--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------- CT-protest - neoficiální stránky
	Úvodní stránka Clanky Kontakty Portal ZVONU Politické linky Zpravodajské linky PRESSKARTEL AUDIOVIZE		www.psp.cz (fulltextove vyhledavani, dokumenty, heslo pro vyhledavac: televize nebo 31. ) Digitální knihovna | PČR, PS 1998-... - stenoprotokoly | 31. schůze (pořad) | Pátek 12. ledna 2001 Neprošlo jazykovou korekturou, neautorizováno ! (11.40 hodin.) (pokračuje Grebeníček) ... Mezi nimi zejména dvě jsem již na jednání výboru označil jako hlavní. První z nich je kvalifikovanost a kompetentnost členů Rady České televize, a v souvislosti s tím také jejich ochota či neochota vykonávat bez podléhání vnějším tlakům důslednou kontrolu nad veřejnoprávní televizí. Druhou okolností je kvalita a efektivnost služeb České televize občanské veřejnosti, tedy to, zda a v jaké míře její vedení a zaměstnanci naplňují statut veřejnoprávního media. Fakta o nedostatcích, včetně problematického hospodaření a porušování statutu veřejnoprávního media, jsou zachycena v mnoha analýzách. Po prvé však tak naléhavě zaznívají hlasy o neprůhledném a nehospodárném nakládání s ohromnými prostředky z koncesionářských poplatků a z reklamy, a dokonce i podezření z korupce. Konflikt může být užitečný alespoň v tom, že poukázal na nutnost zabývat se také základní otázkou, totiž zda ohromné prostředky, kterými vedení televize disponuje a nakládá, neslouží v řadě případů skupinovým potřebám a zájmům, které jsou v přímém rozporu s veřejnoprávním posláním České televize. V této souvislosti je možné zaznamenat, že Česká televize nenaplňuje dostatečně jeden ze zásadních úkolů, a to poskytovat objektivní a vyvážené informace o názorové pluralitě na české politické scéně ke svobodnému utváření názorů. Dlouhodobé porušování zásad nestrannosti, vyváženosti a objektivnosti ve zpravodajstvích a publicistice České televize připomíná i odborná veřejnost. Podstatné odchylky od této základní povinnosti veřejnoprávního media byly v minulosti vysvětlovány různě. Někteří členové rad v konfrontaci s výsledky odborných expertiz tvrdili, že nelze určit, co je to objektivní a vyvážené informování. Povětšinou ale neplnění povinnosti podávat objektivní, vyvážené informace o názorové pluralitě samy rady omlouvaly údajnou neprofesionalitou a nevzdělaností televizních moderátorů. Důsledky tak svérázného plnění kontrolních povinností sklízí v těchto dnech současná Rada České televize, ale také Poslanecká sněmovna. Podle mého názoru je povinností Poslanecké sněmovny, aby odmítla výmluvy na nedostatek odbornosti a vzdělání zaměstnancůČeské televize. Pracovní i platové podmínky, které veřejnoprávní medium poskytuje svým zaměstnancům, jsou v porovnání s jinými sférami nadstandardní, výkony by tomu měly odpovídat. Nedopovídají-li, a způsob medializace sporu České televize s Radou České televize to názorně potvrdil, není to proto, že by profesionálové České televize informovat objektivně a vyváženě neuměli. Pro dosavadní praxi České televize často v minulosti zcela bez výhrad tolerovanou Radou České televize je nutné hledat jiné vysvětlení než nízkou profesionalitu. Střet zaměstnanců České televize s Radou České televize nelze zjednodušovat nebo mylně vykládat ideologickou frází boje dobra se zlem a demokracie s mocí. První si v uplynulých letech zvykli špatně plnit úlohu veřejnoprávního media, realizovat své zájmy a své vidění světa namísto nestranné služby veřejnosti a neohlížet se na etiku. To bylo možné a šlo snadno při nerespektování a často úplné absenci běžných mechanismů kontroly. Druzí si zvykli nekontrolovat a nevyžadovat po vedení České televize odpovědnost. Nebyli schopni vznášet alespoň minimální nároky. Nevyžadovali, aby pracovníci České televize si tu nečetnou, nesystematickou kritiku, která se objevovala, brali vážně. Také to je důvod, proč Rada České televize v očích zaměstnanců České televize ztratila autoritu a proč je mnohými z nich jako neschopná a nekompetentníotevřeně odmítána. Krize kolem České televize se délkou svého trvání a faktem, že stále rozrůstá, stala největší politickou krizí po roce 1989. Záměrně hovořím o politické krizi. V současné situaci se již nejednájen o kádrové obsazení České televize, jde o charakter dalšího politického vývoje. Pokud jde o vývoj v samotné České televizi, je jistě dobrým krokem, když jedna strana zákonně, a tedy řádně zvolená, ustoupila a přestala vyrábět svou verzi zpravodajství. Otázkou zůstává, zda to nebylo zejména proto, že o kvalitě a nestrannosti ani tohoto zpravodajství se nedalo hovořit. Vstřícný krok bych očekával i od druhé strany. Především však konstatuji, že stávkující redaktory zpravodajství také informují velice problematicky, mohu říci dokonce neobjektivně. Vykazují silnou tendenci k jednostrannosti. Jen mimochodem předpokládám, ževýzvy k účasti na včerejší demonstraci, které Česká televize vysílala již počátku týdne, jsou řádně nasmlouvány a řádně zaplaceny jako reklama. Pokud se snad vysílají zdarma, nevím, proč je veřejnoprávní medium v moci jedné občanské iniciativy - Česká televize, věc veřejná, jakým právem si skupinka lidí osobuje moc nad Českou televizí. Pokud jde o kroky Parlamentu, stejně jako dosud vycházím z názoru, že Česká republika je právní stát, a proto platné zákony musí být dodržovány. Sněmovna je povinna zajistit stav zákonnosti v zemi. Cítím pochopitelně i mírnou satisfakci, že sněmovna konečně začala projednávat novelu zákona o České televizi. Klub KSČM požadoval projednání této novely, jak si vzpomínáte, několikrát již v průběhu loňského roku. Nemůžeme však souhlasím s tím, aby sněmovna pracovala pod tlakem, a návrh schvalovala bez řádného projednání. Neděláme zákon na týden - mnozí na to již upozorňovali - na týden či na měsíc. Zákon musí fungovat dlouhodobě. Proto je nutné pečlivé a řádné projednání a je také velice důležité, aby vláda nezneužila nový zákon k právní ekvilibristice různých přechodných a dočasných opatření. Vláda měla a má dostatek prostředků, aby si dodržování zákonnosti vynutila. Pokud jde o samotný návrh zákona, podle mého názoru nedostatečně posiluje kompetence Rady České televize. Česká televize je prostě velkým podnikem s obratem, jak všichni velmi dobře víte, 4, 7 mld. Kč. Myslím, že model, kdy generální ředitel má většinu pravomocí a Rada České televize jen menšinu, není správný. Rada by měla podnik řídit, generální ředitel by měl mít výkonné pravomoci. Tak to funguje ve všech velkých podnicích, a zajišťuje se tím především kvalita rozhodování. V podmínkách České televize by to ale zajistilo i daleko větší míru nestrannosti a neprovázanosti s některými zájmovými skupinami či politickými stranami. V zákoně se navrhováním členům Rady pověřuje poměrně široký okruh organizaci a sdružení. To je jistě v pořádku. Ale byly zcela vynechány - a někteří z vás jste na to upozornili - politické strany. Nevím proč. Politické strany jsou prostě součástí společenského spektra, a měly by dostat stejnou šanci jako jiní. Jako problematické vidím navrhované kontrolní mechanismy. Především se domnívám, že by hospodaření České televize měl kontrolovat také Nejvyšší kontrolní úřad. Ano, vím, že v tomto případě jde o jiný zákon, chci však iniciovat Poslaneckou sněmovnu či vládu k jeho novelizaci. I zaměstnanci České televize by měli mít podíl na kontrole. Dá se to udělat různými způsoby, osobně bych preferoval, aby zaměstnanci měli svého voleného zástupce v dozorčí komisi či Radě. *** (10.50 hodin) (pokračuje Škromach) Proto poslanecký klub ČSSD po diskusi na svém zasedání doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky přijmout k řešení situace v České televizi následující usnesení: Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, jsouc si vědoma své odpovědnosti za činnost Rady České televize, jež jí vyplývá ze zákona č. 483/91 Sb., o České televizi, § 4 odst. 3 1. vyzývá Radu České televize, aby neprodleně učinila kroky nezbytné k obnovení vysílání veřejnoprávní televize a zejména k obnovení úplného, objektivního, ověřeného, všestranného a vyváženého zpravodajství. 2. Považuje za nezbytnou podmínku řešení nastalé krize v České televizi okamžité odstoupení Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize. Pokud Jiří Hodač z funkce ředitele České televize neodstoupí, vyzývá Radu České televize, aby na svém zasedání dne 8. 1. 2001 Jiřího Hodače z funkce ředitele České televize odvolala. 3. Žádá Radu České televize, aby zajistila veřejnou průhlednost financování České televize, včetně forenzního auditu. 4. Zavazuje se bezodkladně projednat takovou novelu zákona o České televizi, která lépe než současné znění zákona zajistí, že členové Rady České televize budou voleni tak, aby v Radě České televize byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy a aby nemohlo vyvstat podezření, že Rada České televize neplní svou funkci orgánu, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů České televize. (Potlesk.) Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane předsedo. Já si myslím, že by bylo vhodné, než přistoupíme k podrobné rozpravě, aby tento materiál byl rozmnožen a byl rozdán všem poslancům Poslanecké sněmovny, protože v podrobné rozpravě je případně možno k navrženým usnesením podávat pozměňovací návrhy. Slova se ujme místopředsedkyně paní Petra Buzková, připraví se předseda poslaneckého klubu KSČM Vojtěch Filip, po něm místopředseda Poslanecké sněmovny Ivan Langer. Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Vážený pane předsedo, vážený pane premiére, členové vlády, dámy a pánové, nemohu být jistě považována za osobu, která si ve sporu o Českou televizi nezvolila své místo. Uvědomuji si, že sněmovna je dnes rozdělena nejen podle stranického klíče, ale také podle toho, jakým obavám přikládá kdo z nás větší váhu a jak podle svého svědomí nachází vinu či nevinu jednotlivých účastníků stran sporu. Přesto, či právě proto, se domnívám, že můžeme v souladu s tím, v jaké míře a v jaké oblasti může Poslanecká sněmovna přispět k uvolnění krize v České televizi, nalézt společné stanovisko přijatelné pro ty z nás, a já věřím, že je nás většina, kteří nepovažují (za?) zaujetí vlastního názoru povinnou hluchotu vůči argumentům druhých. Budu nyní mluvit o některých obavách, jež zazněly z úst některých poslanců této sněmovny, a to nikoliv proto, abych s váženými kolegy polemizovala, ale proto, abych se pokusila tyto obavy rozptýlit. Pevně věřím, že to přijmou s pochopením a nebudou to považovat za pokus o vyvolání sporu z mé strany. Prvním takovým argumentem je argument, že nový ředitel České televize byl dosazen legálně, a dáme-li za pravdu těm, kteří se proti němu vzbouřili, vytváříme nebezpečný precedens a bude se nám bouřit kdekterá firma. Ano, nový ředitel České televize byl dosazen sice neprůhlednou a diskutabilní formou, nicméně byla dodržena legální procedura. Tady však analogie s kdejakým podnikem či firmou končí, protože týž zákon, podle kterého byl pan Jiří Hodač Radou České televize zvolen, definuje Českou televizi jako veřejnoprávní instituci poskytující službu veřejnosti a Radu České televize přímo definuje jako orgán, jímž se uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programu České televize. Z tohoto hlediska pro nás není důležitý postoj několika redaktorů zpravodajství, ale skutečnost, že se za ně v jejich sporu postavila nepominutelná část veřejnosti včetně velmi široce názorově i politicky otevřené skupiny veřejně známých a tedy veřejné mínění vytvářejících osobností. A to se sotva může stát při výměně ředitele v kdekterém podniku. Mimoto Poslanecká sněmovna není povolána k tomu, aby řešila spory ve firmách zřízených podle soukromého práva. Zato jí zákon ukládá odpovědnost za jednání Rady České televize a žádá po ní, aby rozhodovala, zda je dodržováno poslání České televize. Naše rozhodnutí ve věci krize v České televizi nemůže být tedy ani metaforicky považováno za precedens pro - jak říkají kolegové - kdekterou fabriku. Analogie se soukromým podnikem ovšem existuje, protože Rada České televize a Poslanecká sněmovna vykonávají vůči České televizi určitá práva, jež v soukromém podniku náleží vlastníkům, a ta bychom měli vykonávat odpovědně. Nevím, jaký by byl pan Jiří Hodač generální ředitel České televize, kdyby se mu podařilo funkci převzít. Zato mohu tvrdit, že dnes by byly další náklady jeho setrvání ve funkci neobyčejně vysoké, a to proto, že nikoliv vždy příliš vysoká profesionalita zpravodajství České televize by se díky nutné radikální personální obměně dále snížila, a já se obávám, že pod únosnou mez, protože nutné náklady podobné personální stabilizace by představovaly desítky milionů korun a protože přechodná stránka části regulovaného trhu, odhlašování koncesionářských poplatků, by byla příliš vysoká. Dále proto, že by došlo pravděpodobně k vnitropolitické destabilizaci díky masovým aktivitám části mobilizované veřejnosti, a proto, že ohrožení procesu našeho vstupu do Evropské unie by bezesporu nastalo a pravděpodobně bychom ztratili i to, čeho se nám podařilo v této oblasti v posledních letech dosáhnout. Pochybuji, že by se nalezla dobře spravovaná soukromá firma, která by v této situaci nevyměnila takto nákladného ředitele, a to nemluvím o naprostém manažerském selhání v okamžiku, kdy tento ředitel pro interní spor s vlastními zaměstnanci odmítl dodat smluvním partnerům připravené zboží. Druhým argumentem, o kterém chci hovořit, je argument, že je ohrožena parlamentní demokracie a svoboda, protože odmítnutí generálního ředitele znamená popření vlády zákona. K tomuto argumentu uvádím toto. Odmítnutí generálního ředitele ČT ze strany redaktorů ČT opustilo podle mého právního názoru rámec legality v okamžiku, kdy přerostlo ve spontánní a nevyhlášenou okupační stávku. Právě proto, že ctím občanské svobody a vládu zákona, jsem přesvědčena, že řešení této otázky náleží nikoliv Poslanecké sněmovně, ale soudům. Pokud by tyto rozhodly, a jejich rozhodnutí nebylo vynuceno, pak mějme obavy o vládu zákona. Pokud vím, padlo však zatím jediné rozhodnutí soudu, a to ve věci předběžného rozhodnutí o nelegálnosti stávky, kterou vyhlásily 2. ledna nezávislé televizní odbory, o které žádal generální ředitel ČT Hodač. Soud - pokud vím - rozhodl v neprospěch této žádosti. Poslanecká sněmovna by snad oslabovala pevnost zákonů, pokud se usnesla, že zvolení generálního ředitele ČT bylo nelegální či že ho zaměstnanci ČT měli plné právo neuposlechnout tam, kde přikazoval v souladu se svým oprávněním, jež z jeho funkce vyplývalo. Naopak Poslanecká sněmovna může - podle mého názoru dokonce musí - požadovat po Radě ČT, aby řešila krizi v ČT, jestliže tato krize způsobila, že setrvale není naplňováno poslání České televize uložené jí zákonem o ČT č. 483/91 Sb., § 2, včetně případného požadavku, aby rada projednala odvolání legálně zvoleného ředitele. Třetím a posledním argumentem, o kterém chci hovořit, je argument, že po zpolitizování sporu o ČT a po aktivní účasti některých politiků na straně zaměstnanců ČT je ohroženo, že redaktoři nebudou schopni vůči těmto politikům mít dostatečný odstup a bude tak snížena jejich objektivita. Omlouvám se, a teď poruším trochu věcnost, o kterou jsem se jinak při své řeči maximálně snažila, že tato obava vychází - abych citovala včerejší výrok předsedy kulturního výboru Petra Mareše - z předsudku, že vztah politika a novináře je určován prvořadě principem něco za něco, služba za protislužbu. *** (11.20 hodin) (pokračuje Langer) Jsem si jist, že mé vystoupení toto mé tvrzení jednoznačně potvrdí. Myslím, že vývoj událostí v České televizi je možné rozdělit do tří fází. První fáze - tu bych nazval ekonomickou - byla nastartována odmítnutím schodkového rozpočtu České televize na tento rok, odvoláním bývalého generálního ředitele Chmelíčka provázeným jasným, srozumitelným a nezpochybnitelným rozhodnutím a oznámením Rady České televize o tom, že je rozhodnuta vnést pořádek do hospodaření České televize, že je rozhodnuta provést vyšetřovací audit o hospodaření České televize. A tehdy vzplanula, podle mého názoru, první fáze boje, protože právě tehdy se zvedla první vlna odporu, tehdy jen proti Radě České televize. Je velmi zajímavé a pro pochopení všech následných událostí myslím i velmi poučné podívat se, kdo stál tehdy v čele těch, kteří demonstrovali před Kavčími horami a naříkali nad tím, že Rada České televize odvolala bývalého generálního ředitele. Nebyli tam náhodou titíž lidé, kteří při volbě toho samého bývalého generálního ředitele prohlašovali, že právě on je naprosto nezpůsobilý pro výkon své funkce? Včera jsem slyšel názor, že se bývalému řediteli ČT alespoň podařilo zklidnit situaci v České televizi. Možná ano. Já si kladu otázku, jak se mu situaci podařilo zklidnit, resp. za kolik se mu tu situaci v České televizi podařilo zklidnit. V první vlně protestujících totiž nebyli nikdo jiní než právě ti, kteří jsou bezprostředně na rozpočet České televize ekonomicky, finančně i podnikatelsky napojeni. Velmi často jsou nám v souvislosti s Českou televizí vsugerovávány vize o snaze politiků získat nad Českou televizí politickou kontrolu. Já se ptám, jestli to není právě proto, aby se zapomnělo, že nikoliv politická, nýbrž ekonomická kontrola je tím skutečným problémem. Nezastírá se tato podstata věci jen proto, aby se nemluvilo o tom, kdo skutečně kontroluje, kdo skutečně ekonomicky kontroluje, tuto veřejnoprávní instituci? Někteří se údajně bojí politiků. Já jako politik se bojím toho, že peníze občanů, koncesionářů, jsou rozhazovány způsobem, který vůbec nesvědčí o efektivitě hospodaření České televize. Česká televize je institucí, která ročně hospodaří zhruba s 5 miliardami korun, aniž by se musela řídit zákonem o zadávání veřejných zakázek. Po dobu své desetileté existence mohla Česká televize takto rozdělit téměř 50 miliard korun a myslím, že naší povinností je ptát se, kde jsou tyto peníze. V situaci, kdy každý starosta i té nejmenší obce, každý vedoucí i toho nejmenšího úřadu musí vypisovat výběrové řízení podle zákona o zadávání veřejných zakázek, v České televizi často záleží přidělení částky ve výši i desítek milionů korun na libovůli jedné nebo několika málo osob. Jsi kamarád, dostaneš peníze nebo technickou podporu, jsi kamarád, dostaneš svůj pořad, jsi kamarád, koupíme si od tebe tvůj pořad. Nejsi kamarád, nedostaneš nic. Ano, i to je obrázek dnešní České televize a to je, podle mého názoru, smutný obraz veřejnoprávní instituce, který měla - a věřím, že stále ještě má - Rada České televize v úmyslu změnit. Proto také odmítla schválit onen deficitní rozpočet, proto hodlá iniciovat vyšetřovací audit hospodaření České televize. A připustil-li tento stav bývalý generální ředitel, nebo ho dokonce podporoval, bylo povinností rady mu ukázat dveře, bylo povinností rady ho odvolat z jeho funkce. Myslím, že to se logicky těm, kteří si průhlednost financí České televize nepřejí, nelíbí, a proto v první vlně povstali jako první a na dalších vlnách se vezou nebo je dále podporují. Právě proto také budu navrhovat v podrobné rozpravě Poslanecké sněmovně návrh usnesení: Poslanecká sněmovna žádá Radu České televize, aby neprodleně iniciovala provedení vyšetřovacího auditu hospodaření České televize, a to od roku 1992 až do současnosti, s tím, že závěry tohoto auditu předloží Poslanecké sněmovně nejpozději do 90 dnů. Druhá fáze dění v České televizi nastala rozhodnutím rady o volbě nového generálního ředitele. Myslím, že každý z nás má právo přemýšlet a pochybovat o tom, jestli rada svým personálním rozhodnutím rozhodla dobře nebo špatně. Nechávám na uvážení každého z nás, aby si sám rozhodl, zda považuje osobu nového generálního ředitele za tu nejlepší vhodnou osobu pro řízení této instituce. V každém případě ale platí, že jediným oprávněným pro to, aby takto rozhodl, byla právě Rada České televize, a tato rada se k tom rozhodla na základě zákonného mandátu, který získala od Poslanecké sněmovny, a tato rada se logicky musí v důsledku činnosti generálního ředitele vzešlého její volbou zodpovídat tomu, kdo ji v zastoupení všech občanů zvolil do její funkce, tedy Poslanecké sněmovně, a to se prostřednictví její správy právě v tuto chvíli děje. Můžeme si skutečně myslet, že rada zvolila špatně, můžeme dokonce rozumět tím pádem vzpouře zaměstnanců České televize, členů redakce zpravodajství, publicistiky a dalších. Můžeme je chápat, myslím, že s nimi můžeme i soucítit. Na straně druhé ale protiprávní jednání musíme jako protiprávní označit. I kdyby se zaměstnanci České televize tisíckrát domnívali, že nový generální ředitel není tou pravou osobou do čela této instituce, nic je neopravňuje k nerespektování platných zákonů a k braní si diváků jako rukojmích jejich sporu. Česká televize totiž není televizí ani zaměstnanců, ani skupiny uměleckých tvůrců, ani politiků. Nelíbí-li se některým zaměstnancům právoplatně zvolený ředitel, neopravňuje to žádného z nich k nerespektování jeho rozhodnutí a k porušování pracovněprávních předpisů. Nelíbí-li se některým redaktorům zákon o České televizi, neznamená to, že se takovým zákonem nemusí řídit. Včera při jednání mediální komise jsem položil otázku, co se stane, když úplně stejným způsobem po příštích volbách, které třeba znovu vyhraje sociální demokracie, a na místo ministra kultury bude znovu jmenován prezidentem republiky Pavel Dostál, když zaměstnanci Ministerstva kultury ministrovi řeknou, že ho nepovažují za odborně způsobilého pro výkon jeho funkce, že ho nepovažují za legitimního ministra, neboť oni sociální demokracii nevolili. Co když na protest obsadí budovu ministerstva, vezmou si spacáky a uzavřou se v budově Ministerstva kultury? Možná to považujete za příliš nadnesené, možná příliš silné přirovnání, ale já si myslím, že je důležité uvědomit si významný precedenční rozměr situace, která nastala v České televizi. Neupírám - a znovu to opakuji - neupírám nikomu právo mít subjektivní pocit, že ten či onen ředitel, že ten či onen ministr, koneckonců že ten či onen starosta nebo vedoucí úřadu není způsobilý pro výkon své funkce. Subjektivní pocit ale ještě není oprávněním, není žádným zmocněním svého ředitele, ministra, starostu, vedoucího nerespektovat a neřídit se jeho pokyny. V České televizi se to bohužel dělo a děje, a to cestou porušování platných zákonů. Znovu opakuji, že pokud zapomeneme na tento precedentní rozměr věci, děláme obrovskou chybu, která se nám kdykoli v budoucnu může vymstít. Třetí fáze situace nebo sporu v České televizi, kterou nazývám politická, nastala tehdy - a myslím, že se nacházíme právě v její kulminační fázi - kdy do České televize vtrhli politici. Myslím, že je to logické, že někdo vycítil příležitost, možnost vytlouci z tohoto problému, který existuje, politický kapitál, a myslím, že jsme všichni svědky toho, že jej vytlouká, co mu jen síly stačí. A tak jsme byli svědky toho, jak poslanci a senátoři Parlamentu České republiky vyzývali k nerespektování platných zákonů, dokonce veřejně podporovali ty, kteří tyto zákony porušovali a porušují. A tak jsme svědky dokonce toho, jak politici plamenně hovoří na náměstích a někteří se na těch náměstích dokonce přiznávají k tomu, že se stydí za to, že jsou politiky. Je to zvláštní schizofrenie - být politikem a současně se stydět za to, že je někdo politikem. Televizní záběry a fotografie členů Parlamentu polehávajících v budově České televize ve spacáku jsou možná pro někoho komickým, pro mne však tragickým projevem jednání, které je jen obtížně slučitelné s výkonem funkce poslance a senátora Parlamentu České republiky. Ani politici, ale ani samotní redaktoři si neuvědomili, jak medvědí službu sobě navzájem sami tímto prokázali. Tím, že redaktoři ČT připustili účast politiků na půdě České televize, tím, že přijali jejich podporu, myslím, že jasně zpochybnili onu tolik proklamovanou svobodu a nezávislost této instituce. Jednou provždy podle mne ale zpochybnili především nezávislost, nepodjatost, objektivitu jich samotných. Neboť jak věrohodně bude působit ten či onen redaktor, který spal sice ne v jednom spacáku, ale přesto společně v jedné budově s politikem? *** Slovo má pan poslanec Zahradil. Poslanec Jan Zahradil: Děkuji vám, pane předsedající za slovo. Přece jenom bych vás ještě požádal, zda byste se nemohl pokusit zjednat v sále trochu více klidu a trochu více lepšího prostředí pro pronášení projevů. Místopředseda PSP Ivan Langer: Obávám se, pane poslanče, že v případě kauzy České televize už si nejen poslanci a poslankyně, ale i spousta jiných lidí dlouhou dobu vůbec nenaslouchá a nevychází vstříc. Snad to bude v nejbližších minutách lepší. Prosím. Poslanec Jan Zahradil: Děkuji, pane předsedající. Kolegyně a kolegové, kteří jste ochotni mě vyslechnout, chci věřit, že technické nedopatření, ke kterému došlo před chvílí, bylo skutečně jenom technickým nedopatřením a ne něčím jiným stejně jako minulý týden zhruba touto dobou. Byl jsem informován, že nyní je to se zvukovým přenosem v pořádku. Opakovaně zde máme konstatovat, že Česká televize neplní svou funkci, a v důsledku tohoto konstatování odvolat stávající Radu České televize. Česká televize bezesporu neplnila a neplní svou funkci minimálně tři týdny, ale zřejmě se budeme lišit v názorech, proč tomu tak je. Z argumentace, která zde v převažující míře zaznívala až doposud, je zřejmé, že mnozí vystupující považují za neplnění funkce České televize vysílání zpráv tzv. Hodačova týmu bezesporu improvizovaných, bezesporu nekvalitních, bezesporu připravovaných na koleně a bezesporu nevyvážených. Je na místě se ptát, proč tyto zprávy, jejichž vysílání už ostatně bylo ukončeno, takovými byli. Někteří jiní z nás, přestože jsme ochotni - a já jsem to teď právě učinil - přiznat nedokonalost a nekvalitu zpravodajství tzv. Hodačova týmu, si ale myslí, že Česká televize neplnila svou veřejnoprávní funkci v důsledku jiných okolností, než bylo to improvizované vysílání. Bylo to v důsledku okolností bezprecedentního postupu redakce zpravodajství a obsazení a blokování technických prostředků a prostor a všeho dalšího, co souvisí s provozováním České televize a co těmto lidem zcela nepochybně nepatří jako jejich osobní majetek. Když už bych byl ochoten připustit, že postup odborů na půdě České televize zpětně legalizoval tyto vzbouřenecké akce, protože je přikryl pláštěm legální stávky, v žádném případě nemohu akceptovat, že pod tímto pláštěm legální stávky se odehrávaly a odehrávají takové věci, jako je zvaní na jednu demonstraci, druhou demonstraci, třetí demonstraci a možná není ještě všemu konec, jako je pronikání s nejrůznějšími pirátskými dokumenty, jejichž nevyváženost a tendenčnost je zcela zřejmá a které televizní vzbouřenci natáčejí sami o sobě a oslavují sami své domnělé hrdinství apod. Domnívám se, že toto také - a to zde musí zcela jasně zaznít - je porušování funkce České televize a také v důsledku těchto okolností Česká televize zcela nepochybně neplní svou funkci. To, že Rada České televize zcela zjevně a dávno - už před několika týdny - ztratila kontrolu nad Českou televizí, je sice fakt, ale opět je zapotřebí se ptát, proč tomu tak bylo. Slyšeli jsme zde mnoho slov o privatizaci České televize, většinou v negativním smyslu toho slova, že privatizace kteréhokoli ze dvou kanálů České televize je nepřípustná, nepřijatelná a že by v důsledku toho Česká televize definitivně přestala plnit svoji veřejnoprávní funkci. Dámy a pánové, Česká televize v tuto chvíli je přece ale zprivatizována. Česká televize prošla stavem spontánní privatizace zadarmo. Byla zprivatizována svými vlastními zaměstnanci, kteří ji teď ovládají a kteří nejsou nikým a ničím řízeni. Já myslím, že když se na ně podíváte, když se podíváte na kterýkoli zpravodajský pořad - ať už ráno, nebo odpoledne, nebo večer - je to přece zcela zřetelné. Českou televizi v tuto chvíli nikdo neřídí, resp. řídí ji jakýsi kolektiv blíže neurčených zaměstnanců České televize. Možná - jak mi zde někteří kolegové napovídají - Českou televizi ve skutečnosti řídí v tuto chvíli duch zákona o České televizi. To je samozřejmě také možné. V této souvislosti mám jednu velmi závažnou obavu, a to je obava o to, jestli ve stávající situaci - ať už projednávání zákona o České televizi dopadne jakkoliv (a to, že v nějaké podobě bude zákon o České televizi přijat, je zcela jasné) a ať už bude nová Rada České televize komponována jakýmkoli způsobem, na jakékoliv návrhy a volena ať už jednou, dvěma nebo třemi ústavními instituce, moje obavy se zakládají na tom, že si velmi těžko dokáži představit schopného profesionála s představou o transformaci České televize, s představou nebo vizí o zásadních změnách v České televizi, který by za těchto podmínek, které se zde právě odehrávají a jichž jsme svědky, do toho vosího hnízda byl ochoten vstoupit. Velmi těžko si dokáži představit schopného manažera a organizátora, který s určitým plánem vstoupí byv vybrán novou Radou České televize do této instituce a ve chvíli, kdy se jeho plány a představy rozejdou s představami menšinové nebo i většinové části zaměstnanců České televize, bude odstřelen naprosto stejným způsobem a naprosto stejnými metodami, jako se to stalo nešťastnému exřediteli Hodačovi. Pokud jde o to, co zde zaznělo od nyní nepřítomného pana poslance Svobody. Moje prvotní emoce, které mě zachvátily po jeho projevu, už pominuly, nicméně přesto považuji za nutné říci, že projev pana poslance Svobody považuji doslova za nehorázně lživý. *** K dění okolo České televize : Za sebe chci jen dodat, že dosavadní výkony publicistiky ČT mne vůbec nenadchly. Naopak, čím dál víc mne přesvědčovaly o vědomé či „bezvědomé" manipulaci divákova mínění. Místo objektivního informování o zásadních aktuálních problémech a místo odhalování jejich skutečných příčin publicisté ČT mlátili do omrzení např. (od počátku prázdnou) bamberskou slámu a popularizovali politiky populární napadáním protivníků, ochotné předvádět se v kterékoliv televizi třeba i v soutěži o to, kdo dál dozvrací či kdo řekne větší oplzlost. Platící divák málokdy spatřil moudrého vzdělance v diskusním nebo ve zpravodajském pořadu. Začal jsem věřit zvěstem o obrovských úplatcích řídicím pracovníkům televize. Přitom velkobankéřské mafie kradly a kradou po desítkách miliard a upevňují politický vliv mj. k zajištění naprosté nedotknutelnosti. V České televizi jsem postrádal kupříkladu investigativní zpravodajství o manažerech IPB, kteří rozkradli Investiční a poštovní banku a za ukradené („vypůjčené") peníze si banku koupili. Pro zneprůhlednění svých machinací si jako zastírací štít zaplatili nesolidní bankovní společnost Nomura, jež formálně vystupovala jako vlastník, aby jejím jménem např. zašmelili i naše národní zlato - Prazdroj Plzeň. Pozornost televize a pranýřování si už dlouho zaslouží nemorální podnikatelské aktivity MUDr. Ivana Langera (zejm. v Olomouci a okolí), které tento popularizovaný poslanec ukrývá z velké části pod „hlavičku" své matky podnikatelky. Českou televizi též dosud nezajímala pravda o takzvané privatizaci třeboňských lázní. Odborné problémy (viz rozvoj energetiky) redaktoři předkládali veřejnosti jakoby bez konzultace s odborníkem, když mnohonásobně větší váhu přikládali povrchním náladám a názorům zjevných laiků. Personální změny v ČT mohly vyvolat naději na pozitivní změnu, na změnu k větší serioznosti a odbornosti. Ale změny, ke kterým má být použit pan Jiří Hodač a které se postupně rýsují i nestrannému televiznímu divákovi, mají být zřejmě změnami k vytouženému ovládnutí národní televize nejvlivnější partajní mafií, aby ta nás vodila za nos na věčné časy. Je přirozené, že se ke vzpouře za svobodné zpravodajství aktivně připojili i někteří špatní redaktoři spoluodpovědní za úpadek televizní kultury. Je pochopitelné, že sledovanou akci televizních pracovníků neseriozně politicky využívá Unie svobody, čímž se její vedení dále diagnostikuje. Hlavní význam a přínos riskantního odporu televizních zaměstnanců vidím v příkladu jiným kolektivům i občanům vůbec, že drží-li spolu lidé, mohou účinně čelit a třeba porazit svinstvo nastolené formálně demokratickými a zákonnými prostředky. Domnívám se totiž podobně jako (před několika lety) Ústavní soud ČR, že slušnost a morálka stojí nad zákonem, byť ústavním. Protestující televizní pracovníci se opírají o Listinu základních práv a svobod. Jejich akce a pravděpodobný úspěch může být příkladným nástrojem nápravy pro nás ovládané a podvedené, protože česká společnost dospěla podle mého názoru do stavu, odkud je asi volná jen cesta občanské neposlušnosti. Na zemi mne však drží zkušenost, že stejné chyby se zase budou opakovat. J.Domlátil