LIKVIDACE LÉČITELSTVÍ

alternativa@ecn.cz

Prof. Ing. Václav Klaus
předseda poslanecké sněmovny
Sněmovní 4
Praha 1
110 00
e-mail: posta@psp.cz

Vážený pane předsedo,
prosím, abyste věnoval pozornost mému následujícímu sdělení a zasadil se o zachování demokratických principů v otázce tak významné, jako je svobodný individuální výběr způsobu léčby.

Protestuji proti vládnímu návrhu Zákona o zdravotní péči, který v paragrafech 1 a 2 zcela eliminuje léčitelství. Tento zákon by znamenal totální zákaz po deseti letech širokého společenského rozvoje léčitelství, daného potřebou obyvatel tohoto státu. Zároveň by znamenal naprosto nevhodné podřízení léčitelství diktátu ministerstva zdravotnictví, do jehož resortu zdravotní péče spadá. Nepřímo, odkazem na „odbornost" (§2) jsou eliminovány všechny duchovní metody léčby (homeopatie léčitelů, šiacu, šamanská léčba, spirituální či psychoenergetické léčitelství, regresní terapie, joga atp. atp.).
Jádrem problému je §2, který stanoví (s odkazem na další připravovaný zákon O odborné způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání) kdo a kde výlučně (slovo „JEN") může široce definovanou zdravotní péči vykonávat. V definici zdravotní péče je zahrnuta i „poradenská činnost" a „sledování ukazatelů zdraví" - §1,čl.3.
Žádám, aby léčitelství, založené převážně na duchovních ideových principech, nebylo tímto zákonem omezeno (právo dané Listinou základních práv a svobod, čl. 2. odst.1), aby nebylo podřízeno ministerstvu zdravotnictví a materialistické filosofii (vědě) a zůstalo skutečnou alternativou a aby byla zajištěna demokratická svoboda volby léčby občanů tohoto státu podle jejich vlastního individuálního filosofického přesvědčení a osobního rozhodnutí.

. Děkuji Vám.

podpis..............................................

Jméno a
adresa................................................

From: "Ludvík Fritscher" <friteko@iol.cz>
Date: Mon, 12 Nov 2001 00:27:04 +0100
To: ......
Subject: podpora přírodní medicíny

Vážení přátelé,

koncem listopadu se má v parlamentu projednávat návrh zákona o zdravotní péči. Tento zákon má silně omezovat přírodní medicínu a hrozí vážné nebezpečí, že řada vynikajících léčitelů a vech, kteří nám pomáhají ke zdraví jinak, než klasickou skolní medicínou, budou postaveni mimo zákon.
Posílám Vám text petice, který vznikl na chrudimsku. Napsala jej Blanka Česenková, protože se nechtěla zařadit mezi mlčící kritiky. Cítila, že je třeba udělat alespoň to, co můžeme: "Zda to k něčemu bude, ukáže čas, ale když nic neuděláme, budeme jen bezmocně zírat, jak nás posílají o pár století do minulosti."
Prosím Vás, pokud souhlasíte s obsahem textu petice, podpořte naši iniciativu svým podpisem a můžete-li, dejte jej podepsat i dalím lidem, kteří jsou obdobného smýlení. Text posílám i ve
Wordu 97.
Text je třeba v rámci urychlení vytisknout, podepsat a co nejdříve poslat do Parlamentu. Abychom měli přehled kolik podpisů jsme nasbírali, polete mi krátkou zprávu s počtem podpisů.

Myslím si, že nae zdraví a zdraví naich nejbližích je to nejcennějí co máme.
Předem děkuji za podporu.
Fritscher

E-mail: friteko@iol.cz
Tel.: 0455 / 969 302

Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR
Sněmovní 1
110 00 Praha 1



V .............. dne .. .11.2001


V souvislosti s projednáváním návrhu zákona o zdravotní péči žádáme, aby poslanci hlasovali ve prospěch zachování a neomezování lidských práv a svobod v naem státě.
Je v zájmu vech občanů, aby se každý mohl svobodně rozhodnout, jakou zdravotní péči zvolí - zda klasickou medicínu nebo jakoukoliv jinou metodu podle svého vlastního rozhodnutí a filozofického názoru. Myslíme si, že je důležité, aby si každý jednotlivec uvědomil, že za své zdraví je odpovědný
předevím on sám sobě, a toto vědomí v lidech posilovat. Naopak je skodlivé podporovat postoj naprosté závislosti na lékaři a manipulovat lidi do pozice nesvéprávných hlupáků, za něž musí stát rozhodovat i o jejich zdraví a způsobu léčení. Nechte pacientům naději, ať mají možnost po selhání jednoho způsobu léčby volit jiný.
Domníváme se, že medicína má své hranice a ani alternativní způsoby léčení nejsou samospasitelné. Žádáme lékaře a léčitele o efektivní spolupráci, z níž by měli prospěch předevím pacienti. Nedůstojného hateření, vyvolaného pýchou jedné či druhé strany, již bylo dost. Podporujeme i vytvoření podmínek pro prokazování způsobilosti léčitelů.
Dokažte svým rozhodnutím, že jako poslanci skutečně zastupujete občany a nejde Vám o obhajobu skupinových zájmů. Schválení uvedeného zákona v předkládaném znění hodnotíme jako nezodpovědné zneužívání moci na úkor zdraví a svobody nás občanů.



Jméno, Rodné číslo, Podpis

From: Ondřej Neff xxx@xxx.cz
Date: Fri, 29 Jun 2001 14:09:45 +0200
To: "AGENTURA NIKOLA" <film.nikola@iol.cz
Subject: Re: protest proti zákazu léčitelství navrhovaným zákonem

Ja se naopak domnívám, že bude řádění podvodniků učiněna přítrž. Zcela podporuji jakoukoli zákonnou formu omezení zvůle lidí, kteří se živí na zoufalství a lehkovernosti.
Ondřej Neff

At 12:04 +0200 7/2/1, AGENTURA NIKOLA wrote:

Vážený pane Neffe, nejsem léčitel, ale problematiku sleduji.
Jak chcete zákonem odlišit podvodníky od ostatních? Myslím, že zákon naopak umožní pronásledovat i léčitele osvědčené a potřebné a může být snadno zneužit nežádoucím způsobem, tak, jak tomu bylo v minulé epoše.

Navíc je označení léčitel velmi širokým pojmem, který není pro potřebu zákona dostatečně přesně definován. Jenom namátkou a
nesystematicky uvádím, co podle mne mimo jiné může nedobrého zákaz léčitelů znamenat:

- zákaz chiropraxe - existují velmi nadaní lidoví chiropraktikové, kteří velmi spolehlivě ovládají manipulační a často i mnohé další terapie a
evidentně pomohou tisícům lidí ročně, kteří se jinak často dlouhodobě,
zbytečně a neúčinně léčí u lékařů. Pacienti k nim přichází někdy doslova v předklonu nebo s bolestmi a odchází mnohdy již po jediném zásahu rovně a mnohem zdravější. Smrtelná a vážná poškození při
manipulaci jsou také častejší u netalentovaných lékařů, které to naučí ve
škole, než u léčitelů, kteří pro to mají vlohy a velkou praxi.
Jeden americký lékař zabije podle oficialních statistik průměrně vlivem chybné diagnózy nebo nesprávné péče pod jeho vedením minimálně 0,17 pacienta ročně. Ve skutečnosti je toto číslo mnohem vyšší a dalším pacientům může být délka života podstatně ukrácena, což se do tohoto čísla nedostane. Vždyť ve vnitřním lékařství je až 60% diagnóz chybných. Odhaduji, že americký lékař má na svědomí ve skutečnosti v průměru jednoho pacienta ročně a český lékař dva pacienty (převážně vinou horších materiálních podmínek a chyb v řízení zdravotnictví ve srovnání se standardem USA). Myslím, že léčitelé na tom rozhodně
nejsou v průměru spočítaném na stejné množství srovnatelně nemocných pacientů hůře, i když to nelze porovnávat, protože léčitelé často nevylučují současnou léčbu lékařem takže je problém určit, podíl na úspěchu či prohře, a většina léčitelů, pokud nenarazí na hrubou chybu lékaře se o diagnózu ani nesnaží a sebekriticky žádá, aby pacient přišel již diagnostikován (výjimkou jsou jen jasnovidní léčitelé, kterých však v poslední době víc umíralo, než přicházelo do praxe). Na druhé straně k léčitelům často chodí pacienti, kterých se již oficiální medicína vzdala, když je před tím mnohdy více poškodila než zlepšila, což také ztěžuje objektivitu honocení. Zemře-li léčiteli pacient, musíme uvážit, jakou pravděpodobnost k přežití by měl u lékaře a započítat toto číslo do celkové rovnice. Musíme tedy vycházet vždy z porovnatelných skupin pacientů a nepoukazovat stále na jednostlivé případy. Lépe než stavět lékaře i léčitele do konfrontace, je přispět k jejich spolupráci, tak aby byla ku prospěchu lékařům, léčitelům, ale zejména pacientům.

- Zákaz osvědčených lidových a školených bylinářů, kteří jsou vetšinou levnější než lékárny a znalejší a pečlivější než lékárnice

- Zákaz lidového léčení pomocí vodoléčby, zábalů a balneoterapie

- Zákaz některých druhů masáží a reflexní terapie (jsou-li prováděny jen
lidmi školenými, ale bez lékařského osvědčení), které dokáží přinést úlevu i zlepšení zdravotního stavu při minimálním riziku vedlejších účinků

- Zákaz práce některých kvalitně vyškolených akupunkturistů, homeopatů, dietologů, odborniků na životosprávu, fztoterapii a alternativní životní styl

- Zákaz lidí, kteří pomáhají při rehabilitaci, kterých se silně nedostává a
kteří v podstatě nemají po určitém zaškolení co zkazit, na rozdíl od situace, kdy postižený nedostane péči žádnou či nedostatečnou. Omezení činnosti těch, kteří se snaží doplňkovými terapiemi zvýšit imunitu a metabolizmus organizmu nebo zmenšit negativní dopad toxických léků (např. při chemoterapii) a ozařování, a zachovat alespoň poslední zbytky schopnosti organizmu bojovat s
nemocí a regenerovat se, na co již lékaři ani zdravotnický personál nemají čas, prostředky a mnohdy ani znalosti. Lékaří využívají asi jen jedno procento z nejúčinnějších postupů a metod doplňkové terapie, navíc většinou jednostranným způsobem. Měkké prostředky alternativní medicíny musí být často nasazeny komplexně, aby měly požadovaný efekt.
Jediný "zasvěcený" argument lékařů, který jsem vůči alternativním podpůrným a doplňkovým terapiím slyšel: "Doplňkové terapie nemůžeme doporučit, protože zastírají možnost určit podíl základní terapie na změně zdravotního stavu." Takže pokud nám pacient díky nedostatečné komplexnosti léčby zemře, je to vlastně dobře, protože příště již budeme přesněji znát statistickou hodnotu účinku léčby.

- Zákaz definovat okruh neprofesionálů, kteří by mohli pomáhat pacientům v nemocnicích, kde personál často nestíhá plnit ani základní péči. Jeden příklad za všechny: Některé pacienty nechá personál "dělat pod sebe" i když by s menší pomocí na záchod došli. Tito lidé také mohou pomoci pacientům chránit jejich práva, která jsou často narušována. Např. tak, že s pacientem je nakládáno jako s nesvéprávným a je léčen násilně v rozporu se svou vůlí, nebo tak, že se personál "zapomene" pacienta zeptat, zda by eventuelně po své smrti souhlasil s darováním orgánů, kloubů, štěpů apod. Tito lidé také mohou pomáhat profesionálnímu personálu zvládnout psychické, duchovní a sociální aspekty léčby, zlepšit komunikaci mezi paciente, lékařem a rodinou.

- Zákaz lékařům vpoužívat v ordinacích asistenty bez lékařské kvalifikace. V poslední době začínají lékaři více využívat činnosti asistentů, kteří před vyšetřením, a zejména po něm poučí pacienta o řadě důležitých okolností, které souvisí s jeho onemocněním. Lékař nemá často na poskytnutí podrobnějších informací čas. Tito lidé mohou často také pomoci uspokojit PSYCHOLOGICKÉ nároky pacienta při vyšetření, co je velmi důležité a co lékaři často také "nestíhají".

- Zákaz lékaře spolupracovat s léčitelem.

- Omezení činnosti lidí, kteří neléčí, ale svými radami jsou vysoce uziteční při šíření zdravotnické osvěty, zásad životosprávy a uplatňování prevence, co má v důsledku velký význam pro zdraví populace a ekonomickou zatěž státu. A prevence je - jak známo - mnohonásobně levnější než léčba nemoci vzniklé ze zanedbání prevence. Také většina léčitelů - vedle své vlastní léčebné činnosti působí často výchovně na pacienty, když zdůrazňují význam prevence, zdravé životosprávy, úlohy důležitých živin, osobní iniciativy při léčbě své nemoci, změny špatných duševních postojů ovlivňujících často nejen duševní, ale i tělesné zdraví atd. atd. Léčitelé jsou při svém šíření zájmu o přírodu, morálky, zdravovědy a pozitivního přístupu k životu doslova kořením naší společnosti.
- Omezení činnosti lidí, kteří poskytnou aspoň duševní, ukáže-li se ostatní pomoc jako málo účinná. Má to smysl zejména v případech, kdy již lékaři nad pacientem zlomili hůl. Byl jsem při tom, když umíral můj otec, a myslím, že každý, kdo je mimo svou vlastní rodinu ochoten s umírajícím trávit jeho poslední dny a ulehčit jemu i jeho rodině, by si zasloužil vyvážit zlatem.
V USA nyni rozbíhají velký projekt komplexní podpory rodin s těžce a dlouhodobě nemocnými pacienty v domácí péči. Zjistili, že pobyt nemocného v nemocnici v mnoha případech těchto dlouhodobě nemocných nebo umírajících nepomáha pacientovi a v některém ohledu ani rodině, lépe řečeno, že vynaložené prostředky by se daly použít efektivněji. Setrvání nemocného v péči jeho vlastní rodiny znamená často naprosté vyčerpání jejich členů a narušení její funkce. Přesun do nemocnic nebo dlouhodobý pobyt v nich znamená často, a to i za relativně dobrých podmínek zhoršení pacientova zdraví a předčasný skon. Podle amerických zkušeností je řešením pobyt doma. Nemocný ovšem musí mít doma komplexní a všestrannou péči podporovanou státem a řízenou a prováděnou odborníky, členové rodiny to nezvládají psychicky, časově, ani odborně. To znamená obrovské množství odborného a pomocného personálu, které naše republika nemá a nikdy mít nebude. Chcete v této situaci zakazovat pomoc léčitelů? Vždyť mnozí z nich vykonávají stejně obětavou práci jako řádové sestry, které také nedávno od nemocných vyháněli a "zakazovali" je. V mnoha domácnostech, léčebných ústavech, domovech a hospicích často zbytečně dlouho čeká nemocný na pomocnou ruku, a společnost se stydí zavolat na pomoc léčitele, kteří jsou často ochotni pomáhat i zadarmo. Je to falešný stud, který svět stojí mnoho zbytečné bolesti. Zákazem činnosti odborných a zkušených nebo alespoň poučených léčitelů bude moci být jejich potenciální pomoc nakonec ve velké míře nahražena jen pomocí neodborníků a osob nepoučených.

- Omezení menažerů zdraví – s rozvojem služeb se vytváří ve společnosti nová funkce – nejde o rehabilitačního ani sociálního pracovníka, ale o někoho, kdo pacientovi pomáhá komunikovat s okolím a získávat a vyhodnocovat informace o své nemoci a léčbě. Může m.j. pomoci tomu, aby se lékař č. 2 dozvěděl o předchozí léčbě u pacientova lékaře č. 1 bez různých přehmatů a nedorozumění. Může zabránit tomu, aby pacientu s nemocnou pravou ledvinou neuřízli levou, aby lékař či dietní sestra nezapomněli, že má pacient alergii na penicilín či kravské mléko. Je to vlastně asistent lékaře dlící u nemocného. Díky moderním informačním technologiím může osobní menažer zdraví zásobit nejen pacienta, ale i lékaře nejnovějšími informacemi o nemoci a možnostech její léčby z celého světa. Menažer zdraví také pomáhá pacientovi, aby byl sám v boji s nemocí aktivní a je mu morální a psychickou oporou. Menažer zdraví může obhajovat práva nemocného a zastupovat jeho vůli v kritických situacích (operace, zbavení svéprávnosti, nedobrovolné dárcovství orgánů) Zákaz léčitelů znamená omezení jejich účinkování v úloze menažerů zdraví ve prospěch
méně informovaných členů rodiny, v lepším případě sociálních pracovnic a sester, jejichž činnost u nás není zatím chápána dostatečně komplexně a kterých je díky nedostatku finančních prostředků málo v nemocnicích i u pacientů v domácím ošetřování.

- Omezeni činnosti zdravotnich sester mimo sve zamestnani i v jeho rámci. Již dnes se sestra bojí udělat cokoli mimo oficiální okleštěný rámec své profese (jak je chápána u nás) a vlastně na něco takového při svém objemu práce nemá ani čas, a díky svému finančnímu ohodnocení nemá ani motivaci. Jeden příklad za všechny: Přestože se obecně ví, že zánět cest dýchacích má na svědomí z 90% suchý vzduch, neviděl jsem v našich nemocnicích ani v pokojích pacientů, kteří se léčí právě na nemoci dýchacích cest (včetně zápalu plic) ani v topném období zvlhčovače či vlhkoměry, ani sestru, která by s tím něco udělala, třeba jen tak, že položí radiátor byť jen vlhký ručník. (Na co, vždyť antibiotika ještě většinou zabírají.) Na druhou stranu existují doslova sestry - spasitelky, kterým při jejich tvůrčím a altruistickém přístupu ke svému poslání již dosavadní relativně svobodnější zákony a poměry byly překážkou. Nechtějme, aby se naše zdravotnictví vrátilo do poměrů, podobných těm, kterým musela čelit zdravotní sestra, objevitelka a průkopnice Mojžíšová za komunismu.

- Omezení činnosti kvanta lidí, kteří jsou schopni a ochotni poslat
potenciálního pacienta včas k lékaři, pokud pacient sám váhá a pokud je
odborné vyšetření potřebné. Zrušením léčitelů KLESNE počet včas
diagnostikovaných onemocnění, a ne naopak. Těch případů, kdy se díky nezodpovědnému léčiteli zanedbá včasná léčba je nesporně méně. Nejčastější příčinou zanedbání včasné léčby je stále nezodpovědný a pasivní přístup občanů ke svému vlastnímu zdraví a zdraví svých dětí a ne chyby lékařů a léčitelů.

- Vzetí naděje těm, nad kterými již oficiální medicína zlomila hůl. Naděje, která sama o sobě má často cenu života.

- Léčitelé se dostanou mimo kontrolu, mimo možnost působeni veřejnosti na kvalitu jejich činnosti, mimo možnost vyměnovat si informace, nebo zcela do ilegality.

- Budou zlikvidovány kádry vhodné pro výběr poporodních asistentů. Lékaři již dnes veřejně přiznávají, že většina matek dnes není schopná se přijatelným způsobem vyrovnat s nároky, ktere klade péče o kojence a dítě do konce druhého roku života, tedy do období, které zásadním způsobem určuje budoucí psychické a tělesné zdraví jedince. Nutnost nasazení velkého množství asistentů je dnes pro budoucnost národa stejně zásadní jako potřeba zvýšit výdaje na školství. Na jedno ani druhé však není dostatek peněz. Strany a vláda chtějí lidu této země vzít i v této otázce možnost řešit situaci oporou o své vlastní síly, aniž umí vytvořit zdroje pro řešení oficiální.

Atd. atd. atd.

Jsou léčitelé, kteří berou za své služby relativně více peněz. Musíme si
ovšem uvědomit, že v zemi, kde ani lékaři nedostávají ani desetinu toho, co by jim mělo náležet, mohou o přepláceni mluvit jen lidé posedlí závistí. Vedle léčitelů, kteří si nechají dobře zaplatit, existují i léčitelé, kteří to dělají zadarmo nebo jen za symbolickou částku. Jeden léčitel mi každý rok uvolní za padesátku všechny uskřinuté ploténky a ještě mi věnuje od cesty pár bylinkových čajů. Když ho zruší, budu muset jezdit z Ostravy do Prahy za MUDr. Rychlíkovou, která je zřejmě jedním z mála lékařů, kteří napravovací techniky dokonale ovládají. Místní odborníci již buď vymřeli nebo se sebekriticky bojí manipulace vykonávat.
Jeden aforizmus říká, že lékař není nikdy dost zaplacený. Jsem přesvědčen, že se to vztahuje i na dobré léčitele. Najděme si na závist někoho jiného. Dobré léčitele nosme na rukou, ty mizerné opomíjejme.

Mnoho léčitelů vedle vykonávání činnosti, která se někdy někomu může jevit jako málo účinná nebo vědecky neprokazatelná (např. léba pomocí bioenergie či energoinformace) plní ve vztahu k pacientům mnohé tyto uvedené a další funkce, o jejichž smyslu a přínosu pro pacienta a společnost neni pochyb.
Mnozí léčitelé svým vytříbeným smyslem pro zdravý životní styl, morální, komunální a psychosociální problémy a nebo svou životní filozofií a osobním příkladem, kterými mimoděk působí na své okolí, jsou doslova kořením země a zákaz jejich činnosti může posloužit pouze těm, kteří chtějí dovršit morální skázu našich národů ve jménu vlastního prospěchu, tedy dnes již téměř bez výjimky těch, kteří opanovali naši zem, zákonodárství a elektronická média.

Ano, každé řešení má svá plus a mínus. Nepřijmeme-li zákon, musíme se lépe zamyslet nad způsobem, jak omezit činnost bláznů. šarlatánů, osob neznalých, nezkušených, vážně chybujících, nemorálních apod. Budeme-li chtit zakon přijmout, musime předem znát všechna možná negativa a snažit se je anulovat systémem opatření modulujících, doplňujících a omezujících nrgativní účinek zákona.
Zákon týkající sezdravotnictví musí být, podobně jako zákony o školství,
kultuře, či rodině, nejméně necitlivý mezi zákony.

Problém musí být zvládnut komplexně a systémově a v určitém demokratickém rozhodovacím rámci, a mimo jiné i proto by mu měla předcházet potřebná diskuze a měl by být projednán se zástupci léčitelů na výraz obecné úcty, kterou k nim jejich pacienti, kteří jsou zároveň voliči, vesměs a PŘEVÁŽNĚ chovají.

S pozdravem
Darius Nosreti

Kontakty na aktivisty hnuti Sysifos, ktere vede krizackou valku proti lecitelstvi:

Věra Nosková
lano@centrum.cz

http://www.fi.muni.cz/sisyfos/

Jiri Grygar
grygar@fzu.cz,
olgakracikova@email.cz,
sisyfoscz@hotmail.com
Prof. MUDr. Jiří Heřt, DrSc.

webmaster Sysifa Jan Kucera
kuc@fi.muni.cz

Doc. RNDr. Vojtěch Mornstein (LF MU) – předseda
vmornst@med.muni.cz
Prof. MUDr. Jan Šmarda, DrSc. (LF MU) – místopředseda
jsmarda@med.muni.cz
Prof. RNDr. Jan Novotný, CSc. (PřF MU) - kontakt s PřF MU a brněnskou organizací Jednoty čs. matematiků a fyziků
novotny@sci.muni.cz
Prof. RNDr. Vladimír Vetterl, CSc. (BfÚ AV ČR, PřF MU) - zajišťování kontaktů s ústavy Akademie věd ČR
vetterl@ipb.cz
Ing. Jan Kučera (FI MU) - péče o internetovou stránku
kuc@fi.muni.cz
MUDr. Lenka Forýtková, CSc. (LF MU) - administrativa a organizační záležitosti
lforyt@med.muni.cz

Doba temna neskončila?
Jaké jsou pravomoci lékařské komory

Jak mnozí čtenáři vědí, je mým největším nepřítelem vysokoškolský profesor Pavel Klener, bohužel lékař. Jeho nepřátelství je nejen ke mně, ale k celé alternativní medicíně a hlavně k léčitelům.

VŠE ALTERNATIVNÍ NEBEZPEČNÉ?

Začalo to v roce 1986, kdy prof. Klener vydal knihu o chemoterapii zhoubných nádorů. V ní napadl švýcarský lék ISCADOR jako naprosto neúčinný, dokonce škodlivý, uváděný jen v knihách o šarlatánech. Téhož roku vyšel v Časopisu lékařů českých článek od prof. Klenera, kde píše vlastně totéž a dokonce varuje lékaře při jeho použití, že se může stav pacienta zhoršit.

S obsahem tohoto článku jsem seznámil švýcarské kolegy. Ti si okamžitě nechali zjistit, jaké osobní zkušenosti pan profesor s Iscadorem má. Výsledek nepřekvapil. Naprosto žádné. Ani klinické, natož vědecké. Na jeho klinice se totiž žádný výzkum, se všemi atributy vědeckého výzkumu, nikdy nekonal.

Proto vedoucí vědeckého výzkumu rakoviny v Arlesheimu (Švýcarsko) a ředitelka Lukas-kliniky tamtéž, MUDr. R. Leroi, autorka mnoha obsáhlých vědeckých prací, napsala odpověď na tento článek, již jsem měl po předložení předat redakci časopisu. Dr. Leroi v něm vyslovuje údiv nad tím, jak může lékař, dokonce vysokoškolský profesor a doktor věd, napsat něco tak lživého a nevědeckého. Pojednávat o věci, o níž nemá sebemenší zkušenosti. Pokládala to za vědecký skandál. Článek jsem do redakce odeslal, ale vedením časopisu mi bylo sděleno, že článek otištěn nebude. Když jsem protestoval, bylo mi přímo z ÚV KSČ oznámeno, že není žádoucí zmíněného profesora kritizovat.

V r. 1995 byl v Lidových novinách otištěn článek s fotografií s titulkem vypůjčným z Rusalky: „Jedno srdce ptačí, čtyři kapky žluči". Pod tímto názvem nalezli čtenáři obsáhlý rozhovor s prof. Klenerem. Jednalo se o naprostou negaci všeho. Všechno alternativní je špatné a nebezpečné: hypnóza, sugesce (ačkoliv oboje je součástí léčby na psychiatrii), léčba vitamíny, chiropraxe, akupunktura, homeopatie je jako napít se z rybníka atd. atd. Mj. tvrdil, že Iscador byl před rokem 1989 dovážen do naší republiky tajně. To je lež. Iscador byl k nám dovážen zcela legálně a dokonce zdarma, pokud jsem si o něj napsal. Další lež je ta, že jedno balení Iscadoru stálo 3000 Kč. Pravda je, že tehdy stálo 700 Kč. Dnes 850 Kč. Opět přeskočíme několik let.

V deníku Slovo, které vyšlo v pátek 22. ledna 1999 v jeho části Slovo na víkend, byl uveřejněn článek redaktorky D. Frantálové a diktovaný prof. Klenerem, s názvem: „Léčitel – tragedie pacienta, smutek a prohra lékaře?" Tak začala jedna z nejsmutnějších kapitol mého života.

NEJSEM PODVODNÍK...

Ptal jsem se sám sebe, jak je možné, že vzdělaný člověk, navíc vysokoškolský profesor, doktor věd, ale hlavně lékař , dovede ve své zlobě a zpupnosti klesnout tak hluboce, že se zařadí mezi lháře.

S profesionalitou jemu vlastní se opět vyjadřuje o léčitelích jako o šarlatánech, kteří ždímají z důvěřivých pacientů peníze, objeví se již historický citát, že léčitel zakázal insulin a pacient zemřel, nešetrně se otře o pana Zezulku a pak tvrdě napadne mne. Zde možno jen doslovně citovat: „Měli jsme například mladou pacientku s karcinomem prsu, která se svěřila do péče MUDr. Pekárkovi, což je bohužel lékař a deklaruje se jako onkolog, ačkoliv nemá atestaci ani z onkologie, ani z radioterapie. Dával jí Iscador, tedy prokazatelně neúčinný lék, o kterém se ve všech zahraničních učebnicích onkologie píše v kapitolách o šarlatánech. Když k nám přišla na oddělení měla už metastázy i do mozku a umřela, ačkoliv zpočátku měla na uzdravení velkou šanci." Konec citátu.

Ačkoliv to byla nesmírně lživá slova, nechtěl jsem na ně reagovat. Když jsme ale já i můj syn dostávali dopisy a telefonáty, zda je pravda, že jsem podvodník, musel jsem sehnat právního zástupce a podat na profesora i noviny žalobu. Žadal jsem odvolání lži a omluvu. Omluva pana profesora zněla: „MUDr. Pekárek má atestaci z radioterapie. Ostatní zůstává v platnosti." Konec. Tečka. Noviny neodpověděly vůbec. To mě samozřejmě vůbec neuspokojilo a pustil jsem se tudíž do dalších stání u Městského soudu Praha.

Pan profesor byl neprůstřelný, Bylo zde tvrzení proti tvrzení a tak na radu profesorova advokáta jsem spor, ač nerad, s profesorem ukončil. Spor s novinami jsem vedl dále. Jako svědek se u soudu objevil samozřejmě profesor Klener. Přiznal, že požadoval od pozůstalých po zemřelé pacientce, aby proti mně svědčili. Byl odmítnut. Pacientka nedostala metastázy a nezemřela vlivem Iscadoru, ale protože přišla do poradny po prodělaném ozařování a chemoterapii ve velmi špatném stavu. Prof. Klener také přiznal, že z titulu předsedy onkologické společnosti vyzval kolegy z celé republiky, aby mu sdělili, zda moji pacienti léčeni Iscadorem u nich neskončili ve špatném stavu. Ozvali se dva, ale ti uvedli, že před léčbou Iscadorem se také pacienti léčili klasickou chemoterapií a ozařováním. O účinnosti Iscadoru se zde nechci příliš rozepisovat. Byla o něm napsána spousta odborných a vědeckých prací, v desítkách vědeckých ústavů na celém světě se potvrdily jeho protinádorové účinky. U nás, vlivem zarputilého odmítání papalášů tam nahoře, stále není registrován, ačkoliv kromě západu je např. registrován i v Polsku.

Po třetím stání jsem ukončil soudní proces i proti tisku, neboť mi bylo známým soudcem vysvětleno, že proti sedmé velmoci nemám šanci. Od Městského soudu jsem pak dostal Rozsudek jménem republiky. Moje žaloba se zamítá, jedná se o tvrzení proti tvrzení. V rozsudku jsou však zajímavé věty. Článek v novinách prý vyšel proto, že názor pana profesora je nezpochybnitelný a vyhovění žalobě by bylo v rozporu s dobrými mravy. Znamená to, že žalovat váženého pana profesora je nemravné, ale urážka obyčejného doktora je důkazem dobrých mravů?

Celých 40 let jsem byl členem ROH, jako všichni pracující v tomto státě, lékařská komora neexistovala. Nyní, abych mohl podepsat recept, je členství v komoře nutné. Požádal jsem tedy o vstup do komory. Asi za měsíc syn zjistil, že mé členství bylo z nejvyšších míst, tj. od Dr. Ratha pozastaveno a že se o mne zajímá hospodářská kriminálka. Zašel jsem za svým dlouholetým přítelem, který zastával vysoké místo v lékařské komoře a který mi slíbil, že se na věc podívá. Za dva týdny mi bylo oznámeno, že je vše v pořádku a že jsem řádným členem České lékařské komory. Ale ani tím vše neskončilo.

Na jaře roku 2000 jsem dostal předvolání na hospodářskou kriminálku k vysvětlení několika bodů. Byly tři:

1) Byl jsem obviněn, že provádím nedovolené podnikání. Vysvětlil jsem, že nepodnikám a již vůbec ne nedovoleně, ale že jsem zaměstnán u svého syna v nestátním zdravot.zařízení, kde mu vedu onkologickou poradnu, za což beru plat, platím daně a pojištění. Tento bod byl šktrnut.

2) Nejsem členem České lékařské komory. Předložil jsem doklad, že jsem členem. Tento bod byl také škrtnut.

3) Používám lék Iscador, po kterém pacienti dostávají metastázy a umírají. Oznámil jsem vyšetřovateli, že by mi musel předložit důkazy o pravdivosti těchto slov. Tímto lékem totiž přes padesát let stovky ba tisíce lékařů na celém světě úspěšně léčí. Řekl jsem také, že mám v evidenci několik set pacientů, kteří jsou ochotni před soudem dosvědčit, v jakém zuboženém stavu po chemoterapii nebo ozařování ke mně přišli a jak se po léčbě Iscadorem cítí dobře. Poslední bod byl také škrnut a já jsem mohl odejít.

Tím však vše neskončilo. Asi za týden mi vyšetřovatel z kriminálky zavolal. Potřeboval by prý k doplnění mé výpovědi alespoň padesát pacientů úspěšně léčených Iscadorem. Bez diagnozy, stačí poslat jen jméno a adresu. Můj známý advokát mi však řekl, že kolik jmen bych poslal, tolikrát bych mohl být žalován za prozrazení lékařského tajemství. Být léčen Iscadorem je totéž jako být léčen ozařováním nebo klasickou chemoterapií, tj. mít rakovinu. Na to má právo jen řádný soud a ještě se svolením pacienta. Jak rafinovaně mě vlastně kriminálka vybízela ke kriminálnímu činu.

V 5.čísle (květen 2000) časopisu České lékařské komory TEMPUS MEDICORUM v článku Alternativní medicína a léčitelství je až neuvěřitelné, k čemu se veřejně přiznává prezident ČLK Dr. Rath. Cituji:

„Dr. Rath řekl, že ČLK šetřila a předala polici několik případů, které se týkaly jednoho preparátu, oblíbeného u lékařů-léčitelů. Přesto, že je prokázáno, že nemá žádné účinky, je podáván lidem, kteří mají vážné onemocnění (třeba malignitu v iniciálním stadiu, lymfony a lekémii) v léčitelném stadiu a je jim řečeno, že je vyléčí. Propásne se tak doba léčby a tito pacienti skončí v neléčitelném stádiu na klinice. Je však těžké takového lékaře postihnout. Většinou není členem komory, protože neléčí na pokladnu. Používá látku, která zde není registrována, ale to není trestné. Vyšetřovatel policie se pak snaží najít nějakou cestu, jak ho postihnout (kupříkladu nedovolené podnikání)."

Dosadíte-li jména Dr. Pekárek, Iscador a diktováno prof. Klenerem, je vše jasné. Pořádně mne však přitom mrazí v zádech. To jsou přece padesátá léta. Zajímalo by mne, zda z právního hlediska Dr. Rath nepřesahuje svoji pravomoc.
MUDr. Miroslav Pekárek

In Regenerace 6/2001

CELOSTNÍ SYSTÉMOVÉ MYŠLENÍ A ZDRAVÍ ČLOVĚKA
Vypracoval: ing. Ludvík Fritscher, chemik, člen Společnosti pro trvale udržitelný život (STUŽ)

Není tajemstvím, že svět, ve kterém žijeme je složitý a že jeho komplikovanost neustále roste. V posledních třech stoletích věda věřila, že nejlepším způsobem jak poznat vše čemu nerozumíme, je rozebrat to na části a ty pak prozkoumat. Tento přístup přinášel léta úrodu – obzvláště ve fyzice, chemii a technice. Tento zjednodušený mechanistický pohled na svět převládl především v Západních zemích natolik, že ve svých představách většina lidí spojuje fungování společnosti, lidského zdraví a zdraví planety s chováním strojů, kde stačí naleznout poškozenou součástku, vyříznout ji a nahradit novou. Řada dnešních krizí je ve skutečnosti krizí jedinou:
krizí mechanistického uvažování a způsobu chování.
Na začátku dvacátých let našeho století začala skupina vědců zkoumání nejen prvků, ale zejména způsobů, jak jsou různé typy systémů organizovány a jak se chovají. Udělala překvapivý závěr : Ať vypadají jednotlivé části systému jakkoliv rozdílně, jejich organizace podléhá stejným zákonitostem. Poprvé tu byl způsob, jak spojit roztříštěné obory vědění. Nový obor „obecná teorie systémů", ovlivnil život většiny z nás. Umožnil např. rozvoj výpočetní techniky, praktické uplatnění systémového přístupu najdeme v ekonomických a řídících oborech. Dva nejdůležitější způsoby uplatnění však byly objeveny teprve relativně nedávno :
1. teorie systémů poskytuje metodu, umožňující racionálně se zabývat obrovskými, složitými a chaotickými problémy, které přesahují hranice jednotlivých klasických disciplín a současně dnes ohrožují samotné přežití naší civilizace.
2. překládají tyto problémy do jazyka, dík kterému je běžný člověk může pochopit, aniž by trávil celý život studiem detailů všech zainteresovaných oborů. Systémové myšlení poskytuje univerzální rámec, ve kterém lze „mozaiku světa" dobře skládat.
Nový pohled na skutečnost se opírá o poznání, že všechny fenomény - fyzikální, chemické, biologické, psychické, společenské a kulturní - jsou zásadně spojeny a na sobě navzájem závislé. Systémový pohled pozoruje svět se zřetelem k souvislostem a integraci. Systémy jsou integrované celky, jejichž vlastnosti se nedají redukovat na vlastnosti menších jednotek. Systémové učení se soustřeďuje na základní organizační principy místo na základní stavební kameny a základní substance. Systémové myšlení znamená myšlení v procesech.
Pod pojmem složitý systém si můžeme představit jak živé organismy, společenství živých tvorů, lidskou společnost a její produkty (např. kapitálový trh), tak i složky neživé přírody (např. počasí). Tyto systémy fungují na základě dynamického principu sebeorganizace.
Živý systém je sebe sama organizující systém, což znamená, že mu jeho uspořádání, pokud jde o strukturu a funkce, není vnucováno prostředím, nýbrž je vytvářeno samotným systémem. Pro živé organismy jsou nejdůležitější dynamické fenomény sebeorganizace a sebeobnovování - schopnost živých systémů stále obnovovat své komponenty, uvádět je znovu do pohybu a přitom zachovávat integritu jejich celkové struktury a sebetranscendence, tedy schopnost pomocí procesů učení, vývoje a evoluce tvořivě překračovat vlastní fyzické a psychické hranice. Živé organizmy disponují vysokou mírou vnitřní flexibility a tvořivosti a právě tato flexibilita poskytuje organizmům možnost přizpůsobit se novým okolnostem. Aby mohly udržovat svou sebeorganizaci, musí živé organizmy setrvávat ve zvláštním stavu (homeostáze), který lze obtížné popsat konvenčními výrazy. Živé organismy, jakožto otevřené systémy, musí stále udržovat výměnu energie a hmoty se svým prostředím, aby zůstaly naživu. Tento proces se nazývá metabolismus. Dovoluje systému setrvávat ve stavu nerovnováhy, v němž je neustále „v práci". Současně mají tyto sebeorganizující systémy vysokou míru stability. Tato stabilita sebeorganizujících organizmů je vysoce dynamická a nesmí být zaměňována s rovnováhou. Spočívá v zachování celkové struktury, ač dochází k neustálým změnám a k stálému nahrazování součástí.
Složitý systém - živý organismus funguje jenom jako celek. Jeho chování je podmíněno organizací (strukturou) celku, ne pouze vlastnostmi jednotlivých prvků. Fungování organizmu je řízeno cyklickým vzorcem informací, který je znám jako zpětnovazební smyčka. Prakticky to znamená, že pokud jedna část systému ovlivňuje systém jako celek a systém může zpětně ovlivňovat onu část, vzniká nová kvalita – zpětnovazební smyčka. Představme si, že jedeme na kole. Každé vychýlení z rovnováhy vnímá náš rovnovážný aparát a ten vyšle signál do mozku. Mozek informaci zpracuje a dá povel svalům k úpravě rovnováhy. Při jízdě provádíme neustále opravy stability systému kolo – jezdec. Čím jsme zručnější, tím jsou tyto opravy jemnější. Nakonec se zdá, že jedeme rovně. Tento druh smyčky směřuje k rovnováze a stabilitě, neguje změny, a proto se jí říká negativní zpětná vazba. Vedle této stabilizační zpětné vazby známe ještě zpětnou vazbu růstovou a říká se jí pozitivní zpětná vazba. Způsobuje exponenciální růst organismů, populace buněk i živočišných druhů, včetně lidské populace. Složité systémy se skládají z mnoha zpětnovazebních smyček vzájemně propojených. Graficky se popis systémů vyjadřuje pomocí diagramů příčinných vazeb. Můžeme si to ukázat na jednoduchém příkladu populace králíků.

(obrazek)

Grafické zobrazení nám ukazuje dvě vzájemně svázané zpětnovazební smyčky. V levé smyčce - čím větší bude populace králíků, tím větší bude porodnost (pozitivní vazba) a čím větší bude porodnost tím větší bude populace (pozitivní vazba). Dostaneme tak pozitivní zpětnovazebnou smyčku (2 krát plus dává výsledně také plus), která způsobuje geometrický růst populace králíků. V pravé smyčce – čím větší bude populace králíků tím větší bude úmrtnost (pozitivní vazba) a čím větší bude úmrtnost (ať už přirozenou smrtí, otravou, nebo jako kořist predátorů) tím menší bude populace králíků (negativní vazba). Dostaneme tak negativní zpětnovazebnou smyčku (plus a mínus dává mínus), která působí na populaci králíků stabilizačně. Pokud převládne pozitivní smyčka, když odstraníme predátory a jedy, systém se bude chovat jako v australském případě, populace králíků se bude zvětšovat a dojde k přemnožení. Pokud naopak převládne negativní zpětná vazba, znázorňující úbytek králíků dík přirozené úmrtnosti, lovem predátorů nebo chemizací a mechanizací v zemědělství, populace se bude zmenšovat až nakonec bude hrozit i vymizení králíků. Ve „zdravém" ekosystému ovšem nastane rovnováha mezi oběma ději.
Můžeme najít řadu dalších příkladů, kdy zhroucení negativních (stabilizujících) zpětných vazeb vede k nekontrolovatelnému růstu problémů, a někdy až ke katastrofám.
- Organismus, který ztratí (například pro nemoc) schopnost regulace tělesné teploty, umírá.
- Rakovina je vlastně nekontrolované množení přeprogramovaných buněk v těle člověka.
- Přemnožení bakterií nebo virů v těle člověka způsobuje onemocnění.
- Přemnožení škůdců na porostech a plodinách způsobuje velké hospodářské škody.
- Přemnožení lidí na Zemi znamená nebezpečí pro celou planetu – drancování přírodních zdrojů surovin a potravy.
- Růst moci je příkladem pozitivní zpětné vazby ve společenské sféře. Tento mechanismus fungoval v běhu celých známých dějin lidstva. Získá-li někdo moc, ať za pomoci násilí, bohatství, náboženství, politiky nebo náhody, vždy získá i možnost ublížit nebo pomoci druhým lidem. Druzí lidé se přirozeně snaží držiteli moci zavděčit, aby unikli potrestání a naopak získali co nejvíce z poskytovaných výhod. Ten, kdo má moc, má nejen zdroj své původní moci, ale i skupinu lidí, kteří udělají, co mu na očích vidí. To je dalším zdrojem moci a spirála se točí dál a dál. Pokud se podíváme do historie, zjistíme, že všichni diktátoři – jako je Hitler, Stalin, Mao a další – prošli stejným procesem. To, čemu říkáme moderní demokracie, je jen souhrn opatření, které se snaží omezit vliv této zpětnovazební smyčky.
- Pokud společenské napětí přeroste určitou mez, padají režimy.
- Země A se domnívá, že za závody ve zbrojení může země B a naopak. Stejně tak se ale lze dívat na problém tím způsobem, že země A způsobuje svoji nutnost zbrojit tím, že stimuluje zbrojení v zemi B. Jsou to pravidla, struktura systému, které činí zbrojení neodvratitelné a všechny země staví v této hře do role bezmocných loutek (dokud se nerozhodnou pravidla změnit). Tomuto typu problémů se často říká „kategorie problémů bez technického řešení".
Myšlenka zpětné vazby je velice užitečná, protože umožňuje spojit určité chování s odpovídajícími příčinami tohoto chování ležícími ve struktuře systému. To pak umožňuje najít některé obecně platné kroky, jakými lze chování systému ovlivnit. Asi nejpřekvapivější může být poznání, že systém sám o sobě je příčinou svého chování, tj. chování systému plyne z jeho struktury.
Lidové léčitelství (celostní medicína) je v souladu s principy celostního systémového myšlení. Snaží se působit na člověka – pacienta (systém), jako na celek a napomáhat harmonizaci pochodů v jeho těle. Cílem je pak posílení obranyschopnosti organismu (imunity) tak, aby se člověk dokázal vypořádat se svými zdravotními problémy sám.
Myslím si, že celostní systémové myšlení by mohlo výrazně napomoci ke sjednocení západní a alternativní medicíny. Toto nové myšlení by mohlo začít měnit společenské prostředí ve prospěch zdravého rozumu a harmonického způsobu života. Jen je třeba mít vůli, chtít se domluvit a začít na tom kolektivně pracovat.