Základní směry dlouhodobého rozvoje

Po potřebné stabilizaci stavu České televize v oblasti výroby a vysílání a v personální sféře by televize veřejné služby měla upnout svou pozornost na postupné naplňování dlouhodobějších cílů, které jí zajistí odpovídající místo ve veřejném životě České republiky v nejbližších letech. Tyto záměry lze rozdělit do zásadních oblastí její existence a působení.

I. Dlouhodobé cíle České televize v institucionální oblasti

Klíčovou otázkou existence České televize je její legislativní vymezení, dané v současnosti především zákonem č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění, zákonem č. 483/1991 Sb. , o České televizi, v platném znění a zákonem č. 252/1994 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích, v platném znění. V minulosti - při zavádění duálního systému terestrického televizního vysílání v České republice a v řadě dalších případů - přinesly nedostatky zákona č. 483/1991 Sb. České televizi mnohé komplikace praktického rázu. Proto při jeho případné novelizaci musí Česká televize usilovat zejména o:

* přesnější definici poslání televize veřejné služby (Dosavadní formulace ust. § 2 tohoto zákona je příliš obecná a umožňuje velmi širokou škálu často protichůdných výkladů. Pro posílení a jednoznačnější vymezení služeb, které Česká televize veřejnosti poskytuje, by bylo zapotřebí upřesnit např. její povinnost "výrobou a vysíláním děl filmové, dramatické, dokumentární a animované tvorby udržovat a rozvíjet národní kulturní dědictví" a dále přesněji definovat službu, kterou poskytuje i jiným než národnostním a etnickým menšinám. Toho lze dosáhnout např. formulací "výrobou a vysíláním speciálních periodických pořadů poskytovat službu tělesně, smyslově a duševně postiženým, stejně jako seniorům a všem ohroženým skupinám obyvatel, a celkovým charakterem programové nabídky přispívat k jejich integraci do většinové společnosti". );

* přesnější definici podmínek, za nichž lze odvolat Radu České televize (Stabilitu České televize jako instituce by nejlépe podpořil systém, v němž by Rada České televize jako celek nemohla být během svého funkčního období odvolána - při zachování současných ustanovení § 6 zákona č. 483/1991 Sb. , který v závažných případech umožňuje odvolání jednotlivých členů Rady. );

* stanovení důvodů, pro které může Rada České televize odvolat generálního ředitele České televize, zákonem (a zároveň zákonem stanovit postup, jímž bude napříště generální ředitel České televize Radou České televize jmenován);

* přesnější definici úlohy a postavení studií Brno a Ostrava (respektive dalších studií, zřízených podle ust. § 8, odst. 1, písmeno d), zákona č. 483/1991 Sb. );

* definici postavení nových služeb, které Česká televize v současnosti poskytuje nad rámec zákona, ale v nezbytném souladu s vývojem televizních technologií, a sjednotit příslušné legislativní normy (zákon č. 468/1991 Sb. , o provozování rozhlasového a televizního vysílání, v platném znění, v ust. § 9, odst. 2, písmeno c) např. vysílateli ze zákona, tj. České televizi, ukládá "opatřit alespoň 25% vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené", ale teletext, který vysílání skrytých titulků technicky umožňuje, není v ust. § 3 zákona č. 483/1991 Sb. , v němž jsou výčtem stanoveny služby, jimiž Česká televize naplňuje své poslání, jako služba, vůbec zmíněn. V blízké budoucnosti lze předpokládat také šíření alespoň některých pořadů České televize v digitální podobě prostřednictvím sítě internet a i tato veřejně prospěšná a do budoucna nezbytná služba vyžaduje legislativní ukotvení. ).
V rámci potřebné novely zákona č. 252/1994 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, musí Česká televize usilovat zejména o automatické navyšování televizních poplatků v ročním intervalu v závislosti na inflaci. Pokud dosažení tohoto cíle nebude reálné, musí v průběhu roku 2000 usilovat alespoň o takové jednorázové zvýšení televizních poplatků, které by kompenzovalo inflaci let 1997 - 2000 a vstoupilo v platnost v průběhu roku 2001.
Současně se snahou o dosažení novelizace výše zmíněných právních norem musí Česká televize pozorně sledovat i další legislativní procesy, směřující k regulaci mediálního prostředí České republiky, a včas a aktivně na ně reagovat. Jde zejména o to, zamezit kontradikci jednotlivých mediálních zákonů, které by bylo možno využít k vyvíjení skrytých forem nátlaku na televizi veřejné služby a tím nepřímo k potlačování její nezávislosti. Taková rizika musí Česká televize do budoucna pečlivě sledovat, odhalovat a zveřejňovat.

II. Dlouhodobé cíle České televize při výrobě pořadů

Krize České televize kulminující v podzimních měsících 1999 pramenila mimo jiné z chybějícího jasného záměru nového vedení v oblasti výroby pořadů. Aby se tato situace neopakovala a aby bylo možno odstranit nebo alespoň minimalizovat rizika zmíněná v posledním odstavci kapitoly I. 1. tohoto dokumentu, je nutné v nejkratším možném termínu závazně stanovit základní směry rozvoje výroby pořadů. Konkrétně musí

* v oblasti dramatické tvorby usilovat o kontinuitu s tradicí, založenou kolem ve druhé třetině 90. let. Znamená to soustředit se především na zpracování významných literárních předloh z české literatury 20. století tak, aby podle možností tyto adaptace pokrývaly co nejširší škálu autorů a stylů a dotvářely a sjednocovaly obraz české moderní kultury zpřístupňovaly její významná díla maximálnímu počtu diváků všech věkových kategorií. Česká televize však bude i nadále systematicky vytvářet prostor rovněž pro experimentální dramatickou tvorbu. Je žádoucí, aby Česká televize v původní dramatické tvorbě zpracovávala také témata ze života české společnosti 90. let, a takové zadání tu neustále existuje. Je však zřejmé, že podobnou úlohu nelze zadat jako časově limitovaný úkol a očekávat, že bude v daném termínu naplněn kvalitním dramatickým dílem, napsaným na základě takto znějícího zadání. Proto v tomto případě bude Česká televize spíše očekávat podněty ze strany scénáristů a pečlivě je dramaturgicky posuzovat, než aby trvala na naplnění nereálných očekávání. Upřednostní kvalitu před neúměrně urychlovanou produkcí, jejíž opakované využití ve vysílání by nebylo možno zaručit. Konkrétně to bude znamenat:
a. pokračování v tradici podpory českého filmu ze strany České televize (Česká televize bude v principu upřednostňovat svou dosavadní strategii koprodukcí. Jejím cílem je obohatit archiv kvalitními snímky, které bude možno zřetězit do řad, vázaných buď autorsky, tematicky, nebo prostřednictvím hereckých osobností, a pomocí takto koncipovaných cyklů posílit hlavní večerní vysílací časy. Česká televize bude také pokračovat v podpoře nezávislé filmové produkce, vymykající se výše formulovaným kritériím, např. filmům s mimořádně závažnou tématikou typu, jakým byl Marian (1996), ale těžiště její podpory českému filmu musí zůstat u snímků, které mají naději na významnou diváckou odezvu a budou schopny úspěšného uplatnění v reprízách v hlavním vysílacím čase i v letech následujících po prvním uvedení na obrazovce. );
b. pokračování v tradici výroby původních českých televizních seriálů (V oblasti seriálové produkce vychází Česká televize z dlouhé tradice, která v 90. letech získala významný nový rozměr. Jde o adaptace vynikajících českých literárních děl v nesmírně širokém rozpětí žánrů od Přítelkyň v domě smutku přes Konec velkých prázdnin a Zdivočelou zemi až po Bylo nás pět nebo Saturnina. Tento trend je nezbytné udržet a dále rozvíjet, neboť právě v tvorbě tohoto druhu spočívá jeden důležitých důvodů existence televize veřejné služby. Nelze však opomíjet ani divácky nesmírně úspěšné seriály vzniklé přímo pro televizní zpracování, jejichž nedávným úspěšným příkladem může být Život na zámku. I v této oblasti musí Česká televize zachovat prostor pro experiment, ale podmínkou výroby seriálů výlučnějšího charakteru musí být napříště důslednější dramaturgická příprava, aby neúměrně velké finanční prostředky napříště nebyly vkládány do děl typu Motel Anathema. Sitcom jako formát může doplnit programovou nabídku České televize, ale rozhodně nebude patřit k prvořadým prioritám její vlastní produkce. );
c. oživení tradice inscenací (Televizní inscenace jako programový typ prodělávala v uplynulých letech hluboký odliv diváckého zájmu. Přitom je ideálním nástrojem pro zpracování drobnějších děl evropské a světové dramaturgie, oživených pro českého diváka vysoce kvalitním hereckým obsazením a vynikajícím režijním zpracováním. Pro výrobce a vysílatele pak má proti filmovému zpracování týchž látek významné výhody ekonomického rázu. Vedle proměn televize jako média tkví problém z velké části v podobě uplatnění inscenací ve vysílání. Proto bude Česká televize dbát na to, aby opět - ještě výrazněji než v oblasti filmové tvorby - byla schopna nově vznikající televizní inscenace spolu s reprízami těch, které vznikly v průběhu 90. let, zřetězit do řad, vázaných buď autorsky, tematicky, nebo prostřednictvím hereckých osobností. Pak má reálnou šanci vrátit jim - i při respektování zákonitostí plnoformátového televizního vysílání přelomu 20. a 21. století - jejich místo v popředí zájmu diváků. );
d. udržení tradice dramatické tvorby pro děti a mládež (Jde o klíčový úkol, který zahrnuje prakticky úplnou škálu druhů dramatické tvorby. Česká televize musí pokračovat v koprodukcích výpravných filmových pohádek, kde v minulosti zaznamenala řadu významných úspěchů, ale i v hrané seriálové tvorbě. Zde také vzniká patrně největší prostor pro pokus o úspěšný český sitcom. ).

* v oblasti dokumentu a vzdělávacích pořadů pokračovat v orientaci na systematické zpracovávání témat z českých dějin, respektive z těch částí evropských dějin, které se bezprostředně dotýkají historického vývoje v Čechách a na Moravě. Velké místo zde zůstává pro atraktivní témata regionální historie. Totéž se týká také současného života v České republice, dokumentů o umění a v neposlední řadě dosud v dokumentární tvorbě poněkud opomíjeného přírodního prostředí Čech a Moravy. V praxi to znamená, že:
a. Významnou tradici dokumentární tvorby, mapující život současných lidí prostřednictvím zkoumání vývoje životních podmínek, názorů a postojů různě definovaných sociálních skupin, jejímiž reprezentanty jsou např. projekty Jak se žije nebo Ta naše povaha česká musí veřejnoprávní televize i v nejblíže následujících letech v té či oné podobě udržovat a rozvíjet.
b. Uchována musí být i tradice osobitých portrétů, zahájená cykly GEN a GENUS a pokračující např. v záslužném projektu Ještě jsem tady musí být zachována, byť při možné redukci titulů, neboť programová nabídka České televize je v této oblasti roztříštěná a nepřehledná. Důsledná koordinace dramaturgických plánů jednotlivých tvůrčích skupin je v této oblasti nezbytná, neboť televize veřejné služby musí respektovat skutečnost, že zaznamenané výpovědi významných osobností mají velkou historickou hodnotu. Každé opomenutí pak může zejména v případě příslušníků nejstarší generace znamenat nenapravitelnou ztrátu nejen pro Českou televizi, ale pro českou kulturu obecně. Proto je v těchto případech morální odpovědnost veřejnoprávní televize velmi vysoká.
c. I nadále budou v programové nabídce hrát podstatnou roli dokumenty o umění, které vzhledem k vývoji moderního umění přerůstají svým významem pouhou osvětovou a popularizační roli a stávají se často unikátními záznamy jedinečných a neopakovatelných akcí a představení. Zadání je zřejmé: mapovat co nejpodrobněji na vysoké profesionální úrovni uměleckou tvorbu v Čechách a na Moravě. Mimořádné místo v této nabídce musí patřit dokumentům o divadle a hudebním dokumentům, neboť ty zůstávají nenahraditelným svědectvím, které ani v budoucnu neztratí svou hodnotu. Musí zůstat zachovány řady dokumentů typu Artefakta nebo Zblízka. Česká televize však dosud navzdory několika pokusům nevytváří kvalitní platformu pro filmovou, divadelní, literární, hudební a výtvarnou kritiku. Ani Katovna, která má podobnému pořadu nejblíže, zatím nepředstavuje optimální formát pořadu tohoto druhu. Je také s podivem, že televize veřejné služby v České republice dosud nemá speciální periodický pořad věnovaný problematice médií. Ten je v současnosti velmi potřebný a pokud by byl kvalitní, dobře by naplnil zákonné poslání České televize poskytovat "informace pro svobodné vytváření názorů". Tuto mezeru je třeba kvalitně zaplnit v nejkratším možném čase.
d. Existuje i další oblast, v nímž má televize veřejné služby v České republice významný dluh, a to jsou dokumenty o přírodě. Proto je nevyhnutelné, aby vedle nákupu kvalitních zahraničních přírodovědných snímků, která vysílá v mimořádně dobrém výběru, Česká televize nabídla divákům také atraktivní cyklus dokumentů o přírodě České republiky se zaměřením na charakteristické druhy biotopů, jejich faunu a flóru a podmínky jejich ochrany. O podobě takového cyklu (cyklů) jistě proběhnou mnohé odborné diskuse, ale tato "objednávka" musí být zřejmá a měla by být naplněna v dobré kvalitě v nejbližších letech.
Z hlediska uplatnění dokumentárních snímků ve vysílacím schématu bude Česká televize nadále pracovat se standardními délkami 19, 29 a 59 minut a ve výrobním úkolu je bude preferovat. Počítá však i s případnou realizací výjimečných projektů přesahujících běžnou hodinovou stopáž, které uplatní především v tzv. mimoschématovém vysílání.

* v oblasti zábavných pořadů bude Česká televize usilovat vedle zachování nezdařilejších tradičních formátů také o vývoj nejméně jednoho nebo dvou nosných formátů nových, které budou schopné uplatnění především v sobotním hlavním večerním vysílacím čase. Musí jít o pořady potenciálním diváckým zájmem srovnatelné s Kufrem, Videostopem nebo S politiky netančím. Bylo by žádoucí, kdyby vznikla také obdoba vědomostní soutěže O poklad Anežky České věnovaná životnímu prostředí a přírodě Čech a Moravy, ale to závisí na nabídce televizních studií Brno a Ostrava a producentských center, respektive na její kvalitě. Mimo to Česká televize obnoví prostor pro výlučnou zábavu experimentálního charakteru, ale podmínkou výroby a vysílání jejích děl bude zřejmá tendence vývoje nových životaschopných typů pořadů, které zaujmou v druhém večerním časovém pásmu statisticky významný počet diváků. Do kategorie zábavných pořadů se v posledních letech zařadila také zábavná talk-show, bohatě zastoupená v nabídce komerčních televizí. Česká televize v současnosti má ve své programové nabídce výrazný a divácky úspěšný formát tohoto typu pořadu. Bude sice i nadále usilovat o to, mít podobnou talk-show v druhém večerním pásmu na ČT 1, ale vývoj, výroba a vysílání tohoto typu pořadů není a ani napříště by neměla být vysokou prioritou televize veřejné služby.

* v oblasti pořadů, určených k bezprostřední službě národnostním, etnickým a názorovým menšinám, stejně jako smyslově a tělesně postiženým, seniorům a dalším ohroženým skupinám obyvatel, bude Česká televize posilovat zpětnou vazbu a prohlubovat spolupráci s organizacemi, zastupujícími příslušníky těchto menšin tak, aby její služba byla co nejúčinnější. Důležité však je, že v celém profilu svého vysílání, určeného tzv. většinové společnosti, bude cílevědomě usilovat o přirozenou integraci těchto skupin do většinové společnosti, o toleranci většinové společnosti k jejich odlišnosti a specifickým potřebám. Cílem této aktivity musí být prolomení dosud velmi silných stereotypů chování příslušníků většinové společnosti vůči jednolitým minoritám. Jinými slovy: není záměrem České televize budovat pro tyto minority jakkoli komfortní "mediální ghetto" v podobě dalších a dalších speciálních pořadů, vysílaných v okrajových vysílacích časech, ale uvedení problematiky menšin do agendy všech zpravodajských, publicistických a dokumentárních pořadů se zřetelným zacílením na oslovení dětí a mládeže.

* v oblasti pořadů pro děti a mládež učinila Česká televize v uplynulých dvou letech výrazný krok směrem k nezbytné modernizaci formátů a opuštění málo atraktivních a přežilých stereotypů v oslovení dětských diváků. V tomto trendu bude pokračovat i nadále s důrazem na informativní hodnotu pořadů pro děti, budování speciálního zpravodajství, které by je přijatelnou formou seznamovalo nejen se zajímavostmi ze života jejich vrstevníků a kuriozitami z říše zvířat (Zprávičky), ale také se závažnými problémy globálního i lokálních charakteru a umožňovalo jim přiměřeným způsobem se podílet na jejich řešení. Nedílnou součástí tvorby pro děti musí i nadále zůstat produkce dramatických děl, pro něž platí z dlouhodobého hlediska totéž, co pro dramatickou tvorbu televize obecně: s výjimkou výpravných filmových pohádek, o nichž byla řeč výše, musí jít o navzájem srovnatelná díla, způsobilá k začlenění do řad, určených jedné věkové kategorii diváků. Účelem tohoto zadání je umožnit ředitelství programu vytvářet stabilní "okna" dramatické tvorby pro děti v rámci vysílacího schématu. Nelze obejít ani animovanou tvorbu, zejména pokračování ve výrobě nových sérií oblíbených titulů večerníčků s jasným zadáním vyvinout nové, které budou schopny úspěšně rozšířit nabídku pro nejmenší a prodloužit časový odstup mezi reprízami chronicky známých českých animovaných seriálů v tradičním vysílacím čase.
Ve výše uvedeném výčtu a návrhu priorit dalšího rozvoje programové nabídky České televize chybí mnoho typů pořadů. Jde zejména o aktuální diskusní a publicistické pořady, magazíny životního stylu, magazíny na ochranu spotřebitelů, nejrůznější informatoria od kulturních až po zdravotní osvětu, nebo periodické pořady pro zájmem definované cílové skupiny diváků (zahrádkáře, motoristy atd. ). Neznamená to, že by Česká televize chtěla do budoucna od výroby a vysílání těchto pořadů upustit. Tento dokument se však přednostně zabývá především těmi oblastmi programové nabídky, které do velké míry odlišují a v nejbližší budoucnosti dále budou odlišovat televizi veřejné služby od komerčních vysílatelů.

III. Dlouhodobé cíle České televize v oblasti zpravodajství

Účelem všech změn v nabídce zpravodajských pořadů České televize je v zájmu diváků dosažení širší a pestřejší škály zpravodajských relací, bezpodmínečné uchování nezávislosti novinářské práce a systematičtější a především kontinuální řízení agendy jednotlivých zpravodajských, publicistických a diskusních pořadů. V souladu s tímto cílem a s dlouhodobou manažerskou koncepcí přenosu pravomocí a odpovědností ve vztahu k jednotlivých pořadům na nižší stupně řízení musí zpravodajství pokračovat v nastoupených trendech:

* posilování nezaměnitelného charakteru jednotlivých titulů zpravodajských relací;

* zvýšení kontinuální osobní odpovědnosti editorů za jednotlivé relace a lepší průběžné řízení jejich agendy;

* zdokonalení zpětné vazby formou lepšího využívání výsledků nezávislého proporcionálního monitoringu agendy zpravodajských pořadů, upozorňujícího na případné disproporce a mezery v této oblasti;

* vývoj nových formátů speciálních zpravodajských pořadů z dosud nedostatečně pokrytých tematických okruhů (ekonomika, kultura, věda a technika, životní prostředí);

* zdokonalování formátů stávajících pořadů investigativní žurnalistiky a vývoj nových, způsobilých nahradit ty, které postupně zastarávají;

* zdokonalování formátů stávajících diskusních pořadů a vývoj nových, založených na menším počtu účastníků a na ostřejším a nezávislejším postoji vůči reprezentantům politické scény.
Mimo to však pro zpravodajství vzniká jedno speciální zadání, úzce související s nadcházejícími technologickými změnami. Zpravodajský okruh bude nepochybně první, který Česká televize nabídne na počátku vývoje potenciálně multikanálové služby digitálním terestrickým televizním vysíláním. Proto je nezbytně nutné již v průběhu let 2000 a 2001 začít pracovat na koncepci jeho programového schématu a zároveň na způsobu jeho technického a logistického zabezpečení. Speciální projekt k tomuto účelu by měl přinést podrobnou představu o fungování digitálního zpravodajského kanálu, jeho vztahu k dosud poskytované nabídce zpravodajských pořadů, vyčíslení personálních, technických a finančních požadavků, které jeho zřízení přinese, a základní perspektivu jeho dalšího rozvoje (včetně studie o efektu jeho vysílání pro české diváky).

IV. Dlouhodobé cíle České televize v oblasti řízení programu

V uplynulých dvou letech došlo v oblasti řízení programu k dvěma zásadním změnám, které vytvářejí podmínky pro lepší a koncepčnější uplatnění programové nabídky České televize. První, viditelná i pro diváky, spočívá v nesrovnatelně účinnějším pojetí selfpromotion, které mělo značný podíl na nárůstu sledovanosti a podílu na diváckém zájmu, jaký oba vysílací okruhy České televize zažívaly v průběhu roku 1999 a zejména v jeho druhé polovině. Druhá změna zůstala veřejnosti skryta, ale pro řízení programu má srovnatelný význam: nová koncepce výstupů výzkumu sledovanosti pro přípravu vysílacích schémat a jejich sezónních změn. Přehlednější a jasnější uspořádání dat, získaných prostřednictvím sítě peoplemeterů, rozšířené o názorné grafické zpracování vývoje sledovanosti v průběhu typických dnů v týdnu v jednotlivých ročních obdobích umožnilo provádět schematové změny s mnohem menším rizikem a lepší předvídatelností účinku než kdykoli v minulosti. Také tomuto fenoménu lze přičíst zlepšení podílu programové nabídky České televize na zájmu televizních diváků.
Přesto zůstává řízení programu až do současnosti v rámci organizační struktury České televize v roli, jenž zdaleka neodpovídá jeho významu pro celou instituci a způsob, kterým ji vnímá veřejnost. Chybějící žánrově členěná dramaturgie, která by zajišťovala účinnou odbornou zpětnou vazbu producentům pořadů, znevýhodňuje ředitele programu při jednání s šéfproducenty, řediteli studí a producenty. Znemožňuje také systematicky analyzovat programovou nabídku ostatních televizních stanic v České republice a referenčně sledovat vývoj televizních formátů a programových schémat srovnatelných evropských televizních stanic. Teprve na základě těchto analýz však lze kvalifikovaně posuzovat programovou nabídku České televize, identifikovat její nedostatky a následně formulovat velmi přesné objednávky producentům, jejichž úkolem pak bude tyto mezery a nedostatky vyplnit.

Ředitelství programu musí počínaje druhým pololetím roku 2000 především:


* být zárukou stabilního udržování ročního cyklického "životního rytmu" výroby a nákupu pořadů v České televizi a tím skýtat producentům veškeré záruky, potřebné k zdárnému plnění jejich úkolů;

* navázat na dosažený pokrok v oblasti využívání výsledků výzkumu a dále jej rozvíjet především v oblasti přípravy týdenních vysílacích plánů a neustálých drobných úprav vysílacího schématu, v rámci protiprogramování atd. ;

* navázat na dosažený pokrok v oblasti selfpromotion a dále jej systematicky rozvíjet;

* založit malé efektivně pracující oddělení dramaturgie programu, které bude vytvářet odbornou protiváhu šéfproducentům a ředitelům televizních studií, posuzovat předkládanou nabídku producentských center a televizních studií pro vysílací schéma a průběžně zajišťovat výše zmíněnou zpětnou vazbu - toto oddělení by se mělo podílet již na přípravě vysílacího schématu na leden 2001 a v plném rozsahu pak na přípravě vysílacího schématu na září 2001.
Prvořadým cílem činnosti ředitelství programu musí být udržení stabilního podílu obou vysílacích okruhů České televize na zájmu diváků (share) ve výši, přiměřené vnějším ukazatelům. V současné době tento podíl činí celkově zhruba 33% (ČT 1 v dlouhodobém průměru okolo 26%, ČT 2 kolem 7%), ale jeho výše do velké míry závisí také na úrovni programové nabídky komerčních vysílatelů. Vývoj na české mediální scéně byl v roce 1999 velmi dramatický a v roce 2000 patrně nebude o mnoho stabilnější, a proto nelze tento cíl stanovit číselně. Znamená to však, že musí nepřetržitě poskytovat pozitivně přijímanou službu statisticky významnému počtu diváků - plátců televizních poplatků.
Neméně důležitým cílem však zůstává také takové umístění pořadů, primárně určených menšinám volbou či osudem, ve vysílacím schématu, které umožní na minimum snížit rozpětí mezi skutečným a potenciálním počtem jejich diváků. Potenciální počet je přitom dán přesně určenou cílovou skupinou pořadu. To znamená především vycházet ze znalostí životního rytmu těchto přesně definovaných cílových skupin při zařazování pořadů jim určených do vysílacího schématu. V této oblasti může kvalitativní posun ve využívání výsledků výzkumu České televizi mimořádně prospět. Do jisté míry je právě zásah těchto specifických cílových skupin (či lépe řečeno: efektivita služby, kterou jim Česká televize svým vysíláním poskytuje) jedním z důležitých pilířů legitimity televize veřejné služby jako takové. Proto ani přes výsledek, který je často ze statistického hlediska - měřeno populací jako celkem - zdánlivě zanedbatelný, nemůže Česká televize na tento přístup rezignovat.
Také ředitelství programu musí v dlouhodobé perspektivě analyzovat dopady zavedení pozemního digitálního televizního vysílání a zabývat se jeho náplní. Do konce roku 2000 by proto mělo zpracovat rámcovou studii o možných cestách rozvoje multikanálového digitálního vysílání včetně časových horizontů spuštění jednotlivých kanálů a výčtu provozních nároků, které toto postupné rozšiřování služeb s sebou přinese.

Hospodářské zázemí výroby a vysílání České televize

Na prahu roku 2000 je Česká televize finančně zdravou institucí, efektivně plnící zákonem stanovené poslání. Je však nutné si uvědomit, že rok 2000 je posledním, kdy při zachování současné legislativní úpravy financování bude Česká televize schopna poskytovat své služby divákům v nezmenšeném rozsahu a při zachování současného tempa nezbytných technologických změn. Je to dáno způsobem jejího financování, jehož základem je výnos televizních poplatků.
Výše televizního poplatku byla naposledy upravena zákonem č. 135/1997 Sb. , jímž byl novelizován zákon č. 252/1994 Sb. , o rozhlasových a televizních poplatcích. Zvýšení z 50 Kč na 75 Kč však v roce 1997 ani zdaleka nekompenzovalo snížení reálných příjmů České televize z výnosů televizních poplatků, způsobené v předchozích letech v průměru 10% inflací ročně. Za současných legislativních podmínek, při striktně limitovaném rozsahu reklamy, kterou má právo vysílat, má Česká televize jen velmi omezený manévrovací prostor, v jehož rámci upravovat rozpočet jako základní nástroj svého hospodaření. Česká televize tedy v současnosti může především:

* usilovat o navýšení sazby televizního poplatku zákonem v co nejkratší době tak, aby kompenzoval
* důsledky inflace v letech 1997 - 2000 (první krok v jejím postupu tímto směrem je popsán v kapitole III. 1. tohoto dokumentu);
* usilovat o zavedení pravidelné (např. roční) indexace televizního poplatku zákonem v závislosti na vývoji inflace v České republice (momentálně nelze tento cíl pokládat za reálný);
* usilovat o změnu ust. § 5 zákona č. 252/1994 Sb. , o rozhlasových televizních poplatcích, v platném znění, stanovujícím způsob platby televizních poplatků (tj. odstranit faktický monopol České pošty a umožnit plátcům, aby sami volili způsob, jímž budou televizní poplatek platit, čímž může České televizi vzniknout při vybírání poplatků významná úspora);
* vyvíjet důsledný tlak na snižování nevýrobních nákladů;
* vyvíjet důsledný tlak na snižování nákladů ve všech oblastech výroby (tento tlak je sice nezbytný, ale nesmí jít na úkor kvality vyráběných pořadů - v této oblasti je žádoucí nejužší možná spolupráce s producenty, kteří musí být k úsporám při výrobě pořadů správně motivováni);
* stanovit a důsledně dodržovat jednotnou maximálně úspornou strategii při veškerých kontraktačních jednáních (a těžit z výhod, které mohou České televizi poskytnout dlouhodobé smlouvy s důvěryhodnými partnery);
* stanovit a důsledně dodržovat koncepční personální politiku, založenou na obecně známých a závazných pravidlech a kritériích (v této oblasti je nezbytná kvalitní komunikace s Nezávislou odborovou organizací České televize).
Tvrdá úsporná opatření včetně snižování počtu zaměstnanců Česká televize uplatňuje neustále nejméně od roku 1995. Pouze v jejich důsledku byla televize veřejné služby v České republice schopna obstát při neustálém snižování svých reálných příjmů, aniž by omezila služby, které poskytuje. Úsporná opatření však nelze prohlubovat donekonečna. Proto se Česká televize při zachování současného tlaku na maximální dosažitelné úspory (při zachování rozsahu a kvality poskytovaných služeb a nezbytné modernizaci technologií) v nejbližších letech soustředí především na posilování příjmové stránky svého rozpočtu. Jakýkoli jiný postup by byl neprozíravý a krátkozraký ve chvíli, kdy se Česká republika musí stejně jako ostatní evropské země intenzivně připravovat na zavedení pozemního digitálního vysílání, respektive na mnohaletý souběh analogového a digitálního televizního vysílání veřejné služby. Zároveň musí Česká televize pečlivě dbát, aby její financování bylo důsledně odděleno od státního rozpočtu, neboť její dobře zajištěné, dobře kontrolovatelné a zároveň na okamžité vůli nositelů zákonodárné a výkonné moci nezávislé financování je jednou z hlavních záruk její nezávislosti jako média veřejné služby.

Závěr

Česká televize hraje v mediálním prostředí České republiky velmi významnou roli. Je mimořádnásvým charakterem: představuje v podstatě jedinou záruku zachování sektoru české filmové a televizní tvorby, a to jak v oblasti dramatu, tak dokumentu a animovaných snímků. Zprostředkovává televizním divákům špičková díla světového i českého filmu, široce informuje o vědě a kultuře, nabízí obraz přírody, jak jej zachytili přední světoví dokumentaristé. Je také mimořádně důležitým zdrojem informací z politického a ekonomického dění, které denně poskytuje miliónům diváků. To je však jen jedna strana mince.
Druhou stranu téže mince představuje její závislost na omezeném počtu špičkových odborníků v mnoha profesích, na talentu a produktivitě scénáristů, dokonalém citu a odhadu dramaturgů, perfektní práci herců a režisérů, na vysokém nasazení a dokonalé profesionalitě reportérů, širokém rozhledu editorů a týmové práci všech, kteří vytvářejí televizní zpravodajství. Shrnuto a podtrženo: alfou a omegou činnosti České televize je dokonalá souhra vysoce kvalifikovaných a dobře motivovaných zaměstnanců a externích spolupracovníků.
Smyslem tohoto dokumentu bylo formulovat základní cíle, o jejichž uskutečnění by měla v nejbližších letech usilovat, a navrhnout cesty k jejich dosažení. To je však možné jedině za předpokladu, že její vedení bude respektovat zásadní skutečnost: největší kapitál České televize nespočívá v jejím movitém a nemovitém majetku, finančních rezervách, vysílacích právech a ochranných známkách, ale v lidech, kteří spolu vytvářejí její jedinečnou tvář. Na této premise je celý text založen a z jejího akceptování musí vycházet také realizace veškerých kroků v něm navržených.

V Praze dne 17. ledna 2000
Mgr. Dušan Chmelíček