--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- CT-protest - neoficiální stránky
	Úvodní stránka Clanky Kontakty Portal ZVONU Politické linky Zpravodajské linky PRESSKARTEL AUDIOVIZE		ÚČET V POLOČASE --------------- (Cílem tohoto materiálu není zasít rozkol mezi revolucionáře ani jim vyjádřit nedůvěru, jde jen o to, aby zvýšili svou ostražitost a svou imunitu vůči možné manipulovanosti. Nechť se snaží má podezření nezávisle ověřit, dříve než by na základě nich jednali. Poznámka - pokud v těchto materiálech figuruje hnutí Děkujeme, odejděte!, jde ve většině případů o původní, neregistrované hnutí) I. - Na úvod si dovolím použít jeden vyrovnaný i když ne moc konkrétní článek jednoho křesťanského I-zinu. - "V těchto dnech a týdnech jsme svědky toho, že krize kolem České televize silně rozčeřila hladinu našeho veřejného života. I přes emoce, které se na různých stranách objevily, je pozitivní, že si stále více občanů uvědomuje svoji občanskou odpovědnost a chtějí se dobrat celé pravdy. Je to vhodná příležitost k zamyšlení nad příčinami vzniku celé situace. Dnešní úsilí se musí zaměřit nejen na nalezení východiska z krizové situace, ale především na hledání jejích příčin, abychom se vyhnuli vzniku obdobných situací v budoucnosti. - Dnes nejde už jen o vítězství jedné či druhé strany, ale o přijetí plné zodpovědnosti za vývoj naší společnosti, za prohloubení demokratických mechanismů, svobody a nezávislosti. Skutečnost, že se na pokojných demonstracích na pražském Václavském náměstí, na Kavčích horách, ale i v dalších městech republiky setkává tolik lidí, je dokladem, že lidé jsou schopni v závažných chvílích opustit své pohodlí a nasadit se pro společné dobro. - Zvláštní důležitou úlohu v tomto procesu mají veřejní činitelé a politici, kteří dostali mandát od voličů. Proto na ně znovu apelujeme: mějte na mysli dobro celé společnosti a dbejte na uchování nezávislosti veřejnoprávní televize i na prohloubení demokratické atmosféry. Svoboda médií je podmínkou plurality názorů a jedním z nejmocnějších prostředků ochrany demokracie. Je na místě varovat před jakýmikoli pokusy o zavedení politické či ideologické cenzury do naší společenské praxe a před přímým zasahováním do veřejných médií. - Avšak odpovědnost nespočívá jen na politicích a veřejných činitelích, ale i na novinářích, na univerzitách, církvích a občanských iniciativách ve všech oblastech našeho života. Také na nich záleží, jak se bude řešit nastalá krize, jak se bude vyvíjet společenské ovzduší v naší zemi na prahu třetího tisíciletí a jak se bude prohlubovat kvalita naší mladé demokracie." (Daniel Herman, christnet.cz) II. Televizní ideály Současná situace kolem ČT je poměrně nepřehledná, kříží se tu hodně zájmů. Proto si dovolíme jednu heuristickou fintu a budeme nejprve uvažovat o době "poté". Představme si, že revolucionáři zvitězili, budou mít božskou Radu a ještě božštějšího ředitele. Změní to okolní společnost? Jen málo. Televize by i v tomto ideálním případě zůstala ostrovem uprostřed moře plného žraloků. Protože však vime, že žraloci vždy byli, jsou a budou i v televizi (a zejména tam), můžeme napsat konečný součet = 0. Kde byla ta stávkující mládež, když bylo třeba pomoci při budování nové, silné strany? Kde byli, když bylo třeba rekonstruovat strany staré, ocitnuvši se v krizi? Kde byli, když bylo třeba bránit manipulacím v Děkujeme, odejdete? a přeměnit slova na činy? Proč nepomohli pozvednout z trosek rozbité mládežnické hnutí a transformovat nevěrohodné hnutí ekologické? Jednou větou: Proč nepomohli vybudovat silnou občanskou společnost, která by je nyní, ale zejména v době "poté" podpořila? (Ta banda zmanipulovaných čumilů na námestích občanskou společnost ještě zdaleka nepředstavuje, i když zaplaťpanbůh aspoň za ně.) Díky lhostejnosti národa k politice a k volbám, díky lhostejnosti a blbé náladě udržované cílevědomě šikovnými propagandisty a agenty ochotně hrajícími divadlo o zločinech a nemorálnosti VŠECH politiků a stran, díky cílevědomému odčerpávání peněz určených na rozvoj občanské společnosti (rozbití mládežnického a ekologického hnutí aj.) je občanská společnost slabá a v případě vytouženého očištění televize nebude mít tato reálnou oporu mimo silné zájmové kliky, které ji ovšem budou chtít zase zneužít, pokud se tak již neděje. A z toho plyne Problém č. 1: Pokud v radě zasednou představitelé dnešních významných (a proto zmanipulovaných) občanských iniciativ, ONI to dokáží zase zařídit tak, aby tam byl zaswe JEJICH člověk, a ne NAŠ. A kdyby se mezi kandidáty do televizni Rady dostal nějaký opravdu nezávislý, nebo, nedejbože, druhý Cibulka, budou mít ještě možnost ho neschválit. Problém č. 2: Řeklo se "A". Ale kdo řekne "B"? Kdo řekne, kdo je odpovědný za zglajchšaltované zpravodajství posledích let, za katastrofální ekonomiku a zejména tvůrčí a personální politiku Televize? Kdo označí ty, kteří musí odejit? A kdo je k tomu donutí? Optimisté říkají: Na vše jednou dojde. Já se ptám: Je ten, kdo se nyní táže:"Kdy vykopneme zdiskreditované a provařené televizní ksichty?" snad stávkokaz? Problém č. 3: I když se něco povede v Praze, Ostrava i Brno si to zase dokáží prizpůsobit k svému obrazu a zajmům lokálních klik. (I když Brňáci mají té kuráže, zdá se, přeci jen víc.) Problém č. 4: Kdo tvoří osazenstvo televize? Jsou to zejména tyto skupiny: 1) osoby pasivní 2) osoby aktivní a) rozmazlená, ukřivděná, egoistická protekční mládež b) seriózní tvůrci a zaměstnanci, kterým jde opravdu o změnu, ale v mnoha věcech mají na tyto změny diametrálně odlišné představy a navíc z vrozené skromnosti za sebe nechají v této revoluci rozhodovat druhé c) manipulátoři všeho druhu a staří egoisti a prospecháři (kam vítr, tam plášť), jako i lide, kteří by si teď rádi vyřídili své osobní účty Mezi všemi pak ještě existují jednak osoby zodpovědné za manipulace a nedostatky minulosti, jednak osoby "bez viny". Bez pevné ruky silného ředitele dojde po revoluci nebo ještě v jejím průběhu k explozi personálních a mezilidských problémů s těžko odhadnutelnými důsledky pro televizi i společnost Závěry: A) Co se týká teorie, jsem pesimista. Přístup mám ovšem optimistický: Udělám vše pro to, aby byly změny dotaženy do konce, bez ohledu na špatné prognózy. Jako vždy. B) Ideály v této zemi ještě dostanou pořádně pres držku. A proto je důležitějším úkolem než řešení televizní krize mobilizace a posílení občanské společnost, upevnění morálky a občanského uvědomění. Věřím, že k tomu televizní krize přispěla. (Darius Nosreti) III. Řešeni - Farizejství a politická arogance, s nimiž politické strany jmenovaly radu a rada zvolila ředitele ČT byly momentem, který přesvědčil občany o potřebě podpořit stávkující lépe než mediální blázinec, který se vzápětí po začátku televizního protestu strhnul. Společnost se dala do pohybu, řešení však není blízko. Zejména řešení, které by přežilo své autora nebo aspoň jejich volební období. - Musím přiznat, že ve vyspělých demokraciích je úplně jedno, kdo ředitele či radu jmenuje. Pokud má daný orgán dostatecny smysl pro poradek, morálku a spravdelnost a pokud má dostatek politické zkušenosti, aby si uvědomil, že za chyby musí někdo jednou zaplatit, není představitelné, že by do funkce navrhnul někoho z politických nebo jen z politických důvodů. V Anglii, pokud vím, rada neexistuje a ředitele státní televize jmenuje ministr vnitra. A proč ne, jde-li (v osobě ministra) o slušného člověka, třeba i zastupujícího seriózní stranu, která vybrala pro volby čestné kandidáty a čestným způsobem je ve volbách pomohla prosadit? - Naopak ani pluralitní rozhodování a všelijaké pojistky proti zneužití moci v zemích s malou demokratickou tradicí a u orgánů s nedostatecným smyslem pro porádek, morálku a zodpovednost, nepomohou. Pokud jsou všechny důležité orgány a případně další důležité subjekty podílející se na daném rozhodnutí obsazeny na důležitých postech servilními a zmanipulovanými lidmi, neřku-li sítí agentů, nepomůže nám k ochraně morálky a spravedlnosti v rozhodnutích žádná kombinace pojistek a opatření. - Jako vhodná pojistka je nicméně navrhováno, aby televizní orgány volil např. senát i sněmovna. - Podpořit jen verzi klonící se pouze k sněmovně znamená jednak politicky ignorovat fakt, že senát bude opačného názoru a způsobovat zbytečné průtahy, jednak si zadělat na problémy a další průtahy způsobené tím, že "svévolné" rozhodnutí sněmovny (bez dalších pojistek, např. v podobě souhlasu senátu) bude v rámci televizní kauzy v budoucnosti spíše v opozici mínění veřejnosti a zaměstnanců televize. - I zaměstnanci České televize by měli mít podíl na kontrole. Dá se to udělat různými způsoby, osobně bych preferoval, aby zaměstnanci měli svého voleného zástupce v dozorčí komisi či Radě. Považuji v tomto ohledu za konstruktivní stanovisko poslance Grebeníčka: - "Pokud jde o samotný návrh zákona, podle mého názoru nedostatečně posiluje kompetence Rady České televize. Česká televize je prostě velkým podnikem s obratem, jak všichni velmi dobře víte, 4, 7 mld. Kč. Myslím, že model, kdy generální ředitel má většinu pravomocí a Rada České televize jen menšinu, není správný. Rada by měla podnik řídit, generální ředitel by měl mít výkonné pravomoci. Tak to funguje ve všech velkých podnicích, a zajišťuje se tím především kvalita rozhodování. V podmínkách České televize by to ale zajistilo i daleko větší míru nestrannosti a neprovázanosti s některými zájmovými skupinami či politickými stranami." - Myslím také, že zcela vyloučit strany z okruhu těch, kdo podají návrh na budoucí členy rady má logiku jen z hlediska momentálních událostí a že by šlo jen o jakési symbolické poslání stran "do kouta" na hanbu. Z hlediska postaty našeho politického zřízení a z hleiska dlouhodobé perspektivy možného vývoje naší politické scény, který nemusí být tak černý jako vývoj dosavadní, to nemá smysl - to je jedna z mála věcí, ve kterých musím dát panu Klausovi za pravdu. - Z dlouhodobého hlediska vidím jediné řešení: Národ si musí konečně uvědomit, že se musí více politicky angažovat, aby nemusel stát každé dva roky na naměstích. Lidé musí vstoupit do stran a obrodit je nebo založit strany nové. Teprve pak můžeme počítat s obrodou společnosti. Kvalitní strany nemají důvod nedat také mnohem více prostoru na politické a samosprávné scéně různým dalším, nepolitickým subjektům, a to v míře mnohem větší než dosud, v míře srovnatelné například s rakouskem, které nám může být v oblasti prosazování občanské společnosti v mnohém vzorem. IV. Ohrožení - Václav Klaus neustále varuje, že se náš politický vývoj ubírá směrem vývoje balkánské demokracie, čímž chce mimo jiné zřejmě naznačit i možnost, že dojde i na šavle, pušky a bodáky. Zapomíná ovšem dodat, že společenské napětí, které vyvrcholilo krizovým vývojem, způsobil zejména on, jeho strana a smluvně-koaliční partner v tristní podobě současné ČSSD. - Zapomíná na medvědí službu, kterou straně, našemu vývoji a časem nepochybně i sama sobě vykonala armáda jeho zpupných, arogantních, přihlouplých či vychytralých pokrytců, farizejů a pochlebovačů. - Zapomíná na to, jak sám necitlivě smetl se stolu mnohá varování, mnohé náměty k řešení, jak sám cynicky a pokrytecky mnohé problémy zlehčoval a jiné vůbec neviděl, včetně blížících se krizí různého geografického, a společenského dosahu, že zlehčil a nechtěl vidět varování před následky opoziční smlouvy, která byla korunou nemorálního sm,ěřování polistopadové stranické politiky, ani varování před osobami a politickým stylem svých nohsledů a osobou a politickým stylem sebe samého, tedy ani smysluplné a vůlí většiny národa podepřené výzvy k vlastní rezignaci. - Václav Klaus nás v průběhu televizní krize varoval před hrozící demokracií elit a zájmových skupin, jejímž příkladem by podle něj bylo volení televizní rady z kandidátů navrhovaných občanskými sdruženími a dalšími nepolitickými kolektivními subjekty. - Zapomíná ovšem na dvě věci: - 1) Je v moci velkých stran, aby jejich demokraticky volení nebo jimi navrhovaní a volení kandidáti a zástupci představovali zároveň morální a intelektuální elitu a zastupovali všechny možné pozitivní zájmové skupiny. Místo toho ve velké většině představují elitu politické malosti, politický odpad a v některých případech i odpad z hlediska základní lidské morálky. - 2) Vláda ODS A ČSSD - i když byla nastolena formálními prostředky parlamentní demokracie, představovala vládu elity a zájmové skupiny. Zdaleka však ne elitu (například) intelektuální nebo zájmovou skupinu (například) podnikatelskou. Představuje elitu a zájmovou skupinu ryze mocenskou, motivovanou nemorální a bezhraničnou tohou po moci a používající téměř všechny možné i nemožné prostředky k tomu, jak naplnit slovo ústavy, zákona a formálních zásad fungování demokratického státu tím nejodpudivějším obsahem, bojem o moc, pro moc samotnou. Formální prostředky vnitrostranické i parlamentní demokracie jsou pouze imitovány a jsou nahraženy prostředky demokracie mafiánského, agentského postbolševizmu Jakákoli jiná forma skutečne elity, tedy elity, která se od okolí odlišuje něčím pozitivním by byla ve srovnání s tím výhrou, přestože by byla jinak ústupkem vůči standardně fungující parlamentní demokracii. - Současná vláda elity mocichtivých tupců má mnoho příčin: - a) o moc usilují mafie přihlouplých zbohatlíků, kteří se k majetku nedostali poctivým způsobem a rádi by se etablovali jako vrstva. Této skupině také vyhovuje společenský chaos, který umožní snáze přehlédnout jejich minule i současné prohřešky. Jsou to lidé, kteří na jedné straně nebo do určité chvíle podporují Klause, protože by se chtěli identifikovat s ním a s jeho vizí úspěšných podnikatelů, druhou rukou ale podporují vzbouřence všeho druhu (tedy i ty televizní), tedy ty z nich, které mohou manipulovat na své cestě za lepší uchopení moci (tedy bez Klause) a představují tak jako přítomná a mocná potenciální skupina (vrstva) reálné riziko fašizace nebo nacizace (národní socializace). Připomeňme si definci slova fašismus: "otevřená militaristická, teroristická diktatura nejreakčnějších a nejšovinističtějších živlů finančního kapitálu". Jde tedy vlastně často jen o míru použití nefér prostředků, o míru reakčností, o míru ochoty zneužívat nacionální a jiné politické proudy schopné působit destruktivně na demokratický systém. Klaus jako člověk a politik varuje před destrukcí demokracie, "Klaus" jako způsob myšlení a politiky je potenciální příčinou této destrukce. - b) v roce 1989 jsme byli příliš měkcí a dovolili jsme, aby na podhoubí komunistického zločinu rostly nové plodnice, zejména jsme nepřesekli finanční a personální kontinuitu bolševického mafianství - nelegální prostředky se kapitalizovali a zločinci se organizovaně etablovali, i kdy zatím ne jako jednotná skupina - c) mimořádná korupce ve státní, bankovní a podnikatelské sféře - je ovšem částečně příčinou a částečně následkem vlády "elity" - d) nefungující spravedlnost - e) typický český člověk v dané historické epoše (tady se svou malověrností, sklonem k rodinkářství a s mozkem vymytým komunistickou a postbolševickou propagandou) zhoubnému vlivu mafií spíše podléhá než by se stavěl hrdinně na odpor. Společnost a veřejné mínění jsou příliš shovívavé k projevům politického banditismu, mafiánství a amorálnosti. V. Televizní moc "Základní otázkou není, kdo moc drží, ale jak se moc praktikuje." (Michel Foucault v Článku Petry Gumplové) Moc tedy není jen represivním a násilným uplatněním jejích držitelů z centra, ale také konkrétním praktickým jednáním působícím na jiné jednání. Vztahy moci nevyvěrají jen z nějakého centrálního bodu, ale jsou ve své podstatě nestabilní, rozptýlené a jsou realizovány na všech úrovních a ve všech formách společenského života, na všech úrovních pyramidy složitého zdánlivě jen z centra řízeného systému (organizace). Televizní mafie mají v Čechách i na Slovensku velkou praxi, jak uplatňovat svou moc prostřednictvím sítě vazeb, která existuje nezávisle na centrálním vedení a ve chvíli, kdy toto vedení příli ví, často i proti němu. Časté výměny ředitelů po roce 89 jsou toho (a zejména toho) neklamným důkazem. Televize představovala a představuje svými vnitřními a vnějšími vazbami, které existují paralelně vedle vazeb oficiálních mimořádnou mocenskou strukturu. Tato síť u nás dosáhla propojení s jinými sítěmi neformální moci v jiných médiích, podnikatelské, finanční, bezpečnostní a soudně-právní oblasti. Rozmáhající se korupce, rozšiřování vlivu různých mocenských klanů a lobby a malá účinnnost našeho právního systému této situaci napomáhá. Již samu existenci této sítě můžeme považovat v některých ohledech za nelegální, zločinnou, o uplatňování neprůhledných, nelegitimních praktik v jejím rámci nemluvě. Pokud se tato síť podílela na rozpoutání televizní krize, případně počátku možné krize parlamentní, budeme moci hovořit o puči, a to bez ohledu na to, že struktura moci samotných politických stran zastoupených v parlamentu je často založena na stejném a stejně zneužívaném neformálním mocenském základě, a bez ohledu na to, ze většina protestujících do protestu a stávky vstoupila s čistými úmysly a vždy jednala v dobré víře. Darius Nosreti (Prvni odstavec volne podle clanku Petry Gumplove LN 13. 1. 2001)