Ve své knize o Tomáši Baťovi st., kterou jsem publikoval v roce 1995 v Brně a jejíž knižní titul zní ”Tvůrčí odkaz Tomáše Bati současným podnikatelům”, jsem z 250 stran textu věnoval výkladu zásad a pravidel tvořivosti, kterých Tomáš Baťa ve své činnosti nejvíce využíval v VII. Kapitole 40 stran textu. Soudný čtenář zajisté uzná, že do pouze heslovitého znění těchto obecných pouček, které uvedu dále, nikdo nedokáže “vtěsnat” obsah čtyřiceti knižních stran. Ale i to, co si o těchto zásadách přemýšlivý čtenář přečte – mu doufám umožní, aby získal alespoň přibližnou konkrétní představu o praktickém významu zásad a pravidel tvořivosti i o tom, jak je využíval sám Tomáš Baťa v podnikatelské praxi. On byl zajisté nejen dobrým organizátorem, obchodníkem, technikem, návrhářem obuvi i budov atd.atp., ale především byl neobyčejně zdatným tvůrcem věcí nových, pokrokových, které přetrvaly jeho samotného a mohou nám dodnes sloužit jako příklad, který je hodem následování.

Tomáš Baťa v životě mnohokrát (tedy opakovaně) poznal, že všichni tvůrci staví na tom, co dosáhli v oboru (a někdy i mimo jejich obor) jejich předchůdci. Doslova se pídil – doma i ve světě – po všem kladném u svých předchůdců, po všech poznatcích, které mu mohly posloužit jako návod k vlastnímu podnikatelskému jednání. Za tím účelem navštívil nejen Henryho Forda, G.F. Johnsona, A.E. Filena, T.A. Edisona a jiné podnikatelské osobnosti v USA, ale mnoho dalších v Anglii, Francii, Německu, Švýcarsku, Itálii i jinde. V době, kdy tyto své “návštěvy” u těchto podnikatelských průkopníků konal, si počínal jako člověk, který nemá nic důležitějšího na práci, než chopit se právě toho nejpokrokovějšího, k čemu oni dospěli, a sklidit, co jiní zaseli i pro něho.

* Na základě svých vlastních bohatých zkušeností T.Baťa poznal, že jen z vědění a znalostí plyne možnost věrohodného předvídání, že správná předpověď toho, co se stane, nebo co se má stát, je významným tvůrčím aktem a proto neustále rozhojňoval zásobu svých poznatků, vědomostí a informací, stýkal se s velmi vzdělanými lidmi, se spisovateli, umělci a vědci. Dopisoval si s H.Fordem, T.A.Edisonem, A.E.Filenem, pěstoval styky s tvůrci všeho druhu.


* Mnohokrát si prakticky ověřil, že ve chvílích inspirace si on sám (a ani žádný jiný tvůrce) nemůže dopřát klidu ani odpočinku. Věděl, že takové chvíle je třeba využít , plně a pilně využít, protože taková inspirace se jen málokdy vrací.


* Opakovaně zdůrazňoval, že možnost řešit problémy tvůrčím způsobem vzniká jen při plném soustředění a ničím nerušené práci, o samotě. Zvláště jeho nejbližší spolupracovníci tuto jeho “samotu” ctili, respektovali ji, jakoby sami cítili, že právě o samotě se rodí v hlavě Tomáše Bati příští pozoruhodné činy.


* Poznal, že účelnost, jednoduchost a prostota jsou základními prvky tvorby.


* Dobře znal, jak významnou úlohu hraje u tvůrčího podnikatele nejen pevná vůle, ale i to, že tuto vůli je třeba řídit intelektem a jasnou myslí. Byl to právě zvyk řídit a překonávat sebe sama, byla to víra ve své vlastní schopnosti a síly, sebedůvěra, které ho učinily velkou osobností a dodnes slavným.


* Znal, jakou roli hraje právě u podnikatele obrazotvornost a intuice, že všechno, co má následně vytvořit v praxi, se musí nejprve zrodit v jeho hlavě, neboť jen ta předznamenává všechny tvůrčí činy. Sám byl reálným vizionářem a vážil si takových lidí, kteří měli přirozený sklon k vytváření vizí.


* Zkušenost ho poučila, jaký význam má odhalení tvůrčího prvku při řešení problémů, s nimiž se potýkal. Že když tento prvek odhalí, ostatní jde již snadno. Poznal, že právě tvůrčím řešením problémů je zajišťován společenský pokrok.


* Tomáš Baťa dobře chápal, že k řešení důležitých problémů je třeba přistupovat s promyšlenou koncepcí, že bez koncepce by se další a další problémy jen hromadily a neřešily.


* Sám na sobě si znovu a znovu ověřoval, že tvůrce plně žije, jen když se namáhá. Shora se díval na všechny bohatce, kteří majetku jen jako darmošlapi užívali k blahobytnému životu, ale nevytvářeli hodnoty nové.


* Poznal, že bez tvůrčích sporů a překonávání rozporů v názorech lidí se v tvůrčí práci nelze obejít. V odlišných názorech jiných spatřoval jen brus pro své, dosud plně nedotvořené poznatky.


* Věděl, že pracuje-li člověk na větším díle, nemůže mimo takové dílo vzniknout nic na stejné úrovni. A že ten, kdo úroveň nemá, ani podnikání ani žádné jiné práci ji nedá. Sám na sobě, na svém osobnostním růstu neustále tvrdě pracoval, neuhýbal svým slabostem, které v sobě měl, ale právě ty překonával pozitivním myšlením i činy.


* Chápal, že neustálé rozšiřování vlastních poznatků je pro tvůrčí pracovníky nezbytností. Proto dbal na to, aby všichni pracovníci v závodě měli svoji knihovničku, aby se soustavně vzdělávali. Vždyť kdo nic nečte a nevzdělává se, ten ani nepřichází na nové nápady a nezískává nové znalosti ani dovednosti. A naopak. Kdo jinak dovede a zná, jinak a víc též chce. Své vedoucí pracovníky dokonce pravidelně a komisionálně přezkušoval, aby prokázali svůj vzdělanostní růst. Jen jednou mohl takový vedoucí zkoušku opakovat a když ani pak neprospěl, musel se rozloučit s funkcí i s místem vedoucího.


* Jako málokdo ve své době pochopil, že pouze srovnáváním produktů vlastní činnosti a ve výsledcích svého působení na jiné lidi, na spolupracovníky a zákazníky, může podnikatel dospět k sebepoznání vlastní firmy i sebe sama. Dnes se taková srovnávací praxe nazývá “benchmarking”. Tomáše Baťu bychom mohli s klidným svědomím označit za jeho zakladatele, i když on sám tuto poznávací metodu sám takto nepojmenoval.


* Přesvědčil se i o tom, že podnikatel musí sebe sama nejen znát, ale i sebe sama ovládat a řídit. Podnikatel, který neudrží “na uzdě” sám sebe, který neovládne své záporné sklony, které má rovněž v sobě každý člověk, takový nechť pak nečeká, že jen úspěchy a štěstí budou stále doprovázet jeho činy.


* Bylo mu jasné, že tvůrčí podnikatelská činnost nese v sobě rizika. Počítal s nimi proto sám i u svých spolupracovníků. Ale i při tom zvažoval vždy dopředu možná úskalí a jimi se snažil rizikům předcházet, čelit jim. Zvažoval své příští činy vždy ve více variantách a teprve po zralé úvaze zvolil variantu optimální.


* Znal život a věděl, že objevy a vynálezy nebývají dílem náhody, ale že jsou naopak plodem usilovné, houževnaté, cílevědomé tvůrčí práce. Ano, i utrpení. To sice mnozí pokládají za zlo. Pro Tomáše Baťu však toto “zlo” náleželo k nejvyšší dobrotě. Vždyť jde o dobrotu tvůrčí, která doprovází každé novátorské dílo


* Znal, dobře znal význam pravdy pro úspěšné podnikání. Věděl, že je třeba znát nejen její část,ani pouhé její části, ale že je třeba, aby zejména podnikatel poznal pravdu celou, ze všech stran a úhlů dobře osvětlenou. Nesnášel u nikoho, aby mu lhal. Doslova se provrtával svýma rentgenovýma očima až na dno duše každému, kdo mu chtěl něco z poznané pravdy skrýt. Vždyť když dospělý člověk lže, je to snad ještě horší, než když bohatý člověk krade.


* Znal, jaký je vztah mezi pouhým napodobováním a skutečnou a skutečnou tvořivostí. Ten, kdo úspěchy jiných stále jen napodobuje, takový zpravidla nedospěje nikdy ke skutečnému, velkému úspěchu. Napodobování přenechával dětem. Byl toho názoru, že zralý podnikatel si dělá svůj život sám a sám sobě nese za své činy i odpovědnost. Byl toho názoru, že každou pravomoc vždy musí doprovázet odpovědnost.


* Věděl, že tvůrčí práce je zdrojem všestranného rozvoje zájmů, nejvyššího uspokojení, zdraví i štěstí člověka.


* Tomáš Baťa usiloval o to, aby podnikatelskému vztahu k práci, hospodaření i tvořivosti se lidé učili již od mala, od dětského věku, kde se jen dalo. Dbal na to, aby skutečně nadaným lidem se dostalo možnosti učit se od těch nejlepších mistrů jejich oboru. Zdůrazňoval, že “právo na naši objednávku má jen ten nejlepší pracovník, ať bydlí v kterémkoli konci světa. Jen to nejlepší je pro nás dobré”, říkával. A mladé vyzýval: “Neboj se ničeho, měj odvahu! Buď příkladem! Pomáhej schopným!”


* Zabýval se tím, jací partneři jsou vhodní pro tvůrčí rozvoj člověka. Sám na sobě poznal, že skuteční tvůrci, byť z různých oborů, se navzájem ovlivňují. Manželka mu čítávala pasáže z Goethova Fausta, Karla Čapka si vážil, k sobě do vily ve Zlíně zval na pravidelné muzicírování kvarteta, malíře J.Úprku obdivoval, Od Schopenhauera se mnohému naučil. Z jeho díla “Svět jako vůle a představa” převzal mnohé podněty k vlastní podnikatelské činnosti. Ve svých představách již obouval lidi na celém světě a svou vůlí realizoval své představy a převtěloval a přetvářel je v nové stroje, technologie, budovy, obydlí, v budování vzorového města Zlín. Podle svých představ měnil vztahy lidí ve výrově, v obchodě, měnil jejich vztah k hospodaření, stanovil a zformuloval některé tvůrčí zásady a metody atd.atp. Tvořením utvářel sám sebe a stal se tvůrcem takového podnikatelského systému, který v Evropě a zřejmě ani ve světě nikdo před ním neuskutečnil.


* Dobře znal, jak velký je význam cestování po cizích zemích a to zejména pro lidi s tvůrčími sklony. Sám se vracel z každé zahraniční cesty doslova nabit novými nápady, tvůrčími myšlenkami, které u něho vedly k veřejně prospěšným činům. Také k tomu ho vedla jeho tvůrčí intuice. Cestoval často a rád, jakoby potřeboval časový i prostorový odstup od problémů, které pak bylo třeba řešit doma. Jakoby z dálky jiných zemí uviděl domácí problémy jasněji, včetně metod a prostředků, kterými je bude třeba řešit.


* Jako dobrý psycholog již tenkrát věděl, že než bude moci proměnit své spolupracovníky ve spolupodnikatele, že musí nejprve změnit jejich myšlení, postoje k hospodárnému vztahu k práci, k hodnotám, k využívání pracovní doby, ke kvalitě práce, že v nich bude třeba probudit tvořivost a neustále je burcovat k tvořivé činnosti. Že pomoci lidí, kteří hluboko vězí v zastaralých způsobech myšlení, (dnes bychom v našich současných podmínkách řekli, kteří vězí v totalitním myšlení, ve starém paradigmatu), se nová, prudce se rozvíjející podnikatelská společnost vybudovat nedá . Proto si položil za úkol přeměnit již tenkrát námezdní myšlení pracovníků v myšlení podnikatelské. Neboť věděl, že podnikatelské myšlení je takové myšlení, které “má iniciativní poměr k práci.Má snahu docilovat s nejmenší námahou nejvyšších výkonů. Bojuje proti ztrátám. Pohnutkou k tomuto myšlení je zisk, jeho výše je závislá na vynalézavosti člověka, podnikatele. Je to vynalézavost, která objevuje nové služby, jež lze lidem poskytnou, neboť zdokonaluje a rozšiřuje služby dosavadní a provádí služby tak dobře, že vždy přinášejí zisk.”


* Podnikání je podle T.Bati zbožím, “kterého nikdy není nadbytek a za něž se proto platí nejvyšší ceny. Podnikavost znamená konat to, co je třeba, bez říkání. Člověk, který má odvahu něco začít a dokončit to, musí dojít k úspěchu. Neukončená práce je nejpodstatnější příčinou podnikatelského nezdaru. Houževnatá vytrvalost přivést svou práci až ke konci, je nezbytnou vlastností úspěšného podnikatele.”




Ve výčtu dalších zásad tvůrčí práce by bylo – v souvislosti s počínáním a myšlením Tomáše Bati – možno pokračovat, ale domnívám se, že i ty zásady tvořivosti , které jsem výše jen heslovitě uvedl, postačí čtenáři k pochopení jejich významu pro praktickou podnikatelskou tvůrčí činnost. Výše uvedenými zásadami lze “pokrýt” nebo vyjádřit značnou část tvůrčí činnosti Tomáše Bati, i když, pochopitelně, zdaleka ne celou. Tyto zásady používal v procesu budování svého podniku i při výstavbě města Zlína. Byly to zejména empirické zkušenosti z tvorby, vědomí významu tvořivosti v průmyslové podnikání, které mu vydatně pomohly k tomu, že mistrně ovládl podnikatelskou profesi a že si v ní počínal s naprostou jistotou.

Celé dílo T.Bati je plodem jeho pozoruhodné tvořivosti. V obsahu této knížky je i na mnoha předchozích stránkách uvedeno nemálo příkladů, na kterých by bylo možno demonstrovat, jakými způsoby T.Baťa využíval svých přirozených vlastností k tvorbě i zásad tvořivosti, jak myslel a jednal ve shodě s nimi.



Pobídnout růstem tvůrčích činností podnikatele i jednotlivé podniky a firmy k rychlejšímu, ale při tom zdravému růstu je o to nezbytnější, že na přelomu 20. a 21. Století dojde k hospodářským proměnám, které změní tvář celého světa a mocenské poměry v soudobém světě. Ale těmto proměnám, ke kterým dojde ve světovém hospodářství se budeme zevrubněji věnovat v některé z příštích statí.

Ještě jednou se vrátím k Johnu Sculleyovi, s jehož názory o tvořivosti jsme se již seznámili dříve. On ve své knize “Odysea od Pepsi k Aplle”, mimo jiné uvedl, že “zatímco se naše vědomí oddává odpočinku, vaše podvědomí – sídlo tvořivosti – se probouzí k činnosti.”/1./ S tímto jeho výrokem by zajisté souhlasila celá řada lidí:Schopenhauer, Freud, Freitag a další. Svého sídla tvořivosti – svého podvědomí – vydatně využíval v podnikání Tomáš Baťa. Byl si např. velmi dobře vědom významu a mohutné sily představivosti, protože právě v ní spatřoval největší tvořivé možnosti. Vždyť podle toho, jakými představami se člověk naplní, je velký nebo malý. A velmi cílevědomně využíval T.Baťa nejen vlastního podvědomí, ale nabádal všechny spolupracovníky ve svém podniku k tomu, aby přemýšleli “nad svými úkoly a práci chvíli před tím, než usnou a aby je promýšleli chvilku ještě po té, když se probudí”, protože mnohé z toho, co jsme uložili svému podvědomí před usnutím, a ráno po probuzení, nalezneme mnohdy již “vyřešené” a o to snadněji se nám pak potřebné změny povedou udělat v praxi. Svého podvědomí využíval T.Baťa také při formování a usměrňování své tvůrčí vůle , atd.atp. Ale při tvůrčí činnosti nejde jen o využívání podvědomí. A.Einstein hovoří i o velkém významu nadvědomí při tvořivosti. Ale podrobněji o těchto kategoriích bude pojednáno při jiné příležitosti.
------------------------------------------------------------------------

MIROSLAV STRITESKY