Mechanizmus účinku

Přes intenzivní výzkum nebyl dosud mechanizmus účinku uspokojivě vysvětlen. EKT vyvolává mnoho změn na nejrůznějších úrovních a je velmi obtížné odlišit změny specifické od nespecifických. Ve výzkumu převládají animální studie, zjišťuje se, které struktury centrálního nervového systému jsou aktivovány během EKT nebo naopak potlačeny. Bezprostředně po elektrické stimulaci dochází k centrální přechodné vazokonstrikci, po které následuje vazodilatce a zvýšení prokrvení. Regionální průtok krve mozkem (rCBF – regional cerebral blood flow) je podstatně zvýšen ve stimulované hemisféře, a to nejvíce v kůře blízko přiložené elektrody. SPECTem bylo prokázáno zvýšené rCBF v temporálních lalocích a v bazálních gangliích (Edorta, 1998). Metabolizmus se zvyšuje dvakrát až třikrát a zvyšuje se spotřeba kyslíku. Dochází ke zvýšení tlaku, pulzu, zvyšuje se glykémie. Dochází ke zvýšení propustnosti hematoencefalické bariéry se změnami iontů, kdy dochází ke zvýšení hladin sodíku a draslíku, především v počátcích série EKT (Essman, 1982). EKT zasahuje velmi účinně do funkce řady mediátorových systémů. Mění se jednak funkce neurotransmiterů, ale je přítomna i kombinace změn jednotlivých systémů podobně jako při terapii psychofarmaky. Dochází k uvolnění katecholaminů a následnému snížení počtu receptorů. U animálních studií v noradrenergním systému dochází ke zvýšení obratu noradrenalinu (NA), redukci vychytávání NA, aktivuje se tyrozinhydroxyláza, navozuje se subsenzitivita alfa 2 receptorů a dochází ke snížení postsynaptických beta receptorů (Stanford, 1982; Heal, 1984; Sikora, 1998). V humáních studiích tyto změny nebyly jednoznačně prokázány (Kapur et al., 1993). V dopaminergním systému dochází ke zvýšení senzitivity striatálních dopaminových (D) receptorů (Modigh, 1976; 1984). V serotoninergním systému dochází ke zvýšení receptorové senzitivity 5-HT2 a zvyšuje se serotonergní aktivita. Po sérii EKT se objevuje snížení vychytávání serotoninu (Lerer, 1984). Podle animálních studií dochází dále k redukci cholinergních muskarinových receptorů a ke zvýšení denzity GABA receptorů (Gleiter et al., 1989). Dále dochází ke změnám neuroendokrinních hormonů. Do 10 minut po EKT se zvyšuje hladina prolaktinu až desetkrát a to pozitivně koreluje s větší intenzitou stimulů a bilaterálním umístěním elektrod (Swartz, 1997; McCall et al., 1996). Zvyšuje se hladina vazopresinu, vrcholu dosahuje do 20 sekund, zvyšuje se hladina adrenokortikotropního hormonu a kortizolu s vrcholem do 10 minut (Swartz, 1997). Zvyšuje se rovněž hladina růstového hormonu s vrcholem do 5 minut a do 15 minut se opět vrací k normě (Iannitelli et al., 1995), zvyšuje se hladina neurofyzinu bezprostředně po proběhlém EKT (Whalley, 1987). EKT senzitizuje receptory k účinku opiátů a zvyšuje jejich vazbu. Zvyšují se plazmatické koncentrace beta-endorfinů (Sikora, 1997 ). I když mechanizmus účinku EKT nebyl dostatečně vysvětlen, je evidentní, že EKT navozuje změny v systémech, které jsou ovlivňovány psychofarmaky.

Závěr

Elektrokonvulzivní léčba patří mezi nejefektivnější terapeutické metody v psychiatrii. Vyznačuje se širokým spektrem terapeutických indikací a rychlým nástupem účinku. Nezbytné je naučit se a dodržovat správný metodický postup elektrokonvulzivní léčby se zvážením všech rizik. Potom je to terapie bezpečná s minimálním výskytem vedlejších účinků. Obávané poruchy kognitivních funkcí jsou časově omezené a reverzibilní. EKT zkracuje délku hospitalizace (Markowitz et al., 1987), v mnoha případech je efektivnější než antidepresiva (Janicak et al., 1985), snižuje sebevražednost (Avery et al., 1978). V mnohých případech EKT z vitální indikace zachrání pacientovi život. Veřejnost lékařská i laická je o elektrokonvulzivní léčbě málo informovaná a často zaujatá. Je na nás psychiatrech referovat o dobrých zkušenostech s EKT.

prim. MUDr. Dagmar Seifertová, CSc.
Psychiatrické centrum Praha
Ústavní 91
181 03 Praha 8

LITERATURA

Abrams R. Electroconvulsive therapy. New York: Oxford University Press, 1988; 340.

Abrams R, Volavka J, Fink M. EEG seizure pattern using multiple unilateral and bilateral ECT. Compr Psychiat 1973;14:25–28.

Abrams R. Stimulus parametrs and efficacy of ECT. Convulsive Ther 1994;10(2):124–128.

American Psychiatric Association, Task Force on ECT. The practice of ECT: recommendation for treatment, training and privileging. Convulsive Ther 1990;6(2):85–120.

Andersen K, Balldin J, Gottfries CG . A double- blind evaluation of electroconvulsive therapy in Parkinsonęs disease with „on-off" phenomen. Acta Neurol Scand 1987;76:191–199.

Appelgate RJ. Diagnosis and mangement of ischemic heart disease in the patient scheduled to undergo electroconvulsive therapy. Convulsive Ther 1997;13(3):128–144.

Avery D, Winokur G. Suicide, attempet suicide and relapse rates in depression. Arch Gen Psychiat 1978;35:749 –753.

Bareš M, Hrdlička M, Propper L, Borzová K. Elektrokonvulzivní
léčba v pokračovací a udržovací léčbě poruch nálady. Čes Slov Psychiat 1999;95(4):212–219.

Baudiš P. Elektrokonvulzivní léčba v České republice v letech 1981–1989. Čs Psychiat 1992;88(1):41–47.

Davis JM, Janicak PG, Sakkas P, Gilmore C, Wang Z. Electrocon-vulsive therapy in the treatment of the neuroleptic malignant syndrome. Convulsive Ther 1991;7(2):111–120.

Edorta E. Influence of ECT in the rCBF studied by HMPAO-SPECT (Abstract). In: APA Annual meeting, Toronto. 1998; 256.

Endler NS, Persad E. Electroconvulsive Therapy. The Myths and the Realities. Toronto: Hans Huber Publishers, 1988; 173.

Fink M. Energy dosing in ECT: threshold stimulation or formula? Convulsive Ther 1997;13(1):4–6.

Fink M. New technology in convulsive therapy: a challenge in training. Am J Psychiat 1987;144(9):1195–1198.

Gleiter Ch, Nutt D J. Chronic electroconvulsive shock and neurotransmiter receptors: un update. Life Sci 1989; 44:985–1006.

Heal DJ. Phenylnephrine-induced activity in mice as a model of central alpha-1-adrenoceptor function. Neuropharmacology 1984;23:1241–1251.

Hrdlička M. Elektrokonvulzívní terapie. Praha: Galén, 1999; 167.

Hyrman V, Palmer LH, Cernik J. Jetelina J. ECT: the search for the perfect stimulus. Biol Psychiat 1985;20(6):634–645.

Chacko RC, Palmer LH, Cernik J, Root J. ECT and tardive dyskinesia: two cases and a review. J Clin Psychiat 1983;44:265–266.

Janicak PG, Davis JM, Gibbons RD, Ericksen S, Chang S, Gallagher P. Efficacy of ECT: a metaanalysis. Am J Psychiat 1985;142:297–302.

Kellner CH, Beale MD, Pritchett JT, Bernstein HJ, Burns CM. Electroconvulsive therapy and Parkinsonęs disease: the case for futher study. Psychopharmacol Bull 1994;30(3):495–500.

Mc Coll WV. Asystole in electroconvulsive therapy. J Clin Psychiat 1996;57(5):199–203.

Mc Coll WV, Weiner RD, Caroll BJ, Shelp FE, Ritchie JC, Austin S, Norris J. Serum prolactin, electrode placement and the convulsive threshold during ECT. Convulsive Ther 1996;12:81–85.

Modigh K. Long-term effects of electroconvulsive shock therapy on synthesis, turnover and uptake of brain monoamines. Psychopharmacology 1976;49:179–185.

Markowitz J, Brown R, Sweeney J, Mann JJ. Reduced length and cost of hospital stay for major depression in patient treated with ECT. Am J Psychiat 1987;144:1025–1029.

Marks RJ. Electroconvulsive therapy: Physiological and anaesthetic considerations. Can Anaesth J 1984;31:541–547.

Nobler MS, Sackeim HA. Augmentatiom strategies in electrocon-vulsive therapy: a synthesis. Convulsive Ther 1993;9(4):331–351.

Ottoson JO. Use and misuse of electroconvulsive treatment. Biol Psychiat 1985;20:933–946.

Price TR, Levin R. The effects of convulsive therapy on tardive dyskinesia. Am J Psychiat 1978;135:991–993.

Price TR, Mc Allister TW. Safety and efficacy of ECT in depressed patients with dementia: a review of clinical experience. Convulsive Ther 1989;5(1):61–74.

Rey JM, Walter G. Half a century of ECT use in young people. Am J Psychiat 1997;154(5):595–602.

Ryšánek R, Synek O, Švestka J, Trubák I, Špaček J, Kamenická V, Ondrušová M. Sledování elektrokonvulzivních kúr pomocí pulzní oximetrie. Čes Slov Psychiat 1999;95(1):14–20.

Sackeim HA, Decina P, Prohovnik I, Malitz S. Seizure threshold in electroconvulsive therapy. Arch Gen Psychiat 1987;44:355–360.

Sackeim HA, Long J, Luber B, Moeler JR, Prohovnik I, Devanand DP, Nobler MS, Abrams R, Gangadnar GN, Janakiramaiak N, Candale VS, Railtour R, Schwartz CM, Weiner RD. Physical properties and quantification of the ECT stimulus: I. Basic principles. Convulsive Ther 1994;10(2):93–152.

Sackeim HA, Luber B, Katzman GP, Moeller JR, Prudic J, Devanand DP, Nobler JR, Prudic J, Devanand DP, Nobler MS, Volavka J, Czobor P. The effects of electroconvulsive therapy on quantitative electroebcephalograms. Arch Gen Psychiat 1996;53:814–827.

Seifertová D, Bašný Z, Havlůj J. Použití elektrošoků ve vitální indikaci. Čs Psychiat 1990;86(5):321–323.

Seifertová D. Treatment of the neuroleptic malignant syndrome by electroconvulsive therapy (Abstract). Europ Neuropsychopharmacol 1996;6(Suppl. 3):172.

Shapira B, Lidsky D, Gorfine M, Leer B. Electroconvulsive therapy and resistant depression: clinical implications of seizure threshold. J Clin Psychiat 1996;57:32–38.

Sikora J. Neurobiologické změny po elektrokonvulzivní terapii. Aktuality. In: 39. Psychopharmakologická konference v Jeseníku. Praha: Panax, 1997.

Sobin Ch, Prudic J, Sackeim HA, Devanand DP, Nobler MS. Who responds to electrocon-vulsive therapy? A comparison of effective and ineffective forms of treatment. Brit J Psychiat 1996;169:322–328.

Squire LR, Wetzel CD, Slater PC. Memory complaint after electroconvulsive therapy: Assesment with a new self-rating instrument. Biol Psychiat 1979;14:791–801.

Stanford SC, Nutt DJ. Comparison of the effects of repaeted electronvulsive shock on alpha- 2 and beta- adrenoceptors in different regions of rat brain. Neuroscience 1982;7:1753–1757.

Stoudemire A, Hill CD, Morris R, Martino-Saltzman D, Markwalter H, Lervison B. Cognitive outcome following tricyclic and electroconvulsive treatment of major depression in the elderley. Am J Psychiat 1991;148(10):1336–1340.

Swartz CM. Neuroendocrine effects of electroconvulsive therapy. Psychopharmacol Bull 1997;33(2):265– 271.

Weiner RD. Electroencephalographic correlates of ECT. Psycho-pharmacol Bull 1982;18(2):78–81.

Whalley LJ, Rosie R, Dick H, Levy G, Watts AG, Sheward WJ, Christie JE, Fink G. Immediate increases in plasma prolactin and neurophysin but not other hormones after electroconvulsive therapy. Lancet 1982;2:1064–1068.

------------------------------------------------------------------------------------------------
Léčba proudem

Text: Jitka Wimmerová

Vzpomínáte na tu sugestivní scénu z Formanova filmu Přelet nad kukaččím hnízdem? Randle McMurphy, vzpurný pacient psychiatrické léčebny, kterého hrál Jack Nicholson, má „za trest" dostat elektrošok. Brání se, ale silní zřízenci ho přemůžou, vrazí mu mezi zuby kolík, aby si během hrůzné procedury nepřekousl jazyk, a přiloží mu k hlavě elektrody. Zapnou proud a McMurphyho obličej se zkřiví v křeči, jeho tělo se prohne jako luk... Nejeden divák při těch záběrech proklel psychiatrii jako nelidskou vědu. Formanův film prý dokonce způsobil, že v některých státech USA jsou elektrošoky zakázány. Měl by tenhle způsob léčby vůbec být součástí medicíny 21. století?

„Jack Nicholson sice odvedl skvělou hereckou práci, ale ve skutečnosti to nikdy nevypadá takhle dramaticky," přesvědčuje mě MUDr. Gabriela Leblová z psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích. Slovu „elektrošoky" se vyhýbá, raději používá termíny „elektrokonvulzivní terapie" (zkráceně ECT) nebo „spánková terapie". Formanovské filmové ztvárnění považuje za poněkud nešťastné, protože tenhle způsob léčení mnoha pacientům opravdu pomohl. Těm, kteří trpěli psychotickými stavy, schizofrenií nebo těžkými depresemi.

Ptám se, jak tedy takový zákrok vypadá. „Elektrokonvulzivní terapii provádíme zásadně v anestezii. Pacienti se zákroku nebrání, dávají k němu souhlas," snaží se MUDr. Leblová vyvrátit první dva mýty. „Nepřivazujeme je k postelím ani jim nic nedáváme mezi zuby. Při této terapii dochází k určitým svalovým stahům, takže pacienta přidržují asi čtyři asistenti nebo zdravotní sestry, aby si neublížil. Během zákroku se vyvolá něco, co je podobné epileptickému záchvatu, takže po spuštění proudu následuje vlna křečí. Když zákrok skončí, pacient si všechno pamatuje, netrpí ztrátou paměti. Říká se, že vám během ECT mohou vygumovat určité epizody z vašeho života, ale je to naprostý nesmysl."

Paní doktorka Leblová mě zve k nim do léčebny. Prý se na elektrokonvulzivní terapii můžu přijet podívat, abych poznala, že na ní není nic démonického. Ale dřív než jsem napodruhé vyrazila do Horních Beřkovic, promluvila jsem s několika lidmi, kteří mají s elektrošoky vlastní zkušenosti.

Hynek (36 let): Na elektrošoky vzpomínám nerad
Před necelými pěti roky se mi život převrátil naruby. Při autonehodě se zabila moje těhotná manželka a s ní zemřel i můj otec. Byl jsem v hrozných depresích, pokusil jsem se o sebevraždu a pak se ocitl na psychiatrii. Asi po týdnu mi primář sdělil, že mě budou léčit elektrickým stimulem.
V té chvíli mi bylo všechno jedno a navíc jsem byl utlumen sedativy. Jenže druhý den jsem si uvědomil, že mi jinými slovy řekl, že dostanu elektrošok. Hned jsem se ozval, že s tím nesouhlasím, ale primář se mnou jednal jako s bláznem. Jako ten Chocholoušek z filmu Jáchyme, hoď ho do stroje. „Ano, ano, jistě, uklidněte se, vyspěte se," chlácholil mě, „brzy vám bude lépe, dostanete injekci na spaní..."

Cestu na sál si už nepamatuji. Ale vzpomínám si, že noc předtím se mi do snů promítaly hrůzné obrazy. Bombardování Drážďan je proti tomu selanka...

Podstoupil jsem několik elektrošoků a teď se cítím citově otupělý. Snížilo se mi IQ, mám problémy s pamětí. Nejsem to já. Bratr mi nedávno řekl, že jsem po té léčbě byl jako vyfouknutý balón. Pusu dokořán, vyvalené oči a přiblblý výraz. To on mě zachránil: když jsem měl za sebou asi třetí elektrošok, přišel za mnou na návštěvu, a jakmile to viděl, okamžitě mě odvezl domů. Našel mi psychoterapeuta.

O tomhle způsobu léčby jsem se bavil i s dalšími pacienty. Jeden kluk to vystihl docela přesně, když řekl, že je „dutý jako bambus". Někdo se po elektrošocích dlouho třese, někdo přestane mluvit, jiný chodí jako ve snách, další se přihlouple usmívá a hraje si s přirozením. A mimochodem, chlap po elektrošoku přestává být chlapem... Většina z nás se shodla na tom, že elektrošoky jsme podstoupili nedobrovolně.

Když léky nepomáhají
Mnozí psychiatři považují elektrokonvulzivní terapii za účinnou a nenahraditelnou metodu. Lékaři k ní sahají tehdy, když na pacienta nezabírají psychofarmaka. „Pomocí ECT se dá pomoci lidem, kteří trpí opravdu těžkými duševními onemocněními," vysvětluje MUDr. Gabriela Leblová. „Třeba taková schizofrenie. To je nemoc, při které je myšlení a vnímání postiženo tak vážně, že člověk ztrácí kontakt s realitou. Má bludy, halucinace, a jak choroba sílí, pacient se odpojí od světa nás zdravých lidí a žije jenom v tom svém, nemocném. Je to hodně vážný stav. Ty psychotické světy totiž vůbec nebývají hezké. A tehdy nasazujeme elektrokonvulzivní terapii, protože klasické léky už moc nezmůžou."

MUDr. Léblová dává za příklad jednoho ze svých pacientů, kterému elektrošoky možná zachránily život: "Ten pán slyšel hlasy, které se s ním hádaly a přikazovaly mu, co má dělat. Třeba mu zakazovaly jíst, protože nemá žaludek. Nám se to možná zdá bizarní, ale on tomu opravdu věřil a všechny pokyny plnil bez odmlouvání. Časem se nároky hlasů stupňovaly a pacient měl pocit, že ho někdo ohrožuje na životě. Tvrdil mi, že na něj útočí mimozemšťané a mění mu orgány. Museli jsme přistoupt ke spínkové (elektrokonvulzivní) terapiia ta mu pomohla."

Vlastimil (41 let): Z mé ženy je jiný člověk
Lucka, moje manželka, bývala skvělá holka. Jenže když se nám narodily děti, něco se s ní stalo. Nevím přesně co. Nezvládala domácnost, občas pila, často plakala a zahrnovala mě výčitkami. Dovedl jsem ji k psychyatrovi, který jí doporučil krátkou hospitalizaci a mě řekl, že se za ní mohu přijít tak za čtrnáct dní podívat.

Těch čtrnáct dní uteklo jako voda. Doma byl klid, děti se učily, nikdo neplakal, nenadával, nehádal se. Prostě idylka. Jednou v sobotu jsem nastrojil děti a jeli jsme za maminkou do nemocnice. Přivítala nás usmívající se spící panna; byla taková pomalá, pořád nás hladila a jako ve snách opakovala, že nás má strašně ráda, že se těší domů. I já jsem se těšil, až se vrátí. Ona tehdy tak zvláštně voněla…

Za týden jsme Lucku navštívili podruhé, ale to už s námi nechtěla mluvit. Celá se třásla, přiškrceným hlasem mi šeptala ať odejdu, ať zmizím. Říkala mi obludo, stvůro, zrůdo… Zděsilo mě to, ale lékař se mi snažil vysvětlit, že je to normální. Prý reakce na spánkovou terapii. Tehdy jsem ještě nevěděl, že takhle se říká elektrošokům.

Třetí návštěvy jsem se bál. Jenže Lucie mi tvrdila, že už je jí lépe, že podstoupila elektrošoky. Vzpomněl jsem si na film Přelet nad kukaččím hnízdem, rozčílil jsem se, popadl ženu za ruku a táhl jí – přísahám – v županu a trepkách do auta. Druhý den jsem volal do léčebny a chtěl jsem vědět, jestli moje žena písemně souhlasila s elektrošoky. Řekla mi, že dala ústní souhlas, a to prý stačí.

Brzy se všechno vrátilo do starých kolejí. Křik, pláč, alkohol, Lucka dodkonce několikrát zkončila na záchytce. Pak prý sama požádala o převoz do léčebny, kde ji zase léčili pomocí elektrošoků. Už jsem to nevydržel a dal se rozvést.

Víte, pořád ji mám před očima takovou, jako když jsme se brali. Krásná blonďatá holka, uměla malovat, sledovat módu, báječně řídila, lyžovala… A teď? Přibrala deset kilo, nepřítomně se usmívá, žmoulá ubrus na stole, chodí v zástěře nebo v županu a šlape si na oslintaný pásek. Je mi z toho do plíče.

Na operačním sále
Léčení pomocí elektrošoků je prý dnes šetné. Ještě na začátku esmdesátých let, kdy se elektrokonvulzivní terapie po rocích odmítání dostala znovu "do módy", to ovšem mohla být nepříjemná procedura. V mnoha léčebnách totiž pacienty před zákrokem neuspávali. Dnes už je anestezie běžná.

MUDr. Leblová mi ukazuje místnosti v přízemní části beřkovické léčebny, kde spínková terapie probíhá. Dnes tu je prázdno. "Teď zrovna neoperujeme," říká paní doktorka a naznačuje, jak taková "operace" probíhá. "Teoreticky by se spánková terapie neměla aplikovat častěji než po třech měsících. Léčení většinou probíhá v sadách po osmi až dvanácti zákrocích, každý den jeden."

Prohlížím si "operační sál". Vypadá jako obyčejný nemocniční pokoj s několika lůžky vyrovnanými do řady. Je tu čisto a svým způsobem i útulno. "Za tímhle pojízdným stolkem sedí lékař a přejíždí od jednoho pacienta k druhému," vysvětluje MUDr. Leblová. Pacientů je tu vždycky víc najednou a operuje se jako na běžícím pásu…

Hana (27 let): Léčím se ale žiju
K psychiatrovi jsem začala chodit kvůli nějakým problémům s rodiči, které začaly už v pubertě. No a skončilo to na elektrošocích. Ale musím říci, že nebýt téhle terapie, tak jsem dneska odepsaná.

Když mi sdělili, že bych měla podstoupit elektrošoky, okamžitě jsem souhlasila. Vzpomínám si, že jsem na ně křičela: Klidně si mě zabijte!" Všechno mi bylo jedno. Pak jsem se probrala, seděli u mě dva lidé, drželi mě za ruku a já se bůhvíproč začala hrozně smát. Ale ve skutečnosti mi bylo hrozně. Zvracela jsem, motala se mi hlava, už jsem další šok nechtěla. A je fakt, že se mě nikdo neptal, co chci nebo nechci, prostě mě odbyli: "Je ti špatně, nevíš, co mluvíš, dáme ti něco na uklidnění, a až se probudíš, budeš to mít za sebou…"

Po druhém elektrošoku jsem měla okno. Byla jsem čistá, všechny problémy zmizely, pro mě byly vyřešené a já se jenom usmívala.

Po třetí aplikaci mi bylo zase zle, přepadla mě šílená skepse. Naštěstí se se mnou v léčebně začal bavit jeden kluk, hráli jsme spolu ping–pong a pexeso a já se zamilovala. Za týden ho přišel navštívit kamarád. Moc fajn lidi. Pomohli mi sehnat místo, kde se mě nikdo na nic nevyptával, a teď zastávám docela významnou funkci.

Na elektrošoky chodím dodnes, i když se s tím nechlubím. Je tl taková udržovací léčba. Ale nevím, coi by se stalo, kdyby se to dozvědělo moje okolí. Asi by mě všichni měli za blázna a odepsali by mě.

Nic tajemného
Na druhou návštěvu beřkovické léčebny jsem se chystala se smíšenými pocity. I přesto, že mě paní doktorka Léblová ubezpečovala, že na elektrokonvulzivní terapii není nic tajemného a ani tajného.

Ještě než jsem do Horních Berkovic vyrazila, chtěla jsem se ujistit, že všechno platí. Jenže v telefonu se ozval přísný hlas pracovnice léčebny, která se mi odmítla představit: "Raději sem nejezděte. A ani nevím, co byste vlastně chtěla vidět. Není to nic zajímavého, pacient spí, přiložíme mu na spánek elektrody a on spí dál. Navíc byste nám mohla zanést na operační sál infekci."

A pak že na elektrošocích není nic tajemného.
( www.mladysvet.cz a Mladý svět 5O/2004)
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

P R O H L Á Š E N Í A P L N Á M O C



Já, níže podepsaný .....................

(plné jméno, adresa, povolání, datum a místo narození, rodné číslo)

nezbavený ani neomezený ve své způsobilosti k právním úkonům, plně si vědom všech právních následků těchto mých právních úkonů,

prohlašuji

že zásadně nesouhlasím, abych byl převzat do jakékoli ústavní péče a podroben vyšetřování a léčebné péči, se kterými nevyslovím jednoznačný - co do předmětu, rozsahu a označení oprávněného zdravotnického zařízení, jakož i lékaře - souhlas.

Žádám, aby o všech záležitostech týkajících se mého duševního i fyzického zdraví byl neprodleně informován můj níže uvedený důvěrník a zmocněnec.

Pověřuji a zplnomocňuji



pana/paní .............

(plné jméno, profese, adresa včetně všech telefonních čísel, faxu, jiných spojení, rodné číslo)

k mému zastoupení a jednání mým jménem přede všemi soudy, úřady, zdravotnickými zařízeními, lékaři, jakož i jinými osobami v následujících záležitostech:

* jednání se zdravotnickým zařízením o mém vyšetření, léčení či hospitalizaci a projevu souhlasu k těmto úkonům;

* řízení před soudem ve věci zákonnosti převzetí mé osoby do ústavu vykonávající zdravotnickou péči (dle § 191a odst. 1 OSŘ);

* řízení před soudem ve věci zákonnosti omezení mé osoby ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem v průběhu léčení (dle § 191a odst. 2 OSŘ);

* řízení před soudem o přípustnosti dalšího držení v ústavu ( § 191d odst. 1 OSŘ);

* řízení před soudem o omezení, zbavení nebo vrácení způsobilosti k právním úkonům (dle § 186 odst. 1 OSŘ);

Zmocněnec je oprávněn podávat mým jménem návrhy, činit prohlášení, podávat odvolání, jakékoli jiné opravné prostředky, žádat mé další vyšetření, navrhovat ustanovení či přímo jmenovat znalce. Je oprávněn přijímat a nahlížet do veškeré mé zdravotní dokumentace.

Podle svého nejlepšího přesvědčení je oprávněn dát nebo naopak odepřít souhlas s vyšetřovacími léčebnými úkony nebo převzetí mé osoby do zdravotnického zařízení či ústavu vykonávající zdravotní péči.

Zmocněnec je oprávněn podle svých nejlepších znalostí a profesionálních dovedností posoudit a učinit prohlášení o mém zdravotním stavu, respektive za tímto účelem ustanovit zástupce nebo jmenovat znalce.

Je-li mým zmocněncem advokát, není tato plná moc dle § 25 odst. 1 OSŘ omezena. V opačném případě je můj zmocněnec oprávněn mi ustanovit advokáta.



Tato plná moc zaniká jejím odvoláním vůči zmocněnci či výpovědí ze strany zmocněnce.





Já, níže podepsaný ....................

(jméno, adresa, profese, rodné číslo)

přijímám mi tímto výše udělené pověření a zmocnění a zavazuji se je vykonávat podle svého nejlepšího vědomí, svědomí i profesionálních znalostí a dovedností k ochraně práv a zájmů mého mandanta a zmocnitele.

Prohlašuji, že právní úkon výše uvedený považuji za platný a účinný a mého zmocnitele za plně způsobilého k právním úkonům.

Všechny třetí osoby, které budou jednat v rozporu s vůlí zmocnitele, se mohou dopustit porušení ustanovení § 11 a následující Občanského zákoníku (ochrana osobnosti), § 23 a 24 zákona číslo 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu (poučení a souhlas nemocného), jakož i příslušných ustanovení trestního zákona.

Tato listina je vyhotovena ve dvou originálních stejnopisech s ověřenými podpisy zmocněnce i zmocnitele. Každá strana má k dispozici jeden originál.



V ..................., dne .........







Lhůty a důležité skutečnosti týkající se soudního přezkumu zákonnosti převzetí a držení osoby v ústavu zdravotnické péče:



1. Nedá-li osoba písemný (tedy jednoznačný, výslovný a jako právní dokument platný) souhlas s převzetím do ústavu, je ústav povinen do 24 hodin tuto skutečnost oznámit soudu.

2. Je-li osoba, která byla dokonce se svým souhlasem do ústavu převzata, ale je nyní omezena ve svém volném pohybu a styku s vnějším světem, je ústav opět do 24 hodin povinen toto omezení soudu oznámit. Bohužel neexistují žádná bližší kritéria, přesně říkající, co znamená, že osoba je omezena ve volném pohybu nebo styku s vnějším světem. I pokud by dokonce vyslovila s tímto souhlas, je tento souhlas irelevantní a ústav je povinen o tomto informovat soud. Přestože to zákon neříká, je oprávněn dát soudu podnět (případně i státnímu zástupci) kdokoli jiný, tedy rodinný příslušník, zmocněnec či známý postižené osoby, že došlo k takovéto skutečnosti, která vyžaduje soudní přezkum.

3. O dvou výše uvedených bodech je soud povinen rozhodnout do 7 dnů, kdy došlo k omezení či převzetí osoby. Soud rozhoduje usnesením. Veřejné slyšení nemusí být nařizováno, je povinen vyslechnout nemocného a ošetřujícího lékaře. V této fázi zpravidla nevyslýchá znalce.

4. Pokud soud rozhodne, že k umístění v ústavu došlo ze zákonných důvodů (prakticky jen případ § 23 odst. 4 písm. b) - jestliže osoba jevící známky duševní choroby nebo intoxikace ohrožuje sebe nebo své okolí), soud je dále povinen rozhodnout o přípustnosti dalšího držení v ústavu, je-li tato osoba omezena nebo vyloučena ve svém styku s vnějším světem V tomto případě již se ustanovuje znalec a znalec musí být vždy před soudem vyslechnut. Znalcem nemůže být ustanoven lékař, který pracuje v ústavu, v němž je umístěný držen. Rozsudek v této věci musí být vyhlášen do 3 měsíců od výroku o přípustnosti převzetí do ústavu. Tento rozsudek platí nejdéle po dobu jednoho roku, není-li omezen na dobu kratší.

5. I bez ohledu na dobu stanovenou v rozsudku je možné žádat, aby osoba byla propuštěna. Buď rozhodne ústav sám nebo se požádá o rozhodnutí soud.



Řízení o způsobilosti k právním úkonům, tedy o zbavení, omezení, popřípadě vrácení způsobilosti k právním úkonům je tzv. řízení nesporné, tedy může být zahájeno buď z moci úřední (soud dostane určitý podnět a je povinen dále v řízení pokračovat) nebo na návrh. Návrh může podat zdravotnické zařízení, jakýkoli zmocněnec i sama osoba, která již byla způsobilosti k právním úkonů zbavena. V tomto řízení se vždy vyslýchá znalec, který je ustanoven soudem. Na návrh znalce může soud nařídit podle § 187 odst. 3, aby vyšetřovaný po dobu nejvýše 3 měsíců byl vyšetřován ve zdravotnickém zařízení, je-li to nutné k prošetření jeho zdravotního stavu.

V rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům musí být samozřejmě řečeno, k jakým úkonům je případně člověk způsobilý nebo zda je omezen ve všech úkonech. Dále musí být tímtéž soudním rozhodnutím stanoven opatrovník a vymezena práva a jeho povinnosti. Samozřejmě proti jakémukoli úkonu soudu je zde odvolání. Navíc platí, že kdo by podal zjevně bezdůvodný návrh na zbavení nebo omezení způsobilosti, je povinen nahradit újmy, které vyšetřovanému, jeho zástupci, popřípadě státu vznikly.



Proti jakémukoli rozhodnutí soudu ve věci omezení či zbavení způsobilosti, omezení osobní svobody je přípustné odvolání, popřípadě za zákonem ustanovených okolností dovolání. Je vždy možné podat návrh na vrácení způsobilosti k právním úkonům (to je za předpokladu, že omezení nebo zbavení bylo provedeno zákonně a zcela správně). Jestliže by se však ukázalo, že pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům nebyly podmínky, soud je povinen rozsudek zrušit. Kromě již uvedeného nároku na náhrady vůči tomu, kdo podal zjevně bezdůvodný návrh, lze také uvažovat o náhradě škody proti státu, bylo-li rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti nezákonné.

Pokud by omezením zbavením svobody či omezením či zbavením způsobilosti k právním úkonům bylo porušeno některé ústavní právo (Listina základních práv a svobod) nebo právo podle mezinárodních konvencí o lidských právech, lze se domáhat zrušení takovéhoto nezákonného rozhodnutí státního orgánu (zejména soud nebo úřad) u Ústavního soudu. Důležitá lhůta, která běží, je 60 dnů ode dne právní moci takovéhoto nezákonného rozhodnutí. Pro řízení před Ústavním soudem musí mít stěžovatel advokáta a musí mu k tomuto řízení udělit speciální plnou moc. Řízení před Ústavním soudem je nezbytným předpokladem k tomu, aby mohlo být vedeno dále řízení u Evropského soudu pro lidská práva ve Strassbourgu. Návrh na toto řízení je nutné podat do 6 měsíců ode dne posledního rozhodnutí nejvyšší instancí (tedy Ústavního soudu) v dané věci.

in: http://www.identity.cz/bezpsychiatrie/prohlaseni.html


  ELEKTROSOKY - START

LINKY
HOME ARCHEUS Databaze alternativni mediciny	ZVON Refomni hnuti domacich a zahranicnich Cechu a Cechoslovaku	HOME CLANKY

SOUVISEJICI TEMATA
NA OCHRANU PACIENTU Obcanske sdruzeni	LECITELSTVI Zakon o zdravotni peci a kriminalizace lecitelu	AIDS
KONOPI xxx	DROGY a karma xxx	xxx xxx