SLOVNÍČEK DEMOKRACIE/PŘÍLOHA
---------------------------------------------------------------------


Přepis živě vysílaného pořadu ČRo 1 - Radiožurnálu "Radiofórum" o dopisu šedesáti šesti (aneb ZPRÁVA O STAVU DEMOKRACIE)

Jan POKORNÝ, moderátor
--------------------
Dnes budeme debatovat o otevřeném dopisu z 6. ledna tohoto roku, který byl adresován předsedovi Poslanecké sněmovny a ODS Václavu Klausovi. Dobrý večer, pane předsedo.

Václav KLAUS, předseda Poslanecké sněmovny a ODS
--------------------
Dobrý večer.

Jan POKORNÝ
--------------------
Kromě dalších osobností je pod textem podepsán i spisovatel Ludvík Vaculík.
Vítejte, pane Vaculíku.

Ludvík VACULÍK, spisovatel
--------------------
Dobrý večer.

Jan POKORNÝ
- -------------------
Dopis obsahuje tři otázky, na které Václav Klaus včera odpověděl. Pane Vaculíku, nejprve jak petice vznikla a kdo ji vymyslel?

Ludvík VACULÍK
--------------------
O petici se mluvilo přinejmenším tak už během prosince. Já jsem se její přípravy nezúčastnil a když byl text hotov, tak jsem ho dostal k přečtení s žádostí, zda ho mohu podepsat. Já jsem ho podepsal prostě proto, že to jsou tři otázky, s kterými jsem se ztotožňoval.

Jan POKORNÝ
--------------------
Kromě jiného se v žádosti o odpovědi píše: "Zařadíme je do zprávy o stavu demokracie, kterou připravují naše občanské iniciativy." Co vás nebo koho vede k přípravě takové zprávy?

Ludvík VACULÍK
--------------------
Na smysl této věty jsem se také ptal několika svých přátel a říkali, že chtějí sestavit skupinu a požádat několik lidí, jaksi politologů a sociologů, zeptat se jich, co si myslí o stavu demokracie u nás, takže to nebude jaksi uvedeno v této laické kuchyni.

Jan POKORNÝ
--------------------
Otázka na pana předsedu Klause. Říkáte, že jste přesvědčen, že smyslem tohoto dopisu není získat vaši odpověď, ale rozpoutat další mediální akci. Co vás vede, pane předsedo, k tomuto přesvědčení?

Václav KLAUS,
--------------------
Tak vede mě k tomu absolutně všechno, co v tom dopise je napsáno, co tady teď slyším od pana Vaculíka, což mi vlasy vstávají hrůzou na hlavě. Tady prostě je skupina lidí, která má odvahu, kterou já obdivuji, psát zprávu o stavu demokracie, samozvanost těchto lidí, povyšování se nad ostatní, se mi zdá něčím úplně neuvěřitelným. Něco takového by si člověk přece v žádném případě neměl a nemohl odvážit a myslím, že to celý ten úmysl skutečně prozrazuje, mě to do této vteřiny, než to teď pan Vaculík řekl, opravdu nenapadlo. Nevím, je to prostě pokus o politický střet, pro který si vybírají neuvěřitelné, neuvěřitelné záminky, a že je možné takto hluboko klesnout, tak to už, to už se skoro spíš musím usmívat, než abych ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Promiňte, tím se obracíte na pana Vaculíka?

Ludvík VACULÍK
--------------------
Pane předsedo, zprávu o stavu demokracie mohu napsat i já a když ji vydám, budu pod tím podepsán jen já a bude to zpráva o tom, co, jak posuzuje demokracii nějaký Vaculík.

Václav KLAUS
--------------------
Ne, ne.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Když to podepíše nějaký kolektiv lidí, bude to zpráva o tom, jak tito lidé tu demokracii hodnotí.

Václav KLAUS
--------------------
Ne, já si myslím, že to nemáte pravdu. Podívejte, vy můžete nepochybně napsat a píšete nonstop své články na toto, na, dnes naposledy politický program v Lidových novinách. To je přeci naprosto v pořádku, ale slovo zpráva se chápe trošku v jiném smyslu. Slovo zpráva něco implikuje, něco nabízí. Zpráva znamená, že někoho o tom zpravuji, že si to někdo třeba ode mě vyžádal, že někam to chci posílat na nějaký vnější institut, nevím kde. To je opravdu jiný žánr. A to vy jako spisovatel ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
To je otázka ...

Václav KLAUS
--------------------
Jako spisovatel určitě ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
To je otázka, jak nazvat ten žánr. Ano, já to přátelům řeknu. Ano, vždyť ...

Václav KLAUS
--------------------
To je velký rozdíl.



Jan POKORNÝ
--------------------
Promiňte, pánové, zpráva o stavu demokracie, ať už je v podání skupiny, kterou reprezentuje pan Vaculík nebo kohokoliv jiného, zatím není. Vraťme se k těm třem otázkám obsaženým v dopise. "Václav Klaus říká, že si všiml, že sestava podepsaná pod tím dopisem, se téměř shoduje s tou, která před rokem obsadila Českou televizi a rozpoutala kampaň, která měla svou akcí zakrýt, zabránit, snahu o údajné politické ovládnutí tohoto média." Potud citát. Pane předsedo, co je podle vás podstatnější, kdo dopis psal, nebo jaké v něm jsou otázky?

Václav KLAUS
--------------------
Já myslím, že otázky v něm fakticky nejsou. To si zase řekněme čestně. Otázky ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Opatřené otazníkem.

Václav KLAUS
--------------------
Já vím, samozřejmě jsou tam slova, která mají čísla a je tam otazník na nich, ale je naprosto evidentní, že ty otázky jsou tak absurdní, že určitě pisatelé této, dokonce je tady napsáno slovo petice, to mě velmi zaujalo. Pan Vaculík řekl petice. Já jsem si ani nebyl jist, jestli je to petice. Na začátku, když jsme začali mluvit, jsem si napsal slovo petice. "Tuto petici jsme," jste říkal, takže to je možná petice, a to je politický traktát. Já myslím, že smyslem není získat odpověď, protože ty odpovědi jsou naprosto evidentně známé, mnohokrát jsem na ně odpovídal a v tomto smyslu se skutečně jedná o něco úplně jiného.

Jan POKORNÝ
--------------------
Dobře.

Václav KLAUS
--------------------
Pokus, pokus dozvědět se něco, opravdu v tom dopise obsažen, v té petici obsažen není.

Jan POKORNÝ
--------------------
Pane Vaculíku, o co se tedy jedná, nebo jaký je váš výklad?

Ludvík VACULÍK
--------------------
No, nejprve odstraním jedno nedorozumění, a to se týká odevzdání dopisu. Pane předsedo, první bariérou, když se vejde do vašeho podniku, je recepce. Tam jsem řekl, že bych rád odevzdal vám osobně dopis. Tam mi bylo vysvětleno, s jakými potížemi to může být spojeno a jestli na tom trvám. Já jsem řekl, že netrvám a personál mi nabídl, že zavolá do sekretariátu Poslanecké sněmovny a pošle někoho, kdo to ode mě převezme, dá mi razítko. Já jsem tuto možnost přijal, neboť jsem nebyl tam kapriciózní. To znamená, že omyl je v tom, že já jsem se obrátil na sekretariát Poslanecké sněmovny a dal jsem si záležet na tomto, protože se mi nepodařilo dát vám to osobně, dal jsem si záležet na tomto, abyste se nedozvěděl z novin to proboha dřív, než to dostanete do ruky. Zavázal jsem své přátele, že noviny se o tomto zmíní až po určité lhůtě, což se mi zdálo jako takové seriózní, takže já jsem nelhal v tom, že jsem se pokusil vám to odevzdat, jenom to, že jsem nešel přes váš sekretariát, neboť mi byla nabídnuta jiná možnost.

Jan POKORNÝ
--------------------
A Václav Klaus píše v reakci na váš dopis: ...... "To je lež. Náš sekretariát Ludvík Vaculík nekontaktoval a nikdo s ním nemluvil."

Václav KLAUS
--------------------
Tak já bych za prvé řekl, i když respektuji nadsázky pana spisovatele, jestli nazývá Poslaneckou sněmovnu mým podnikem, tak ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
No, tím ano.

Václav KLAUS
--------------------
Tak to bych prosil, aby to tak nebylo. To je normální veřejná instituce, kde já obývám jednu část, ta instituce má svou kancelář, své vedení, to není moje kancelář a tak dále. Já prostě prohlašuji, že není pravda, že se vám nepodařilo dát mi ten dokument do ruky, nebyl učiněn pokus dát mi to do ruky.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Já jsem se pokusil o ten úmysl.

Václav KLAUS
--------------------
Nám z tohoto místa, z té recepce, za den volá několik lidí, my máme obrovské problémy, moje kancelář, abychom každému, kdo tam přijde s grafomanským nápadem, vysvětlili, že to tak není. Kdyby se pan Vaculík prozradil, osobně bychom pro něho došli, rádi bychom ho přijali. Tak dobře.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Já jsem upustil od toho, protože jsem si říkal: "Nemusíš se tam cpát." A přijal jsem tu normální možnost občana.

Jan POKORNÝ
--------------------
Tak, můžu se vrátit k těm třem otázkám obsaženým v dopise, respektive k odpovědi Václava Klause před několika minutami, pane Vaculíku. Jaká je vaše interpretace toho záměru, který obsahoval text?

Ludvík VACULÍK
--------------------
Opravdu ty tři otázky, protože já tady vidím: "Není pravdou, že ...", ta otázka byla, že jste nezveřejnil dohodu obsahující ...

Jan POKORNÝ
--------------------
"Proč jste nezveřejnil mimosoudní dohodu s Vladimírem Železným."

Ludvík VACULÍK
--------------------
Dobře, vy jste na to odpověděl, já proti vaší odpovědi nemám důvod něco namítat. Jestli to tak je, tak to měli ti, co toto psali vědět. Jestliže mají nějaký jiný důvod, mně není známý, mají se naučit pracovat přesněji a kdybych byl jejich nadřízený, tak jim to vytknu.

Jan POKORNÝ
--------------------
Teď mluvíte o těch hlavních iniciátorech.

Ludvík VACULÍK
--------------------
O té první, že nevěděli, že jste už obsah té dohody zveřejnil.

Jan POKORNÝ
--------------------
Oni to možná nevěděli nejenom lidé podepsaní pod tou peticí nebo velká část z nich, ale vzpomínám si, koncem listopadu, když jsem dělal rozhovor s Ivanem Langerem, místopředsedou ODS, v pořadu O kom se mluví, tak on na otázku, jestli zná podrobnosti oné už mytizované mimosoudní dohody Václava Klause s Vladimírem Železným, odpověděl, cituji: "Tak ono se o té mimosoudní dohodě hodně hovoří, já jsem ji nikdy neviděl a neznám ji." Pane předsedo, můžete říci přesně období, kdy byla ta dohoda zveřejněna?

Václav KLAUS
--------------------
Ježíši, podívejte, čemu říkáte zveřejnění dohody? Čemu říkáte ...

Jan POKORNÝ,
--------------------
Kdy se o ní veřejnost dozvěděla?

Václav KLAUS
--------------------
Vy jste použil dobré slovo mytizovaná, mytizovaná dohoda. Já myslím, že každý ví, že když se objevila v televizi Nova zpráva o mé vile ve Švýcarsku, tak já jsem prvotně zareagoval slovíčkem tato absurdita, to si nemohu nechat líbit, já budu žalovat Novu o sto milionu korun. Zodpovědně prohlašuji, že částka sto milionů korun byla okamžiková reakce, která, také nevím, jestli je vůbec smysluplná, nebo nesmysluplná. To byla prostě volně hozená věta do vzduchu v reakci na tuto zjevnou nepravdu, lež, mě strašlivě poškozující. To jenom tak vysvětluji.

Jan POKORNÝ
--------------------
Nicméně ta dohoda ......nebyla zveřejněna nikdy.

Václav KLAUS
--------------------
Čemu říkáte zveřejněná? Můžete ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Že se obsah té dohody dozvěděla veřejnost, novináři.

Václav KLAUS
--------------------
Jako ve smyslu, že bych měl vzít ten text, jako co jsme si říkali, když jsme si podali ruku a řekli: "Tak já nebudu dávat žádnou žalobu na sto milionů a vy prostě se omluvíte, vy se omluvíte v hlavních vysílacích zprávách toho dne, že to byla lež."

Jan POKORNÝ
--------------------
Jinými slovy, žádný písemný dokument k tomu nebyl sepsán?

Václav KLAUS
--------------------
Ale snad o tom, já už dokonce ani nevím, kde je, ale o to vůbec nejde přece. To je naprosto elementární, triviální věc a takto jsme to formulovali, když se to domluvilo a já nemám, co bych s tím dalšího hrál.

Jan POKORNÝ
--------------------
Z čeho, pane předsedo, podle vás pramení názor, celkem hojně rozšířený, že v té mimosoudní dohodě musí být určitě ještě něco navíc?

Václav KLAUS
--------------------
No, tak já si myslím, že to pramení ze zájmu některých lidí, aby takovéto věty šířili, aby vyvolali jistou emoci ve společnosti, ve veřejnosti, aby prostě útočili určitým směrem. Nedovedu si jinak představit, co by v tom mohlo být.

Jan POKORNÝ
--------------------
Jinými slovy, pan Vaculík třeba neměl pocit, že by televize Nova stranila Václavu Klausovi nebo něco takového.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Ne, ne, ne, já, mě ani tato otázka vůbec tak nezajímala, že, podívejte se, mně záleží na ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Na začátku jste říkal, že jste s těmi otázkami souhlasil, když vám je ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Ano, protože byli lidé, kteří to nevěděli, připojuji se k jejich otázce. Já o tom stejně nejsem informovaný, ale toto by k tomu, na to bych tak důraz nedával. Mně se zdá důležitější ta otázka druhá, včetně vaší odpovědi. Já vám řeknu, že já si celkem cením toho, že to zase odmítáte, trváte tvrdošíjně na svém, že nebudete a nechcete se z toho zpovídat, na tom, to má ctnost toho, že kašlete na to, co vám to udělá před voliči, že. Já jsem to vzal na vědomí, tuto vaši odpověď. Považoval jste za správné lidsky se ho ujmout a tak dále. Já mám otázku jinou. Co chtěl pan Železný, co od vás žádal, o pomoc, o radu, co jste mu poskytl, zda jste ho přijal jako mě, kdybych já měl nějakou potíž, já takový případ jsem jednou měl, že, jenže jsem se takto neobrátil a byl bych ve vás doufal, že. Takže já mám otázku tuto: Bereme na vědomí, měl jste právo ho přijmout. To je jako fér. Ale co on chtěl? A nedivte se, že to lidi zajímá. My jsme měli pěvecký kroužek včera v PENklubu, když tuto odpověď jsem dostal a já jsem jim tam přečetl, a to nejsou členové PENklubu, to jsou zpěváci, všichni se tomu smáli, nikdo tomu nevěří. Pane předsedo, a ta nedůvěra, oprávněná, nebo neoprávněná, víte, ona existuje, a to je prostě politický fakt hmotné váhy, hmotné váhy. A já bych si přál, aby můj předseda, kterého míním sehnat, kterého možná budu volit, já jsem si sem přišel také pro nějaký kloudný důvod, proč tu vaši stranu volit, aby jednal důstojně, aby nejednal jako pronásledovanec. Vy i tady jste odpovídala jako člověk, který považuje novináře a všechny za nepřátele. Mně se ta kampaň nelíbí. My o tom často mluvíme, takové to štvaní a osočování se mi nelíbí, ale vy jste se za toho nepřítele, jako kdyby jste tu úlohu přijal a vy reagujete jako člověk postižený, nešťastný, podezíravý a způsobem, který se mně nezdá vůbec jako důstojný. Proč ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Dovolte, pane Vaculíku, ...

Václav KLAUS
--------------------
Mně se hrozně líbí, s jakou vášní ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Já jsem přijal tuto debatu proto, abych s vámi jednou mohl jako s člověkem, abych vám mohl říci, co bych, k čemu bych se jinak neodvážil. Podívejte se, vy říkáte ...

Václav KLAUS
--------------------
Počkejte, tak se mě něco ptáte, tak mě nechejte odpovědět.

Jan POKORNÝ
--------------------
Tak ať pan Klaus odpoví. Ta otázka, která vlastně, ta v textu obsažená, byla: "Domníváte se, že je správné, aby předseda Poslanecké sněmovny, třetí nejvyšší ústavní činitel této země, demonstroval veřejně podporu člověku, jehož činnost je předmětem tolika různých vyšetřování, soudních i arbitrážních řízení?" S tou odpovědí jste spokojen? Pan Vaculík ji rozšiřuje, co chtěl Vladimír Železný.

Václav KLAUS -
-------------------
Já na to říkám, že jsem, že bych napsal něco podrážděného, uraženého, nervózního, nebo jak jste to říkal, já jsem napsal větu: "Považuji za správné a lidsky férové, že jsem přijal Vladimíra Železného, a to zcela veřejně." Za A, považoval bych za nefér, abych ho přijal neveřejně. To udělala celá řada dalších politiků, vy o tom nemluvíte, protože se potkali kdo ví kde, kdo ví jak, a to je pod mou důstojnost. To je věc číslo jedna. Druhá věc je, jestli umím s nějakým člověkem a já nemám sebemenší důvod o Vladimíru Železném říkat něco negativního, ale na druhé straně jsme spolu mluvívali, viděli se třikrát za rok, nebo, řekněme, četnost tohoto typu. Jestli se umím setkat s Vladimírem Železným před tím, než se dostal do soudního vyšetřování nebo do sféry policejního zadržení, tak já bych se musel fackovat studem, že bych nenašel možnost, abych se s ním potkal i poté a strašně se divím, že vy byste spíše toto neocenil. Já vám prozrazuji, že vím a samozřejmě jsem věděl ten den, že to může některé lidi popudit, že mi to asi volebních hlasů nepřidá, ale já bych se musel stydět ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Ano, to je dobré.

Václav KLAUS
--------------------
... zoufalým způsobem, kdybych s tím člověkem uměl mluvit čtrnáct dní před tím, a pak bych s ním neuměl mluvit. Jestli toto necítí každý, že to čiší z mé odpovědi, že jsem toto doslova stejnými slovy odpovídal na jedné televizní debatě.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Ale co on chtěl?

Václav KLAUS
--------------------
Takže to je první půlka. Co on chtěl? Tak za prvé nemá ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Jako člověk přišel za blízkým? Nebo přišel za předsedou?

Václav KLAUS
--------------------
Vy přidáváte silná slova. Ano, já jsem měl elementární pocit, že člověku, který se objevil ve velké štvanici, mám vyjádřit svou elementární, lidskou podporu, ve smyslu, byť slovo podpora znamená něco jiného, tím, že ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Abychom se dobrali odpovědi, a tu on chtěl? Kvůli tomu přišel?

Václav KLAUS
--------------------
Ale jak to, že on chtěl. Já myslím, že to bylo setkání, které vyplynulo, jestli myslíte, že 10:1 nebo 9:1 v zájmu jednoho nebo druhého člověka.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Co chtěl?

Václav KLAUS
--------------------
Já tedy teď, jestli vám mohu doplnit nebo rozvinout tuto odpověď, i když mě fascinuje, že by to někdo chtěl vědět.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Ano, já, já.

Václav KLAUS
--------------------
Být investigativním detektivem.

Ludvík VACULÍK
--------------------
... vaše právo, říkám, ten Klaus: "Ano, to je fér, to je v pořádku," mě zajímá, co chtěl.


Václav KLAUS
--------------------
Ano, já vám rozumím. Ale já říkám, co jsem chtěl já. Já jsem prostě chtěl demonstrovat to, že se nenechám zatlačit a uštvat těmito věcmi a já jsem řekl větu, že pokud Vladimír Železný se se mnou chce setkat, tak já jsem kdykoliv v této souvislosti k dispozici a znova na tomto trvám jako na elementárním přístupu, který si nenechám od žádných panů Hřebejků a Vieweghů ze svého života ubrat. A vůbec otázka, co chtěl, já bych moc prosil, abyste uměl odlišit slovíčko chtěl s velkým CH a chtěl s malým CH. Já myslím, že toto elementární setkání považuji za tu podstatnou věc.
Jestli si myslíte, že žijeme ještě v komunismu a že má nějaký významný politik šanci ovlivnit soudy, policii nebo něco takového, to naštěstí už prostě nežijeme a myšlenka, že bych mohl nějakým, jakýmkoliv způsobem mu pomáhat ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Patřím k těm, co si to o vás nemyslí.

Václav KLAUS
--------------------
Mě se dnes zeptaly nějaké jiné noviny, zítra to bude v rozhovoru v Mladé frontě DNES, jestli jsem se vyptával vyšetřovatelů a policie na tuto kauzu. Já jsem se strašlivě rozzlobil a řekl jsem: "Ani vteřinu." Co jsem v politice, 12 let a dva měsíce, v žádné z mých rolí předsedy vlády či předsedy parlamentu jsem nevyjednával s žádným policistou, s žádným vyšetřovatelem, s žádným soudcem o žádné věci. Netroufl bych si to, v životě by mě to nenapadlo. A vůbec to, že mě za to někteří páni Svěrákové a podobně vůbec podezírají, je pro mě takovou lidskou a osobní urážkou, že prostě, nezlobte se, já musím reagovat tak, jak reaguji.

Jan POKORNÝ
--------------------
Tak, já bych teď poprosil stručně pana Vaculíka, dozvěděl jste se, co chtěl?

Ludvík VACULÍK
--------------------
Nedozvěděl jsem se, co chtěl, no, dobře, ale vy jste tady hned řekl v třetí větě: "Lidové soudy a jejich rozsudky patří minulosti." Okamžitě za normální klidné politické odpovědi přecházíte, jak máme tuto větu brát? To znamená, že nás, že nás přirovnáváte, nebo že od nás očekáváte takovéto tendence, to se mi na tom nelíbí. Když jsem tázán, co říkám vaší odpovědi. Věcně na to nemám, co říci. Za druhé jste řekl, že jste neslyšel o panu Železném nic špatného, pak jste tedy jediný v republice.

Václav KLAUS
--------------------
Kdy jsem řekl, že jsem neslyšel nic špatného?

Ludvík VACULÍK,
--------------------
Před chvilkou. Že jste neslyšel o něm, že nevíte o něm nic špatného, jste před chvilkou řekl.

Václav KLAUS
--------------------
Nezlobte se, to mě tedy pusťte zpátky.

Jan POKORNÝ
--------------------
To musíme napřed dokončit debatu, a potom ...

Václav KLAUS
--------------------
Myslím, že jsem řekl, že jsem ... Ale zejména to je věta, kterou nevidím sebemenší důvod, jestli jsem ji náhodou řekl, jako že jsem přesvědčen že ne, tak to mi musel uklouznout jazyk.

Ludvík VACULÍK
--------------------
To jste jediný v republice, pane předsedo.

Václav KLAUS
--------------------
Neříkejte to vítězným tónem.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Nebudu, já jsem rád ...

Václav KLAUS
--------------------
Neřekl jsem nic takového, ale hlavně jde o jinou věc. Jde o to, jestli máme nezávislou justici, která má spravedlivě posoudit vinu, či nevinu člověka, nebo jestli máme dělat petice podepsané 66 lidmi, kteří implicitně vyjadřují o vině svůj názor. Nezlobte se, já to i v těch vašich slovech i z toho, jak se chováte a teď tváříte, já tuto větu cítím, a to považuji za obdivuhodné a tedy to je na zprávu o stavu demokracie u nás. Možná kontrazpráva, ano.

Jan POKORNÝ
--------------------
Promiňte, možná bude zajímavé vyslechnout, jaké otázky k tomuto tématu, k tomu vašemu dialogu, klade šest telefonujících posluchačů. Je to takové pravidlo, pane Vaculíku.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Já jsem neřekl všechno a vyhrazuji si potom ještě právo něco říci.

Jan POKORNÝ
--------------------
Samozřejmě předem splněno.
Český rozhlas 1 Radiožurnál. Následuje telefonická část.

redaktor
--------------------
Živé telefonáty, které teď budeme vysílat, nejsou redigovány a vyjadřují osobní názory posluchačů.

Jan POKORNÝ
--------------------
V dnešním Radiofóru diskutují spisovatel Ludvík Vaculík a předseda Poslanecké sněmovny a ODS Václav Klaus. Telefony 0221552155 a 0221552255. Jelikož Václav Klaus spěchá na jednání s ministrem zahraničí a předsedy ostatních parlamentních stran, poprosím o stručné otázky, abychom se dobrali také stručných odpovědí na všech šest dotazů.
Dobrý večer.

osoba
--------------------

Dobrý večer, já volám z Brna. Já bych se jenom, prosím vás, chtěla zeptat pana Vaculíka, kde bere tolik drzosti a tvrdí, že prostě pan Klaus je jediný v republice, který tvrdí o tom, že pan Železný je nevinný. Že je jediný, který prostě, já nevím, něco, že nechce říci, co mluvil s panem Železným. Vždyť by to byl necharakterní člověk, prosím vás. Jestliže za mnou přijde někdo, já budu předsedou Poslanecké sněmovny a přijde za mnou někdo, ať s dotazem, s prosbou, s pomocí, tak by ode mě bylo tedy úplně nefér, kdybych já prostě to rozšiřovala do světa a vykládala, co prostě tedy jsem s kým projednávala.

Jan POKORNÝ
--------------------
Dobře, máme zaznamenáno.

osoba
--------------------
A ještě bych chtěla říci ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Počkejte, prosím dalšího posluchače.

osoba
--------------------

Kubíková. Dobrý večer. Praha.

Jan POKORNÝ, moderátor
--------------------
Dobrý večer, paní Kubíková.

osoba
--------------------
Totéž mám, tentýž dotaz nebo připomínku. Prosím vás, vždyť jsme ve svobodné, demokratické zemi. Kdokoliv z nás se může stýkat s kýmkoliv. Jak je možné, že tato garnitura spisovatelů, kteří kdysi poukazovali na nedostatky v těchto věcech, teď se tomuto takto brání a brání nám, abychom se mohli s někým stýkat.

Jan POKORNÝ
--------------------
Dobře, děkujeme za otázku. Říkáte totéž, co první posluchačka. Třetí dotaz. Vítejte.

osoba
--------------------
Dobrý večer. Tady Moštěk, Budějovice.

Jan POKORNÝ
--------------------
Vítejte, pane Moštěku.

osoba
--------------------
Chtěl bych, souhlasil bych s panem Klausem, i když nejsem příznivcem ODS, ale nesouhlasil bych s ním v té věci, kdy mluví o nezávislých soudech, poněvadž my máme nejvíc zkorumpované soudy v celé střední Evropě, poněvadž to soudí ty soudci, kteří se dopouštěli zločinů za komunismu. To by si měli tito představitelé státu a vlády uvědomit.

Jan POKORNÝ
--------------------
Dobře, děkujeme za názor.

osoba
--------------------
Byl bych rád, kdyby mi na tuto otázku odpověděl.

Jan POKORNÝ
--------------------
Máme zaznamenáno. Čtvrtý dotaz. Haló?

osoba
--------------------
Dobrý večer.

Jan POKORNÝ, moderátor
--------------------
Dobrý večer.

osoba
--------------------
Tady posluchač z Prahy. Já bych měl dva dotazy, jestli mohu velmi krátce.

Jan POKORNÝ
--------------------
Prosím jeden.

osoba
--------------------
Dobře, protože je pan Železný představitelem podnikové sféry. Já jsem podnikatel, platím daně, nepřevádím majetek, proč pan profesor někdy nevezme mě jako podnikatele podnikové sféry na takovýto rozhovor.

Jan POKORNÝ
--------------------
Podnikatelské myslíte, dobře. Zkusil jste zažádat o takový rozhovor? Tak už je tam další dotaz. Prosím, dobrý večer.

osoba
--------------------
Slyšíte mě?

Jan POKORNÝ -
-------------------
Ano, slyšíme.

osoba
--------------------
Pane Pokorný, vyřiďte těm pánům, kteří jsou na tom podepsaní ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Oni vás slyší.

osoba
--------------------
Vyřiďte jim laskavě, že si myslím, že to jsou jen falešní podvodníci, kteří rozdělávají nesváry v tomto státě. Vyjde jim to, ale vám také. Vy to také podkopáváte.

Jan POKORNÝ
--------------------
Na slyšenou. A závěrečný dotaz. Dobrý večer.

osoba
--------------------
Dobrý večer. Tady je František Drozd z Ostravy. Já jsem měl jenom na pana Klause dotaz, ono být politikem není úplně bez nějaké daně. Pokud se s někým setkám a jsem politikem, tak bych k tomu asi měl zaujmout nějaký postoj a zpravit o tom veřejnost. Pokud bych byl nějakým Ondrou Opečákem z Opavy, tak se k tomu vyjadřovat nemusím, ale pokud jsem politik a chci někoho, aby mě za to volil, nebo chci se za své jednání zodpovídat, tak musím zaujmout nějaký postoj a říci k tomu něco. Je to opravdu ...

Jan POKORNÝ,
--------------------
Děkujeme za váš postřeh, hezký večer.

osoba
--------------------
Na shledanou.

Jan POKORNÝ
--------------------
Omlouváme se za trochu stručnější telefonickou část. Pojďme se věnovat odpovědím. Pane Vaculíku.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Tázán jsem já. Samozřejmě se může každý občan stýkat s kýmkoliv, ale ze styku kohokoliv s kýmkoliv nevyplývá pro ty ostatní nebo pro celý stát nebo pro celou společnost ještě nic. Tady ty otázky a to celé bylo způsobeno tím, že z jednání, chování a podnikání pana Železného vyplývají dluhy ve výši přes dvacet miliard a tazatelé byli vedeni obavou, co teď a pan předseda tady v té odpovědi také mluví, jako kdyby my bychom si přáli, abychom dopadli, prohráli ty spory, ale oni už jsou prohrané. Obě ty, pane předsedo, obě ty arbitráže už dopadly proti nám, takže otázka, kdo to zaplatí, byla na místě.

Jan POKORNÝ
--------------------
Tak teď už jste to posunul, pane Vaculíku, o kousek dál. Já bych se podržel u těch prvních dvou a závěrečného telefonátu, tedy setkání Václava Klause s Vladimírem Železným. Vy jste odpověděl na ty první dvě otázky posluchačkám. V závěru telefonické části upozorňuje posluchač na to, že je politikem, pan Klaus, a že tam už to není setkání kohokoliv s kýmkoliv.

Václav KLAUS
--------------------
Tak já bych za prvé chtěl říci, že tady tři z těch šesti vyjádřili velký nesouhlas ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Se mnou.

Václav KLAUS
--------------------
... s panem Vaculíkem a pan Vaculík to s galantností a šarmem sobě vlastním přešel, protože to jsou prostě házení hrachu na zeď.

Jan POKORNÝ
--------------------
Není to sociologický vzorek, jsou to náhodně volající posluchači.

Václav KLAUS
--------------------
Já bych panu Muštěkovi řekl, že bych si neodvážil říci soud jako někdo, kdo neměl sebemenší šanci kontrolovat, vidět při práci soudy, že máme nejzkorumpovanější soudce v Evropě. To jsou prostě odvážné věty, které nevím, jak on může vědět, já si myslím, že naši soudci jsou dobří, či špatní stejně jako kdokoliv jiný v naší společnosti, jako tisíce lidských profesí a myslet si, že to je nějaká výjimka, výchylka, která vyčnívá z naší společnosti a vyčnívá z Evropy a vyčnívá ze střední Evropy, to bych si netroufl říci a ať je to, jak je to, tak pořád ještě nejlepší jsou soudy jako nezávislé instituce a ne diktáty politiků nebo davu nebo něco takového. To je první věc. Druhá věc, proč si vybírám pana Železného jako představitele podnikatelského prostředí. Já tazateli musím sdělit, že jsem prodělal stovky, desítky, tisíce setkání s podnikateli nejrůznějšího typu, v nejrůznějších místech, městech České republiky, navštěvoval jsem jejich továrny, firmy, takže rád se setkám i s tímto pánem. A třetí věc, já jsem si vědom, že politik platí určitou daň, že samozřejmě zaujímá určitý postoj a za ten platí. Já jsem na začátku řekl, že jsem tuto věc zvolil veřejně, neschovával jsem se. Já nijak nesnižuji tento svůj čin. Já vím, že já jsem řekl, že vím, že nějakou daň za to prostě jsem zaplatil, ale mně elementární můj cit velel, že mám tuto věc udělat.

Jan POKORNÝ
--------------------
Zvažoval jste, promiňte, a teď už jenom stručně k tomu setkání, jestli to, že se setkáváte na půdě Poslanecké sněmovny, může vyvolat také třeba rozmrzení u někoho?

Václav KLAUS
--------------------
Tak ale, co si ode mě přejete? Přejete si ...

Jan POKORNÝ
--------------------
Odpověď, nic víc.

Václav KLAUS
--------------------
Já vím, přejete si implicitně, přejete si to, abych se setkal někde ve čtyři hodiny ráno v docích pražské Libně nebo něco takového, aby nás nikdo neviděl, nebo… já myslím, že to je přec naprosto férové a já mám pocit, že tady někteří lidé odsuzují toho či onoho člověka prostě bez těch soudů, a to snad nedělejme, to už je konec světa, pane Vaculíku ...

Ludvík VACULÍK, spisovatel
--------------------
To je pořád dokola, pane předsedo.


Jan POKORNÝ
--------------------

Máme tři minuty do konce. Pan Vaculík má slovo.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Já se pohnu dál, já to pohnu dál. Teď se jedná o to, jestli pan Železný, jestli mu bude prodloužena licence, nebo ne. Jako občan řekněte, jestli to je osoba, po tom všem, důvěryhodná, aby mu byla prodloužena licence. To nás rozčiluje, to nám vadí. Odpovězte jako občan, ani ne jako předseda.

Václav KLAUS
--------------------
Tak, podívejte, já za prvé soudy o tom, co kdo provedl, neprovedl, jak provedl, to nechávám opravdu na někom jiném. Jestli vy si osobujete ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Na arbitráži. Arbitráž rozhodla, že dluží ...

Václav KLAUS
--------------------
Rozhodly dvě arbitráže, pane Vaculíku, není to tak. Neodsoudily, nerozhodly dvě záporně. Jedna rozhodla kladně, druhá záporně, jestli to nevíte, prosím, nastudujte si tyto případy. To čtete špatně v novinách, to vám prostě předložím noviny jiné, nebo čtěte jiné noviny. Jedna rozhodla tak, druhá rozhodla jinak. Žádná z nich nerozhodla o žádném dluhu dvaceti miliard, o kterých vy jste tady mystifikoval veřejnost tím, že rozhodla, že je dluh dvacet milionů korun, není žádný dluh dvacet milionů korun. Ale nejsem vykladač toho, já si to neosobuji vykládat, ale vy se tváříte, jako byste tím vykladačem byl. Takže ...

Ludvík VACULÍK
--------------------
Ne, já jsem postižený občan.

Václav KLAUS
--------------------
A o tom, jestli někdo dostává, nebo nedostává licenci, naštěstí zase nerozhoduje žádný Klaus. V žádném případě o tom nerozhoduje Klaus. Rozhoduje o tom demokraticky zvolená rada, protože už každá rada, ve které nejste vy sám nebo vaši kamarádi, už ji považujete apriorně za špatnou. Ta rada byla zvolena demokratickým způsobem, funguje, ona rozhoduje o licenci. Naštěstí o tom nerozhodujete ani vy, ani já.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Já se připojuji k vaší důvěře.

Václav KLAUS
--------------------
Naštěstí oba dva. Já mám důvěru k tomu, jako ke kterékoliv jiné instituci.

Jan POKORNÝ
--------------------
Pardon, vstupuji do toho, protože zbývá posledních pár vteřin vaší společné debaty. Pane Vaculíku, podle prvního pocitu, který máte ze setkání s Václavem Klausem, bylo to celé k něčemu?

Ludvík VACULÍK
--------------------
Mně to moc k ničemu nebylo. Já jsem se těšil na takový důkladnější rozhovor, který by nebyl zatížený pocitem nepřátelství. Já mám, sakra, já to radši panu předsedovi řeknu zvlášť. Prostě já jsem sem šel proto, abych se posílil v důvěře v tu stranu, kterou jsem volil, já jsem se v ní neposílil.

Jan POKORNÝ
--------------------
Tak. Václav Klaus říká, že to všechno cítil jako ohrožení svobody své a svobody v celé naší zemi. Je to až tak?

Václav KLAUS
--------------------
Já myslím, že když někdo mě chce peskovat za toto setkání, tak to já považuji za ohrožení svobody.

Jan POKORNÝ
--------------------
Hosty dnešního Radiofóra byli Ludvík Vaculík, spisovatel, Václav Klaus, předseda ODS a Poslanecké sněmovny. Díky za váš čas. Hezký zbytek večera. Na shledanou.

Václav KLAUS
--------------------
Na shledanou.

Ludvík VACULÍK
--------------------
Dobrou noc.

ČRo 1 - Radiožurnál, "Radiofórum", 15. 1. 2001

------------------------------------------------------------------------
Televizní komedie: Epizoda II.

Petr Žantovský
Taky se tento sloupek mohl jmenovat "Válka světů - epizoda II", ale to už tu jednak bylo, jednak na to mají v Hollywoodu jistě copyright, jednak takovou komedii neumí vymyslet ani tam.
Oč jde? Kulturní pracovníci položili otevřeným dopisem Václavu Klausovi tři otázky:
1) Proč nezveřejnil obsah mimosoudního vyrovnání se společností CET 21, která o něm před více než dvěma lety odvysílala nepravdivé informace ("vila v Davosu").
2) Proč se sešel s Vladimírem Železným, kolem něhož jsou vedena různá vesměs majetkoprávní vyšetřování.
3) Zda Klausem vedená ODS slíbí voličům, že z jejich prostředků nebudou hrazeny případné pohledávky stockholmské arbitráže.
Otázky pokládá opět starý známý tým loňských bojovníků za svobodu (Hřebejk, Svěrák a spol.). Zda očekává odpovědi, zatím neuvedl. Pokud ano, pak se ponesou patrně v následujícím stylu: Otázky nelze dost dobře zodpovědět, protože:
1) Do obsahu jakéhokoli právního aktu jakýchkoli dvou občanů této země nikomu nic není. To nejspíše řekne Klaus. Já si nad rámec této věty dovolím dodat: jestliže reportér nějakého média uvede nesprávné informace a toto médium najde způsob, jak se dotčenému omluvit, měli bychom spíše hovořit o vzácném okamžiku odpovědnosti a kultury chování, než se pohoršovat. Milovníci svobody slova však spíše milují média typu Respekt, která beze studu napíší o ministrech, že jsou zkorumpovaní, aniž se to sebeméně pokusí doložit, a ještě se pohoršují nad tím, že si to neprávem obvinění nechtějí nechat líbit.
2) Předseda parlamentu má právo se sejít s kýmkoli, kdo o to požádá a má relevantní důvod. Je-li tímto "kýmkoli" ředitel významného média a je-li tématem obsah a stav jeho vyšetřování, pak je opět vše v pořádku. Pokud je mi známo, nejen že se Železný potkává s řadou jiných politiků, ale též Klaus se setkává s představiteli nekonečné řady jiných médií, před Vánocemi pro ně dokonce pořádá každoroční přípitek v prostorách Sněmovny. To asi vzejde z odpovědi Václava Klause. Já navíc připojím podivení, proč se bojovníci za svobodu slova vzpamatovali déle než měsíc po předmětném setkání. Je to tak, že po celý ten měsíc situaci vyhodnocovali z hlediska možného ohrožení svobody slova, nebo je spíše někdo v těchto dnech aktuálně ponoukl k akci? A je náhodou, že se tak děje právě ve chvíli, kdy ten, kdo bývá nejčastěji podezírán z podobného ponoukání, tedy Václav Havel, dlí právě stovky kilometrů daleko, na zasloužené dovolené na Kanárských ostrovech? Vzpomeňme: Impuls 99 z presidentovy rodiny podepsala pouze jeho choť Dagmar, a to dosti dlouho po prvních signatářích. Dějiny se opět opakují?
3) ODS z principu nemůže voličům slibovat nic za český stát, proti němuž je arbitráž vedena. ODS nerovná se český stát, nikdy se nerovnala. Byla-li při vládě, pak vždy v koalici, nikoli sama. To za prvé. Za druhé: ODS ani vteřinou svého činění nezpůsobila stockholmskou arbitráž a nemá na její průběh ani výsledek sebemenší vliv. U kořene arbitráže stojí spor amerického a českého podnikatele, který se přetavil ve spor bahamské společnosti s Českou republikou, posuzovaný podle nizozemského práva ve Švédsku. Mám za to, že si ODS, stejně jako socialistická vláda a stejně jako většina normálních občanů nepřeje (za sebe dodávám: možná na rozdíl od bojovníků za svobodu slova), aby ČR zaplatila v této věci jediný dolar. To vše možná Klaus napíše či řekne. Nevím, zda dodá, že ti, kdo soustavně poškozují renomé republiky v zahraničí, jsou právě ti, kdo si hrají na bojovníky za svobodu slova a každý prostředek je jim k dosažení jejich elementárních politických cílů dobrý, neboť je po jezuitsku posvěcený.
Jedná se tu nesporně o politickou aktivitu. Spolek bojovníků za svobodu slova rozjíždí další předvolební akci, na jejímž konci má být plný Václavák a 51% vítězství Havlových stran (zejména US) ve volbách. A co už opravdu, ale opravdu nikdo z nich nepřizná: po takovém drtivém vítězství to budou oni, kdo dosáhnou plnými hrstmi do koryt a pašalíků, oni budou rozhodovat o pravdě, lásce a pašalících. Má k tomu nyní posloužit průhledná manipulace s voličskou základnou, které je povětšinou lhostejné, kdo s kým se sešel, jaké uzavřel vyrovnání a jaký nesmysl mu kdo je či není schopen pár dnů před volbami slíbit. Volič se rozhoduje podle zkušenosti. A ta jistě nemluví ve prospěch oněch rychlokvašných bojovníků.
Pokud však tito bojovníci kladou své otázky, měli by být schopni odpovídat na otázky jiných. Zde jich několik nabízím k obecnému užití:
1) Kolik milionů stála daňové poplatníky (koncesionáře ČT, z jejíhož rozpočtu tyto prostředky šly) filmová díla Jana Hřebejka (Musíme si pomáhat či Pelíšky), Saši Gedeona (Indiánské léto či Návrat idiota) či Jana Svěráka (Obecná škola, Kolja či Tmavomodrý svět) - a ovšem mnohých dalších.
2) Jaké tantiémy vyplácí ČT (opět z veřejných prostředků) za nekonečnou řadu scénářů například Zdeňku Svěrákovi, dlouholetému členu KSČ a výrobci normalizovaných takykomedií typu Marečku, podejte mi pero či Jáchyme, hoď ho do stroje (Svěrák je ostatně připodepsán i pod vpravdě budovatelským filmem Kdo hledá zlaté dno, jejž si můžete právě tento týden oživit shlédnutím na TV obrazovkách).
3) Jaké jsou náklady, a to včetně honorářových, které vynakládá ČT z veřejných prostředků (nepřímých daní) na příjemné živobytí dalších bojovníků typu Jana Krause či Michala Prokopa.
Mnoho otázek tohoto typu vás jistě rovněž napadne. Je tu však ještě jedna skupina otázek dosud nezodpovězených. Například:
1) Kdo si objednal a případně zaplatil šňůru reklam pro soukromé i politické subjekty (od televizních odborů přes režiséry typu Hřebejka či Svěráka po senátory Rumla a M.Žantovského) loni na přelomu roku.
2) Kdo stejné skupině zaplatil politicko - hudební exhibici na Václavském náměstí?
3) Kdo uhradil či nechal vyrobit letáky, transparenty, petiční archy, suché WC a další propriety loňské televizní komedie - epizody I.
I zde lze vygenerovat řadu dalších otázek. A už vůbec se lze ptát, kdo a jakým způsobem motivuje novinářské řady k průběžným píárovým dehonestacím lidí z okolí nenáviděného Václava Klause. Příkladů si najdete rovněž dostatek. Stačí otevřít denní tisk
Vraťme se k titulku. Ony "Star wars" by i měly svoji logiku. Jde o souboj dvou skupin, dvou různých světů. Jeden představuje demokratická volební soutěž osobností a programů, druhý - nemaje osobnosti ani program - spoléhá na nepotistický, silový lobbing. Není divu, že tyto dva světy stojí proti sobě v přímém protikladu bez nejmenšího průniku. O tom budou letošní volby. A o tom mluvil i v novoročním projevu president. Jenže oběma světům dal ve své mysli opačná znaménka, jak nám až příliš čitelně nyní osvětlují bojovníci za svobodu. Čeho? Slova. Ale jen a výhradně toho jejich.
Petr Žantovský, 13.ledna 2002

-----------------------------------------------------------

Samet v roce 1989 a deset let poté
( Sekce Lidé / Politika )

Podle iDNES většina občanů této země uznává jen ty opravdu velké hříchy minulosti.
Ale co je to opravdu velký hřích?
To, že většina z nás byla konformní s jedním z nejzločinnějších režimů, které kdy lidská společnost vytvořila, pociťujeme jako vlastní stín a vinu, a neradi se k tomu vracíme. Proto jsme ochotni nevidět, že ona "revoluce" mohla být třeba jen lstivou hrou. Hrou, která měla nejen zachovat, ale dokonce zvýšit moc mocných.
Ortodoxní komunisté nebyli schopni pochopit, že jejich doba končí; že jejich neschopnost již překročila meze únosnosti. Existoval však někdo v pozadí, kdo dějinný vývoj pochopil velice dobře. Tajné služby většinou disponují "nejlepšími" mozky (které však musí také disponovat jistou dávkou zvrhlosti...), a tak jim analýza skutečného vývoje a prognóza toku energií v rámci světového společenství jistě nedělala problémy. Domnělý sluha se chopil své skryté moci s plnou vervou. Do hry pravděpodobně vstupuje rozhodnost "silových" vrstev těchto služeb a jejich odhodlání se spojit se strukturami "podsvětí" - silami zla (či přímo tyto struktury vytvořit). Všechny aspekty "privatizace", tedy mizení (tunelování) a praní peněz, spolu s mizením osob, ukazují, že padly všechny "předsudky" a je dovoleno vše. "Černá trička", abych použil výrazové prostředky Plejáďanů, přešla k (možná velmi dlouho připravované) akci. Je jedno, jaká si dávají jména, kde všude se skrývají. Mluví za ně jasně jejich činy.
Skutečným významem privatizace bylo a je převedení majetku "všeho pracujícího lidu" do rukou manipulátorů, loutkářů (otázkou je, kdo stojí za nimi...). Kdo jiný, než "šedé" struktury, disponoval informacemi umožňující manipulaci tohoto rozsahu? Divadlo, na které naletěla většina "normálních" lidí, je smutným dokladem naší naivity. "Uvolnění" svobody jednotlivce ve směru svobodného podnikání je jen iluzorní a je zvláštním způsobem jištěno zákony, někdy ještě z doby komunistického režimu. Soudnictví, stejně jako policie, je z větší části obsazeno konformisty a ve vedení je zakopáno mnoho "loutkářů". Ve smyslu dávného přísloví "na chudé musí být přísnost" úřednická mafie a spolky kamarádíčků znepříjemňují život většiny z nás. "Velké ryby" zatím beztrestně loví ve vysokých vodách. Pohybují lehce finančními energiemi nejasného původu mimo platnost zákonů, protože ví, že byli, jsou a budou vždy "nad zákonem".
Musíme si však uvědomit, že okolní svět jen odráží naše nitro. Stav české společnosti je souhrnem všech našich niter, je určován "karmou" tohoto národa. A opět platí - začněme u sebe a vezměme svůj osud skutečně do VLASTNÍCH rukou. Nevěřme loutkářům v sametových oblecích. Jde jim o jediné - o vlastní prospěch. A pro ten jsou rozhodnuti obětovat cokoliv.
Opravdu velký hřích je dát svoji vlastní svobodu a moc do rukou jiných...
Ota Luňák
Vloženo: 17.11.1999