--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- CT-protest - neoficiální stránky
	Úvodní stránka Clanky Kontakty Portal ZVONU Politické linky Zpravodajské linky PRESSKARTEL AUDIOVIZE		--------------- ÚČET V POLOČASE --------------- VI. Kredit zpravodajce, kredit revolucionáře Na úvod této stati použiji citát z příspěvku jednoho účastníka internetové besedy o ČT: "Za sebe chci jen dodat, že dosavadní výkony publicistiky ČT mne vůbec nenadchly. Naopak, čím dál víc mne přesvědčovaly o vědomé či „bezvědomé" manipulaci divákova mínění. Místo objektivního informování o zásadních aktuálních problémech a místo odhalování jejich skutečných příčin publicisté ČT mlátili do omrzení např. (od počátku prázdnou) bamberskou slámu a popularizovali politiky populární napadáním protivníků, ochotné předvádět se v kterékoliv televizi třeba i v soutěži o to, kdo dál dozvrací či kdo řekne větší oplzlost. Platící divák málokdy spatřil moudrého vzdělance v diskusním nebo ve zpravodajském pořadu. Začal jsem věřit zvěstem o obrovských úplatcích řídicím pracovníkům televize. Přitom velkobankéřské mafie kradly a kradou po desítkách miliard a upevňují politický vliv mj. k zajištění naprosté nedotknutelnosti. V České televizi jsem postrádal kupříkladu investigativní zpravodajství o manažerech IPB, kteří rozkradli Investiční a poštovní banku a za ukradené („vypůjčené") peníze si banku koupili. Pro zneprůhlednění svých machinací si jako zastírací štít zaplatili nesolidní bankovní společnost Nomura, jež formálně vystupovala jako vlastník, aby jejím jménem např. zašmelili i naše národní zlato - Prazdroj Plzeň. Pozornost televize a pranýřování si už dlouho zaslouží nemorální podnikatelské aktivity MUDr. Ivana Langera (zejm. v Olomouci a okolí), které tento popularizovaný poslanec ukrývá z velké části pod „hlavičku" své matky podnikatelky. Českou televizi též dosud nezajímala pravda o takzvané privatizaci třeboňských lázní. Odborné problémy (viz rozvoj energetiky) redaktoři předkládali veřejnosti jakoby bez konzultace s odborníkem, když mnohonásobně větší váhu přikládali povrchním náladám a názorům zjevných laiků. ..." ( J.Domlátil Jiri.Domlatil@mag.mepnet.cz ) V souvislosti s televizní krizí se dostala na přetřes i otázka kvality zpravodajství a televizního programu veřejnoprávního vysílání vůbec. Budu mluvit jen o zpravodajství, protože tu se mnohé rozpory odrážejí mnohem ostřeji, uchopitelněji, čitelněji. Vzbouření redaktoři sami sebe vidí jako osoby, které mají vysoký kredit získaný jednak kvalitním, pravdivým a "svobodněslovným" zpravodajstvím v naší polistopadové televizi, jednak svým "spravedlivým" postojem v průběhu televizní krize. Jakýsi kredit nepochybně mají, alespoň pokud to mohou dosvědčit davy v ulicích, přivolané na jejich podporu. To, zda to plyne právě z jejich dobré práce je však sporné a kredit své role v televizním protestu pomalu ztrácejí. Zůstaňme však nejdříve u zpravodajství (budu mluvit o zpravodajství v době před nepokoji). Názory moudrých této země se v jeho hodnocení diametrálně rozcházejí. Mohu je rozdělit do několika skupin: 1) Zpravodajství ČT bylo vynikající, redaktoři jsou vynikající, (například) televize Nova se nemůže rovnat. Tento názor zastávají zejména moudré osoby ženského pohlaví, které vzdor své moudrosti zřejmě podlehli osobnímu kouzlu televiznich recitátorů Klepetka a Bohuše. 2) ZpravodajstvíČT bylo vždy o dva stupně lepší než zpravodajství TV Nova. 3) Zpravodajství ČT je přeci jen o stupínek lepší než zpravodajství TV Nova. 4) ČT úplně rezignovala na svou profesionalitu a poslání v oblasti zpravodajství a vyklidila tak prostor TV Nova, která toho velmi profesionálně využila. Zajímavé je, že v názorech osobností se témeř nevyskytuje názor, že je to prašť jak uhoď, ani názor, že Nova je o stupínek nebo o dva lepší. Mezi běžnými občany jde naopak o názory poměrně časté. Rozpornost uvedených názorů relativně objektivně uvažujících osobností svědčí (i bez započítání hlasu "lidu") podle mého názoru o dvou věcech: 1) Pojem "televizní zpravodajství" je významově víceznačný, resp různí lidé by pod tímto pojmem chtěli vidět nebo vidí různé věci 2) Produkty a příprava televizního zpravodajství jsou pro svou mnohovrstevnost z hlediska potenciálních hodnotitelů mimořádně složité a jakékoliv celkové hodnocení má malou vypovídací hodnotu. Já osobně zpravodajství, ať je natočil kdokoliv, téměř nesnáším a to, že je občas sleduji, považuji za vášeň sebemrskačskou. Je to však nejspíš proto, že bych se raději díval na jiný žanr, že by se mi líbili více například obsažnější (ale pro běžného diváka třeba nudnější) komentáře než čisté zpravodajství. Lidé jednoduše od zpravodajství často žádají něco, co jim dát nemá, nemůže a (proto) nechce. Z uvedeného plynou tyto zásady: 1) Pokud chce někdo hodnotit zpravodajství, musí tak činit ve vztahu ke zvolenému žánru a vzhledem ke zvolenému záměru autorů. 2) Celková hodnocení dávají výsledek s malou vypovídací schopností o kvalitě jednotlivých složek, u zpravodajství více než u jiných žánrů a pořadů. Je tedy lepší hodnotit jednotlivé složky zpravodajství zvlášť 3) Hodnocení zpravodajství se může lišit i podle kontextu tohoto hodnocení - například - "S ohledem na současnou pořebu rozvoje našeho hospodářství a současnou situaci zemědělství zvlášť, jsou příspěvky z oblasti zemědělství nedostatečné co do množství, důležitosti a typičnosti zvolených námětů i co do formy - jejího propagandistického a psychologického dopadu." Někdy (za mimořádné situace) je vhodné uvést i kontext na vnější podmínky vzniku zpravodajství i vzniku hodnocení. Tak je třeba přistupovat právě při hodnocení zpravodajství "vzbouřenců" i "Bobovize" v kritických dnech, kdy přízpěvky nevznikaly ve standardních (ale v extrémních) podmínkách Je tedy lépe podle potřeby hodnocení uvádět určení daného kontextu. 4) Jednou ze složek hodnocení je i hodnocení "řemeslné" zručnosti - "řemeslné" profesionality a zásada č. 4 tkví v tom, že ji nesmíme směšovat s celkovou profesionálností, do které patří například i schopnost vybírat zprávy důležité, typické a charakteristické. Pojem "profesionalita" má tedy u zpravodajců dvojí - širší a uzší - význam a musíme se vždy domluvit, o kterém z nich mluvíme Poučeni touto úvahou, můžeme asi připustit, že řemeslná zručnost českých zpravodajců (tedy profesonalita v uzším smyslu) je dobrá, v TV Nova možná dokonce o "stupínek" lepší. Na důležité rozpory v hodnocení narazíme zejména v jiných oblastech jejich práce: 1) Volba zpráv aktuálních a důležitých - jedni považují za aktuální a důležité to, druzí ono. Čeští zpravodajci velmi často vybírají zprávy, které jsou nepodstatné, což může svádět k dojmu, že důležité zprávy utajují nebo že chtějí vytvořit dojem odlišné reality a tím realitu manipulovat 2) Volba zpráv typických - čeští zpravodajci mají mají vzácný dar vybírat zprávy netypické, čímž může vzniknout dojem, že zprávy typické zamlčují nebo že chtějí vytvořit dojem odlišné reality a tím realitu manipulovat 3) Volba formy vyjádření, která musí rovněž odpovídat požadavku typičnosti a důležitosti - "pouzí" moderátoři umějí- dát svou intonací nebo změnou slovosledu zprávě zcela odlišné vyznění. "Pouhý" kameraman může změnit vyznění dopadu řečeného, pokud zamění např. podhled na řečníka za nadhled nebo pokud zvolí jiný úhel záběru, ve kterém bude anfas místo profilu nebo v pozadí domácí bar místo knihovny. "Pouhý" režisér či dipečer mohou dát přízpěvkům jiné vyznění změnou jejich řazení atd. Často vzniká dojem, že čeští zpravodajci zneužívají své schopnosti měnit formou obsah zpráv Jak vidíme, hodnotitel se při hodnocení práce českých zpravodajců dostává v mnoha aspektech hodnocení před dilema - jde o (v širším smyslu) neprofesionalitu, neznalost, neumělost nebo o manipulaci? Jde většinou o manipulaci, neboť při výběru zahraničních zpráv touto nemocí trpí naše média mnohem méně. Jde často o snahu falšovat a modifikovat zprávy a následkem toho i skutečnost samu. Tento proces ovšem může probíhat i neuvědoměle, formou jakési podvědomé autocentury. sklouznitím ke stylu založeném na polopravdách, pohodlností při hledáná klíčových námětů, neochotou dobrat se podstaty problémů či vůbec riskovat. Kdo pochopil význam výběru a formy tlumočení zpáv, nemůže akceptovat kvalitu našich zpráv i když jsou řemeslně dobré. V disciplíně pokrytecví, manipulace a demagogie as tentokrát "vede" pro změnu Nova, možná dokonce "o dva stupně". A tak si každý při "celkovém" porovnání různých produkcí může zvolit hodnocení (porovnání), jaké chce, podle toho z jakého úhlu pohledu se na věc dívá. Jednou povede ten, druhý onen. Vzbouřenci se tedy jen pramálo mohou odvolávat na kredit svých zpravodajských úspěchů neboť jejich "úspěchy" za poslednich 11 let byly v jistém významném ohledu zločinem na národě. - Je si při tom třeba uvědomit jednu věc: Čím větší profesionál se dopouští manipulace, tím většího morálního provinění se dopouští. Když dělají dva totéž, není to totéž. Na profesionály si tedy dávejme obzvlášť pozor a obzvlášť je chraňme před pokušením zatížit si svou redaktorskou karmu propagandistickým zločinem. Svůj díl odpovědnosti nesou i ti, kteří ke zneužívání médií mlčeli, ačkoli ze své funkce o něm věděli nebo vědět měli. Toto pokrytecké "mlčení většiny" má v historii našich novodobých médií velmi neblahou úlohu. - Podívejme se přísněji i na kredit revoluční "spravedlivosti" protestujících zpravodajců - Je odjakživa evidentní, že klíčoví televizní pracovníci uzavírají v rámci televize i vně silné a významné mocenské vazby a že tuto moc umí často šikovně prakticky uplatňovat - realizovat. Také státní moc, moc stranická i moc různých zájmových skupin si společenský dosah televize uvědomují a své mocenské zájmy si vždy snažili a snaží v televizi pojistit všemi možnými prostředky a na všech možných úrovních, včetně neoficiální. Jakoby situace nebyla dost složitá, v televizi si všechny myslitelné zpravodajské služby odjakživa také hledali spolehlivé kontakty, přinejmenším pro strýčka Příhodu. Existuje přinejmenším potenciální možnost, že také skrze současné televizní spory si mohou některé strany ohřát svůj předvolební guláš. - Bylo by tedy naivní tvrdit, že všichni revolucionáří jednají nezištně a že neexistují důvody pro to myslet si, že někdo chce ze současné situace těžit nebo že s podobným záměrem dějinám trochu nepomohl. - V televizi měla spousta lidí vždy také teplá místečka a zejména dnes souvisí s některými místy a profesemi pěkné peníze. To udělá s vývojem telerevoluce taky svoje a i tudy mohou vést úvahy o tom, kdo může stát za některými revolucionáři a kteréže televizní papaláše s milionovými ročními příjmy svými těly většinou naivně a nezištně brání hradba revoluční mládeže. - Již nyní je zřejmé, že jsou někteří televizní zaměstnanci a tedy i dnešní revolucionáři zatížení omyly a chybami své práce v minulých letech a že je těžce uvěřitelné, že zprávy manipulovali z politických a mocensko-prospěchářských důvodů, zatímco revoluci vedou z pohnutek jiných, ušlechtilejších. Nejde samozřejmě jen o redaktory a režiséry, ale i o vedoucí pracovníky, kteří mají na propagandistické manipulaci většinou lví podíl - oni jsou to, kteří určují atmosféru redakce, oni jsou to, kteří dělají personální politiku, která je hlavním řídícím nástrojem jakékoliv náročnější tvůrčí a veřejně odpovědné práce. Věřím, že není daleko doba, kdy budou tito televizní papaláši vytažení na světlo, ať již jsou to oni, kdo s dnešními revolucionáři stojí, nebo se jen za ně schovávají a bojí se, aby někdo neřekl, že se dnes řeší problémy, ke kterým oni přispěli svým mlčením. Naopak nejmenší viníci jsou "recitátoři" zpráv (moderátoři), kteří vzhledem ke své publicitě bývají (a i nyní jsou) nejčastěji terčem protichůdných emocí. - Již nyní je zřejmé, že vzbouřenci manipulovali informacemi, resp. že klíčová místa jejich komunikace s vnějším světem obsadili profesionální manipulátoři. - Již nyní je zřejmé, že jejich veřejné akce měly svou skrytou režii, která určovala, kdo mluvit může a kdo ne - Již nyní je zřejmé, že někteří z těch, kteří mluvit mohli, jsou zapojeni do sítě "kamarádů" (nejmírnější použitelné slovo), kteří již dříve osvědčili svou schopnost manipulovat dav i dějiny - Již nyní je zřejmé, že odezva mnoha médií na situaci v televizi byla koordinována, usměrňována a živena "zvenčí", a že mnohá média o vývoji informovala neobjektivně a dílem díky autentické ztrátě orientace, dílem záměrně - Již nyní je zřejmé, že "nepřátelé" vzbouřenců (např. ODS) neřekli, co věděli a co říci měli a mohli a že mnohé argumenty proti vzbouřencům byli jen mystifikací a hrou, která se správně nazývá zpravodajská hra. Již nyní je tedy zřejmé, že televizní krize byla přinejmenším z části vyvolána politickými silami včetně těch, kteří se dnes tváří jako odpůrci vzbouřenců (aniž bych chtěl spekulovat o politických motivech této hry). - Již dnes je zřejmé, že uvnitř televize existují pevně zakonzervované mocenské struktury, které jsou schopné všeho, aby své pozice ubránili před každým, který by chtěl narušit jejich zájmy. Bylo by naivní se domnívat, žeb tyto struktury nemají své kontakty v politických stranách. - Již nyní je zřejmé, že přinejmenším část motivace řízení televizní krize spočívala v cílech zachovat tato uskupení uvnitř v televize a jejich vazby na mocenská uskupení vnější, tedy včetně motivů politických. - Již dnes je zřejmé, že některá občasnká sdružení a některé další subjekty, které prakticky podpořili televizní protest jsou manipulovány, resp. jejich vedoucí posty zaujímají nastrčení lidé. - Již dnes je zřejmé, že občanská sdružení, která by jednou měla navrhovat kandidáty na kohokoliv místo politických stran, a které díky infiltraci a manipulaci nastčenými osobami nejsou autentické, nejsou zárukou, že budou zastupovat názor široké veřejnosti. - Již dnes je zřejmé, že vyloučení politických stran s procesu rozhodování o jakémkoliv důležitém orgánu či instituci je možné brát jen jako krátkodobé poslání "do kouta". V delším časovém horizontu by šlo o pokus nahradit demokracii demokratismem, ať jsou strany jakkoli špatné a jakkoli manipulované a manipulující - Již dnes je zřejmé, že po vyčištění televize, je třeba vyčistit také samu televizi a v krátké době i senát i poslaneckou sněmovnu. - Abych nemluvil příliš mlhavě, zkusím doložit některé případy manipulace. Některé považuji za prokázané, jiné ne zcela - v tom smyslu je i označím. 1) (prokázané) Na oficiálních stránkách krizového výboru probíhala internetová beseda (konference), k tematu televizní krize. Jak jsem zjistil, adresy účastníků, kteří se do diskuse zapojily byly asi v 75% případů chybné. Když jsem porovnal statistický výskat uvedení chybné adresy s jinými konferencemi a dokonce s jinými konferencemi na stejné téma, zjistil jsem, že v daném období (počet stran ještě nepřekročil 50) je oficiální beseda zatížena 7,5x více chybou uvedené adresy než konference jiné a množství záměrně změněných adres z celkového počtu všech chybných činí asi 82%. 18% pokazili nebo záměrně uvedli chybně autoři příspěvků. Když jsem vyloučil systémovou chybu a chybu písařky, získal jsem, že jedinou možnou příčinou je úmyslná manipulace. Nezasvěcený se podivý, jaký by mělo takové počínání smysl. Protože jsem se však v rámci někdejšího neregistrovaného hnutí Děkujeme, odejděte! setkal s podobnou falzifikací, ihned jsem zpozorněl a provedl potřebné výpočty. Cíl je jasný - znemožnit účastníkům konference mezi sebou se domluvit a přikročit k organizovaným akcím, které by nešli přes oficiální organizátory. 2) (zatím neprokázané) Ve stejné diskusi jsem zjistil zvláštní technický nedostatek - do diskuse nebyly vpuštěny příspěvky, které obsahovali úvozovky nebo závorku. Účastníci konference se nejprve hromadně domnívali, že jde o zásahy živého cenzora. Když zjistili, že jde o automatické vyřazování příspěvků, uklidnili se a začali psát příspěvky bez této diakritiky. Po čase byla také závada odstraněna. Já jsem však uvažoval takto: a) pokud byla chyba způsobena záměrně, měla potenciální skupina osob, která diskusi kontrolovala, možnost umistňovat více příspěvků než ostatní účastníci, a tím možnost kontrolovat charakter diskuse b) daná diakritika je více obsažena v příspěvcích obsahově hodnotnějších a formálně složitějších, zatímco v různých jalových žvástech nesrovnatelně méně. I to mohlo být využito potenciálními diverzanty 3) (částečně prokázán) Je prokázáno, že správce konference reagoval značně opožděně na výtky k cenzuře, resp. vypadávání příspěvků. (Asi 48 hodin) Není prokázáno, že by tak učinil úmyslně 4) (částečně prokázáno) Prvních asi 100 stran diskuse, které obsahovaly některé závažné informace, vypadlo po nové grafické úpravě z besedy. Pro příklad uvádím ze stran, které jsem si stáhl z počítače např. stranu č. 11: http://wwx.cz/nase-ct/diskuze.php?page=11 Vyřazení prokázáno. Neprokázáno, zda to bylo z úmyslu technického či jiného. 5) (prokázáno) Správce besedy neoznámil zmíněné nedostaky a spory členům krizového výboru nebyl zveřejněn odkaz (linka) na mé stránky, přestože jsem o požádal a přestože mnoha kanály měli tuto adresu k dispozici 6) (částečně prokázáno) Nebyly zveřejněny výhrady Petra Cibulky a prohlášení jeho Pravého bloku 7) (prokázáno) Protože předseda KAN Pavel Holba na povolební schůzi zveřejnil informace o tom, že kampaň Děkujeme, odejdete! byla manipulována zaplacením částky v řádech milionů třem vlivovým mediálním agenturám, jde o jeden z důkazů, že jde o hnutí manipulované a někým kontrolované - toto hnutí pak spolusvolávalo manifestace např. v Ostravě a myslím, že i v Praze. Tím je třeba označit za manipulované a částečně kontrolované i tyto manifestace 8) (prokázáno) Je prokázáno, že některé osoby, které byly uměle a nedemokraticky nasazeny k "vedení" akcí v rámci původního neregistrovaného hnutí Děkujeme, odejděte!, a to proti již existujícím autentickým vůdcům, byly zapojeny i do akce televizního procesu a v některých městech je koordinovali. V Ostravě se jedná například o pana Kaletu. Tím je třeba vyslovit podezření z manipulace i pro tyto akce - např. ostravskou a pražské manifestace. 9) (částečně prokázáno) Je prokázáno, že P. Čundrlík, který získal přízeň revolucionářů a vystupuje v roli jejich a snad i odborového právního poradce je totožný s osobou, která na význačné pardubické schůzi hnutí Demokratická iniciativa občanů (jedno z dceřinných hnutí DO) nabídla své právnické služby. Již tenkrát bylo vysloveno více osobami podezření, že jeho nezišná pomoc zavání pokusem o infiltraci a že jeho chování nepůsobí autenticky. Je pozoruhodné, že nyní tohoto pána média snímají častěji než vlastní revolucionáře. Je to pozoruhodné tím více, že pan Pohanka, který se systematicky účastnil všech klíčových jednání kolem DO a DIO a který do Pardubic pana Čundrlíka přivedl, tenkrát sám podobným způsobem ovládl klíčové mediální kontakty v rámci DIO a vystupoval v rozhovorech místo původních aktivistů. Podobnou blokaci v rámci někdejšího hnutí DO způsobil např. i uvedený pan Kaleta v Ostravě. Není prokázáno, že by uvedené tři osoby vyhledávali klíčové mediální kontakty z bočních úmyslů či na něčí příkaz ani že by ochota médií snímat právě tyto tři osoby častěji než ostatní aktivisty byla někým řízená, i když to tak někdy vypadalo. 1O) (Částečně prokázáno) Je prokázáno, že původní hnutí DO preferovalo do čela regionálních koordinátorů vedoucí aktivisty listopadového převratu v roce 1989. Současně je prokázáno, že asi 50% čelních aktivistů včetně členů okresních výborů OF a VPN a vyšších funkcionářů bylo agenty StB. Současně je prokázáno, že mnozí z těchto listopadových aktivistů, kteří v rámci iniciativy Děkujeme, odejděte! kritizovali režim a jeho představitele. patří ke kruhům, které z tohoto režimu dobře profitují (profitovali) a že tento režim přímo či nepřímo pomáhali udržovat. Exemplárním příkladem je pan Ježek, bývalý ředitel Českého rozhlasu a poslanec, kterého během jeho kariéry nikdo nic revolučního nebo zvlášť přínosného říci neslyšel. 11) (Prokázáno) Je prokázáno, že k mikrofonu např. v Praze nebyli vpuštěni někteří umělci, politici a řečníci, kteří k věci mají evidentně co říci, a to pod různými záminkami. Blíže v příloze např. informace od p. Cibulky. Je také známo, že nebyl stanoven průhledný a demokratický způsob rozhodování o tom, kdo k mikrofonu půjde a kdo ne. Do určité doby někteří např. politikové k mikrofonu mohli a někteří ne. Teprve od určitého dne k mikrofonům nemohli politikové žádní. 12) (Prokázáno) Dosvědčuji, že členka stávkového výboru televizni stávky v Ostravě, která četla zásadní projev k účastníkům ostravské manifestace minulý týden, po zkončení projevu na dotaz, zda mi může sdělit osobní stanovisko k průběhu ostravské stávky řekla doslova: "Já jsem na to moc malý pán, zavedu Vás k někomu jinému." "To nemyslíte vážně," řekl jsem, právě jste mluvila ke 2 000 lidí a všichni si mysleli, že sdělujete i svůj názor, a teď mi říkáte, že k tomu nemáte co říci? Myslel jsem, že účastnící ostravské stávky vědí za co a proč stávkují!" Teprve po opakovaném naléhání mi na sebe dala kontakt. Po telefonu mi sdělila, že ostravský management pracuje dobře a že oni necítí potřebu v ostravském studiu ČT cokoli měnit. Její chování na manifestaci považuji za významný signál neautenticity. Nelze však prokázat, že by sloužila něčí manipulaci vědomě. Ostravské studio tvoří nepochybně v celé kauze samostatnou část. Již v komunistických dobách tvořilo ostravské studio samostatný ostrov, jednu rodinku pospojovanou osobními vztahy a korupcí, jednu samostatnou televizní mafii, ktera zarlive strezila sve mocenske a personalni teritorium. Dnes ma take ostravske studio nejdale ze vsech ostatnich k nejake revoluci - proc by se pripravovali o tepla mistecka a o sve kamarady? Staci, ze si vsichni jako jeden muz pripnou revoluční trikolóru a z postbolševických zpravodajských manipulátorů tu máme ráze revoluční výkvět, stejným zázrakem, jakým se z mnoha televizních rudých mozků stali ze dne na den v roce 1989 nositelé něžné revoluce a nových světlých zítřků. Pokud si dobře pamatuji, první, kdo si např. v bratislavské televizi připnul trikolóru byl největší stalinista v Mlýnské dolině, starý komunistický kocour se zelenýma očima, šéfredaktor zpravodajství Síleš. Sice ho z televize vyhodili, ale podle připraveného "revolučního" scénáře dostal automaticky místo v jiné bratislavské výškové budově, v redakci Pravdy. Estébáci, kteří se tenkrát na Slovensku i v Čechách vydávali za něžné revolucionáře jsou v našich bratrských televizích a v politice a hospodářské oblasti dodnes. Mnozí takoví revolucionáři vystupují i v dnešní televizní kauze. Zajímalo by mě například, zda je telerevolucionářka Buzková totožná s Buzkovou z Cibulkových historií a experty prověřených seznamů. 13) (Z jiných zdrojů) Předpokládám, že o subjektech, které mají snahu televizní kauzu manipulovat pojednává analýza k danému problému v posledních Necenzurovaných novinách Petra Cibulky. Zatím jsem ji nečetl, abych nebyl ovlivněn. Doporučuji koupit. 14) (castecne potvrzeno) O tom, ze manipulace i na strane nekterych vzbourencu jsou vykonavany s vedomim casti ODS by v pripade jednoznacneho potvrzeni svedcil fakt, ze nekteri poslanci ODS nepozili ve svych senatnich filipikach proti povstalcum zadne skutecne zavazne informace, o kterych museli vedet prinejmensim tolik, co se dnes povida mezi vrabci , a naopak, ze pozili "vypady" ktere byly ocividne slabe, nebo (nejspis vedome) mylne. Vzorovym predstavenim v tomto duchu bylo vystoupeni poslance Tlusteho, jehoz namitky byly tak diletantske, ze je musel chte-nechte demontovat na miste ministr kultury Dostal, a to presto, ze je osobou jednajici casto stejne neprijatelne jako nejkriklavejsi pripady CSSD A ODS. Typickym prikladem bylo uvedeni "skandalni" zalezitosti kolem financovani vytvaby televizniho "rohliku" pres "firmu pana reditele CT". Kdyz podobny "utok" zopakovala o par dni pozdeji (!) v besede s poslancem Rumlem samotna jedna "revolucionarka", neveril jsem jiz vlastnim ocim! 15) (Z jiných zdrojů) Nejen domácí autoři si všimli toho, že telerevoluce nese známky něčí režie (ještě pozoruhodnější je, že režie protestu Děkujeme, odejděte! se tak velmi podobá režii televizniho protestu), a to bez ohledu na to, že většina aktivistů věří, že manipulováni nejsou a sami nikým vědomě nemanipulují. Dovolte mi, abych citoval z renomovaných novin Frankfurter Allgemeine Zeitung z článku, který dne 8. 1. 2001 publikoval pod názvem České ponaučení jejichpražský dopisovatel Carl Peter Schwarz (citaci použil jako první poslanec Zahradil). "Stávka televizních žurnalistů, obsazení studia, apely ani masové projevy nejsou nasměrovány proti totalitnímu režimu, nýbrž proti rozhodnutí, které učinili demokraticky zvolení poslanci a které je v souladu se zákonem. Ať už bylo rozhodnutí správné nebo chybné, ať pohnutky, které k němu vedly, čisté či nikoli, postup samotný byl naprosto legální. Jinak je tomu u odpůrců, kterým se prostřednictvím mobilizujícího působení televize a díky účasti odborů podařilo přivést do ulic na sto tisíc lidí. Jejich cíle mohou být úctyhodné a sympatické, ovšem metody, kterých používají k dosažení těchto cílů, takové nejsou. Obsazení studia je porušením zákona, divoká stávka novinářů je politicky motivována a mobilizace lidí v ulicích, která má vyvinout tlak na poslance, není v podmínkách parlamentní demokracie přiměřeným prostředkem k vyřešení sporu. ... "Dramaturgie událostí prozrazuje rukopis zkušeného divadelníka, který uvádí na scénu nové a nové variace téže hry. Hra se jmenuje Občanská společnost proti panování stran, a hlavními hrdiny jsou v ní pravdu milující, po svobodě žíznící novináři, intelektuálové, umělci, studenti, televizní producenti a odborářští šéfové. Ti všichni bojují proti stranickým politikům dychtícím po moci, kteří potlačují svobodu projevu a chtějí lidem ukrást duši, aby je mohli přeměnit v roboty na dálkové ovládání " Abychom však nezůstali jen u prověřování "čistoty záměrů" stávkujících, resp. některých osob, které moho stát v pozadí: Televizní kauza začala působit jako spolehlivý ukazatel morálního opotřebení našich politiků a mnohým dala na čelo nesmytelné razítko politické nepřijatelnosti směřující zásilku do politického důchodu. Jen namátkou podle mého vlastního pocitu jde o jména: Klaus, Buzková, Zeman, Ruml, Gross, Langer, Tlustý, ale i mnozí jiní. Doba je nyní více než kdy před tím zralá na hledání nových, neotřelých osobností. Nepromarněme šanci a hledejme mezi stávkujícími sympatické tváře. Je tam nepochybně řada lidí, kteří to mysleli dobře. Díky různým manipulátorům mezi nimi a kolem nich se však mezi nimi a veřejností začíná stavět hráz! Televizní kauza však poukázala také na kampaňovitost, tendenčnost a manipulovanost netelevizních médií. Cituji: "Poslední věc, o které bych se chtěl zmínit, je ta skutečnost, že nedošlo pouze k fatálnímu selhání České televize, ale došlo k fatálnímu selhání celé mediální sféry v České republice, která o konfliktu v České televizi měla - nebo alespoň to předpokládám - informovat objektivně a nezaujatě. Neříkám to, že bych si to myslel na základě nějakých neprokázaných faktů. Říkám to proto, že na štěstí existují agentury, které se zabývají mediálními analýzami, a jedna z těchto agentur, poměrně renomovaná agentura INOVACIO, zpracovala mediální analýzu všech nejdůležitějších deníků v České republice a způsobu jakým informovaly o kauze Česká televize. Ve stejném výtisku již zmíněného časopisu Týden je možnost se z čísly této agentury a s údaji, které uvádí, seznámit. Píše se tam, že v kauze Česká televize selhali novináři, a to nejen ti televizní na obou stranách sporu, ale i jejich kolegové v tištěných mediích a v rozhlase. Většinou rezignovali na objektivitu a podlehli emocím. Tento fakt dokládá analýza, jak už jsem řekl, této agentury, tří nejvlivnějších českých deníků - Mladé fronty dnes, Práva a Lidových novin." (poslanec Zahradil) I tu před nás staví doba úkol: obrodit mediální scénu v ČR jako celek. Televizní krize také dosvědčila, že dnešní demokratické instituty, parlament, stranický systém, ústava ani právní systém nejsou schopny zcela zabránit svému zneužití a získání absolutní moci jednou mocenskou skupinou a že je třeba jejich formální základy doplnit a změnit. A nakonec třeba dodat, že televizní krize nás poučila, že podobným krizím nelze zcela předejít jen změnou zákona a stranických stanov, pokud se nezmění lidé ve svém nitru lidé sami. Sestavil a komentoval Darius Nosreti