NATO

HN.IHNED.CZ 18. 11. 2002 00:00

Joseph Nye: Čeká nás dost hádek, ale na opravdový rozvod nedojde
Říká Joseph Nye, děkan Kennedyho školy pro studia vlády na Harvardově univerzitě, o roztržce mezi Evropu a Amerikou.

Čeká nás dost hádek, ale na opravdový rozvod nedojde

Je trochu neohrabané mít organizaci založenou na shodě všech členů, ale přesto bylo NATO efektivní celá desetiletí, míní bezpečnostní expert Nye.

V americké národně-bezpečnostní rozpravě, v níž je jeho hlas jedním z nejrespektovanějších, je Joseph Nye považován za centristu. Je demokrat, ale na rozdíl od levého křídla této strany nikdy nepodceňoval důležitost vojenské síly USA. Hospodářským novinám poskytl rozhovor ve své kanceláři na Harvardově univerzitě.

OTÁZKA: hn: Jste pro výrazné rozšíření Aliance. Jakou identitu by mělo mít nové NATO?

Stále věřím, že NATO má důležitou úlohu i po skončení studené války jako bezpečnostní pojistka a jako spojovník Evropy se Spojenými státy. NATO se nikdy nepohybuje rychle, s časem se přece jenom mění. To je u organizace s devatenácti členy přirozené, obtížně se v ní hledá konsensus. Jádrem organizace zůstává euroatlantické partnerství. Je však dobré pokoušet se v rámci NATO vytvořit schopnost rychle reagovat na některé události mimo Evropu, které ji ale ovlivňují. Úsilí, které se v tomto směru vynakládá, má smysl.

OTÁZKA: hn:Evropané budou v Praze prosazovat více kolektivního rozhodování uvnitř aliance. Nemyslíte, že čím víc kolektivního rozhodování, tím méně relevantní NATO bude, protože Američané budou mít nutkání je obejít?

Je vždy neohrabané mít organizaci pracující na základě shody všech členů. Viděli jsme to u některých otázek týkajících se evropské bezpečnostní a obranné identity a tureckých obav z rozmístění vojsk NATO, takže někdy musíte hledat řešení, jež vám pomohou jít kolem těchto omezení.

Na druhé straně funguje NATO několik desetiletí docela efektivně navzdory svým složitým procedurám, a myslím, že tomu tak bude i nadále.

OTÁZKA: hn: Ve své knize Paradox Americké moci píšete, že Spojené státy by neměly jednat jednostranně, aby nepromrhaly svoji měkkou moc (píšete soft power). Jak lze najít rovnováhu mezi vedením a arogantním diktováním?

To je pro Spojené státy jedna z klíčových otázek. Jsou jedinou supervelmocí a zřejmě tomu tak bude i v následujících několika desetiletích.

Ale americká moc je komplexní, a když Amerika jedná arogantně, tak svoji moc vlastně omezuje a podlamuje. Myslím, že prezident Bush správně řekl v předvolební kampani v roce 2000, že když budeme pokorní, ostatní nás budou respektovat, ale když budeme arogantní, tak nikoliv. Teď se musí naučit chovat se podle toho.

OTÁZKA: hn: Odkud se bere americká měkká moc?

Především z kultury, je vytvářena občanskou společností. Odvozuje se od hluboce cítěných a zastávaných hodnot jako svoboda a demokracie, jež se také odvíjejí od občanské společnosti a politické tradice. Ale také ji ovlivňuje politika vlády. Pokud je tato politika inkluzívní a ohlíží se na ostatní, je atraktivní, a měkké moci to pomáhá. Pokud je ovšem politika úzce zaměřena na vlastní zájem a je arogantní, pak podlamuje měkkou moc.

OTÁZKA: hn: Není alespoň zčásti měkká moc Ameriky zvětšena jejím postavením silného muže, nebo i trochou té arogance? Přitažlivost Ameriky jako Garyho Coopera, osamělého střelce?

Existuje tradice něčeho, čemu se občas říká americká výlučnost.

Američané se vždy vnímali jako jiní a odlišní, a to od samého začátku jejich národní existence, od založení této země a jejího oddělení od Evropy. A pak je tu tradice lidí, kteří posouvali hranice na Západ, pionýři žijící v neustálém ohrožení. To jsou velmi silné kulturní obrazy. Ale je také důležité vzít na vědomí, že dvě třetiny Američanů říkají v průzkumech, že si přejí, aby Amerika jednala ve shodě se spojenci.

OTÁZKA: hn: Jak vůbec může vláda americkou měkkou moc ovlivňovat?

Vláda nemá pod kontrolou to, co dělá Hollywood, to, jak působí americké univerzity. Většinu toho ovlivňuje občanská společnost, kterou v demokracii vláda nekontroluje a kontrolovat by neměla.

Vláda ale může sledovat politiku ve shodě s jejími ideály a formulovat ji tak, aby byla atraktivní také pro ostatní.

Velká část měkké moci však leží tam, kam vláda nedosáhne.

OTÁZKA: hn: Jaká by měla být politika USA vůči Pákistánu, zejména s ohledem na to, aby se jaderná bomba nedostala do rukou islamistů?

To je opravdu hlavní problém, tálibánizace Pákistánu by byla skutečnou tragédií. Úsilí prezidenta Bushe o udržení úzkých kontaktů s vládou Pákistánu je dobře pojaté.

OTÁZKA: hn: George Bush je v Evropě ještě stále dost často vysmíván jako hloupý kovboj, podobně, jako byl Ronald Reagan vysmíván jako přihlouplý herec. Poskytnou dějiny Bushovi satisfakci tak, jako ji poskytly Reaganovi?

Myslím, že je chyba vnímat Bushe jako hloupého. Koneckonců je to muž, který vystudoval Yale a obchodní školu na Harvardu. Není intelektuál, ale to není totéž co hloupý.

Je také chybou vnímat ho jako kovboje. Má sice kolem sebe takovou tu auru kovboje, ale moc kovbojů nevystudovalo Harvard a Yale. Bush je talentovanější a schopnější, než je jeho pověst v Evropě. A říkám to jako někdo, kdo ho nevolil.

OTÁZKA: hn: Jak byste zhodnotil politiku vlády k Iráku?

Jsem rád, že prezident přednesl projev k OSN a že nyní postupuje prostřednictvím OSN. Bál jsem se, že bude postupovat jednostranně. Spojené státy sice mohou Irák porazit samy, ale bylo by to mnohem složitější a dražší, než kdybychom jednali se spojenci. Otázka je, co přijde později, jestli se prezident zase nevrátí k unilateralismu, tedy jednostrannému jednání bez součinnosti se spojenci.

OTÁZKA: hn: Obáváte se hlubší roztržky mezi Německem a USA?

Myslím, že prezident Bush nezvládl složitý vztah s Německem dobře, a myslím také, že kancléř Schröder nezvládl vztahy se Spojenými státy dobře. Ale časem se tato situace urovná.

OTÁZKA: hn: Souhlasíte s tím, že noví členové a kandidáti NATO jsou vesměs mnohem příznivěji naladěni Spojeným státům než jejich západoevropští bratři? A pokud ano, jak toho může americká zahraniční politika využít?

Existují určité proamerické nálady ve střední Evropě, zčásti kvůli výsledku studené války. Ale budoucnost střední Evropy leží v západní Evropě. Spojené státy by se neměly pokoušet oddělit střední a západní Evropu. Zároveň je střední Evropa v NATO a je tedy členem transatlantické obce. Její celoevropská identita není v protikladu k této euroatlantické identitě, naopak, jedna by měla posilovat druhou.

OTÁZKA: hn: Rétorika na obou stranách Atlantiku však místy působí dojmem, že roztržka Evropy s Amerikou se blíží. Existuje nebezpečí opravdového rozkolu?

Je tu nebezpečí občasných třenic a napětí, ale nikoliv rozkolu. V dějinách našich společných vztahů bylo vždy dost vzájemné kritiky, ale v rozhodujících chvílích, v krizích, jsem drželi spolu. Očekávám, že to bude pokračovat.

Evropa a USA sdílejí víc společných hodnot než kterékoliv jiné dvě světové části. Evropské státy a Spojené státy mají některé rozdílné zájmy, ale žádné hluboké zájmové rozpory. Bude dost hádek, ale k rozvodu nedojde.

OTÁZKA: hn: Některé americké firmy spolupracují s čínským režimem při policejním dohledu nad internetem, a tak vlastně pomáhají komunistům potlačovat svobodu slova a pronásledovat disidenty. Měla v tom americká vláda něco udělat?

Ne. Čína si bude muset vytvořit svůj vlastní pracovní rámec, jak bude užívat internetu. Její představitelé stojí před následujícím dilematem - pokud chtějí sklidit ekonomická pozitiva internetu, musejí otevřít systém aspoň do jisté míry. To však podlamuje jejich politickou kontrolu. Zkoušejí tedy vytvořit jakýsi systém internet a la carte, vybrat si jen to, co se jim hodí. Myslím, že v dlouhodobé perspektivě dostanou celý chod, ať se jim bude líbit, nebo ne.

OTÁZKA: hn: Takže vláda Spojených států nenese za v podstatě politické chování amerických společností žádnou odpovědnost?

Spojené státy se mohou snažit přesvědčit Čínu, že cenzura internetu není produktivní. Ale dynamika procesu je dlouhodobě mimo dosah čínské nebo i americké vlády.

OTÁZKA: hn: Mluvíme o amerických firmách spolupracujících s komunistickou tajnou policií na výrobě softwaru umožňujícího vládě kontrolovat obsah...

Kdyby to nedělaly americké společnosti, budou na tom pracovat čínské. Důležitější je pomoci vzdělat novou generaci Číňanů, kteří jsou zruční v užívání interentu a kteří vědí, jak tyto nástrahy obcházet.

OTÁZKA: hn: Má Rusko dnes volnou ruku k porušování lidských práv v Čečensku a Čína v Sin-ťiangu, protože Washington potřebuje jejich spolupráci v boji proti terorismu?

Útoky z jedenáctého září vytvořily mezi vládami jistou shodu o potřebě tvrdého postupu proti terorismu a i jistou toleranci vůči některým protiteroristickým opatřením. Ale Čína a Rusko by neměly mít úplně volné ruce a měl by stále existovat prostor pro kritiku.

Joseph S. Nye, Jr.

Děkan Kennedyho školy pro studia vlády na Harvardově univerzitě. Od roku 1992 do prosince 1995 byl za vlády prezidenta Billa Clintona náměstkem ministra obrany pro mezinárodní bezpečnost. V letech 1977-79 působil na ministerstvu zahraničí jako expert na nešíření jaderných zbraní.

Na Harvardu vyučuje od roku 1964, působil tam jako ředitel Střediska mezinárodních vztahů a proděkan školy humanitních studií. Vystudoval Princetonskou univerzitu, obdržel prestižní Rhodesovo stipendium na Oxfordské univerzitě a získal doktorát v politologii na Harvardu.

Vydal několik vlivných knih a jeho studie Jak rozumět mezinárodním konfliktům se letos dočkala čtvrtého vydání. V knize Paradox americké moci, vydané letos na jaře a dopracované ještě po útocích z 11. září, se věnuje tomu, v jakém vztahu je americká vojenská a ekonomická moc s tím, co označuje za měkkou moc (soft power). Ta vychází z globální přitažlivosti americké kultury a hodnot jako svoboda a demokracie, na nichž jsou Spojené státy postaveny.

Bombardování srbské televize

Mily pane Culiku,

cetl jsem pozorne Vase argumenty v souvislosti s bombardovanim jugoslavske televize a posilam Vam pekny clanek od docenta Jana Kellera, znameho sociologa, ekologa a publicisty. Pise take do Listu. Mohl byste tento clanek v BL uverejnit? Ono to vyslo pravdepodobne v Pravu, ale snad by to neskodilo, pro osvezeni diskuse, uverejnit i u Vas.

Vzpomnel jsem si na snad jediny povalecny pripad, ze by druha zeme proti vsem mezinarodnim ujednanim prepadla druhou zemi s tim, ze ji zachranuje pred genocidou . Byl to Vietnam, ktery koncem 70. let obsadil Kambodzu a osvobodil ji pred hruzami pol-potovcu.

Byl jsem velmi zdesen, kdyz jsem se pozdeji dozvedel, ze USA a Velka Britanie striktne trvali na mezinarodnim pravu a stale uznavali za platneho zastupce Kambodzi na mezinarodnim foru Pol Pota. Inu, nazory se meni, podle toho, jak to komu vyhovuje.

Vzpominam na mnoho svedectvi Palestincu, dokazujici muceni a vrazdy izraelske policie a armady. Reakce USA a Velke Britanie byly vsak vzdy velmi zdrzenlive.

Takovych pripadu ve svete najdeme spoustu. Zrovna nedavno jsem cetl o Litve. Tam jsou pry legalni srazy byvalych clenu litevskych divizi SS.

Zato ruska mensina nema temer zadna prava. Je pokladana za okupanty. V CT toto jednani s velkou davkou skodolibosti schvalovali. Obyvatele Litvy jsou rovnez z velke casti nadseni zasahem proti Jugoslavii a nabizeji sva vojska. Dalsi maler na obzoru.

Hodne jste se zlobil v souvislosti s clankem prof. Belohradskeho, ale nevsiml jsem si Vasich odpovedi na znepokojujici Belohradskeho otazky (krome vztahu levice-pravice). Nemyslim, ze Belohradsky temito svymi clanky muze ziskat nejakou popularitu. Naopak mu skutecne v nasich podminkach hrozi zakaz publikovani v LN a MFD, jak jste si to pral.

V souvislosti se vztahem levive-pravice chtel Belohradsky jenom naznacit, ze pochybnosti o smyslu teto akce NATO nemaji jen komuniste, jak se u nas vyklada, ale i mnoho priznivcu americke republikanske pravice. Pravda je rovnez, ze valku rozpoutala zapadni levice (vcetne prezidenta Clintona). Pokud se znepokojujete tim, ze se v CR malo vysvetluje valecne usili NATO, muzete byt naprosto klidny. Novinari typu pana Leschtiny delaji, co mohou.

A je jich u nas vetsina.

S pozdravem

IH

Nová kulturní politika NATO

Vybombardování bělehradské televize v noci na 23. dubna hezky zapadlo do oslav 50 let trvání aliance. Když přední zastánce euroamerických morálních hodnot Bill Clinton zabořil den předtím na mapě Bělehradu svůj doutník právě do tohoto cíle, možná ani netušil, že zahájil zcela novou etapu v procesu šíření svobody slova.

Srbská televize se provinila tím, že její pořady byly krajně tendenční a kopírovaly politickou linii prezidenta, zvoleného parlamentu a vlády své země. Srbští občané, usoudilo NATO, nemají svůj vlastní rozum. Jsou to v podstatě nesvéprávní lidé, kteří byli pomýleni, a proto nedokáží rozlišit, co je v jejich zájmu a co není. Proto je třeba odstínit je od účinků nebezpečné propagandy, které tak snadno podléhají.

V oblasti kultury a informací se jedná o významný precedens. Ve štábu NATO je jistě již vypracován seznam televizních a rozhlasových společností, které informují své diváky a posluchače neobjektivně a tendenčně. Jejich degradování do podoby haldy šrotu uvolní prostor pro šíření svobody slova.

V podobě letadel NATO dostává liberalismus konečně křídla. Rozhodování, co budou a co nebudou od večera poslouchat, je sejmuto z beder samotných posluchačů. Budou mít plnou svobodu poslouchat ty stanice, které nebyly vybombardovány.

Vojensky zničit šiřitele opačných názorů je jistě mnohem efektivnější než svého odpůrce pracně přesvědčovat. Navíc se tím nositelé pravdy zbavují rizika, že by v diskusi museli čas od času třeba i uznat, že nic není černobílé a že i některá z myšlenek oponenta může být koneckonců pravdivá.

Takové přiznání je ovšem nebezpečné, protože nás zbavuje monopolu na pravdu. Pokud bychom ztratili tento monopol a zpochybnili svoji pravdu, nemohli bychom si být jisti, zda třeba druhý nemá stejný nárok vybombardovat některou z našich televizních či rozhlasových stanic, kterou za tendenční považuje zase on. Naštěstí jako členové NATO monopol na pravdu máme, a proto víme, že takový čin druhé strany by byl jednoduše kriminální a odporoval by elementárním zásadám lidskosti.

Zbývá veřejnosti objasnit, proč máme nezadatelné právo při bombardování cizí televize pozabíjet i její personál. Svým způsobem byli ti vevnitř také lidé, i když notně pomýlení. Rozhodně to nebyli ozbrojení vojáci, kteří by se mohli bránit.

Hezké vysvětlení podal v pátek večer v české televizi redaktor Svobodné Evropy Jan Jůn. Personál bělehradské televize je možno pozabíjet, protože to nejsou novináři, nýbrž pouzí propagandisté. A zabít propagandistu, tedy člověka s jiným názorem, je pochopitelně nutné v zájmu šíření svobody slova. Jan Jůn naštěstí není propagandista, proto se během svého naprosto objektivního vystoupení v televizi nemusel dívat směrem vzhůru, jestli náhodou něco nepřiletí. Přesto byl velice nervózní a i přes obrazovku se mu viditelně potily ruce. Že by snad svědomí?

Jan Keller

Poznámka JČ:Jan Keller zřejmě srbskou televizi neviděl, ani asi není seznámen s její historií za posledních deset let. Zatímco nehájím zabíjení propagandistů jako snad Jan Jůn (který je podle mé vlastní osobní zkušenosti z práce ve Svobodné Evropě vedle něho v redakci taky propagandista a cenzor), chtěl bych velmi důrazně podtrhnout, že je třeba rozlišovat právo na svobodný názor od bezostyšného, záměrného a manipulativního šíření lží. A jak se v relativistickém světě Jana Kellera pozná, že jde o "propagandu"? Myslím, že je docela průkazné, když lidé pracují pro mediální hlásnou troubu režimu, který všechny ostatní názory potlačuje, případně jejich nositele nechává zavraždit (Slavko Čuruvija). Jsem přesvědčen, že práce pro takový "sdělovací prostředek" je zločin. Neměla by se relativizovat. Nevím, jak se má trestat, ale bagatelizovat ji, že šlo jen o "jiný názor" myslím nelze. - Válka proti Jugoslávii se nemá podporovat proto, že je to válka "Západu" a my v ČR musíme lézt Západu kamsi, neboť se chceme také považovat za jeho součást, ale asi proto, že je nějakým způsobem třeba zamezit masakrování a vyhánění lidí - to je praxe ve dvacátém století v Evropě nepřijatelná. Nebo je přijatelná? A pokud ne, co po deseti letech zanedbaného vyjednávání se Srbskem, odpůrci vojenského zásahu v Srbsku, na ochranu před masakrováním lidí navrhujete? - Jsem rád, že reakce Západu v případě tvrdého porušování lidských práv ve velkém měřítku už přestaly být zdrženlivé a doufám, že tento princip bude Západ uplatňovat častěji, když bude docházet ke genocidě nevinných lidí. Myslím, že by dneska už Británie a USA neuznávaly Pol Pota za přestavitele právoplatného režimu. Destabilizuje tato obecná preference lidských práv mezinárodní politiku?

NATO v JUGOSLÁVII (Roun) roun@ufo.cz
365 dní po zahájení nesmyslného zabíjení dětí
Je to přesně rok, co letecká formace NATO zaútočila na suverénní svobodný stát. Od té doby bylo několikrát celému světu předhazováno, že důvodem 26 289 bojových letů Aliance proti JSR je bezpráví a útlak kosovských Albánců. Po 365 dnech je ovšem pravda poněkud jiná. Stejně jako v průběhu války ve Vietnamu útočící země zamlčují fakta, která se jim nezamlouvají.
Fakta označující počet zavražděných dětí (1200), civilních osob (3500), zničených nemocnic (110), škol (480), klášterů a kostelů (365) - tedy cílů, které nemají nic společného s armádou.
Fakta, která jasně zdůrazňují, že nikdy nebyla prokázána existence masových hrobů kosovských Albánců údajně zavražděných srbskou částí obyvatel.
Fakta, která připomínají, že 79 dní útoků NATO nevyřešila vůbec nic. Jejich výsledkem totiž byla jednání mezi srbskou a albánskou částí Kosova. Tedy jednání, která navrhovala JSR šest dní před zahájením útoků.
Pro mne, jako obyčejného občana České republiky, uplynul rok od doby, kdy se země, v které jsem se narodil a které jsem občanem, prostřednictvím svého prezidenta a své vlády zapojila do útoků proti suverénnímu státu. Nezapojila se sice svoji účastí na shazování pum, ale svým tolerováním (Zeman) či horlivým přikyvováním (Havel) se stala podílníkem na vraždách oněch 1200 nevinných dětí.
Přesto nebo právě proto, že jsem nebyl jako občan ČR vyzván k vyjádření souhlasu či nesouhlasu s členstvím ve vojenském paktu, se za svoji zemi stydím. Stydím se za zemi, která se nedokáže vypořádat s prezidentem, jenž na jednu stranu hlásá slova o pravdě a lásce a na druhou podporuje vraždění dětí. Zemi, která pohrdá obyčejným občanem, jenž neměl možnost vyjádřit se k účasti své vlasti ve vojenském paktu. Zemi, která se, oproti jiným (Finsko), odmítla zapojit do humanitární pomoci jugoslávskému lidu.
V době pověstného listopadu 89, kdy jsem křičel na náměstích "ať žije Havel" a několik dalších měsíců nosil "placku" s jeho fotkou, jsem netušil, že mi demokracie umožní být občanem historicky mírumilovné země, která se ze dne na den stane nováčkem ve vojenském paktu, který za pár dní začne bombardovat suverénní stát. Je mi to líto. (Roman Roun) zpráva OSN

JUGOSLÁVIE
Vzhledem k tomu, že není možné v českých médiích získat informace o celkových škodách vzniklých při loňské válce NATO proti Jugoslávii, navštívil jsem Velvyslanectví Jugoslávské svazové republiky a získal následující informace. Při útocích bylo zabito 3500 civilistů (1200 dětí) a 6000 zraněno (jednalo se především o těžká zranění způsobená zřícením budov a popálením). Aby letadla NATO "zabránila humanitární katastrofě", musela zničit 480 škol, 125 továren, 44 televizních vysílačů, 110 nemocnic, 365 klášterů, kostelů a kulturních památek, 77 mostů významných pro dálkovou silniční dopravu (část foto na ) z čehož se 40 podařilo do dnešního dne opravit. Sedm set tisíc lidí zůstalo bez práce, 350 000 Srbů bylo vyhnáno z Kosova, 300 000 dětí žije s psychickými traumaty. Díky ekologické katastrofě, která vznikla zničením chemických závodů a rafinérií a použitím pum s uranovou náplní, je u 2500 druhů rostlin a 7500 druhů živočichů radikálně změněno životní prostředí. Tím se stala JSR zemí s nejohroženější faunou a flórou v Evropě (na fotografii je zničená rafinerie v Pančevu). Celková škoda vzniklá válkou je podle významného evropského deníku Economis 60 miliard USD. Při válce proti Jugoslávii bylo použito 152 kontejnerů, které obsahovaly 35 450 světově zakázaných kazetových bomb.
Vzhledem k tomu, že se jednalo o nevyprovokovanou a nevyhlášenou válku, jednalo se ze strany NATO o agresi vůči suverénnímu státu, která začala 24. března 1999 ve 20:00 hod. (Roman Roun)

Co je "kazetová bomba"
(PRÁVO 24.3.2000) Kazetové bomby patří mezi kontroverzní munici již od války ve Vietnamu v 60. a 70. letech. Je to nejen pro jejich okamžitý hrozivý účinek, ale i kvůli zpožděné a zákeřné hrozbě nevybuchlých kazet, které se de facto změní v nášlapné miny a mohou tudíž zabíjet i dlouho po skončení vojenských operací.
"Z člověka udělají hamburger," popsal explozi bomb Kervin Kavanaugh z Federace amerických vědců. Pokud přímo nezabijí, způsobuje smršť ocelových šrapnelů nadměrná zranění a to bez rozlišení cíle. Takové účinky jmenovitě zakazuje mezinárodní konvence z října 1980.
Užití a skladování protipěchotních min pak zakazuje ottawská konvence ze září 1997, která vstoupila v platnost 1. března 1999, tedy zhruba tři týdny před zahájením bombardování Jugoslávie. Ke konvenci se přihlásili všichni členové Aliance, kromě USA a Turecka, celkem již přes 130 států.
Bomby CBU-87/B americké výroby obsahují každá 202 kazet po 300 kusech ocelových šrapnelů. Kazety se nad cílem rozptýlí z pouzdra bomby, snesou se na padáčcích a jejich exploze zasáhne prostor velikosti fotbalového hřiště.
Podle jugoslávských zdrojů z bojiště bomby usmrtí až na 150 metrů, vyřadí vozidlo na 75 metrů a do deseti metrů prorazí i pancíř 6,4 mm silný.
Podle zprávy televize MSNBC z loňského června shodila ALIANCE na Jugoslávii celkem asi tisíc takových bomb. Podle odhadů amerického letectva asi pět procent kazet spadne, aniž by explodovalo. Po Jugoslávii jich je tudíž roztroušeno kolem deseti tisíc.
Obrat v nasazení kazetových bomb americkým letectvem přivodil 7. května 1999 masakr v Niši, kdy se za útoku za bílého dne na tamní letiště jedna z nich předčasně otevřela a její smrtící náplň zasypala mj. tržiště, na němž zůstalo ležet 14 mrtvých civilistů. Incident následujícího dne potvrdil tehdejší šéf NATO Javier Solana. Podle zjištění organizace HRW však kazetové bomby dál shazovali Britové, konkrétně 17. a 31. května a pak také 3. a 4. června 1999.
Podle Jugoslávských zdrojů bylo například okolí vesnice 3500 kazetami. Oranžově žlutá barva a bílý padáček nevybuchlých kazet je bohužel lákadlem pro děti.
Pět jich zahynulo při hře s touto municí už v dubnu 1999 u obce Doganovice. Oběti se od skončení náletů NATO počítají na stovky. Podle agenturních zdrojů zahynulo v Iráku po válce v Zálivu 1991 v důsledku nevybuchlých kazet 2600 civilistů, což je více než během vlastních bojů.

NATO - nedostatek koncepce

NATO1

xxx NATO2

xxx NATO3

xxx

NATO4

xxx NATO5

xxx NATO6

xxx