž, léčba lineárně polarizovaným světlem – obdoba laseru - 
případně pulzní magnetoterapií atd.) lze uvést páteř do původního tvaru, včetně dorůstání obroušených 
chrupavek i tam, kde už došlo do značné míry k vyhřeznutí plotýnky či obratle." 
(L. Hladík)

Výsledky výzkumných prací dostávají již konkrétní podobu jako podpůrné potravinové preparáty 
nebo přípravky s léčivými účinky, např. slovenský Bielokarpatský elixír s preventivními účinky 
proti srdečním a cévním nemocem nebo finský Remasan s mnoha blahodárnými účinky na lidský 
organizmus.

Nezanedbatelný je i obsah látek, které jsou odolné trávicím enzymům. Tyto látky mají schopnost 
na sebe vázat některé látky střevního obsahu a tak zabraňují jejich nežádoucímu působení na střevní 
stěnu. Zabraňují a brzdí vstřebávání těchto látek do krevního oběhu. Škodlivé reziduální látky se pak 
pomocí houbové vlákniny urychleně vyloučí stolicí. Touto cestou například pomáhá houbová vláknina 
obsažená v hlívě odstraňovat z těla mnohé jedovaté látky i zplodiny rozkladu cholesterolu (žlučové 
kyseliny), kterým se přisuzuje karcinogenní účinek na stěnu tlustého střeva.

Nezanedbatelný je i obsah minerálních látek v plodnicích hlív. Velmi vysoké je zastoupení draslíku, 
zatímco koncentrace sodíku je v hlívách minimální. Toho lze využít v dietě osob trpících vysokým tlakem 
a některými srdečními chorobami. Hlíva obsahuje velké množství fosforu a různé mikroelementy (zinek, 
selen, chrom, měď, bór, jód) jejichž biologický význam doceňuje až současná nauka o výživě."
(J. Baier)

Pro svůj komplexní preventivní účinek a schopnost zvyšovat odolnost vůči různým
stresorům můžeme hlívu zařadit mezi drogy s adaptogenním účinkem.

"Příznivé nutriční složení hlívy vhodně doplňuje neobyčejně vysoký obsah chuťových a aromatických 
látek, které zvyšují tvorbu slin a vylučování trávicích šťáv. Podobné obsahové látky s příznivým účinkem 
na lidský organizmus má i penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), která roste i v zahradách 
a lze ji i úspěšně pěstovat." (J. Baier)

Hlíva ustřičná se již koncem dvacátého století těšila značné oblibě a
vedle žampionů je stále častěji k dostání v obchodech. V přírodě
vyrůstají její plodnice na podzim i v zimě. Najdeme je na pařezech
i kmenech listnatých stromů, v místech chráněných před mrazivými
větry. Bývá nejčastěji na kmenech nebo pařezech topolů, vrb, ořešáků,
jasanů, buků a dubů. Výjimečně ji nalezneme i na jehličnanech.
Roste i mimo les, v parcích a zahradách.

Hlíva se nepoužívá jen k léčení, ale je důležitá pro výživu. Její
význam je zvýšen tím, že ji lze pěstovat i na dřevitých odpadech a
slámě. Piliny z listnaných stromů nebo drť či kousky větví, dřeva a
kůry zejména z uvedených listaných stromů mohou posloužit jako
substrát pro pěstování hlívy. K tomuto pěstování lze využít i jinak
nevyužité sklepy a jiné prostory. Substrát je vhodné sterilizovat
horkou parou, pak se očkuje a většinou se plní do pytlů, které se
po vývoji podhoubí nařežou. Otvory pak vyrůstají plodnice. Očkovací
materiál se nejčastěji získává ze sterilovaných obilnách zrn, která
se naočkují buď ze staršího očkovacího materiálu nebo kouskem
podhoubí na dolní částě třeně či rozmělněným kloboučkem starší
plodnice se zralými výtrusy. Naočkovaná zrna je snadné rovnoměrně
rozptýlit v substrátu.

Hlíva je velmi dobrá houba, tvoří velké a masité plodnice, jež
jsou v kuchyni vhodné k přípravě mnohých pokrmů; podušenou
na sádle ji můžeme přidávat do rizota, nádivek či salátů, můžeme ji
použít i na grilování (pokrmy na jehle - šašlik neboli špíz.) Výborná je v
polévkách, omáčkách, ale i konzervovaná v octovém nálevu (nejlépe
ve vinném octě). Starší plodnice a hlavně třeně bývají tuhé.
Zaměnit ji s jedovatými houbami je téměř nemožné. Podobají se jí
ale i jiné druhy také jedlých hlív, např. hlíva miskovitá, hlíva holubí a hlíva
dubová. Hlíva holubí roste na buku a v mládí vyniká plodnicemi modře
zabarvenými. Hlíva miskovitá je vzácnou houbou lužních hájů, kde vyrůstá
na mrtvých jilmech a lipách.

"Koncem jara na dřevě listnáčů, především na padlých bukových kmenech,
roste hlíva plicní, která obsahuje pleuran, což je polysacharid s imunomodulačním
účinkem. Zahraniční vědci prokázali, že glukan obsažený v hlívě přispívá ke
snižování choplesterolu, upravuje krevní tlak (nemoci srdce, cévní soustavy),
upravuje hladinu cukru v krvi a má i protialergické účinky."
(Receptář prima nápadů)

Zdroje: 

Ing. Jiří Baier z České mykologické společnosti; in: časopis Zahrádkář; http://www.vegetarian.cz/potraviny/hliva.html

L. Hladík; http://hladik.hopem.cz/

Regena 6/2005 str. 9 – čl. Minimalizace následků artrózy a osteoporózy pomocí beta – glukanů

http://www.prozdravi.cz/hliva-ustricna---koreni-vegi-bez-glutamanu-zdarma.html

-------------

Další recepty viz: http://recepty.vareni.cz/vyhledavani/ingredience/hliva_ustricna/