--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- CT-protest - neoficiální stránky
	Úvodní stránka Clanky Kontakty Portal ZVONU Politické linky Zpravodajské linky PRESSKARTEL AUDIOVIZE		DODATKY A PŘÍLOHY: VÝZVA JEDNOHO HLASU Lidé se shromáždili v ulicích, aby podpořili svobodu slova v České televizi, aby zmenšili manipulaci tímto médiem a jeho prostřednictvím, aby zamezili svévolné personální politice řízené politickými stranami, aby tyto principy podpořili v konkrétní podobě shodných požadavků krizového výboru, stávkového výboru, hnutí ČT - věc veřejná a televizních odborů. Lidé se však shromáždili v ulicích také z jiných důvodů: - Cítí, že politická arogance, politická manipulace s médii, bezpečnostním a právním systémem, významnými občanskými sdruženími, významnými podniky, bankovním sektorem a ekonomikou vůbec, s různými státními granty a příspěvky do různých oblastí života společnosti, jako i manipulace vlastními politickými stranami dávno přesáhla únosnou mez - Cítí, že se svoboda lidského jedince opět smrskla na jeho soukromý život a na rozhodování jen o něm samém, a to jen ve stále kratší perpektivě, že jeho podíl na spolurozhodování o věcech společnosti se stává zanedbatelným - Cítí, že bandy darebáků ovládly téměř beze zbytku tuto zemi, že s vědomím nebo přispěním mnoha politiků se odehrávají případy na pomezí organizovaného zločinu. Morální odpad však ovládl i ministerstva a něktré radnice, mnohé katedry a fakulty vysokých škol i mnohé školy střední, mnohé výzkumné ústavy, mnohé nemocnice a i některé církevní instituce, mnohé významné podniky, úřady a další instituce, mnohá významná občanská sdužení. Také mnohé významné soukromo-podnikatelské aktivity vzešly na půdě korupce a podvodu. - Cítí, že zvůle mnoha médií je podrobuje manipulacím, nebo spíše informačnímu a propagandistitckému terorismu plně srovnatelnému s praktikami minulého režimu - Cítí, že ani Česká televize, jako jeden z posledních, relativně svobodných ostrovů svobodného slova, není bez vážných nedostatků, byť bylo její zpravodajství a řízení často o stupínek svobodnější než u jiných médií, cítí, že za demonstrující mládeží a čestnými řadovými pracovníky se tu ukrývá řada zdiskreditovaných kádrů a profesionálních manipulátorů, kteří už ví, jak bez úhony přežít i tuhle revoltu, nebo jak jí dokonce využít ve svůj prospěch - Cítí, že oficiální, médii denně zviditelňovaná politická reprezentace, nestojí za zlámanou grešli, že z jejích slov čiší zpupnost a pokrytectví, že nevidí a nechtějí vidět skutečné problémy občana a člověka, naší země a celé planety, cítí, že lež o morálním odpadu, který nám vládne, je hlásána, a pravda o autentických osobnostech, moudrých a hrdinných postavách všedního dne je zamlčována, nebo jsou tito lidé a jejich iniciativy rovnou diskreditovány - Cítí, že splněním těch několika významných, ale dosahem omezených požadavků se zdaleka nenaplní důvody, pro něž vyšli do ulic, cítí, že zamést je třeba na hradě, na zámku i na radnici. Lidé si přejí, aby národ ze sebe vydal nové vůdce, novou spravedlnost a novou demokracii! Lidé chtějí, aby ve volbách měly všechny strany a kandidáti rovnou šanci, stejný prostor v médiích, stejné peníze na propagaci. Peníze těch dnešních stran a kandidátů nejsou vždy čisté. Proč by je tedy měly tyto peníze zvýhodňovat?! Proč by měla existovat pětiprocentni hranice, když téměř žádná strana nad pět procent nesplnila ani procento ze svých slibů? Lidé chtějí dotáhnout svou něžnou revoluci do konce! Nedivil bych se však, kdyby teď padla i nějaká něžná facka. Budou nám předhazovat, že šíříme nepokoj, ale to ONI vyvolali tuto krizi a toto napětí, to ONI vehnali národ do ulic, svou nepoučitelností, hluchotou a zaslepeností! To ONI nesou odpovědnost a ONI se ze svých činů budou zpovídat. Poslanecká sněmovna nám dala jasně najevo, že ignoruje hlas národa a vyzývá nás, abychom odvolali tento parlament a požadovali nové volby. Větší upozornění než desetitisíce občanů v ulicích jsme našim rádobyzástupcům poslat nemohli. Byli jsme příliš měkcí! Vytrvejme! A příliš nepočítejme s tím, že televizní vzbouřenci nás podpoří! Darius Nosreti, Ostrava, 18. 1. 2001 http://www.darius.cz/ct-protest ------------------------- Krotitelé "duchů" Den a noc strávené v Poslanecké sněmovně Motto: Milé kolegyně, vážení kolegové, chtěl bych v této složité situaci ocenit postoj poslaneckého klubu ODS, a protože se domnívám, že je noční hodina a jsme všichni unaveni, tak bych v rámci faktické poznámky, která se ale rozhodně nevztahuje k mému předřečníkovi - pouze pro uvolnění a odlehčení atmosféry - chtěl citovat jednu větu mého oblíbeného klasika, který se jmenuje Mark Twain. Můj oblíbený klasik napsal: "Achilovou patou hloupého člověka je hlava." Děkuji vám za pozornost. Miloš Zeman, předseda vlády 12. 1. 2001 ve 22:40 po soukromé schůzce s Václavem Klausem Dlouho trvající potlesk většiny sněmovny. Následovala znechucená reakce předsedy KDU-ČSL Jana Kasala NÁZOR I byl večer a bylo jitro, den první. (GEN 1,5) Na počátku mimořádného jednání Poslanecké sněmovny byly nečisté naděje jedněch, malověrnost a strach druhých. Mnoho silných a květnatých slov, mnoho dějinných předsevzetí. Pak následovalo několik generací očekávání, s neúprosnou pravidelností vytrvale zrazovaných a tupených. V dusné a rušné atmosféře handlu se rodil kompromis. Nevím, zda byl kompromisem dobrým, či špatným. Jedno ale vím jistě. Díky prvotnímu pochybení několika doposud ještě vůdčích osobností sociální demokracie byl bezectný. Ale přes tento kompromis, vynucený v nervózní a stresové atmosféře nepřetržité řady vyjednávání je nutno ocenit oněch 133 poslanců, kteří v závěrečném hlasování o mnoho hodin později zvedli ruku PRO a potvrdili tak vůli VĚTŠINY volených zástupců občanů České republiky. Vůli nepodvolit se intrikám, nátlaku a věrolomnosti, i kdyby byly maskovány ušlechtilými a líbivými slovy o demokracii a vládě lidu. Protože lid je něco víc než sebevětší náměstí či hrstka intrikánů nějaké koalice. Protože vůle občanů se v demokratické společnosti projevuje v orgánech občany zvolených a procedurami k tomu schválenými zákonem. Vůle zákonodárců se neprojevuje ve spacáku, ale ve sněmovně. Rozhodnutí sněmovny může uspokojit stávkující redaktory, kteří dosáhli splnění požadavků na odstoupení Rady a volby nové z návrhů, vzešlých z institucí občanské společnosti. Může uspokojit i občany, kteří teprve dnes vidí nezávislost a objektivitu redaktorů, zaujatých svým vlastním příběhem, svým vlastním hrdinstvím, svým vlastním osudem. Mohou posoudit, zda redaktoři budou objektivní a nestranní ve své vlastní věci. Neuspokojí ale asi ty politiky, kteří využili situace a připojením politických požadavků k požadavkům stávkujících chtěli dosáhnout monopolního obsazení pozic ve všech veřejnoprávních médiích, mimořádných voleb a pod tlakem "ulice" způsobit změnu mocenských poměrů v zemi. Ani fakt, že prezident považuje "dynamické a mladé" politiky čtyřkoalice za nadějné, či to, že politikům čtyřkoalice dalo svůj hlas ve volbách cca 8% obyvatel státu a ti tím získali za jásání Hradu většinu senátorů - tyto fakta nic nemění na tom, že preference čtyřkoaličních stran neustále oscilují u jednociferných čísel... Je otázka, jaký pohyb nastane nyní ve vládní straně - sociální demokracii. Během několika měsíců se bude konat sjezd ČSSD a ne nevýznamným tématem se dozajista stane chování jejích špiček a poslanců během této krize. Odpovědnost, síla a rozhodnost vystřídaly u některých z nich bojácnost a malomyslnost. Ochromení parlamentního klubu vypočítavostí předvolebních kalkulací znamená pro členskou základnu vážné varování už nyní. Vážné varování tváří v tvář ambicím na vytvoření dlouhodobého programu ČSSD, nové vize politiky pro nové století. Pokud v čele ČSSD budou stát lidé, jejichž srdce bude bít uprostřed hrudi či napravo, potká sociální demokracii osud "doplňkových" stran - bezvýznamná malost. Stalo se to už porevolučním socialistům, Dienstbierově vizi středové strany Svobodných demokratů, LSNS - národním socialistům , Wagnerově a Kocábově retro-vizi Politického klubu či Battěkovým Sociálním demokratům. Protože programová koalice sociálních demokratů s Unií svobody, KDU-ČSL, ale i ODA a DEU by zavedla ČSSD do slepé uličky. A o to v minulých dnech mimo jiné šlo. Nešlo o svobodu slova, ale o její opak. Nešlo o parlamentní demokracii, ale o její opak. Nešlo o občanskou společnost, ale o její opak. Doufejme, že zážitky z posledních týdnů byly poučením nejen pro stávkující, občany, ale i pro mnohé politiky. Doufejme, že rozbouřené myšlenky se uklidní a následovat bude odpovědná správa věcí veřejných ku prospěchu veřejnosti, odpovědná politika. Protože ona je podle řeckých klasiků věc veřejná, nikoliv televize. Štěpán Kotrba ------------------------------- Jeden projev: Vážené dámy, vážení pánové, projednáváme zde zprávu o situaci v České televizi, tedy řešíme problém, který je dle mého názoru ostudou politiků. Ano, ostudou politiků, protože ti svým konfliktním chováním a nedodržováním litery zákona o České televizi, celou tuto situaci zapříčinili. Ano, je to ostuda, protože nebýt zásadového postoje většiny zaměstnanců České televize, život by šel dál. Dál by se normalizoval, dál by byli odvoláváni nepohodlní redaktoři a ředitelé, dál by se situace vyvíjela směrem, který vyhovuje především ODS. Dříve se předním politikům ODS nelíbilo jednání moderátorů, nyní jsme zjistili, že největším problémem České televize, je její financování. Jsme svědky hry na strunu nízkých citů občanů, a stejně jako v minulosti Jakeš, hovoří o neúměrných honorářích v ČT. Cíl je jasný. Odpoutat pozornost od pravého smyslu změn ve vedení České televize. A proto nám se zanícením v hlase sděluje poslanec Ivan Langer, že zákon je pro něj nadevše. Ten poslanec Langer, který přísahal na dodržování Ústavy České republiky a přitom před několika týdny hlasoval ve sněmovně vědomě proti Ústavě, když se projednával zákon o České národní bance. Nic na tom nezmění různé právnické kličky, či vysvětlování některých poslanců, že zákon je sice v rozporu s Ústavou, ale přeci se připravuje novela. Jak jsem již říkal, smyslem celého mlžení ODS, kolem kauzy ČT, je odvracení pozornosti, od nevydařeného pokusu ovládnout toto médium. Ve středu na Václavském náměstní mnohokrát nevěřícně zaznělo - "oni si z nás občanů dělají srandu, oni zkoušejí, co jim ještě projde". Bohužel, občané dnes již hážou všechny politiky do jednoho pytle. Výsledkem je ohromné znechucení ve společnosti a nedůvěra v celou politickou scénu. Možná, že tohle znechucení občanů vyhovuje některé politické straně, která v nízké volební účasti a v případném ovládnutí veřejnoprávního média viděla svoji záchranu. Dnes tedy "sklízíme plody" politických her. Jsem přesvědčen, že u pana Hodače nejde o žádné manažerské chyby, ale o promyšlené kroky člověka, který si myslel, že získá větší politickou podporu. Dnes je ovšem překvapen razantním odporem nejen zaměstnanců České televize, ale i občanů České republiky. S tímto se ve scénáři jaksi nepočítalo, a proto je dnes, obrazně řečeno, v koutě. Proto nesmyslné a absurdní titulky na obrazovce televize. Když již hovořím o titulcích pana Hodače, část jednoho odcituji: "Vysílání těch, kteří odmítají autoritu legálního vedení ČT je protiprávní. Proto je právě nyní nevysíláme. K obvyklému pořadu se vrátíme po jeho skončení." Pan Hodač nám tímto textem říká, že ti, kteří nosí stužky ČT, tedy protestující, vysílají protiprávně. Jak je tedy možné, že protiprávně vysílají pouze zpravodajské relace ? Jak je možné, že panu Hodačovi a Radě ČT nevadí, že tito lidé vysílají zbývajících 95% pořadů České televize ? Vždyť stejní lidé, kteří pomáhají vzniku zpravodajství, celodenně pracují i při přípravě ostatních programů v České televizi. Důvod je prostý. Smyslem titulku není nic jiného než cenzura, která je podle Ústavy nepřípustná! Je také jasné, že zajištění vysílání celého programu není v silách nového vedení. Takže to vyřešíme šalamounsky. Nepohodlné zprávy zrušíme, ale jinak nám rebelanti, kteří pracují profesionálně a každodenně, nevadí! Neslyšel jsem slovo protestu od zastánců dodržování zákonů, když byl zákon jasně porušen například v případě úplného vypnutí České televize, či odpojení regionálního studia Ostrava, což je naprosto skandální věc. Proč neobjektivitu, lži a manipulaci, pánové a dámy z Rady ČT, nekritizujete ? Když generál Jaruzelský vyhlásil stanné právo v Polsku a potlačil svobodné odbory Soladarita, měl jsem jako občan severní Moravy možnost sledovat znormalizované zprávy. Stejný dojem získávám, když sleduji zprávy paní Bobošíkové a to v České republice žádné stanné právo není. Vážené dámy, vážení pánové, vážený předsedo rady ČT. Rada se svými kroky úplně zdiskreditovala a tedy bych očekával, že odstoupí. Bohužel, přiznat chybu a odstoupit z funkce, vzdát se ministerského křesla či poslaneckého mandátu je v ČR neobvyklé a proto se Vám ani nedivím, že ve svých funkcích zůstáváte. Příkladu kolem sebe máte mnoho. Každopádně to vypadá tak, že nejen pan Hodač, paní Bobošíková, ale celá Rada si k vánocům nadělili hroší kůži. Jinak se Vaše chování nedá ani vysvětlit. Na začátku jsem hovořil o chybě politiků. Někdo má na vzniklé situaci vinu malou, někdo větší a někdo ji přímo zapříčinil. Přiznat chybu je správné a měla by následovat i omluva. Proto se omlouvám za sebe, ale i za ty politiky, kteří problém v České televizi cítí jako já. Děkuji za pozornost (Zdenek Koristka, US) ------------------------- Jiny projev: "... Mezi nimi zejména dvě (otázky) jsem již na jednání výboru označil jako hlavní. První z nich je kvalifikovanost a kompetentnost členů Rady České televize, a v souvislosti s tím také jejich ochota či neochota vykonávat bez podléhání vnějším tlakům důslednou kontrolu nad veřejnoprávní televizí. Druhou okolností je kvalita a efektivnost služeb České televize občanské veřejnosti, tedy to, zda a v jaké míře její vedení a zaměstnanci naplňují statut veřejnoprávního media. Fakta o nedostatcích, včetně problematického hospodaření a porušování statutu veřejnoprávního media, jsou zachycena v mnoha analýzách. Po prvé však tak naléhavě zaznívají hlasy o neprůhledném a nehospodárném nakládání s ohromnými prostředky z koncesionářských poplatků a z reklamy, a dokonce i podezření z korupce. Konflikt může být užitečný alespoň v tom, že poukázal na nutnost zabývat se také základní otázkou, totiž zda ohromné prostředky, kterými vedení televize disponuje a nakládá, neslouží v řadě případů skupinovým potřebám a zájmům, které jsou v přímém rozporu s veřejnoprávním posláním České televize. V této souvislosti je možné zaznamenat, že Česká televize nenaplňuje dostatečně jeden ze zásadních úkolů, a to poskytovat objektivní a vyvážené informace o názorové pluralitě na české politické scéně ke svobodnému utváření názorů. Dlouhodobé porušování zásad nestrannosti, vyváženosti a objektivnosti ve zpravodajstvích a publicistice České televize připomíná i odborná veřejnost. Podstatné odchylky od této základní povinnosti veřejnoprávního media byly v minulosti vysvětlovány různě. Někteří členové rad v konfrontaci s výsledky odborných expertiz tvrdili, že nelze určit, co je to objektivní a vyvážené informování. Povětšinou ale neplnění povinnosti podávat objektivní, vyvážené informace o názorové pluralitě samy rady omlouvaly údajnou neprofesionalitou a nevzdělaností televizních moderátorů. Důsledky tak svérázného plnění kontrolních povinností sklízí v těchto dnech současná Rada České televize, ale také Poslanecká sněmovna. Podle mého názoru je povinností Poslanecké sněmovny, aby odmítla výmluvy na nedostatek odbornosti a vzdělání zaměstnancůČeské televize. Pracovní i platové podmínky, které veřejnoprávní medium poskytuje svým zaměstnancům, jsou v porovnání s jinými sférami nadstandardní, výkony by tomu měly odpovídat. Nedopovídají-li, a způsob medializace sporu České televize s Radou České televize to názorně potvrdil, není to proto, že by profesionálové České televize informovat objektivně a vyváženě neuměli. Pro dosavadní praxi České televize často v minulosti zcela bez výhrad tolerovanou Radou České televize je nutné hledat jiné vysvětlení než nízkou profesionalitu. Střet zaměstnanců České televize s Radou České televize nelze zjednodušovat nebo mylně vykládat ideologickou frází boje dobra se zlem a demokracie s mocí. První si v uplynulých letech zvykli špatně plnit úlohu veřejnoprávního media, realizovat své zájmy a své vidění světa namísto nestranné služby veřejnosti a neohlížet se na etiku. To bylo možné a šlo snadno při nerespektování a často úplné absenci běžných mechanismů kontroly. Druzí si zvykli nekontrolovat a nevyžadovat po vedení České televize odpovědnost. Nebyli schopni vznášet alespoň minimální nároky. Nevyžadovali, aby pracovníci České televize si tu nečetnou, nesystematickou kritiku, která se objevovala, brali vážně. Také to je důvod, proč Rada České televize v očích zaměstnanců České televize ztratila autoritu a proč je mnohými z nich jako neschopná a nekompetentníotevřeně odmítána. Krize kolem České televize se délkou svého trvání a faktem, že stále rozrůstá, stala největší politickou krizí po roce 1989. Záměrně hovořím o politické krizi. V současné situaci se již nejednájen o kádrové obsazení České televize, jde o charakter dalšího politického vývoje. Pokud jde o vývoj v samotné České televizi, je jistě dobrým krokem, když jedna strana zákonně, a tedy řádně zvolená, ustoupila a přestala vyrábět svou verzi zpravodajství. Otázkou zůstává, zda to nebylo zejména proto, že o kvalitě a nestrannosti ani tohoto zpravodajství se nedalo hovořit. Vstřícný krok bych očekával i od druhé strany. Především však konstatuji, že stávkující redaktory zpravodajství také informují velice problematicky, mohu říci dokonce neobjektivně. Vykazují silnou tendenci k jednostrannosti. Jen mimochodem předpokládám, ževýzvy k účasti na včerejší demonstraci, které Česká televize vysílala již počátku týdne, jsou řádně nasmlouvány a řádně zaplaceny jako reklama. Pokud se snad vysílají zdarma, nevím, proč je veřejnoprávní medium v moci jedné občanské iniciativy - Česká televize, věc veřejná, jakým právem si skupinka lidí osobuje moc nad Českou televizí. ..." (poslanec Grebeníček) ------------------------ AMERICKÝ TISK: KRIZE A TAHANICE KOLEM ČT ZDALEKA NESKONČILY NEW YORK 12.ledna (zpravodaj ČTK) - Po týdnech protestů, parlamentních dohadů a černé obrazovky o vánočních svátcích ředitel české televize Jiří Hodač odstoupil, ale je jasné, že krize kolem televize a doprovodné politické tahanice zdaleka neskončily, napsal dnes deník The New York Times. Ve čtvrtek se na Václavském náměstí opět sešly desetitisíce lidí a požadovaly další hlavy z vrcholového televizního managementu a domáhaly se přijetí zákona, který by zajistil nezávislost státní televize, uvedl list s poukazem na požadavky, které na shromáždění vznesli zástupci revoltujících novinářů a známé osobnosti. Lidový hněv vzbuzují dva faktory - boj mezi dvěma Václavy, předsedou parlamentu Václavem Klausem a prezidentem Václavem Havlem, ale hlavně všeobecné zhnusení z dohody, kterou uzavřely před dvěma lety Klaus a jeho někdejší úhlavní nepřítel, nynější premiér Miloš Zeman. Dohoda totiž umožnila menšinové Zemanově vládě setrvat u moci a Klausovi a jeho konzervativní straně ODS propůjčila výhody a vliv, ale u mnoha Čechů přiživila podezření, že postkomunistická politika je dílem zákulisních dohod a intrik, konstatoval deník. Los Angeles Times připomíná, že stávka novinářů bude pokračovat, dokud neodstoupí všichni činitelé, které jmenoval do funkcí Hodač. Dnešní parlamentní diskuse o novele zákona o ČT bude podle listu bouřlivá a může vyústit v dočasnou parlamentní kontrolu nad televizí a jmenování prozatímního generálního ředitele. Konflikt upoutal hlavně pozornost Evropanů a mnozí Češi vyjádřili znepokojení, aby nepoškodil úsilí země o vstup do Evropské unie. "Většina pozorovatelů však argumentovala, že veřejné vystoupení na obranu nezávislé veřejněprávní televize potvrdilo českou oddanost demokracii," napsal list. Polští komentátoři dokonce poznamenali, že mnohé postkomunistické státy mají s udržením nezávislého televizního vysílání větší problémy než Češi. Polská veřejnoprávní televize prý prokazuje levicové sklony ve shodě s orientací prezidenta Aleksandera Kwaśniewského, protože v jejím čele stojí muž, který se podílel na organizování první Kwaśniewského předvolební kampaně. Poláci to považují za něco normálního a největší deníky se pozastavují jen nad tím, že na obrazovce je příliš mnoho sexu a násilí, citoval deník polské zdroje. Vlastimil Milý pz Na dvou stranách jedné mince Arogantní politici a odvážní vzbouřenci jako portrét české demokracie Společnost je rozdělena. Významná skupina politiků hledí s odporem na intelektuály, kteří nějak veřejně vystupují, a přitom je podezírá, že chtějí získat moc bez demokratických voleb. Vzdělanci na oplátku obviňují politiky z arogance a z neschopnosti naslouchat hlasu veřejnosti. Na první pohled neřešitelný konflikt, který se opakuje několikrát do roka, dnes v boji o nezávislost televize. Přitom mezi extrémy existuje zlatá střední cesta, vyzkoušená v dobách prezidenta Masaryka. Lid, který nevládne Občanské protesty na obranu České televize jsou dobré už proto, že se konají. Společnost, léta vychovávaná ve slepé poslušnosti k vrchnosti, se emancipuje, ať už žádá cokoli. Přesto je na místě otázka, kde jsou v demokraciích meze takového protestu. Nemůže být zcela bez pravidel, alespoň pokud platí zprofanovaná, ale přesto pravdivá fráze, že demokracie není anarchie. Veřejnost dnes bojuje, aby zabránila konkrétnímu brutálnímu pokusu ODS ovládnout veřejnoprávní televizi. To je bezpochyby zcela legitimní. O svá místa se politici bát nemusí, protože volání po politických změnách, zejména po zrušení opoziční smlouvy, která takový atak umožnila, se ozývá zatím jen okrajově. Pokud se ale krize bude protahovat, mohou se požadavky radikalizovat. Svého času to již vyzkoušely iniciativy Impuls 99 a zejména Děkujeme, odejděte. První z nich skrytě a ta druhá zcela otevřeně volaly po výměně vládních garnitur, přitom obě přehlížely, že se to může stát jen prostřednictvím svobodných voleb, ať už řádných či předčasných. Jak vůbec mohla být výzva Děkujeme, odejděte vyslyšena? Vládnoucí strany se snad měly zastydět nad svým mocenským paktem a vládu dobrovolně předat bývalým vůdcům listopadové revoluce? Měl snad prezident Václav Havel opět připravit nějakou Tošovského vládu, která by neměla většinu ve sněmovně, zato ale údajnou důvěru veřejnosti? Podobné představy vycházejí z omylu, na který upozornil již Karl Popper: moderní demokracie není vládou lidu, i když si tak říká. Lid a veřejnost ve skutečnosti pouze jednou za čtyři nebo pět let mohou své vládce vyměnit ve volbách, tedy bez krveprolití. Na náměstích a ulicích se vláda svrhává zpravidla jen v diktaturách. Tento postup lze použít i proti demokraticky zvolené vládě, která začne věznit své odpůrce a rušit volby. S výjimkou opravdových extremistů panuje shoda, že současná situace České republiky nic takového nevyžaduje, protože demokracie panuje nade vši pochybnost. Snad demokracie s prvky klientelismu a autoritářství, ale nikoli ještě demokracie klientská nebo autoritářská. ČSSD a ODS mají občas sklony diktovat zbytku společnosti s poukazem na svůj silný mandát ve sněmovně, ale ještě to nepřerostlo míru, kterou například stanovil Vladimír Mečiar na Slovensku. Pracujete pro veřejnost Vláda a její politici mají tedy v demokratické společnosti své místo, které by nikdo neměl příliš zbrkle zpochybňovat. Své místo v demokracii má ovšem i veřejnost a ti, kteří ji reprezentují. Pod pojmem veřejnost můžeme skrýt všechna sdružení, která vstupují do veřejného života, jejich elity, různé lobbistické skupiny a také média. Jaký je jejich úkol? Hlasití příznivci vládnoucích stran je obvykle označují za samozvance, hodlající obsadit důležité funkce, aniž by prošli volební soutěží. Nedá se říci, že by zcela neměli pravdu. Iniciativy jako Impuls 99 a Děkujeme, odejděte velmi záhy ztratily počáteční elán také proto, že někteří jejich nejaktivnější protagonisté ucítili, že z členství žádné výhody a funkce neplynou. Vystoupit na náměstí s jednoduchým heslem a kritizovat mocné je snadné, pokud se vystihne vhodná příležitost. Skutečným úkolem nepolitické veřejnosti je ale kontrolovat moc a trpělivě odhalovat její chyby. Mimo jiné i proto, aby se všichni mohli kvalifikovaně rozhodovat ve volbách. To spíše než velká slova vyžaduje poctivou, drobnou práci. Koneckonců právě tato kontrola je politikům proti srsti víc, než protestní manifestace. Politické důsledky bouří, jako jsou současné boje na obranu ČT, totiž dokážou překonat -- mohou se obrátit k anonymním voličům, kteří nejvýš přijdou k volbám jednou za čtyři roky a o politiku se jinak nezajímají. Více informovaní a viditelnější aktivisté jsou pro ně daleko obtížnějším partnerem, protože překážejí jejich každodennímu vládnutí, které vždy není jen ve službách celé společnosti. Obě strany mají pravdu Obě strany sporu si dnes nerozumí, a proto je vláda tak arogantní a její kritici tak radikální, že čas od času zaplní nějaké náměstí. Politici obviňují zástupce veřejnosti z pohrdání politikou a snahy mít moc bez voleb. Přitom ale zpochybňují právo nepolitiků vést kvalifikovanou diskusi a štítivě odmítají svou povinnost takové diskusi naslouchat. Veřejné elity si zase stěžují, že s nimi mocní straníci nechtějí mluvit. A protože přehlížejí jejich oprávněnou kritiku, bylo by nejlepší, kdyby odešli. Obě strany mají jen část pravdy. Politici byli skutečně zvoleni a není možné zpochybňovat jejich právo vládnout až do příštích voleb. Veřejnost je však může kontrolovat a oni by se tomu neměli bránit. T. G. Masaryk tvrdil, že demokracie je především diskuse. Tento názor nepolemizuje s Popperovou poučkou, spíše říká, že jedním z pravidel nutných k provozu demokracie by se měla stát veřejná diskuse. Jednak by zabránila mocným zneužívat své postavení s důvěrou, že příští volby zase nějak zmanipulují, jednak by předešla výbuchům nespokojenosti, když někdo odhalí zvlášť temné záměry vládců. Diskuse zatím nefunguje. Svědčí o tom vzpomínka, jak byl premiér Klaus, kterého se nikdo neodvážil do očí kritizovat, svými ministry svržen během zahraniční cesty. Svědčí o tom i historie s Českou televizí: nikomu příliš nevadilo, když se každou chvíli měnili ředitelé a do televizních rad a vedení ČT se dosazovali diletanti. Až Zemanův a Klausův pokus ovládnout televizi úplně vzbudil masové protesty. Cesta k demokratické diskusi bude ještě bolestná. Je ale pravda, že třeba dosavadní uměřenost televizních vzbouřenců, kteří dosud nežádají hlavy šéfa sněmovny ani premiéra, a naopak se snaží s těmi rozumnějšími politiky vyjednávat, patří k dobrým začátkům. Radko Kubičko Autor je komentátorem ČRo-6 -- Rádia Svobodná Evropa. Napsáno pro Svobodnou Evropu a Respekt v rámci cyklu Dnešek. (Z oficiálních stránek ct - vec verejna) --------------------------- Novela zákona o ČT schválena PRAHA 13. ledna (ČTK) - Poslanecká sněmovna dnes časně ráno schválila novelu zákona o České televizi (ČT) ve znění, které by jí mělo umožnit, aby dočasně převzala pravomoci Rady ČT a zvolila prozatímního ředitele veřejnoprávní televize. Schválená verze novely rovněž počítá s tím, že Radu ČT bude i v budoucnu volit jen sněmovna, ačkoli čtyřkoalice požadovala, aby se poslanci o tuto pravomoc podělili minimálně se Senátem. Novelu v závěrečném hlasování podpořilo 133 ze 194 přítomných poslanců. Předlohu posoudí ještě Senát a prezident. Uvedená legislativní úprava byla schválena hlasy poslanců ČSSD a ODS. Původně se přitom zdálo, že lidovci a unionisté se dokáží se sociální demokracií domluvit na rozdělení volby rady mezi sněmovnu a Senát. Cestu k přijetí novely by v takovém případě otevřelo momentální spojenectví čtyřkoalice a ČSSD. Novela předpokládá, že sněmovna bude mít část pravomocí Rady ČT do doby, než zvolí aspoň deset z patnácti nových radních, což bude zřejmě trvat měsíce. To, kdy budou poslanci vybírat prozatímního ředitele Kavčích hor, nyní záleží mimo jiné na tom, jak se s novelou vypořádá Senát a prezident. Například Miloslav Kučera (ČSSD) však ČTK řekl, že podle něj by poslanci mohli k volbě prozatímního šéfa ČT přikročit na schůzi, která začne 23. ledna. Novela počítá s tím, že členy rady už nebudou sněmovně navrhovat politické strany, ale různé organizace, které mají co nejlépe odrážet názory občanské společnosti. To má televizní radu odpolitizovat. Skeptici z řad poslanců však již nyní tvrdí, že pokud se strana rozhodne navrhnout někoho prostřednictvím nějaké nepolitické organizace, způsob, jak to udělat, si najde. V nočním nepřehledném hlasování o desítkách pozměňovacích návrhů jich poslanci nakonec většinu zamítli. Neschválili tak mimo jiné návrhy poslanců ODS, aby nominace na členy rady mohli podávat všichni občané, nebo aby lidé radní přímo volili. Sněmovna naopak schválila ustanovení, podle nějž by se třetina rady měla po dvou letech obměňovat. Podle dostupných informací se do novely na návrh zástupců ODS dostalo i několik dalších změn - radní by například měli splňovat požadavky lustračního zákona, další část novely předpokládá, že sněmovna by měla schválit kodex ČT. Na veřejnoprávní televizi by se podle poslanců také měl vztahovat zákon o veřejných zakázkách. Sněmovna v samém závěru svého osmnáctihodinového zasedání neschválila návrhy usnesení, které měly směřovat k odchodu ministra kultury Pavla Dostála z funkce. Jejich autor Vojtěch Filip (KSČM) uvedl, že Dostál krizi v ČT nezvládl. Dolní komora měla původně ve stavu legislativní nouze jednat nejen o novele zákona o ČT, ale také o předloze novely zákona o Českém rozhlase. Poslanci se však rozhodli, že "rozhlasovou" novelou se budou zabývat až v běžném jednacím režimu.