Šílené krávy a nekonečný Terezín

Tak máme první šílenou krávu, řekl nějaký Švejk v televiznim zpravodajství.
Máme také výročí vypálení Lidic a odvlečení mnoha jejích obyvatel do koncentráku.
Dvě události, které spolu zdánlivě nesouvisí. Dokud si neuvědomíme, kolik skotu půjde zase na předčasnou porážku a dvojnásob předčasně ukončí svou beztoho nepříliš radostnou pouť po této planetě. Ať mi oběti koncentračních táborů prominou, ale lepší přirovnání jsem nenaleznul.

"Osvětim začíná tam, kde člověk stojí na jatkách a říká – vždyť to jsou jen zvířata." Theodor Wiesengrund Adorno (filozof, 1903 až 1969)

Ve Vietnamu rolníci své buvoly nejedí. Považují je za přátele své rodiny a buvoli této své pověsti jistě hanbu nedělají.
V Indii jsou krávy dokonce posvátné a je jisté, že k tomuto skvělému výsledku vedla m.j. i krásná kravská duše.
Také u nás byla kráva tradičně velmi váženým zvířetem-živitelem a např. v Erbenově Kytici se dočteme o tradičním uctívání tohoto zvířete: Hospodáři štědrovku, kravám po výslužce...

"Svět není žádný šmejd a zvířata nejsou žádná surovina k našemu zneužití. Ne smilování ale spravedlnost dlužíme zvířatům" Arthur Schopenhauer, filozof, voluntarista, 1788 až 1860)

Hromadné chovy, zejména vazným způsobem, kdy je skot téměř celý život přivázán na jednom místě bez možnosti pravidelného výběhu a pasení se, jsou popřením dobré tradice vztahu ke zvířatům našeho národa. Velkochov také neumožňuje, aby se družstvo či obec zachovaly morálně v případě, že dojde k nějakému katastrofickému vývoji, jako například nyní při výskytu onemocnění BSE. Družstvo ani obec tak nedokáží reprezentovat kulturní a bohaté tradiční vazby, při kterých by zvíře mohlo být ponecháno naživu, v případě některých onemocnění a jiných problémů. Velká koncentrace dobytka podnikatele nebo stát nutí jej vybít vždy, když nastanou problémy nebo je další chov nerentabilní.
Jasnovidka Vanga kdysi správně poznamenala, že na Zemi je místa dost pro všechny bytosti, lidské i zvířecí, a že člověka by příliš nezatížilo, kdyby nechal zvířata svobodně a přirozeně žít a umírat alespoň v části prostoru, kde odjakživa žila a umírala.

Jednou jsem si, ve snaze zajistit rodině maso bez hormonů, antibiotik, arzénu a dalších jedů, koupil před velikonocemi živou krůtu a týden jsem ji krmil na dvorku městského bytu, ke značné nelibosti manželky a sousedů. S posměšky jsem se nějak vyrovnal a o zvíře jsem se vzorně staral. S čím jsem se nevyrovnal bylo zabití ptáka před jeho kuchyňskou úpravou. Až v poslední minutě, či spíše v poslední vteřině, kdy se již ruka s nožem nedala stáhnout zpět, jsem si zcela jasně uvědomil, že to není zabití nějakého jednoduchého organizmu, ale vražda zvířecí bytostí, mohutnost jejíž citových a duševních projevů se značně blíží člověku.

Viděl jsem dobře strach zvířete před smrtí, viděl jsem dobře tu jeho touhu po životě, lépe řečeno lásku k němu. Viděl jsem ve své představě, která byla živena obrazy dobroty a skromnosti toho tvora, kterých jsem byl svědkem při jeho krátkém opatrování, kolik lásky by ta krůtička byla schopna jednou dát svým kuřátkům a svým způsobem celému světu. Viděl jsem a věděl, jak skromný je to tvor a jak málo toho chtěl po životě, snad jen trochu slunce, trávy a vody, aby mohl být šťasten. Cítil jsem intenzívně, že to poslední máchnutí jejích nádherných křídel se ničím nelišilo od máchnutí křídel archanděla Gabriela, pod jehož duchovními křídly se prý odehrává celá ta hudba nekonečného tvoření všecho živého. Cítil jsem jako velkou prohu, že člověk, který nikdy nic podobného tomuto laskavému tvoru vytvořit nedokáže, si osobuje právo jej zbavit života.

"Na Zemi existuje jen trojí láska, kterou si můžeme být naprosto jisti: láska boží, láska mateřská a láska zvířete."
Zarathuštra (íránský reformátor, první zakladatel charty zvířecích práv, asi 6. st. př. n. l.)

Kdybych byl sochařem snažil bych se asi dodnes vytvořit sochu tohoto krásného ptáka, aby z ní vyzařovala stejná duchovní velkorysost, stejná čistota a skomnost a stejná láska k životu, jako z jejího živého vzoru. Byla to trpká zkušenost a radil bych každému, aby omezil svou konzumaci masa dříve, než by musel získat takovou zkušenost vlastní. Bez větších výčitek dnes dokáži jíst jen běžné ryby, ale třeba i vánočního kapra mám chuť každý rok raději pustit zpátky do rybníka.

"Je dobré život podporovat a chránit, je zlé život ničit a brát."
(Albert Schweitzer, lékař a nositel Nobelovy ceny za mír, 1875 až1965)

Jednou, ještě jako chlapci, se mi stala příhoda jako z hororu. Šel jsem v mém rodném Brně po ulici, a u tramvajových kolejí jsem uviděl se motat pochroumaného holuba. Možná jej nějáké vozidlo jen dočasně ochromilo, mně se ovšem zdálo, že nemá šanci přežít a rozhodl jsem se jeho utrpení zkrátit. Protože jsem pár dní před tím četl dobře míněnou radu, jak zabíjet drubež, uchopil jsem jej za hlavu a roztočením těla ptáka jsem mu chtěl zlomit vaz. Z přílišní horlivosti jsem však použil větší síly a holubí hlava mi zůstala v ruce. A nastojte: holubí tělo setrvačností svých životních projevů odletělo velkým obloukem asi sto metrů dál a vletělo do otevřených vrat blízkého kostela. Co všechno jsem v tomto symbolickém letu tenkrát viděl, by vydalo na celý článek. Proto jen závěrečné rozhodnutí: Nechtějte po mě, abych někdy zkracoval něčí utrpení, nechtějte po mě, abych chápal, že se zdravá zvířata musí utratit, nechtějte po mě, abych schvaloval eutanázii. Moje osobní poznání a zkušenosti mi to neumožňují.

"Kde se jedná o zvířata, stane se každý náckem. Pro zvířata je Treblinka každodenností."
Issac Bashevis Singer (nositel Nobelovy ceny za literaturu,1904 až 1991)

Co s českým skotem? Podezřelá zvířata by měla být v pěkném prostředí odpovídajícím jejich životním potřebám ponechána jako exemplární příklad správného zacházení se zvířaty až do jejich přirozeného uhynutí. Věřím, že by svět takové jednání ocenil a že by se příslušná lokalita stala ohniskem pozornosti turistického ruchu.
To by také bylo jediným řešením hodným člověka, této bytosti spřízněné svou duší s Bohem, bez ohledu na zdánlivou absurdnost takového řešení. Nemusíme dělat z podezřelých zvířat svaté krávy, měli bychom se však k nim zachovat spravedlivě
Několik desítek zvířat by se tak také stalo mnohým živoucí připomínkou, že si mají vyjasnit svůj vztah k jatkám a hromadnému "průmyslovému" chovu v nelidských a nezvířecích podmínkách.

"Vychvalované zákony na ochranu zvířat domluvili byrokraté s lovci, rybáři, sedláky, řezníky, veterináři a vivisektory na úkor těch, kteří se nemohou bránit. Takže se s vrahy dohodla velikost cel, výkrm, otázky transportů a nejlepší popravování nevinných. O nějaké ochraně zvířat před jejich vlastníky, před těmi, kteří jim jdou po krku, nemůže být ani řeč. Ti všichni nevinní jsou naplánovaní kandidáti smrti a jim naklonění přátelé zvířat smějí jen bezmocně této strašlivé tragédii přihlížet." C. A. Skriver (teolog, spisovatel)

Co k tomu dodat? Snad jen, že je težké uvěřit tomu, že přes tuto dvojsečnost zákonů na ochranu zvířat, se najdou jedinci a organizace, které nemíní respektovat ani to minimum práv, jež byla zvířatům vymožena. Je to hanba.
Darius Nosreti
(Citáty vybrány z knihy Alice Oppové: Hlasy pro němou tvář, EWA EDITION, Praha)


Ohlasy:

Ahoj Darku,

Jsem s Tebou za jedno, že postoj člověka ke zvířatům je často zrůdný. Není to dáno zákony přírody, kdy se jeden druh živý jiným druhem, ale lidskou rozežraností. Produkuje se stále víc masa a stále víc se žere. Zpravidla tam, kde to vůbec není potřeba. A jinde se nedostává. Zvířata trpí. Nejen krávy, ale třeba i drůbež. Stres, antibiotika, hormony a další se přenáší na nás lidi. Teď máme BSE jako důsledek nepřirozené výživy býložravců, co budeme mít v budoucnu jako důsledek týrání drůbeže ve velkochovech ? Všichni mohutně baští kuřata a možná ani netuší, že se někde připravuje další varování.

Myslím, že BSE a konečně i AIDS jsou, k lidem jako populaci a druhu, velmi milosrdným zdviženým prstem. Jezte střídmě, ke zvířatům se chovejte lidsky a važte si života. Buďte pokorní a nechtějte mít všechno.

Zdraví Pavel J.
(vědecký pracovník v oboru zdravotnické elektroniky, Brno)


souvisejici clanek
HOME CLANKY