| --------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- CT-protest - neoficiální stránky |
|||
| Úvodní stránka Clanky Kontakty Portal ZVONU Politické linky Zpravodajské linky PRESSKARTEL AUDIOVIZE |
ÚCET V POLOCASE DODATKY 2 Jan Čulík (in Britské listy) * Jmenování Jiřího Hodače Radou ČT je právně platné, avšak bylo extrémně neobratné * Bobošíková vysílá stejnou propagandu jako vzbouřenci - veřejnoprávní televizní zpravodajství v minulých dnech zaniklo * Rozhodování Rady ČT nebylo motivováno politickým tlakem ODS, bylo však necitlivé a procedurálně nekompetentní * Před neinformovanou českou veřejností byl proměněn interní pracovněprávní spor ve virtuální realitu "politického konfliktu" * Chce vůbec česká společnost nezávislé televizní zpravodajství, pracující vyváženě s kritickým odstupem, ví, co to je dobrá televizní žurnalistika, anebo si přeje propagandu ve prospěch Čtyřkoalice či jiné strany? * Vzbouřencům skandujícím "Svobodu!" šlo vždy o to, aby mohli zacházet s ČT jako s vlastním soukromým majetkem - nelíbí-li se mi jmenovaný šéf, rezignuji * Vzbouřenci efektivně využili ve své pracovněprávní věci občanských antipatií vůči opoziční smlouvě ve svůj prospěch a pracovněprávní spor proměnili v politickou krizi * Krize využila Unie svobody k výraznému posílení své popularity - US proměnila televizní vzbouřence ve svá politická rukojmí * Manipulativní vysílání vzbouřenců i Jany Bobošíkové zdiskreditovalo jejich pověst jako novinářů * Vezměte vidle a vyžeňte prosím z Kavčích Hor obě strany Nynější, nyní už politická krize kolem České televize vyvolává vážné otázky o samé podstatě demokracie: Nakolik je legitimní demokratické rozhodování občanů, pokud není založeno na faktech, ale je jen důsledkem emociální manipulace? Vznikla vážná krize české televizní žurnalistiky. Vzbouřenci využívají emocionálních nacionalistických symbolů (stužky s národními barvami, zpěv oblíbené písně TGM, podpory populárních televizních osobností) k získání podpory pro svou kauzu, aniž by kdy došlo k racionální a nezávislé diskusi o podstatě krize v České televizi. Veřejnost, která vzbouřence na základě několika dní propagandistického vysílání ve prospěch jejich kauzy podporuje, nemá základní informace. Reaguje pavlovovskými reflexy na emotivní hesla o svobodě a demokracii - vzbouřenci chytře využili frustrace veřejnosti z opoziční smlouvy. Podstata konfliktu a problémů České televize, které Britské listy mapují podrobně už dva roky, je však jiná. Máme-li zaujmout kompetentní stanovisko, musíme znát fakta. Dovolte, abychom stručně shrnuli, jak došlo k tomuto konfliktu. * V prosinci 1999 předčasně rezignoval na svou funkci tehdejší ředitel ČT Jakub Puchalský, když ztratil podporu Rady ČT. Hlavním důvodem byla frustrace příslušníků filmových a televizních svazů, kteří se obávali, že Puchalský způsobí v oblasti zábavné a kulturní televizní tvorby chaos. Puchalský se ani nepokusil o reformu zakonzervovaného, nepříliš kvalitního zpravodajství České televize, které zůstalo ve stejné neprofesionální podobě, v jaké ho zanechal Ivan Kytka, který byl po sedmi týdnech donucen rezignovat na funkci šéfa zpravodajské redakce v květnu 1998. Kytku tehdy redakce zpravodajství obvinila z neprofesionality, ale také z údajných politických vazeb na ČSSD. (Toto druhé obvinění rychle stáhla, když se ukázalo, že spiklence v redakci zpravodajství ČT už tehdy podpoří poslanec a budoucí ministr kultury ČSSD Pavel Dostál.) * Jak na to poukázal v jedné ze svých analýz ekonom Lubomír Mlčoch, v posledním desetiletí komunistického režimu vedli ředitelé státních podniků své firmy, jako by byly v jejich soukromém vlastnictví. Neformálně si je zprivatizovali dávno před pádem komunismu. Totéž učinilo s redakcí zpravodajství ČT její osazenstvo. Českou televizi si navykli používat jako prostředku k vyjadřování vlastních názorů a prosazování vlastních cílů. Dobře nechápali a nikdy nerealizovali princip novinářské nezávislosti a profesionální nestrannosti, ani kritického odstupu od zpracovávaných témat. Novináři v ČT jsou veskrze mladí a nepříliš dobře kvalifikovaní. Redakce zpravodajství České televize projevovala tendenci stranit Unii svobody. Projevilo se to mimo jiné i nekritickou podporou redakce zpravodajství hnutí Děkujeme, odejděte na podzim r. 1999. * Po odvolání Jakuba Puchalského jmenovala rychle Rada ČT, jejímž šéfem byl Jan Jirák, ředitelem ČT právníka Dušana Chmelíčka. Své funkce se ujal od 1. února 2000. Jirákovu radu parlament pak rozpustil. * Britské listy od začátku roku 2000 varovaly, že bude-li nová Rada České televize jmenována na základě přání politických stran, bude její autorita ochromena. Navrhovaly, aby Radu ČT jmenovaly - tak jako v Německu či v jiných zemích - kromě politických stran i představitelé církví, univerzit a dalších nepolitických organizací. BL argumentovaly, že by měl být nejprve tímto způsobem pozměněn zákon, a teprve pak měla být volena nová Rada ČT. Tento názor se z Britských listů rozšířil českými sdělovacími prostředky, avšak politické strany ho nerespektovaly a parlament zvolil novou Radu ČT znovu na základě čistě partajně politických principů. Nyní jistě politikové litují, jak destruktivně zapůsobil nedostatek autority Rady ČT jen o pouhých několik měsíců později. * Britské listy od samého začátku sledovaly práci nové Rady ČT velmi podrobně. Byly v těsném, kritickém kontaktu s jejími členy, osobami, jak se tehdy zdálo, najmenovanými politickými stranami zejména pro svou nevýraznost a ovlivnitelnost. Zanedlouho se však ukázalo, že několik málo energických členů Rady ČT (zejména Jana Dědečková, podnikatelka z mimopražského prostředí, bez přímých vazeb na pražské mediální a politické kruhy) se vymklo přímé kontrole politických stran a usiluje - např. Jana Dědečková jistě na základě filozofie ODS, nikoliv však v důsledku diktátu stranických šéfů - neúplatně o zlepšení situace v ČT. * Je však možné vnucovat české veřejnosti kvalitní televizní zpravodajství, když ta společnost s ním nemá zkušenosti a je spokojena s druhořadou propagandistickou prací mladých "novinářů" bez profesionálního zázemí? Je možno společnost nutit k něčemu, co nezná a čím si sama dosud neprošla na základě vlastní zkušenosti? Je také možné, že étos české společnosti bude jiný a v české společnosti nikdy nevznikne kvalitní kritická žurnalistika jako "hlídací pes demokracie", která má silnou tradici v některých anglosaských zemích. Možná nelze tuto slavnou anglosaskou tradici neústrojně vnucovat české společnosti. * Rada ČT pod vedením Jany Dědečkové kritizovala především podřadné zpravodajství České televize a neprůhlednost finančních toků. Požadovala od ředitele ČT Dušana Chmelíčka průhlednost ve financování ČT. Zjistila (BL průběžně získávaly informace z jednotlivých jednání Rady), že je ředitel ČT Chmelíček v této věci zcela nekooperativní. Chmelíček také neplnil vlastní projekt, na jehož základě byl jmenován do své funkce. Rada ČT se nakonec drtivou většinou rozhodla Chmelíčka z ředitelské funkce odvolat z několika důvodů: * neprůhlednost interního financování ČT, podle zpráv docházelo (Jana Dědečková) při zadávání televizních projektů až k padesátiprocentním úplatkům (tzv. "vratkám"). Kolos ČT poskytoval výhodné a netransparentní zaměstnání příslušníkům rozsáhlé obce soukromých televizních výrobců a podnikatelů. Nebylo jasné, na jakém základě a jak efektivně jsou jim rozdělovány finance. Radě se nepodařilo přimět ředitele ČT, aby tyto skutečnosti začal zprůhledňovat. * Dušan Chmelíček se zdiskreditoval svými vazbami na šéfa společnosti Sazka Aleše Hušáka a s jeho souhlasem se pokusil potlačit vysílání kritické reportáže ostravského studia Klekánice o této společnosti. * Chmelíček se nepokusil o reformu redakce zpravodajství ČT. Od odchodu Ivana Kytky, který se v roce 1998 - možná příliš razantně - pokusil o profesionalizaci zpravodajství ČT, se nikdo neodvážil zvnějšku zasáhnout do redakce zpravodajství ČT, která se stala samostatným hájemstvím redaktorů zpravodajství. Hned po jmenování Dušana Chmelíčka se někteří činitelé redakce zpravodajství pokusili o obdobnou revoltu jakou zorganizovali nyní koncem prosince 2000, avšak tehdy je Unie svobody ještě nepodpořila - nepodařilo se tehdy pracovněprávní protesty přenést na politickou rovinu. Dušan Chmelíček se však posléze neodvážil do prostředí srozuměných přátel v redakci zpravodajství příliš zasáhnout, a tak byl klid. Neúspěšně se pokusil nadřadit redakci zpravodajství Jiřího Hodače, ale experiment v létě 2000 brzo skončil rychlým Hodačovým odchodem. Chmelíček se pokoušel v České televizi situaci "stabilizovat" i v jiných oblastech. Stabilizaci statu quo (nenarušování lukrativní výroby zábavných pořadů a filmů) od něho poslední dobou očekávali i výrobci těchto pořadů a filmů. Proto byli nemile překvapeni a protestovali, když "lidová" Rada České televize Chmelíčka v polovině prosince odvolala. * Při jmenování nového šéfa České televize se Rada České televize dopustila několika silně nediplomatických chyb. Věděla dobře, že odvolání Dušana Chmelíčka a jakýkoliv tlak na zprůhlednění finančních toků z ČT a na profesionalizaci zpravodajství vyvolá v České televizi mezi těmi, kdo měli výhody z existujícího statu quo, obrovský odpor. Jedinou možnou metodou, jak dosáhnout reformy a strukturu ČT přivést do moderního věku, mohli být: * jmenovat dočasného ředitele (např. Ladislava Palusku, aby nemohl Dušan Chmelíček ve funkci proti Radě dál intrikovat) * počkat, až se zuřivé protesty zastánců statu quo vyčerpají * někdy na polovinu ledna zorganizovat trojkolový, veřejný výběr uchazečů na místo ředitele ČT. Povinnou součástí konkursu by bylo předložení projektů pro další rozvoj ČT, které by uchazeči v konkursu museli obhájit ve veřejném slyšení. Navzdory očekávaným protestům z ČT by takto vzešlý nový ředitel ČT byl pro českou veřejnost přijatelný. Případní vzbouřenci z ČT by veřejnost nepřesvědčili, že "svoboda projevu je ohrožena". * Z politických důvodů a z důvodů vlastní nekompetentnosti se Rada touto cestou nedala. Výrazným favoritem byla bývalá ředitelka Primy Kateřina Fričová, se silným profesionálním zázemím. Její jmenování by zřejmě bylo rozumným řešením. V Radě se však proti ní postavili stoupenci Petry Buzkové a zablokovali její jmenování. Buzková totiž dobře věděla, že pokud se na místo generálního ředitele ČT dostane Fričová, bude učiněna přítrž tomu, aby se Buzková mohla beztrestně na obrazovce ČT sebeinzerovat. * Rada tedy dospěla ke kompromisnímu a zřejmě nekompetentnímu rozhodnutí jmenovat generálním ředitelem ČT Jiřího Hodače. Podobně jako Ivan Kytka, Hodač se dostal v létě 2000 do přímého střetu s většinou členů zakonzervované redakce zpravodajství. Argument jejich členů, že je Hodač neschopný manažer, je nutno brát s rezervou: do značné míry je to účelový argument: redakce zpravodajství ČT by tak reagovala na každého nového příchozího. Jenže i Britské listy měly s Jiřím Hodačem relativně špatné zkušenosti a totéž potvrzují informace z české sekce BBC, kde Hodač řadu let pracoval. * Jmenování Jiřího Hodače ředitelem ČT je legální. I když by bývalo moudré vypsat podrobný konkurs, jak jsme ho charakterizovali výše, zákon to Radě ČT neukládá. Rozhodnutí jmenovat Jiřího Hodače však bylo nalitím benzínu do ohně nespokojenosti, jak argumentuje Nikolaj Savický. Václav Žák připomíná už řadu měsíců, že velkou "socialistickou" organizaci, založenou na tradičním, interním neformálním étosu, nelze reformovat zvenčí radikálními kroky, z nichž je zjevné, že ohrozí existenci určitého počtu zaměstnanců. Jmenovat Jiřího Hodače bylo to velmi nediplomatické rozhodnutí. Jmenovaný ředitel musí mít do určité míry souhlas zaměstnanců. To Rada ČT odmítla respektovat. * Redakci zpravodajství ČT bylo odvolání Dušana Chmelíčka z rozhodnutí Rady ČT v podstatě jedno, až do doby, kdy se dověděli, že šéfem televize byl jmenován Jiří Hodač, kterého považuje skoro celá redakce za úhlavního nepřítele. Redakce zpravodajství se přidala k nespokojencům z jiných částí České televize a stala se katalyzátorem protestů, které manipulativním způsobem interpretovala jako "boj za svobodu projevu". Ve skutečnosti je to boj redaktorů za to, mít i nadále zpravodajství ČT v osobním vlastnictví. Obvinění, že jde o pokus ODS ovládnout Českou televizi, je nepřesvědčivé - rozhodování Rady ČT bylo mimoběžné přáním stranických sekretariátů a ODS silně uškodilo. Ivan Langer už jednou předtím kritizoval Janu Dědečkovou, že svým rozhodováním a veřejným vystupováním "škodí straně". Ústředí ODS je příliš politicky zkušené na to, aby učinilo takovouto chybu a dalo takto obrovskou šanci Unii svobody zlepšit si volební podporu na úkor právě ODS. Jak o víkendu napsal Tomáš Pecina, nejvíce v současnosti nenávidí Václav Klaus bezpochyby Janu Dědečkovou a Janu Bobošíkovou. * Vážně diskreditujícím krokem Jiřího Hodače, o jehož kompetenci existují pochybnosti, bylo to, že jmenoval do vedení ČT Zdeňka Drahoše, šéfa brněnské pobočky ČT, kterého velmi přesvědčivě obvinila analýza Chmelíčkova vedení ČT z korupce. * Redakce zpravodajství nikdy nedodržovala principy kriticky nestranné a objektivní novinářské práce. Po jmenování Jiřího Hodače si redakce zpravodajství ukradla zpravodajské relace České televize a učinila z nich bezostyšnou propagandu ve své věci. Do toho zaangažovala i populární herce a režiséry. Geniálním tahem bylo při těchto protestech využít antipatie veřejnosti vůči opoziční smlouvě. Tak se k protestům přidali v dobré víře i mnozí, o poměrech v České televizi zcela neinformovaní čeští "intelektuálové". Někdy měla propaganda vzbouřenců v ČT docela směšný průběh. Tak Jiří Dienstbier například argumentoval v jednom diskusním pořadu ČT, že se musí zamezit tomu, aby se ČT stala platformou politiků. Cožpak on sám není politik? Takovéto rozpory spadly v iracionální atmosféře, kdy se zpívala Modlitba Marty Kubišové či oblíbená píseň TGM Ach, synku, synku, zcela pod stůl. * K Jiřímu Hodačovi v obklíčení se přidala Jana Bobošíková, z minulosti známá jako profesionální a nestranná novinářka, která se však v minulých dvou letech angažovala dost silně ve prospěch ODS. Vzbouřenci využili i mírné vazby Jiřího Hodače na ODS k jeho diskreditaci. Vážnější je, jak napsal Tomáš Pecina v Britských listech, že podle informací ze dvou nezávislých zdrojů byl Jiří Hodač v sedmdesátých letech politicky zdiskreditován a mohl by nyní za to být politiky vydírán. * Jakmile se však novému vedení podařilo dostat do vysílání svůj terestrický signál, ani Jana Bobošíková nerespektovala principy kritického odstupu od zpracovávaného tématu a začala vysílat protivzbouřeneckou propagandu. * Vysíláním propagandistického zpravodajství ve své věci zcela přišlo o profesionální novinářskou integritu osazenstvo dosavadní redakce zpravodajství ČT i , obáváme se, Jana Bobošíková. Mezi oběma stranami vládne mediální válka a obětí je pravda. * Unie svobody vycítila obrovskou politickou příležitost a bude využívat kauzy vzbouřeneckých novinářů, jedoucích na vzedmuté vlně nacionalismu a údajného "boje za demokracii" k posílení vlastních volebních preferencí. Neinformovaná česká veřejnost se jistě za tuto stranu bez politického programu v důsledku její emocionální manipulace postaví v plné síle. * Není jasné, jaké je řešení. Situace je zoufalá. Propagandistickým vysíláním se zdiskreditovali i vzbouřenci i Jana Bobošíková. Je nemyslitelné, že by účastníci tohoto mediálního konfliktu mohli někdy v budoucnu dělat objektivní, nezávislé zpravodajství. Nikdo jim už nebude věřit. Vzbouřenci se při tom natolik zavázali Unii svobody a Čtyřkoalici, že je nepředstavitelné, že by tito lidé mohli přesvědčivě z nezávislého postavení interviewovat jakéhokoliv unionistického politika. in Britske listy ----- Original Message ----- From: Jana Jaklová To: SBD Sent: Wednesday, January 03, 2001 12:10 PM Subject: Fw: ČT ----- Original Message ----- From: Stastny Boris, Dr. - ASPEN SPORT a.s. To: 'klepalova@psp.cz' Sent: Tuesday, January 02, 2001 3:19 PM Subject: ČT Dobrý den, zasílám pro informaci velmi zajímavý článek (dopis) adresovaný Britským Listům. Myslím, že může být pro Vás i pana předsedu přínosem. S pozdravem Boris Šťastný Vechny ultimativní požadavky byly vysloveny jetě před Hodačovým jmenováním Hodač nebyl jádrem problému - rebelie by vznikla z finančních důvodů proti každému řediteli Jiří Svoboda vážený pane Čul“ku, v zásadě souhlasím s Vaí fundovanou a zevrubnou analýzou ČT má stále 3000 zaměstnanců, což je ve vztahu ke srovnatelným televizním stanicím u nás, ale i v zahraničí neúnosné. To vědí předevím sami zaměstnanci ČT a jakékoli změny ve vedení pro ně znamenají existeční frustraci, protože se logicky obávají, že by nový generální ředitel mohl začít tuto předimenzovanost řeit. Na rozpočet ČT jsou napojeny soukromé produkční skupiny, které jsou na tomto rozpočtu plně závislé. Jedním z "nejtěžích hříchů" ředitele Puchalského bylo, že na konci roku ponechával tyto skupiny v nejistotě a s odkazem na vytváření programového schematu s nimi neuzavíral smlouvy. Nový ředitel, pan D.Chmelíček, postupně uklidnil zaměstnance i vlivná lobbystická uskupení. K žádným dramatickým změnám nedolo a bylo zřejmé, že se o nich ve vedení ani neuvažuje. V ČT nedolo k nezbytné restrukturalizaci a nikoho ani nenapadlo zadávat mnohamilionové zakázky při tvorbě programů formou veřejného výběrového řízení. Zaniká smysl "veřejnoprávnosti" jako mechanizmu, jehož prostřednictvím si občané formou koncesionářských poplatků platí službu kultivace vědomí a cítění, která není vystavena bezprostřednímu diktátu komerčních hledisek. Přerozdělování této "kulturní daně" nemá žádný zvlátní režim - vedení ČT s ním zachází jako s vyprodukovaným ziskem. Jakýkoli nový ředitel ČT bude postaven před toto dilema a v případě, že se ho pokusí řeit, vystaví se propuknutí konfliktu, kterého jsme dnes svědky. Značná část veřejnosti propadla pod vlivem mediálního tlaku přesvědčení (do jisté míry se této chyby dopoutíte i Vy ve své analýze), že jádro konfliktu a jeho eskalace leží ve jmenování Jiřího Hodače generálním ředitelem. Přitom se účelově zapomíná, že vechny ultimativní požadavky byly vysloveny již 17.12., tedy v době, kdy jméno Jiřího Hodače jetě nikde nepadlo. Z tohoto hlediska je zcela irelevantní uvažovat o tom, je-li Jiří Hodač komunikativní, či nikoli; je-li zdatný, či neschopný manažer... Jiří Hodač totiž neměl na to, aby cokoliv ze svých schopností a nedostatků prokázal ani hodinu. Hodnotit v těchto souvislostech jeho schopnosti mi připadá krajně nefér! Je to jen účelová pinavost, či nevědomá služba účelové pinavosti, která nebyla zvláť odpudlivé podoby v televizním prohláení, kde byly zpochyňovány nejen schopnosti pana Hodače, ale i jeho příčetnost. S možnou kvalifikací trestného činu pomluvy si v Čechách nikdo hlavu neláme. A kdo je jak etický, o tom bylo už rozhodnuto. Pro ty, kdo si chronologii vývoje nepamatují přikládám prohláení ze 17. prosince, v němž byly formulovány vechny známé ultimativní požadavky a vichni potencionální adepti na funkci generálního ředitele ČT byli vyzváni, aby své přihláky do konkurzu vzali zpět. Scénáře vypovězení poslunosti byly v té době již připraveny proti jakémukoli řediteli. S pozdravem Jiří Svoboda, režisér Příloha: Reakce na odvolání GŘ ČT Duana Chmelíčka Prohláení sdružení "Česká televize - věc veřejná" : My, zástupci FITESu, Asociace producentů v audiovizi, Asociace filmových a televizních střihačů, Asociace Českých kameramanů, České filmové a televizní akademie, Poradního sboru generálního ředitele České televize, Nezávislé odborové organizace České televize, Iniciativy Brno 20/21, nezávislých producentů , Herecké asociace, Letní filmové koly, PEN klubu, Obce spisovatelů, Asociace Českých audiovizuálních režisérů, pracovníků ČT konstatujeme, že rozhodnutí Rady České televize odvolat jejího generálního ředitele prokázalo naprostou neudržitelnost současného způsobu volby Rady České televize. Rada ČT svým nekompetentním a za stávající situace neodpovědným rozhodnutím uvrhla Českou televizi na okraj chaosu, který ohrožuje její fungování. Je to hazard, za který v důsledcích nenese odpovědnost Rada ČT, ale ti, kteří ji zvolili. Hazard ohrožující naplňování úkolu televize veřejné služby. Tato situace je důsledkem trvalého pohrdání hlasy odborné veřejnosti, těch, kteří v České televizi pracují a předevím je namířena proti těm, z jejichž koncesionářských poplatků je placena a kterým má sloužit - občanům této země. K uklidnění této situace nabízíme svoje odborné profesní a lidské síly. Proto Poslaneckou sněmovnu Parlamentu České republiky a její Stálou komisi pro sdělovací prostředky žádáme, aby nae dlouhodobě a opakovaně vyslovované obavy o osud České televize konečně vzala na vědomí. S ohledem na vážnost situace požadujeme : 1. Zastavit okamžitě výběrové řízení na nového generálního ředitele. Okamžité odvolání stávající Rady ČT, která ztratila kredit, opravňující ji k volbě nového generálního ředitele. 2. Zahájení dialogu mezi odbornou veřejností a Poslaneckou sněmovnou Parlamentu České republiky tak, aby mohla být zvolena nová Rada České televize. Rada z osobností veřejně známých, respektovaných, odpovědných, kvalifikovaných. Rada, která by pomohla stabilizovat situaci v České televizi, která by uvážlivě zvolila nového generálního ředitele České televize. 3. Bezprostřední zahájení veřejné rozpravy o legislativních změnách, které by vedly ke změně dosavadního neudržitelného stavu volby Rady České televize podle stranického klíče. 4. Apelujeme na stávající členy Rady ČT, aby se dobrovolně vzdali své funkce. 5. Apelujeme na kandidáty na funkci generálního ředitele aby za těchto okolností stáhli kandidaturu. V Praze 17. 12. 2000 (konec citece z Britských listů) -------------------------------- Zeme, kde obcane dodrzuji platne zakony nemusi byt vzdy pravnim statem. Ne vzdy totiz schvalene zakony a postupy podporuji pravo, casto to muze byt dokonce naopak. Pravnim statem by byla, podle podobne argumentace, od roku 1948 az dosud Ceskoslovenska republika a jakakoliv dalsi zeme, kde jsou zakony, ktere se dodrzuji pod diktatem (i protektorat Cechy a Morava za Heydricha mel platne zakony). Zda se, ze v zastupitelske demokracii, jak je u nas zastupiteli chapana, a take hlasana, chybi kontrolni mechanismy. To co je v dlouhodobe fungujicich demokraciich nepsanym moralnim zakonem, tj. ze jakekoli provineni proti etice, a dokonce i zodpovednost za pochybeni podrizenych, znamena odchod politika z funkce, v Ceske republice neplati. Pravnim statem je stat kde vladne pravo, nikoliv bezpravi. Osetrena musi byt i moznost obrany jednotlivcu proti spatnym zakonum a formalne zakonnym postupum. V soucasne dobe jsou takovymi "pravnimi staty" pouze zeme s anglosaskou tradici - Britanie, USA, Kanada, Australie a Novy Zeland. V zemich vychodniho bloku, mezi ktere stale patrime, princip "pravniho statu" dosud nefunguje. Proklamacni odvolavani se na "nastolenou zastupitelskou demokracii", zakryvajici skupinove mocenske zajmy, nema vetsi vyznam, nez v roce 1960 Antoninem Novotnym vyhlasene dosazeni socialismu v Ceskoslovensku. |
||