Pořád se něco děje...

Společnosti ve vyspělých zemích v posledních 50 letech prochází dosti vysokým stupněm změny. Takový jev byl a je středem pozornosti mnoha intelektuálů a profesorů na celém světě. Budu se zabývat především analýzou změny, dále jejím dopadem na společnost, na jedince -změna mezilidských vztahů, nutnost přizpůsobení se- a dále na vedlejší produkt změny, a tím je spotřeba. Pro Českou republiku je toto téma zvláště aktuální, protože k té samé změně, jaká probíhá v zemích ,,západu", dochází u nás v nepoměrně kratším časovém úseku. Co to pro nás znamená? Budu se pohybovat na pomezí ekonomie a sociologie. Vycházím ze dvou světoznámých děl, první z nich se nazývá Mít nebo být?, jehož autorem je Erich Fromm. Druhé dílo se nazývá Šok z budoucnosti od Alvina Tofflera. Oba autoři se zabývají proměnou společnosti, ovšem jak dále uvidíme, oba se v úhlech pohledu liší. Proto vás v první části práce seznámím s oběma autory a jejich díly. Cílem mé práce je syntéza obou prací a rozvíjení nových poznatků. Zaměřím se na vyspělé státy / především na USA/, kde je proměna nejvíce zřetelná a ilustrovatelná.

Alvin Toffler

A. T. je americký sociolog a futurolog. Narodil se 4. 10. 1928. Poukázal na ekologické důsledky rozvoje techniky v moderní společnosti. Prosazuje radikální reformy demokratického systému. Původně byl novinář, korespondent ve Washingtonu a později spoluvydavatel časopisu Fortune, přednášel externě na Cornellově univerzitě a New School For Social Research, z oblasti pedagogiky a sociologie. Je laureátem četných amerických i zahraničních cen a čestným doktorem několika univerzit. Jeho stěžejním dílem byl Šok z budoucnosti /Future shock/,napsán v roce 1970, dále napsal Předzvěsti a naděje /Previews and Promises/.

Šok z budoucnosti

Je zde analyzována společnost rozvinutých zemí /převážně USA/, ve kterých dominuje změna. Změna, která determinuje jedince, skupiny a jejich vzájemné vztahy. Skončila doba jednoho povolání za život, jednoho místa, kde člověk žije celý život atd. Alvin Toffler zde ukazuje několik pozoruhodných čísel: pokud vydělíme 50 000 let lidské existence průměrnou délkou lidského života /62 let/ dostaneme asi 800 generací. Z 800 generací jich 650 žilo v jeskyních, ovšem drtivá většina technických vynálezů byla vyvinuta v 800. generaci. Tato čísla jsem zvolil záměrně, protože i na nich si můžeme ukázat tempo změny. O půl generace později je lidstvo schopno klonovat zvířecí embrya, přečíst lidský genom, vyslat vesmírného robota na planetu Mars, vyvinout téměř neviditelné stíhací letouny a také díky lepšímu zdravotnictví dnes již není průměrná délka života 62 let. Tempo vědeckých vynálezů a lidských vědomostí se rozšiřuje geometrickou řadou. Jedním ze znaků vyspělé společnosti je přechod od primární /zemědělství/ k terciární sféře výroby /služby/ a v samotné primární sféře dochází k vysoké automatizaci. Důležité je též zkrácení doby mezi dobou vynalezení a širokým používáním. V roce 1836 byl vynalezen stroj, který sekal obilí, vymlátil ho, svázal slámu do snopů a nasypal zrno do pytlů. Tento stroj byl založen na technologii, která byla již tehdy dvacet let stará. Ale kombajn se začal prodávat až o století později, v roce 1930. Alvin Toffler ukazuje zkrácení doby přechodu k široké veřejnosti u elektrických spotřebičů - např. u kombinace pračky a sušičky v letech 1939-1959 tato doba činí pouhých osm let. Já přidávám rychlost vývoje počítačových technologií, vypalovací zařízení na cd-rom je mladší pěti let, dnes běžná součást osobního počítače, stojí kolem 4000 Kč, tj. je dostupná široké veřejnosti.
Dalším důležitým znakem nové společnosti je migrace. S prací spojené nároky si vyžadují stěhování z místa na místo, Je normální pokud člověk mění práci jednou za 2-3 roky. Člověk musí být přizpůsobivý, dynamický a musí se učit novým poznatkům, protože ty které získal na škole již zastarávají a jsou nahrazovány novými. Typický znak tradiční společnosti: stálost, je nahrazen novým znakem: pomíjivost. Pokud tedy změníme zaměstnání a s ním i trvalé bydliště, tak ztrácíme kontakty, musíme si zvyknout na nové prostředí. Dochází k determinaci mezilidských vztahů, vztahy dlouhodobé jsou nahrazovány vztahy krátkodobými nebo střednědobými. Alvin Toffler zjistil, že spíše ženy lpí na dlouhodobých vztazích a že muži jsou více schopni přizpůsobit se novodobému trendu navazování vztahů na kratší dobu. Se stěhováním souvisí mobilita jako taková. V Americe je běžné vlastnit automobil, je součástí sociálního statusu a zároveň určitý symbol svobody. Uvádím jeden tvrdý příklad závislosti na autu:
Sedmnáctiletý mladík z Wisconsinu Wiliam Nebel se zastřelil po tom, když mu jeho otec odebral řidičský průkaz za rychlou jízdu. Zanechal po sobě dopis:

,,Bez řidičského průkazu nemám auto, práci ani společnost. Tak si myslím, že je lepší skončit to rovnou."
tamtéž, kniha Šok z budoucnosti, strana 47

Dnešní situace v USA je taková, že se naprosto rozpadl systém veřejné dopravy. A v Evropě? Jedna z dnešních reklam vysílaná v televizi nám hrdě hlásá, že auto již vlastní 93 % Evropanů...
Pomíjivost se projevuje i v ekonomice, tempo vzniku nových technologií a výrobků mění dosavadní pohled na opravy rozbitých věcí. V tradiční společnosti /tento trend byl i v zemích východního bloku/ bylo normální míti věci na celý život, například: mám na botách ,,žraloka", půjdu a nechám si je opravit a ještě v nich mohu chodit mnoho let. Nyní často nastává situace, kdy oprava je více nákladná, než výroba nového předmětu, nebo se změnily trendy a je lepší pořídit si výrobek nový. Trendem je výroba věcí na jedno použití, s obaly na jedno použití. V drtivé většině mizí recyklace výrobků.
Pomíjivosti se přizpůsobuje i architektura, v bytech se staví tak, aby byl kdykoli jednoduše předělatelný, tedy z jednoduchých příček. A. T. dokonce předpovídal i možnosti přesouvání domů o několik bloků dál, přesouvání dětských hřišť podle toho, kde je zrovna více dětí. Tvorbu modulových paláců zábavy, kde by návštěvníci sami rozhodovali o tom, jak budova bude vypadat. Naštěstí tyto předpovědi se nenaplnily.
Půjčování a pronajímání je dalším důkazem proměny společnosti. Nejvíce je tento jev zřetelný na trhu s ojetými automobily. Touha míti stále něco nového nás vede ke zkracování vztahu mezi jedincem a samotným předmětem /automobilem/. Koneckonců i tvorba módních výstřelků je součástí moderní ekonomiky. Věc, která je dnes cílem všech dětí, o pár měsíců později patří do koše.
Neschopnost vyrovnat se s novými nároky plynoucími z měnící se společnosti se nazývá šok z budoucnosti, který může mít velké následky na lidskou psychiku. Dnešní psychologové budou muset hledat nové nástroje pro lidi, kteří se cítí neužiteční, trpí různými frustracemi atd.
Tofflerovy představy o nové společnosti byly vesměs optimistické. Nová společnost bude schopna odstranit bídu, hlad, nemoci, nebude se válčit atd. Lidé budou schopni obývat moře, a to dokonce tak, že budou moci dýchat pod vodou, tyto myšlenky přičítám jeho futurologickým vizím. Ostatně celá kniha se stala biblí mnoha pozdějších futurologů. Ovšem je nutno říci, že převážná část knihy je sociologická, autor vystihl základní trendy, kudy se společnost bude ubírat a jaké nároky na jedince klade, minimalizuje osobní názory a hodnocení.
Erich Fromm

1900 23. března se narodil Erich Pinchas Fromm ve Frankfurtu nad Mohanem jako jediné dítě ortodoxně židovského obchodníka s vínem Naphtaliho Fromma a jeho ženy Rosy, rozené Krauseové V roce 1919 absolvoval studium sociologie, psychologie a filozofie v Heidelberku - do roku 1926 se učil talmudu u rabína Rabinkowa, v roce 1922 promoval - disertace pod vedením Alfreda Webera na téma Das jüdische Gesetz (Židovský zákon). První publikaci vydal v roce 1927, obsahuje postoje stoupence freudovské ortodoxie. Byl spoluzakladatel Jihoněmeckého institutu pro psychoanalýzu ve Frankfurtu, získal vzdělání na Berlínském institutu - psychoanalýza u Hannse Sachse. Po začátku války prchá před režimem v Německu, přestěhoval se do New Yorku a pokračoval v práci v Institutu pro sociální výzkum při Columbia University v New Yorku, spolupracoval se Sullivanem a Horneyovou. V roce 1941 vydává Únik před Svobodou (česky Strach ze svobody, Praha 1993), po něm roku 1947 následovalo vydání knihy Člověk sám pro sebe (česky Člověk a psychoanalýza,Praha 1967). Přestěhoval se do Mexico City, kde přednášel jako profesor extraordinarius na Lékařské fakultě Národní univerzity Mexika, zahájil první kurs pro vzdělání kandidátů psychoanalýzy. V roce 1955 vydal Zdravou společnost (německy Cesty z nemocné společnosti), poté Umění milovat (česky 1966). V Mexiku založil Mexickou psychoanalytickou společnost. Roku 1963 došlo k otevření Mexického psychoanalytického ústavu. Posledními významnými díly byly Duše člověka (česky Lidské srdce, 1969), Anatomie lidské destruktivity a samozřejmě Mít nebo Být? (česky 1992). Dne 18. března 1980 zemřel.
Ericha Fromm psal díla na pomezí sociologie, psychologie a filosofie. Též se odvolává na náboženství (Mistr Eckhart, Starý zákon). Ovšem základním prvkem jeho myšlení je humanismus. Ovlivnil ho Sigmund Freud /jeho psychoanalýza/ a Max Weber. Nyní k jeho samotnému dílu.

Mít nebo být?

Autor rozděluje veškerou lidskou činnost na dva mody. Aktivní modus bytí /BÝT/ a pasivní modus vlastnění /MÍT/. Jasně definuje kudy se lidstvo ubírat nemá a o co by naopak usilovat mělo. Zabývá se člověkem a jeho vztahem ke spotřebě. Pro ilustraci mohu uvést jednoduchý příklad s květinou, kdy autor srovnává dva básníky, kteří píší o podobné reakci na květinu.
Prvním z nich je anglický básník Tennyson:
Květinko v popraskané zdi
z pukliny tě vyjmu a
celou tě podržím v dlani i s kořínky,
maličká - kdybych tak mohl pochopit
co jsi, s kořínky i se vším a vše ve všem,
mohl bych poznat, co je Bůh a co je člověk

Druhým je japonec Bašó, který píše:
Když se pozorně zadívám
Co vidím?
U plotu kvete nazuna!
tamtéž, kniha Mít nebo být?, strana 21

Rozdíl je v tom, že Tennyson chce poznat boha a člověka prostřednictvím toho, aby zničil rostlinu. Právě tím, že ji chce vlastnit. Bašó chce žít vedle ní, pouze ji pozorovat.
E. Fromm definuje jednoduché rovnice obou modů. Zatímco modus bytí znamená já jsem, u modu vlastnění definuje: já jsem = co mám a co konzumuji. Majetek vede k lidské pasivitě, kdy jedinec se nezabývá životem, ale tím, co nashromáždil, počítáním a zároveň strachem, aby o nic nepřišel. Modus bytí se nejvíce zabývá budoucností, tím co na něj čeká, modus vlastnění se zabývá přítomností a minulostí, protože člověk se zabývá pouze tím, co nashromáždil. Frommův vztah k majetku je dosti zřetelný. Ovšem jeho myšlenky nejsou nové. Vztah člověka a majetku byl ústřední pro mnoho filosofů, ale jeho dílo je napsáno pro nynější společnost vyspělého světa a je stále aktuální.
V čem byl E. Fromm opravdu originální, tak to bylo jeho pozorování proměny jazyka /lidské komunikace/ z modu bytí do modu vlastnění. Pocit vlastnictví se projevuje v nových ustálených slovních spojeních, kdy je běžné říkat: mám svého doktora, mám svého právníka, mám dietu, mám někoho rád, mám své léky... Tady bych polemizoval, protože si myslím, že jde spíše o živelný vývoj jazyka -E.Fromm vychází z angličtiny, která je jazykem analytický, má mnoho opisných frází. Do naší řeči se právě mnoho těchto frází přeneslo z angličtiny. Jde o smysl, jaký fráze mají, já jsem toho názoru, že jde pouze o stránku významovou, než o skrytou touhu vlastnit.
E. Fromm byl též profesorem na uznávaných světových univerzitách /frankfurtská škola, lékařská univerzita Národní univerzity v Mexiku, univerzity v New Yorku a Michiganu/ a setkával se s různými přístupy studentů k získávání nových vědomostí. Jedni měli touhu informace shromažďovat, vlastnit, ale dále nad nimi nepřemýšlet, došlo k naprosté absenci kritického myšlení. Na zkouškách poté odříkávali myšlenky, které již někdo před nimi zpracoval. Měli výhodu v tom, že většina profesorů ráda slyší své poznatky /názory, úsudky/ od někoho jiného. Druzí se často dostávali do rozporu s tezemi, které jim byly přednášeny. Je to logické, protože o nich přemýšleli. Na tuto skutečnost již upozorňoval Francis Bacon /nazýval to idoly rodu/. Myslím, že tento problém je stále aktuální a měl by se nad tím pozastavit nejeden školní kantor.
Jeho dílo překračuje sociologické hranice právě díky projeveným osobním názorům o hodnocení soudobé společnosti. Má být určitou výzvou k zamyšlení a ke změně postoje k lidskému bytí. Sám Fromm nabízí řešení v přechodu do modu bytí a s ním je spojené vytvoření nového člověka, nové vědy a nové společnosti. Vize nového člověka samozřejmě nekoresponduje s vizí Hitlerova nadčlověka! Naopak nový člověk má být humanista, solidární, ale nemá vyzývat k antagonismu. Společnost by měla být humanistická, měla by se vzdát volného trhu a naopak by měla ovládnout techniku. Trochu zarážející je myšlenka vytvoření národních rad, které by měly vést společnost. Myšlenka v jádru dobrá, ovšem mohla by být lehce zneužitelná. Záleží na lidech, kteří by radě zasedli.

Srovnání obou knih

Myslím, že rozdíl je zřetelný. A. Toffler analyzoval společnost po stránce proměny, ale E. Fromm upozorňoval na důsledky, které z této proměny vyplývají. E. Fromm čtenáři více odkrývá své nitro, čiší z něj humánní pohled na lidstvo, naopak A. Toffler nechává hodnotící stanovisko na čtenáři.


Jaká je společnost v roce 2002?

Pokusil bych se navázat na A. Tofflera v dalších analýzách. Jednou z věcí, které částečně podcenil, je síla počítačových technologií. Provázanost počítačů a lidské činnosti je stále silnější. Bohužel starší generace často není schopna vyrovnat se s tímto trendem. Internetová technologie nám dává nové rozměry komunikace. Poslat e-mail kamarádovi ze Singapuru je otázkou několika minut. Mobilní komunikace umožňuje být v kontaktu s druhým člověkem, aniž by záleželo na tom, zda je u pevné linky.
Ovšem jak správně A. T. předpověděl nová společnost klade nové nároky. Již není možné, aby člověk skončil se vzděláním poslední zkouškou na škole. I vyučený instalatér se musí zajímat o nový nástroj na řezání trubek, který mu ulehčí práci a zároveň pomůže v boji s konkurencí. Konkurence je další požadavek, který nás nutí být neustále ve střehu. Hrozba toho, že někdo přijde na mou pozici, protože je schopen zastávat práci lépe, nás opět nutí zajímat se o nové věci.
Důležitým prvkem je flexibilita, není možné dnes zůstat v jednom oboru, musíme se podle zákonu trhu řídit poptávkou. Schopnost v krátké časové době přizpůsobit se novým úkolům je základním prvkem v boji s nezaměstnaností. A samozřejmě je nutná již zmíněná migrace obyvatelstva za prací.


Determinace ekonomikou

Již od dob J. M. Keynese známe možnost, jak dosáhnout makroekonomické rovnováhy, potažmo hospodářského růstu. Touto možností je spotřeba. Pokud mají domácnosti dostatek peněz mohou /a také se tak děje/ vyvolat poptávku, dochází k uvolnění trhu, kde se poptávka střetává s nabídkou. Pokud je tedy poptávka, existuje i nabídka a díky ní začne pracovat průmysl, služby atd. Jednoduchý princip, na kterém je založen dnešní růst v České republice /popřípadě jeden ze silných faktorů/. Americká ekonomika a s ní i ostatní vyspělé země jsou založeny na spotřebě.
Ne náhodou byl jeden z prvních výroků bývalého starosty města New York po teroristických útocích na WTC:

,,Chovejte se normálně, nakupujte, tím nám nejvíce pomůžete."

On sám věděl jaké nebezpečí by hrozilo národní ekonomice. Stát tedy spotřebu a rychlou obměnu výrobků podporuje. Nevýhodou bývá častá celková zadluženost země. Nemyslím pouze státní rozpočet, ale dluhy jednotlivých firem země. Celková zadluženost USA dosahuje několika bilionů dollarů!

Co mohou tyto skutečnosti přinést ještě jiného kromě vysoké výkonnosti?

Migrace je dnes ve vyspělých státech spojena s automobilovou dopravou, která přerůstá meze trvale udržitelného života. Automobilové exhalace se staly největším ekologickým problémem pro všechna vyspělá města s výjimkou Washingtonu. Důsledky jsou známé: globální oteplení Země, stoupající počet alergií, plicních onemocnění, vysoká úmrtnost řidičů a spolujezdců, přejetá zvířata. Nemluvím o problémech s těžbou samotné ropy. Při dnešních trendech by podle studie Heidelberského prognostického ústavu z roku 1995 mělo v příštích 30 letech na silnicích zahynout kolem 50 milionů lidských životů. Počet přejetých zvířat není možno vyčíslit. Ovšem automobilová doprava není jedinou, která silně znečišťuje Zemi, letecká doprava též velkou měrou způsobuje globální oteplení.
Mobilní komunikace nám dává nové možnosti, ale zároveň se budeme muset vyrovnat s dalším návykovým faktorem, kterých je ve společnosti již velké množství. Společnost Eurotel si nechala udělat průzkum v roce 1997, ve kterém 1/3 respondentů přiznala závislost na svém aparátu. Rychlostí změny tento údaj v dnešní době může být zkreslující. Internet skrývá v sobě mnoho hrozeb v podobě bleskového šíření virů po celém světě, tudíž hrozby zhroucení významných světových institucí.
Dochází k determinaci lidských vztahů a rodiny, ve vyspělých společnostech je mnohem větší rozvodovost /ovšem tento fenomén může souviset s větší emancipací žen/, rodí se stále méně dětí. Není již jednoduché skloubit pracovní kariéru s výchovou dítěte. Rozdíl mezi tradiční společností a společností moderní, postindustriální, je v počtu narozených dětí a v délce lidského života. Ve vyspělých společnostech se rodí dětí málo, ale naopak se nové generace dožívají vyššího věku. V mezilidských vztazích se tvoří více formálních vazeb. Je paradoxem, že právě ve velkoměstech, kde je soustředěno velké množství lidí, je méně pevných vazeb než na venkově.
Lidská psychika jedince je doslova stresována. Tlaky plynoucí ze společnosti jsou obrovské. Nebezpečí ztráty sociálního statusu je silným motivačním prvkem, bohužel v moderních společnostech je mnoho faktorů, jenž nemůžeme ovlivnit. Prvním z nich je nezaměstnanost, je problémem pro většinu vyspělých zemí. Často se přemění z motivačního faktoru na všudypřítomného strašáka, který vás je schopen vhodit do záchranné sítě Úřadu sociálního zabezpečení pro dlouhodobě nezaměstnané...

Dopad postindustriální společnosti na životní prostředí a přírodu.

Nejen na jedince klade doba nové nároky, ale i na celou přírodu. Měla by být odolná vůči lidem, kteří u ní občas zapomenou nějaký odpadek, měla by být odolná vůči tunám exhalací a jedům z průmyslu a dopravy, musí se uskromnit v ploše a nechat si menší část...Ale teď vážně, všechna legrace končí u takových faktů, jakými jsou kácení deštných pralesů /světových plic/, globální oteplování, zvyšující se produkce jedovatých dioxinů, zabíjení vzácných norků /lišek, bobrů/, protože mají hezkou kůži či vybíjení mořských kytovců japonskými rybolovci.
Uvádím přehled největších producentů kožek za rok 1997.

Dánsko 10, 9 mil.
Finsko 4,8 mil.
Holandsko 2,8 mil.
USA 2,7 mil.
Rusko 2,6 mil.
Švédsko 1,4 mil.
zdroj: Nadace na ochranu zvířat, World Society for Protection of Animals
Možná by někoho mohlo napadnout, jak souvisí vybíjení zvířat s proměnou společnosti, vždyť i dříve se zvířata vybíjela. Problém je v tom, že vlastnění kožichu se stalo velkou známkou sociálního statusu, stejně jako auto a ostatní věci. Logicky poté došlo k masové genocidě /čtenáři jistě prominou tento výraz/ určitých druhů zvířat.

Globalizovaná společnost ?

A. Toffler byl v tomto bodě snílkem, když si myslel, že moderní společnosti se svými technologiemi dokáží vymýtit problémy, s nimiž se potýkali tradiční společnosti. Naopak Erich Fromm viděl důsledky plynoucí z přemíry technizace společnosti. O posledních 50 letech se mluví jako vývoji globalizace. Sjednocení ekonomiky, demokratických zásad a norem ve společnosti. Je tento stav skutečně nutným vyústěním společenského a historického vývoje?
Vyspělé státy dokázali vymýtit hladomory a bídu - člověk žijící v bídě nemá celkové náklady na živobytí vyšší než 1 dollar za den - na svých územích. Nemoci černého kašle apod. vystřídaly nové civilizační choroby /AIDS, kardiovaskulární onemocnění/. Nutno říci, že sociální rozdíly ve vyspělých státech jsou obrovské. Pomyslná pochodující karavana společnosti znázorňuje lidi na nejnižším stupni společenského žebříčku až po lidi se stupněm nejvyšším. A protože se pohybuje, tak i ti nejvíce vzadu se dostanou s časovým odstupem na místa, kde byli lidé na vrcholu. Tento fakt byl někým opěvován / F. A. Hayek/, někým kritizován /K. Marx/, ale platí stále.
IMF a SB v roli spasitelů třetích zemí

V roce 1944 byly v americkém městečku Bretonwood založeny dvě instituce MMF /International Monetary Fund/ a SB /World Bank/. První z nich se měla starat o stabilitu měny, druhá měla být jakýmsi strážcem peněz. Největší problémy činilo a činí otevírání ekonomických nůžek ukazujících hospodářskou vyspělost zemí vyspělých a zemí třetího světa. MMF vytvořilo program SAP na podporu rozvojovým zemím. Výsledkem tohoto programu bylo zadlužení nejchudších států světa, které nejsou schopny tyto dluhy splácet. Velká část úvěrů končila v rukou zkorumpovaných režimů a k obyčejným lidem se pomoc vůbec nedostala. Příkladem může být Zimbabwe v čele s rasistickým prezidentem R. Mugabem. Dalším receptem na odstraňování chudoby je korporace IFC mající pomáhat hospodářskému rozvoji chudých států, ale výsledkem je pouze obrovské množství vodních přehrad na řekách, těžba zlata v Peru / a následné vyhánění domorodých kmenů z jejich lovišť/ atd. Odhaduje se, že 75 - 80% rozvojových programů do 1998 bylo neúspěšných. Dalším úkolem organizací bylo pomáhat při řešení světových krizí a transformaci postkomunistických ekonomik. Jmenujme krize v Asii, v Rusku, v Japonsku, v ČR. Všechny státy měli učinit podobné kroky: škrty v sociální oblasti, rychlá deregulace, uvolnění celních bariér. V ČR docházelo pod vlivem MMF a vedením tehdejších klausových vlád k transformaci majetku za neexistujícího právního prostředí. Došlo k logickému pádu české ekonomiky. V Rusku se MMF podepsal snad nejvíce. 50% bída a zhroucení rublu jsou více než jasná fakta. Velice dobrým zamyšlením je kniha poradce výkonného ředitele MMF Jiřího Jonáše Světová ekonomika na přelomu tisíciletí. Díky občanským iniciativám a nevládním organizacím je toto téma otevřeno. MMF a SB se pod tlakem veřejnosti zavázaly ke smělým plánům /snížit světovou chudobu do roku 2015 od 50%, odpuštění části z více jak 200 miliardového dluhu/, většina proklamací zůstává nesplněna. Stále platí přísloví: ,,Jak to udělat, aby se vlk nažral a koza zůstala celá... Instituce si díky svému více jak 50-letému působení získali mnoho odpůrců. Dochází k masovým občanským nepokojům v místě zasedání institucí. IMF má nyní šanci částečně zvýšit svou reputaci v Argentině, kde probíhá krize silně ohrožující měnové trhy.

Mír, nebo válka ?

Žijeme ve světě, kde není jediný den, aniž by nedošlo k válečným konfliktům. Jugoslávie byla dlouhou dobu ve znamení boje za autonomii jednotlivých národností žijících na jejím území. Podobným stavem prochází blízký východ, s rozdílem změny způsobu boje. Palestinci používají teroristických metod, aby dosáhli nezávislosti na židovském státě Izrael. V Africe mezi sebou stále bojují jednotlivé kmeny o moc. Amerika zažila největší teroristický útok v dějinách lidstva. Afgánistán nepoznal již čtvrt století, co je žít v míru...
Novost

Těmito fakty mi šlo o vyvrácení optimistických představ o moderních společnostech, které jsou schopny vymýtit chudobu a války. Realita je odlišná. Pokud se na tím zamyslíme, dochází k paradoxu: Jak to, že nová globalizovaná /sjednocená/ společnost se spíše rozděluje? Docházím k závěru, že nová společnost rozhodně není ideální. Poskytuje nové možnosti, vyžaduje nové nároky, a zároveň se musíme vyrovnat s novými problémy.

Mít nebo být ?

Jak se v tomto světě vyznat? Jak jednat, abychom neskončili jako Diogénes ze Sinopé a nemuseli žít v sudu? Myslím, že i dílo Ericha Fromma není tak radikální, jak by se na první pohled mohlo zdát. Nesmíme zapomínat na dobu, ve které dílo napsal. Jeho cílem bylo opravdu vést k zamyšlení a vyburcování společnosti založené na materiálních statcích. Jednu věc mají autoři zabývající se vztahem člověka a spotřeby společné: volají po racionálním uvažování. Jde o jakousi promyšlenou formu konzumování. Měli bychom si brát tolik, kolik potřebujeme a co opravdu uspokojuje naše potřeby /v psychologii nazýváme potřeby nezbytné/. Nebezpečí vidím v tendencích řadit k sociálnímu statusu i určitou třídu kvality věcí. Poté ustupuje racionální úvaha strachu z posměchu vrstevníků. Příkladem může být použití automobilů i na tak dostupných místech, jako jsou centra velkoměst. Pokud společnost nalezne cestu promyšlené spotřeby, pak nalezne i cestu trvale udržitelného života na Zemi.