Tajemní neokonzervativci



Jak uvažují a co si myslí muži, kteří zapletli Ameriku do války v Iráku


V dnešním Washingtonu mají neokonzervativci vliv a moc, o kterých se jiné intelektuální skupině ani nezdá. Obsadili důležitá místa v Bushově administrativě. Významně ovlivnili americké rozhodnutí obsadit Irák. Odkud se vzali a co si myslí o světě?

Paul Wolfowitz hovoří tiše, jeho slova však vyvolávají velký hluk. Po útocích z 11. září tento náměstek ministra obrany s vizáží oblíbeného profesora prohlásil, že Washington se bude snažit "zničit státy, které podporují terorismus". Výrok vysokého představitele ministerstva obrany vojensky nejsilnější země spustil poplašné sirény po celém světě. Vzápětí si také vykoledoval ostré pokárání ministra zahraničních věcí Colina Powella. "Usilujeme o zničení terorismu," řekl Powell. "Jestliže tu jsou státy a režimy, které terorismus podporují, pak doufáme, že je přesvědčíme, aby od toho upustily. Ale myslím, že skončit s terorismem úplně stačí a pan Wolfowitz mluví jen sám za sebe," dodal ministr zahraničí stroze.
Ojedinělá veřejná polemika odráží urputnou bitvu o americkou zahraniční politiku, která vřela za zavřenými dveřmi od nástupu Bushovy administrativy k moci v lednu 2001 a která po 11. září eskalovala do široké ideologické války. "Realisté" jako Powell se navzdory své připravenosti použít vojenskou sílu snažili přimět Washington k těsné spolupráci se spojenci a odpověď na teroristické útoky zaměřit na Afghánistán a teroristickou síť Al Kajdy. Wolfowitz a takzvaní neokonzervativci však měli velkolepější plány. Obávajíce se umírnění ze strany spojenců, snažili se pozdvihnout americké zájmy v zahraničí bojovným a jednostranným použitím síly. Usilovali o to, aby se preventivní akce právo úderu na státy, které by mohly potenciálně ohrozit USA - staly úhelným kamenem americké politiky. Mluvili o americké hegemonii a občas dokonce o americkém impériu. Jedním z jejich oblíbených projektů byla dlouhodobá touha osvobodit silou Střední východ. Prvním na řadě měl být Irák.
Brzy bylo jasné, která strana vyhrála debatu. V průběhu následujících osmnácti měsíců zdůraznil Bush v několika klíčových projevech, že je připraven se vypořádat se státy, které pomáhají teroristům, vést preventivní války jednostranně i bez spojenců a demokratizovat Střední východ.
Proto nebylo překvapením, že v březnu 2003, když začala Spojenými státy vedená válka v Iráku, se zdálo, že Bush čte ze scénáře, který napsal Wolfowitz. Stalo se zřejmým, že obskurní skupina intelektuálů, nazývaných neokonzervativci nebo "neokoni", ovládla zahraniční politiku Washingtonu. Zastávali ve vládě klíčové pozice: Wolfowitz, druhý muž Pentagonu, Lewis "Skútr" Libby, šéf úřadu viceprezidenta Cheneyho, Elliot Abrams, Bushův poradce pro otázky Středního východu, a Douglas Feith, náměstek ministra zahraničních věcí pro otázky obrany, abychom jich pár jmenovali.
Neokoni tvoří soudržnou skupinu a sami se považují za smělé idealisty v tradici Woodrowa Wilsona, kteří se nebojí použít americkou armádu k rozšíření demokracie a západních hodnot po celém světě, a zároveň tak zvýšit bezpečnost Spojených států a jejich spojenců. Jejich oponenti je naopak vidí jako nebezpečné, agresivní a arogantní ideology, kteří ohrozili americkou důvěryhodnost a prestiž, oslabili transatlantické vztahy, odcizili Washingtonu přátele a spojence a nebezpečně přepnuli americkou vojenskou sílu.
Přátelé i odpůrci neokonů se shodují v jednom: neokonzervativci dnes mají obrovský vliv na americkou zahraniční politiku, a tím pádem na celý svět. "Americký prezident postupně v jedné záležitosti za druhou reflektoval myšlení neokonzervativců," řekl Richard Perle, jeden z vůdců neokonů, který byl náměstkem ministra obrany v době Ronalda Reagana a poradcem v Pentagonu za současné administrativy až do února 2004.

Americká "normalizace"

Přestože to vypadá, že neokoni se vynořili odnikud, aby zaujali klíčové posty v Bushově Bílém domě, na ministerstvu zahraničí a v Pentagonu, ve skutečnosti stoupali ve Washingtonu k moci pozvolna během tří minulých dekád. Od konce 60. let se vyvíjeli, jak napsal Mark Lilla v nedávném článku v New York Review of Books, "z volně propojené sítě profesorů a editorů časopisů do dobře integrované síly formující americkou politiku". Jejich mocenský vzestup a vedoucí postavení nebylo žádnou nepředvídatelnou souhrou okolností. Neokoni tvořili část široké a velmi dobře financované konzervativní reakce na pociťovaný levicový exces v 60. a 70. letech, kdy válka ve Vietnamu polarizovala národ a mnozí Američané se obávali, že jejich země jako světová velmoc slábne.
Liberálové považovali 60. léta za dobu, kdy se vládnutí stalo otevřenější a zodpovědnější, Afroameričané získali občanská práva a ženy vykročili směrem k větší společenské rovnosti. Jiní, a mezi nimi také někteří příslušníci podnikatelské elity, však viděli, že se stalo něco zlověstného a nebezpečného a rozhodli se s tím něco udělat. "Vše, na co se kdo podíval - zákony, zvyky, obecně přijímané pravdy a pohádky, jako by upadalo do anarchie a chaosu," napsal Lewis Lapham, přední liberální esejista a editor v jednom z posledních čísel Harpers Magazinu, aby ironicky vykreslil paniku, kterou v té době elita pociťovala. "Výtržnictví na ulicích... američtí vojáci zabíjejí ve Vietnamu své důstojníky, dlouhovlasí hippies zfetovaní drogami... krátkovlasé feministky hrající si místo panenek s výbušninami."
V obavách, že americký systém svobodného podnikání je napaden a že americká moc a americký vliv ve světě nebezpečně ochabují, začala skupina význačných podnikatelů lít miliardy dolarů do médií, vydavatelství a akademického světa. Cílem jejich dlouhodobého plánu se stala "normalizace" ideologického a politického klimatu v zemi. Skupina zahrnovala některé ve své době nejbohatší Američany: jejími členy byl např. Joseph Coors, dědic významné pivovarnické skupiny, miliardář a filantrop Richard Mellon Scaife, naftový a plynový podnikatel Fred Koch či chemický magnát John M. Olin.
Tito Medicejští americké konzervativní renesance se snažili financovat novou intelektuální infrastrukturu - politické a ekonomické think-tanky, názorové listy a vydavatelské domy, která měla odchovat novou elitu schopnou bojovat s dominantní liberální kulturou. Neokonzervativci byli více než šťastní, že do toho byli zataženi. "Neokonzervativci již dávno pochopili, že jedinou cestou, jak vzdorovat kulturní elitě, je nahradit ji nějakou jinou," napsal Lilla. A měli v tom velký úspěch.
První neokoni včetně otců zakladatelů Irvinga Kristola a Normana Podhoretze se rekrutovali ze skupiny newyorských marxistických intelektuálů. V době svých studií ve třicátých letech 20. století začali v rozčarování ze Stalinovy brutální diktatury někteří obdivovat Lva Trockého. Časem, když nejprve ztratili víru v marxismus a později také v liberalismus, se posunuli z krajní levice na krajní pravici. Slavnou se stala Kristolova definice, že neokonzervativcem je "liberál, který byl přepaden realitou".
Intelektuálním a duchovním otcem neokonzervatismu je Leo Strauss, elitářský politický filozof, který mnoho neokonů včetně Wolfowitze učil na Chicagské univerzitě. Strauss odmítal evropské osvícenství jako zdroj lidského pokroku a místo toho své žáky vyzýval ke studiu starých Řeků, zejména Platona a Aristotela. Podezřívavý k masám, věřil, že společnost potřebuje vůdčí elitu, která bude vzdělána v hlubokých pravdách obsažených v klasických textech. Mluvil o potřebě větší "ctnosti" a "morálnosti" ve veřejném životě. Na druhé straně ale, čerpaje z Platona, Strauss také učil, že když masy nemohou porozumět pravdě, smějí se vůdci uchylovat ke "vznešeným lžím".

Druhá generace

Během 70. let získali neokoni pozice v nových konzervativních think-tancích jako například v American Enterprise Institute, Heritage Foundation nebo v nových pravicových médiích. Ačkoliv komentovali všechny velké politické kauzy dne, jejich silnou stránkou byla - a zůstala zahraniční politika. "Byli stále více přesvědčeni, že Spojené státy prohrávají studenou válku, že kontrola zbrojení zmutovala do appeasementu, že Sovětský svaz je závislý na vítězství komunismu ve Vietnamu a že americký establishment je paralyzován vietnamským syndromem," napsali John Micklethwait a Adrian Wooldridge v knize The Right Nation: Why America is different.
Na konci dekády, kdy byla Amerika ponížena krizí kolem rukojmích v Íránu a sovětskou invazí do Afghánistánu, získaly jejich ideje své posluchače. Časem se hnutí už rozšířilo na dvě generace: Elliot Abrams je Podhoretzovým zetěm. Kristolův syn William následoval svého otce do neokonzervativního proudu.

Když Ronald Reagan rozdrtil v roce 1980 Jimmyho Cartera a slíbil vést neústupnou protisovětskou politiku, ochutnali neokoni poprvé moc. Udrželi se u ní dvanáct let - a Sovětský svaz se jim zhroutil před očima. Během Clintonovy éry považovali neokoni Bílý dům za území okupované nepřáteli a vrátili se do akademického prostředí. Ale během "meziválečného období" - od pádu berlínské zdi do pádu Dvojčat - nebyli zdaleka potichu. Mnozí se podíleli na Projektu pro americké století, který obhajoval důraznější americké globální vedení vykonávané skrze "vojenskou sílu a morální čistotu".
Po porážce komunismu nahradil Kreml v roli hlavního zahraničního odpůrce nový nepřítel - Saddám Husajn. Novou obsesí neokonů se stala demokratizace Středního východu prostřednictvím americké armády. Wolfowitz, Pearle, William Kristol, Elliot Abrams a další, rozhořčení z toho, že prezident Bush senior nesvrhl Saddáma Husajna za první války v Zálivu, napsali v roce 1998 otevřený dopis prezidentu Clintonovi, v němž požadovali novou válku. V Americe 90. let, která si užívala konjunktury a měla v Bílém domě liberála, však padly argumenty neokonů na neúrodnou půdu. Projekt pro americké století napsal v roce 2000 zprávu, v níž je možno se dočíst, že invaze do Iráku, Spojenými státy vedená demokratizace Středního východu a nový Pax Americana by mohl být urychlen "nějakou katastrofickou a katalyzující událostí a la Pearl Harbor".
Neokoni se vrátili k moci po Bushově vítězství v roce 2000. Ani ne rok poté se svého Pearl Harboru dočkali.

Vznešená lež

Čtyři dny po 11. září se Bush sešel v Camp Davidu se svým týmem pro národní bezpečnost. Wolfowitz zastával na schůzce názor, že Irák byl s 10 až 50procentní pravděpodobností odpovědný za útoky na New York a Washington a rozhodně naléhal na "změnu režimu" v Bagdádu. Argument nepřesvědčil ostatní členy Bushovy "válečné rady" a většina z nich hlasovala s Powellem pro invazi v Afghánistánu. Podle publikovaných zpráv z jednání nicméně udělal Wolfowitz silný dojem na prezidenta, který ho soukromě povzbudil, aby dál svou kauzu prosazoval.
Wolfowitz stejně jako viceprezident Cheney opakovaně hovořili o spojení mezi Saddámem Husajnem a Al Kajdou, a činí tak dokonce i poté, co letos v létě komise pro vyšetření pozadí 11. září konstatovala, že žádné takové spojení neexistovalo. V měsících před útokem uváděla administrativa bez ustání irácké zbraně hromadného ničení jako jasné a přítomné nebezpečí, které vyžaduje vojenskou odpověď. V době po pádu Bagdádu na jaře 2003 se Wolfowitzův tichý způsob mluvy znovu odrazil silnou ozvěnou, když naznačil, že domnělé zbraně hromadného ničení nebyly opravdu hlavním důvodem, proč se Bushova administrativa rozhodla jít do války. "Pravda je taková, že z důvodů, které mají mnoho co do činění s americkou vládní byrokracií, jsme se dohodli trvat na jedné věci, s níž každý mohl souhlasit, a tou byly zbraně hromadného ničení jako stěžejní důvod," řekl Wolfowitz v interview pro časopis Vanity Fair.
Později Wolfowitz prohlásil, že jeho slova byla špatně interpretována a stále trvá na tom, že věřil, že Saddám měl ukrytý arsenál zbraní hromadného ničení. Kritici války ale považují výrok za důkaz, že varování před "hřibovitými oblaky", které zaznívalo před válkou z Washingtonu, byl trik. "Jen úplná a naprostá lež," shrnul to do titulku britský list Daily Express.
Anebo to byla právě ona vznešená lež, kterou kdysi kázal intelektuální otec neokonzervativců Leo Strauss?
Autor je středoevropským dopisovatelem amerického deníku The Boston Globe

"V obavách, že americký systém svobodného podnikání je napaden a že americká moc a americký vliv ve světě nebezpečně ochabují, začala na konci šedesátých let skupina význačných podnikatelů lít miliardy dolarů do médií, vydavatelství a akademického světa."

"Intelektuálním a duchovním otcem neokonzervatismu je Leo Strauss, elitářský politický filozof, který mnoho neokonů učil na Chicagské univerzitě. Strauss odmítal evropské osvícenství jako zdroj lidského pokroku a místo toho své žáky vyzýval ke studiu starých Řeků."

Lidové noviny, 18. 12. 2004, Brian Whitmore; AMERICKÝ NOVINÁŘ

ČESKO-AMERICKÉ LINKY
czechoffice.org xxx	SPUSA Spolecnost pratel USA	czech.cz xxx
YMCA YMCA v USA	YMCA YMCA v CR	Y-klub Y' s Men's International
NASA xxx	HISTORIE LETECTVA xxx	OBCANSKA VALKA xxx
CIA xxx	FBI xxx	VYHLEDAVACE HLEDÁNÍ LINEK A LIDÍ
unforgettableczech.com xxx	eurorailways.com xxx	ceska media xxx
czech.org xxx	czech.com xxx	prague.indymedia.org xxx
czechbrowser.com xxx	czechrepublicseek.com xxx	czech-tourism.com TURISTIKA V CR
ctg.cz Czech Travel Guide	czecham.com Czech AM-Morning News Digest	cas.cz Academy of Sciences of the CR
ncsml.org National Czech + Slovak Museum + Library - Cedar Rapids, Iowa USA	czechcenter.com Czech Center New York	fsv.cvut.cz Czech Orienteering Federation
dictionaries Cz/A xxx	dictionaries A/Cz xxx	hotelsczech.com xxx
czechphilharmonic.cz xxx	iarelative.com xxx	romanticczechtours.com xxx
czechheritage.org Czech Heritage Society of Texas	cgu.cz Cesky geologicky ustav	texasczechs.homestead.com xxx
cgsi.org Czechoslovak Genealogical Society Int'l	rootsweb.com	csagsi.org xxx
E-MAILY: Jan Sammer (Czech Coordinating Office)	E-MAILY: Petr Bisek (Americke Listy)	E-MAILY: (Spolek pro vedy a um., Washington)

HOME
SUPERHOME DARIUS.CZ	HOME AGENTURA E-ZIN AGENTURA NIKOLA	HOME ZVON HNUTI ZVON