|
Temelín prozradil naši neschopnost
Temelín prozradil naši neschopnost modelovat, hodnotit, předvídat a řídit globální procesy a posuzovat složité společenské jevy, zejména má-li jít o přístup komplexní a s dlouhodobou perspektivou.
Hovoří se například o tom, že Temelín může omezit roční produkci CO2 až o 15 milionů tun. Tento údaj však sám o sobě nemá valný smysl, pokud není součástí konkrétního celosvětového a dostatečně radikálního plánu na regulaci CO2. K tomu však chybí jednak potřebná vůle mnoha zemí, jednak pořebné informace: Víme, že CO2 představuje (jen) jeden ze skleníkových plynů. Víme, že koncentrace C02 v atmosféře dramaticky narůstá. Víme, že rozpuštění ledovců by znamenalo mimořádně katastrofální zvýšení hladiny světových moří o 150 metrů. Víme, že globální oteplování již nastalo. Nevíme však, které faktory jsou pro současné oteplování klimatu podstatné.
"Kysličník uhličitý jako takový způsobuje ohřev planety pouze částečně. Stejně velký vliv je výsledkem zvyšující se koncentrace dalších "skleníkových plynů", např. freonů, které zároveň ničí ozonosféru, metanu, NO2 a jiných. K ohřívání atmosféry přispívá také zmenšování zelené plochy pokryté lesy a jinou vegetací a přibývání plochy měst a komunikací, které mají malou schopnost odrážet světelné záření, nebo světelné a tepelné záření zužitkovávat bez vzniku odpadního tepla, jak to umí rostliny." (Greenpeace: Jaderná energie: Otázky a odpovědi)
Nevíme tedy jistě, proč k tomu současnému oteplení dochází a zda jde právě o přechodný či trvalý (dlouhodobý) jev. Nevíme také, zda příroda nemá samoregulující mechanizmy, které dokáží katastrofu zbrzdit - pokud hrozí právě z titulu růstu koncentrace CO2 (např. nárůst zelené hmoty vlivem zvýšení koncentrace CO2 a následná zvýšená tvorba kyslíku na úkor CO2) nebo z jiných důvodů. Nikdo také neprověřil možnosti, jaké má lidstvo při ochlazování planety - kolik tepla by bylo eliminováno např. natřením tmavých asfaltových a betonových komunikací na bílo, světlou nebo reflexní povrchovou úpravou staveb, výsadbou městské zeleně apod. Osobně jsem přesvědčen, že asfaltové a betonové silnice a plochy na celém světě přispívají ke globálnímu oteplení a klimatickým anomáliím (jako např. K rostoucímu výskytu tornád v Česku) zatím více než skleníkový efekt. Dosud jsem však neslyšel nikoho navrhnout, aby silnice byly bílé, a ne černé. Víme vůbec jakou plochu mají světové silnice a dálnice?
Nevíme také, zda a kdy se má dostavit další přirozená celosvětová doba ledová, přičemž je možné, že stojí přede dveřmi - pak by skleníkový efekt mohl částečně zmírnit jinak velmi špatné prognózy vývoje civilizace v takovém čase. Měření v Antarktidě prokázala postupné ochlazování od poloviny 80. let. Tato měření vždy výrazně předznamenávala změny světového klimatu. Víme také jen přibližně, kolik vody dnes pohlcuje chladnoucí zemská kůra (v historii se díky tomuto jevu snížila hladina moří o stovky metrů a v daleké budoucností zmizí voda z povrchu zemského téměř úplně), nevíme však ani přibližně, podle jaké křivky se bude tento jev vyvíjet v budoucnosti - v případě, že by během nového tisíciletí mělo dojít k dramatickému poklesu hladiny moří (skokem), bylo by tání ledovců způsobené (pravděpodobně) skleníkovým efektem jedinou možnou (dlouhodobou, i když jen dočasnou) kompenzací. Nevíme, jaká hodnota koncentrace C02 je kritická pro tání ledovců., jaká pro narušení imunity, vitality a metabolismu živých organismů z titulu trvalého snížení koncentrace kyslíku v ovzduší. Nevíme, jak se bude vyvíjet pohyb teplých mořských proudů, jehož narušení (které již započalo) by mohlo záhy přinést evropskou dobu ledovou (kdy by nám snad mohl skleníkový efekt CO2 naopak pomoci). Nevíme, nakolik se skleníkový efekt podílí na narušení tohoto pohybu ohřátím vody oceánu, která tak získá nižší hustotu, díky čemu se golfský proud propadne do mořských hlubin ještě dříve než dorazí do vzdálenosti ptřebné na to, aby ohřál Evropu.
Nevíme také jistě, zda je to právě jaderná energetika, která by měla "skleníkový" problém řešit:
"Většina mezinárodních expertů se shoduje v tom, že máme-li předejít nejhorším důsledkům změn klimatu, musíme během příštích desetiletí snížit spotřebu fosilních paliv na polovinu. K dispozici jsou ale studie, dokazující, že cesta náhrady klasických paliv jadernými elektrárnami nemůže být úspěšná. Po čtyřiceti letech masivně subvencovaného rozvoje dnes dokáže jaderná energetika pokrýt jen 6% veškeré spotřeby energie lidstva. Desetinásobné zvýšení podílu jaderné energetiky je nejen ekonomicky nemožné (potřebné investice jsou řádově 10 biliónů dolarů), ale navíc by dále vyhrotilo dodnes nevyřešené problémy s riziky havárie a s likvidací vysoce radioaktivních odpadů. Jediná realistická cesta k odvrácení klimatických změn, kterou známe, je razantní snížení spotřeby energie a přechod k alternativním zdrojům." (Jan Beránek, Bezjaderný region, 3/99)
A nakonec ekonomické hledisko:
"Významným argumentem ve prospěch Temelína se zdá být potřeba snižovat produkci skleníkových plynů (zejména ve světle stále se spřísňujících mezinárodních dohod, především Kjótského protokolu). Také zde je však přínos Temelína pochybný. Temelín by teoreticky - pokud by nahradil tepelné elektrárny, s čímž se ovšem nepočítá - dokázal snížit emise skleníkových plynů v ČR jen o 8 %, vzhledem k nákladům je to však řešení ve srovnání s úsporami velmi neefektivní. "(Jan Beránek, Bezjaderný region, 3/99)
Přes veškerou složitost problému se domnívám, že aspekt CO2 je jen jedním z jednodušších problémů Temelína a jaderné energetiky vůbec. Je zřejmé že za tohoto stavu poznání nemá vůbec smysl schvalovat existenci světové jaderné energetiky.
Kauza Temelín již dnes neumožňuje žádná dobrá řešení. V této fázi se již volí jen mezi menším a větším zlem. Kauza Temelín se (mimo vlastní, vnitřní, oborovou složitost v oblasti technologie, energetiky a ekonomiky) odvíjí na pozadí složitých vnějších politických, ekonomických sociálních, psychosociálních, ekologických a morálních vztahů a příslušnými aspekty do nich vážně zasahuje nebo zasáhnout může a přerostla v naše jaderné Gabčíkovo. To znamená jednak, že naše poznání neumožňuje problém exaktně jednoznačně správně vyřešit, jednak náš politický, morální a řídící potenciál neumožňuje ani na základě přesvědčivých, avšak exaktně ne vždy doložitelných východisek prosadit to menší z obou nabízených zel.
Temelín však prokázal nejen mezery v našem poznání a funkčnosti našeho systému řízení společnosti, ale i neschopnost a neochotu našich představitelů a odborníků vidět základní fakta a pravdu vůbec. Zrekapitulujme si hlavní body:
Jako domnělá výhoda jaderně získané elektrické energie je například prezentovaná její údajná levnost. V ceně ovšem nejsou započítány náklady na likvidaci vysloužilé elektrárny a finanční náklady a morální škody způsobené nutností zatížit tisíce dalších generací starostí o naše jaderné exkrementy. Většinou však je i beztoho jaderná energie až o polovinu dražší než energie tepelná a "levnost" je výsledkem manipulací a zastírání.
Dobu trvání likvidace jaderné elektrárny odhadují odborníci na 100 a více let při odhadovaných nákladech 10-100% pořizovací ceny. Je na příkladech jednotlivých států prokázáno, že vyšší podíl jaderné energetiky na tvorbě elektrické energie vede rychle a spolehlivě k vysokému zadlužení národní ekonomiky, tedy již ve fázi, v níž nejsou elektrárny likvidovány a kdy produkují na plný výkon.
Jako výhoda se také po celá desetiletí předkládala možnost přepracování jaderného odpadu. Ukazuje se však, že přepracování je nespolehlivá, riskantní, mimořádně drahá a z hlediska životního prostředí nepřijatelná technologie. To však i laik mohl předpokládat od samého začátku.
Také informace o tom, že vyhořelé palivo nebo jeho podstatnou a oddělitelnou část je možné zbavit levně radioaktivity, jsou platné jen v oblasti pohádek a teorie, která nebere v úvahu podmínky praxe. Ani neomezené finanční prostředky lidstvu nezaručí reálnost likvidace třeba jen jedné desetiny již vzniklého nebezpečného jaderného odpadu. Je to, jakobychom dali bezdomovci "levný" hovězí guláš s malou podmínkou - ať z toho, co zbude po jeho strávení vyrobí zpátky krávu a brambory. I bez toho je jaderná energie neúnosně drahá, a ne levná, jak prohlašují mnozí odborníci. Redukce radioaktivity není ekonomicky reálná ani v procesu přepracování a separace jaderného odpadu, ani speciálními neutralizačními technologiemi, využívajícími ozařování odpadu částicemi.
Bláboly o ozařování vyhořelého paliva paprsky částic jsou ve skutečnosti profesionálními dezinformacemi. U mnoha prvků, ale více-méně jen v laboratorních podmínkách, je něco takového možné. Realita je taková, že na masové zpracování odpadu nemáme pořebné technologie, a například plutónium se rozpadne v podstatné části své hmotnosti řádově až za sto tisíc let, ať s ním cvičíme, jak chceme. Jeho celková hmotnost se nesníží ani jeho přidáním do paliva, dochází naopak k množivé reakci, na úkor obsahu uranu.
Jaderná energetika produkuje v posledním desetiletí tohoto století jen asi 4 - 6% světové elektrické energie. Toto množství je bez problémů možné nahradit obnovitelnými zdroji energie nebo zvýšením efektivnosti v oblasti výroby nebo spotřeby. V současnosti již existují jak vysoce výkonné a relativně ekologické plynové a uhelné elektrárny, tak úsporné elektrické spotřebiče a způsoby výroby s nižší energetickou náročností, je známa metodika úspor elektrické energie v průmyslu, zemědělství, obchodě i v domácnostech. Nejlepší energie, jakou lze získat, je stále jen energie ušetřená.
Temelín je velmi drahou ukázkou stavitelské megalománie stalinské éry a nedemokratických rysů éry současného českého postbolševizmu. Nevrátí se ani jen investice do dostavby vynakládané od začátku roku 2000 (proinvestováno 80 miliard, zbývá investovat 35 miliard korun). Do toho nejsou započítány postprodukční náklady: další desítky miliard na likvidaci kontaminované elektrárny po ukončení provozu a nejméně sto miliard potřebných jen k prostému uložení vyhořelého paliva.
Často se uvádí na podporu Temelína jeho potřebnost v rámci našich energetických zdrojů. Temelín je však zbytečný - již nyní elektřinu nevýhodně vyvážíme.
Temelín není také zvlášť bezpečný, na rozdíl od tvrzení některých našich odborníků. Nesmíme však zapomínat, že jaderná elektrárna je od prvopočátku projektovaná jako mimořádně bezpečný systém. A opravdu vážné havárie může většinou zavinit jen úplné ignorantsví zaměstnanců a nadřízených orgánů - vypnutí více bezpečnostních systémů a nedodržení celé řady předpisů, a to ještě v rámci nějakého mimořádného režimu. Osobně mám pocit, že akademickou diskuzí o bezpečnosti se někdy odvádí pozornost od jednoduchých faktů - občané Evropy jadernou energii většinou nechtějí (přestože jsou jim - alespon u nás - denně médii masírovány mozky v opačném smyslu) a produkovat jaderný odpad je neetické a - v kontextu požadavku trvale udržitelného života - nesprávné.
Přestože osobně nevidím v otázce bezpečnosti zásadní problém, faktem je, že náš politický systém se opět velmi přiblížil podmínkám, za kterých byl možný šlendrián, který vedl k Černobylu a který může posílit riziko spojované s tzv. lidským faktorem. Navíc - za současného domácího politického klimatu dochází k posílení vlivu mafií a organizovaného zločinu, což velmi zvyšuje riziko zneužití našeho jaderného materiálu a technologií teroristy a pro zájmy cizích států.
Diskuze o bezpečnosti z hlediska možných velkých katastrof však nesmí zastřít také fakt, že při výrobě , převozu, přepracování a ukládání paliva, a zejména při provozu elektrárny bude k malým únikům radioaktivity docházet, a že nemáme právo žádat od občanů našich ani sousedních zemí, aby toto další navýšení radiační zátěže akceptovali. Samotná těžba uranu zatěžuje okolí radiací hlušiny - jsou jí zamořovány spodní vody, částice hlušiny jsou unášeny nejen vodou, ale také větrem a lide s hlušinou přicházejí do kontaktu i na místě uložení. Hlušina také uvolňuje plyn radon. Těžba loužením je ještě nebezpečnější:
"U nás byla donedávna používána těžba tzv. loužením, založená na čerpání kyseliny sírové do země, kde rozpouští uran. Ve Stráži pod Ralskem, kde se tento postup prováděl, hrozí kromě zakyselení půd také zamoření spodních vod žíravým roztokem uranu. Během dvaceti let zde byly do podzemí napumpovány téměř 4 milióny tun kyseliny sírové, z čehož tam významná část zůstala. Jen opatření
proti jejímu dalšímu průsaku stojí 500 milionů korun ročně, přičemž nikdo neví, jak situaci dlouhodobě řešit. Odhady nákladů na uvedení oblasti do přijatelného stavu se pohybují kolem 40 miliard korun." (Bezjaderný region 3/99)
Zastánci jaderné energetiky rádi srovnávají množství energie vyrobené z kousku obohaceného uranu s energií, kterou získáme z několika vagonů uhlí. Zatímco uhlí po vytěžení potřebuje minimum dalšího zpracování, uran se ve vytěžené rudě nachází ve velmi malých koncentracích. Na každý vytěžený kilogram uranu připadá 0,5 - 5 tun radioaktivní hlušiny.
Na tisíce tun se také počítá celková produkce vysoce radioaktivního odpadu z elektrárny.
Na příkladě nedořešených průsaků také vidíme pro jadernou energetiku typické hrnutí neřešených problémů před sebou a spoléhání se na to, jak si s nimi poradí budoucnost. Je paradoxem, kolik nezodpovědnosti projevují zodpovědní činitelé v tak citlivých otázkách.
Temelín také nepomůže ozdravit naše ovzduší a snížit např. emise SO2. Naopak - kdyby se peníze utopené v Temelínském betonu využily na odsíření našich elektráren, šlo by o mnohem efektivněji vynaložené prostředky.
Jak tento nedokončený výčet uzavřít? Snad jen předsevzetím, že nenecháme za svůj osud demonstrovat Rakušany - a co nejdříve se sejdeme u nějaké silnice, po které jezdí hodně ministrů, poslanců sněmovny a senátorů.
Darius Nosreti
Připomínky: info@darius.cz
Jaderná energie: Nepřijatelné přemítání
Darius Nosreti
Srpen oživil jadernou problematiku na stránkách našeho tisku.
Připomněli jsme si padesátiletí nestárnoucího mementa atomového útoku
na Hirošimu a Nagasaki, rozhořčovali jsme se nad zprávami o čínských
jaderných pokusech nebo rozhodnutím francouzského prezidenta Jacquesa
Chiraka obnovit jaderné zkoušky, sledovali jsme další osudy
"federálního" jaderného odpadu. Slávu i bídu úvah o bytí či nebytí
atomové energetiky prezentoval v článku "Letní přemítání o jaderné
energii" jaderný fyzik František Janouch (LN z 3. srpna 1995).
V dobré polovině článku si autor sice vzal za úkol proprat svědomí
Zeleným, ale díky tomu se řadový "konzument" radioaktivního zamoření
alespoň dozvěděl konkrétní číslo o tom, že černobylská katastrofa je
maličkostí v porovnání s (padesátkrát větším) radioaktivním zamořením,
kterým je biosféra zatížena v důsledku pokusů s jadernými zbraněmi.
A tak nám autor mimoděk dává další pádný argument, proč rozhodně
odsoudit jakékoliv zkoušky jaderných zbraní, jako i politiky, kteří
tyto zkoušky veřejně nebo jinak schvalují. Kdo ví, možná se
k důraznějšímu protestu odhodlají i naši jaderní vědci, i když to (na
rozdíl od Zelených) nemají v náplni práce. Dále se v článku dozvídáme,
že u dětí, které byly splozeny po jaderném výbuchu nebyly statisticky
zjištěny "žádné signifikantní genetické defekty" a (nadprůměrné) vady,
chromozomální abnormality či výskyt rakoviny. Lidské plody a osoby,
které měly smůlu, že v čase černobylské havárie nebo jaderných explozí
již žili, se do statistik tohoto článku již nevešly. Postupně začínám
věřit, že celá desetiletí jaderného výzkumu nemají cenu jediného
ze stovek životů dětí, které onemocněly leukémií či rakovinou štítné žlázy v blízkosti Černobylu či na
jiných exponovaných místech. Do statistik se asi také už nedostanou
lidé, kteří onemocněli následkem ozáření na nesčíslné množství jiných
chorob, než jen sledovanou rakovinou a leukémií.
Přirozeně se tu již nemůžeme dočíst o vlivu záření na
mitochondriální dědičnost (v čase výzkumů se o ni nevědělo) ani o tom,
zda se soubor genetických odchylek populace splozené v nezamořeném
prostředí nejen množstvím, ale zejména kvalitou neliší od odchylek
v prostředí se zvýšenou radioaktivitou (věda je zatím většinou neumí
odlišit) a zda se vliv těchto netypických odchylek nemůže v dalších
generacích nějakým způsobem kumulovat nebo upevňovat. (Dosavadní
pozorování vypovídají více-méně jen o období 50 let.) Nedozvíme se tu,
jakou úlohu sehrála radioaktivita prostředí v dnešní nebývale vysoké
nemocnosti dětí v třídě nejtěžších onemocnění a v postupném imunitním
kolapsu celých generací, alergiemi počínaje a rakovinou a leukémií
konče. Nepíše se tam také, jaký osud vědci vymysleli pro rostliny,
které mají tu smůlu, že v sobě některé radioaktivní prvky koncentrují
a pro živočichy, kteří se těmito rostlinami živí (nebo pro osoby,
které se jimi léčí). Nedozvíme se o vysoké nemocnosti v okolí
jaderných elektráren na zhoubné nádory. (Jestliže radioaktivita je tu
v normě, neznamená to, že tu působí faktor, který oficiální věda ještě
nezná?)
Jedniný kilogram plutonia, které je jednou z nejnebezpečnějších
složek jaderného odpadu v atomových elektrárnách, který by shořel na
volném vzduchu a ideálně se rozptýlil po zemském povrchu by podle
zveřejněných údajů s naprostou jistotou učinil Zemi neobyvatelnou.
Jedniný atom plutonia, který se dostane do organismu v něm svým
vyzařováním působí nepřetržitou škodu, navíc tento atom nezanikne
smrtí daného živočicha a zůstává nadále součástí biosféry, či přímo
dalších organismů. A protože poločas rozpadu plutonia je 39 000 let
(za tuto dobu se rozloží pouze polovina z každého množství jeho
atomových jader), bude v naší epoše vyprodukovaný jaderný odpad s jeho
obsahem významně převyšovat přirozenou radioaktivitu prostředí ještě
za 100 000 let. Přitom naše atomové století vyprodukuje řádově miliony
tun jaderného odpadu. Péče o sklady a mezisklady vyhořelého jaderného
paliva bezpodminečně vyžaduje zachování a praktické ovládnutí znalostí
o složitých technologiích. Přitom s určitostí nevíme, zda naše
civilizace bude existovat třeba jen za 100 či dokonce za 10 let.
A jestliže ještě lidstvo bude existovat, bude mít vůbec zájem udržovat
současný typ a současné technologie naší technické civilizace? Lidé si
již zvykli hovořit o jaderné energii jako o energii ekologicky čisté,
kterou z mnoha hledisek také je. Pro tento závěr je ovšem nutno splnit
pár vyslovených maličkostí: Zabezpečit odpad na 100 000 let, zabránit
využití odpadu pro vojenské účely a zneužití teroristy, ochránit
provoz před nespolehlivostí lidského faktoru, vyloučit všechny možné
úniky a havárie při těžbě a výrobě paliva, jeho dopravě a při vlastním
provozu jaderné elektrárny, při úpravě a přepravě jaderného odpadu
jako i vliv války a především živelných katastrof největšího rozsahu
a síly na bezpečnost provozu. V opačném případě bude lépe označovat
jadernou energetiku jako smrtelně nebezpečnou pro globální
antropoekokomplex. Jaderná energetika přináší obrovský paradox: Při
nejmenším, technicky dokonale omezeném riziku riskuje ty nejstrašnější
následky. A určité důsledky prostě člověk riskovat nesmí, tím spíše,
že tyto důsledky mohou nést všechny národy a tisíce generací. Lidský
organismus má jistě velkou schopnost adaptace na nové prostředí,
genetické mechanismy a změny zvyšující adaptabilitu člověka na
zvýšenou radioaktivní zátěž však mohou pracovat na úkor adaptace na
jiné přinejmenším stejně významné změny životního prostředí. Mnohem
horší je však skutečnost, že v důsledku přirozeného výběru v rámci
"antiradiační" adaptační strategie lidského druhu může dojít
k vymizení některých - z hlediska nutné rozmanitosti genofondu
a dalšího vývoje člověka cenných - genetických typů člověka a sníží se
schopnost lidstva reagovat na některé mnohem přirozenější, významnější
nebo častější typy zátěže, čímž se vývoj lidského druhu může dostat do
slepé uličky. Neznáme také spolehlivou míru přípustné radioaktivity
prostředí, za kterou již genetické "odchylky" dříve či později
signifikantní budou. Oficiální věda zatím totiž neumí z úplností určit
příčiny toho zázraku, který způsobil, že "odchylky" jsou tak (jak
doufáme) malé. Stejně tak ovšem nebudeme moci asi nikdy s určitostí
tvrdit, že známe všechny úrovně škodlivosti působení umělých zásahů do
atomového jádra, všechny možné významné interference - od oblasti
čistě fyzikální až po psycho-sociální souvislosti, se známými
i netušenými energetickými a informačně-energetickými poli.
Naprosto demagogicky vyznívá autorův argument ve prospěch (byť
mírového) využití atomové energie - vždyť všechna energie v přírodě má
původ v energii jaderné. Autor velmi dobře ví, že je to právě velmi
křehké a miliony let se vytvářející jaderné "závětří" na Zemi, které
umožnilo vytvořit prostředí s dostatečně stabilní skladbou dostatečně
stabilních prvků a následně vznik a rozvoj určité formy života, že
skladba prvků v zemské kůře a atmosféře má nesmírně těsnou souvislost
se skladbou prvků v živých organismech. A jsou to právě zastánci
nejtvrdší linie oficiální vědy, kteří se domnívají, že příznivé
podmínky k životu na Zemi vznikly neuvěřitelným řetězením příznivých
náhod a že v přírodě je neskonale pravděpodobnější výskyt podmínek pro
život nevhodných. Pro jaderné vědce je však zřejmě zdravá biosféra
něčím samozřejmým a ve vesmíru téměř všedním. Jediná větší ozónová
díra během jediného dne však jednou jistě postačí na to, aby každý
pochopil rozdíl, co je přirozené pro vnější vesmír a co je přirozené
pro biosféru. Je pravdou, že radioaktivní procesy se vyskytují také
v zemské kůře a v zemském jádru. Hledat však v tomto faktu odůvodnění
pro existenci jaderné energetiky je stejně pokrytecké jako poukazovat
na přirozenost jaderných procesů na Slunci a v celém vesmíru. Důsledky
současných procesů v nitru Země pro radioaktivitu našeho prostředí
jsou nám totiž díky ochranné funkci zemské kůry snad ještě vzdálenější
než procesy ve viditelném vesmíru. A porovnávat radioaktivitu
vyhořelého paliva s radioaktivitou některých hornin a minerálů zemské
kůry je směšné. Přírodní materiály mají omezenou skladbu z hlediska
přítomnosti různých druhů radioaktivních prvků, vyskytují se vzácně
a pokud se zachovaly ve významnějších ložiscích, je to samo o sobě
nejlepším důkazem, že jsou dobře (po celá geologická údobí)
konzervovány v okolních horninách. To, co se rozptýlilo v prostředí
bylo odjakživa součástí přirozené (navíc - do začátku jaderné éry
- stále se snižující) úrovně radioaktivního pozadí, na niž jsou
organismy dokonale adaptovány. A především - hladina radiace
vyhořelého paliva klesne na srovnatelnou úroveň až za těch neodbytných
100 000 let. Přesně o stejnou dobu tedy vrhli vědci zpět atomové
hodiny části hmoty naší planety. Je nebezpečné lidstvu nalhávat, že
atomy naší Země je možné poskládat z materálu kteréhokoliv jaderného
slunce vesmíru. Přehlíží se přitom to podstatné, že historii konkrétní
hmoty naší planety nelze opakovat na rozdíl od obecných typů jaderných
reakcí v laboratoři.
Je těžké si představit jaderného vědce, který si myslí, že má právo
zatížit tisíce generací starostmi o radioaktivní odpad nebo vědce,
který to napíše do novin, a není fanatikem nebo profesionálním
pokrytcem. Někde jsem četl, že demokracie neznamená absolutistickou naqdvládu většiny nad menšinou. Tam, kde se (byť) menšina obává o životy a zdraví své nebo svých potomků, není nejen zmanipulovaný ale ani přirozeně dosažený názor demokratické většiny veřejnosti nic platný. Nutit někoho žít vedle atomové elektrárny nebo na zeměkouli poseté skladišti atomového odpadu je jednoduše neetické a nemorální. Že v danou chvíli se jaderná energie zdá být nejmenším zlem
a nejlepším řešením energetického problému lidstva, je dáno více úhlem
našeho pohledu a stavem našeho poznání, než pokulhávajícími příměry
k jiným masívně využívaným zdrojům energie. Že intenzivní využívání
jaderné energie je slučitelné s modelem dlouhodobé existence lidstva,
o tom nikdo přímý, tím méně exaktní důkaz nepodal a ani podat nemůže.
Sebevědomá vůle měnit skladbu prvků zemské kůry, a tím nakonec potenciálně i v biosféře, je
nejarogantnějším projevem současné vědy. Taková změna představuje od
určitého bodu trvalé ohrožení rovnováhy celého antropoekokomplexu
a základních genetických kodů života na Zemi. Navíc, jsem přesvědčen,
že konkrétní sestava prvků představuje vždy určitou konkrétní kvalitu,
jejíž význam ještě nejsme schopni plně dešifrovat. Míra arogance
a neupřímnosti představitelů jaderné vědy a průmyslu je - mimo
průhledných pokusů zakrýt zesílením hlasu své vědomí či nevědomí
o skutečném stavu poznání v dané oblasti - zajisté často podmíněná
také objemem peněz, které se v jaderném průmyslu točí. A konečně
- zkuste sehnat zaměstnání jako jaderný vědec v zemi, v které je
vládní garnitura přesvědčena o spásonosnosti jaderné energetiky, pokud
jste příliš kritičtí. V Čechách a na Slovensku těžko. A to je symptomem dalšího neméně zhoubného vlivu atomové energetiky a průmyslu, tedy v oblasti politicko-sociální. Jak jednou vystihl sociolog Jan Keller, atomová elektrárna nebo jaderný podnik představuje relativně izolovaný systém sociálních vazeb, které, co se týká demokracie, většinou pokulhávají za okolním územím. Vojenské, policejní, direktivní a politicko-mafiánské způsoby řízení zde hypertrofují, utužují se a zpětně neblaze ovlivňují celou společnost. Výlučnost, vyšší zájmy a režim utajení tvoří pro tyto negativní tendence skleníkové prostředí.
Naštěstí v Evropě již přibývá států, kde převážil hlas rozumu a kde jaderný program ukončili. Nenechávejme však rozhodování jen na lidech moci,
cenu za chvíli opojného pocitu ovládnutí přírody totiž nebudou splácet
jen vědci, úředníci, lobbysti, manageři a politici, ale celé lidstvo.
A proto je také právem každého se proti všem projevům jaderné
nezodpovědnosti postavit. Nakonec - také drahota jaderné energie
(v porovnání s klasickými zdroji trojnásobná) pro společnost je
trestem, který již dávno splácíme. A tak se dostáváme nutně k závěru
všech podobných letních úvah: Jaderná energie je zvládnuta jen
z hlediska velmi úzkého a krátkozrakého techno- a byrokratického
pohledu. Z hlediska moderního vědeckého myšlení ve smyslu komplexního
interdisciplinárního vědeckého přístupu a z hlediska
eticko-morálního, jako nedílné součásti takového přístupu, je jaderná
energie v dnešní podobě pro dnešní lidstvo nepřijatelná, a to
i přesto, že se fyziku Janouchovi údajně podařilo o pravém opaku přesvědčit
prezidenta Havla. A zřejmě nikdo již z několika generací jaderných
vědců nebyl svým výrokem blíže pravdě než jedno "nevědecké" proroctví:
Čím více bude člověk tuto energii využívat, tím rychleji bude Země
umírat. A k tomu můžeme dodat: Dnem konce světové jaderné energetiky
v dnešní podobě se začne nová naděje lidstva na holé přežití.
Darius Nosreti
Proč je třeba zastavit Temelín
- základní údaje
Projekt výstavby JE Temelín byl součástí záměru ÚV KSČ vybudovat v každém kraji ČSSR jednu jadernou elektrárnu. Pro jižní Čechy byly vybrány Malovice, které ale koncem roku 1980 po geologickém průzkumu nahradila lokalita Temelín.
Na území staveniště se nacházely tři obce, které byly zcela zlikvidovány: Temelínec, Křtěnov a Březí _. Stejný osud čeká i další obce nacházející se v tzv. ochranném pásmu (3 km od elektrárny): Knín, Podhájí a Kočín. Kromě toho byly výstavbou vodní nádrže Hněvkovice (pro zásobování elektrárny chladicí vodou) částečně zatopeny obce Purkarec, Jaroslavice, Buzkov a okrajová část města Hluboká nad Vltavou.
Práce na staveništi jaderné elektrárny Temelín (asi 25 km severně od Českých Budějovic) začaly v roce 1983. Původní plán počítal s vybudováním čtyř reaktorů, z nichž každý měl mít výkon 1000 MW.
Stavební povolení pro 3. a 4. blok ale okresní národní výbor svým rozhodnutím ze dne 27. února 1990 neprodloužil, také díky protestům veřejnosti. Představitelé ČEZu se snažili toto rozhodnutí zvrátit. Proto v listopadu 1990 došlo k plenárnímu hlasování jihočeského národního výboru. Většina poslanců se vyslovila proti dostavbě třetího a čtvrtého bloku, pro které jsou připraveny jen základy. Po mnohaměsíčních odkladech vláda ČR jednala o dokončení JE Temelín 10. března 1993 a poměrem hlasů 18:0 (ministr životního prostředí Benda se zdržel hlasování) rozhodla v jeho prospěch1.
Dnešní projekt tedy počítá s vybudováním dvou reaktorů sovětského typu VVER-1000/320. Pro oba reaktory jsou vystavěny čtyři chladící věže o výšce 155 metrů, z nichž každá odpaří přes 200 litrů vody za sekundu. Protože sovětské reaktory nevyhovují současným požadavkům na bezpečnost, bylo rozhodnuto o jejich "vylepšení" západními technologiemi. Konkursu se v závěrečném kole zúčastnily 4 firmy. Ačkoliv nezávislý posudek firmy Colenco Baden z května 1991 ohodnotil provozní řídící systém nabízený firmou Westinghouse jako nejhorší (nejvýše se umístila firma Siemens), smlouva byla nakonec podepsána právě s touto firmou, protože údajně nabízela nejlepší finanční podmínky.
pokračování viz
http://www.referendum2000.cz/archivduhy/procjetreba.html
BELARUSIAN CENTER OF THE PEOPLE IN NEED CZECH TV FOUNDATION WEB SITE
Běloruská Charta 97 protestuje proti Černobylu v hlavách lidí
------------------------------------------------------------------------
Autor: Petra Procházková, Jaromír Štětina
Lidové noviny, 26.4.1999
www.chernobyl.com
http://www.belcentrum.org/archive/cz/ln0999.htm
Černobyl nám změnil život
Rozhovor s Vladimirem Kovzelevem
Vladimir Kovzelev je vedoucím oblastního občanského sdružení Gomelská asociace dětí a mládeže. Organizace, ve které je aktivní už od roku 1983, má tři stovky členů a připravuje pro mládež řadu zájmových programů, včetně těch, zaměřených na ochranu životního prostředí. Je mu 49 let.
SG: Jaké programy připravujete pro mládež v Gomelu?
VK: Nabízíme jednak ekologický program, to znamená různé tábory, semináře a další akce s tematikou ochrany přírody. V současnosti rozjíždíme projekt telefonické poradny pro občany v otázkách životního prostředí, jakýsi "zelený telefon".
Dalším tématem je problematika AIDS. Pořádáme semináře, setkání, besedy s mládeží na školách nebo internátech. Promítáme videofilmy a pořádáme akce s hudebním programem, kterých se účastní odborníci z prevenčních center proti AIDS a experti na drogovou problematiku.
Pracujeme také s uprchlíky. Oblast kolem města Gomel se totiž nachází v zóně, která byla zasažena černobylskou havárií, takže je v ní mnoho vysídlených území a prázdných domů. A lidé, kteří prchají z oblastí válečných konfliktů, se v těchto domech usidlují.
Konečně nemůžu vynechat ani program organizace volného času pro děti a mládež v místě bydliště. Organizujeme zájmové kroužky, zajišťujeme zázemí hudebním souborům, dáváme zkrátka mladým možnost se zájmové činnosti věnovat.
SG: Vzpomínal jste, že pracujete s mládeží už od 80. let. Jaké byly vaše začátky ještě za dob Sovětského svazu?
VK: Ano, svůj první projekt jsem zrealizoval už v roce 1983. Mládež v mém okolí se tehdy poflakovala, nic nedělala, a mně se podařilo dát ji dohromady. Začali jsme sportem, hráli jsme fotbal, stavěli tělocvičnu, potom jsme zřídili mládežnické středisko. Na našem sídlišti jsme měli malé jezírko, do kterého v té době vypouštěly odpad místní průmyslové závody na výrobu obrazovek. Nám se to samozřejmě nelíbilo, a tak jsme uspořádali shromáždění místních občanů, napsali výzvu městským orgánům, ve které jsme je požádali, aby do dvou měsíců sjednaly nápravu. Dva měsíce uplynuly a nic se nedělo. Tak jsme jednoduše k jezírku přijeli se dvěma auty plnými betonu a potrubí, kterým do něj tekla špinavá voda, zabetonovali. To byla naše první ekologická akce.
SG: Co následovalo?
VK: Městské orgány zareagovaly kladně. Bylo to v dobách perestrojky, kdy se v Sovětském svazu začala rozvíjet demokracie, a odráželo se to i ve správě našeho města. Ta učinila za znečištění zodpovědným ředitele průmyslového podniku. Dostal pokutu 50 000 rublů, což bylo tehdy hodně peněz. Nakonec nechali v továrně vybudovat čističky, takže potrubí u jezírka už dnes nenajdete a odpad z továrny nevytéká. Jezero je, bohužel, stále toxické, koupat se v něm rozhodně nedá. To bude vyžadovat ještě dlouhý čas. Ale naše akce měla skutečnou odezvu a vedla k úspěšnému konci.
SG: Co dnes v Bělorusku považujete za nejzávažnější ekologické problémy?
VK: Trápí nás nízká kvalita vody, znečištění vzduchu automobilovou dopravou a speciálně v naší oblasti také problémy s likvidací nebezpečných odpadů. Gomelský chemický závod například vyprodukoval 14 miliónů tun odpadu z výroby fosfátových hnojiv, které již více než 20 let leží na jednom místě a nikdo se nezabývá jejich zpracováním. Výsledkem je znečištění spodních vod a akutní ohrožení lokality, ve které se čerpá pitná voda pro jižní část města.
Naprosto základním ekologickým problémem dnešního Běloruska ovšem je likvidace následků černobylské havárie. A stát je, bohužel, není schopen vůbec uspokojivě řešit. U nás, v gomelské oblasti, jsou dvě třetiny území radioaktivně zamořeny a na zdejší půdě se nedá v podstatě nic pěstovat. To znamená, že nemůžeme získávat čisté, nezamořené potraviny, a zdraví mnoha lidí je trvale ohroženo.
Pocházím z místa, které zamoření postihlo nejvíce. Téměř polovinu okresu museli úplně vystěhovat. Můj dům ležel v zóně, kde znečištění dosahovalo 40 Cr (Curie). Byl tedy naprosto neobyvatelný, museli jsme se vystěhovat. Státním orgánům ale trvalo čtyři roky, než došly k závěru, že oblast musí úplně vyklidit. Prováděla se sice dezaktivace budov, dokonce se všude odebrala deseticentimetrová vrstva půdy a poté se vše zalilo asfaltem, dvorky, cestičky i silnice. Jenže když všechno dokončili, zjistili, že to žádný výsledek nepřineslo. Tak se po čtyřech letech rozhodli oblast zcela vyklidit. A jak už to u nás bývá zvykem, nejdříve se vyklízelo technické zařízení, státní majetek, a teprve potom došlo i na lidi. Moje sestra se dvěma malými dětmi se s velkými potížemi přestěhovala do města Borisov, ale tatínek, který bydlel s ní, v oblasti zůstal. Zvykl si na ta místa a bylo mu líto je opouštět. Formálně se tedy vystěhoval, ale ve skutečnosti zůstal ve vsi. Také ostatním lidem, kteří byli vystěhováni, se stále stýská a snaží se do svých původních domovů vracet. Už tam sice nenajdou žádné domy, protože všechny byly zbořeny a zahrabány do země, lidé ale stojí a pláčí, protože to byla místa, kde žili. V sousední vesnici zůstalo ještě pět rodin. Neopouštějí své domy a protestují proti tomu, aby byly zbourány. Jsou to staří lidé a myslí si, že jim nic nehrozí. Jedí to, co pěstují na svých zahradách a políčkách, chodí do lesa, kde sbírají zamořené houby a borůvky, chytají zamořené ryby, nemají obchody ani elektřinu. Pokud jde o dospělé, mnozí z nich už zemřeli. Možná že Černobyl nebyl tou hlavní příčinou, ale zamoření rozhodně podpořilo nemoci, kterými trpěli už předtím. Oficiálně se například hovoří o tom, že úmrtnost v gomelské oblasti je dvojnásobně vyšší než porodnost. Navíc se katastroficky zvyšuje nemocnost dětí. Zdravotnické statistiky uvádí, že mezi školními dětmi není prakticky žádné, které by bylo možno označit za zdravé. A to na zamořených územích žije celkem pět set tisíc dětí. Černobyl nám opravdu změnil život a jeho následky představují určitě největší problém našeho národa.
SG: Pamatujete si vy osobně na 26. duben 1986, kdy došlo k havárii?
VK: Samozřejmě že si pamatuji. Ten den se ale především vůbec nelišil od těch předchozích, protože nikdo nevěděl, že k něčemu takovému došlo. My jsme se o havárii dozvěděli teprve na začátku května. Už dříve sice šly nějaké řeči, protože všichni vedoucí straničtí činitelé vzali své děti a rodiny a odjeli s nimi. Avšak mně to došlo teprve 1. května, když jsem jel z Gomelu k rodičům a najednou jsem viděl kolony vozů, které vyvážely lidi ze třicetikilometrové zóny kolem Černobylu. Tenkrát jsem teprve pochopil rozsah nebezpečí. Lidé, které jsem viděl, si jen v rychlosti sbalili do tašek a kufrů pár věcí a odvezli je dvě stě kilometrů od domova. U Gomelu jsme měli rekreační zónu, a do ní je přestěhovali. To jsme ještě nevěděli, že se dostali z louže pod okap. O něco později jsem se ptal vojáků z chemické jednotky, kteří monitorovali půdu v naší obci, co tu dělají - to už jsme věděli, k čemu došlo - a oni nám odpověděli, že se nic hrozného neděje. Teprve když začali říkat, aby lidi nevětrali, zavírali okna, nechodili moc ven, brali si klobouky na hlavu, aby co nejmíň pili mléko a nepili vodu ze studní, teprve když začaly tyhle návody a pokyny, pochopili jsme, že je to nebezpečné. Úřady ale pořád nechávali lidi bydlet v jejich domech, protože neměly možnost je všechny vystěhovat. A člověk nějak žít musel, takže jsme orali, sekali trávu, sušili seno pro dobytek. Hospodářství muselo jít dál, včetně starostí o zahradu, ovoce, zeleninu, zkrátka o zajištění živobytí. Až jednoho dne nám řekli, že máme okamžitě přivést krávu, já jsem si přinesl dozimetr a zjistil, že když jsem ho zvířeti položil na hřbet, tak ukazoval desetinásobně víc, než byl limit. Poprosil jsem vojáky, aby přijeli změřit radioaktivitu i ke mně na statek a oni potvrdili, že kráva je silně zamořená, stejně tak jako podestýlka, která byla v chlévě. Okamžitě nám zakázali do toho chléva chodit a krávu jsme museli utratit.
Ty první dny nám ale o havárii nikdo nic neřekl. Začínaly totiž prvomájové svátky, svátky pracujících, a úřady se bály narušit slavnostní atmosféru. Pokyn byl jako vždycky, že všichni musí do průvodu. Já jsem šel se sportovci, bylo velké horko, to si pamatuji. Museli jsme čtyři hodiny stát na sluníčku a čekat až na nás přijde řada, abychom se mohli projít kolem tribun, kde stálo naše komunistické vedení. Nikdo z nás o ničem nevěděl, ačkoli už tenkrát lidé z vedení museli všechno moc dobře vědět. Když jsme se pak ptali, proč nám to neřekli, odpověď jsme nedostali. Jenom díky světové veřejnosti jsme se nakonec něco dozvěděli. Kdyby o tom v zahraničí nemluvili, věřím, že by se to u nás ututlalo. Zdravotně bychom na tom byli ještě hůř a nikdo by netušil proč.
SG: Jak jste vnímal "konec" příběhu, to znamená nedávné uzavření černobylské jaderné elektrárny?
VK: Jako logický krok, který musel přijít. Uzavření elektrárny považuji za dobré řešení, protože jsme se tím zbavili obav, že by se něco podobného mohlo v našem těsném sousedství opakovat. Osobně podporuji kampaně, vedené proti výstavbě jaderných elektráren. Právě naše sdružení bylo jedno z prvních, které začalo propagovat alternativní zdroje energie. Vždycky, když děláme nějakou akci, máme s sebou model slunečních kolektorů a vyprávíme o tom, jak lze výhodně sluneční energii každodenně využívat v domácnosti. Jindy jsme organizovali dětský ekologický tábor, na kterém si děti vyráběly hračky poháněné sluneční energií. Měly v sobě zabudované fotovoltaické články, takže se to vrtělo, kroutilo, pohybovalo, a všechno jen díky sluníčku. Vyrobili jsme si také speciální duté zrcadlo, které vozíme s sebou, když jedeme do přírody. Ukazujeme, jak se s jeho pomocí dá uvařit voda, udělat míchaná vajíčka a podobně.
Myslím si, že máme dost možností, jak energii získávat a hospodárně využívat, a že bychom se bez jaderné elektřiny klidně obešli. Vadí mi na ní nejen to, že není dořešen problém zpracování radioaktivního odpadu, ale i neustálé riziko, že o osudu tak nebezpečné věci, jako je toxický radioaktivní odpad, budou rozhodovat různí ředitelé a vedoucí, kteří nemusí být vždy poctiví a často podléhají jiným zájmům. Potom si totiž nemůžeme být nikdy jisti, že jednoho dne se odpad neocitne zahrabaný v zemi někde v naší blízkosti a my o tom ani nebudeme vědět. Právě z takového kšeftování s radioaktivním odpadem může nakonec vzniknout další malý Černobyl.
připravil Martin Ander
Začátkem června navštívilo Českou republiku osm zástupců běloruských ekologických nevládních organizací. Jejich cestu, na níž se postupně seznamovali s prací různých českých ekologických sdružení, zajišťovala společnost Člověk v tísni. U příležitosti návštěvy běloruských ekologů v Brně požádala Sedmá generace o rozhovor dva z nich. S Vladimirem Kovzelevem z Gomelu jsme hovořili především o následcích černobylské havárie a jaderné energetice, rozhovor přinášíme v tomto čísle. V čísle následujícím otiskneme rozhovor s Ale- sem Mazurem, redaktorem opozičního čtrnáctidenníku Navinki. Ten vám mimo jiné přiblíží řadu absurdních nařízení, kterými Lukašenkův režim každodenně ztrpčuje život běloruským nevládním organizacím.
Nemám sebemenší důvod věřit ČEZu
Václav Havel
Tisková konference prezidenta republiky Václava Havla ke kauze Temelín, Královská zahrada Pražského hradu, 12. května 1999
"Dámy a pánové, jak víte, dneska v půl osmé má vláda České republiky rozhodovat a pravděpodobně definitivně rozhodnout o tom, zda se bude či nebude pokračovat ve výstavbě jaderné elektrárny Temelín.
Já jsem k této věci dlouho mlčel. Dlouho jsem se domníval, že jde o téma do té míry odborné, složité, že by mělo zůstat v rukou odborníků a v rukou vlády, která na základě mínění odborníků rozhodne. Během let jsem ale dospěl k názoru, že k této věci nemohu nadále mlčet, že nemohu dělat mrtvého brouka.
Nebudu radit vládě, jak má rozhodnout. Pouze bych ji rád veřejně, to znamená před vámi, požádal, aby přihlédla k několika rozmanitým souvislostem, které toto rozhodnutí má. Je to možná nejzávažnější rozhodnutí, jaké tato vláda bude po dobu své dosavadní existence dělat.
Dovolíte-li, nejprve vám přečtu úryvky z jednoho textu a pak vám teprve řeknu, co to je za text.
„Současná vláda pokračuje ve smělém budovatelském díle starého režimu a trvá na dostavbě jaderné elektrárny Temelín. Přitom její členové dlouho odmítali myšlenku, že je výstavba ve značném skluzu a že se tedy podstatně prodraží. Až opožděně museli uznat zpoždění výstavby o celý rok a z toho vyplývající růst ceny elektrické energie v této elektrárně vyrobené."
Další odstavce nebudu číst, přečtu třeba větu:
„Jde o stavbu svým způsobem osudového významu. Proto je žádoucí doplnit úřední rozhodovací procedury rovněž vhodnými formami účasti laické i odborné veřejnosti na zásadních rozhodnutích. Jde ostatně i o zkoušku demokratičnosti politického systému této země. Právě v takových případech, jako je kontroverzní dostavba jaderné elektrárny, je ve vyspělých zemích využíváno institutu referenda, jehož existenci ostatně česká Ústava rovněž předpokládá. Je třeba rozhodovat za účasti veřejnosti odborné i laické a tohoto posuzování využít k nastolení otázky, zda a jak pokračovat v rozvoji jaderné energetiky v České republice. Je třeba vypracovat a schválit za účasti veřejnosti státní energetickou politiku. Je třeba volit vhodné formy občanského protestu, jako je symbolická blokáda staveniště jaderné elektrárny ekologickými aktivisty a dalšími občany."
Já jsem vám, prosím pěkně, nečetl manifest nějakého bojovného ekologického sdružení mladých lidí, ale četl jsem vám oficiální stanovisko České strany sociálně demokratické z roku 1995.
Proč jsem vám ho četl? Proto, že bych rád apeloval na dnešní vládu, vládu sociálně demokratickou, aby se rozpomněla na některé své a z mého hlediska nesmírně sympatické politické cíle, aby se rozpomněla na svůj program, aby se rozpomněla na své předvolební sliby.
Co k tomu všemu patřilo: Důraz na tvorbu občanské společnosti. Respekt k hlasu veřejnosti, k hlasu občanských iniciativ, odborných kruhů, vědeckých pracovišť, veřejnosti. Patřil k tomu důraz na potřebu dlouhodobých vizí, na tvorbu určitých nadějí pro společnost, na tvorbu jakýchsi základních odpovědí na základní otázky. To znamená, na určitou koncepčnost, která se týká různých oblastí našeho života.
Naše země, jak jsem ostatně řekl už mnohokrát, se ocitla na historické křižovatce a ocitá-li se země na takovéto křižovatce, musí činit jakási základní rozhodnutí, musí se zamyslet nad svou identitou, promyslet rozsah svých zdrojů, své perspektivy, své geografické postavení a na pozadí toho všeho učinit některá základní rozhodnutí.
Jedno z nejdůležitějších je energetická politika státu. O té se mluví deset let. Já osobně po ní deset let volám, po jednoduché, jasné a srozumitelné státní energetické politice, která bude obecně známým, veřejnosti dostupným a veřejností přijatým dokumentem a kterou se budou řídit pochopitelně různé vlády, které, jak to v demokracii bývá, se střídají. Máme takovou energetickou koncepci? Můžeme o osudu této gigantické stavby rozhodovat, aniž máme takovouto koncepci?
To jsou otázky, které kladu a které kladla v minulých letech i Česká strana sociálně demokratická. Tato strana se zavázala poměrně nedávno, že bude vycházet při svém rozhodování o Temelínu z odborné expertizy, kterou zadala. Ta expertiza stála mnoho milionů, vy ji pravděpodobně znáte a víte, jak vyznívá.
Apeluji na vládu, aby opravdu prozkoumala tuto expertizu a přihlédla k jejím výsledkům, poznatkům a doporučením. Tato vláda má možná poslední příležitost rozhodnout svobodně. Ona není svázaná prestižními ohledy na svá dřívější rozhodnutí. Ona o Temelínu dosud nikdy žádné rozhodnutí neudělala. Je svobodná a měla by této svobody využít ke svobodnému a odvážnému rozhodnutí. Vrátí-li se na její stůl téma Temelína za dva roky, nebude o tomto tématu rozhodovat už svobodně, protože bude vázaná svými dřívějšími rozhodnutími.
My jsme nebo mnozí z nás desítiletí bojovali tak či onak proti totalitnímu systému, proti centralizaci veškeré moci. Já si nemyslím, že jsme proti komunistické vládě bojovali proto, aby byla nahrazena jakousi podivnou, skrytější, nenápadnější diktaturou firmy jedné jediné, byť tak úctyhodné, jako je ČEZ. Já si nemyslím, že tvorba, výroba, přesněji řečeno, a distribuce energie ve státě má být a může být v jedněch jediných rukách. To je centralistický přístup, který má nepochybně neblahé společenské, politické i občanské důsledky. Jsem a vždycky jsem byl pro decentralizaci energetických zdrojů, pro liberalizaci cen energie, pro oddělení energetických rozvodných sítí od energetických zdrojů, pro pluralitu těchto zdrojů a hlavně pro státní podporu formou daňových úlev či jinými způsoby těch zdrojĚ, které jsou ekologicky Źisté.)
ČEZ nás devětkrát obelhal. Devětkrát uvedl jinou cenu, než jaká se ukázala odpovídat skuteŹnosti, a jiný termín uvedení této elektrárny do provozu. Dnes Říká ČEZ, že do elektrárny bylo investováno zhruba 74 miliard a že celkově bude stát kolem 100 miliard. Nemám sebemenší důvod věřit ČEZu. Byl jsem devětkrát oklamán, nevím, proč po desáté mám věřit.
Já se vážně obávám, že ta elektrárna, bude-li vůbec dostavěna, bude stát 140 miliard. Obávám se, že bude uvedena do provozu o rok nebo o dva později, než je nám slibováno. Ale obávám se i mnoha dalších věcí. Obávám se, že naši vnuci nebudou mít nevyhnutelných 90 miliard na likvidaci této elektrárny kontaminované po té době, kdy skončí její působení, její účinnost. Obávám se, že nebudeme mít kam prodávat energii, kterou tato elektrárna vyrobí, bude-li dostavěna a bude-li energii vyrábět.
Obávám se, že tady hraje roli ono, často mnou kritizované, nepatřičné vlastenectví. Často slyšíme názor: musíme mít přece svou českou energii. Není to názor zcela neobvyklý, ale vyskytuje se i v jiných zemích a dokonce ve stabilizovaných demokraciích. Ale měli bychom si uvědomit, že vstupujeme do 21. století, do třetího tisíciletí po Kristu, a že jsme povinni přemýšlet v dlouhodobých výhledech o všech ohroženích dnešní civilizace, že jsme povinni myslet v dlouhodobých výhledech a myslet i na to, kde vezmou naši vnuci a pravnuci na likvidaci této energie a kde vezmou peníze na nějaké rakety, které budou ten odpad vystřelovat do vesmíru, nebo nevím přesně, co se s ním má dít.
Souvisí to s dalšími otázkami. Souvisí to s pŘedpokládanou těžbou uranu, což je, jak víte, velmi sporná věc. Souvisí to ale především se samotnou koncepcí státu, se samotnou koncepcí moderního hospodářství. V naší zemi na jednotku hrubého domácího produktu spotřebujeme dvou až třikrát větší množství energie než ve vyspělých západních demokraciích, mezi něž chceme brzy patřit.
My spotřebováváme naštěstí energie méně, než jsme tušili a předpokládali. Až jednou budou liberalizovány ceny, až jednou přijme vláda všechny programy jak šetřit s energií a jak podporovat ty, kdo s ní šetří, a jak podporovat ty, kdo vyrábějí systémy, které šetří energií při spotřebě jak v domácnostech, tak v průmyslu, tak bude zřejmé, že ta energie předpokládaná, kterou má vyrábět tato naše česká babylonská věž, že opravdu přebývá, že opravdu my chceme vyrábět energii v situaci, kdy bychom naopak měli energií šetřit, tak ji chceme vyrábět víc a víc. Ta energie přitom, jak různé propočty říkají, by měla být podstatně dražší než z jiných zdrojů, ať už tuzemských či evropských.
Já bych nerad zacházel do detailů, a proto mé vystoupení se bude chýlit ke konci. Na závěr bych rád zopakoval hlavní smysl mého vystoupení. To není dohadování o miliardách, to je poukaz na obecné, společenské, politické, civilizační a filozofické důsledky rozhodnutí, před nímž vláda dneska bude stát.
V březnu roku 93 stála před takovýmto osudovým rozhodnutím vláda Václava Klause. Tehdy bylo prostavěno 28 miliard, tehdy se předpokládalo, že ta stavba bude stát 69 miliard, tehdy se předpokládalo, že elektrárna bude uvedena v provoz roku 1995. Stála už daleko víc, v roce 95 do provozu uvedena nebyla.
Já bych nerad s odstupem času kritizoval Klausovu vládu za její tehdejší rozhodnutí a nerad bych byl generálem po bitvě. Mimo jiné i proto, že jsem tehdy nepozvedl svůj hlas, nemám právo ho tedy pozvedávat dodatečně. Já jsem ho nepozvedl z různých důvodů. Mezi jinými jsem nechtěl vytvářet konfliktní politickou situaci v naší zemi, protože to bylo v době, kdy vlastně náš stát prožíval první měsíce své existence.
Dnes ale je situace jiná. A já prosím a žádám touto cestou českou vládu, aby měla odvahu zvážit všechny širší souvislosti svého dnešního rozhodnutí, aby nepřihlížela pouze k těm všem číslům z těch různých expertiz, která jsou nepochybně důležitá a která se ostatně liší, každé ministerstvo pracuje na základě jiných jakýchsi údajů, aby přihlížela i k oněm širším globálním, civilizačním souvislostem, aby myslela na to, že rozhoduje na dlouhá desítiletí o budoucnosti tohoto státu, o jeho charakteru. Možná myslet na toto všechno a odvážně se chovat znamená nesklidit okamžitý potlesk. Ale mně se zdá, že vstupujeme do éry, kdy jsou politici povinni nemyslet na okamžitý potlesk.
Děkuji vám."
--------------------------------------------------------------------
(před provedením jazykových korektur)
Necenzurované Noviny
ročník 1, výtisk 2
Nemoc z ozáření?
------------------------------------------------------------------------
Jaderná energetika nejsou jen zastavěné hektary, nebezpečí
havárie reaktoru, emise škodlivin včetně odpadního tepla
a vlhkosti, ale také nákladný, velmi nákladný provoz
a ukončení jaderného dobrodružství. Patří sem na
nezanedbatelném místě jevy doprovodné, které zastáncům této
technologie raději unikají, o kterých se nemluvilo a mluvit
asi nesmí.
Každá riziková technologie přináší nebezpečí nejen pro
lidský organismus. To věděli a vědí dobrodruzi, pro které
lidské zdraví a bezpečnost je až na spodní příčce žebříčku
hodnot. Vytipování tzv. rizikových pracovišť je se provádí
dle tabulek a tabulky se sestavují "od pasu". Ještě do
nedávna byla nemoc z povolání nemocí pro prominenty, protože
náhrady za poškození zdraví člověka byly, jsou a musejí být
vysoké. Velmi vysoké z hlediska ekonomiky, zanedbatelné
z hlediska ceny zdraví člověka. Smutné je, že lidé jsou
schopni a ochotni své zdraví prodat. Smutnější je, že
i v tomto oboru se potkáme se zloději. Kradou lidské zdraví.
Jak? (S)prostě! Je to jednoduché. Neseznámí dotčené s riziky,
kterým je vystavili a když přijdou k potížím, nelze
"jednoznačně" dokázat, že jde o nemoc z povolání. Vždyť na
každém kroku se setkáváme s tolika vlivy a lidský organismus
je tak složitý! Rakovina? - každý ji v sobě nosí! Infarkty,
choroby cévního oběhu, chronické ekzémy, potraty, alergie?
- civilizační choroby!
Pan Ignác Lakomý z Tišnova je nemocen. Diagnóza? Nehodí se
říkat, čím pan Lakomý trpí, etika nedovolí. Jde však o nemoci
(ano, množné číslo), které mohou vzniknout, je-li organismus
vystaven nebezpečnému záření. Radioaktivnímu záření,
chcete-li ionizujícímu záření.
Pan Lakomý pracoval jako soustružník. Obráběl kovy. Jak by
se mohl dostat k radioaktivitě při tak běžné práci? Jeho
pracoviště nebylo rizikovým. Nebylo označeno za rizikové! Co
na tom, že obrobna patřila Uranovým dolům, co na tom, že se zde obráběly vrtací tyče z kterých opadával horninový prach. Uranový prach. Někteří zaměstnanci nosili na pracovních
oděvech dozimetry, ale nikdy se nedověděli, jakým dávkám
záření byli vystaveni. Běžná praxe. Znám to z Chirany. I tam
někteří nosili dozimetry a tradovalo se, že zbytečně.
Pan Lakomý Uranové doly Příbram (Dolní Rožínka) žaloval
o náhradu za poškozené zdraví ve výši 20 178,-Kč. Z výpovědí
svědků je zřejmé, že na pracovišti poškozeného se vyskytoval
horninový prach, který vykazoval jisté hodnoty záření "pod
přípustnou normou". Déle je z výpovědí patrné, že měření
radioaktivity nebylo prováděno pravidelně a systematicky,
spíše tak, aby naměřené hodnoty byly co nejmenší. O tom, jak
působí vdechnutý uranový prach uvnitř organismu raději nikdo
neuvažoval. Okresní soud Brno-venkov žalobu zamítl (jak
jinak?) s rozsáhlým odůvodněním, ve kterém se mimo jiné
praví: "Navrhovatel uvedl, že...v září 1964 mu na zdravotním
středisku ZÚNZ v Dolní Rožínce objevili na Rtg. snímku...Šlo
o rizikové pracoviště, jak potvrzují nálezy..."(šlo o trvalé
poškození zdraví - poznámka autora). "Odpůrce namítl, že u
navrhovatele se nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, ale pouze o přechodnou pracovní neschopnost a nebyly u
něho zjištěny následky radioaktivního záření. Nešlo o trvalé
snížení pracovní schopnosti, ani o nemoc z povolání".
"Soud zjistil:
- z výpovědi navrhovatele, že...jako soustružník
pracoval na vrtácích, které byly předtím v provozu a na nich
byla radioaktivní hornina. Na žádost, aby byla měřena
radioaktivita bylo sděleno, že se tam nevyskytuje. Za 4
hodiny práce byla na pracovních skříňkách spousta prachu.
- z výpovědi svědkyně Zdeňky Pokorné, lékařky ZÚNZ Uranové
doly Dolní Rožínka, že změna práce přechodného charakteru
byla navrhovateli i dne 13. 10. 1964 doporučena jako složka
konzervativní léčby.
- ze zprávy KÚNZ kliniky nemocí z povolání v Brně z 8. 3.
1966, schválené kolektivem lékařů, že u navrhovatele nebyla
zjištěna nemoc z povolání.
- ze záznamu o jednání posudkové komise soc. zabezpečení ONV
ve Žďáře nad Sázavou z 20. 6. 1967, že se u navrhovatele
nejednalo o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav a že neměl
podstatně omezený výběr zaměstnání... Nejde o občana se
změněnou pracovní neschopností a navrhovatel je svého
původního zaměstnání nadále schopen.
- z výpovědi posudkové lékařky Dr. Vlasty Kmentové, že u
navrhovatele šlo o přechodnou změnu pracovní schopnosti asi
na dobu 1 měsíce. Navrhovatel mohl svoji práci při opracování
vrtáků vykonávat.
- z přípisu KÚNZ kliniky nemocí z povolání..., že nejde u
navrhovatele o nemoc z povolání podle zákona.
- z přípisu téže kliniky..., že u navrhovatele není známek
profesního poškození.
- z posudku znalce Dr. Josefa Kopečného, že podle
zdravotnické dokumentace nelze prokázat, že by navrhovatel
utrpěl během svého zaměstnání u odpůrce chorobu z povolání. V
roce 1966 nebylo prokázáno žádné porušení krvetvorby, krevní
obraz i ostatní vyšetření jsou v mezích normálu.
- z rozhodnutí odboru zdravotnictví ONV Brno-venkov..., že u
navrhovatele nebyly zjištěny známky srdečního selhávání, ani
poruchy krvetvorby.
- z výpovědi svědka Dr. Jaromíra Skalického, vedoucího
pobočky ÚHP UP v Tišnově, že ...soustružna mezi riziková
pracoviště nikdy nebyla a není zařazena. Měření, která byla
prováděna nezjistila žádné, nebo jen nepatrné stopy
radioaktivního záření. Svědek nepředpokládá, že by ušlo
pozornosti některé pracoviště, protože kromě společných
prohlídek provádí ústav jedenkrát za čtvrt roku samostatná
měření na každém pracovišti.
- z přípisu Ústavu hygieny práce v Uranovém průmyslu v
Příbrami, pobočka Tišnov, že měření radioaktivity se v
soustružně UD běžně neprovádělo... Namátková měření zde byla
provedena v rámci prověrky podnikových dílen na stanovení
prašnosti v ovzduší s nulovým výsledkem.
- z výpovědi svědka Aloise Pilného, který pracoval u odpůrce
jako vedoucí OBHP (ochrana bezpečnosti a hygieny práce -
pozn. autora), že na pracovišti, kde pracoval navrhovatel,
byly zjištěny jen nepatrné impulsy radioaktivního záření,
které zdaleka nedosahovaly hranici přípustné normy. Ani
zbytky horniny na nářadí nemohly podstatně ovlivnit
radioaktivitu prostředí.
- z výpovědi svědka Ing. Miroslava Pavlíka, že pokud byla na
pracovišti zjištěna větší, než přípustná míra radioaktivity,
bylo okamžitě zařazeno mezi riziková pracoviště.
- z přípisu odpůrce, že záznamy o měření radioaktivity v
podnikových dílnách byly skartovány jako neúčelné, protože na
pracovištích se nevyskytoval stav, který by v budoucnosti
mohl být sporný.
- z výpovědi svědka Martina Sávy, který pracoval v dílně s
navrhovatelem, že na vrtácích byly zbytky horniny, které
během práce odpadávaly. Pracovníci byli názoru, že prach v
dílně je radioaktivní... v dílně bylo naměřeno 11 nebo 13
impulsů vyzařování a minutu. Pracovníci soustružny nikdy
nedostali příplatky za prašnost prostředí.
- z výpovědi svědka Adolfa Petra, že práce na opravách vrtáků
byla velmi prašná. Navrhovatel upozorňoval na radioaktivní
prašnost.
Celým provedeným řízením... bylo jednoznačně prokázáno, že
navrhovatel netrpěl a ani nyní netrpí nemocí z povolání.
Pokud pak navrhovatel podle svých pocitů usuzuje jinak a žádá
přezkoumání znaleckého posudku jiným znalcem, a to na
podkladě lékařských zpráv, založených ve spise, soud jeho
návrhu nevyhověl, protože nelze předpokládat, že by nově
ustanovený znalec došel k jinému závěru.
Seznam prací, vydaný Ústřední správou výzkumu a těžby
radioaktivních surovin Příbram je pro podnik závazný a
zneužití příplatků se hodnotí jako hrubé porušení mzdové
politiky."
Tečka, konec! Lékařská zpráva však dnes hovoří jasně:
Leukopenie s neutropenií, středně diferencovaný
adenocarcinom.
Josef SLEZÁČEK
------------------------------------------------------------------------
Necenzurované Noviny
ročník 2, výtisk 1
Cena jaderné energetiky
------------------------------------------------------------------------
V NN č. 33 a JMNN č. 02 z roku 1993, v článku "Nemoc
z ozáření?" jsou uvedeny nekalé praktiky při uznávání nemoci
z povolání.
Od zeleného stolu tehdejší mocipáni rozhodovali, která
pracoviště budou riziková a která nikoliv. Hospodářští
kapitáni Uranových dolů v Dolní Rožínce v čele, s dělnickým
ředitelem panem A. Vaškem vybavili pracoviště podnikových
dílen z úsporných důvodů nejlacinějším vytápěním
- kalorifery. Tato zařízení foukala teplý vzduch do prostorů
dílen, a rozviřovala tak prach z důlních vrtáků a jiných
důlních zařízení, která se v dílnách opravovala. Kalorifery
byly instalovány bez doporučení hygienika. Hospodářským
vedoucím i panu řediteli takováto laciná investice prospěla,
neboť z ušetřených peněz koupili a vybavili rodinné domy,
které si pak navzájem lacino "prodali". V Tišnově jsou takové
dva. Na Revoluční 680, který vlastnil pan ředitel A. Vašek
a dům na Rybníčku 628. Je možné, že takových domů je ve
Žďárském okrese více.
V r. 1969, 4 roky po mém propuštění ze zaměstnání z UD, MUDr.
Skalický, vedoucí Ústavu hygieny práce Uran. průmyslu
v Příbrami, pobočka Tišnov, uvedl u okr. soudu ve Žďáru
n/Sáz. jako rizikové pracoviště z podnikových dílen kovárnu,
elektro, zámečnickou a opravářskou dílnu. Také na těchto
vyjmenovaných pracovištích jsou kalorifery a žádný z dělníků
nevěděl, že pracuje na rizikovém pracovišti.
Rizikovost kovárny tvoří,mimo jiné, znečištěné důlní vrtáky
a samozřejmě že tuto rizikovost způsobují i v soustružnické
dílně. Svědkové odd. bezpečnosti a hygieny práce, Alois Pilný
a Ing. M. Pavlík , kteří u soudu svědčili, že soustružna byla
a je nerizikovým pracovištěm, nemohou prokázat svá tvrzení
provedeným měřením RA-prašnosti. Svědectví se zúčastnil také
býv. dílovedoucí Josef Zavřel z Tišnova, který do protokolu
Policie ČR v Bystřici n/Pernšt. npor. Pospíšilovi přiznal, že
zásilky vrtáků z dolů neměly vždy potvrzení o desaktivaci
a o měření na RA. Takto podobně svědčil do protokolu Policie
ČR v únoru 1992 i R. Knecht, soustružník, když uvedl, cituji:
"Byl u toho občas lístek, že je to dekontaminováno".
Upozornil jsem JUDr. Kytnera z okr. prokuratury ve Žďáru
n/Sáz. , že npor. Pospíšil dále nešetřil, kdo z pod. dílen U.
D. je zodpovědný za přejímky důlních vrtáků. Prokurátor JUDr.
Kytner však nepotvrdil příjem mého sdělení. Při dalším
nahlížení do spisu výpověď Jos. Zavřela chyběla. Npor.
Pospíšil mně nemohl ztrátu svědecké výpovědi zdůvodnit.
Ztrátu tak důležité svědecké výpovědi jsem písemně sdělil
JUDr. Dagmar Šturmové, prokurátorce KP v Brně, se žádostí
o vyšetření věci. Jmenovaná prokurátorka však ve věci nic
neučinila.
Později, při dalším nahlížení do spisu, které mně bylo
ztěžováno jsem zjistil, že svědecká výpověď Jos. Zavřela již
znovu existuje, avšak s diametrálním rozdílem v údaji
o důlních vrtácích. O nekalé manipulaci se svědeckou výpovědí
jsem uvědomil i krajského prokurátora pana JUDr. J. Spáčila.
Zjistí-li se šetřením, že Jos. Zavřel je odpovědný za
přijímání zásilek důl. vrtáků, je jmenovaný navíc
spoluúčastníkem na tr. činu těžké zdrav. újmy v součinnosti
tr. činu obecného ohrožení.
Kalorifery v pod. dílnách v Dol. Rožínce jsou v provozu
dodnes na základě doporučení znalce pracovního prostředí
z února 1992, pana Syrového, bývalého zaměstnance U. D., na
základě údajné nerizikovosti opracovávaných důl. vrtáků.
Šetření prováděl npor. Pospíšil.
Soudy ani prokuraturu křivá svědectví ani skutečnosti
zatajování rizikovosti pracovišť v Dolní Rožínce nezajímalo.
Soudy a prokuratury měly a doposud mají jiná poslání.
Ochraňují státní podniky před případnou zákonnou odpovědností
vůči poškozeným a případně pronásledují ty poškozené, kteří
se domáhají odškodnění, což se jim ve spolupráci se znalci
daří. U poškozených nemocí z ozáření, která nevykazuje žádné
specifické znaky poškození lze snadno poškození svést (lidově
řečeno) na každou jinou nemoc.
V roce 1976 okr. prokurátor JUDr. V. Cebák zařídil, aby MUDr.
Jiří Hlaváč z polikliniky v Tišnově, můj ošetřující lékař,
zastavil léčení nemoci krvetvorby a za krátký čas na to podal
návrh k okr. soudu Brno-venkov na zbavení mé svéprávnosti.
Samozřejmě okr. soud prokurátorovi vyhověl, avšak tímto jsem
byl současně zbaven možnosti léčby. Takový stav trval 12 let
a výsledek - leukopemie s neutropenií, středně diferencovaný
adenocarcinom a ještě jiné nemoci, které zcela jistě
pocházejí z ozáření. Po 12 letech nesvéprávného
stavu a pod kuratelou býv. MěNV v Tišnově, byl v r. 1991 na
návrh okr. prokuratury Brno-venkov tento stav zrušen. Tak se
stalo z podnětu býv. krajského prokurátora J. Spáčila, na
kterého mne odkázal pan Cibulka.
Vše výše uvedené se vztahuje na období do r. 1989. Koncem
ledna 1990 jsem podal k okr. prokuratuře podnět pro tr. čin
těžké zdrav. újmy proti U. D. v Dolní Rožínce a později jsem
podnět rozšířil o podnět tr. činu obecného ohrožení. Po dvou
letech policejního a prokurátorského šetření věc uvízla na
nekalé spolupráci prokurátorky kraj. prokuratury v Brně JUDr.
Dagmar Šturmové a primaře kliniky nemocí z povolání MUDr. A.
Boleslava. Jmenovaný vystavil prokazatelně nepravdivý
znalecký posudek, na jehož základě kraj. prokurátorka věc
odložila. Důkaz: profesor Libanský v lékařském repetitoriu
symbol agranulocytosa, str. 272 a symbol leukopemie, str.
813. Z obou jmenovaných symbolů vysvítá, že ke stanovení
nemoci z ozáření je nutno vycházet z několika krev. vyšetření
a ze zdrav. dokumentace určit původ poškozené krvetvorby,
protože leukopemie s neutropenií mohou způsobit tři různé
škodliviny. Ze zdrav. dokumentace lze také zjistit další
zdrav. poškození, která provázejí nemoc z ozáření.
Naproti tomu primař MUDr. A. Boleslav ve svém resultátu
o současném zdrav. stavu posuzovaného vychází z jednoho krev.
vyšetření ze dne 20. 2. 1992 a ze tří amb. vyšetření z r.
1967, 68 a 69, a bez hodnocení zdrav. dokumentace.
Prokurátorka JUDr. D. Šturmová ignoruje můj podnět pro tr.
čin nepravdivého znaleckého posudku primaře MUDr. A.
Boleslava ze dne 25. 5. 1992 a znal. posudku ze dne 19. 5.
1993. Tím porušuje par. 2 odst. 5 trestního řádu, který
přikazuje řešit věci tak, aby byl zjištěn skutečný stav věci.
V opačném případě se dopouští zneužívání pravomoci veřejného
činitele.
Zákon o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti
němu se na mne sice vztahuje, avšak není mně nic platný bez
právního zastoupení. Advokáti právní zastoupení pro jmenovaný
zákon odmítají. Teprve 4. advokát zastoupení přijal, avšak po
nějaké době případ vzdal bez udání důvodu. Omezil svůj výkon
jen na následnosti vyplývající z předešlého vrácení mé
svéprávnosti před 2 lety, nebo-li na to, co již nelze ze
strany soudu zapřít.
Podobné zkušenosti se soudy a prokuraturami určitě mají
i ostatní poškození z řad KANu, Svazu bojovníků za svobodu,
i ti, na které se vztahuje zákon o protiprávnosti
komunistického režimu a odporu proti němu. Proto si myslím,
že by pan prezident mohl vzít záštitu nad prováděním
a dodržováním tohoto zákona. Tak by se dočkal spravedlnosti
i pan Cibulka, který podal k soudu již před třemi roky důkazy
o nezákonnosti z doby jeho věznění, a dosud čeká na
spravedlnost. Je neuvěřitelné, že pan Cibulka, člen Charty
77, která za 12 let svého ustavení dovedla svůj boj do
vítězného konce, dodnes čeká na spravedlnost.
Uveřejněním 160.000 jmen spolupracovníků StB pan Cibulka
nikoho z nich nepoškodil, jen jim tím připomněl, že pomáhali
lidem do kriminálu.
Ukřivdění si mohou podat žalobu proti StB dle zákona na
ochranu osobnosti, což někteří také použili.
V době, kdy jsem 7 ? r. pro nemoc z ozáření nemohl pracovat
a nebyl jsem uznán invalidním, a tímto stavem jsem pohoršoval
jejich proklamovaný nejhumánnější režim, který kdy byl od
počátku světa, měl jsem také na sebe nasazené pomocníky StB.
Byli to lidé, kteří byli schopni svým vlastním rozumem
poznat, že provádějí vůči mně nekalou věc. Tyto lidi znám,
ale dodnes jsem jim nedal najevo, že o nich vím.
Pan Cibulka i všichni jeho redaktoři za jeho námahu
a obětavost, kterou věnují v Necenzurovaných novinách
uveřejňováním nespravedlností a kritice toho, co je v naší
společnosti nesprávné, si zaslouží úctu.
Ignác LAKOMÝ
TIŠNOV, 28. 12. 93
(redakčně upravil J.S.)
BESEDA Z INTERNETU:
Potřebuje ČR Temelín? Co bude znamenat jeho spuštění? Naruší elektrárna naše vztahy s Rakouskem? Připojte váš názor. Seznam témat Nápověda
Strach z tajemna 15:19
Rosomak reakce na [Jina cisla, Postrach]
Lidé se budou vždy více bát toho, co nevidí, na tom je postavené náboženství a toho se využívá v odstrašování jadernými zbraněmi a převzaně s ním haraší ekoteroristé. Slyším-li co Haiderovci zase vymysleli (dvojjazyčné obce v bývalých Sudetech), tak se pomalu divím, jak je EU neschopná zasáhnout proti téměř otevřenému nacismu... Reaguj
Jina cisla 09:23
Postrach reakce na [Myslím přímé oběti, Jiřik]
Podle cisel, ktera jsem mel k dispozici, bylo tech mrtvych zachranaru do stovky, celkovy pocet obeti radove kolem tri set. Mozna zalezelo na tom, za jak dlouhe obdobi se ti mrtvi pocitali. A k vodnim elektrarnam : pripomel bych katastrofu v cine, kde zahynulo (nevi se presne) 80-250 000 lidi. Reaguj
Ukaž reakce [1]
Vsak ona jim dojde ... 08:36
Johny Walker Nic se nebojte, je to otazka 2-3 let, kdy zacnou Rakusaci nasi energii kupovat, a pak jim bude Temelin dobry. Doufam, ze je pak poradne osolime ... Reaguj
Myslím přímé oběti 08:17
Jiřik reakce na [desetkrat, Postrach]
- hasiče, vojáky a zaměstnance elektrárny, těch bylo 32. Těch ostatních lidí, kteří během několika let zemřeli na nemoc z ozáření, byly řádově stovky. Štve mě, že ať zemře dnes na Ukrajině kdokoliv, vždy se do novinářské statistiky zanese jako "oběť Černobylu" - vlastně patnáct let tam podle novinářů a některých tzv. ekologů snad lidi neumírají na nic jiného... Ovšem jedna jediná prasklá přehrada "ekologické" hydroelektrárny může zničit tisíce životů: 9.10.1963 smetla vlna z přehrady Vaiont v Itálii městečko Longarone a dvě další vesnice - 2117 obětí... Sypaná hráz v americkém SouthForku se po prvním lijáku protrhla a v údolí pod ním zahynulo 2200 lidí... Reaguj
Ukaž reakce [1]
desetkrat 17:59 06.01.2002
Postrach reakce na [Stačí za posledních 14 měsíců, Jiřik]
Myslim, ze to "desetkrat" jste trochu prehnal - mrtvych na nasledky tezke nemoci z ozareni bylo urcite vic nez 30. Ale v kazdem pripadejsou alpske tunely v dlouhodobem prumeru jistejsim nastrojem k zabijeni nez Cernobyl a cela jaderna energetika. Reaguj
Ukaž reakce [1]
Stačí za posledních 14 měsíců 10:08 05.01.2002
Jiřik reakce na [Ekooooologové kde jste?, Muf]
... kdy jich byly asi tři stovky... desetkrát víc než přímých obětí Černobylu... Reaguj
Ukaž reakce [1]
Ekooooologové kde jste? 09:13 05.01.2002
Muf Pojďte obhájsi zdravého Rakouského rozumu zpátky mezi nás a vysvětlete nám nyní proč je Temelín škodlivejší než Mochovce nebo další JE na východ od Hodonína. Chápu, možná vám už došly šilinky a eura zatím na účtech nejsou. Od Rakouských posuzovatelů není hezké, že se zapoměli zeptat s. Pavlovce jak mají JE bodovat. Temelín měl k těm 5 \"skutečným\" bodům dostat ještě dalších 8-10 politických trestňáků a stal by se tedy nejhorší široko daleko protože by dostal 15 ze 13 možných (ty 2 jako bonus). Souhlasím s názorem, že Rakousko by mělo svoje úsilí a prostředky začít věnovat na zlepšení dopravní bezpečnosti v alpských tunelech nebo na lanových dráhách. Mám pocit, že posledních 5 let zde bylo mnohonásobně více obětí než kolik jich má na kontě Temelín........ Reaguj
Ukaž reakce [1]
A dnes na 100% 09:22 04.01.2002
Rosomak Doufám, že jste také zastihli zprávu, že Raukouský ekologický institut dal Temelínu 6 trestných bodů z 13 možných. Všechny ostatní JE z okolních zemí, z nichž Rakousko odebírá - na rozdíl od Temelína - elektřinu, má trestných bodů více... Inu politika nemá logiku Reaguj
09:20 04.01.2002
Rosomak Reaguj
09:20 04.01.2002
Rosomak Reaguj
LINKY
http://www.temelin.cz/
http://ekolist.cz/
http://www.referendum2000.cz/archivduhy/procjetreba.html
http://www.energyweb.cz/zpravodajstvi/tema/Temelin/10tisk.htm
http://www.energyweb.cz/
http://www.hnutiduha.cz/publikace/infolisty/infolisty.html
http://www.ortex.cz/hoste/os/osol00te.htm
http://www.sujb.cz/Temelin/3-2000.htm
http://www.sujb.cz/
http://www.sujb.cz/sujb.html
http://www.tencl.cz/temelin/temelin2.htm
http://www.kducsl.cz/REKLI_JSME/1999/4_usneseni/Prohl_990204.htm
www.chernobyl.com
http://www.belcentrum.org/archive/cz/ln0999.htm
http://www2.uwindsor.ca/~temelin/
http://search.excite.com/relocate/sr=webresult|ss=%2Btemelin|id=5
http://www.westinghouse.com/energy/temelin.shtml
http://www.american.edu/ted/TEMELIN.htm
http://archive.abcnews.go.com/sections/tech/DailyNews/temelin9904
http://www.ecn.cz/temelin/mo_act.htm
http://www.dfg-vk.de/english/book27k.htm
http://www.ecn.cz/temelin/
http://www.agroeco.nl/~wise/507/4985.html
http://www.ecn.cz/private/piano
http://www.ecology.at/db/nni/country/sites/stczech/temelin.htm
http://www.ctknews.com/monctk.html
http://www.nsys.by/newtown/temelin
http://www.ecn.cz/temelin/tem_knw.htm
http://www.bullatomsci.org/issues/1999/mj99/mj99wesolowsky.html
http://www.fi.muni.cz/~sorm/temelin.html
http://ens.lycos.com/ens/may99/1999L-05-17-03.html
http://www.infoenergie.cz/nemecky/nindex.shtml
http://www.rferl.org/nca/features/2000/07/F.RU.000712152757.html
www.foratom.org/Member/Czech_Republic/czech_republic.html
www.terminal.cz/~lab/temelin/
www.nsys.by/newtown/temelin/index.html
www.american.edu/projects/mandala/TED/TEMELIN.HTM
www.ecology.at/db/nni/country/sites/stczech/temelin.htm
dfg-vk.de/english/book27i.htm
www.ecn.cz/temelin/textonly/myth.htm
www.fe.doe.gov/international/czekover.html
www.insc.anl.gov/maps/czechrep.html
www.cez.cz/enver/e92406b.htm
www.ukl.uni-freiburg.de/rad/diagnost/mr/...tin/martin.html
www.antenna.apc.org/wise/493-4/cont.html
www.radwaste.org/ngo.htm
www.htu.tuwien.ac.at/~ksm/links.html
www.fns.uniba.sk/zmz/fme/temelin.htm
www.uic.com.au/nip19.htm
www.concentric.net/~Nonukes/temelin.htm
www.foratom.org/Member/Czech_Republic/czech_republic.html
http://www.infoenergie.cz/
LINKY |
||
| VALKA A KARMA
CAST A |
HOME ZVON |
HOME CLANKY |