KONOPÍ

Konopí seté

Možnosti využití konopí ve farmacii a medicíně

část 1.

Poznámka:
Tato studie byla sepsána výhradně jako podklad pro analýzu možností využití konopí a konopných produktů v medicíně a léčitelství a není návodem
k experimentům, léčení ani samoléčení. Seznámit by se s ní měli zejména lidé mající vliv na naše zákonodárství a řadoví občané, kteří se chtějí
angažovat ve věci legalizace konopí a konopných produktů pro využití v medicíně.
Studie je součástí medicínské databáze Archeus, sekce rostliny.
Studie byla zpracována s použitím metod informatiky, tedy na základě dostupné literatury a bez jakýchkoliv praktických zkušeností sestavovatele
s touto drogou či s léčením s její pomocí.

Marihuana, cannabis, konopí -
Cannabis indica
Cannabis sativa
Cannabis ruderalis
Jde o tři druhy; podle jiné klasifikace má rod Cannabis čeledi Cannabaceae jen jeden velmi variabilní druh - C. sativa L., s dvěma poddruhy, sativa
a indica.

Konopí seté poddruh sativa - jedná se o jednoletou 3 - 4 (někdy i 5) m vysokou, statnou bylinu, vyznačující se vzpřímenou lodyhou, dlanitě střídavými, pěti až devítičetnými listy. Konopí je rostlina dvoudomá, to znamená, že vytváří buď samičí nebo samčí květy.
Samčí rostliny jsou slabší a světlejší, mají květy na vrcholičnatých latách vyrůstajících v úžlabí horních listů.
Samičí exempláře jsou statnější, temněji zelené, mají v úžlabí horních listů stopkaté svazečky květů, jejichž květenství tvoří drobné husté klásky.

Poddruh sativa je spíše severní a dává víc vláken a oleje, obsah psychoaktivně působících látek je velmi nízký nebo se vůbec nevyskytují. Indica
je spíše jižní a dává více omamných pryskyřic - často je obsah psychoaktivně působících látek velmi vysoký (Cannabis sativa L. var indica Lam). Rostliny prvého poddruhu (resp. druhu) jsou velmi vysoké (až 4 m), mají silný, vláknovitý stonek, jsou jen velmi málo rozdvojeny a mají řidší listoví.
Rostliny druhého poddruhu (druhu) jsou nízké (do 1,2 m) a velmi husté, stonek není tolik vláknitý, jsou silně rozdvojeny a mají velmi husté listí.

Cannabis ruderalis JANISCHEWSKY 1924 - rostliny jsou velmi malé (60 cm), mají tenký, slabě vláknovitý stonek, nejsou téměř vůbec rozdvojeny
a listoví není příliš husté, oproti tomu listy jsou poměrně velmi velké. Obsah působících látek není ani nízký ani vysoký.
SCHULTES (1975) uznává také křížení X Cannabis intersita SOJAK 1960 mezi Cannabis sativa a Cannabis ruderalis.
Všechny druhy konopí jsou dvoudomé, t.z. vytváří samičí a samčí rostliny. Samčí rostliny jsou zpravidla menší a méně rozdvojené nežli samičí.
Dochází ovšem také k obojakým útvarům. Z hlediska kulturního jsou samičí rostliny mnohem důležitější. Vytvářejí pevnější vlákna a více
psychoaktivních látek, stejně jako výživných semen.

Původně bylo konopí přiřazováno do řádu Urticaceae (kopřivovité). Konopí ale patří podle novějších výzkumů do řádu Cannabaceae (konopovité),
čeledi Moraceae (morušovité). Nejbližším příbuzným je chmel Humulus lupulus, který přináleží ke stejné rodině jako Cannabaceae. Další příbuzní
ještě nebyli popsáni. Konopí pochází pravděpodobně z centrální Asie. Odsud se lidským přičiněním rozšířilo do celého světa. Je možné, že se ony
tři druhy konopí vyvinuly na základě pěstění a selekce člověka. V dějinách konopí rozlišuje SCHULTES (1975) tři fáze: divokou formu, kulturní
formu a zdivočelou formu. Další příbuzní ještě doposud nebyli popsáni.
Botanické a taxonomické dějiny konopné rostliny jsou podobným způsobem zmatené jako stav zákonnosti. Byly-li již u arabských lékařů, otců
botaniky a zakladatelů moderní binominální taxonomie, známy různé druhy konopí, dnešní moderní botanika udržuje až do současnosti pojetí,
že existuje pouze jeden druh konopí s mnoha lokálními variacemi (SMALL 1978). Často se činí rozdíl mezi vláknovým, technickým konopím
a indickým konopím. Z toho byly vyvozeny i právnické důsledky. Pěstování vláknového konopí bylo povoleno, zatímco "omamné" indické konopí
bylo zakázáno a zákonem pronásledováno.
V průběhu dějin botaniky byla publikována následující označení jednotlivých druhů nebo variant konopné rostliny:
Cannabis sativa LINNÉ 1737
Cannabis Lupulus SCOPOLI 1772
Cannabis indica LAMARCK 1783
Cannabis foetens GILIBERT 1792
Cannabis erratica SIEVERS ex PALLAS 1796
Cannabis macrosperma STOKES 1812
Cannabis generalis KRAUSE 1905
Cannabis americana HOUGHTON et HAMILTON 1908
Cannabis gigantea CREVOST 1917
Cannabis ruderalis JANISCHEWSKY 1924
Cannabis pedemontana CAMP 1936
X Cannabis intersita SOJAK 1960

Pojmenování hašiš je odvozeno od radikální muslimské sekty Assainů, která byla založena ve 12. století. Arabské substantivum hašíšijúni znamená
vyznavač hašiše. Od toho pochází hašišin, osoba oddaná hašiši.

Lidové názvy :
hašiš (USA), bang, ganja, čarax (Indie - tři různé kvality finálního produktu), djoma, (Brazílie), grifa (Mexiko), habak (Turecko), charas (Asie),
mariána, marihuana, maruška, tráva

Konopí znají lidé více než pět tisíc let. Dokládají to například rozmanité báje. Jedna staroindická legenda se zmiňuje o "elixíru nesmrtelnosti", který
kdysi připravili dva démoni, a to déva a ašuva, podle pokynů velkého boha Višnua. Pomocí hory, již nesla na zádech obrovská želva, se jim podařilo
změnit vodu v oceánu v lahodný nektar. Do tohoto průzračného nápoje spadlo několik Višnuových vlasů a ty pak byly unášeny proudem
do zázračného údolí, kde se proměnily ve zvláštní rostlinu, obdařenou mocí rozesmát i toho nejsmutnějšího člověka na světě. Konopí bylo mnohými
národy uznáváno jako božstvo a mnohostranný zdroj zdraví a společenského a duchovního bohatství. Konopě setá pochází ze Střední Asie a odtud
se rozšířila prakticky po celém světě. Ve staré Číně a Indii se konopí pěstovalo také pro jeho léčebné účinky. Bohatým zdrojem informací
o psychotropních vlastnostech této rostliny jsou indické kultury. Konopí bylo nezaměnitelnou součástí posvátných nektarů védské indie používaných
při náboženských obřadech. Také v Evropě jsou archeologické nálezy konopí velmi ranného data. "Nejstarší doposud poznaný nález konopí pochází
z doby ještě předgermánské (z Eisenbergu v Thuringen). Archeologické nálezy ovšem existují i pro dobu rané doby germánské. V popelu pohřební
urny z Wilmersdorfu v Brandenbursku byla nalezena semena Cannabis sativa. Tento nález je datován do 5. století př. n. l. (Reininger 1968,
in Ch. Ratsch: Konopí...) V jihoněmeckých hrobech ze stejného časového období byla nalezena semena semena konopí, konopná vlákna a celá
květenství (Kessler 1985, tamtéž)." Z toho Ch. Ratsch usuzuje, že "konopí bylo již v prehistorické době užíváno u jihogermánských kmenů rituálně,
právě jako pohřební předmět."

V Evropě bylo konopí původně rostlinou léčivou, potom teprve přadnou a olejnou. Semenec byl potravinou, ještě ve středověku dosti ceněnou. Uvádí se i vliv na zlepšování půdy a vlastnosti, škodný hmyz a fytopatogenní plísně zahánějící.

Čeští vědci se zabývali i látkami z konopného semene - semence: "Prozatím jde o látky extrahované vodou, respektive solnými roztoky a horkým
mlékem, tedy hlavně o edestin, snad i cholin a trigonelin, něco málo i lipidy. První je dokonalou bílkovinou, v rostlinné říši výjimečnou, neboť
dodává všechny důležité aminokyseliny, a to zvláště tryptofan, provitamin to niacinamidu, pak i lysin, arginin a methionin, důležité pro léčení TBC,
pro růst a poslední zvláště významný pro játra, jako je i výše zmíněný cholin (vitamin J) a konečně snad i trigonelin, patřící do skupiny vitaminu PP
a strukturně poněkud příbuzný s INH. V dietotherapii, zdá se, budou tyto látky velmi významné, hlavně u TBC, především dětské

Třetí a poslední skupina látek, lipidy, prozatím zkoušena nebyla, ač podle starých indikací a lidového užití i zde možno očekávat léčivé složky. Snad
již mezi neutrálními tuky, kde jsou, podle charakteristiky konopného oleje soudě, mnohé důležité dvojné vazby, a tedy i vitagen F, případně další
kyseliny mastné, snad se specifickým účinkem. Vzpomeňme chalmoogry u lepry. Dále význam mohou míti i lecithiny a hlavně fytosteroly, resp.
nezmýdelnitelná frakce lipidů, od kterých možno očekávat, na základě starých zkušeností, i účinky hormonální s vlivem na žlázy prsní a nadledvinky."
(Prof. Dr. J. Kabelík. 1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI., in www.konopa.cz)

"Kultura konopí je velmi výhodná, potřebuje sice dobré hnojení, ale ne mnoho pletí, nejvýše na počátku, naopak samo plevel vyhubí, jakmile
povyroste a lze ho právě k odplevelení polí použít. Zlepšuje kvalitu půdy, hlavně odpadovými, dobře tlejícími listy a skleníkovým mikroklimatem
mezi jeho vysokými stonky vznikajícím, je velmi odolné proti škůdcům (antibiotika) a na semeno je velmi vhodné pěstit je jako meziplodinu, hlavně
mezi zelím a kapustou, odpuzuje bělásky. Je výbornou předkulturou pro velmi náročné plodiny. Tvrdí se, že brání účinku fytopathogenním plísním
bramborů, je-li mezi nimi vyseto.

Konopí má dlouhé kůlové kořeny a může čerpat vodu i z velké hloubky, stačí mu již 250 - 300 mm vodních srážek ročně. …
Ze 725 q stonků lze získat 100kg konopných vláken. při pěstění na semeno připadá z celé rostliny na semeno kol 10 %, něco více na kořen, stonek
činí nejvíce, kol 60 %, listy kol 20 %.

Zvláště dobře se hodí kultura konopí pro odvodněné půdy rašelinné, udržuje dobře vhodnou strukturu půdy.

Vlákno konopné vyniká velkou pevností, potřebné pro provazy a lana, též však pro pevné plachty, pytle a pod. a jemnější vlákna čistá či míchaná
se lnem či bavlnou též pro dobrá plátna. Moderní kotonisační metody velmi rozšiřují jeho použití. Dnes možno z konopných vláken vyráběti i zboží
soukenné. Konopná koudel je důležitá jako těsnění potrubí, též na čištění strojů, lokomotiv a pod. Z konopného pazdeří lze vyrábět isolační tabule
, stavební hmoty, lze jím topit (má ca 3 670 kalorií), lze je velmi snadno zcukernit, dává 60 % cukru a 20 % pentosanů. Konečně i pektinové hmoty
mezi vlákny by snad šlo při jiných methodách získávání vlákna, než močením (máčením), využít. Lze využít pazdeří i na výrobu papíru a umělého
hedvábí. blíže o tom všem poučí kniha: M. Peliščuk a A. Hadinec: Len a konopí. (knižnice textilního a oděvního průmyslu, Praha 1952). Dříve
se vyrábělo ze zbytků stonků a pařízků i uhlí, které prý bylo zvláště dobré pro střelný prach. …

Listí, které činí až 20 % sklizně, lze využít co mrvy s 5 - 6 % N, hlavně proto, že se dobře v půdě rozkládá. Kořen sloužil kdysi co léčivá droga.

Semenec byl, jak řečeno, oblíbenou potravou. Úlehlová-Tilschová ve své České stravě lidové uvádí konopné polévky (polévka semenečná) i kaše
a j. jídla. Léčivé využití uvádíme dále. Semeno obsahuje 25 - 34 % tuků a 22 - 25 % stravitelných bílkovin. Olej, podobně jako lněný, je rychle
vysychající, jodové číslo 143, příjemně nasládlé chuti, připomínající olej olivový. Hodí se do rybích konzerv, pro cukrářství i na výrobu margarinu,
ale též na výrobu fermeže a tedy i laků a linolea. Semenec dnes je znám lidem většinou jako kanárčí zob, ale má, jak níže uvedeme, význam i jak
o výživa lidská. V semenci je též cholin a trigonelin, pak fytin, který u tbc a chudokrevnosti býval zkoušen. O dalších látkách, jmenovitě o bohatství
fermentů v semenci, pojednáno níže. Zajímavé mohou být i fytosteroly, snad s vlastností sexuálních hormonů a vůbec vlastnosti látek
v nezmýdelnitelné frakci oleje, kde sexuálně hormonální účin můžeme nejspíš hledat.

Po vytlačení oleje zbývající pokrutiny mají ještě kol 5 - 7 % tuků a 25 - 30 % bílkovin a jsou velmi cenným krmivem.

Read B. E. Chinese medical plants from the Pen Tsao Kang Mu A. D. 1596 (1936) v semenu uvádí 19 % bílkovin, 31 % tuku, 5 % popele a pak: cholin, lecithin, fytosterol, edestin, fytin, trigonelin, inosit, linolenovou a glukuronovou kys. a vitamin E. V listu 0,2 % karotinu, hořčinu, Ca-malát, silici. V květných vrcholech kannabinol, pryskyřice, tuk, vosk, cholin, silici a 15 % popelu. …"
(Výzkumný ústav léčivých rostlin, Velké Losiny 1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI. , in www.konopa.cz)

V novodobé Evropě se konopí pro své psychotropní účinky začalo kouřit ve větším rozsahu zejména v uměleckých kruzích v 19. století. Do USA přivezli tento zvyk mexičtí dělníci ve 20. letech 20. století. V Čechách se marihuana více začala kouřit teprve nedávno, koncem 80. let - a od té doby máme ve větší míře i informace o domácích zkušenostech s léčebným využitím této drogy. Díky mnohostrannému využití konopí je vlastně získávání THC využitím odpadu a dále zvyšuje náklady na pěstování.
Technické vlastnosti konopí využívá současné lidstvo jen z části, jeho nesmírný farmaceutický potenciál (v rámci vyspělých průmyslových zemí) není využíván téměř vůbec a o jeho možném pozitivním vlivu na lidskou spiritualitu máme jen mlhavou představu. V případě konopí se opět projevila tendence moderní civilizace stavět se pokrytecky a přezíravě k přírodnímu bohatství i k moudrosti mnoha velkých kultur minulosti.

Cannabis se stal jednou z nejrozšířenějších a víceúčelových rostlin. Roste jako plevel a pěstěná rostlina na celém světě v různých klimatech a půdách. Vlákno se používá po staletí na tkaniny, sítě a papír a bylo nejdůležitější surovinou pro výrobu lan před vývojem syntetických vláken. Semena (neboli, přesně řečeno, achaenia - malé tvrdé plody - nažky) se používají jako ptačí zob a někdy jako lidská potravina. Olej v plodech se kdysi používal pro svícení a mýdlo a nyní se někdy používá při výrobě fermeže, linolea a barev pro umělce. Obsahuje až 35% mastného oleje, tvořeného především glyceridy kyseliny linolové a olejové. Je to vysychavý olej. Ze stonků jsou vyřezávány šamanské rituální předměty (kouzelné hůlky), konopná vlákna slouží jako amulety. Samičí květy vytváří hodnotnou omamnou pryskyřici a jsou užívány jako lék a afrodisiakum. Z listů se získávají pasty a nápoje. Kořeny jsou lékařsky zpracovatelné.
V tropickém klimatu dosahuje rostlina vyšky až 5 m.

Nať obsahuje trochu silice - éterické oleje (O,1 - 0,3%, Caryophyllen, Humulen, Farnesen, Selinen, Phellandren, Limonen), různé cukry, flavonoidy, alkaloidy (Cholin, Trigonellin, Piperidin, Betain, Prolin, Neurin, Hordenin, Cannabisativin), chlorofil a z drogy je možné získat podle klimatických podmínek a kultivaru 2,5 - 20% živicových látek. U technických kultivarů je množství účinných živicových látek zanedbatelné. Podstatnou složku tvoří látky s antibakteriálními vlastnostmi - např. kanabidiol (4%), kyselina kanabidiolová (3,3%) účinná i sedativně, kyselina kanabigerolová (0,5%), kanabigerol (0,3%) aj.
Důkladným chemickým průzkumem se zjistilo, že konopí obsahuje více než 300 sloučenin. Největší pozornost byla věnována hlavně pryskyřici, neboť ta je zodpovědná za narkotický účinek. Postupně došlo k izolaci jednotlivých složek. Vedle složek obsažených v technických odrůdách (resp. v druhu konopí setého) se u konopí indického nachází jako hlavní účinná látka (s účinkem omamným a analgetickým) delta 9 -tetrahydrokannabinol.
Současně s chemickým rozborem probíhalo i podrobné farmakologické hodnocení. Vědecké studie potvrdily, že kanabis působí téměř výlučně na centrální nervovou soustavu, zejména na mozkovou kůru. Účinky jsou různé a projevují se podle individuálního a psychického založení člověka. Skrze významnou funkci CNS a skrze často psychogenní původ nemoci může ovlivnit celou řadu nemocí, které se od funkce CNS neodvozují.
Chemické sloučeniny, které vyvolávají omamné a léčivé účinky, se nacházejí hlavně v lepkavé, zlaté pryskyřici vylučované květy ženských rostlin. Má se za to, že funkce pryskyřice je ochranou před horkem a zachování vlhkosti během reprodukce. Rostliny nejbohatší na pryskyřici rostou v horkých krajinách, jako je Mexiko, Střední východ a Indie. Po skončení reprodukce, a když plody jsou úplně zralé, se už žádná pryskyřice nevylučuje. Obsah hlavní psychoaktivní látky v živici kolísá u různých druhů (poddruhů) od 0 do 20%. Navíc může být koncentrace účinných látek značně zvýšena způsobem podávání a přípravou.
Přípravky konopí, které se používají v Indii, slouží mnohdy jako lidový standard síly. Jeho tři druhy jsou známé jako bhang, gandža a čaras. Nejslabší a nejlevnější přípravek, bhang, je vyráběn ze sušených a rozdrcených horních listů, semen a stonků. Gandža (ganjah), která se vyrábí z kvetoucích vršků, pěstěných ženských rostlin, je dvakrát až třikrát silnější než bhang. Čaras neboli mimea je čistá pryskyřice, také známá pod jménem hašiš na Středním východě. Každý z těchto přípravků se dá jíst, kouřit nebo míchat do nápojů.
Uvedené názvy mají v různých oblastech různý význam. Termíny bhang a hašiš jsou například v některých místech přisuzovány opojným nápojům připravovaným z konopí.
Ve Spojených státech a většině západních zemí jsou dostupnými produkty konopí marihuana, hašiš a haš-olej. Termín marihuana je spojován se všemi použitelnými částmi rostliny. výrazem marihuana se nejčastěji myslí usušené listy a vrcholky kvetoucích rostlin. Je pro ni charakteristická kořeněná až nasládlá vůně, chutná aromaticky hořce. Celé okvětní vršky rostlin s trochou nerozdrobeného listového materiálu jsou obvykle nejsilnější a také nejdražší formou produktu. Rozdrolené kousky listů pocházejí buď z horních vysušených partií konopí nebo - ty méně účinné - z nižších částí rostliny. Typický vzorek marihuany slušné kvality prodávané na americkém černém trhu bude obsahovat zhruba stejné množství palic a horních listů včetně bohatě zastoupených semínek i s tobolkami.
Samičí kvetoucí nať konopí indického bývá označována jako hašiš. V širším významu se tedy termíny hašiš a marihuana překrývají.
Avšak termín hašiš v užším slova smyslu je nahnědlá až načernalá ztuhlá pryskyřice získaná ze žlázek na spodní straně listů. Vyznačuje se typickým pronikavým zápachem. Název hašiš u nás většinou zahrnuje s tuky extrahovaný hašiš či mimeu i sesbíranou pryskyřici charas. Slovo charas se v Americe používá jen zřídka. Občas je tento produkt nesprávně nazýván kif nebo pylový haš. Kif je ve skutečnosti směs ganjah a černého tabáku připravovaná v Maroku. Pylový haš pochází pochopitelně spíše ze samčí rostliny. Hašiš bývá 5 až 8krát silnější než marihuana, ze které se získává.
Haš-olej je rozpustný extrakt složený z olejů a pryskyřic obsahujících THC. Existují odlišné stupně haš-oleje, v závislosti na míře rafinace a procentu aktivní THC. Hnědý olej patří k nejsurovější extrakci, může však být 2 až 4krát silnější než hašiš, z něhož pochází. Při další rafinaci vzniká červený olej, ambrový olej, medový olej a bílý olej.
Na THC jsou bohaté rovněž vnější slupky marihuanových plodů. Extrahují se z nich varem celých plodů v tuku nebo oleji.
Rostlina marihuany obsahuje více než 460 známých sloučenin, z nichž 60 má 21-uhlíkovou strukturu typickou pro cannabinoidy. Jediný cannabinoid (0,4%), který je jak vysoce psychoaktivní, tak i přítomen ve velkém množství, rovnající se obvykle 0,6 - 5% váhy celé rostliny a 20% váhy živicových látek, je (-) (3,4-transdelta-1-tetrahydrocannabinol), který je také znám jako delta-1-THC, delta-9-THC, D 1 -THC nebo prostě THC. Rozlišují se ještě tři varianty této psychoaktivní látky, ze kterých dvě vznikají až při zpracování - Cannabidiol (CBD) a Cannabinol (CBN). Některé jiné tetrahydrocannabinoly jsou skoro stejně silné jako delta-9-THC, ale jsou přítomny jen v některých odrůdách cannabisu a v mnohem menších množstvích. Byl vyvinut určitý počet syntetických, chemicky příbuzných druhů podobných THC pod jmény jako synthexyl, nabilone a levonatrodol. Ostatní dva důležité druhy cannabinoidu jsou cannabidioly a cannabinoly, které jsou přeměněny na tetrahydrocannabinoly a pak rozloženy na poměrně inaktivní cannabilony během zrání rostliny.
Nedávný objev nervových receptorů, které jsou stimulovány pomocí THC (a klonování genu, který dá vzniknout těmto receptorům) naznačuje, že tělo vytváří vlastní variantu této substance. Receptory se nacházejí hlavně v mozkové kůře, která řídí vyšší myšlení, a v hippocampu, který je sídlem paměti.
Ve sklizené marihuaně je většina THC obsažena ve formě kyseliny THC. "Nezralá" marihuana nebo ta, která je pěstovaná v severnějších zeměpisných šířkách bude pravděpodobně obsahovat více kyseliny THC než samotného THC. Kyselina sama není psychoaktivní, postupným sušením rostliny se jí však většina přeměňuje na aktivní složku THC. Většina zbylé kyseliny se na THC přemění během dvou let. Během tak dlouhé doby však většina THC zoxiduje nebo se přemění na jiné, neaktivní látky. Pokud dekarboxylace probíhá ve vzduchoprázdnu nebo v ochranné atmosféře, k oxidaci nedochází. Ve vysušeném produktu může další dekarboxylaci podpořit podpořit zvýšená teplota a výtěžnost se dále zvýší.
Doporučená teplota je 100 stupňů C po dobu 75 min. Pokud se však zahřátí neprovede v ochranné atmosféře (dusík, CO2, vzácné plyny), nebo v oleji, tuku nebo tekutině bude se zvýšení výtěžku rovnat ztrátě způsobené rozkladem. K tomuto procesu dochází také při tepelné extrakci. Každé teplotě odpovídá doba extrakce po jejímž uplynutí se procento získaného THC začne rovnat procentu ztráty (v určitém prostředí a v určitém rozpouštědle).
Farmaceutický průmysl hojně vyráběl a testoval analogy THC na nejrůznější farmakologické účinky. V roce 1982 vyhlásila americká firma Eli Lilly, že jeden analog (nabilon) je zvláště účinný v prevenci nevolnosti spojené s chemoterapií rakoviny. Lék se užívá dodnes a lze jej doporučit i při léčbě migrény.

konopí, část 2.
Je možné, že konopí, původem ze střední Asie, bylo pěstováno již před deseti tisíci lety. Určitě se pěstovalo v Číně kolem r. 4000 př. n. l. a v Turkestánu kolem r. 3000 př. n. l. Dlouho se používalo jako lék v Indii, Číně, na středním východě, v jihovýchodní Asii, Jižní Africe a Jižní Americe. První doklad o použití cannabisu v lékařství je herbář, který byl vydán za vlády čínského císaře Šen-nunga pře 5000 lety. Cannabis se doporučoval při malárii, zácpě, revmatických bolestech, "nepřítomnosti duchem", a ženských chorobách.
V Indii se doporučoval cannabis pro oživení mysli, snížení horečky, vyvolání spánku, léčbu úplavice, povzbuzení chuti k jídlu, zlepšení trávení, úlevu bolestí hlavy a pro léčbu pohlavních nemocí.
V ayurvédském lékařství "produkty konopí tvoří důležitou součást mnoha léků, které slouží k léčení průjmu, cholery, žloutenky, tetanu, revmatismu, poruch spánku, bolestem, kašli, zažívacích problémů, impotenci, malárii a alkoholismu" (Fischer 1975, in Ch. Ratsch: Konopí...). "Listy jsou předepisovány především v případech chronických a akutních onemocnění průjmem, při poruchách spánku, tetanu a poruchách menstruace, většinou se smíchávají s černým pepřem a cukrem. Pasta z čerstvých listů se nanáší na vředy a nádory. Čerstvě vylisovaná šťáva z listů je vmasírována do pokožky hlavy, aby byly odstraněny lupy a blechy. Suchý prášek se nanáší na mokvající rány a svědivé kožní partie. Při hemeroidech, bolestech očí a orchitis je předepisována listová kaše. Ganja a Charas se používají při onemocněních nervového systému, zažívacích potížích a kapavce. Kouř Ganja je polykán při otravě aurpigmentem a rektálně aplikován při tříselné kýle. Charas se používá při léčení malárie, delíria, periodických bolestí hlavy, při migréně, akutní mánii, bláznovství, tuposti, černém kašli, kašli, astma, anémii, nervózním zvracení, tetanu, křečích a nervových zhrouceních. Čaj ze semen je předepisován při gonorrhoe (Dastur 1985, tamtéž). "Bhílové z distriktu Jhabua kouří konopí jako tišící prostředek při zlomeninách kostí. V Kumaonu se vylisovaná listová šťáva nanáší zvnějška při léčbě hemeroidů. V Kašmíru mají lidé postižení dnou kouřit mnoho Ganja. (Vetschera a Pillai, 1979, tamtéž). Pro hledače prostředků na oči unavené z obrazovek počítačů a televizních monitorů bude možná jednou i u nás dostupný prostředek dle kašmírského receptu: "Čerstvé listy se pokládají při očních problémech na oční víčka" (Shan 1982, tamtéž).
Konopí je odpradávna součástí také tibetské farmakologie:
" Lékařské vlastnosti konopí jsou přesně definovány: ,Konopí je chuti hořké, horké v energii, ucpávající, lehké, působí proti nadýmání, mírní KAPHA (sliz), uvolňuje PITTA (žluč). Způsobuje pocit radosti opojení a podněcuje trávení, osobu činí řečnou' (Dash 1987, tamtéž) Konopí je "pittala" a je proto užíváno při nemocích a poruchách, které jsou způsobeny žlučí (pitta). Žluč podporuje aktivizační, zahřívací funkci výměny látek a je tak koncentrována v játrech. Lék vytvořený na základě "pittala" podporuje obzvláště funkci jater, a tím i procesu trávení. Konopí je předepisováno na základě svého antiflegmatického (slizu zabraňujícího) působení především u onemocnění nervových, nemocí trávicích orgánů, dýchacích cest, kůže, mízy a genitálií. Listina nemocí, které jsou léčeny konopím, zahrnuje revmatismus, kousnutí zvířetem, uštknutí štírem, zanícení, lepru, křeče, průjem, choleru, zadržování moči, rýmu, kašel a intestinální červy. Často je užíváno vnitřně, při hnisavých onemocněních, např. zanícení ucha... (Touw 1981, tamtéž) V Tibetu se konopné produkty podávaly například i po porodu nebo při vysokohorských tůrách pro zvýšení výkonnosti a pro překonání závrati a vysokohorské nemoci.

Všude se konopí používá jako tonikum, afrodisiakum, prostředek na "posílení potence a mužné síly", prostředek pro zlepšení meditační koncentrace a jako doping a posilující prostředek v různých náročných situacích.

Šamani z Himalájí pili Bhang, aby uvolnili léčivý tok bioenergie, a aby upadli do žádoucího transu nebo extáze, které jsou nutné pro léčebné rituály. Obětí konopí bohům je podnícena léčivá síla procházející šamany a přecházející na nemocné. Nemocnému jsou předepsány lektvary pocházející z konopí zejména proti depresím, nechutenství, střídavosti nálad nebo proti často se v Himalájích vyskytující výškové nemoci.

Za (mýtického) zakladatele čínského bylinného umění a farmacie je považován Shen-Nung nebo Shennong. On, jehož jméno znamená "božský pán země", byl porozen poté, co se jeho matky dotkla hlava božského draka. Shen-Nung je mnohdy zobrazován jako člověk, jindy jako spojení lidského těla s volí hlavou. Je označován také jako Yandi, "Červený císař". Byl v čele oběti stáda a přinesl člověku požehnání ve výsadbě. Naučil člověka používat pluh a pěstovat "patero druhů obilí", ke kterým patřilo také konopí. Vyzoušel léčivé, výživné a jedovaté rostliny sám na sobě a sestavil nauku o léčení, která je údajně základem Pen ts ao Ching.

Ve farmakologii Shen Nung, která byla podle legendy sestavena v roce 2737 př. n. l., ale ve skutečnosti vznikla až v 1. století (dynastie Han), se praví, že "konopí léčí ženské slabosti, dnu, revmatismus, malárii, beri-beri, zácpu a duševní nepřítomnost ". Varianta konopí zvaná ta-ma je zde známa jako základní surovina pro výrobu elixíru nesmrtelnosti : "Tento elixír promění smrtelníka v božskou transcendentální osobu . Učení Tao zdůrazňuje, že k dosažení cílů Tao je nutno opustit vlastní vědomí . Přesně tohoto stavu je možno docílit pomocí konopí - Cannabis." Zřejmě již za dinastie Han bylo kouření produktů konopí známé, jak vyplývá z nálezu hlavičky dýmky v Xianyang (provincie Shaanxi). Konopí bylo užíváno i taoistickými alchymisty . Konopí patřilo vedle akonitinu, náprstníku, rumělky, rtuti, zlata a arsénu k nejdůležitějším přísadám taoistického elixíru nesmrtelnosti. Nekromanty bylo konopí užíváno společně s žen-šenovým kořenem, aby bylo možno předpovídat budoucnost .

Neblaze proslulý lékař a první chirurg Číny Hua-To (asi 190-265 n.l.) zavedl narkotikum a analgetikum Ma-Yo. Sestávalo z konopné pryskyřice a vína. Číňané, kteří chovají jistou zdrženlivost vůči zásahům do lidského těla, nechtějí ovšem o anestetiku ( analgetiku ) nic vědět. V roce 1578 sepsal Li-Shih-Chen (nebo Li Shizen) svou slavnpu knihu bylin Pen-ts ao, která je doposud základní knihou čínského bylinného lékařství. Podle ní je možno léčit mnoho nemocí konopím: nervozitu, senilitu, ženský výtok, porodní komplikace, otrávení sírou, olovem nebo omějí, zácpu, těžké zvracení, kožní vyrážky, vředy, rány, vypadávání vlasů, posit suchosti v jícnu, píchnutí štírem, hemeroidy. Li-Shih-Chen udává také recept pro výrobu anestetika : "Posbíráme-li v sedmém a osmém měsíci roku stejné množství man-t o-lo (bílý durman, Datura alba) a konopí, necháme-li je usušit ve stínu a rozpustit ve víně, způsobí požití narkotickou anestézii a umožní tak bezbolestné provedení malých operací a vypalování."

Užití konopí v čínském lékařství je možno chápat jen na základě principů etiky a kosmologie:
"Základní myšlenkou, jež ovládá čínské lékařství, je, že člověk a příroda jsou spolu svázáni. Čínské lékařství doporučuje ochranná opatření a přirozené léčitelské umění prostřednictvím akupunktury, moxibuce, fytoterapie, masáží a jiných zásahů rukou. Člověk, který zaujímá místo mezi nebem a zemí, se musí začlenit do vnějšího světa. Z tohoto důvodu je lékařství vnitřně spojeno s kosmologií. Má sklony k rozšíření pole působení praktiků a spojení s universem."

Na základě tohoto pojetí je třeba chápat lékařský význam konopí jako prevenčního prostředku, jako tonika a afrodisiaka, jakož i terapeutického léku. Konopí má neotřesitelné postavení v čínském lékařství. Je uváděno ve všech oficiálních lékařských naukách. Objevuje se pod názvem Hou-maren, Majen nebo Ta-ma a přiřazuje se k " seditačním a astmatickým prostředkům ". Současně patří také mezi pročišťovací, "směrem dolů působící" prostředky , neboť je také výborným projímadlem u starších lidí. Všeobecně se říká:
"Každý díl rostliny se lékařsky využívá - oleje mírní podráždění způsobená suchem v krku, samčí květy se používají u menstruačních poruch, pryskyřice samičích květů je lehce jedovatá a působí na nervový systém (hašiš). Užívá se u nervových bolestí . Li Shizen poznamenává, že jejich přespřílišná konzumace způsobuje ,halucinace a nejistý krok'.

Báze (podstata) konopí je popisována jako sladká a neutrální - má afinitu ke slezině, žaludku a tlustému střevu. Působí laxativně, podporuje prokrvování, změkčuje pokožku, mírní podrážděnou sliznici, kašel, působí antisepticky a antidoticky. Je předpisováno především při "zácpě v důsledku nedostatku tekutin, především u starších pacientů a po porodech", zadržované moči, menstruačních anomáliích, zvracení, zánětech středního ucha a popáleninách . Většinou jsou semena o dávce 9 - 30 g smíchány s ostatními drogami nebo podávány ve formě čaje. Jako možná náhrada se uvádí lněná semínka: Semena Cannabis mají podle čínské farmakologie totéž tradiční pole působení jako semena Lini". (Tamtéž.)

V Africe se používal při úplavici, malárii a jiných horečnatých onemocněních. Dnes některé kmeny léčí uštknutí hadem konopím anebo je kouří před porodem. Podle indiánských pramenů se rostlina využívala k léčbě lepry, pohlavních chorob, mánií, ale také k léčení méně závažných problémů, jakými jsou např lupy nebo nespavost .

Také Galén a jiní lékaři klasické a antické éry se zmínili o konopí jako léku a ve středověké Evropě bylo vysoce ceněno. Evropští lékaři ve středověku vycházeli z receptů a léčebných metod, které zavedli Galénos a Dioskorides. Rozlišovali mezi použitím přírodníko ("hrubého") konopí k léčbě "vřídků a nádorů" , zatímco kultivované ("pěstěné") konopí se uplatňovalo při méně závažných potížích. Není divu, že u těchto léků byly vysoce ceněny psychoaktivní vlastnosti, a najdeme je proto v nejrůznějších směsích proti bolestem . Ženy v Lesothu dodnes kouří marihuanu, když se připravují na porod. K léčebným účelům bylo konopí využíváno i abatyší Hildegardou. Například obklady z vařeného konopí doporučovala na posílení a zlepšení stavu "studeného" žaludku. Anglický duchovní Robert Burton ve své proslulé knize The Anatomy of Melancholy vydané r. 1621 navrhl použití konopí pro léčbu deprese. Nový anglický lékopis doporučil přikládání kořenů konopí na kůži při zánětech kůže, kterýžto lék byl již obecně rozšířen ve východní Evropě.

Edinburgský nový lékopis z r. 1794 obsahoval dlouhý popis účinků konopí a uvedl, že olej je prospěšný při léčbě kašle, pohlavních nemocí a inkontinence moče (nedostatečná činnost svěračů).

Německý lékař, profesor lékařství, univerzální učenec se spisovatelskými ambicemi a znalec lidového léčitelství Dr. Georg Friedrich Most dokončil roku 1841 svou Encyklopedii veškeré lidové léčby. Jak vyplývá z knihy - konopí dobře znal a mnohostranně využíval: "Malé děti ve svém prvním roce života často po nachlazení trpí zadržováním moče, přičemž já v tomto případě jako působivý domácí prostředek navrhuji čajovou lžičku rozdrcených konopných semen (Semen Cannabis), zalitou půlkem šálku vařící vody, jak jsem se tomu naučil u jedné staré dámy. Čaj pijeme teplý, oslazený cukrem." (Most 1843, In Ch. Ratsch: Konopí...)

"Semen Cannabis. Ke článku konopí uvádíme ještě následující: Velmi působivý, mnou mnohokráte vyzkoušený prostředek, proti spastickému zadržování moče u kojenců (ale i dospělých) je jedna až tři polévkové lžíce plné rozdrcených konopných semen rozpuštěných ve dvou šálcích vařící vody, které se pijí teplé. - Podle Freudensteina (Diss. de cannabis sativae usu et viribus narcotis. Marpurgi 1841) existuje vedle Cannabis sativa L. také ještě jiný druh: Cannabis indica Lamarck (sic), která působí narkotičtěji. Již staří Skýtové znali podle Herodota kouření konopných listů jako omamný prostředek, - v Egyptě užívali zlodějíčkové téhož, aby ti, kteří měli být okradeni, byli dostatečně uspáni, a také Aubert (De la Peste etc. Paris 1840) chválí konopí obzvláště v období moru, kde viděl ze dvanácti nemocných sedm uzdravených. Konopný extrakt obsahující pryskyřici používal Dr. O' Shaughnessy jako narkotický prostředek, přičemž je nutno podotknout, že v teplejších podnebních pásmech vytryskuje z listů a stonků pryskyřicová šťáva, která má nahořklé aroma a ostrou narkotickou vůni. Extrakt se udržuje vařením usušené rostliny v lihu a odpařováním, přičemž rozpuštěním jednoho gránu extraktu v jedné drachmě alkoholu dosáhneme vytvoření tinktury. Tento prostředek se osvědčil především u tetanu, kdy podáváme každou půlhodinu jednu drachmu tinktury, dokud křeče neustanou. (British and Foreign med. Review, July 1840)" (In Ch. Ratsch: Konopí...)

Skutečnost, že látky obsažené v konopí pomáhají tlumit bolest, je v Evropě již dlouho známa. Již v minulosti na venkově pomáhalo vdechování kouře ze zapáleného konopného provázku tišit bolest například při zubařském zákroku prováděném vesnickým kovářem. Vědci se ale v názoru na působení THC jako analgetika rozcházejí. Prestižní British Medical Journal například nedávno zpochybnil tvrzení, že THC je účinnější než dostupné a běžně používané látky.

Různé lékařské nebo lidové (ověřené - účinné) indikace do r. 1900 v Evropě:
Vzteklina, revmatizmus, epilepsie, tetanus, analgetikum (tinktura z cannabisu užívaná ústně; kouř), protizáchvatový lék, neuralgie, dysmenorrhey (menstruační bolesti), křeče, porodní bolesti, astma, porodní psychóza, kapavka, chronická bronchitida, hypnotikum, proti neklidu, úzkosti, na konečné fáze nemoci (na odvedení pozornosti), analgetikum, místní anestetikum (zejména pro sliznice úst a jazyka), senilní nespavost, migréna, bolestivé nervové poruchy obličeje, epilepsie, deprese, melancholie (zejména spojená s utkvělým hloubáním), chronické duševní choroby, bolesti dělohy, žaludeční vředy, léčení u opiátových závislostí, nechutenství. Konopný prášek přiložený na kůži měl léčit růži.

V minulosti byla nať konopí indického (Summitas cannabis, Herba cannabis indicae) v hojné míře předepisována při záduše, nespavosti, neuralgiích, migréně, poruchách zažívání. Dřívější lékárny zhotovovaly rozličné přípravky s obsahem konopí jako Pastilli cannabis indicae, Cannabinum purum. Proti lehké nespavosti se podával lék jako Cannabinum tannicum, jako uspávající prostředek pro děti sloužil tekutý vodný výtažek - Extractum cannabis indicae aquosum fluidum. Lihový extrakt (Tinctura cannabis, Tinctura cannabis indicae) léčil dnu, revmatismus, tzv. tanec svatého Víta, tetanus, otravu strychninem. Dokonce odstraňoval "kuří oka", neboť přítomná pryskyřice působila leptavě.

V českých médiích byly v poslední době médii zaznamenány případy domácí výroby masti a náplastí s obsahem účinných látek konopí na různé kožní problémy.
Konopná mast podle tohoto zdroje údajně léčí opar a chrání před jeho znovuvypuknutím, léčí nemocné klouby, zmenšuje bolestivost a zvyšuje pohyblivost - např. u revmatoidní artritidy.
Květoslava Bendová z obce Dvory nad Lužnicí, která má 12 let Parkinsonovu nemoc, udává subjektivní zlepšení po třech týdnech užívání konopí. (Objektivně nepotvrzeno.)
"Diskusi o léčebném využití konopí i mezi lékařskou veřejností rozpoutal příběh nejznámějšího českého průkopníka konopné medicíny Josefa Ponikelského, který na sobě tuto léčbu úspěšně praktikuje. ,Ačkoliv léčba konopím neměla zprvu žádný efekt, pan J. P. vytrval a asi po dvou měsících vskutku mohl konstatovat nepochybné zlepšení hybnosti. Zlepšování postupovalo, až se ustálil dlouhodobě dobrý stav s jen nevýraznými parkinsonskými projevy. Ostatní léčba se přitom nezměnila,' píše neurolog Evžen Růžička v odborném časopise Parkinson.
Ve svém článku nabádá lékařskou veřejnost, že z lékařského pohledu nelze užívání konopí v léčbě doporučovat, přestože by tato léčba mohla být účinná: ,Lékař má právo léčit své pacienty jen takovým lékem, který prošel komplikovanou procedurou předepsaných chemických, toxikologických a dalších zkoušek potvrzujících zdravotní neškodnost léku,' argumentuje Růžička.
Ve světě na toto téma vznikla celá řada studií. V šesti státech USA je povolen prodej marihuany na lékařský předpis. Češi, kteří by chtěli léčebné účinky konopí využít, se však stále musejí obávat trestního postihu."
(Marek Jehlička in LN 9.9.2000)

"Léčivý účin semence byl nově u nás poznán J. Šírkem a zařazen jím do léčivé výživy u plicní a j. tuberkulosy. Výše citovaný herbář Tabernaemontanův uvádí sice podle galena, že semenec škodí hlavě a žaludku a špatně se tráví. Záleží zde asi mnoho na přípravě. Podle Paula Aegineta suší a větry rozhání, tlumí sexus (hašiš právě opačně). Semenec v mléce vařený a teplý pitý tlumí a zahání suchý sípavý kašel. Zvyšuje plodnost slepic, že nesou i v zimě. Semenec omytý a v bílém víně vařený až pukne, pak rozmělněný na mléčnou emulsi azfiltrovaný, dává podle Joachima Krameraria (tento Matthiolův herbář do češtiny přeložen od Adama Hubera z Ryznbachu a Daniela Adama z Weleslavína (1596), ,truňk velmi dobrý, který krotí bolení břišní, ale třeba opakovat.' Konopný olej je pak oběma těmito herbáři doporučován na vyčištění zalehlého zvukovodu a na rozhánění zatvrdlých otoků - studených tvrdých zduřenin. Dáván do ucha i u chron. otitis a též šťáva z nezralého semence do bolavých uší.

Podle Dinanda (viz dále) 3 - 4 lžice semence rozmačkané a svařené s 1 l mléka a přes den vypité jsou dobrým lékem proti žloutence, uvolňují játra a krotí též poluce. Odvar ve víně je pak močopudný.

O užití odvaru kořene jako zevního emoliens u dny a kloubních otoků opakují oba autoři poznatek Galenův. zajímavé je pak další léčebné užití, u obou celkem shodné, kde jednak zřejmo, že se uplatňuje účin analgetický, jednak námi znovu objevený účin antibiotický.

O listech a šťávě z rostliny udávají oba tito autoři, že vyhání červy, hlavně u koní. A podobně i žížaly ze země, čehož rybáři využívají, aby si takto bez rytí opatřili vnadidlo. Toto a též příznivý účin semence na nosnost slepic zná i Petr Crescentius ve svém zemědělském ,Vševědu': New Feldt und Ackerbaw 1583. Je zajímavé, že jinak zná konopí jen jako přadnou rostlinu a rovněž neví nic o hašiši. Na spáleniny radí pak Tabernaemontanus i Kramerarius přikládati čerstvé listí z konopí a nenechat zaschnout a ještě lépe: konopí v hmoždíři ztlouci a s máslem(víme dnes, že má máslo účinky podobné azulenu, protizánětlivé) udělat mast. Zde se tedy uplatní jak analgetický, tak antibiotický účin. Šťáva z rostliny je podle Ruellia dobrá do ucha na tišení bolesti a léčení otitidy, podobně jako výše uvedeno u konopného oleje. Šťáva ta je dobrá též na rány a vředy. Ženy od zkažené matky k zemi padlé (ohnuté) zase povstanou (napřímí se), když zapálené konopí se jim drží u nosu. Proti řezavce (cystitis) radí pak svařit asi 3 vršky konopí ve směsi vína a vody a z odvaru tak horkou páru, jak se snese, nechat proudit proti klínu (perineu), pak vodu pustit. Je zajímavo, že tato indikace, to jest užití Cannabis, ovšem vnitřně, u cystitis zvláště vyzdvihují dnes stále homoeopathé (Madaus). Homoeopathé mají jednak Teep (čerstvé konopí rozetřené s laktosou), a to D2, tablety po 0,25 g, užívá se po 2 hodinách, jedna tableta 3 - 4krát denně. Jednak tinkturu z Cannabis indica, která je brána v D3 až D4 a tyto léky považovány za zvláště účinné u cystitis a urethritis.

Dinand uvádí tento předpis u cistitis. Po 15 g rozmačkaných listů vavřínu, hluchavky a puškvorce, po 30 g rozmačkaných jalovčinek, semence, rozmariny, lékořice, slupek bobulí černého rybízu, kořene petržele a 10 g šafránu se svaří ve čtyřech litrech vody a na dva litry zahustí. Scedí. Denně se béře po 4 - 5 lžicích před snídaní, obědem a večeří.

Vůně konopí pro některé lidi nepříjemná, jiným příjemná, odhání, jak výše uvedeno, bělásky. Včely však pel rády sbírají. Ale jako lék v medu jim podaný konopný extrakt nevzaly. V XVI. století bylo konopí zavěšováno do ložnic, aby odhánělo hmyz, zvláště komáry.

V dnešním lékařství užívána tinktura z vrcholků samičích rostlin Cannabis indica jen homoeopathy vnitřně a uplatňuje se tu hlavně hašišový účin. Velkou literaturu o tom lze nalézti v Kompendium der wissenschaftlichen und praktischen Homoopathie od H. Schloelera (1951). Na základě obrazu hašišového opojení a dále podle pálení v urethře u u chronických poživačů hašiše a očních změn u nich, jsou příslušné malé dávky tinktury zkoušeny u paralys, delirium tremens, schizophrenie, katatonie, hebefremie, u migreny a sclerosis multiplex, u asthma codiale, stenokardie, skrofulosních změn očních a jmenovitě u cystitid a migraeny je tato tinktura oceněna. A. P. Dinand (Handbuch der Heilpflanzenkunde, 1926) uvádí se severoamerického farmaceut. časopisu vřele doporučovanou tam tuto léčbu migrény: Svědomitě po 14 dní denně před jídlem bráti 1,5 ctg extraktu hašišového Cannabis, pak 14 dní 2 ctg, koncem 4. týdne 3 ctg, pokračovat po více měsíců. Snad u cystitis se uplatní i její antibiotický účin. V allopathické medicině je Cannabis dnes takřka neznámý lék. Ještě do salicylového kollodia na kuří oka se někdy Extr. cannabis přidává, což je velmi účelno jak pro analgetický, tak antibiotický účin.

V Hegiho základním díle o středoevropské floře (II. sv., str. 133) našel Dr. Krejčí zmínku o tom, že konopí bylo ve stomatologii již analgeticky využito a práce dále v tomto našem souboru uvedené tento bolest tišící účin plně potvrzují. Podobně našel jsem v seznamu léků velké anglické farmaceutické firmy Burroughs Welcome & Comp. specialitu Cannabine Tannate, účinné sedativum, kde lék doporučen - kombinován tu s tříslem, vodilkou kanadskou a námelem - proti metrorrhagiím a dysmenorrhoím. Zdá se však, že tu jde o léčebné využití hašiše, mnohokráte již dříve zkoušené, ale pro nejednotnost účinku dováženého hašiše opuštěné. Výhodou našich extraktů je možnost přesného stanovení účinku antibiotického i analgetického a pak to, že schází opojný nebezpečný účin orientálního konopí.

Od Dr. r. Kohlera mám pak recept proti hučení v uších: ZnO, extr. Valerianae, extr. Hyoscyami, extr. Cannabis a 1,6, zhotovit 60 pilulek. Dr. Bradna pozoroval pak, že po semenci se pokusná drobná zvířata dobře množí, což souhlasí s tím starým pozorováním o vlivu semence na nosnost slepic a snad odporuje údajům Galenovým. Ovšem i to je vysvětlitelno, jde-li u Galena o sexuální činnost muže, jak je pravděpodobno, a v semenci jsou hormony ženské. jinak vlastně užívá jen Dr. Šírek semence v mléce na léčení plicní tbc (Rozhledy v tbc - přílohy seš. 5 - 6 X. 1950) H. Thaa (Pharm. 1953, 262) udává, že droga obsahuje též cholin. Cholin je považován za účinné uterotonikum, vykládána jím na př. léčivá moc mochny husí (Potentilla anserina L.) u ženských chorob. (Perrot i Klein uvádějí u konopí též trigonelin) a bylo by ho možno snad užít na léčení žaludečních vředů. Gastralgie, jako indikace pro vnitřní užití hašiše uvádí též A. Richaud a R. hazard (Précis de Thérapeutique et de Pharmacologie, 1943). užívána tu tinktura (max. dávka 1 g denně) i extrakt (max. dávka 0,1 g denně). dříve byl s oblibou Cannabis" kombinován s tříslem, pravděpodobně je to účelno. u dragendorffa nacházíme u konopí ještě další indikace: vedle migrény katary střevní a dýchadel, choleru a nemoci dělohy. U nervových chorob využití hašiše však selhalo, což spočívá jednak na velké nejednotnosti drogy, na maximálně kolísající toxicitě, jednak na velmi nestejné individuální reaktivnosti. Podle původu, způsobu sběru a jistě i podle ročního klimatu je tu omamných látek rozhodně daleko méně než v teplé zoně. orientálci snad reagují jinak než běloch a reakce je jiná i podle okamžité nálady poživače hašiše. Tvrdí se, že hašiš vlastně jen zveličuje danou náladu a tedy příjemný výsledek je jen u toho, kdo je právě v dobrém, klidném rozpoložení. Naopak ze stavů nepříjemných hašiš jen úzkost, starost zveličuje. Je to opojení dobré pohody posluchačů a vypravěčů pohádek tisíce a jedné noci a pro evropana, který hledá zapomenutí běd, tedy není to vhodná droga opojná a též v evropě se používání hašiše, ať per os či kouřením (výjimečně se někde hašiš i šňupá), nikdy nerozšířilo, zato v jižních státech USA i v Jižní Americe kouření marihuany, jak zde hašiš nazýván, se stává sociální hrozbou. …

Lidové indikace pro konopí, a to jak konečky výhonků, tak pro semenec, jsou velmi široké. Emulse ze semen 1:10, zvaná konopné mléko, byla užívána při kapavce. Tato indikace je velmi rozšířena i v Argentině. Zde se užívá toto mléko proti katarům měchýře močového a též proti žloutence. Semencová kaše je známa i černochům jihoafrickým kmene Suto, dávájí ji i kojencům. Též dáván odvar ze semen i rostliny maniakům, má býti poněkud močopudný a mírní zánětlivé změny. Je tu tedy užití jak semence, tak drogy u cystitis a urethritis obdobné, jako už ve starých herbářích a u homoeopathů. Ale odporuje údajům Galenovým. Olej v Argentině vnitřně užíván i proti saturnismu, v obkladech na prsa proti přílišné sekreci mléka. Ostatně jak semeno, tak droga je v Argentině téměř panaceum: u tetanu, melancholie, koliky, zácpy, zduření jater, bolestí žaludku, při kapavce, sterilitě, impotenci, asthmatu, abortu i tbc plic. Zřejmě v mnoha případech nesprávně, např. u té zácpy. Ve středověku se odvar z konopí dával právě proti průjmu dobytka. Spíše než semeno však dáván extrakt, v dávce 1 - 2 kapky. Olej byl dáván zevně i na rakovinu, to i v Evropě. U indického konopí doporučována i kůra z kořenů jako febrifugní a co tonikum, proti bolestem žaludku i proti dysenterii. Bere se čerstvá přímo nebo v odvaru, a to hlavně z jarních kořenů. I semena tak účinkují. Kořen zbaven hořčiny prý možno požívat jako škrobnatý pokrm (?). Čerstvé rozdrcené kořeny přikládaný i na spáleniny, krotí bolesti (Dinand).

Hlavní léčebné použití i v lidovém lékařství mají však květné vrcholky samičí, méně samčí a listy. Nejúčinější jsou extrakty s tukem, např. získané pomocí másla. Tento »Extr. Cannabis ind. pingue« opojuje jako hašiš, a to už u 0,1 g. Byl prý i předpisován u basedowa. V účinnosti druhý je extrakt etherový proti bolení hlavy, neuralgii, dně, rheumatismu,1 chorei, melancholii, deliriu, hysterii, gastralgiích2 a nechutenství. Vodní extrakt není opojný vůbec, užíván u zácpy (?), plicní tbc a dokonce jako uspávací prostředek pro děti. V Argentině infusum na listy považováno za močopudné a potopudné. Rozdrcené listy jako kataplasma na furunkly. V severní Brazilii listy z konopí - diamba - kouřeny z vodních dýmek, což sem přeneseno z Afriky. Užívány pak jako lék sedativní a hypnotický, též proti asthmatu. Zevně doporučována u nás celá rostlinana obklady u zánětů a v octě spolu s jalovcem na obklady hlavy při horečce. Výslovně antibiotické lidové užití uvádí Dinand: Tinktura Cannabis na erysipel zevně.

1. Proti rheumatismu užíván odvar z listí (15 - 20 g v 0,5 l vody) vnitřně, obklady ze semencové kaše zevně a též zábaly do konopného pazdeří či koudele. Semencová kaše dávána zevně i na erysipel. 2. U nervosních gastralgií uvádí Graemer tento předpis: 0,75 g Extr. Cannabis indica, 10 g etheru, 10 kapek denně na vlhký cukr.

Zvláště zajímavé indikace pro konopí mají však kmeny africké. Zde v jižní Africe nese mnohdy stejné jméno »dagga« s Leonotis leonorus a obojí užíváno jako analgetikum, sedativum a antibiotikum. (T. S. Githens: Drug Plants of Africe - Philadelphia 1949. (J. M. Watt a M. G. Breyer-Brandwijková: The medical and poisonous plants of Southern Afrika. Edinburgh 1932) popisují antibiotické užití v Jižní Rhodesii proti malarii a haemoglobinurii, sepsi, anthraxu a dysenterii. U kmenů Xosa na léčení zánětů kopyt. U kmenů Fingo užívány listy proti hadímu ušknutí a u kmene Suto ženy kouří konopí na otupení bolesti při porodu. Jinak v celé Africe se hašiš kouří všeobecně ajko narkotikum a opojná droga.

Konopí je předmětem mnohých pověr. Tak P. Sobotka uvádí, že o sv. Janu Křtiteli válely se v něm dívky. Vstalo-li konopí, vdaly se do roka. Jistě byly při tom hodně opatrné, zlomené konopí se tak snadno nenapřímí.

Přehlédneme-li hlavní indikace, vidíme, že zde všude v lidovém lékařství i u primitivů znám analgetický a antibioticků účin konopí, pak účin na urogenitální systém, který byl znám i starým lékařům a na který oficiální lékařství, na škodu nemocných zapomnělo."

(ZDENĚK KREJČÍ ÚČIN LÁTEK Z CANNABIS INDICA L., 1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI., in www.konopa.cz)

Konopí, část 3.
Moderní indikace:
V některých státech USA existují ojediněle i průmyslově vyráběné tablety obsahující THC nebo jeho analogy určené zejména k léčbě migrény a jako doplňkový lék při onemocnění AIDS a rakovině (např. lék Marinol z USA).
"Klinické studie ukázaly, že THC má příznivý vliv při léčení astmatu (rozšiřuje průdušky), epilepsie (snižuje počřet záchvatů", anorexie (podporuje chuť k jídlu), zeleného zákalu (snižuje nitrooční tlak), nevolnosti vyvolané chemoterapií u rakoviny..." ("Drogová stránka" z Internetu)
Bylo prokázáno, že potlačení bolesti a další známé účinky některých analgetik (např. opiátů) může vést i ke zpomalení nebo zastavení růstu nebo dokonce ke zmenšování nádoru u onkologických onemocnění - podobný účinek byl potvrzen i u cannabisu. (Nejde však o potvrzení možnosti vyléčení.) U lab. myší bylo skutečně v pokusech s cannabisem zjištěno zmenšení nádorů o 25 - 82% Přinejmenším jde o snížení stresu organizmu vyvolaného onemocněním, čímž jsou uvolněny stresem blokované zdroje sil vlastního organizmu potřebné pro obranu a odolnost a dochází i k odblokování možností čerpání energie a zdrojů životní síly i z externích zdrojů na různých úrovních (příjem potravy, suplementace vitamínů, prvků, enzymů aj., příjem bioenergie, příjem pozitivních psychických podnětů a z jiných úrovní).
Jednou z hlavních indikací cannabisu je úleva u nauzey, nechutenství a zvracení a zlepšení psychického stavu při chemoterapii a ozařování při rakovině a leukemii. Cannabis má mimořádné předpoklady pro to, aby se v této indikaci stal lékem první volby. Prodlužuje život, zlepšuje jeho kvalitu a zmenšuje trýzeň způsobenou nemocí a léčením, uvolňuje stres vyvolaný vlastní léčbou. Většinou brzdí růst nádorů nebo je dokonce zmenšuje. Podporuje psychické síly důležité pro boj s nemocí. Pomáhá využít rezervy organizmu. Brání před hubnutím , včetně hubnutí způsobeného nemocí a léčbou. Můžeme předpokládat, že cannabis pomůže při hubnutí, nechutenství, nespavosti, bolestech hlavy a dalších projevech psychotické somatizace (u psychóz) a že bude léčit různé neurovegetativní obtíže (u neuróz apod.).
I když u psychóz můžeme u většiny případů předpokládat zlepšení vlivem účinku konopných látek, někteří pacienti nemusí tuto léčbu zvládnout a je třeba, aby prognózu účinku stanovil psychiatr. Je například popisován případ, kdy pacient neunesl obsahy podvědomí, které se působením THC uvolnily a staly se přístupné vědomí, a jeho stav se zhoršil. Jde o podobné (ojedinele) riziko, jake vyjimecne pozorujeme pri nezvladnuti napr. regresni terapie nebo hypnotickeho ucinku.
Snížení slzení
Snížení nitroočního tlaku u glaukomu (na 4 - 5 hodin - při vnitřním podání, bez vedlejších účinků léků se stejným účinkem. Tím odstraňuje poruchy vidění a přispívá k léčbě a zlepšení stavu.)
Epilepsie (zvýšení účinnosti léků, zmenšení počtu a síly zachvatů . Tím se zmenšují i nežádoucí psychomotorické projevy, duševní stavy, křeče...)
Roztroušená skleróza (spasticita - svalové křeče, ataxie - ztráta svalové koordinace, třes, optická neuropatie, poruchy dýchání, nechutenství, výkyvy nálad, imunosupresivní účinek, zmenšení zánětlivých změn, zmenšení symptomů) . Cannabis (nejlepe v kombinaci s antioxydanty a bioflavonoidy) pacientům prodlužuje život a zlepšuje jeho kvalitu.
Autoimunitní encefalitida (imunosupresivní účinek, zmenšení symptomů, protizánětlivý účinek, zmenšení zánětlivých změn mozku)
Mozková alergie (hyperaktivita, poruchy soustředění, paměti, nutkavé jednání aj. vyvolané tzv. mozkovou alergií).
Parkinsonova nemoc (spasticita, ataxie, třes)
Paraplegie a quadriplegie (poruchy duševní výkonnosti a koncentrace, křeče, poruchy erekce, bolesti)
AIDS (bolesti hlavy, křeče nohou, nauzea, nechutenství, hubnutí. Cannabis prodlužuje pacientům život a zlepšuje jeho kvalitu)
Chronické bolesti (u mnoha onemocnění, z méně známých např i u nemocí jako: Pseudopseudohypoparatyreoza, mnohočetné, kongenitální chrupavčité exostozy. Také u bolestí a symptomů po operaci mozkového nádoru a všeobecně u bolestí a symptomů po ozařováních a lécích. Malorheostoza - silné bolesti kloubů.)
Necitlivost tváře, obtížná řeč (např. po operaci mozkového nádoru, po mozkove prihode)
Migréna, bolesti hlavy (Také v indikaci migrény má cannabis a jeho analogy předpoklady stát se lékem první volby.)
Pruritus (svědění), atopická neurodermatitida
Menstruační křeče a bolesti a porodní bolesti
Deprese a jiné poruchy nálady
Astma - THC působí jako bronchodilatátor u astmatu i křečí průdušek. Nástup při inhalaci spreje (lze použít i ultrazvukový inhalátor) je rychlý, ale účinek kratší
než u v současnosti používaných nejúčinnějších sprejů (např. s anihistaminiky).Současně průdušky poněkud dráždí, takže je třeba hledat lepší analogy.
Nespavost
Ranní "ztuhlost" údů, pocit nevyspání
Abstinenční syndrom, léčba drogové závislosti, kocovina, nevolnost spojená s užíváním alkoholu - byly zaznamenány úspěšné případy léčení závislosti na "tvrdých" drogách pomocí marihuany a THC s velmi kladným hodnocením metody od pacientů i lékařů
Hyperemesis gravidarum - ranní zvracení v těhotenství
Nauzea při selhání ledvin
Patologická škytavka
Nauzea, zvracení, nechutenství všeobecně (např. i při neurózách aj.)
Infekce uší, zábrana infekce u popálenin, hnisavé infekce na prstech, opar, herpes genitalis, drobné kožní infekce (vnější použití)
Idiopatická distonie (zlepšení o 20-50%)
Svalové křeče, spasticita, ataxie, třes, škubání ve svalech
Chorobná slabost svalů, ochrnutí svalů, paraplegie, quadriplegie (potlačení bolestí, svalových křečí, škubání ve svalech, třesu, zlepšení ovládání močového měchýře, soustředění, subj. pocitů)
Usnadnění porodu
Sedativní účinek (při vyšších dávkách)
Odstraňuje psychické (citové, duševní) bloky - podobně jako tzv. tvrdé drogy, holotropní dýchání, metody využívající hluboké hypnózy apod. (avšak bez rizika, které s sebou tyto razantní postupy přinášejí). Cannabis pomáhá odstranit příznaky stavu, který jóga označuje jako "zablokovaná" (málo aktivní) čtvrtá - srdeční čakra - a to tak, že léčí příčinu stavu - aktivizuje čakru a různými mechanizmy pomáhá dlouhodobě nebo trvale odstranit psychické bloky. Jde o příznaky jako: neschopnost se vcítit, projevit cit, odpouštět, vybít negativní emoce, citově komunikovat, anetická psychóza, nezúčastněnost až bezcitnost, uzavření se ze strachu před zklamáním, atd. Odstraňuje i některé příznaky shodné se zablokovanou pátou, šestou a sedmou čakrou
Při zneužívání cannabisu, při nesprávné léčbě, ale i při nedostatečnovšem psychosociálním, sociálním, ekosociálním zázemí pacienta může dojít ke vzniku poruch v energetickém systému organizmu (čakry, dráhy) a k negativním změnám v osobnosti, např. v motivaci, v citlivosti k jiným osobám (empatie), k oslabení vůle, tvůrčího potenciálu (z hlediska indické psychoenergetické terminologie ke ztrátě sidhi, podobně jako u alkoholu) aj.

MUDr. Jaromír Soldán, přednosta zubního oddělení OÚNZ v Šumperku zkoumal baktericidní, bakteriostatický, hojivý a anestetický účinek konopí a možnosti jeho využití ve stomatologii a výsledky publikoval v r. 1953 (Čs. Stomat. 53, 23, 1953). Potvrdil vysokou účinnost konopí proti 8 bakteriálním kmenům, anestetický účinek lihovodního roztoku i lanolínové masti s obsahem THC, účinek masti i roztoku proti bakteriím, účinek masti při herpetickém onemocnění. S úspěchem ve stomatologii použil cannabis na infikované a bolestivé rány, i při ošetření parodontálních chobotů, při gingiválních kapucích u jednoduchých molimin dol. zubů moudrosti, dry socket, gener. ulcer, gingivitid i solitárních aft (zhojení do 24 hodin).
V chirurgickém sektoru bylo preparátů použito ve více než 500 nejrůznějších případech v zevní aplikaci a nikdy nezklamaly. Nejčastěji šlo o dezinfekci dna kazové dutiny.
"Dále bylo této látky používáno pro podložky pod výplně. V tomto případě bylo použito 10 g pulverisovaného dentinu horkovzdušně sterilisovaného z lidských zubů, který byl napojen 0,5 extr. cannabis. Vznikl mastný, žlutý prášek. Tento byl pak rozdělán těsně před použitím roztokem arab. gumy v teplém fysiologickém rotoku v hustou pastu. Při preparaci hlub. kazů jedn. hlavně u případů, kde kazivá dutina zasahuje do těsné blízkosti dřeně, takže nebyla vyloučena při normální preparaci ani mikroperforace cavi pulpae, dále u případů hlubších kavit, hlavně na předních zubech, překrýváme dno vypreparované kavity vrstvou již zmíněné pasty. Poté provedeme vložení defin. výplně. U případů bolestivé preparace se velmi brzy možná citlivost po vložení této podložky do kavity utlumí.Též v případech hyperemie pulpy takto zaplněných citlivost vymizela do druhého dne." (J. Soldán)

Španělští vědci ze dvou univerzit v Madridu zjistili, že látky obsažené v této droze léčí některé mozkové nádory, byť zatím jenom u laboratorních potkanů. Léčebný roztok zaváděli trubičkou přímo do nádoru.

Tým vedený Lornou Laywardovou z britské Společnosti pro roztroušenou sklerózu při pokusech na myších prokázal, že látky obsažené v marihuaně zmírnily chvění těla a nemotornost, jež nemoc provázejí. Totéž tvrdili i lidé trpící roztroušenou sklerózou, kteří marihuanu používali už dříve a občas se kvůli tomu dostávali do konfliktu se zákonem. Další britský tým, z nemocnice v jihoanglickém Plymouthu, proto v prosinci zahájil přesně sledovaný výzkum, jehož se účastní 660 pacientů s touto chorobou. Za tři roky má být vydána zpráva o tom, zda jim látky z marihuany pomohly.

"To, že droga získávaná z konopí může nemocným zmenšit bolesti, odstranit křeče či je třeba zbavit poruch spánku, se ví už celá staletí. Drtivá většina dnešních lékařů však kolem ní chodí po špičkách, aby se vyhnula obvinění z šíření drog. "Nedivte se jim, že se nehrnou do případného konfliktu se zákonem," poznamenává lékař Jiří Presl z pražského střediska pro léčení drogových závislostí Drop-in. Sám ovšem říká, že kdyby měl pacienta, jemuž by mohl marihuanou pomoci, udělal by to. Podstatný průlom přišel ve světě začátkem roku 1999, kdy komise renomované americké Národní akademie věd zveřejnila zprávu o důsledcích užívání marihuany těžce nemocnými lidmi. Členové komise konstatovali, že droga ulevuje od žaludečních potíží, bolesti či duševního chřadnutí způsobeného nemocí AIDS. Výzkumníci nenašli přesvědčivý důkaz pro názor, že uživatelé marihuany postupně začnou užívat tvrdší a nebezpečnější drogy. K podobným závěrům sice došla i vědecká zpráva vypracovaná už koncem roku 1998 pro Sněmovnu lordů v Británii, avšak její doporučení dovolit nemocným užívat marihuanu britská vláda zamítla. USA reagovaly jinak - několik amerických států povolilo užívání marihuany těžce nemocnými, zejména lidmi trpícími AIDS, rakovinou, bolestivým poraněním páteře a některými nervovými poruchami." (Z tisku, in www.konopa.cz )

Farmakokinetický účinek látek z Cannabis indica zkoumali L. Klabusay a J. Lemfeld. Na zvířatech vyhodnotili jejich analgetický, antikonvulzivní, anestetický účinek, toxicitu a lokální snášenlivost. (1955 - ACTA UNIVERSITATIS PALACKIANAE OLOMUCENSIS - TOM. VI., in www.konopa.cz)

Užití extraktu z Cannabis indica v konservační stomatologii od září 1954 zkoumal v klinickém výzkumu J. šimek a spol. Závěr zněl:

"U hlubokých kazů byly tři pětiny případů, u kazů s náhodným otevřením pulpy a u podrážděné dřeně přes 1/3 případů, u pulpitis partialis 41 % léčeno s úspěchem pastou s účinnými látkami z Cannabis indica. To odpovídá výsledků s pastou Ležovičovou (pasta s vysokým obsahem streptomycinu, penicilinu, s trikresolem, případně benzokainem).

Potvrzuje se anaestesující účin extr. Cannabis, u mnoha neúspěšně léčených případů došlo k mnohodenní bezbolestnosti, u řady dokonce k bezbolestné nekrose.

Neúspěch v četných případech byl zaviněn asi nevhodným vehikulem (užito téhož vehikula jako u pasty Ležovičovy) neuvolňujícím ve správné míře antibiotikum. Další kontrola, případně histologická a vhodnější vehikulum bude úkolem další práce."
(OÚNZ Rimavská Sobota, Slovensko, ORL oddělení, primář: Dr. Z. Lénárt., tamtéž)

Jiří Hubáček zkoumal účinek látek z Cannabis Indica v othorinolaryngologii:

"Na našem oddělení jsme užívali těchto preparátů: 1 % aklohol. roztok čištěného extraktu C. i., 1 % vodní roztok čištěného extraktu C. i. (emulse), mast - lanolin vaselina s 5 % C. i., zásyp - acidum boricum s 5 % C. i.

Cannabis indica bylo zkoušeno u těchto chorob: otitid - akutních i chronických, sinusitid maxillárních - akutních i chronických, chronických tonsilopharyngitid, furunkulů vchodu nosního a zevního zvukovodu, stomatitis aphtosa.

Akutních otitid léčeno celkem 18 případů.

Byl-li již výtok, byla vkapávána do ucha 2 x denně směs: 1 % Cannabis alkoholický nebo vodný roztok (4 díly) s 10 % H2O2 (1 díl); když výtok začal ustupovat, vprašovali jsme do ucha zásyp s acid. boricum.

Při ostatních akutních otitidách bylo do ucha vkapováno 1 % cannabis v alkoholickém nebo vodním roztoku.

U všech případů nastalo zhojení během týdne.

Otitis media suppurativa chronica simplex - léčeno celkem 27 případů.

Používali jsme podobně alkoholický nebo vodný roztok 1 % cannabis (někdy v kombinaci s H2O2). Při ustávání výtoku aplikován zásyp. Během 10 dnů zhojeno 25 případů. Zbývající 2 případy byly pouze o něco zlepšeny. U těchto bakteriologickým vyšetřením hnisu zjištěn v jednom případě Proteus vulgaris, v druhém Pseudomonas aeruginosa. Pro ilustraci uvádíme případ 16letého hocha trpícího 10 roků chronickou otitidou. Během 10 aplikací cannabis pacient zhojen.

Z furunkulů vchodu nosního léčeny 4 případy - furunkl a jeho okolí potřeno 4 % alkoholickým roztokem cannabis a pak nanesena mast. Během 3 dnů vyhojení. S podobným výsledkem léčeny 3 případy furunkulu zevního zvukovodu.

Afty potírány několikrát denně 4 % alkoholickým nebo vodným roztokem cannabis - celkem 5 případů. Zhojeny během 5 dnů. Zvláště významný byl účinek analgetický, takže pacienti mohli bez bolesti jísti.

Sinusitis maxill. acuta léčena 2 x - po výplachu dutiny sterilním fyziologickým roztokem, vstřiknuto do dutiny 5 až 10 ccm 1 % alkohol. roztoku nebo vodní emulse. Zhojení během 2 punkcí - druhá punkce po dvou až třech dnech.

Z chronických sinusitid léčeny 3 případy. Postup podobný, po výplachu aplikováno 5 ccm vodného nebo alkoholického roztoku. Stačily tři punkce.
V jednom případě 5 punkcí. Bylo to u 40letého muže trpícího 3 roky chronickou sinusitidou bilat., který byl neúspěšně léčen sezónními punkcemi
(celkem asi 30). Na pravé straně s úspěchem bylo užito cannabis, na levé penicilin (po výplachu aplikováno 100.000 jednotek penicilinu do dutiny)
bez úspěchu. Proto pacient doléčen 2 punkcemi s následnou aplikací cannabisu.

U chronických tonsilopharyngitid prováděny spraye 1 % alkohol. nebo vodným roztokem. C. i. (3 - 5 ccm). U 10 léčených případů zjevné zlepšení jak subjektivní, tak objektivní.

U všech případů byl zřejmý analgetický účinek. Někteří pacienti při použití alkohol. roztoku, zvláště u chronických otitid, udávali sice po nakapání několik minut trvající dosti prudkou bolest. Pak však nastala zřejmá úleva a zmizení bolesti.

Sdělění je zatíženo chybou malých čísel. Rovněž tím, že z technických důvodů jsme nemohli všude prováděti bakteriologické vyšetření. Přesto však je léčebný účinek cannabis v otorhinolangologii pozoruhodný a je třeba na větším materiálu a podrobněji jeho therapeutické vlastnosti sledovat. Při užití jen H2O2 nebo ac. borici samotného - jak ze zkušenosti víme - nikdy podobných rychlých úspěchů dosaženo nebylo.

Dovoluji si ještě pro zajímavost uvésti:

1 x jsem měl možnost vyzkoušeti cannabisu u spáleniny druhého stupně. Rozsah spáleniny - na předloktí velikost 5 x 20 cm. Pacientka se spálila
přehřátým tukem a doma si pro zmírnění bolesti obkládala postižené místo blátem. Protože jsem neměl po ruce žádný jiný therapeutický prostředek
(na venkově), potřel jsem spáleninu 4 % vodným roztokem konopného extraktu a na to nanesl mast s C. i. Druhý den při kontrole pacientka udává,
že bolest zmizela krátce po ošetření. Spálenina jeví hojivou tendenci. Vícekrát ke kontrole nepřišla, jen vzkázala, že ruka je zahojena.

Malá poznámka z historie:

V Mattioliho herbáři (úprava Adama z Veleslavína) čteme: Na spáleninu čerstvé konopě dobré jsou, ale musí často jeden list po druhém přikládati a nedati, aby usíchal, protož užitečnější jest stlouci listí, neb čerstvý kořen v moždíři a přidati k němu máslo a tím pomazati.

I na tomto poli je třeba získati další klinické zkušenosti. Míníme v budoucnosti zkoušeti: C. i. s glycerinem, C. i. s tyrothricinem, nebo s perubalsamem a tylosu (2 % methylcelulosu) jako vehikulum. Jmenovitě bude nutno zkoušeti penetrační schopnost antibiotika při užití rozličného vehikula nebo masťového podkladu.

Po tomto referátu rozvinula se diskuse.
(Souhrn:) Výborný účin antibiotik z konopí zjištěn u akutních otitid, u furunkulů vchodu nosního a zevního zvukovodu. U chronické otitidy se osvědčil ve většině případů, selhává u infekcí pyocyaneem a proteem. Zvláště frapantní účin byl u sinusitid a jmenvitě u oboustranné sinusitis maxillaris, kde kontrolně jedna strana byla léčena bezúspěšně penicilinem, druhá konopím vyléčena 3 punkcemi. Strana penicilinem bezúspěšně léčena, doléčena pak hladce konopím.

Též případ spáleniny II. stupně nápadně rychle vyléčen 4 % extraktem z konopí.

Vyzdvižen tu i analgetický účin konopí, který se velmi dobře osvědčuje i u stomatitis aphtosa."

(diskusní příspěvek z otorhinolaryngologické kliniky lékařské fakulty Palackého university v Oloumouci, přednosta: Prof. MUDr. Fr. Ledl, tamtéž)

Dr. Josef Navrátil a spol. zkoušeli Cannabis indica (většinou jako 1%-ní extrakt) "u 18 nemocných s chronickým zánětem středoušním a u 4 nemocných v ráně po antrotomii. Ve 13 případech u chronických otitid nastalo podstatné zlepšení. Naše zkušensti jsou zatím příliš krátkodobé - jen 3 týdny. Bude nutno zkoušet Cannabis s vehikuly dalšími, vhodnějšími, postupně v dostatečné míře antibiotikum uvolňujícími." (z diskusního příspěvku, tamtéž)

MUDr. Jaroslav Proček předběžně referoval o lokálním účinku Cannabis indica při léčbě specifických píštělí:

"Na orthopedickém oddělení v nemocnici v Červené Vodě bylo ošetřeno lokálním vstřikováním roztoku Cannabis indica 14 nemocných s chronickými specifickými píštělemi. Z tohoto počtu byly 4 spec. koxitidy, 3 spondylitidy lumbální, 1 thorakální, 1 karies žeber, 2 fungy kolena, 1 karies sterna, 1 fungus lokte, nohy a zápěstí. U všech nemocných byly primární kostní ložiska v reparativním stadiu. Průměrná doba sekrece píštělí 2,5 roku. Při bakteriologickém vyšetření byl vypěstován Staphylococcus pyogenes aureus haemolyticus 6 x, Enterococcus 1 x, Pseudomonas aeruginosa 3x, Streptococcus gama 2 x, Escherichia coli 1 x. BK nebylo vypěstováno ani v jediném případě. Z běžných antibiotik byly kultury nejvíce citlivé na teramycin, penicilin a chlormycetin, na STM téměř ve všech případech necitlivé.

Píštěle byly vyplachovány 1 % alkoholovým extraktem Cannabis indica s chlorofylem v množství 5 - 10 ccm každý den. V místě zevního ústí píštěle přiložena mast z Cannabis indica (2 % mast lanolin-vaselina). Léčba byla vždy kombinována podáváním 1 g STM každý třetí den, PAS 30 tab. denně, u 4 nemocných podáván INF a PAS v obvyklých dávkách. Průměrná dávka STM aplikovaná před započetím výplachů roztokem Cannabis indica byla 18 g STM nebo 200 tab. INH. Píštěle se uzavřely v průměru po 42 dnech, ve dvou případech za 10 dnů. U tří nemocných započato s léčbou bez předchozího podání STM. Píštěle uzavřeny po podání 21 g STM."

Ve své studii zjiti autor, že u specifických píštělí má výtažek z konopí příznivý léčivý účin, vyjma případů infekce pyocyaneem.

(Diskusní příspěvek, tamtéž. Tuberkulosní léčebna Jince. Přednosta: Prim. MUDr. Josef Šírek. Vedoucí pracovní skupiny: prof. Dr. Jan Kabelík.)

MUDr. Josef Šírek referoval o významu konopného semence v dietoterapii, zejména v rámci doplňkové léčby tuberkulózy:

"… Od ovesného zrna vedla už přímá cesta k zrnu konopnému neboli semenci. Ne snad proto, že už naši dávní předkové pokládali semencovou kaši
a polévku za »krmičku nezlou«, ale proto, že svým obsahem edestinu a svým bohatstvím enzymů zaujímá semenec přední místo mezi semeny vůbec.

Chemicky se edestin značně liší od gliadinu a jiných obilních bílkovin, blíží se spíše bílkovinám ořechů a olejnatých semen. Je to globulin tak
dokonalý, jaký bychom marně hledali v rostlinné říši. Obsahuje velké množství (až 19 %) Argininu, oné aminokyseliny, která podporuje růst
a novotvoření. Je v něm Methionin jako v kaseinu, důležitá ochranná látka jaterní. Stejně jako v kaseinu je v něm obsažen Tryptophan (důležitý
provitamin pp-niacinu), který chybí v obilinách a bez něhož nelze ve výživě docíliti rovnováhy dusíku, jsou v něm téměř všechny známé
aminokyseliny a zejména ony základní a nezbytné, bez nichž není možný vzrůst a euforie organismu, bez nichž potrava není nikdy kompletní a bez
nichž nastává hypoproteinaemie, na kterou zejména sovětský autor L. M. Moděl správně poukázal jako na kořen zla při tuberkulose. Nelze v tomto
stručném sdělení zacházeti do dalších podrobností. Uvědomme si, jen ještě, že ty aminokyseliny, které jsou pro léčebnou výživu nejdůležitější, jako
Tryptophan, Tyrosin, Phenylalanin, se při trávení edestinu odštěpují v prvním pořadí, dále, že Argininu, Cystinu a Alaninu máme v edestinu daleko
více než v jiných bílkovinách rostlinného i živočišného původu, a že konečně ty aminokyseliny, jichž je v edestinu méně než v bílkovinách
živočišných, v léčebné výživě snadno dosadíme tvarohem: a máme dosti důvodů, abychom konopný edestin zařadili vedle tvarohu, vaječného žloutku
a ovesného glutenu mezi nejdůležitější složky léčebné výživy při tuberkulose.

Jako jsme to už viděli u oněch ostatních bílkovin, tak zejména u edestinu záleží velmi na zachování kolloidního stavu. Po té stránce dobře vyhovoval
náš preparát EDEZYM (což je spřežka slov edestin a enzym), který byl řadu let v prodeji, ale který při znárodnění pharmaceutického průmyslu v roce
1948 nebyl pojat do výrobního plánu. Můžeme si však dobře vypomoci i jednoduchou domácí přípravou, máme-li jen kvalitní semenec, ne starší než
dvouletý, pokud jsou v něm bílkoviny i enzymy zachovány ve stavu aktivním, o čemž se snadno přesvědčíme zkouškou klíčivosti. Staré recepty,
podle kterých naši předkové připravovali semencovou polévku a semencovou kaši, pokud se vůbec zachovaly, nejsou k potřebě. Vesměs při nich
nastává koagulace a denaturace edestinu. Poněvadž pak nutno odstraniti zevní semennou slupku, která je na rozdíl od ovsa nestravitelná, při jídle
odporná a při trávení dráždivá, zbývá pro náš účel snad jediná možnost: převésti stravitelný obsah semene do kolloidního roztoku a nestravitelný
balast lisováním a cezením odstraniti.

Tomuto požadavku nejlépe vyhoví extrakce rozemletého semence horkým mlékem při teplotě mezi 60°až 80°C, za stálého míchání a nejlépe ve vodní
lázni, aspoň improvisované, aby se ani dno nádoby příliš nerozpálilo, jinak začne edestin ode dna koagulovati a po případě se všechen vysráží. mléko
může být odstředěné, ale zcela čerstvé a bez konservačních přísad. stačí také »sladká« syrovátka, kterou z čerstvého mléka získáme, když kasein vysrážíme chymosinem. Macerace semence při udané teplotě má trvati alespoň půl hodiny, raději déle. Hotový kolloid silně prolisujeme, přecedíme,
po případě mírně osladíme a buď dáme nemocnému hned vypíti, nebo jej udržíme při teplotě nad 60°C ve vodní lázni až do upotřebení, aby v něm
nenastalo hydrolytické (případně fermentativní) štěpení aktivních látek. Jednu dávku připravenou ze 3/8 litru mléka a 50 - 80 g semence vypije
nemocný ob den na lačný žaludek, po dlouhém intervalu od posledního jídla. …

Použití konopného semence v therapii tuberkulosy opíráme o třicetiletou zkušenost, kterou jsme v tuberkulosní léčebně v Jincích získali v oboru
léčebné výživy. Ve správné funkci jater jsme vždy viděli předpoklad dokonalé assimilace, proto jsme vždy zdůrazňovali ty příkazy a ta omezení, která
dnes známe jako základ diety jaterní. Pokládáme je do jisté míry za universální podklad každé léčebné výživy. Léčebná výživa při tuberkulose pak
musí akcentovati vedle vitaminů B1, C a A, v první řadě bílkoviny, a z nich zejména ty, které mají od přírody schopnost sloužiti jako stavební materiál
při výstavbě organismů. Jsou to zejména tvaroh, vaječný žloutek a reservní bílkoviny obsažené v obilí, ořechách a jiných plodech. Záleží pak
především na tom, aby tyto bílkoviny byly připravovány bez denaturace. Odborně připravený tvaroh je cenné dieteticum, tuhý a koagulovaný je vša
k dieteticky bezvýznamný.Podobně žloutek syrový a žloutek na tvrdo vařený. Denní dávka pouhých 15 -20 g ovsa ve formě odborně připravené
ovesné kaše se brzy projeví jako substance význačně léčivá, zatím co dvacetkrát vyšší dávky obilních bílkovin denaturovaných pečením nebo vařením
ve vodě zůstávají pouhou dieteticky indiferentní živinou. Konopný semenec rozemletý a extrahovaný mlékem při teplotě mezi 60 a 80°C projeví se
i v malých dávkách význačným účinkem léčebným. Dobrým zkušebním kamenem takové léčebné výživy doplněné konopným semencem je tvárlivý
organismus tuberkulosního dítěte."

( Část referátu předneseno dne 10. prosince 1954 na vědecké konferenci Palackého university v Olomouci v rámci tématu »Konopí jako lék.«, in
www.konopa.cz )

Konopí, část 4.
Kinetika:
Při perorálním podání nastupuje účinek v čase mezi 30 - 90 minutami. Poté farmakologický účinek, resp. euforické stavy narůstají. Mohou trvat od
čtyř do osmi hodin a v některých případech a u některých složek účinku i déle. Alkohol nebo přítomnost malého množství tuků urychluje asimilaci.
Nadměrná konzumace tuku a jídla vůbec může zmenšit absorbci a asimilaci.
Při kouření (inhalaci kouře) nastupuje začátek účinku prakticky okamžitě, resp. do 5 minut. Účinek trvá 60 - 150 minut a dá se obnovit i jen zlomkem
množství účinné látky inhalované na počátku. Alkohol zlepšuje asimilaci a zvyšuje efekt působení.
THC je rozpustný v tucích (olejích), tukové (olejové) vodní emulzi, lihovodních směsích, čistém alkoholu, mléku aj. Není rozpustný ve vodě.
Lanolínová pasta a lihovodní roztok začínají lokálně anesteticky působit již asi po 5 minutách a účinek přetrvává asi hodinu. Komplexní léčebný účinek
u vážných onemocnění nervo-svalových začíná nastupovat v období 3-6 týdnů.

Dávkování (neověřeno):
Osoby užívající marihuanu na neléčebné účely užívají dávku 25 - 50 mikrogramů THC na kilogram tělesné váhy při inhalaci kouře (nebo aerosolu)
a dávku 50 - 200 mikrogramů na kilogram tělesné váhy při perorálním užití, což vede k vyvolání euforie. Pro vyvolání halucinogenních účink
ů (a léčebné dávky srovnatelné s touto úrovní působení) jsou nezbytné dávky v rozmezí 200
- 250 mikrogramů na kilogram při inhalaci kouře a 300 - 500 mikrogramů na kilogram při perorálním užití. Jinde se uvádí, že psychoaktivně působící
dávka při inhalaci kouře činí 4 - 8 mg na osobu (tedy od 50 do 90 kg váhy).
U většiny indikací jsou halucinogenní účinky signálem zbytečně vysoké dávky, při "zneužívání" drogy se však užívají běžně i dávky 1000 mikrogramů
na kilogram tělesné váhy denně při inhalaci (ve 2 - 10 dávkách). Při perorálním užití je třeba u slabých dávek zvýšit dávku 2 - 4x proti stejně účinné
dávce při jejím příjmu inhalací kouře, u silných dávek 1,5 - 2x.
Vysoké dávky jsou z léčebného hlediska odůvodněné jen v případě některých psychiatrických indikací, zejména při léčbě "otřesem" používané např.
u psychických bloků, u stavů vyvolaných traumaty při porodu a v dětství apod. např. při holotropní terapii. Zpravidla se nedoporučuje překročit
množství tří zásahů s vysokou dávkou (např. s odstupem jednoho týdne).
Průměrný obsah THC v marihuaně prodávané v USA "na ulici" je 2%. Pokud nebude k dispozici jiná definice, je možné brát toto množství za standard
pro léčebné využití drogy a drogu odlišné kvality pro léčebné využití standardizovat na tento obsah. V Indii se obsah pohybuje až do 6% THC,
průměrně 3,5%.
10000 mg marihuany odpovídá 1250 - 2200 mg hašiše, resp. čistých živicových látek, což odpovídá 100 - 550 mg THC (u standardizované výchozí
drogy marihuany - 200 mg THC). Haš-olej může být 2 - 4x silnější než hašiš, ze kterého byl vyroben.
Za 1 standardizovanou léčebnou cigaretu - joint (SJ), kterou v této práci navrhuji, budeme považovat 0,5183 g marihuany - je odvozena z jednotky
unce, odpovídá 1/60 unce a obsahuje při standardizované droze 10,36 mg (s tolerancí 3,6 %, tedy minimalne 10 mg) THC. (Ve skutečnosti se
hmotnost marihuany v jednom jointu pohybuje až do asi 1 g) Drogu nebo přípravek obsahující THC nebo jeho analogy odpovídající při libovolném
způsobu aplikace účinku 10,36 mg THC použitého inhalačně můžeme jednotně nazvat standardní dávkou (SD). Jaké množství to bude při perorálním
podání, záleží na mnoha faktorech, z nichž některé mohou být i individuální. Je to např.: množství stravy v trávicím traktu, přítomnost alkoholu
v přípravku, přítomnost tuků, účinnost asimilace organizmem aj. Inhalace THC ve spreji je o něco účinnější než při inhalaci dýmu (ztráty způsobené
vysokými teplotami hoření).
1 unce = 3,11 dekagramů = 60 cigaret.
Při běžné "konzumaci" se v USA užívá většinou přibližně 1 - 2 dávky denně (dávky velikosti přibližně shodné s SD).
Je zřejmé, že terapeutický účinek může mít i zlomek standardní dávky - například jako udržovací dávka.
Bývá rozdíl mezi zahajovací a udržovací dávkou. Udržovací vliv může mít již dávka odpovídající inhalaci několika doušků kouře. Při silných bolestech
- např. u rakoviny - již množství odpovídající 1/4 - 1/2 SD (zhruba 2,5 - 5 mg inhalačně nebo 5 - 20 mg p.o.) v jedné dávce může zmírnit bolesti
na 2 - 4 h. 1 SD (zhruba 10 mg inhalačně nebo 20 - 40 mg p. o.) - 8 hodin. V této dávce se projeví také sedativní účinek. 20 mg THC p. o. odpovídá
zhruba 120 mg kodeinu
U některých chorob, resp. pacientů byla ještě dávka 10 - 20 mg syntetického THC p. o. označena jako neúčinná a za základní (nízkou) dávku při
perorálním užívání je třeba považovat množství 15 - 90 mg.
Někdy i vykouření jediné cigarety potlačí celý komplex příznaků onemocnění nebo nežádoucího stavu na 3 - 4 dny. Je také možné vykouřit i jen 1/4
cigarety denně, aby trval terapeutický účinek.
Patologická úzkost a nesoustředěnost, silná přecitlivělost, stavy po operacích, poruchy vnímání, ozařování, chemoterapie bez zvlášť silných projevů
a její následky - ztráta váhy, nechutenství, nespavost, lehčí nauzea, bolesti aj. - 1 - 2 cigarety 1 - 7x týdně (10 - 50, resp. 90 mg p. o. denně).
Tento rozsah dávkování můžeme označit jako nízké dávky. Dávkování 1 - 2 cigarety denně jako střední (20 - 150 mg p. o. denně).
Dávkování 3 - 7 cigaret denně jako (z hlediska léčby vysoké, při zneužívání však běžné). (150 - 300 mg p. o.)
Dávkování 5 - 10 cigaret denně jako vysoké (ale stále bezpečné). (300 - 500, resp. 1000 p. o.).
Vyšší dávky jako mimořádně vysoké.
(Z hlediska mimoterapeutického - při běžné "konzumaci" jsou ještě denní dávky do 7 cigaret poměrně běžné, ale setkáváme se i s dávkou 10 cigaret.)
Příklady účinku:
Placebo: 72% pacientů má nauzeu a zvracení
5 - 15 mg THC p. o. 44%
15 - 90 21%
200 - 300 6%

Placebo: 12% pacentů s epilepsií se zlepší
200-300 mg THC p. o. 37% pacientů se zlepší úplně
27% částečně
24% mírně
12% se nezlepší

U silného glaukomu může být běžnou dávka odpovídající 3 - 4 cigaretám.
Již 5 mg THC p. o. může vést ke zlepšení koordinace pohybů a zmírnění třesu u RS
Horní hranici můžeme odvodit od dávek užívaných při zneužívání drogy. Střední dávka pro vyvolání "opojení" je podle síly drogy:
10000 mg marihuany odpovídá 1250 - 2200 mg hašiše, což odpovídá =
300 -1100 mg haš-oleje, resp. čistých živicových látek což odpovídá
100 - 500 mg THC (u standardizované výchozí drogy 200 mg THC).

Galenika:
THC, aktivní substance konopí, není rozpustná ve vodě; rozpustná je v olejích, tucích (a v olejových a tukových emulzích) a alkoholu. Po rozpuštění
se může mísit také s hustými cukrovými roztoky (např. s medem). To je lidstvu známo po tisíce let. Recepty v Indii a ostatních zemích, kde přijímají
hašiš v potravě, vyžadují, aby byla ganja (marihuana) před mícháním s dalšími ingrediencemi opražena v másle či ghí (přepuštěné máslo bez vody
a mléčných bílkovin). Médiem, sloužícím k některým formám extrakce pryskyřic z konopí, je nejčastěji olej, ghí, sádlo, máslo, líh, lihovodní roztok,
olejnato-vodní emulze - např. mléko. Líh by měl dosahovat koncentrace při extrakci 40 - 100% a doporučuje se extrakci nebo rozpuštění pryskyřice
či haš-oleje v lihu provádět za tepla. Následně je již možno výtažek smísit s roztokem o nižší koncentraci alkoholu. Výsledný produkt by však měl
obsahovat minimálně 15% alkoholu. Také při vaření, pokud nechceme na závěr zvyšovat koncentraci alkoholu, by jeho koncentrace neměla klesnout
pod 15%. Při podávání léku na lžičce je optimální koncentrace alkoholu 20 - 40%. Teplo zvyšuje výtěžnost a urychluje extrakci. Při krátkodobé
tepelné úpravě snese konopí i teplotu 145 0 C a úbytek aktivních látek je minimální. Následující tabulka umožňuje odvodit procentuální ztráty podle
kompenzace ztráty zvýšením množství suroviny:

Teplota (st. C)
  70 95 120 145
Minuty extrakce / Gramů marihuany (neověřeno)
30 | 20 22 24 26
60 | 22 24 26 28
90 | 24 26 28 31
120 | 26 28 31 34

Ztráty THC jsou obvykle výsledkem oxidace. Pokud konopí není skladováno ve vzduchotěsném prostředí, je vystaveno působení kyslíku. Téměř
nulový je proces oxidace v mrazícím boxu. Při pokojové teplotě se množství účinných látek může snížit během několika prvních měsíců po sklizni
o deset procent.
V lihovodním roztoku nebo alkoholu můžeme extrahovat za studena, za tepla i varem. V olejích a tucích můžeme rovněž extrahovat za tepla, za studena
i smažením. V olejnato-vodní emulzi za tepla i za studena. THC je organizmem účinněji asimilovatelný, je-li rozpuštěn v alkoholu.
Moderní technika zvaná izomerizace může dále účinnost haš-oleje ještě zvýšit, aniž by se přitom snížil jeho objem. Tento proces přeměňuje jednu
z neúčinných složek oleje na aktivní THC, přičemž přeskupením atomů souběžně přetváří nízkorotační molekulu THC na vysokorotační a silnější
izomer. Tato přeměna může zvýšit sílu haš-oleje až šestkrát a zlepšit některé parametry účinku. Olejnaté a tukové přípravky s obsahem THC chráníme
před přístupem vzduchu, teplem a žluknutím (hrozí zejména u másla). Žluklé přípravky jsou zdraví škodlivé.

Vedlejší účinky:
Smrtelná dávka THC je 2 160 000 mcg/kg. V každém případě jde o mimořádně bezpečnou drogu (faktor bezpečnosti je 40 000, zatímco u běžných
analgetik, sedativ a hypnotik často jen 40). Při užívání sedmi cigaret denně po dobu osmi let nebylo u kontrolní skupiny klasickými metodami
a analýzou pozorováno žádné farmakologicky vyvolané poškození, nemoc, duševní či morální poškození. Bez poškození jsou podle jednotlivých
známých případů i lidé, kteří se léčili dlouhodobě množstvím 10 cigaret denně.
Na druhé straně existují klinická sdělení o jedné osobnostní změně nazvané "amotivační syndrom". Jeho symptomy jsou údajně pasivita, bezcílnost,
těžkopádnost, apatie, samotářství a nedostatek usilovnosti. Nabízejí se vysvětlení jako hormonální změny, poškození mozku, útlum nebo deprese
vyvolané marihuanou. Jelikož se amotivační syndrom nevyskytuje u zemědělských dělníků, je možné že postihuje lidi kvalifikované a vzdělané, kteří
musí komplexněji, tvořivěji přemýšlet. Zneužívání marihuany tedy vede ke změnám osobnosti, které jsou velmi obtížně měřitelné exaktními metodami
a otázka míry léčebného využití je tedy více otázkou citu, intuice a alternativních diagnostických metod.

Psychotronicky je možné údajně zjistit, zejména při zneužívání drogy ve větším měřítku a po delší dobu, osobnostní změny, a to (z hlediska jasnovidné
diagnostiky, resp. psychotroniky) i na jemněhmotných tělech. Tyto změny (pozorované i u alkoholiků, konzumentů tvrdých drog a v malé míře
i u pravidelných konzumentů kávy a čaje) se podle alternativních diagnostiků mohou různými cestami - známými i neznámými formami dědičnosti
a přímými vlivy - přenášet i na potomstvo. Theobromin a alkohol ovlivňují i dědičnou informaci na buněčné úrovni. U ženských zárodečných buněk
vystupuje do popředí také možnost poškození skrze mitochondriální dědičnost. Pomocí drog je údajně možné vyvolat i objektivní stavy rozšířeného
vědomí, transcendentální prožitky a paranormální jevy. Ve většině případů ovšem i malé množství drogy vede k "vyzáření" bioenergie, omezení
tvorby a příjmu bioenergie, dočasnému - a při pravidelném užívání někdy až trvalému zmenšení diagnostické a jasnovidné senzitivity u psychotroniků
i médií (platí i pro alkohol a do jisté míry i pro kouření). Při léčebném využití jde zejména o "odblokování čaker" a odstranění rušivých vlivů
na bioenergetických centrech a kanálech, snad dochází i ke snazšímu uvolnění "opotřebované" a nemocí "změněné" bioenergie. Statistické oficiální
údaje týkající se negativních následků zneužívání drog jsou nutně silně zatíženy chybou. Někteří uživatelé cannabisu v některých zemích jsou možná
hladoví, nemocní nebo bez naděje a snaží se následně zmírnit dopad nesnesitelné skutečnosti. Jinde jsou uživateli drog lidé znudění, deprimovaní
a apatičtí nebo odcizení, cyničtí a vzpurní. Někdy to může být droga, která může přizpět k vyvolání takových stavů, ale většinou jsou to tyto stavy,
které vedou ke zneužívání drog.

"Začátečníci při kouření nejdřív nemusí pozorovat žádné účinky drogy. Osoba v počátečních fázích pociťuje uvolnění, euforii a někdy i ospalost. Mění
se orientace v čase a prostoru. U dlouholetých konzumentů dochází zpočátku k poměrně diskrétním změnám. Chroničtí konzumenti pak ztrácejí zájem
o dění kolem sebe, prohlubují se schizofrenické a paranoidní vidiny." (M. Kubíček, LN)

Jediný jednoznačně dokázaný škodlivý fyzický účinek marihuany je poškození plicního systému. Kouření zužuje dýchací cesty, vyvolává v nich
záněty a zmenšuje dýchací kapacitu. Někteří kuřáci hašiše mají poškozené průduškové dýchací buňky. Kouř marihuany zatěžuje plíce třikrát více dehty
a pětkrát více kysličníkem uhelnatým než tabákový kouř, což je varovná informace zejména pro obyvatele měst pohybujících se v prostředí
se zvýšenou hladinou CO a CO2 v ovzduší. Kouření marihuany zvyšuje četnost zánětů sliznic dýchacího traktu, spaluje řasinky a snižuje samočistící
schopnost plic, vyvolává typický kuřácký kašel a dechovou nedostatečnost, může oslabit imunitní systém a zvýšit náchylnost k infekčním onemocněním.
Kouření marihuany (podobně jako kouření běžného tabáku) zvyšuje pravděpodobnost nádorového onemocnění (zejména dýchacích cest). Uvádí se
i poruchy krátkodobé paměti a snížená plodnost.
Je vysoce pravděpodobné, že kouření zejména na počátku těhotenství (zejména v kombinaci s genetickou predispozicí a jinými faktory) může (podobně jako u normálních cigaret) zvýšit riziko vzniku rozštěpu u novorozence.
Kouření marihuany snižuje hladiny některých důležitých živin v těle (např. vitamínu C a některých vitamínů B-komplexu). Kouření marihuany zvyšuje
u některých osob riziko srdečního infarktu. Největší vliv má asi 1 hodinu po vykouření cigarety s marihuanou, kdy Je riziko infarktu až 5x vyšší než
u nekuřáků. Neví se však, zda je na vině jen THC nebo i jiné látky obsažené v kouři, například volné radikály, které snižují obsah živin, zvyšují
srážlivost krve a snižují antioxidační faktor krve. Ať již bude marihuana užívána v jakémkoliv rozsahu, je třeba upozorňovat na to, že kouření
marihuany je při porovnání shodného množství vykouřeného tabáku (při množství nad 2 cigarety denně) pro plíce škodlivější než kouření cigaret
z běžného tabáku a že nesrovnatelně bezpečnější je perorální užívání konopných produktů s obsahem účinných látek.
Zároveň je však důležité uvést, že kuřák marihuany, zejména pokud ji užívá jako lék, zdaleka nepotřebuje vykouřit tolik marihuanových cigaret jako
středně silný kuřák cigaret tabákových, takže v zásadě je možné i inhalaci kouře z marihuany brát jako jednu z možnách lékových forem.
Ze statistického hlediska pak kouření marihuany u průměrného vzorku kuřáků přispěje ke vzniku jen zlomku onemocnění horních cest dýchacích
a rakoviny plic jako u stejného počtu průměrných kuřáků tabákových výrobků. V malém množství působí marihuanový kouř léčebně i na průdušky,
takže jej pro ulehčení používají samoléčebně i astmatici, a dosahují úlevy i tehdy, když jim nezabírají hormonální léky či antihistaminika. Přesto by pro
ně bylo lépe vyvinout příznivější lékové formy (ultrazvukový inhalátor, aerosol, možná i parní inhalace). Kouř dýmajících (třebaže léčivých) rostlin
je dráždivou látkou a potenciálním alergenem a obsahuje škodlivé látky podobně jako kouř cigaretový

Konopí, část 5.
Je třeba přiznat že škodlivost - neškodnost marihuany se (podobně jako u mnoha jiných léků) exaktními metodami prokazuje velmi těžko. V porovnání
s mnoha chemickými preparáty je však marihuana v drtivé většině případů zjevně mnohem bezpečnější a méně škodlivá.
Bezprostřední účinky
- "jsou velmi odlišné podle aktuálního stavu jedince, jeho psychického i fyzického rozpoložení, obsahu THC v požívané droze i způsobu užití
- obecně lze říci, že při první intoxikaci (požití) jedinec obvykle mívá pocit suchosti v ústech, nepříjemný kašel, popř. i pocity úzkosti - při
opakovaných intoxikacích tyto nežádoucí účinky většinou mizí
- záhy se dostavuje stav příjemného rozpoložení mysli, uvolnění, pohoda, klid, někdy ospalost
- euforizace a tendence k smíchu při jakémkoliv podnětu
- mírné poruchy vnímání (zpomalené vnímání času, zostřené vnímání barev, zvuků, hudby)
- u vyšších dávek THC se dostavují zrakové halucinace za stavu útlumu až polospánku

Mezi viditelné příznaky patří
- nepřirozená veselost až rozjařenost
- rozšířené zornice
- zarudlé oči
- zrychlený puls
- zvýšená chuť k jídlu, zejména na sladké
- pot a dech páchne po spálené trávě či listí"
("Drogová stránka" neznámého autora na Internetu)

Během opojení jsou pozorovány některé málo významné akutní účinky na chování, nebo psychologické účinky. Pozornost a krátkodobá paměť,
chození a koordinace mohou být jejím vlivem zhoršeny. Není jisté, zda tyto účinky přetrvávají nějakou dobu poté, co odezněl pocit opojení, resp.
léčebné účinky.

Průměrně u 1 - 2% lidí mohou vzniknout při užití THC mírné úzkostné stavy, resp. deprese, které se snadno odstraňují známými léky (anxiolytiky).
Zejména v noci a ve stavech únavy zvyšuje THC ospalost - tedy zejména tehdy, když to organizmus potřebuje.

Při předávkování, silných dávkách a při zneužívání se může vyskytnout tzv. "těžký" spánek. Tento vedlejší účinek je menší u některých izomerů
a analogů, údajně se snižuje také v procesu tzv. izomerizace.

Cannabidiol, který je více přítomen v kouři, brání úzkostným stavům způsobených někdy THC.

Při předávkování mohou nastat poruchy vědomí, halucinace až ztráta vědomí na dobu od 12 do 48 hodin, v závislosti na přijatém množství. Při
narkomanii nebo při léčbě např. psychických bloků není ještě halucinogenní účinek signálem předávkování. Při halucinacích mísení smyslových
vjemů (zvuky jsou obdařeny barvou, barvy hudbou, noty jsou čísla, čísla jsou komplexně vnímané objekty - vypočty jsou usnadněny.) Stavy
podobné stavům u různých psychóz. Zvýšená citlivost zraku a sluchu.

Po předávkování (např. po následném probuzení) se můžeme cítit mdle a apaticky, spánek je těžký, může se objevit oční cévnatost. Při perorálním
podání se na rozdíl od inhalace ve větší míře projeví halucinogenní účinky, např. mikroskopie a makroskopie. U nestandardizované drogy se lépe
kontroluje podle nastupujícího účinku množství přijaté látky při inhalaci a lépe se vyvaruje předávkování, což je důležité např. při řízení motorových
vozidel a při práci, která předpokládá koncentraci, přesné vnímání, úsudek a reakce.

Při aplikaci nestandardizovaných přípravků nebo množství překračující běžný terapeutický účinek se nedoporučuje řídit motorové vozidlo,. ale
výzkumníci v rámci britské studie zjistili přesný opak - 'zkouření' řidiči jezdí mnohem opatrněji"
"Přestože rychlost reakcí byla lehce snížena, celkově na tom byli testovaní řidiči daleko lépe, než kdyby byli zmoženi únavou nebo alkoholem.
Výzkum australské nadace pro otázky drog (Australian Drug Foundation) navíc potvrdil, že marihuana je jedinou drogou, která zmenšuje relativní
riziko dopravní nehody. Tato fakta zneklidňují Ministerstvo životního prostředí, dopravy a regionů, které si výzkum pod tlakem motoristických
a prohibičních organizací objednalo. Ministr dopravy, Lord Whitty, by měl zprávu oficiálně přijmout během několika dní. Autor závěrečného
hodnocení výzkumu, Dr. Rob Tunbridge, odmítl zveřejnit či komentovat cokoli dříve, než bude zpráva oficiálně publikována. ,Mohu jen říci,
že největší zabiják na silnicích je únava, po ní následuje alkohol a na třetím místě jsou drogy,' uvedl." (In www.worldonline.cz, 9.9. 2000)

Je zřejmé, že marihuana pomůže tam, kde mohou být problémy s nervosvalovou koordinací nebo, kde je řidič pod vlivem stresu či vlastní Neurózy.
U zkušeného řidiče však může vzniknout efekt přecenění svých sil, což vede nejčastěji k jízdě rychlostí, která neodpovídá dopravní situaci, stavu
a povrchu vozovky a k nerespektování dopravních předpisů. U některých řidíčů (zejména těch, kteří trpí momentálním nebo dlouhodobým
nedostatkem spámku) může i malá dávka drogy zvýšit ospalost. Všude ve světě (i u nás) byly zaregistrovány vážné dopravní nehody způsobené řidiči
pod vlivem konopí, u mnoha dalších to mužeme předpokládat - zejména vzhledem k tomu, že kontrola na přítomnost THC není obvyklá.
Přítomnost THC lze přitom dokázat ještě dlouho po nehodě. Drogy z konopí se vylučují z těla velmi pomalu, mají tendenci se ukládat v tukové tkáni.
Po vykouření jedné cigarety lze prokázat drogu v buněčných membránách ještě po 48-138 dnech.

Při zneužívání může vést ke vzniku narkomanie, zejména však jen tím, že uživatel marihuany jejím prostřednictví nebo prostřednictvím kontaktů
a informací, které získal při užívání marihuany nalezne cestu k tvrdým drogám. Při zneužívání může dojít k nežádoucím změnám ve struktuře
osobnosti a podpořit již přítomnou tendenci k asocialnímu chování. Tyto změny jsou (podobně jako u jiných drog) sociálním a (dosud neprobádaným)
psychoenergetickým a psycho- genetickým kanálem částečně přenosné na potomstvo. Závislost u marihuany má výhradně psychosociální charakter
a není podmíněna vazbou na opiátové receptory a jiné formy "psychochemické" závislosti, jak je možné se někdy v "odborné" literatuře dovědět.
Ovšem ani tuto formu závislosti není třeba podceňovat. Všimněme si jen, jak obtížné je pro většinu silných kuřáků obyčejného tabáku odnaučit
se tomuto zlozvyku. Největším nebezpečím marihuany je, že její uživatelé mohou s ní přijmout i nevhodné životní postoje a pohybovat se (v rámci
experimentů s ní) v prostředí, které může svádět k užívání tvrdších drog a nevhodnému životnímu stylu. Osoba, která má určitý žebříček hodnot,
určité životní cíle a ideály, určitý rozhled a světový názor, nemůže nikdy hašišizmu zcela propadnout. Jenom ti, jejichž duše a mozky jsou prázdné
anebo (díky tomu) naplněné falešným vztahem ke světu i sobě, přistoupí na to, aby marihuana naplnila celý jejich život, aby byla jediným jejich cílem
i prostředkem a zcela je zotročila. S jistou nadsázkou zde můžeme použít citát Hildegardy z Bingenu, která již znala a doporučovala konopí jako
léčebný prostřdek: "A dokonce ten, který jí konopí a má přitom prázdný mozek, trpí bolestmi hlavy. Zdravému rozumu ovšem nemůže uškodit."
"Podle střízlivých odhadů propadlo ke konci 20. století hašišizmu neboli zneužívání konopí přibližně 200 miliónů obyvatel. Tento údaj svědčí
nepochybně spíše o nízké úrovni lidstva než o nebezpečí, které by někteří chtěli spatřovat v samotné droze.

V medicíně má marihuana řadu výhod proti nebezpečným a přesto používaným opiátům: Účinek THC je méně prudký, spánek, který vyvolává,
je přirozenější, aniž ruší činnost vnitřních orgánů, nepotlačuje sekrece, nenarušuje trávení, chuť k jídlu spíše zlepšuje, není třeba zvyšovat dávky
(nevzniká tolerance, nebo jen mírná a po dlouhé době užívání).
Neváže se na opiátové receptory v mozku (podstata fyzické závislosti např. u opiátů)
Dávky marihuany při léčebném využití v zásadě není potřebné zvyšovat, ale naopak často k prodloužení účinku postačí jen dávka udržovací, která
je zlomkem dávky startovací.
Nejde o tvrdou drogu a její návykovost je spíše psychického či psychosociálního rázu, podobně jako je tomu často u kouření, kde však dochází také
k fyzické závislosti na nikotinu.
Nepoškozuje organizmus jako tvrdé drogy a nepoškozuje ani dýchací orgány, pokud je přimíchávána do potravy nebo nápojů nebo jinak podávána
perorálně. Pokud není zneužívána, převažuje kladný vliv na organizmus. Má celkově adaptogenní a harmonizující účinek. Je lékem moderního
člověka neboť zmenšuje také psychické následky existence v eko- a psychosociálním a sociálně-ekonomickém prostředí, které nevyhovuje
biologickým a psychosociálním potřebám lidského druhu a v němž je člověk podroben nepřirozené stresové zátěži. Pokud dochází ke "zneužívání"
drogy, je třeba vidět, že toto zneužívání má naprosto nesrovnatelně menší škodlivé následky než pití alkoholu nebo užívání nejrůznějších
psychostimulačních prostředků, chemických sedativ, hypnotik, analgetik a podobných léků, které mají vesměs velmi negativní vliv na zdraví, jsou
často relativně karcinogenní a mají nesrovnatelně nižší faktor bezpečnosti. Jejich nebezpečnost je třeba chápat v souvislosti s jejich individuálně
přijímaným množstvím, které je často nečekaně časté a vysoké. Všeobecně lidé velmi podceňují různé tyto chemické léky, které přitom často narušují
základní pilíře imunity, zdraví a vitality - činnost jater, ledvin a dalších orgánů a soustav. I obyčejný acylpyrin je nesrovnatelně nebezpečnější pro
zdraví než marihuana. Při užívání THC (a všech konopných produktů a preparátů, které jej obsahují) nedochází k tak závažným zdravotním změnám,
jako u alkoholizmu nebo nikotinizmu a závislosti na kouření vůbec. Marihuana je nesrovnatelně bezpečnější drogou než alkohol nebo tabák. Jestliže ve
Francii se v r. 1998 uváděl počet osob zemřelých na následky kouření 60 000, na následky kouření 20 000, heroin zabil 228 lidí, nemocí AIDS
se z injekčník stříkaček narkomanů nakazilo 1000 lidí, mnohem více osob se díky injekčním stříkačkám nakazilo infekční žloutenkou a dalšími
vážnými nemocemi. Devět z deseti sebevrahů sahá po prášcích. Na následky zneužívání marihuany nebyl doložen ani jeden případ úmrtí. Je naopak
pravděpodobné, že tvrdý postoj vůči marihuaně nepřímo zapříčinil smrt a nemoc mnoha lidí, kteří by se jinak možná spokojili s "legálnější" měkkou
drogou. Marihuana může lidem pomoci vyrovnat se s nezvládnutelnými civilizačními tlaky, aniž by se u nich vyvinula plná závislost a aniž by je tato
droga ohrožovala na zdraví a na životě v takové míře jako třeba alkohol, tabákové výrobky nebo různá sedativa, hypnotika a psychostimulancia. Může
snížit počet sebevražd a počet alkoholiků, kteří jsou pro sebe, rodinu i společnost mnohem nebezpečnější než uživatelé marihuany. Reálný pohled
na marihuanu odráží návrh nové klasifikace drog meziresortní komise pro boj s drogami ve Francii z ledna 1999. Hlavním hlediskem pro nov
ě navrhovanou klasifikaci drog je jejich nebezpečnost. Tu je zvážena jak nebezpečnost pro individuálního uživatele, tak nebezpečnost společenská. 1
. skupina - alkohol, heroin, kokain a opiáty. 2. skupina - tabák, psychostimulantia, hypnotika a halucinogeny. 3. skupina - konopí. Takové dělení
by mimo jiné také ulehčilo léčebné využití konopí.

Studie amerických vědců prokázala, že mladiství, kteří brali drogy často, byli nevyrovnaní (nepřizpůsobiví), se zřetelným osobnostním syndromem
poznamenaným interpersonální alienací, špatnou kontrolou impulsů a zjevnou emoční nouzí. Mladiství, kteří nikdy s drogami jakéhokoliv druhu
neexperimentovali, byli poměrně úzkostliví, emočně stísnění a postrádali společenskou obratnost. Psychologické rozdíly mezi těmi, kteří drogy užívali
často, těmi, kteří experimentovali, a těmi, kteří drogy neužívali, se daly vystopovat do nejrannějších let dětství a byly ve vztahu ke kvalitě péče jejich
rodičů. Nelze tu ovšem zcela rozlišit, které psychické rysy jsou příčinou užívání konopí, a které následkem.
Přesto lze obecně říci, že výzkumy ukázaly, že:
a) problém zneužívání měkkých drog je spíše symptomem než příčinou - špatné osobní a společenské vyrovnanosti (přizpůsobivosti), i když drogy
(ale spíše jen tvrdé) mohou časem osobní stav a společenskou integrovanost zhoršit
b) význam užívání měkkých drog (do značné míry i drog tvrdých) lze chápat jen v souvislosti s osobnostní strukturou a jejím vývojem. Zneužívání
drogy přitom může negativně ovlivnit zejména jemnější osobnostní struktury - schopnost věřit v ideály, sílu vůle a schopnost realizovat svá
předsevzetí, schopnost sebemotivace, schopnost vytvářet si kvalitní systém hodnot a morální zásady, schopnost hlubších citů, soucítění, empatie
a sociálního citu atd. Tyto změny mohou být zejména u měkkých drog z hlediska běžné zdravotní diagnózy nepozorovatelné, avšak mohou významně
ovlivnit život a chování uživatele drogy

c) osobnostní struktura a vývoj, které mohou někoho predisponovat pro zneužívání drog jsou do značné míry závislé i na obecných společenských
poměrech a problém narkomanie není možné vidět a řešit jen jako problém individuální predispozice, zejména ne u drog typu marihuany. Jinými
slovy: marihuana pro zdravě fungující společnost nepředstavuje žádné nebezpečí. Ani v soudobé "nemocné" západní společnosti nepředstavuje velké
riziko a vedle škodlivých aspektů má i aspekty společensky příznivé, může např. zmírnit nadměrně prudké reakce jedinců vyvolané psychickou
či sociální destabilizací, včetně nagativních sociálních, politických i zdravotních důsledků takové reakce. Je známo, že alkohol měl a má i takové
účinky, a že nebýt alkoholu, bylo by ve světě více sociálních bouří i infarktů. Zde je však pozitivní účinek z hlediska celospolečenského i těch jedinců,
kteří nedokáží konzumaci alkoholu kontrolovat, vykoupen neúměrně draze škodlivými účinky alkoholu na zdraví obyvatelstva, na koncentraci (např.
u řidičů) a jinak.

V historii jsou známy příklady, že ani tzv. tvrdé drogy užívané v rámci hodnotných sociokulturních vztahů (ať již v rámci náboženských a mystických
rituálů nebo léčby) nemusely vždy představovat společenské nebezpečí. Pro lidstvo představuje destrukce harmonických, tradičních a přirozených
společenských vztahů způsobená industriálním způsobem výroby a unifikací životního stylu mnohem větší nebezpečí než jakékoliv drogy.
Přesto by legalizace přípravků na bázi THC měla být přísně omezena na použití pro léčebné účely a každý pacient by měl - pokud mu to stav dovoluje
- usilovat, aby nepřekročil hranici mezi léčbou a zneužíváním a neměl by se vzdávat lékařského dohledu.
Největší překážku ve využití konopí zřejmě vytváří lidská společnost - jednak tím, že účinné preparáty nebyly dosud podrobeny potřebným testům,
jednak zakazováním pěstování, distribuce a užívání dané drogy a preparátů pro jakékoliv účely ve většině zemí světa.
Velkou přechážkou pro léčebné využití konopí jsou také hlasy některých odborníků, někdy skutečných, někdy podle všeho jen domnělých, kteří
se v celkovém hodnocení marihuany mýlí. Mezi známé odpůrce legalizace konopí v zahraničí patří např. Hamid Ggodse, ředitel Centra pro studium
závislosti Londýnské univerzity.

Z českých znalců přírodní medicíny (ale ne již konopí) před zneužitím THC, a dokonce před jakoukoliv legalizací důrazně varuje např. Jiří Cingroš:
"Drogy - návyk na ně je nejčastěji tělesný - zbortí se při něm vnitřní morfinový systém a musíme ho nahradit cizorodými látkami, jako jsou měkké
a tvrdé drogy, alkohol a cigarety. Proto by neměla být v žádném případě dopuštěna legalizace drog. ... Nebezpečí tzv. měkké drogy - marihuany - je
v tom, že procento psychoaktivní látky THC se u nových výpěstků nebezpečně zvýšilo - z 1 - 2 % na 20 %. Marihuanu už tedy nelze považovat
za měkkou drogu. V USA byl v roce 1994 dokonce schválen zákon, který za pěstování marihuany v počtu více než 60 tisíc sazenic postihuje pěstitele
nejvyšším trestem - smrtí." Ani tento názor nemůžeme ve všech částech považovat za vědecký. THC se neváže na opiátové receptory a podstatně
neovlivňuje tzv. vnitřní morfinový systém. Díky tomu je naopak třeba vážně uvažovat o dalším prověření možnosti léčby marihuanou při léčb
ě závislosti na opiátech. Navíc zvýšením procentuálního obsahu účinné látky se nemění charakter účinku této látky a ani podstatný charakter rostlinn
é drogy, v níž je látka obsažena. Z tohoto hlediska tedy nejde o tvrdou drogu. Naopak z opiátů se nestanou měkké drogy, tím, že budou distribuovány
v nízkých koncentracích. Je pravda, že zvýšením koncentrace v nových kultivarech může dojít výjimečně např. v cigaretě s marihuanou k extrémní
koncentraci drogy, která může u nezkušeného uživatele vyvolat mírné, výjimečně i velmi vážné zdravotní poruchy. Zatím jsem slyšel o jediné
m takovém případu s vážnými následky. Tento případ však nebyl dostatečně odborně analyzován. Lékaři tvrdí, že u jisté zahraniční pacientky došlo
k duševní retardaci (resp. dezintegraci) osobnosti nebo k trvalé regresi následkem ochromení mozku vysokou dávkou drogy. Psychotronici připouští
i variantu, že došlo k poškození trvalým vymístěním integrující složky osobnosti (duše) z těla a nahrazením novou individualitou, čímž se pacientka
ocitla duševně na úrovni dítěte se značnou amnézií. K takovému efektu však údajně může vyjímečně dojít i spontánně nebo v hluboké hypnóze, pokud
je neodborně prováděna a jejím následkem je nevratná posthypnotická regrese nebo (podle psychotroniků) dokonce tzv. vymístění duše.

Cestovatel Miroslav Zigmund na otázku, kde je hranice měkkých drog říká, že se před 35 lety setkal v libanonském údolí Bakaa s troskami lidí, jaké
z nich udělalo konopí, měkká droga. Říká se jim tam haššášíni. Zásluhou křížáků se prý tento název dostal i do evropských slovníků - assassin -
úkladný vrah. Lidé zfetovaní hašišem neznali slitování s nepřítelem, ale ani se sebou." Tento názor však není výsledkem ani vědeckého ani jen
vlastního pozorování autora a neshoduje se se současnými poznatky o konopí, přestože u osob drogově závislých podobné psychosociální poruchy
někdy pozorujeme. Praxe mnoha lékařů ukazuje, že ani u mnohem návykovějších a nebezpečnějších léků, např. na bázi opiátů (morfin) nebo LSD,
nemusí dojít při vhodném dávkování a dobrém psychosociálním zázemí pacienta, při dobré psychologii léčby a kvalitní všeobecné péči o pacienta,
ke vzniku závislosti a osobnostním změnám.

Můžeme však teoreticky připustit a na praktických příkladech pozorovat, že může dojít ke zmenšení empatie a sociální citlivosti ve stavu intoxikace
nebo i trvale u dlouhodobých uživatelů vyšších (ne léčebných) dávek drogy. Obtížně se však vylučuje vliv celkového psychosociálního kontextu
a málokdy lze exaktně prokázat, že u podobných psychických a psychosociálních změn hraje větší roli marihuana než např. vliv okolí nebo nějaká
individuální predispozice k těmto změnám. Tím, že marihuana pomáhá bořit mnohé psychické bloky a překonávat různé neurotické, úzkostné a jiné
nežádoucí nebo patologické duševní stavy, jako i určité problémy v sociální komunikaci, má (marihuana a tento vedlejší efekt léčby s její pomocí
i umírněného "zneužívání") v souhrnu i v této oblasti - na psychické a psychosociální zdraví jednotlivce i společnosti (komunity) - převážně kladný
dopad, a to zejména, není-li její konzumace záměrně spojována s nějakou asociální činností a asociálním programem nebo negativním postojem
jednotlivce nebo komunity. Zvláštní studii vyžaduje otázka užívání marihuany u osob s psychózami, které jsou v rámci současné tzv. civilizované
společnosti častým jevem.

U osob dlouhodobě zneužívajících konopné produkty, resp. dlouhodobě užívajících vysoké dávky může dojít ke vzniku schizofrenie, a to zejména,
je-li pro tuto chorobu u dané osoby dědičná nebo nebo indukovaná dispozice, byl-li u ní těžký porod nebo problémy během těhotenství, trpěla-li osoba
v dětství či nedávné době stresy apod. Pravděpodobnější je rozvoj choroby u osoby, která jí v nějakém stádiu již trpí nebo v minulosti trpěla, třebaže
jen v nějakém subklinickém či nevýrazném stádiu.




Protože v současnosti probíhá v několika zemích světa testování léčebného využití konopí, je šance, že v budoucnosti budou ozřejměny v širších
souvislostech nejen léčebné účinky konopí, ale i skutečná míra společenského nebezpečí hrozícího z částečné legalizace drogy pro léčebné účely.
Sestavil: Darius Nosreti
Připomínky a doplňky zasílejte na:
info@darius.cz

Použitá literatura:
Lester Grinspoon a James B. Bakalar: Marihuana, zakázaná medicína, CAD PRESS, Bratislava 1996
Archiv sestavovatele
Adam Gottlieb: Vaříme s konopím, Votobia, Olomouc 1995
(viz též: David Hoye: Cannabis Alchemy - Making High Potency Hash Oil, Twentieh Century Alchemist, Manhattan Beach, California Journal of American Chemistry Society /č. 63, str. 2211/ )
J. X. Doležal: Marihuana 2000, Baronet, Praha 2000
J. Kresánek, J. Krejča: Atlas léčivých rostlin a lesních plodů, Osveta, Martin 1982
John Mann: Jedy, drogy, léky, Academia, Praha 1996
Jiří Cingroš: Sám sobě doktorem, Start, Benešov 1997
Christian Rätsch: Konopí - léčebný prostředek v dějinách lidstva, Datel, 1994
Christian Rätsch: Dech draka, Volvox globattor, Praha 1997
Pharm. Dr. Karel Kováč: Omamné konopí (in Spirit 1999)
Marek Jehlička: Za konopí hrozí nemocné ženě vězení (in LN 9.9.2000)
Michal Kubíček: Marihuana letos dozrává … (tamtéž)
http://www.konopa.cz
http://www.acmed.org/
Odborné práce :
International Pharmacy Journal
V tomto odborném časopise byly mimo jiné publikovány následující články :
1. UK clinical trials to evaluate medicinal use of marijuana, vol.13, no.2, 1999
2. Anon (1999), First clinical trials with cannbis to begin recruiting soon, Pharm. J. 262, 69
3. Anon (1999), MPs support cannabis trials, Pharm. J. 262, 100
Marijuana and Medicine - Assessing the Science Base
Zpráva Lékařského institutu Národní akademie věd Spojených států amerických
KONOPÍ JAKO LÉK
Hygienický ústav lékařské fakulty Palackého university v Olomouci ve spolupráci s jinými ústavy
ODBORNÝ REDAKTOR: Prof. Dr. Jan Kabelík
Práce a diskuse přednesené 10. prosince 1954 na I. vědecké konferenci vysokých škol v Olomouci
Fytoncidy ve stomatologii
Ze zubního oddělení OÚNZ v Šumperku, předn. prim. dr. Jaromír Soldán
MUDr. Jaromír Soldán, přednosta
In: Čs. Stomat. 53, 23, 1953

POKRACOVANI

LINKY KONOPÍ
drogy.cz xxx	huleni.marihuana xxx	drogovaporadna.cz xxx
sananim.cz xxx	acmed.org xxx	konopa.cz xxx
pablohonej (angl.)	rodor xxx	drogy.jinak.cz xxx
joint.cz xxx	underground.cz xxx	konopa.cz xxx
legalizace.cz xxx	marihuana xxx	grower.cz xxx
publikace xxx	legalize.org xxx	cannabis.com xxx
marihuana.com xxx	marijuana.com xxx	drogy.newton.cz xxx
ombudsman xxx	negercity.cz xxx	koukat.cz xxx

http://www.angelfire.com/id/antiprohibicniliga/
http://www.web.iol.cz/sunrise
http://www.pejril.czweb.org
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010309967?=magazin
http://www.telegraph.co.uk/et?ac=005127244058631?=fwYlvvqs?=rrrrrrrq?=/et/01/5/17/ecnpuff17.html
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010326505?=magazin
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010408429?=magazin
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010319810?=magazin
http://legalizace.cz/index.shtml?clanekid=28
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010418223?=magazin
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010425648?=magazin
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010513780?=magazin
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010508435
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010530211?=magazin
http://svet.namodro.cz/go/r-art.asp?id=1010530212?=magazin
http://legalizace.cz/index.shtml?clanekid=100
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/00/10/15/npuff15.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/01/4/19/ecnslim19.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/01/2/8/npuff08.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/01/2/8/npuff08.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/00/3/9/ecncan09.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/00/3/2/ecncan02.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/98/11/11/ncana11.html
http://www.telegraph.co.uk:80/et?ac=005127244058631?=fwvaoYfs?=rrrrrrrq?=/et/98/6/12/ncan12.html