Duchovní rady

Ústava Duchovní rady a Mírového státu
Ze dne 31.12. 1995.
Verze 2.
ze dne 28. 09. 2001

Duchovní rada se usnesla na tomto ústavním prohlášení:

PREAMBULE

My, dobrovolní členové Duchovní rady
(1) zakládajíce tímto světové duchovní společenství, duchovní útočiště, duchovní prostor a univerzální nástroj duchovního vývoje lidského společenství a duchovní síly člověka – tedy společenství, jež by mělo být přirozeným výrazem, prostředkem i cílem této síly,
(2) ustavujíce tímto Duchovní radu a první Mírový stát na Zemi,
(3) usilujíce o novou formu sjednocení národů a mezinárodní spolupráce,
(4) směřujíce k dosažení jednoty mezi tvůrčí mocí lidského ducha a jejími duchovními zdroji, mezi poznáním a vírou, mezi poznáním vědeckým a duchovním, mezi poznáním a řízením společenských procesů, pro tuto jednotu a skrze ni,
(5) vidíce možnost nového stupně integrace zdrojů společenského rozvoje, nového stupně vědění a individuálního i společenského bytí,
(6) dokazujíce nezbytnost učinit tvůrčí moc ducha a přírody základním kamenem nového vývoje lidské kultury a bází integrace vědy a poznání vůbec,
(7) ve svém přesvědčení tímto věrni kulturnímu a duchovnímu odkazu lidstva, Českého království a českého státu v jeho minulých podobách a Ústavě České republiky,
(8) navazujíce na obecně sdílené hodnoty lidství, na kulturní a duchovní tradice národů, na dosažený, dochovaný a obecně přístupný úhrn poznání duchovního a vědeckého,
(9) rozhodnuti chránit neporušitelnost přirozených práv člověka, jakož i přijmout na sebe přirozené povinosti vůči lidskému společenství, lidské přírodě, jako i odpovědnost za svůj duchovní úděl,
(10) připomínajíce si svůj díl odpovědnosti vůči budoucím generacím za osud života na Zemi,
(11) pamětlivi hrozby fatálních katastrof, již člověk vyvolal,
(12) jako duchovní vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi své zodpovědnosti vůči národům Země,
(13) jako svobodný duchovní stát založený na myšlence nového sjednocení zdrojů společenského rozvoje a tvůrčích a duchovních sil,
(14) jako hráz živelnému rozvoji lidské kultury a svému poslání odcizené vědy,
(15) jako součást pozitivních duchovních sil světa,
(16) odhodláni přispět k zachování a rozvíjení přírodního a kulturního, hmotného a duchovního bohatství lidstva
(17) a řídit se přitom zákony pravdy a spravedlnosti,
(18) uznávajíce svrchovanost zákona sdílených států a svůj morální závazek vůči Ústavě Duchovní rady a Mírového státu,
(19) přijímáme jménem svým, ve jménu Pravdy a jménem Božím tuto Ústavu:
HLAVA PRVNÍ

ZÁKLADNÍ USTANOVENÍ

Čl. 1
(1) Společenství členů Duchovní rady můžeme považovat za potenciální základ Mírového státu. Jeho skutečná existence záleží na jejich morální, intelektuální a duchovní úrovni a kvaltě jejich kontaktů mezi sebou navzájem a s okolní společností. Podobně jako kterákoliv církev potenciálně přřibližuje království Boží na Zemi, je tato idea eventualitou a inspirací i v případě Duchovní rady. Idea Duchovní rady v sobe imanentně obsahuje ideu Mírového státu a naopak.
(2) Duchovní rada není územně ohraničena a jejími členy mohou být příslušníci všech národů světa.
(3) Duchovní rada se obsahem a formou své činnosti, ale i svými prostředky vtělenými do své podstaty, sama stává předobrazem svého cíle a kvalitativně novým nástrojem jeho uskutočňování.
(4) Duchovní rada a Mírový stát jsou ve své minimální podobě projektem, modelem, i realizací tohoto projektu. V podobě ideje existují nezávisle na konkrétních lidech jako abstraktní duchovní vzor. Mohou být formou životního názoru i organizovaným hnutím.

Čl. 2
Duchovní rada by měla být zastřešena jiným subjektem, aby nebyla její úloha snížena na úroveň běžné organizace – registrovaného hnutí nebo sdružení, aby byl zachován její symbolický a nadčasový aspekt

Čl. 3
(1) Duchovní rada si vůči sdíleným státům a jejich občanům nevyhražuje žádnou zákonodárnou ani výkonnou, soudní ani správní moc. Zákony Duchovní rady mají zejména poznávací a morální obsah a mezi Duchovní radou a jejími členy nebo okolní společností nevytváří vztahy právní, ale morální, intelektuální a duchovní povahy
(2) Duchovní rada ze své podstaty a iniciativy napomáhá zachování, šíření a rozvoji kultury, vzdělanosti, tvurčích a duchovních sil člověka a sama v mezích vlivu své neformální autority integruje a posiluje zdroje společenského rozvoje a stability, přispívá k udržení a rozvoji lidského rodu a lidské přírody v jejich vzájemné rovnováze, zejména chrání a udržuje poznání, šíří duchovní a kulturní osvětu a podněcuje duchovní a kulturní obrození národů.
(3) Duchovní radě obecně nutně nepřísluší nějaká konkrétní pevná struktura řízení a hierarchie, ale takových forem může historicky nabývat a v souvislosti s těmito formami i disponovat potřebnými orgány – nástroji pro realizaci svých cílů., Pro jednotlivé cíle může být Duchovní radě propůjčována subjektivita řádně registrovaných subjektů – společenských organizací. Integrita Duchovní rady a jejich cílů a prostředků není dána nějakou organizační formou, ale vychází ze světa idejí a duchovního konceptu.

Čl. 4
(1) Tato Ústava je jednou ze záruk integrity konkrétní podoby Mírového státu a Duchovní rady a jejich existence; minimalni program jejich realizace předpokládá mj. respektování Ústavy ve všech jejích částech.
(2) Každé prohlášení člena Duchovní rady jménem Duchovní rady má potenciálně charakter výroku Duchovní rady
(3) Požádá-li člen Duchovní rady, aby byl nějaký výrok přiřazen k Ústavě, mělo by tak být automaticky učiněno

(4) Původní verze Ústavy by měla být zachována. Změny mohou mít poze charakter dodatků.

Čl. 5
(1) Existence Duchovní rady a Mírového státu byla v souvislosti s touto ústavou doložena 31. prosince 1995 v Ostravě v České republice podpisem zakládající listiny členy přípravného výboru občanského sdružení Kancelář duchovní rady. Česká republika je prvním sdíleným státem Duchovní rady a Mírového státu.

(2) Duchovní rada a Mírový stát nemohou pro svou duchovní podstatu zaniknout, ani být zrušeny, může být jen narušena kontinuita realizace jejich cílů a kontinuita personální.

Čl. 6
(1) Nikdo nemůže být zbaven jmenování za člena Duchovní rady, ani se ho zříci, neboť jde především o čestnou funkci a protože Duchovní rada jako taková nepodléhá světské ani církevní moci. Členství Duchovní rady a příslušnost Mírovému státu jsou trvalé a jsou svou neodvolatelností také symbolem nadčasovosti myšlenky Duchovní rady a Mírového státu

(2) Jmenování člena rady je výrazem uznání schopnosti chránit a rozvíjet duchovní odkaz národa (obce, lidstva) a vést národ (obec, lidstvo) cestou pravdy a chystat jeho duchovní obrození a potvrzením vůle naplňovat ideje Duchovní rady.

Čl. 7
Duchovní rada a Mírový stát nemají žádné trvalé symboly a jejich existence není vázaná na nějakou jednotlivou osobnost. Používané symboly a názvy mají jen pomocnou funkci a osoby, které svou aktivitou realizují ideje Duchovní rady zaručují integritu pouze jedné konkrétní formy realizace těchto idejí.

HLAVA DRUHÁ

ORGÁNY DUCHOVNÍ RADY

Čl. 8
Orgány
(1) Duchovní rada (spiritual Council) má minimálně tyto orgány:
- Člen rady (je nejen členem, ale svým způsobem i samostatným oorgánem)
- Zasedání Duchovní rady (může mít i virtuální, např. elektronickou ppodobu)
- Integrovaná teorie (základní kniha nebo integrovaná databáze splňující minimální zásady systémové integrity obsažených poznatků)
- Duchovní univerzita (v jednoduché podobě pastorační, osvětová a vzdělávací činnost jednotlivých členů Duchovní rady)

(2) Pomocnými orgány Duchovní rady mohou být:
- specializované pracovní skupiny a komise odborníků
- informační kancelář (Kancelář Duchovní rady)
- vydavatelství
- nadace
- internetová konference
- počítačové systémy a databáze aj.

Pomocné orgány jsou většinou utvářeny zastřešujícím občanským sdružením (kancelář Duchovní rady)


Čl. 9
Člen rady

(1) Člen Rady je autonomním a svrchovaným orgánem Duchovní rady. Jeho civilní občansko-právní subjektivita je prvotní a zejména o ni se opírá autonomie a neformální subjektivita Duchovní rady.
(2) Svou činností oživuje a naplňuje myšlenku a duchovní prostor Duchovní rady a Mírového státu. Do živoucího jednotného systému uskutečněné Duchovní rady pomáhá organicky začlenit také neživé prostředky a orgány Duchovní rady (integrovaná teorie, databáze, architektonický prostor a pod.) a s jejich pomocí pomáhá vytvářet inteligentní a oduševnělé prostředí, které usnadňuje duchovní cestu zájemcům o spolupráci.
(3) Člen Duchovní rady může na sebe a ostatní členy nahlížet jako na příslušníky ideálního Mírového státu
(4) Slib Člena rady může být slavnostně vykonán přečtením preambule této Úistavy před jiným členem Duchovní rady
(5) Nového člena Duchovní rady může navrhnout pouze člen zakládajícího výboru zastřešujícího občasnkého sdružení nebo jiný člen Duchovní rady.
(6) Příslušnost k Duchovní radě nebytváří právní závazky mimo okolnosti stanovené zákonem
(7) Každý člen Duchovní rady může vyhledat a jmenovat nekvýše 10 dalších členů Rady.
(8) Člen Rady činí podle vlastního uvážení kroky v oblasti vlastního duchovního růstu a při působení na šíření duchovní kultury ve své zemi i mimo ni a snaží se samostatně nebo koordinovaně s jinými členy Rady nacházet, shromažďovat a integrovat poznání a závěry tohoto poznání uvádět zpět do života. Podle svého uvážení informuje ostatní členy Rady o svých poznatcích a projektech a poskytuje jim podle svých možností a uvážení podklady a jiné zdroje pro jejich práci (projekty) a studium. Pokud chce člen Rady přispět k posílení integrity a vlivu Rady, činí tak ve shodě s Ústavou duchovní rady, ve shodě s požadavkem zachování integrity této ideje alespoň na úrovni mimimálního modelu a jeho najzákladnějších ustanivení. Dbá také na efektivní začlenění získaných poznatků do určité systémové informační struktury a v této souvislosti by mohl rozvíjet a uskutečňovat ideu integrované teorie – integrované databáze. Tyto prostředky mu mohou být na této cestě samy nápomocny a k tomu účelu jsou zřízeny a modifikovány.

Čl. 10

Zasedání Duchovní rady

(1) Zasedání Duchovní rady je poradním orgánem. Jeho závěry mají spíše charakter poznatků a doporučení a vytvářejí pro členy Duchovní rady závazky spíše jen morální povahy

(2) Formalizované výstupy Duchovní rady mohou být např.:
- VÝROK DR formulovaný jako prohlášení pro tisk
- VÝROK DR formulovaný jako petice určená k podpisu ostatním členům Rady resp ostatním občanům
- VÝROK DR prostý, je určen jen pro zápis do Knihy a příp. pro vyvěšení (např. formou umístění na webovské stránky), co se týká i ostatních forem

(3) Zasedání Rady není právním subjektem, pro podobné účely musí být zastřešeno servisní/zřizovatelskou organizací

(4) Zasedání Rady přispívá k Integrované teorii alespoň v minimální potřebné míře stanovené minimálním programem a alespoň v minimální míře se řídí ústavou a integrovanou teorií tak, aby byla zachována myšlenková a funkční integrita realizace Duchovní rady

(5) Členové Duchovní rady dbají, aby při činnosti Duchovní rady a jich samotných byly efektivně využívány moderní způsoby analýzy řešených situací, projektového řízení, výpočetní techniky, médií, inovačních a kreativních technik apod. a snaží se používané metody zobecnit v integrované teorii

(6) Duchovní rada dbá na to, aby její rozhodnutí a metodologie jejího řízení vycházely z aktuálního stavu poznání, integrované teorie a aby byly logické, komplexní a systémové.

(7) Svolání Zasedání Duchovní rady může být iniciativou každého Člena rady, který určí také formu a obsah zasedání

(8) Svolavatel se snaží připravit problém k projednání, že vytvoří písemný návr podle následujícího doporučení (pokud nebude určen jiný postup) a odevzdá jej ostatním členům Duchovní rady
a) stručně v záhlaví definuje podstatu problému
b) dále vypíše přehled možných řešení
c) u každého řešení vypíše nejdůležitější důvody PRO a PROTI
d) připojí podrobný komentář k celému problému a své vlastní stanovisko

Svolavatel si může k danému problému vyžádat názory ostatních členů Duchovní rady předem, aby získal neovlivněná stanoviska.

V dalším kroku členové Duchovní rady (pokud nebude navržen jiný postup) přicházejí (ještě před Zasedáním)
a) s pozitivními návrhy
b) s kritikou projektu

Svolavatel podle svého k těmto názorům přihlédne nebo ne a buď vypracuje nový návrh nebo ne.

Na Zasedání se hlasuje k jednotlivým možným řešením.

Každý problém-návrh by měl nabízet i možnost řešení odložit.

Čl. 11
Integrovaná teorie (synteorie)

(1) Integrovaná teorie je jedním z klíčových prostředků, cílů a orgánů Duchovní rady. Bez systémového začlenění integrovaného systému vědy/poznání do nástrojů, cílů a systémové podstaty aktuální realizace myšlenky Duchovní rady není možné vytvořit kvalitativně nový přístup k poznání a řízení procesů globálního antropoekokomplexu a a nebylo by možné odlišit práci Duchovní rady v některých aspektech od práce politických stran, hnutí, občanských sdružení, vědeckých ústavů či církví. Snaha být katalyzátorem ve vývoji poznání a jeho začlenění do společenské praxe není možná bez systémového přístupu a metody velké integrace.

(2) Proces integrace vědy/poznání (včetně integrace vědy a praxe) je procesem protikladným živelnému rozvoji vědy nebo na druhé straně integračním tendencím bez vědeckého základu. Integrovaná teorie je obecným jednotným projektem i posloupným výsledkem a důležitým cílem této integrace. Integrovaná teorie není encyklopedickým souhrnem vědomostí (i když i na této úrovni se některé integrační funkce projevují), ale o vědomou systémovou integraci vysokého stupně a na efektivní bázi, jež je základním předpokladem této efektivní integrace, má-li věda/poznání sloužit objektivním potřebám lidské společnosti, obnovení a osvobození tvůrčí duchovní podstaty člověka a (s tím provázanou) efektivní obnovou globální rovnováhy.

(3) Tvůrčí projev (ať již člověka, Boha či přírody) považujeme za možná nejvhodnější bázi této integrace vědy/poznání, bází utváření integrované teorie (jednotné teorie, synteorie, integrované teorie poznání), neboť jde o funkci významnou a současně – s ohledem na řešené problémy - značně ohroženou. Tato báze má také významný vztah k nositeli společenských změn – člověku, k nejvyššímu božskému ideálu i k univerzálním tvůrčím silám přírody. Tvůrčí projev v nejobecnějším systémově-kybernetickém smyslu pojmu je dominantní funkcí mnoha systému vysoké složitosti člověka a umělé inteligentní systémy nevyjímaje. Tvůrčí projev představuje současně "úzké" a ohrožené "místo" systému lidské společnosti, zejména v klíčových projevech tohoto systému.

(4) Zastaralé systémy řízení společnosti a jejích výrobních, komunálních a dalších sociálních jednotek zpravidla neumožňují takové rozvinutí tvůrčího potenciálu jednotlivců a kolektivních jednotek systému, aby člověk k prospěchu svému i svého okolí mohl rozvinout a využít svůj tvůrčí potenciál a aby zabránil příchodu stále hlubších společenských krizí a krizi (ztrátě rovnováhy) globálního systému v oblasti ekologie, ekonomie, politiky a sociálních problémů. Zvolení tvůrčího projevu (jak již dnes ukazují některé řídící, projektové a inovační techniky) za bázi integrace poznání (a tedy i poznání a řízení) by mělo přinést (a vlastně již přináší) kvalitativní skok ve vztahu člověka a přírody, člověka a společnosti, člověka a Boha.

Tento krok představuje také logické začlenění poznání faktu o nutném ovlivnění výsledku výzkumu (pozorování, zkoumání, modelování, poznávání) předmětu (objektu) subjektem této interakce. Tvůrčí projev (jako – z hlediska dějinného, lidského účelu – dominantní charakteristika (funkce) poznávacího subjektu (člověka), ale i univerzálního subjektu Přírody v procesu její hybné sebereflexe – sebeodrážení – sebeutváření umožňuje (je-li začlěněn do báze integrace poznání) vyloučit subjektivní deformaci poznání, objektivizovat dialektickou interakci subjektu a objektu v procesu poznání v celé její šíři a učinit proces získávání poznatků objektivně cílenějším a smysluplnějším, s ohledem na komplexní dosah a lidské souvislosti (proces objektivní humanizace).

Tvůrčí projev jako báze a základní pojem integrace poznání umožňuje na společném teoretickém základě sjednotit poznání projevů duchovních, kreativních, intelektuálních v jejich různých formách.

(5) Některé současné vědy již dosáhly prahu systémové úrovně (sociologie, psychologie, ekonomie) a dosáhly sblížení na základě této systémové podobnosti předmětných jevů v jazyku popisu, modelů těchto jevů a nástrojů analýzy a těchto jevů příslušejících dříve izolovaným platformám jednotlivých věd, které se nyní stávají potenciálními východisky (prototeoriemi) a hlavou vznikající mnohojediné ústřední integrované vědy (synteorie), která systémově zobecňuje poznatky jedné vědy pro potřeby druhé a brání opakování chyb v teorii, experimentu i praxi. Přitom plně systémovou může být každá věda jen jako věda systémově vysoce integrovaná v rámci širšího komplexu věd. Jiné vědy vytvářejí jednotný zakladní systém popisu a analýzy (logika, dialektika, teorie systémů, matematika) a tím jsou nejzákladnějším metodologickým východiskem pro integraci vyšších věd, jsou metateoriemi a nohama celého systému. integrace poznání.

(6) Srdcem integrované teorie jsou specializované vědy a teorie zabývající se bezprroředně tvůrčím projevem (majícím tedy vztah k bázi integrace), jakými jsou např. psychotechnika tvůrčího projevu, teorie a metodologie řízení inovačních procesů a projektové činnosti, teorie myšlení, psychohygiena atd., jako i souhrnná metodologie a teorie tvůrčího projevu.

(7) Nedílnou (imanentní) součástí integrované teorie je teorie o míru

(8) Jedním z podstatných rysů integrované teorie je požadavek, lépe řečeno schopnost sebeprojektování, sebeanalýzy, sebemodelování


Čl. 12
Minimální program

(1) Minimální program je takový program komplexního řízení procesů v systému globálního antropoekokomplexu (a jeho dílčích struktur), který aktuálně stanoví hraniční hodnoty některých klíčových, člověkem ovlivnitelných parametrů tohoto systému tak, aby byla obnovena dlouhodobá stabilita systému, zejména zachována biologická rozmanitost živočišných a rostliných druhů a existence lidského rodu.
(2) Minimální program hovoří mj. k pořadí důležitosti problémů řešených Duchovní radou a jako živý (člověkem aktualizovaný, příp. automatizovaný) systém je jeho orgánem. Je výstupem a součástí integrované teorie a zpětně také zdrojem jejího rozvoje. Může však být formulován i zcela nezávisle, mimo řízené integrační procesy



Čl. 13
Integrovaná databáze


(1) Integrovaná databáze je v jednodušší podobě integrovaným systémem textů a jiných dat a programů napomáhajících shromažďování poznatků nutných pro práci Duchovní rady. V pokročilé podobě je kybernetickou podobou integrované teorie - počítačový systém – program – databáze s prvky umělé inteligence, resp. systémy kombinované z prvků: databáze, člověk, systém programů, inteligentní prostředí, spolupracující externí systémy – subjekty atd.
(2) Cílem pokročilého projektu integrované databáze je zejména zefektivnění shromažďování , analýzy a syntézy informací za účelem jejich synteoretické integrace, jakož i ochrana cenných informací, informačních a výpočetních systémů a programů před znehodnocením (archivace)
(3) Integrovaná databáze umožňuje uživatelům efektivně čerpat a vkládat informace a může mít podobu virtuální lidové univerizity.