"Dřevina žije na mírně vlhkých stanovištích, jejichž půda má stálou zásobu povrchové vody nebo spodní vodu
(i ve větší hloubce). Roste na sídlištích, v parcích, u ohrad, na rumovištích a na uležených starších navážkách,
v křovích, ve světlých lesích, v okrajovém podrostu různých typů lesa a na pasekách do nadmořské výšky 500 m.
Květ poskytuje včelám jen pel, nemá medovinu, proto ho hmyz málo navštěvuje. Opyluje se i sám.

Jako droga mimořádné jakosti se sbírá a vykupuje květ - Flos sambuci. S krátkou stopkou (do délky 1 cm)
se odstřihují čerstvě rozvinutá soukvětí (květen až červenec), při sběru se nesmí stlačovat (lehce se zapaří)
a sušení vyžaduje trochu rutiny: květy se nedrobí, ale potřebují velkou plochu - je třeba je rozložit vedle sebe
stopkami vzhůru nebo zavěsit za hlavní stopku na provaz do stínu, na dobře větrané místo. Na zachycení
opadávajících květů podložíme bílý papír. Sušíme tak dlouho, pokud nevyschnou i hlavní stopky. Lépe je sušit
umělým teplem (do 45 stuňů C; ne na slunci). Sušením mohou květy pouze částečně zežloutnout. Ihned po usušení
se květy drhnou a přesývají přes hrubé síto. Kvalitní drogu tvoří pouze květy, květné pupeny a koruny. Poměr
seschnutí je asi 6:1. Droga lehce podléhá skáze, proto se ihned odesílá do nákupny; případně se musí uskladnit
v dobře uzavřených nádobách, ve tmě a často je třeba ji kontrolovat. Je citlivá i na nejmenší zvlhnutí. Opakovaně
dosušovaná ztrácí původní barvu a vzhled a stává se bezcennou.

Předmětem sběru a nákupu jsou i plody - Fructus sambuci, bez stopek. Odstřihujeme je tmavěfialové až černé
(pro účely sušení) ne zcela dozráté (srpen až září), i s hlavní stopkou. Sušíme na dobře větraných místech zavěšené
na provazech nebo na sítech (neschnou dobře). Skladujeme v dobře uzavřených nádobách a občas kontrolujeme.
Sběr je vhodný tam, kde je sušírna s vytápěním.

V homeopatii jsou používány čerstvé květy míchané stejným dílem s listy a také čerstvá kůra (esence D3 až D6).

Květy jsou oblíbeny i v lidové kuchyni: smaží se podobně jako řízky a podávají se se saláty."

J. Kresánek

"Skutečnost, že bez černý dobře roste i na nejhorších a devastovaných plochách, je důkazem, že jej můžeme pěstovat
i v podřadných půdách a na místech, kde by se jiným ovocným rostlinám nedařilo. Zvlášťě dobře však prospívá
ve vlhčích a humózních půdách. Kromě občasného řezu nevyžaduje jiná agrotechnická opatření. V přírodních
podmínkách se bez černý rozmnožuje generativně semenem a rozšiřuje ptáky, kteří s oblibou pojídají zralé peckovičky.
V zahradnické i zahrádkářské praxi se bez černý nejlépe nejlépe rozmnožuje dřevitými řízky o délce asi 200 mm, které
se odebírají z vyzrálých letorostů v říjnu. Vysazujeme jej na podzim do humózní půdy. V příštím roce necháme
z vyrašených oček pouze jeden nejsilnější výhon, ostatní odřízneme. Bez černý dobře roste i z bylinných polovyzrálých
řízků, které řežeme v létě a necháváme je zakořenit v pařeništi nebo pod fólií. Až do úplného zakořenění je stíníme
a rosíme.

Při kulturním pěstování je nejvýhodnější nízkokmenný tvar, nejlépe čtvrtkmen. Při pěstování kmínku i při zakládání
korunky se současně odstraní případné výhony vyrůstající ze země i nežádoucí obrost na kmínku. Při dalším řezu
se doporučuje ponechat v korunce podle stáří rostliny tři až sedm nejsilnějších vzpřímených výhonů, na kterých se již
v dalším roce vytvoří plodonosný obrost. Tíhou plodů se výhony sklánějí k zemi. a koruna vytváří pro základ budoucí
úrody další vzpřímené výhony, které podle kondice rostliny dorůstají 150 až 200 cm délky. Vlastní řez je pak zaměřen
pouze na odstraňování odplozených dvouletých větví, nejlépe ihned po sklizni.

V zahraničí dnes existuje řada odrůd a jejich léčivé vlastnosti a možnosti použití v zahradě jsou podobné, ovšem
ne všechny jsou vhodné pro pěstování v našci podmínkách (zejména
s ohledem na výnosy plodů). Ve Výzkumném ústavu ovocných a okrasných rostlin v Bojnicích už také vznikla výběrem
z osmnácti přírodních typů naše první odrůda bezu černého pod názvem ,Sambo', která je zařazena v Listině povolených
odrůd od roku 1983. Pokusná výsadba byla porovnávána s odrůdami ,Haschberg'a ,Donau', dovezenými z Rakouska.

Bez černý získává zvláště v posledních letech stále větší význam a zaslouží si bezesporu plnou pozornost šlechtitelů
i pěstitelů . V našich klimatických podmínkách je pěstování bezu černého velmi výnosné, neboť každoroční sklizní kolem
25 kg ovoce z jedné kulturní rostliny je jeho kultura ekonomicky jistější než např. pěstování rybízu. U nás sice už existují
plantážní výsadby (např. ve Stupavě), ale přesto by pěstování bezu černého nalezlo plné uplatnění především u zahrádkářů.
Ostatně kromě užitkových vlastností květů i plodů lze pěstováním odrůd bezu černého vytvořit i esteticky působivé dřeviny,
ať již v ošetřovaných plantážích nebo jednotlivých keřích či stromcích, které se budou na první pohled lišit od zarostlých,
nevzhledných a hustě podrůstajících keřů rostoucích ve volné přírodě."
(Dolejší, Kott, Šenk)

Bez je nenáročný nejen na půdu, životní prostor a světlo, ale bez problémů snáší i městský prach a exhalace.
Bez by měl být v každé zahradě, ale ne tam, kde bydlí alergik nemocný sennou rýmou. Zejména, pokud zjistíme,
že někdo z rodiny je alergický na bez, důsledně vysekáme bezové keře v okolí domu, minimálně do vzdálenosti
50 metrů. Ani zdravý člověk by něměl květy bezu sušit v ložnici, nebo v místnosti po většinu dne obývané.
Květenství se snažíme trhat tak, aby nám pyl nepadal na hlavu a po sběru se osprchujeme a umyjeme si vlasy.
Lépe je květy stříhat než trhat, abychom zbytečně nevířili pyl. Bezový pyl je potenciálně silným alergenem.
Bez způsobuje alergie častěji a dříve než většina ostatních dřevin. Rozhodně není dobrý nápad nechat
trhat bezová soukvětí děti, zejména pokud nevíme, zda jsou mezi němi alergici.

Vedle černého bezu a jeho odrůd existují i příbuzné druhy: bez chebdí, který má charakter byliny, dále bez červený,
neboli hroznovitý neboli horský a bez kanadský. Nejkvalitnější bezinky dává bez černý zejména v letech se suchým
létem kdy do květů a plodů příliš neprší. V takových letech vyženeme celou
rodinu na bezinky a zpracujeme je na všechny možné způsoby. Plodenství před použitím dobře opláchneme, polétavý
prach a smog dnes zanáší vítr až na svahy hor desítky kilometrů vzdálené od měst.

Mágům slouží bezová větev ke zhotovení magické hole. Na podzim, kdy je bez ve vegetačním klidu, tři dny před
novoluním, o půlnoci radí uřezat vhodnou větev zkrátit na potřebnou délku (většinou na délku vlastního lokte),
vypálit z ní bílou duši a místo ní vložit měděnou tyč, mj. i pro to, aby při sesychání dřevo naprasklo.

DN

---

Od babiček: Dobré a zdravé kosmatice
8. 6. 2009
autor: Míla Králová
zdroj: recepty.centrum.cz

Květy bezu černého právě dozrávají a bylo by škoda je nechat jen tak odkvést. Vždyť jsou cenným zdrojem vitaminů i minerálů a pomáhají nám při léčbě různých chorob.

Už naše praprababičky věděly, že působí na snížení horečky a usnadňují pocení. Čaj z květů se proto užívá při nachlazení a angínách. Na kašel je výborný bezinkový sirup. Není na škodu si některé recepty připomenout.

Mléčný posilující nápoj
500 ml mléka, 4 květenství bezu černého, 2 žloutky, 1 lžíce moučkového cukru

Mléko zahřejeme k varu a přelijeme jím květenství černého bezu. Po půl hodině přecedíme. Utřeme žloutky s cukrem, přilijeme mléko a rozšleháme. Můžeme přidat i koňak nebo brandy.

Květy černého bezu jsou vhodné také při nervovém vypění a stresu. Uklidňující je například vlažná koupel s odvarem s několika květy. Neuškodí ani sklenička dobrého bezového vína.

Bezové víno
10 květů černého bezu, 1 kg cukru, 2 citrony, vinné kvasinky

Svaříme 4 litry vody s cukrem a zalijeme jí květy. Přidáme na kolečka pokrájené citrony a kvasinky.Týden necháme kvasit v nádobě ovázané gázou, potom hadičkou stáhneme a necháme dokvasit v demižonu s kvasnou zátkou. Nakonec slijeme do lahví.

Kosmatice, jak se květům bezu černého říká, však neslouží pouze jako lidová medicína. Výborná jsou z ní i některá jídla. Především smažené květy.

Kosmatice
květy černého bezu, 300 ml mléka, 2 vejce, podle potřeby hladká mouka, sůl, olej na smažení

Květy namočíme na chvíli do osolené vody, aby z nich vyšel hmyz. Z mléka, vajec a mouky připravíme těstíčko. Osolíme. Květ chytneme za stopku, namočíme v těstíčku a smažíme v rozpáleném oleji z obou stran.

Způsobů, jak připravit kosmatice, je celá řada. Do těstíčka můžeme například přidat prolisovaný česnek, sezam nebo petrželku. Místo mléka použijeme pivo nebo víno. Květy můžeme obalit také v klasickém trojobalu – mouce, vejcích a strouhance. Od stopek ostříhané květy přidáváme i do omeletového nebo palačinkového těsta.

Nasladko připravíme kosmatice tak, že do mléka zamícháme cukr či med a osmažené kosmatice obalíme ve skořici.

Z květů lze připravit ale i osvěžující nápoj.

Rychlá limonáda
70 květů bezu bez stopek, 4 citróny na plátky, 40 g kyseliny citrónové, 4 kg cukru

Převaříme 4 litry vody a necháme zchladnout. Vodou přelijeme květy a plátky citronu a necháme 24 hodin odstát. Poté tento roztok přecedíme přes plátno. Přidáme 4 kg cukru a přivedeme k varu, aby se cukr důkladně rozpustil. Po dalších 24 hodinách slijeme do sklenic.

A ještě něco pro krásu
Výluh z květů bezu černého je výborným čistícím prostředkem na uhrovitou a problematickou pleť. Stačí, když 5 květů bezu přelijeme 250 ml vařící vody a necháme 20 minut luhovat. Poté scedíme a pleťovou vodou omýváme postižená místa.


Další informace o rostlině v souboru bez-1