HOME M.Z.

Články prof. Milana Zeleného
Co je “E-inženýring”?




V ČR dnes existuje všeobecný konsensus, že “restrukturalizace” podniků je klíčem k produktivitě i konkurenceschopnosti, a tím k oživení hospodářství. To ovšem plně platilo v roce 1990 a mělo být cílem privatizace.

Mezitím zahraniční podniky, vedené americkým příkladem, prošly od roku 1992 významnou vlnou reinženýringu, kterému se - spolu s podnikovými sítěmi (Network Economy) připisuje zásluha za bezprecedentní výkonnost ekonomiky USA,. Reinženýring byl v podnikové praxi dokončen: převedl podniky z funkčních hierarchií na procesně orientované horizontální organizace autonomních podnikatelských týmů.

Nyní však započala další, důležitější verze radikální přeměny podnikové sféry: E-Engi-neering, tj., radikální integrace procesních organizací do internetové sítě.

Internet jistě není jen e-mail a webové stránky. Internet umožňuje propojení mezi podniky, nikoli jen mezi podnikem a zákazníky nebo mezi zaměstnanci podniku. Síť spolupracujících podniků nachází perfektní komunikační medium právě v internetu (nehledě na jeho 500 milionů uživatelů, slušný to trh i pro ČR, není-liž pravda ?). E-inženýring se tedy týká nejen přechodu na procesní organizaci, ale hlavně distribuce a prodeje výrobků a služeb, spolupráce uvnitř a mezi podniky, propojení dodavatelů do sítí a masové kustomizace výrobků a služeb po celém světě.

Informační technologie a systémy (IT/S) jsou tedy u kořene E-inženýringu a vycházejí z podnikovém reinženýringu (BPR). První známější podniky, které jsou uprostřed procesu E-inženýringu: Pfizer, Intel, Dell, Cisco, Ford, Dow Corning a dokonce i mexická cementárna Cemex. Tato nová vlna, elektronická “bosa nova”, mentálně vyčerpává mnohé americké ředitele, kteří již nestačí. Ještě štěstí, že mladá generace manažerů je v E-inženýringu “jako doma” a reputaci i výkonnost svých podniků zachrání.

Dnes je zřejmé, že bez E-inženýringu žádné podniky v globální konkurenci nepřežijí. Americký Business Week dokonce přinesl “Desatero přežití” pro vrcholové řízení podniku. Chvílemi to připomíná “vraždění nemluvňátek” - tedy těch, kteří na Internetu “nemluví” a svůj business na něm ani dnes neprovozují.

DESATERO PRO PŘEŽITÍ:

1.

Dokonči reinženýring podniku - včera. Přichází “nová vlna”: dodavatelský řetězec se přes noc stal dodavatelskou sítí, díky internetu.
2.

Zahoď staré modely ekonomiky, podniku a podnikání. Na internetu se prodává pod tzv. výrobními náklady. Když nevíš proč a jak, nepatříš do nové éry (Vyhledej si www.Buy.com - $125 milionů obratu za první rok existence!).
3.

Zákazník má vždy pravdu: vzpomeň si na starého Baťu.Zákazník je zdrojem strategie, výrobních rozvrhů a nabídky výrobků a služeb. Na inter-netu se nedá ošidit nic: cena, kvalita, rychlost, spolehlivost, služby a kustomizace - vše je průhledné.
4.

Zákazník musí být nepřetržitě hýčkán, podnikové “námluvy” nikdy nekončí. Máš-li v podniku arogantní, nafoukané či dokonce vševědoucí “ředitele” - pryč s nimi. Není čas ani peníze na hýčkání jejich ega.
5.

Práce, které neumíš nebo je děláš postaru, je lépe zadat vnějším expertům. Tisíce nezávislých agentů, podnikatelů a konzultantů mohou často poskytnout lepší, levnější a kvalitnější služby než vlastní zaměstnanci. Zadávej tedy!
6.

Podniková webová stránka není ostrov! Je součástí podniku a všech podniků s tvým podnikem propojených. Integrace Internetu s fyzickou podnikovou sférou je nezbytná.
7.

Každý výrobek a služba vytvářejí vlastní “komunitu”zákazníků. Pěstuj si tuto komuni-tu, je jako “klub fanoušků”.
8.

Sleduj a studuj, kam se “valí” kapitál. Existují služby, které ti přelivy kapitálu denně dokumentují. Nevalí-li se globální kapitál do tvého podniku, do tvých výrobků a služeb, do tvého regionu - pak je zřejmé, že jsi “mimo”. Kapitál jde jen tam, kde jsou znalosti, inovace a podnikatelská dravost.
9.

Internet není pro mladé knihomoly, recesisty a hackery, ale pro vážné podnikání. Kolik tvých zaměstnanců má přímý přístup na internet? A kolik z nich ví, co tam dělat a jak?
10.

Pane řediteli, informační éra není o občasném čtení e-pošty, kterou Vám sekretářka občas vytiskne a přeloží z angličtiny. Vy sám, první věc každé ráno, se napojíte na Internet a zjistíte, jak funguje konkurence a - doufejme že brzy - jak funguje i váš podnik.


Jak říkával pan Suchý: Konec už byl, vážení, konec už byl.

Na podnikání a řízení postaru, tedy podle roku 1990, můžete plně zapomenout. Nastává vážné učení se, vzdělávání a naslouchání druhým - nastává E-inženýring.

Proces E-reinženýringu by měly neprodleně zahájit i podniky v ČR. I když je dokončení tradičního reinženýringu a přechod na procesně orientovanou horizontální organizaci podmín-kou a předpokladem pro E-inženýring, obě fáze lze integrovat a provést víceméně současně. Vyžaduje to však maximální odhodlání a pevné rozhodnutí účastnit se globální hyperkonkurence jako plnohodnotný, schopný a znalostně vybavený protihráč a partner.

Radikální restrukturalizace podniků a rychlé ustavení jejich funkčních sítí spolupráce jsou poslední nadějí na zastavení hospodářského propadu v ČR. Vše ostatní již selhalo: mikroekonomika přestala na makroekonomická opatření reagovat – protože nemůže.

Konec již byl.

"Integrovaný podnik" v USA: Jak dál po reinženýringu?
Snižování nákladů, zrychlování výroby a dodávek, zvyšování produktivity - tři základní cíle konkurenceschopnosti v globální ekonomice.

Jak jich dosáhnout?

Reinženýring podnikových procesů - zjednodušení vztahů, eliminace zbytečných operací, integrace se zákaznicko-dodavatelskými sítěmi a likvidace vnitropodnikové byrokracie - zcela zřejmě již nestačí. Nestačí ani bezzásobové řízení "just-in-time", nestačí honba za kvalitou, nestačí nepřetržité zlepšování. Hlavní otázkou dnes je: Co dál po reinženýringu?

Tato otázka hýbe americkou podnikovou sférou. Zlikvidovány jsou vertikální hierarchie příkazového řízení, zjednodušen byl proces, zavedeny jsou sítě osobních počítačů a infor-mačních systémů, vyškoleny sebeřídící týmy - stejnou radikální podnikovou restrukturalizaci a reinženýring však provedli i konkurenti. Sítě dominují jak vnitro-, tak mezipodnikové organizaci. Výsledky amerického hospodářství tomu odpovídají.

Na scéně se objevují systémy celkového plánování zdrojů podniku.

Když jsem před lety v ČR plánování a optimalizaci podnikových zdrojů doporučoval, tak vadily i prosté, běžné výrazy podnikového řízení, jako “plánování a optimalizace”, dokonce i “zdroje” - jakoby se v ČR zastavil čas. Dodnes české podniky neprovedly nutný reinženýring procesů, natož pak celopodnikovou restrukturalizaci. "Integrovaný podnik" zatím neexistuje.

Celopodnikové plánování zdrojů, tzv. E.R.P. (Enterprise Resource Planning), je výrazem integrované podnikové koordinace a kontroly celého procesu, od vstupu součástí a surovin dodavatele, přes vnitřní síť procesů, až po splacení faktury zákazníkem.

Končí tedy již tradičně separované funkce účetní, nákupčí, odbytové, personální, kontrolní, výrobní, fakturační, atd. Zůstává jen jedna funkce, jediná: funkce řízení výrobního procesu. Místo aby se každý vnitropodnikový byrokrat věnoval jednomu (svému) vertikálnímu průřezu procesem, stává se proces sám, jako celek, základní jednotkou (či "funkcí") řízení.

Systémy E.R.P., jejich řídící programy a software, automatizují a monitorují celý výrobní proces. Drahá, nadbytečná a zkostnatělá vnitropodniková byrokracie je tak eliminována, zaměstnanci a manažeři se mohou věnovat důležitějším věcem: řízení procesu, tvorbě nových výrobků a postupů, styku se zákazníky, strategickému myšlení a produkci znalostí a schop-ností v podniku.

Automatizované řízení celého procesu pomocí E.R.P. není snadné, není levné a nebude ani bezbolestné. Má však jednu výhodu: zaručuje vysokou produktivitu, nízké náklady a maxi-mální rychlost pro uživatele.

Systémy E.R.P. stojí peníze: od $300 tisíc pro malou dílničku až po $100 milionů pro GM či Coca-Colu. Peníze však jsou tím nejmenším problémem: plné zavedení může trvat až 4-5 let. Staré "komputerizace" a " řídící" funkce je nutno vymýtit - byrokracie se bouří a bojí.

A přesto: každý větší výrobce v USA a v západní Evropě dnes E.R.P. zavádí anebo se na jeho brzké zavedení vážně připravuje. Zákony globálního trhu jsou nemilosrdné a kdo chvíli stál, již stojí opodál.

Hlavními výrobci software E.R.P. jsou SAP, Peoplesoft, Oracle a J.D. Edwards, a také Baan. Jen německý SAP prodal loni E.R.P. systémy za $3,35 miliard. SAP si vytváří zázemí na amerických universitách (také na Fordahomově universitě), aby usnadnil podnikovou implementaci E.R.P.

Na E.R.P. je zajímavé, že se systémy dají masově kustomizovat, tj. šít na míru pro jednotlivé uživatele. Programy obsahují až 8 tisíc individuálně nastavitelných parametrů, umožňujících třídění a kontrolu informací podle zákazníkových představ.

Systém E.R.P., po provedení celopodnikového reinženýringu, automaticky sleduje tok materiálů, objednává součásti, překládá objednávky do výrobních příkazů, odesílá faktury, identifikuje nejefektivnější operace a upozorňuje na operace ztrátové, nepřidávající hodnotu. Vnitropodnikové a i mezipodnikové objednávky jsou tak již plně elektronické, bez papíru, hlemýždí pošty, faxů a formulářů.

Žádné funkce, ani účetnické, již nelze provádět separátně , mimo proces, ale pouze jako součást plně integrovaného E.R.P. Kolik jen oblíbených, ale izolovaných softwarů byrokracie bude nyní třeba stornovat. Zvládnout globální konkurenci není snadné a návyky socialistického "manažerství" již ani v ČR nevystačí. E.R.P. zprůhlední a vyhodnotí chování a příspěvek každého jednotlivce, od ředitelky až po uklízeče.

Zavádění složitých softwarů není snadné. Zkušenosti však již dnes poskytují minimální pravidla:

1. Projekt musí mít podporu a sponzora "vysoko nahoře"
2. Cíle musí být specifické, ne obecné
3. Změny a reinženýring musí být provedeny dlouho před zavedením E.R.P
4. Uživatelé systému musí být členy projektového týmu
5. Projektový tým je osvobozen od denních starostí a nesmyslného pípání "bíprů"
6. Tým musí být zmocněn ke konečnému rozhodování
7. Implementace je postupná, neprobíhá "přes noc"
8. .Vzdělání a trénink v užívání nelze ošidit
9. Zbavit se papíru a papírování je nevyhnutelné



Bod 8 představuje základní pilíř přechodu na integrovaný podnik.

Nejvyšší čas pro ČR je "právě teď". Jestliže se minimálních pravidel podnik nedrží - nechá vše na místních "expertech" informační technologie - pak přijde jak o peníze, tak o konkurenceschopnost. Systémy patří těm, kteří je užívají!

Americké dilema, IT-řešení a tvrdá lekce pro Čechy
Americká ekonomika a její dynamika připravila makroekonomům neobvyklé dilema, které vyžaduje urychlené přepsání zastaralých “učebnic”, dle kterých se někteří “ekonomové” stále ještě řídí a vyučují. (Zde nemám na mysli ty vskutku diluviální učebnice, dle nichž postupovali tzv. tátové české hospodářské “transformace”.)

Americké dilema: Jak vysvětlit, že prudce rostoucí ekonomika, logicky doprovázená stejně prudkým poklesem nezaměstnanosti, je zároveň charakterizována rekordně nízkou inflací, často hraničící s deflací? Jinými slovy, jak je možné, že rostoucí hrubý domácí produkt, vytvářený rostoucím počtem zaměstnanců, nezvyšuje celkové náklady ani ceny výrobků a služeb? Proč nerostou ceny? Je snad růst životní úrovně v USA neomezený? Staří bojovníci proti inflaci již všichni opustili scénu, noví bojovníci dosud nepovstali, ale proč náklady ani ceny tvrdohlavě nerostou zůstává předmětem živých debat amerických ekonomů.

Za správnou odpověď považuji jediné slovo: produktivita.

Samozřejmě, že nemíním starou produktivitu, měřenou počtem “hrubých odlitků na zaměstnance či za hodinu”, ale produktivitu odvozenou od zavádění informačních technologií (IT) a přechodu na znalostní (procesně orientované) podnikání.

Zanedbáním těchto dimenzí se některé ekonomiky ještě dnes pohybují směrem právě opačným: k poklesu hospodářského růstu, vzrůstající nezaměstnanosti, rostoucí inflaci a klesající životní úrovni. Programatické zanedbávání znalostí, informačních technologií, pod-nikového reinženýringu a moderních ekonomických schopností se prostě nevyplácí.

Po radikálním reinženýringu podniků se od r. 1996 v USA prudce zvyšuje produktivita odvozená od moderních informačních technologií (IT). Již v roce 1996 dosáhly investice do IT přes 50% veškerých výdajů do zařízení amerických podniků. Dnes se výdaje na IT mohou pohybovat již kolem 70-80%. Počítače, telekomunikace, vzájemné propojení podnikových sítí skrze intranety a externety - vše napojeno na globální síť Internetu konečně přináší své dlouho očekávané plody. V éře informační společnosti inflace nutně přestává být problémem. Nárůst zaměstnanosti, doprovázený vysokým technologickým vybavením a efektivními informač-ními systémy, vede k vyšší produktivitě, hospodářskému růstu a minimální inflaci.

Tradiční vládní statistiky totiž vůbec neměří produktivitu jak by měly. Ještě dnes měří počet odlitků, raznic, šroubů či kusů na hodinu, den či rok. Neměří ekonomickou hodnotu nárůstu kvality, zvýšení rychlosti dodávek, zlepšení služeb zákazníkům a zavádění nových výrobků. Tedy neměří to, co má ekonomickou hodnotu v dnešní éře IT a co IT přináší jako konkurenční výhodu podnikům.

Jinými slovy: vyrobíš-li 100 místo 50 výrobků za hodinu, neznamená to vůbec nic - pokud nedosahují světové kvality, nejsou plně kustomizované, u zákazníka přes noc a podpořené 24-hodinovou službou. K tomu je třeba reinženýringu a E-inženýringu. Není jiné cesty.

Služby tvoří již přes 70% americké ekonomiky. Produktivita služeb je plně závislá na IT, obzvláště v bankovnictví, financích, zdravotnictví a vzdělávání. Vládní metody měření pro-duktivity ve službách jsou zcela neadekvátní.

Po reinženýringu výrobních procesů nastává radikálnější fáze E-inženýringu kanceláří: personální, fakturovací, nákupní, zásobovací, distribuční, účetnické, finanční a zákaznické funkce přicházejí “na špalek”. Boj o konkurenční výhody se přesouvá z výroby do administrativy (v USA): prudce se zvyšují investice do softwarových systémů, konzultačních služeb, technické podpory a vzdělávání mechem obrostlých manažerů.

Internet se stal dominantním obchodním prostorem. V roce 1998 se přes Internet realizovalo 48 miliard dolarů mezipodnikového obchodu, v roce 2003 by se měl pohybovat již kolem 1,5 miliard. Přímý prodej spotřebitelům přes Internet činil v roce 1998 3,9 miliardy dolarů, během pěti let by se měl pohybovat kolem 108 miliard dolarů.

Česká republika radikálně zaostala v privatizaci, podnikových sítích, restrukturalizaci, reinženýringu a E-inženýringu své podnikové sféry. Nyní je pozdě bycha honit: zanedbání jedné fáze vede jen k hlubšímu zanedbání fází následných. Jediné řešení vidím v radikální depolitizaci ekonomiky a zahájení speciálních projektů odborné restrukturalizace podnikové sféry. Ještě chvíli bude “pohoda”, přežívání “z ruky do úst” - pak se ale vše zhroutí pod tlakem zahraniční konkurence, která dnes hraje na zcela jiném hřišti a zcela jinou hru.

Dynamiku amerického hospodářství dnes nelze v ČR replikovat. Aby mělo české hospodářství i tu minimální šanci, musí je řídit lidé zažitě obeznámení s Novou ekonomikou informačních a podnikových sítí, chápající roli znalostí a informací v globální konkurenci, znalí role autonomie ekonomických regionů, lidé vzdělaní v řízení podniků r. 2000, ne let1950 či 1960.

Od r. 1989 se svět změnil k nepoznání, ne uvnitř ČR, kde se stále “jede postaru”, ale v okolí, ve vyspělejších ekonomikách Západu. To je ta pravá hospodářská revoluce, která nám od r. 1989 zcela unikla.

Odstranění mezičlánků: Disintermediace

Moderní řízení, obchod a podnikání jsou ve vzrůstající míře charakterizovány odstraňováním mezičlánků mezi výrobcem a zákazníkem. Disintermediace prosakuje i do dalších oblastí života: přímá demokracie v politice, přímé vztahy mezi dodavateli a výrobci, smazávání rozdílů mezi vlastníky a manažery, atp.

Skutečná a opravdová disintermediace nastává, když manažeři (zaměstnanci) a vlastníci jsou titíž lidé - tedy pouze v soukromých podnicích. V ČR větší soukromé podniky vytvořeny nebyly, vznikly pouze podniky veřejné, jejichž akcie jsou veřejně dostupné komukoli s trochou peněz a spekulativním duchem.

Dnes je v USA nejdůležitější, jak převést veřejné podniky na soukromé (jak privatizovat) a jak si "soukromnost" podniku dlouhodobě udržet. Známý podnikový konglomerát Cargill je soukromý podnik. Jiným takovým podnikem je Cisco Systems Inc.

Cisco poskytuje technologie, které umožňují podnikům efektivní propojování do sítí dodavatelů, výrobců a zákazníků. Více než 7 z 10 objednávek dostává Cisco elektronicky, bez mezičlánků, bez agentů a překupníků. John T. Chabers z Cisca je dnes běžně uznáván za "Jacka Welche" 21. století.

Co říká Chabers? - Organizace musí být založeny na změně, nikoli na stabilitě. Vnitřní struktura musí vycházet ze sítí spolupráce, ne ze sklerotické hierarchie příkazů. Partneři v sítích nejsou soběstační, ale navzájem závislí a k sobě vázáni. Klíčem k úspěchu jsou znalosti a technologie. Sítě eliminují koncepci zásob tím, že spojují partnery tak, aby zboží bylo doručeno v okamžiku, když je zapotřebí, a to v potřebném množství a na potřebné místo, tedy "právě včas".

Cisco je tedy síť zákazníků, partnerů, dodavatelů a zaměstnanců. Výsledkem je roční obrat přes 5 miliard dolarů, z poloviny přes Internet.

Síť je také tmelem, který spojuje vnitřní funkce podniku. Podniková vnitřní síť ("intranet") a síťové zadávání ("outsourcing") umožnily Ciscu zvýšit výrobu čtyřikrát, a to bez jakýchkoli nových výrobních prostor. Přes 40% vydaných akcií jsou ve vlastnictví "individuálních přispěvatelů" Cisca, tj. manažerů a zaměstnanců.

Partnerství a spolupráce jsou organizačními principy 21. století. Disintermediace je nástrojem 21. století.

Nejúspěšnějším knihkupcem v USA je Amazon.com.Inc. Tento internetní prodejce knih nabízí 3 miliony různých titulů - bez zásob, bez skladišť - jen přímým vztahem k zákazníkovi a síťovou organizací, vyloučením nadbytečných mezičlánků. Velikost obratu: $ 240.000 na jednoho zaměstnance.

Amazon.com.Inc však není neosobní, anonymní gigant. Funguje spíše jako lokální knihkupec na malém městě. Zná vkus, preference a přání všech svých zákazníků - pamatuje si.

Tradiční mezičlánky výrazně prodražují výrobky, služby a podnikové procesy na středoevropské scéně, obzvláště v tradicí prosáklé ČR.

Ve finanční sféře je průkopníkem firma E-Loan Inc., která poskytuje levné úvěry tak, že eliminuje různé dealery a agenty, kteří nedělají nic jiného než přidávají náklady - až $ 1500 na jednu transakci. E-Loan v podstatě vyrubal všechny mezičlánky mezi zákazníkem a finančním trhem.

Zákazník se ani nemusí interakcí s trhem sám zabývat. Informuje svého elektronického "bota" (moderní verze starých robotů), který porovnává nabídky a vyhledává nejlepší cenu - dnem i nocí. Levný přístup k levnému kapitálu je otázkou modernizace, disintermediace a reinženýringu bankovních a finančních institucí.

Nejen ve financích, ale i ve výrobě. Solectron Corp. je síť výrobců, svého druhu rozšířený podnik partnerů, který vyrábí printery, dekodéry, bípry atp. Hranice mezi podniky se ztrácejí, jsou součástí společného ekosystému celého obchodního či hodnotového řetězce.

Místo vertikální integrace vzniká integrace virtuální: propojení vývoje, výroby a distribuce tak úzce, že jakékoli zásoby prakticky odpadají. Malovýrobci mohou své výrobky dostat na globální trhy, aniž by budovali vlastní továrny. Náklady zásob a distribuce jsou v podstatě eliminovány. Kapitál nejde do drahých výrobních kapacit, ale do inovací a nových výrobků. Základní konkurenční výhodou virtuální integrace je rychlost, nikoli mzdové náklady.

Evropa zatím za USA pokulhává. Pouze 47% evropských podniků funguje přes Internet (61% v USA), jen 24% evropských domácností je vybaveno počítači (46% v USA). Na internet jsou napojena jen 2% francouzských domácností (18% v USA). Pro Evropu to tedy bude stále těžší a náročnější, rozdíly v mírách růstu akcelerují.

V České republice jsme se již v roce 1990 mohli "chytit" těchto trendů: sítě podniků, soukromé, neveřejné vlastnictví, zaměstnanecko-manažerské akcie, reinženýring, spolupráce a týmy, a hlavně disintermediace - odstranění zbytečných mezičlánků. Podmínky pro nastoupení správné cesty, ne oné chybné "jediné možné", byly tehdy vynikající.

Dnes už to bude těžší a náročnější, jako všude v Evropě.

Podnikání na Internetu

České hospodářství si již nemůže dovolit ignorovat Internet a podnikání na Internetu. Podniky malé i velké se v dnešní globální konkurenci bez elektronických komunikací, a hlavně transakcí, neobejdou.

Je až s podivem, že podnikový reinženýring a E-inženýring v ČR neprobíhají integrovaně s internetem – pakliže vůbec probíhají. Bez urychleného reinženýringu a internetu bude české hospodářství v zahraničí prostě odepsáno. Je nejvyšší čas.

Podnikání na internetu neznamená prosté vystavení informačních ”webových stránek” pro zákazníka či spotřebitele. Neznamená to ani poskytnutí možnosti objednávat si zboží či služby přímo zákazníkem. Podnikání na internetu zahrnuje vnitropodnikové a mezipodnikové procesy transakcí mezi dodavateli, zákazníky, podniky a podnikovými týmy - od objednávky přes dopravu až po užití, vše s minimálním počtem mezičlánků. Minimalizace mezičlánků (desintermediation) je základem Ekonomiky sítí (Network Economy).

Například nákupčí firmy BOC Gases v New Jersey objedná na internetu za milion dolarů tungsten hexafluoride v japonské výrobně. Během minut je objednávka potvrzena v rozdělovně BOC v Kalifornii, se všemi specifikacemi okamžité expedice. Během celého procesu sleduje nákupčí v New Jersey přímo na internetu jednotlivé fáze pohybu celé objednávky. Nejde jen o nejlevnější výrobek, ale i jeho nejlevnější a nejrychlejší doručení, bez jakýchkoliv papíru, faxů, telefonů, překladů, atp., naprosto spolehlivě. Celý proces funguje v podstatě bez zásob.

Speciální Extranet pro mezipodnikový styk nemá zvláštní poplatky za dálkové hovory mezi New Jersey, Japonskem a Kalifornií - protože nejde o žádné ”hovory”. BOC jen tím ušetří statisíce dolarů ročně.

Rozdělovna v Kalifornii rozváží a rozesílá objednaný plyn mezi jednotlivými laboratořemi, které ovšem objednávají také na internetu. Řidiči kamionu mají přistup na internet přímo ve voze a mohou tak nepřetržitě monitorovat stav objednávky, bez papírů. Fyzické změny a pohyby zboží se přenášejí do internetu automaticky skenerem sloupkových kódů: všichni účastníci tak zůstávají plně informováni.

Měřeno dolary, elektronické podnikání přináší největší výhody právě v mezifiremním styku, nikoli mezi podnikem a zákazníky. Efektivní mezifiremní styk vyžaduje podnikové sítě spolupráce – a jsme zpět u ekonomiky sítí, která je základem. Dnes činí mezifiremní obrat internetu kolem $1,3 bilionů, tedy 9,4% mezifiremního obratu v USA. To je až 10x víc než přímý internetový prodej zákazníkům. Kolik česky vlastněných podniků má však své mezifiremní transakce na internetu.

Vedoucí podniky mezifiremního elektronického podnikání: Cisco Systems, Dell Computer, BOC Group, Raytheon Systems, Mobil Oil a Harley-Davidson. Mobil propojil na internetu přes 300 distributorů motorových olejů, Harley-Davidson má na internetu kompletní elektronický katalog součástí pro všechny své dealery.

Celý systém umožňuje přesnou identifikaci všech objednávek, polohy vlaků, kamionů a vozů kdekoliv na světě, v podstatě na minutu. Reinženýring výrobních procesů se vyplácí. Mnohé české podniky již dnes mohly figurovat ve světové špičce. Opačně to nepůjde: přecházet na elektronické podnikání bez předchozího reinženýringu je beznadějné. Internet ”nesnáší” podnikovou byrokracii. Celá řada českých podniků byla od roku 1995 informována o podmínkách a požadavcích reinženýringu: proč se ”nechytli”? Analyzujte to!

Zvýšená míra důvěry (a sebedůvěry) je ovšem předpokladem podnikání v Ekonomice sítí. Vzájemná důvěra je základním kamenem a podmínkou úspěchu podnikání v 21. století. ”Notářské kultury” se daleko nedostanou.

V ČR si dnes podnikatelé stěžují, že většina zákazníků a spotřebitelů ještě nemá kreditní karty - a proto rozvoj podnikání na internetu bude pokulhávat. To samozřejmě není správný argument: na internetu lze nakupovat bez kreditních karet, bez udávání čísel a osobních údajů, bez jakékoliv identifikace. Stačí se domluvit s poskytovatelem telekomunikací, aby odsouhlasené částky byly účtovány přímo na telefonní účet. Nikde není psáno, že telefonní podnik nemůže sloužit jako poskytovatel krátkodobého úvěru a partner pro elektronické podnikání, za příslušné procento obratu. Proto jsou podnikové sítě tak důležité - aby se podniky mohly domluvit a spolupracovat nejen k dobru zákazníka, ale především k dobru svému.

Až neracionálně tvrdohlavé nepochopení významu podnikových sítí v Nové ekonomice je překvapující v ČR, v zemi, která zcela jistě, alespoň teoreticky, aspiruje na úspěch ve společnosti hospodářsky vyspělých zemí. Není jiné cesty: věřte, že bez sítí, spolupráce, důvěry a produktivity to prostě nepůjde. Co tak probrat se z mrákot pasivního čekání na Godota Trhu?
------------------------------------------------------------------------


Produktivita, informační technologie a podnikání na Internetu
přednáška prof. Milana Zeleného

V ČR se musíme začít učit od těch nejlepších, ne od těch nejhorších. Nemá smysl se porovnávat s Bulharskem, Ukrajinou či Ruskem. Co takhle Slovinsko? Či lépe Finsko, Švýcarsko anebo USA?

Dnešní americká ekonomika a její dynamika připravila makroekonomům neobvyklé dilema, které vyžaduje urychlené přepsání zastaralých „učebnic.

Americké dilema: Jak vysvětlit, že prudce rostoucí ekonomika, logicky doprovázená stejně prudkým poklesem nezaměstnanosti, je zároveň charakterizována rekordně nízkou inflací, často hraničící s deflací? Jinými slovy, jak je možné, že rostoucí hrubý domácí produkt, vytvářený rostoucím počtem zaměstnanců, nezvyšuje celkové náklady ani ceny výrobků a služeb? Proč nerostou ceny? Je snad růst životní úrovně v USA neomezený?



Za správnou odpověď považuji jediné slovo: produktivita.

Samozřejmě, že nemíním starou produktivitu, měřenou počtem „hrubých odlitků na zaměstnance či za hodinu”, ale produktivitu odvozenou od zavádění informačních technologií (IT) a přechodu na znalostní (procesně orientované) podnikání.

Zanedbáním těchto dimenzí se některé ekonomiky ještě dnes pohybují směrem právě opačným: k poklesu hospodářského růstu, vzrůstající nezaměstnanosti, rostoucí inflaci a klesající životní úrovni. Programatické zanedbávání znalostí, informačních technologií, podnikového reinženýringu a moderních ekonomických schopností se prostě nevyplácí.

Po radikálním reinženýringu podniků se od r. 1996 v USA prudce zvyšuje produktivita odvozená od moderních informačních technologií (IT). Již v roce 1996 dosáhly investice do IT přes 50% veškerých výdajů do zařízení amerických podniků. Dnes se výdaje na IT mohou pohybovat již kolem 70-80%.

Počítače, telekomunikace, vzájemné propojení podnikových sítí skrze intranety a externety, vše napojeno na globální síť Internetu, konečně přinášejí své dlouho očekávané plody. V éře informační společnosti inflace nutně přestává být problémem. Nárůst zaměstnanosti, doprovázený vysokým technologickým vybavením efektivními informačními systémy, vede k vyšší produktivitě, hospodářskému růstu a minimální inflaci.

Tradiční vládní statistiky totiž vůbec neměří produktivitu jak by měly. Ještě dnes měří počet odlitků, raznic, šroubů či kusů na hodinu, den či rok. Neměří ekonomickou hodnotu nárůstu kvality, zvýšení rychlosti dodávek, zlepšení služeb zákazníkům a zavádění nových výrobků. Tedy, neměří to, co má ekonomickou hodnotu v dnešní éře IT a co IT přináší jako konkurenční výhodu podnikům.

Jinými slovy: vyrobíš-li 100 místo 50 výrobků za hodinu, neznamená to vůbec nic - pokud nedosahují světové kvality, nejsou plně kustomizované, u zákazníka přes noc a podpořené 24-hodinovou službou. K tomu je třeba IT, reinženýringu a E-inženýringu. Není jiné cesty.

Služby tvoří již přes 70 % americké ekonomiky. Produktivita služeb je plně závislá na IT, obzvláště v bankovnictví, financích, zdravotnictví a vzdělávání. Vládní metody měření produktivity ve službách jsou zcela neadekvátní.

Po reinženýringu výrobních procesů nastává radikálnější fáze E-inženýringu kanceláří: personální, fakturovací, nákupní, zásobovací, distribuční, účetnické, finanční a zákaznické funkce přicházejí „na špalek”. Boj o konkurenční výhody se přesouvá z výroby do administrativy (v USA): prudce se zvyšují investice do softwarových systémů, konzultačních služeb, technické podpory a vzdělávání mechem obrostlých manažerů.

Internet se stal dominantním obchodním prostorem: V roce 1998 se přes Internet realizovalo 48 miliard dolarů mezipodnikového obchodu, v roce 2003 by se měl pohybovat již kolem 1,5 miliardy. Přímý prodej spotřebitelům přes Internet činil v roce 1998 3,9 miliard dolarů, během pěti let by se měl pohybovat kolem 108 miliard.

Česká republika radikálně zaostala v privatizaci, podnikových sítích, restrukturalizaci, reinženýringu a E-inženýringu své podnikové sféry. Nyní je pozdě bycha honit: zanedbání jedné fáze vede jen k hlubšímu zanedbání fází následných. Jediné řešení vidím v radikální depolitizaci ekonomiky a zahájení speciálních projektů odborné restrukturalizace podnikové sféry. Ještě chvíli bude „pohoda”, přežívání „z ruky do úst” - pak se ale vše zhroutí pod tlakem zahraniční konkurence, která dnes hraje na zcela jiném hřišti a zcela jinou hru.

Dynamiku amerického hospodářství dnes nelze v ČR replikovat. Aby mělo české hospodářství i tu minimální šanci, musí je řídit lidé zažitě obeznámení s Novou ekonomikou informačních a podnikových sítí, chápající roli znalostí a informací v globální konkurenci, znalí role autonomie ekonomických regionů, lidé vzdělaní v řízení podniků r. 2000, ne let 1950 či 1960. Od r. 1989 se svět změnil k nepoznání, ne uvnitř ČR, kde se stále „jede postaru”, ale v okolí, ve vyspělejších ekonomikách Západu. To je ta pravá hospodářská revoluce, která nám od r. 1989 zcela unikla.


Podnikání na Internetu

České hospodářství se již nemůže dovolit ignorovat Internet a podnikání na Internetu. Podniky malé i velké se v dnešní globální konkurenci bez elektronických komunikací a hlavně transakcí neobejdou.

Je až s podivem, že podnikový reinženýring a E-inženýring v ČR neprobíhají integrovaně s Internetem - když vůbec probíhají. Bez urychleného reinženýringu a Internetu bude české hospodářství v zahraničí prostě odepsáno. Je nejvyšší čas.

Podnikání na Internetu neznamená prosté vystavení informačních „webových stránek” pro zákazníka či spotřebitele. Neznamená to ani poskytnutí možnosti objednávat si zboží či služby přímo zákazníkem. Podnikání na Internetu zahrnuje vnitropodnikové a mezipodnikové procesy transakcí mezi dodavateli, zákazníky, podniky a podnikovými týmy - od objednávky, přes dopravu až po užití, vše s minimálním počtem mezičlánků. Minimalizace mezičlánků (desintermediation) je základem Ekonomiky sítí (Network Economy).


Například, nákupčí pro firmu BOC Gases v New Jersey objedná na Internetu za milion dolarů tungsten hexafluoride v Japonské výrobně. Během minut je objednávka potvrzena v rozdělovně BOC v Kalifornii, se všemi specifikacemi okamžité expedice. Během celého procesu sleduje nákupčí v New Jersey přímo na Internetu jednotlivé fáze pohybu celé objednávky. Nejde jen o nejlevnější výrobek, ale i jeho nejlevnější a nejrychlejší doručení, bez jakýchkoliv papírů, faxů, telefonů, překladů, atp., naprosto spolehlivě. Celý proces funguje v podstatě bez zásob.

Speciální Extranet pro mezipodnikový styk nemá zvláštní poplatky za dálkové hovory mezi New Jersey, Japonskem a Kalifornií - protože nejde o žádné „hovory”. BOC jen tím ušetří statisíce dolarů ročně.

Rozdělovna v Kalifornii rozváží a rozesílá objednaný plyn mezi jednotlivými laboratořemi, které ovšem objednávají také na Internetu. Řidiči kamionů mají přístup na Internet přímo ve voze a mohou tak nepřetržitě monitorovat stav objednávky, bez papírů. Fyzické změny a pohyby zboží jsou přenášeny do Internetu automaticky skenerem sloupkových kódů. Všichni účastníci tak zůstávají plně informováni.


Měřeno dolary, elektronické podnikání přináší největší výhody právě v mezifiremním styku, ne mezi podnikem a zákazníky. Efektivní mezifiremní styk vyžaduje podnikové sítě spolupráce - zpět k Ekonomice sítí, která je základem. Dnes tvoří mezifiremní obrat Internetu kolem 1,3 miliardy dolarů, tedy 9,4% mezifiremního obratu v USA. To je až 10x více než přímý Internetový prodej zákazníkům. Kolik česky vlastněných podniků má však své mezifiremní transakce na Internetu?


Vedoucí podniky mezifiremního elektronického podnikání: Cisco Systems, Dell Computer, BOC Group, Raytheon Systems, Mobil Oil a Harley-Davidson. Mobil propojil na Internetu přes 300 distributorů motorových olejů, Harley-Davidson má na Internetu kompletní elektronický katalog součástí pro všechny své dealery.

Celý systém umožňuje přesnou identifikaci všech objednávek, polohy vlaků, kamionů a vozů kdekoliv na světě, v podstatě na minutu. Reinženýring výrobních procesů se vyplácí a mnohé české podniky již dnes mohly být na světové špičce. Opačně to nepůjde: přecházet na elektronické podnikání bez předchozího reinženýringu je beznadějné. Internet „nesnáší” podnikovou byrokracii. Celá řada českých podniků byla od r. 1995 informována o podmínkách a požadavcích reinženýringu: proč se „nechytli”? Analyzujte to!


Zvýšená míra důvěry (a sebedůvěry) je ovšem předpokladem podnikání v Ekonomice sítí. Vzájemná důvěra je základním kamenem a podmínkou úspěchu podnikání v 21. století. „Notářské kultury” se daleko nedostanou.


V ČR si dnes podnikatelé stěžují, že většina zákazníků a spotřebitelů ještě nemá kreditní karty - a proto rozvoj podnikání na Internetu bude pokulhávat. To samozřejmě není správný argument: na Internetu lze nakupovat bez kreditních karet, bez udávání čísel a osobních údajů, bez jakékoliv identifikace. Stačí se domluvit s poskytovatelem telekomunikací, aby odsouhlasené částky byly účtovány přímo na telefonní účet. Nikde není psáno, že telefonní podnik nemůže sloužit jako poskytovatel krátkodobého úvěru a partner pro elektronické podnikání, za příslušné procento obratu. Proto jsou podnikové sítě tak důležité - aby se podniky mohly domluvit a spolupracovat nejen k dobru zákazníka, ale především k dobru svému.


Až neracionálně tvrdohlavé nepochopení významu podnikových sítí v Nové ekonomice je překvapující v ČR, v zemi, která zcela jistě, alespoň teoreticky, aspiruje na úspěch ve společnosti hospodářsky vyspělých zemí. Není jiné cesty: věřte, že bez sítí, spolupráce, důvěry a produktivity to prostě nepůjde.


Sítě malých a středních podniků: nová strategie regionální hospodářské samosprávy


Globální trhy a globální konkurence dnes výrazně ovlivňují i ty nejmenší a nejizolovanější ekonomiky Evropy. Evropa se brání tzv. integrací: koordinací a hospodářskou unií vládních byrokracií národních států. Vytváření nadnárodních superinstitucí, supervlád a superměny však nemohou být efektivní odpovědí v době, kdy globální trhy oceňují pružnost, flexibilitu, rychlost, nízké náklady a vysokou kvalitu - tedy pravý opak nabídky rostoucí byrokratizace podniku, průmyslu i státu.

Trendy k byrokratické integraci jsou výrazem ztráty a poklesu moci a schopností národních států čelit globální konkurenci, nikoli výrazem jejich síly. Naopak, integrační trendy jsou provázeny výrazně silnějším nárůstem moci a schopností jednotlivých evropských regionů. Globalizace a integrace jsou tedy vyváženy rostoucí decentralizací a regionalizací. Zatímco národní státy a vlády ekonomickou moc ztrácejí, hospodářsky autonomní regiony ji získávají a posilují.

Nejde jen o regionální samostatnost hospodářskou, ale i o autonomii politickou a kulturní. Lze říci, že veškerá ekonomika, politika i kultura vznikají místně, tj. z úsilí, činnosti a spolupráce lidí, ne z nějakého centrálního „vládnutí“ státních byrokratů.

Amerika má své Silicon Valley (a dnes i Silicon Alley), Itálie své Veneto a Lombardii, Německo Baden-Württembersko a Bavorsko, Norsko své Nordvest Forum. Moderní Ital se dnes cítí stále výrazněji „z Veneta“, moderní Němec „z Bavorska“ a moderní Američan „z Údolí“. Již ve 30. letech bylo výrazným evropským i světovým regionem Baťovo Zlínsko.

Klíčem k rostoucímu úspěchu regionů jsou sítě spolupráce mezi podniky, znalosti a podnikavost místních lidí, vzájemná důvěra, sdílení zdrojů, vysokých technologií a kapitálu, jakož i podpora místních politicko kulturních institucí.


I když je dnešní ČR ekonomikou velmi malou, odpovídající zhruba většímu americkému městu, výrazná hospodářská a politická samospráva regionů by se měla stát základem hospodářské strategie i v Čechách.

Vezměte například Veneto (oblast Benátskou), která představuje opravdový hospodářský zázrak ve Střední Evropě a je dnes nejbohatší oblastí Itálie, i když před 40 lety byla jen chudým zemědělským krajem a zdrojem emigrace. Hospodářský růst v roce 1995 dosáhl 4,5 % a prognózy udávaly kolem 4,1 % ročně až do roku 1999. Pouhé 4,4 miliony obyvatel vytvářejí kolem 9,2 % hrubého domácího produktu a celou třetinu přebytku vývozu. Oblast Veneta je exportně orientovaná: oděvy, boty, keramika, kůže, šperky, brýle, nástroje, kovářské výrobky, sklo, svítidla, elektronické komponenty - tedy vše, co vyžaduje lidský um a podnikatelské schopnosti.

Podstata úspěchu Venetiů je velmi prostá: vyrobíš lépe a levněji než kdokoli jiný na světě. Připomíná to známé Baťovo: „To nejlepší na světě nám úplně stačí“.

Základním principem moderní konkurenceschopnosti sítí je „jednej lokálně, ale mysli globálně“. Celý svět se stává trhem regionálně autonomních sítí malých podniků či průmyslových distriktů, jak je nazývají v Itálii.

Hyperkonkurence dnes vládne světem. Hyperkonkurence znamená nepřetržité vytváření nových konkurenčních výhod (ne zastaralých komparativních výhod) a nepřetržité bourání a neutralizaci konkurenčních výhod oponentů. Proto se malé podniky sdružují do regionálních sítí, aby obstály.

Českým podnikatelům a malým podnikům již v Praze nikdo pomoci nemůže, velké podniky jsou víceméně ztraceny a jejich konkurenceschopnost je vážně ochromena politikou předchozích vlád. Musíme si tedy pomoci sami.

Malá země, jakou je Česká republika, musí své konkurenční výhody stavět na bázi lokální autonomie podnikatelských sítí, nikoli na centralizaci makroekonomického diktátu. Zkušenosti kupónové privatizace ukazují, jak může makroekonomický diktát ochromit a znemožnit jakoukoli rozumnou mikroekonomickou restrukturalizaci či racionalizaci.

Sítě malých, flexibilních a technologicky agilních podniků, regionálně pojatých a lokálně rozvíjených, neodvozují své úspěchy pouze z (cizího) finančního kapitálu, ale od znalostí, schopností, inovací, adaptability, pružnosti a podnikavosti lidských bytostí. Konkurenční výhody ČR mohou vytvářet pouze tyto individuální a lokální schopnosti, nikoli masová výroba námezdních, nic nevlastnících „nádeníků“.

Úspěšné sítě malých podniků jsou založeny na několika zcela zásadních podmínkách a předpokladech: spolupráce, důvěra, iniciativa, schopnosti a flexibilita. Všechny jsou dnes v ČR spíše úzkým profilem. Přesto není jiného východiska: neobnovíme-li tyto základní charakteristiky moderního podnikání alespoň v některých regionech (jako na Zlínsku ve 30. letech), konkurenti z Evropské unie nás zcela prostě převálcují.

Se vstupem do NATO a EU čeká české podniky a podnikatele tvrdý a intenzívní konkurenční tlak, a to nikoli už jen ze strany velkých podniků (jako v nedávném období „transformace“), ale hlavně ze strany podniků menších, rodinných, dokonce i individuálních uchazečů o místa.

Současně s dlouhodobým poklesem konkurenceschopnosti, úpadkem větších podniků a zastavením růstu i růstových podmínek, se v ČR výrazně projeví rostoucí nezaměstnanost, pro kterou vládní centrum žádnou efektivní a hospodářky aktivní odpověď nemá. Pasivita prostých, ale velmi drahých a zbyrokratizovaných „záchranných sítí“, je již nabíledni a není tudíž vhodnou strategií moderních ekonomik.

Moderní stát dnes omezuje svou centrální roli, podporuje autonomii a samosprávu regionů a vytváří optimální podmínky pro jejich efektivní fungování. Stát pomáhá a podporuje ty, kteří si umí pomoci sami. Stát pouze „podrží“ ty, kteří si pomoci neumí, nemohou či nechtějí. Stát nebrání iniciativě a neklade byrokratické překážky těm, kteří se snaží pomoci sobě i druhým. Je to vše prosté, neideologické a efektivní - i když v ČR nedostatkové strategické „zboží“.


Sítě malých a středních podniků tedy představují doplňující paralelní ekonomiku, která bude schopna vytvářet nové pracovní příležitosti, absorbovat extrémy nezaměstnanosti a soustřeďovat ty nejlepší schopnosti a konkurenčně-podnikatelskou akceschopnost v ČR. V dobách ekonomického růstu a prosperity by se tyto podnikové sítě mohly stát cenným zdrojem kvalifikované a nebyrokratické pracovní síly pro širší potřeby průmyslu.

Dnes již nejen Veneto, ale i Nordvest Forum (podniková síť v okolí norského Alesundu) je úspěšná ve světovém měřítku. Tato síť je účelově vytvořená, organizovaná a motivovaná, přesahující tak zkušenosti, schopnosti i výsledky Veneta.


Jak na to? - Malé podniky v daném regionu vytvoří akciovou společnost (jako Nordvest Forum) a ta se napojí na síť podpůrných organizací (univerzity, odborové a zaměstnanecké asociace, instituce marketingu, výzkumu a vývoje, lokální vlády a centrální agentury).

Akcionářské podniky (členové sítě) pak spolupracují na transformaci členů řetězce do znalostních firem a organizací. Vytvářejí se společné zdroje, které zajišťují školení a trénink zaměstnanců i vrcholového řízení, výměnu zkušeností, zvládnutí a využití technologií, vytváření vztahů spolupráce atd. Účelem je zlepšení úrovně řízení, zvýšení pružnosti a efektivnosti, jakož i rozvíjení mezipodnikové spolupráce. Vše se řídí - zcela nutně a programově - kritérii a standardy světové třídy.

V celé Evropě dnes vznikají autonomní hospodářské regiony. Kromě již zmíněných se na konkurenční mapu dostávají také Emilia-Romagna, Lombardia, Marche, Toscana, Juten (Dánsko), Baden Württembersko (Německo) a řada dalších.

Prvním krokem nové strategie jsou informace, vzdělávání a sdílení zkušeností. Druhým krokem je mobilizace lokálních zdrojů a místního ducha, nárůst místního sebevědomí a odpoutání se od centra. Tento proces lze začít identifikací, vyškolením a podporou regionálních vedoucích osobností, katalyzátorů procesu podnikové a podnikatelské spolupráce. (V italské Modeně se mluví o metaorganizátorech, tj. organizátorech organizátorů.)

Bez takových lidí to nepůjde. Vzdělaní a schopní podnikatelé, kterým nejde jen o to, aby „měli bavoráka“ nebo „byli za vodou“, existují i v ČR. Jsou to lidé vysokých, trvalých a světových ambicí, kteří v maximálním a trvalém uspokojování svých zákazníků nacházejí uspokojení a naplnění. Jsou to lidé, kteří pochopili, že jejich úspěch lze stavět jen na úspěchu ostatních podnikatelů a podniků v regionu, nikoli na jejich úkor.

Podle jakých principů a kritérií jsou podnikové sítě organizovány? Kritérií je celá řada a všechna by měla být v ČR uplatněna, ať už individuálně či v kombinaci:

1. Geograficky vymezený průmyslový distrikt, spoléhající na úzké propojení podniků s lokálními podnikatelskými, politickými a kulturními institucemi. Tedy Zlínsko, Ostravsko, jižní Morava apod. se stávají základními hospodářskými jednotkami, vedenými spoluprácí uvnitř za účelem aktivní hospodářské soutěže namířené vně.

2. Akciová společnost podniků sdílejících omezené, drahé či vysokokapacitní zdroje: znalosti, trénink a konzultace světové třídy, špičkové technologie, rizikový finanční kapitál, zastupitelské, reklamní a prodejní služby, výzkum a vývoj, apod., tj. zdroje, které si malý či střední podnik nemůže sám dovolit, ale které jsou plně dostupné síti aktivně spolupracujících podniků.

3. Ovládnutí řetězce výrobního procesu je dalším kritériem pro úspěšnou provázanost a spolupráci malých a středních podniků. Kontrola celého výrobního procesu, od zajištění surovinových vstupů až po uspokojení zákazníka, dnes představuje klíčovou konkurenční výhodu, o kterou se podniky světové třídy ucházejí. Podniková síť je tak definována procesem samým. Proces je tím pravým tmelem, který podniky spojuje do spolupráce, sdílení a konkurenceschopnosti.

4. Oborově definovaný průmyslový distrikt, spojující podniky v daném oboru za účelem dosažení rozmanitějších, kvalitnějších, levnějších či rychlejších výrobků a služeb. Tedy sítě podniků oděvních, obuvnických, sklářských, papírenských, softwarových, cestovního ruchu atd. Mnohé nové výrobky a služby lze generovat na pomezích tradičních oborů. Např. propojení kožedělných, sklářských, nábytkářských a kovodělných distriktů může vytvořit metasíť, která uspokojuje i ty nejnáročnější světové zákazníky v originálním vybavení bytů, domů a kanceláří.

Sítě malých a středních podniků mohou vznikat samovolně a spontánně (jako v Itálii), nebo specificky a účelově (jako v Norsku). Samovolný vznik musí být rozpoznán, podchycen a podpořen. Účelový vznik musí být iniciován, rozvinut a udržen na dlouhodobé bázi. V ČR by měla být ideální kombinace účelového vzniku či iniciace s cílem následného cíle samoorganizace a plného spontánního rozvoje i funkce.

ČR v posledních osmi letech ztratila mnoho: tradiční velké a úspěšné podniky, podnikatelské sebevědomí, návyky spolupráce a sebedůvěry, konkurenceschopnost, hospodářský růst a investičního ducha. Nastolen byl etos spotřeby, spotřebitelské kultury a konzumace - tedy dlouhodobě nepoužitelných „hodnot“. Myšlenka sítí malých a středních podniků představuje novou a možno i poslední naději pro zajištění hospodářské nezávislosti a politicko-kulturní autonomie ČR.

Tato nová naděje by tedy neměla být proplýtvána ve spotřebě a v bavorácích (Nezvykli jsme si ještě? Takhle chceme měřit úspěch?). Tuto možnost, vycházející plně a zásadně ze schopnosti, iniciativy a vzdělání lidí v regionech, by neměla být udušena byrokracií, atmosférou nedůvěry či cynismem a pasivitou tzv. české „malosti“.

Předkládáme tímto českým regionům novou hospodářskou strategii. Je nesmírně náročná, vyžaduje opravdové odborníky a podnikatele, ale obejde se bez centrálních politiků. Je to strategie vzrušující a velmi slibná, obzvláště pro mladé generace.

Mohou-li Italové, Norové a Dánové, proč ne my?


www.ccsm.cz/texty/zeleny1.htm
DALSI CLANEK M.Z.
ZACATEK CLANKU M.Z.
BESEDA K OSOBE M.Z.
PRISPEVKY DO BESEDY

HOME ZVON

DARIUS.CZ

CLANKY JINYCH AUTORU
ARCHIV CLANKU
POLITICKÉ LINKY
HNUTI, STRANY,
INICIATIVY
AGENTURA NIKOLA

NAPISTE REDAKCI