Nejstarší zmínky o omanu jsou v díle Codex Constantinopolitanus
z roku 512 - pravděpodobně se v Orientu už ve starověku pěstoval jako
kořenová zelenina, stejně jako ve středověku ve střední Evropě. Ještě
dnes se v některých krajích přidává do pomazánek jako pažitka. Oman je
krásná a statná bylina, která se pěstovala nejen jako léčivka, ale
i jako trvalka pro ozdobu v zahradách. Protože je opravdu mohutná a daří
se jí na kompostech, je velice vhodná na zakrytí nevzhledných míst. Oman
může vyrůst až 150cm, má tlustý válcovitý oddenek, který v čerstvém
stavu voní po kafru. Velké vejčité listy jsou na spodní straně hedvábně
plstnaté. Bylina kvete v červenci a srpnu, květy jsou žluté a veliké.
V přírodě oman asi nenajdete, protože zplaňuje jen výjimečně, když
někomu uteče ze zahrádky. Je to bylina, která rozhodně stojí za
pěstování. Vyžaduje vlhkou humózní půdu s obsahem vápna. Před výsadbou
přidáme ještě starší hnůj nebo kompost - má to ráda. Pěstujeme buď ze
semínek nebo z kořenových puků, které při sklizni prostě odřízneme a
sázíme do sponu 40x50cm. Ománek vám udělá radost svojí krásou i
vynikající léčivostí. K léčení se používá oddenek s kořeny. Sušené
oddenky jsou okrově hnědé s příjemnou fialkovou vůní, chutnají hořce a
kořenně. Vykopávají se až na podzim, v září a říjnu, a to z rostlin 2-3
roky starých. Oman se nikdy nesklízí na jaře, kdy neobsahuje prakticky
žádné silice. Suší se ve stínu (nejlépe v průvanu) do teploty nejvýše 40
C, při vyšších teplotách by vyprchal léčivý alantol. Dobře se suší
navlečený na niti nebo provázku. Usušená bylina snadno vlhne, takže je
nutné skladovat ji v dobře utěsněné nádobě. Oddenek obsahuje především
silici (až 3%) s alantolem, kterému se říká omanový kafr. Dále je to
helenin, inulin (hlavně na podzim), azulen, hořčiny, sacharidy,
fytoncidní látky a karotény (v květech). Ománek je bylina velice léčivá
a hotový všelék! Seznam jeho léčivých schopností bude dlouhý: silně
antiseptický, rozpouští dobře hleny, a to kdekoliv v těle, využívá se
proto při zahlenění a zánětech průdušek, při kašli, astmatu, potlačuje i
růst tuberkulózních bacilů. Je také prvotřídním lékem žaludečním,
povzbuzuje chuť k jídlu, podporuje tvorbu žaludečních šťav a zvyšuje
činnost střev, je vhodným lékem při dyspepsiích spojených s plynatostí a
s křečemi. Zároveň je lékem žlučopudným a žlučotvorným, zlepšuje činnost
jater a podporuje látkovou výměnu. Výborně se osvědčil i při
žlučníkových kolikách a po žloutence. Má dobré účinky proti střevním
parazitům (jeho nadzemní části), dříve se doporučoval proti škrkavkám -
považoval se za ještě účinnější než pelyněk cicvárový, který se k nám
dovážel. Ománkový kořen býval a stále je doporučován jako prostředek
močopudný, čistící močové cesty, kameny močové i ledvinové, odplavující
škodlivé látky při revmatismu. Je také vhodným pomocným lékem při
cukrovce - vyrovnává cukr v krvi. Stejně dobře se osvědčil jako
zklidňující prostředek při bušení srdce, neklidu, bolestech hlavy a při
ischiasu (formou obkladů). Dokonce i při hrozícím potratu se doporučoval
prášek z kořene - 1/2 lžičky se 2 lžičkami medu jednou denně. Odvary z
květů se používaly na posilování očí, protože karoteny obsažené v
květech napomáhaly lepší adaptaci očí při šerosleposti - jako mrkev.
Oman brzdí činnost hlenových žlázek děložního krčku, čímž jako by ředil
přirozeně se tvořící hleny, a tím usnadňuje oplodnění (usnadňuje průchod
spermií). Možná že i pro tuto vlastnost byl považován za jakési
afrodiziakum a dodnes se používá k celkovému povzbuzení organismu.
Autoři starých herbářů chválí ománek, protože ...srdce a žaludek
posiluje, veselost vzbuzuje a smyslnost. Po domácku se vyrábělo a dodnes
se vyrábí (hlavně na Slovensku) ománkové víno a elixír (oman a puškvorec
naložené do lihu), které zaháněly smutek a melancholii. Plinius napsal:
Sám o sobě je oman pro žaludek škodlivý, ale smísí-li se s něčím
sladkým, je velmi zdravý. Proto předepisoval omanový kořen jako kompot s
jeřabinkami nebo se švestkami. Něco na tom určitě bude, protože na
venkově se oman s oblibou nakládal do cukru jako pomerančová kůra -
kandoval se. Potom se obaloval ve skořici nebo pepři, podobně jako
puškvorec a zázvor. Říkalo se tomu rotule. Jako lék se jedly asi 3-4
kousky denně.

Ománková tinktura
50g kořene naložit na 14 dní do 1/2 l lihu (koňak, vodka atd.) a poté
užívat 10-20 kapek denně, především při zažívacích chorobách a
žlučníkových potížích.

Čaj
Dát 1-2 čajové lžičky podrceného kořene na 1/4 l vody, nechat jen
krátce přejít var a pod pokličkou 15 minut táhnout. Pít vlažný, pomalu
po doušcích, 1-2x denně. Může se udělat i odvar - vaří se 5 minut
(americký předpis):
- na lepší vykašlávání: 1-2 lžíce 3x denně před jídlem,
- při žaludečních potížích: 1/3-1/2 šálku 3x denně před jídlem,
- při nadýmání: stejně, ale po jídle.

Prášek
Kořen před sušením pokrájíme na drobné kousky, které pak podrtíme
nebo umeleme na jemný prášek. Užíváme 2-3x denně na špičku nože při
zánětech průdušek, při silném zahlenění, kašli, k povzbuzení výměny
látkové apod. Dodržujte dávky! Větší množství může vyvolat zvracení.

Ománkové medicinální víno (Vinum inulae)
Dříve se běžně prodávalo v lékárnách. Dodnes se vyrábí podomácku:
80-100g rozdrceného omanového kořene se maceruje 8 dní v 1 litru
bílého vína, potom se přecedí. Užívá se jen jako lék! Staré herbáře o
ománkovém vínu: Nakrájí se kořen omanový a dá do moštu, až vykvasí a je
čistý. Toto víno se užívá s úspěchem při mnohých neduzích hlavy, mozku i
nervů. Pomáhá lidem trpícím závratí a bolestmi hlavy ze studenosti.
Slouží též k léčení neduhů prsou a plic, prospívá zastuzenému žaludku,
posiluje rodící orgány a zvláště prospěšné je zraku. (Mathioli)

Omanový likér
Na Slovensku je velice oblíbený a považuje se za životní elixír.
Vyrábí se podobně jako jiné bylinkové likéry: nakrájený kořen se delší
dobu vaří v poměrném množství vody a pak se přidá cukr v poměru 1:1.
Svaří se do husta, nechá se vychladnout a potom se přidá čistý líh nebo
jiný destilát v takovém poměru, aby hotový likér obsahoval 20% alkoholu.

Oman je úspěšným lékem také při zevním použití - odvary, obklady
a omývání pomáhají při kožních vyrážkách, mokvajících a špatně se
hojících ranách, ve formě kloktadla je vynikající ústní dezinfekcí. Na
kožní vyrážky a dříve tak rozšířený svrab se používala omanová mast,
která se vyráběla podomácku podobně jako mast kostivalová nebo
nátržníková. Na svrab a všechny nečistoty těla radily staré herbáře:
V lázni se omanem potírat s octem a solí nebo kusy do octa nakládat
a tím se masírovat. Jed ze žil táhne a lámání zahání.
Ománek má krásné žluté květy, trochu jako malé slunečnice. Věřilo se,
že která z dívek si je připne na šaty růžové barvy, přivolá jimi lásku.
A ještě jednu čarodějnickou radu vyzkoušejte: až někdy večer budete na
zahradě grilovat na dřevěném uhlí, přihoďte do něho kousky ománkového
kořene a dýchejte zhluboka! Posiluje to duševní síly a možná i
jasnozřivost.
V lékárně se oman prodává v čajových směsích:
- Salvat thé nebo Species cholagogae Planta - žlučníkové potíže.
- Betulan - močopudný a revmatický čaj.
- Species pectorales Planta - podpůrná léčba při nemocech dýchacích
cest, k usnadnění odkašlávání.

Ida Rystonová