SLOVNÍČEK DEMOKRACIE
---------------------------------------------------------------------

Zakladni obecne rozliseni mezi primou a neprimou demokracii

PRIMA A NEPRIMA DEMOKRACIE

Prima demokracie

politicky system, v nemz se obcane primo ucastni rozhodovani. Na rozdil od zastupitelske demokracie, kde jsou obcane
zastupovani volenymi zastupci, se v prime demokracii ucastni rozhodovani bezprostredne. Z technickych duvodu dnes
vseobecne prevazuji prvky zastupitelske demokracie; v anticke demokracii hrala podstatnou ulohu demokracie prima.
V posledni dobe se vsak opet zacinaji prosazovat nektere postupy prime demokracie, napr. plebiscit. Nektere principy
prime demokracie se tradicne vyuzivaji ve Svycarsku (hlasovani shromazdenych obcanu apod.).

Zastupitelska demokracie (neprima, reprezentativni demokracie)

zpusob vykonu suverenity lidu. Princip zastupitelske demokracie spociva v tom, ze se obcane zucastnuji spravy verejnych
zalezitosti neprimo, prostrednictvim svych volenych zastupcu. Pro tento postup hovori predevsim technicke duvody,
nebot prima demokracie je v modernich statech realizovatelna jen ve vyjimecnych, neprilis castych pripadech (referendum,
plebiscit).

Praktickou realizaci principu zastupitelske demokracie je parlamentarismus. Jeho nejprobematictejsimi otazkami jsou:
A) vztah volicu a poslancu, B) zpusob ziskavani pravomoci cleny zastupitelskych organu, C) vztah zastupitelskych organu
ke statnimu aparatu (organum vykonne moci).

Tyto otazky jsou podle nekterych politologu stale aktualnejsi v souvislosti se soucasnou krizi demokratickeho systemu,
ktera se projevuje narustanim vyznamu politickych stran a natlakovych skupin pri prijimani politickych rozhodnuti.
Castecnym resenim muze byt decentralizace rozhodovani na nizsi zastupitelske organy a kombinace postupu zastupitelske
demokracie s primou demokracii.

(Karel Zaloudek, Encyklopedie politiky, Nakladatelstvi Libri, Praha 1999)

Z BESEDY

Z uvedeneho vyplyva, ze hlavnim problemem CR neni, zda demokracii primou ci neprimou, ale zda demokracii formalni ci demokracii skutecnou, zda demokracii autentickou, ci demokracii manipulovanou, loutkovou, imitovanou, zda demokracii skutecnych zastupcu ci demokracii loutek zdegenerovanych, zmanipulovanych, totalitnich stran a natlakovych skupin, zda demokracii prazdnou a bezduchou ci demokracii naplnenou hodnotnym kulturnim, duchovnim, spravedlivym, socialne a ekologicky citlivym obsahem, zda demokracii elity autenticke autority, moudrosti a odbornosti (meritokracie) ci vlady mafianske plutokracie (vlady penez, korupce a skrytych kontaktu).
Elitni zastupci nemohou byt nikym dosazeni, ale musi byt spravedlive zvoleni. To znamena, ze je musi nekdo navrhnout a nekdo (m.j. take nestranna media) zpropagovat. Potřebujeme tedy rekonstruovat současné demokratické instituce a tvořit instituce nové, potřebujeme zvýšit účast různých typů občanských organizací, hnutí a elit na řízení státu a samosprávy, potřebujeme pro tyto účely zkvalitnit výchovu, výuku, agitaci. V teto krizove dobe je proto nezbytne mit nestranny poradni organ typu ZVONu nebo DUCHOVNI RADY, ktery by se snazil minimalizovat deformace vznikle pri navrzich a prosazovani urcitych kandidatu a témat/problémů určených k řešení tim, ze by jednak upozornoval na skryte manipulace, jednak navrhoval kandidaty a témata/řešení vlastni. Upozornoval by take na silne a moralni osobnosti, ktere mohou mit velky vliv na utvareni verejneho mineni (nazorotvorne, mienkotvorne osobnosti) a podporoval by vznik skutecne nezavislych medii. V pripade, ze obcanska spolecnost bude opravdu fungovat a velke mnozstvi autentickych subjektu se bude na volbach aktivne podilet, je samozrejme pritomnost takoveho protektora zbytecna.
V soucasnosti je aktivni ucast obcanu ve volbach cilene omezovana i petiprocentni hranici, jejiz odstraneni ci snizeni je treba prosadit jako ukol c. 1.
Prima demokracie muze v kritickem obdobi nebo pro urcite dulezite volby castecne preklenout nebo omezit nektere nedostatky vyvolane v ramci demokracie zastupitelske, neni vsak nutne trvalym resenim, a hlavne neni resenim jedinym ani nejucinnejsim.

Darius Nosreti

-------------

From: "Milan Valach" <valach@iol.cz>
Reply-To: hzpd@yahoogroups.com
Date: Tue, 19 Jun 2001 21:02:33 +0200
To: <hzpd@yahoogroups.com>
Subject: [HzPD] Fw: Valach



Vážení přátelé ze Švýcarska,
můžete odpovědět na tento dotaz?
Milan
----- Original Message -----
From: NFC <mailto:nfc@volny.cz>
To: Milan Valach <mailto:valach@iol.cz>
Sent: Monday, June 18, 2001 10:48 PM
Subject: Re: [HzPD] FW: prima demokracie

Vážený pane,
velmi děkuji za odpověď. Jsem velmi vřelým zastáncem přímé demokracie a chci také politicky prosazovat tento model (lépe snad některé jeho instituty). Měl bych na Vás však ještě jeden dotaz, který mi snad zodpovíte. Ačkoliv se ve škole s přímou demokracií setkávám (studuji práva) v oboru státověda a ústavní právo, přesto ani profesoři nebyli schopni odpovědět na dotaz, který mířil na soudnictví a jeho ustavování. Nevíte prosím, jak tuto problematiku vyřešili ve Švýcarsku ? Které stupně jsou tam voleny, na jaká období a zda jsou odvolatelní či stíhatelní ? Byl bych Vám velmi vděčen. Rád bych totiž volbu soudců nižších instancí prosadil do politického programu jedné vznikající pol. strany , ale nerad bych tak činil bez znalosti systému, který již funguje.

PS: Na Vaší stránku samozřejmě upozorním všechy příznivce pd.
PSS: Na ukázku zasílám svůj článek, který jsem připravil pro některá vlastenecká internetová média

Velmi děkuji
S pozdravem
Jaroslav Janovec


PŘÍMÁ DEMOKRACIE v CŘ

Není výhodnějšího řešení pokud s určitou věcí nesouhlasím, než jí vytvořením složité konstrukce obhajující její nefunkčnost a absolutní nemožnost jejího bytí očernit. Právě tak přistoupili naši politici k PŘÍMÉ DEMOKRACII, jenž jim nevyhovuje z velice prozaického důvodu – zmenšuje, ba přímo likviduje, jejich neomezenou moc.

Dočkali jsme se proto zcela nepodložených frází o nefunkčnosti tohoto politického systému a jeho výlučnosti ve Švýcarských poměrech, tudíž o jeho nepřenositelnosti. Občané bohužel frázím věří, a tak se v naší zemi skoro nikdo nedovolává tohoto velmi přirozeného práva občanů participovat na státní moci. Vlastní pojem „přímá demokracie“ má dva základní významy a považuji za velmi účelné hned v počátku to osvětlit. V Čechách se totiž vlivem politiků ustálilo mínění, že zavedení přímé demokracie znamená důsledné zrušení tzv. zastupitelské demokracie, která je u nás zřízena. A skutečně musíme přisvědčit, že jedním z významů pojmu „přímá demokracie“ se skutečně rozumí jeden z typů státního zřízení se všemi atributy, které k tomu přináleží (zejména pak imperativní mandát). Pojem má však ještě jeden význam, kterým rozumíme jednotlivé instituty, které participaci občanů umožňují v jiných typech státního zřízení.

Právě v souladu s druhým významem pojmu musíme operovat v souvislosti s Českou republikou, neboť první význam je závislý na dlouhodobém používání jednotlivých institutů a jejich konsensuálním přijetím společností. Právě proto lstiví čeští politici raději nehovoří o možnosti zařazení prvků přímé demokracie, neboť by nejen dílčím způsobem aktuálně zmenšili svou moc, ale zároveň by tímto zavedením uvedli v činnost soukolí, které by jejich moc v budoucnosti zcela eliminovalo.

Nebude zajisté neúčelné objasnit na závěr jeden z nejzávažnějších problémů, které přímá demokracie přináší, a které se také dostává značné pozornosti mezi kritiky tohoto druhu demokracie. Vulgárně řečeno se jedná o námitku, že lid je hloupý a snadno ovlivnitelný. Velmi zajímavé bude, pokud argumentaci úmyslně obrátíme a místo obhajoby paradoxně začneme negací. Lépe to osvětlí jediné – o jak nepádný argument se odpůrci přímé demokracie opírají. Předně se musíme ptát, zda onen lid, který je nemoudrý v rozhodnutích jedněch, může být moudrý pokud rozhoduje například o složení svého zastupitelského sboru. Cožpak zastupitelé v reprezentativní demokracii odvozují svou legitimitu od tupého stáda ? Stačí-li intelekt lidu na to, aby zvolil kvalifikovaně a uváženě své poslance, je kvalifikován i k tomu, aby rozhodoval přímo o svých záležitostech. Argumenty o snadném ovlivnění občanů prostřednictvím různých skupin či jednotlivců (většinou médií) lze rozbít stejně železnou logikou. Navíc připojme ještě úvahu o tom, že zmanipulovat miliony je mnohem obtížnější a dražší, než uplatit a přesvědčit několik poslanců či ministrů. Ostatně sociologické rozbory ukazují, že více než média či jiný manipulátor ovlivňují běžného občana více tzv. „názoroví vůdcové“, osoby požívající zvláštní vážnosti u svých spoluobčanů. Naopak velké placené kampaně spíše odrazují.

Pozitivní argumentace je zajisté složitější, zejména při obhajobě fundovanosti lidu rozhodovat o odborných otázkách. Pomocníky nám zde mohou být nejen vysvětlující kampaně vzdělávající občany před jejich rozhodnutím a teze o přirozeném intelektu každého občana, ale zejména základní princip platný pro každé společenství. Lidé se ztotožňují a dobrovolně podvolují jen tomu, s čím i souhlasí. Proto vlastně sebelepší rozhodnutí odborníků nebude fakticky prospěšné, neboť příjemci tohoto rozhodnutí jej nebudou respektovat.

KONKRÉTNÍ POSTUP: Vzhledem k poškození naší společnosti , nedůvěře a nezájmu občanů o politiku i věci veřejné nezbývá jiné cesty, než učit národ spoluodpovědnosti formou „malých“ kroků. Repertoár možností je impozantní. Jejich průběžné zařazování by česká společnosti navrátilo důvěru v sebe samu a ospravedlnilo (snad by se dokonce patřilo říci očistilo) politiku jako prostředek pečující o obecní blaho.

Základním prostředkem přímého vyjádření vůle občanů jsou PETICE, které dávají možnost (u nás zavedeno) obrátit se na státní orgány s dotazem, návrhem či stížností a LIDOVÉ INICIATIVY, jejichž prostřednictvím může zákonem stanovený počet oprávněných voličů (u nás nezavedeno) mít zákonodárnou iniciativu či prosadit vypsání referenda. Pokud však mají být tyto prostředky smysluplné, musí být při dosažení určité úrovně petice (počtu podpisů) zákonem garantována alespoň částečná (u lidové iniciativy plná) závaznost a zařazení petičního orgánu jako partnera při rozhodování o daném případu. Právě díky tomu, že je u nás pohrdáno peticemi a prakticky se nelze touto cestou domoci byť jen povýšení do úrovně partnera orgánů státní moci, občané oprávněně nevěří tomuto prostředku.

Dalším důležitým prostředkem je skutečně nezávislá SAMOSPRÁVA, která výrazně odloučena od centrální státní moci (u nás nefunguje) musí mít své zastoupení v druhé komoře parlamentu. Základními kritérii nezávislosti rozumějme zejména nezávislost finanční a rozšíření pravomocí v oblastech vlastní působnosti. Dalšími předpoklady k tomu, aby se ze samosprávy státem řízené stala samospráva v pravém smyslu, jsou zavedení možnosti ODVOLÁNÍ ZASTUPITELE voliči, závaznost petic, PŘÍMÁ VOLBA nejvyššího zástupce samosprávy, přímá VOLBA FUNKCIONÁŘŮ samosprávou jmenovaných (obecních soudců, ředitelů škol, ředitelů místní policie atd.). Nakonec samozřejmě nesmíme zapomenout na lokální REFERENDUM, jehož výsledek musí být závazný. Některé samosprávné celky (zejména obce) v průběhu doby mohou zavést také LIDOVÁ SHROMÁŽDĚNÍ, která jsou již známkou velké vyspělosti a ochoty občanů co nejvíce ovlivňovat dění ve své obci.

Teprve tehdy, kdy delší dobu budou výše popsané prostředky přímé demokracie fungovat, bude účelné a moudré zavádět prvky přímé demokracie i do celostátního měřítka v nějakém větším rozsahu. I bez toho je přímo morální povinností celostátní referendum vypisovat v případech, kdy země stojí před nějakým skutečně zásadním rozhodnutím. Například změna ústavy, vstup do vojenského paktu nebo okleštění suverenity takovými příklady jsou.

--------------------------------------
Návrh na změnu českého politického systému ve směru přímé demokracie (JP)
(Z konference HZPD a ZVONU v Brně 2001)
Pod pojmem přímá demokracie si různí lidé - a různé směry v našem hnutí - představují různé věci. Na základě mnohaletých mezinárodních kontaktů, diskusí a účasti na konferencích se mi tyto směry jeví takto:
1. Klasický a nejrozšířenější směr, který usiluje pouze o zavedení nebo posílení práva na občanskou inicitivu a referendum. Sem patří zejména německá Mehr Demokratie, činnost amerického I&R Institute, NDDIE, belgická WIT a jistě celá řada jiných místních organizací a iniciativ. A ovšem celý švýcarský politický systém, který je do značné míry vzorem pro ostatní.

2. "Fundamentalistické" myšlenkové proudy a organizace jako Philadelphia II a Direct Democracy v USA, možná i dosud nevykrystalizovaná globální GDDM, právě založená Direct Democracy Now, řecká organizace reprezentovaná Georgem Kokkasem a jiné iniciativy, které se objevují v internetu.

3. Elektronické modely prosazované počitačovými a internetovými odborníky, kteří navrhují využití moderní sdělovací a informační techniky pro hlasování a diskuse. Zde lze uvést na př. americké Electronic Town Meetings, francouzský Sens public, Vivarto a řadu dalších modelů vyvíjených zejména v Americe. V těchto modelech je přímá demokracie vlastně jen vedlejším produktem technických řešení.

4. Plánovací skupiny (lepší název by byl občanské komise) vyvinuté prof. Dienelem v Německu a výborně fungující už nějakých 30 let, ovšem dosud pouze aplikované na dílčí problémy, které neohrožují existenci etablovaných mocenských struktur. Tento model by se však mohl využít i pro legislativní a konstituční otázky. Mohl by se snadno kombinovat s 1., což se však zatím bohužel neděje.

5. Komplexní modely alternativních politických systémů. Několik jsem jich prezentoval ve svém paperu určeném pro Lund. V příštím Newsletteru budou dva další.
Tohle všechno uvádím proto, že si mnozí lidé v ČR a jinde pod pojmem přímá demokracie představují pouze občanskou iniciativu a referendum. Je třeba vidět, že PD může znamenat i mnoho jiných věcí.

Naskýtá se otázka: Má se hnutí HzPD omezit pouze na bod 1, nebo má usilovat o změnu celého systému?

V podstatě se jedná o roli, kterou by měly hrát politické strany. Naši přátelé žijící ve Švýcarsku samozřejmě kladou Čechům švýcarský model za vzor. Avšak mezi švýcarskou a českou situací existuje velký rozdíl. Ve Švýcarsku jsou politické strany organickou součástí systému, lidé jim důvěřují a považují stranické politiky za své představitele. Pouze v některých jednotlivých otázkách si občané vyhražují právo strany obejít a přímo určit co sami chtějí.

V ČR naproti tomu jsou politické strany hluboce zdiskreditovány. Chovají se podobně jako KSČ za komunismu, jsou zkorumpované, arogantní, odtržené od voličů. Usilovat pouze o iniciativu a referendum v této situaci znamená, že nynější systém považujeme za legitimní, že chceme jen krotkou reformu, která na samotném systému mnoho nezmění. Naproti tomu uznávám, že požadavek radikálních změn celého systému by možná narazil na nepochopení a že by proto, z taktických důvodů mohlo být lepší omezit se prozatím na bod 1. Co zvolíme bude záležet na diskusi. Já bych navrhoval následující požadavky:
1. Jasné vyjádření zásady, že legislativní moc stojí nad výkonnou - což už vyjadřuje samotný termín. V Montesquieově modelu to, myslím, není vyjádřeno. Požaduji to proto, že v nynějších stranických systémech je legislativní i exekutivní moc sloučena v rukou vedení politických stran, což je výsměch demokracii (i na západě).

2. Přímá volba hlavy státu, ať prezidenta nebo ministerského předsedy. Tento požadavek se už v české diskusi objevil. Vláda složená ze schopných osob a jmenovaná hlavou státu bez ohledu na eventuální stranickou příslušnost.

3. Možnost, aby kdokoli kandidoval do parlamentu a všech jiných zastupitelských orgánů - t.j. praktická, nikoli jen teoretická možnost. Strany mohou samozřejmě dále navrhovat kandidáty, ale neměly by mít v tomto ohledu de facto monopol.

4. Odpovědnost poslance (a jiných reprezentantů) voličům v příslušném obvodu, nikoli vedení té které strany. Pravidelné kontakty mezi voliči a reprezentanty - umožněné internetem.

5. Odvolatelnost i během mandátního období. Toto je dávný požadavek hnutí za přímou demokracii.

6. Právo veřejnosti nahlédnout do všech dokumentů týkajících se vedení státu a místních zastupitelstev. Utajení jen ve výjimečných případech.

7. Konečně bych navrhoval v některých případech možnost kombinovat referenda s předběžným posouzením občanskými komisemi. O jejich fungování mám dobrou dokumentaci, kterou jsem dostal přímo od profesora Dienela.
-------------------------------
Cenné příspěvky na téma DEMOKRACIE naleznete také v Britských listech na linkách:

http://www.blisty.cz/2004/1/15/art16520.html
http://www.blisty.cz/2004/1/16/art16569.html
http://www.blisty.cz/2004/1/15/art16519.html
http://www.blisty.cz/2004/1/15/art16548.html

Pokud by časem přestaly být tyto příspěvky dostupné, napište si o ně na E-MAIL info@darius.cz

-------------------------------

Dalsi nazory viz take pojmy REFERENDUM, DEMOKRACIE, DEMOKRACIE 2, kniha BREVIAR, SIMULTANNI POLITIKA , MODELY PD a BESEDA 1-8