NOVÉ HNUTÍ (Charta 97)
je dobrovolné neregistrované uskupení jednotlivců či skupin skládající se z laiků i odborníků ze zájmových i náboženských kruhů a z nepolitických i politických kolektivů.
Svojí činností bude usilovat o vzájemné propojení všech lidí a hledání společných jednotících myšlenek a názorů vedoucích ke zmírnění dopadu globální krize, záchraně života na Zemi a obnově duchovní i přírodní rovnováhy.

Kancelář: Nové hnutí, Šmejkalova 86, 616 00 Brno-Žabovřesky, tel. 05 / 41 21 39 33
mobil 0602 / 940 289, E-mail: jiri.ohnutek@razdva.cz
__________________________________________________________________________________
K uveřejnění


KLAUS – TO JE SOUPEŘ!

Lidové noviny otiskly dne 9. února 2002 velkočlánek od Václava Klause „Přírodu ochrání trh". Je to mimořádně zajímavé čtení, domnívám se, že ho netvořil sám. Podívejme se tedy, co říká a posuďme text – prozatím stručně. Vyžaduje to pozornost, neboť obsahuje skutečné pravdy, polopravdy i zásadní omyly. Přesto však autorovi gratuluji.

Úvodem plně uznává, že již žijeme v éře ekologických problémů. V prvním odstavci upozorňuje na dva krajní názory. Zaprvé prý ekologisté tvrdí, že trh a ekonomický růst plodí ekologickou zátěž – katastrofu a za druhé, že státní moc, legislativa a regulace proti trhu přírodu a ekologickou rovnováhu zachraňují. To je chytře uvedená polopravda. Samozřejmě, že takhle jednoduše to tvrdí jen primitivové. Naštěstí jich mnoho neznám.

Přetváření není ničení
Člověk přetváří přírodu odpradávna. To má Klaus úplnou pravdu. Podstatný rozdíl je však v časové posloupnosti, v tom, jak početné lidstvo je a jak radikální – technologické zásahy do limitované přírody činí. Příroda vydrží mnoho, ale má svoji mez – hranici, za níž se ekosystém hroutí. Autor dále tvrdí, že žádná předpověď Malhusova i zprávy Římského klubu (Meze růstu r. 1972 a Překročení mezí r. 1992) se nenaplnila. Asi je špatně četl. Např. poslední vědecká studie o stavu světa „Překročení mezí" jasně deklaruje, že pokud lidstvo zásadně nezmění své konání, tak ke globálnímu kolapsu civilizace dojde asi kolem roku 2030. Klaus tvrdí, že rychlejší hospodářský růst nás spasí. To pak už vůbec neví, co se děje a nemá ponětí o již probíhající a stále zesilující záporné zpětné vazbě přírody. Jsem přesvědčen s mnoha přáteli, že nelze jen čekat, až jak to dopadne. Neboť Klausova omluva ze záhrobí, že se spletl, nám bude už houby platná.

Směšní strašáci katastrofy
Globální oteplování – Klaus má pravdu v tvrzení, že příčiny nejsou jednoznačně stanoveny. Podle mne ani nikdy nebudou, a to nejen v této oblasti. Osobně bych nemluvil o globálním oteplování, ale o celkově rozkolísaném klimatu a urychleném probouzení dynamiky primárních přírodních sil jako např. zemětřesení, hurikány, záplavy atd. Zesilování tohoto trendu vyvolá obrovskou nestabilitu a zdecimuje lidstvo. Správně ekologové tvrdí, že snižováním zátěže biosféry by mohlo dojít ke zklidnění přírody a tedy upravení podmínek pro naši existenci.
Jaderná energetika – jistě, že to je problém. Hlavně u megalomanských elektráren s obrovským výkonem. Kromě technických otázek, o kterých jsem psal již dříve, existuje stále více reálné ohrožení bezpečnosti obyvatelstva. Nemám na mysli známé argumenty jako je ukládání odpadů, selhání technologie či lidského faktoru, ale něco horšího. Jak jsem již uvedl, nerozumné lidské konání urychluje přírodní síly a až dojde k překročení mezního souběhu těchto sil, mohou nás velmi pravděpodobně zasáhnout dosud nebývalé jevy, např. silné zemětřesení a pak je jaderná elektrárna obrovská odpálená bomba. Tím si lidstvo přivodí další ránu ve svém osudu. Domnívám se, že energie z přírodních zdrojů by nám při šetrném hospodaření a vědomě seberegulované společnosti stačila. Jo, kdo chce všechno, nemá nic!
V závěru odstavce souhlasím s Klausem, že ekologie není jen biologie ani pouze přírodní věda. Je interdisciplinární nauka o všem. Je to komplexní širokozáběrová problematika, v níž mají důležité místo společenské vědy, neboť je to otázka o vztahu člověka k přírodě, jeho míře šetrného chování a o vhodnosti politicko-hospodářského systému.

Soukromý majetek není drancován
Zde hovoří autor o tom, že klíč k ochraně životního prostředí je ve vlastnických právech, neboť prý při privátním – soukromém vlastnictví např. lesů se majetek šetří a nerabuje na rozdíl od státu, kdy patří všem. To je hrubý omyl. Záleží totiž na kvalitě osoby (osob), na moudrosti vlastníka (vlastníků) a celkově na jejich morálně etických zásadách. Egoisté prostě rabují – po nás potopa. A je jedno, zda jsou to např. správci obecních pastvin nebo soukromníci. Přiznejme si však, že mnohé k tomu dohání i vnější hospodářské prostředí a snaha se uživit. Řečeno lapidárně, chudí rabují přírodu aby přežili, bohatí proto, aby si koupili další jachtu, vilu a zaplatili výlet do kosmu. Není možné dlouhodobě trpět systém, který zvětšuje sociální nerovnost nad přirozené meze. Koledujeme si o krev, a to válku nebo revoluci. Dále autor tvrdí, že jde hlavně o ceny, že prý úbytek zdrojů je usměrňován navyšováním jejich ceny. To zdaleka není pravda. Neboť všem zúčastněným těžařům, obchodníkům atd. jde o stálou maximalizaci zisku. Úbytek přírodních zdrojů ekonomický kalkulační vzorec ani zdaleka komplexně neobsahuje. Až snad v závěrečné fázi před vyčerpáním zdrojů, a to už je pozdě na korektury. V ekonomice však nejsem na rozdíl od autora odborník, a proto se rád nechám poučit a žádám ho, aby předložil několik precizních ekonomických kalkulací o tom, co tvrdí.
Nové technologie – míra spasitelnosti lidstva pomocí nových technologií je velmi pofiderní záležitost. Jen se ohlédněme do minulosti, jak stále rychleji přibývá převratnějších vynálezů a technologií a srovnejme si, zda žijeme v harmoničtějším životním prostředí nebo ne. Ono to totiž ani z podstaty filozofie přírody není možné. Příroda je naše matka, z níž jsme vzešli. Je to nejdokonalejší možné uspořádání a není na něm co zlepšit. Na to došli mnozí učenci už dávno, např. i Napoleonův vědecký institut. My lidé jsme subdodávka přírody a přes všechny „zázraky" co dokážeme, na rozdíl od našich příbuzných živočišných druhů, to jsou pouhé srandičky. Co vytváří příroda, je bezodpadní. A co my? Je to k smíchu. Klaus dále poukazuje, že lidstvo není schopno existovat bez znečištění. To není tak úplně pravda. Čím se však víc vzdalujeme od jednoduchého způsobu života směrem k civilizaci a jsme více „pokrokoví", tím více své životní prostředí narušujeme. Ekonomové prý vědí, že optimálnost znečištění je třeba cenově – obchodovatelně regulovat. Jistě, to je pěkná teorie, ale v praxi je velmi, velmi obtížné vyhodnotit všechny externality a včas je zahrnout do ceny. To je většinou utopie. Rozumnější je velikost zátěže odvozovat od přírodních indikátorů, tj. rostlin, živočichů, stálosti podnebí apod.

Kůrovec v soukromém lese
Klaus zde hovoří o tom, že čeho si lidé cení více, to chtějí. Má pravdu. Zatím si většinou lidé cení více peněz, materielních statků než čistého vzduchu, vody a svého zdraví. Ano, toto je klíč. Čím dříve se lidem v hlavě rozsvítí, tím je větší naděje, že se s tím dá něco udělat. Vyvést lidi z nevědomosti je prvořadý úkol ekologů. Kromě teorie je nezbytný osobní příklad. Je fakt, že diktátem nějaké vlády nelze docílit účinný pozitivní obrat v chování občanů. Jediná cesta je osvěta. Lidé musí sami vnitřně chtít žít jinak.

Všechno zprivatizovat nechci
Tvrzení autora je celkem správné. Lze jen zopakovat, že klíč k řešení je v kvalitě člověka a jeho dobrovolném materielně skromném způsobu života – bohatějším však na volný čas pozitivně využívaný. Sklonit se jenom před trhem nelze, neboť jak jsem již uvedl, ten nemůže obsáhnout všechny aspekty zahrnující čerpání, zátěž a obnovitelnost životního prostředí. Jde o kombinaci. Je třeba stanovit aspoň přibližně administrativně limity čerpání a zátěže přírody a toto skloubit se skutečnou dobrovolnou ochotou skromnějšího žití většiny občanů. Nebude to snadné, ale jinou cestu nevidím.

V Brně, dne 10.2.2002
Jiří Ohnutek
Rosnička ecology – NOVÉ HNUTÍ